< Dotaz týkající se Bible z rukopisů Nového zákona

Otázka: Kde si můžeme sami prohlédnout jednotlivé rukopisy Nového zákona?

Odpověď: Jednou z nejlepších knih pro čtení samotného řeckého textu i pro diskusi o textu je publikace The Text of the Earliest New Testament Greek Manuscripts (A Corrected Enlarged Edition…), kterou vydali Philip W. Comfort a David P. Barrett. Tyndale House Publishers, Inc. 1999, 2001.

Pokud se nacházíte v irském Dublinu, můžete navštívit knihovnu Chester Beatty Library nebo Bodmerovu knihovnu v Ženevě ve Švýcarsku.

Chcete-li si prohlédnout seznam variant rukopisů pro konkrétní verš, dobrým zdrojem je publikace *The Greek New Testament: fourth revised edition* od Kurta Alanda, Matthewa Blacka, Carla M. Martiniho, Bruce M. Metzgera a Allena Wikgrena. United Bible Societies 1988.

Otázka: Jak můžeme vědět, že Nový zákon byl přeložen spolehlivě?

Odpověď: Nemáme k dispozici originály, ale máme alespoň 178 řeckých rukopisů z období před koncem pátého století, a pokud by někdo úmyslně něco v angličtině zkreslil (jak to udělali Svědkové Jehovovi), všichni můžeme přesně vidět, kde k tomu došlo. Tím však příběh nekončí.

Někdo by mohl vznést otázku, jak víme, že máme správné znalosti řeckého jazyka. Existují tři nezávislé důkazy, díky nimž to víme.

1. Máme k dispozici rozsáhlé odkazy na Starý a Nový zákon v řečtině a latině od církevních spisovatelů. Ti citují přibližně 64 % Nového zákona. Nejenže opakovali to, co bylo v Novém zákoně, ale také to vykládali a vysvětlovali, a my tak můžeme vidět, jak rozuměli řečtině.
2. Máme k dispozici mnoho nenáboženských řeckých rukopisů a můžeme z nich vidět, jak byla většina slov v Novém zákoně používána v každodenním jazyce. Například o lodi se mohlo říkat, že byla „pokřtěna“, pokud se potopila.

3. Máme k dispozici Bible přeložené z řečtiny do jiných jazyků, včetně koptského, arménského, gruzínského a latinského. Jedním z nejzajímavějších je gotický překlad. Ten byl ve skutečnosti vytvořen ariánským kacířem Ulfilasem. Jelikož byl arián, mohlo by se zdát, že měl motiv buď změnit význam, nebo alespoň použít nějaké řecké varianty, které by měly význam příznivější pro jeho teologii, avšak význam jeho překladu je identický s řeckou Biblí s jednou významnou výjimkou. Knihy 1. a 2. Královské vůbec nepřeložil, protože se domníval, že Gótové jsou již tak dost válečničtí.

Otázka: Jak by mohla nedokonalá kniha pocházet od dokonalého Boha? Při čtení Písma narazíte na velké množství poznámek pod čarou, které uvádějí, že si nemůžeme být jisti, zda by určité pasáže měly být zahrnuty. Křesťanům se říká, že tyto problémy existují kvůli údajným „chybám opisovačů“ a že „původní spisy“ Bible jsou dokonalé. Ale jak to může někdo vědět? Původní spisy přece nemáme!

Odpověď: Bůh slíbil, že zachová své slovo v Izaiášovi 55:10–11; 59:21; 1. Petrově 1:24–25 a Matoušovi 24:35. Bůh je dokonalý a je Bohem pravdy. Všechno, co Bůh řekl v původních rukopisech, byla pravda. Chyby opisovačů nemají vliv na pravdivost toho, co bylo původně řečeno, a chyby opisovačů neprokazují, že by nedokonalá kniha pocházela od dokonalého Boha. Když někdo, jako například já, říká, že Bible je neomylná, má tím na mysli, že Bible neobsahuje žádné chyby v původních rukopisech a že ani dnes neobsahuje žádné významné chyby (je neomylná).

Myslím si však, že část toho, na co se ve skutečnosti ptáte, je, jak můžeme důvěřovat poselství v knize, která obsahuje chyby opisovačů. Podle mých studií máme jistotu ohledně 97 % slov v Novém zákoně, ale to stále ponechává asi 3 928 slov, přičemž největší nejistotu představuje závěr Markova evangelia (166 slov). Věřím, že si můžeme být jisti významem, který Bůh zamýšlel, protože tyto nejistoty význam významně nemění. (Mimochodem, každé jednotlivé učení na konci Markova evangelia je zmíněno jinde, s výjimkou pití jedu.) Nemám žádný problém s tím, že konec Markova evangelia říká, že Bůh je schopen ochránit svůj poslušný lid, když pije jed, protože Bůh může lidi před jedem ochránit, stejně jako nás může ochránit před čímkoli. Bible však také v Matoušovi 4:7 a na dalších místech říká, že nemáme Boha pokoušet. Bůh není povinen chránit lidi, kteří Ho pošetile pokoušejí. Shrnuto a podtrženo, nevěřím, že vševědoucí, všemocný a všudypřítomný Bůh pravdy dopustil, aby bylo Jeho slovo zkomolené.

Ačkoli 3 % není moc, mohli bychom se přesto ptát, proč Bůh vůbec připustil tuto 3% odchylku. Domnívám se, že Bůh to možná udělal záměrně. Možná tak učinil, aby dal jasně najevo, že důležité nejsou jednotlivá slova, ale význam a smysl toho, co bylo řečeno. Farizeové se chlubili tím, že znají jednotlivá slova Starého zákona, přesto však nehledali Mesiáše, okrádali vdovy místo toho, aby se starali o chudé, a milovali peníze a prestiž více než Boha a lidi. Bohužel je až příliš snadné dělat totéž i dnes, a toto by nám mohlo připomenout, že pokud si myslíte, že cílem je pouze znát slova, pak tato 3 % ukazují, že váš cíl nebude nikdy dokonale naplněn a že hledáte na špatném místě.

Otázka: Kdy bylo nejpozději citováno alespoň jedno verš z každé knihy Nového zákona?

Odpověď: Již v roce 188 n. l. byly citovány všechny knihy s výjimkou tří: Filemon, 3. Janův list a Juda.

Origenes (225–254 n. l.) byl prvním známým autorem, který citoval z Filemonova listu. Cituje posledních 11 z 20 řeckých slov z Filemonova listu 14 jako „Pavel … říkal Filemonovi“ v díle Homilie na Jeremiáše, homilie 20, kap. 2.2, str. 224.

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) byl prvním známým autorem, který citoval z knihy Judy. Úplně citoval verše 5–6 z Judy v díle „Učitel“, kniha 3, kap. 8, str. 282.

Zatímco Origenes (225–254 n. l.) a Dionýsius Alexandrijský (246–265 n. l.) se oba zmiňovali o 3. Janově listu, žádný autor jej necitoval až do roku 350 n. l.

Sinaiticus (340–350 n. l.) však 3. Janův list obsahuje.

Otázka: Které verše máme v kopii nebo citátu z roku 350 n. l., ať už v rukopisech, nebo v citátech?

Odpověď: V době vzniku rukopisů Vaticanus a Sinaiticus, tedy kolem roku 350 n. l., máme citáty ze všech veršů s výjimkou: Marek 15:18a (4 ze 8 slov), Marek 16:11, 16–20 (části veršů Marek 16:9, 10, 12–15), Skutky 8:37 (ne 11, ale 3, ne 9 slov, tj. všechna kromě 3 slov), Skutky 15:34; Skutky 28:29, Jan 7:53–8:11. To jsou všechny verše nebo jejich části s výjimkou 20. Samozřejmě nebyl nalezen ani dodatek v 1. Janově 5:7–8, protože byl přidán později.

Otázka: Je něco pravdivé jen proto, že to někdo zapíše? Křesťanům se často vštěpuje, že „důkazy z rukopisů“ prokazují pravdivost Bible. Konkrétněji se křesťanům říká, že existují tisíce kopií rukopisů Písma, a to nějakým způsobem činí Bibli spolehlivou. Ale jak? Kdokoli by mohl něco zapsat a vyrobit tisíce kopií toho, co napsal. Znamená to snad, že to, co zapsal, je pravdivé? Samozřejmě že ne!

Odpověď: Vaše poznámka je stoprocentně oprávněná. Při prokazování pravdivosti naší dnešní Bible je třeba

a) prokázat, že původně šlo o Boží slovo, a

b) prokázat, že byla zachována bez významných chyb.

Důkazy z rukopisů, o kterých křesťané hovoří (bod b), jsou tedy nezbytné, ale nestačí. Rukopisy jsou důležité pro prokázání bodu b), ale neřeší bod a). Když v nedělní škole učím o spolehlivosti Bible, považuji za důležité poukázat na oba tyto aspekty.

Otázka: Jak se datují starověké rukopisy?

Odpověď: Některé, jako například fragment Johna Rylandse (117–138 n. l.), byly datovány podle rukopisu. Jiné lze datovat snadno, protože autor buď uvedl datum sepsání, nebo zmínil významnou událost (například začátek vlády krále). Mnoho rukopisů se datuje na základě stylu písma ve srovnání s dokumenty se známým datem (například pohřeb v Pompejích). V několika případech je známo datum korektora rukopisu, takže je zřejmé, že rukopis musel vzniknout dříve.

V angličtině se rukopis z doby americké revoluce, rukopis z doby Abrahama Lincolna a rukopis o 100 let později velmi liší. Liší se také gramatika a slova, která byste mohli použít. Stejně tak způsob psaní řeckých písmen a gramatických znaků může někdy určit stáří rukopisu s přesností na 50 let.

Na počátku 2. století přešli písaři od psaní na svitky k psaní do knih. Magdalénský rukopis Matouše 26:7–8, 10, 14–15, 22–23, 31–33 (3 fragmenty, každý z obou stran) byl psán velkými písmeny a byl součástí knihy. Písmo je velmi podobné rukopisům nalezeným v Pompejích a Herculaneu. Odborníci o tomto rukopisu vedou diskusi, přičemž se uvádějí data již z let 50–60 n. l., my se však budeme držet „důkazů z knihy“ a přikloníme se k názoru Philipa Comforta, který jej datuje na počátek 2. století (100 n. l.).

V několika případech však došlo k falešným stopám. Způsoby psaní některých písmen, o nichž se předpokládalo, že dokazují, že rukopis pochází z období po určitém datu, byly nalezeny i v dřívějších rukopisech, které byly objeveny později a jejichž data jsou známa. Starší badatelé Nového zákona bývali ve svých závěrech poměrně konzervativní, takže data uváděná v knihách z počátku a poloviny 20. století bývají buď správná, nebo o něco pozdější.

Otázka: V čem spočívá nedostatečnost znalostí mnoha křesťanů o rukopisech Nového zákona?

Odpověď: Mnoho křesťanů (včetně mě) učilo poněkud zastaralou informaci, která zní takto.

117–138 n. l. John Rylands (stále správné)

150–200 n. l. Bodmer II (p66) (92 % Janova evangelia)

cca 200 n. l. Chester Beatty (str. 45, 46, 47) (většina Nového zákona)

325–350 n. l. Vaticanus (B) Většina Starého zákona a Matouš 1–Židům9:15 (stále správné)

340–350 n. l. Sinaiticus (Aleph) Většina Bible (stále správná)

Několik dalších rukopisů je datováno o 25 až 75 let později, než by mělo být.

Jednou z nevýhod tohoto přístupu je, že v posledních padesáti letech bylo objeveno mnoho dalších raných biblických rukopisů. Druhou nevýhodou je, že bylo nalezeno mnoho dalších nebiblických rukopisů, které nás vedou k tomu, že některé rukopisy datujeme ještě dříve.

U rukopisu Bodmer II panují neshody ohledně data. Comfort uvádí polovinu 2. století, Hunger 100–150 n. l. a Turner 200–250 n. l. Comfort v knize The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts (str. 367–368) účinně vyvrací Turnerovy argumenty a je opatrnější než Hunger. To tedy znamená, že Bodmer II pochází z let 125–175 n. l.

Chester Beatty II (str. 46) datuje Young Kyu Kim do let 81–96 n. l. Comfort jej datuje do počátku až poloviny 2. století. Kenyon jej v roce 1936 datoval do let 200–250 n. l., a to hlavně na základě stichometrických poznámek. (Comfort uvádí, že písař byl vynikající a zjevně profesionál.) Wilcken v roce 1935 datoval tento rukopis do roku 200 n. l., ale zkoumal pouze jeden list. Comfort však poskytuje rozsáhlá srovnání s jinými rukopisy a ačkoli nemůže vyloučit Kimovo datování, datuje Chester Beatty II do let 100–150 n. l.

Dalšími pozoruhodnými fakty jsou, že p4 (z Lukáše) se dříve datoval do 4. století, nyní se však datuje do poloviny 2. století. p104 (z Matouše) byl datován od konce 1. století do konce 2. století, ale je pravděpodobnější, že pochází z počátku až poloviny 2. století, přibližně stejně jako fragment Johna Rylandse z Jan 18:31–33, 37–38.

Otázka: Jaký je přehled řeckých rukopisů Nového zákona?

Odpověď: Zde je přehled pouze řeckých rukopisů Nového zákona nebo dvojjazyčných rukopisů, u nichž je jedna strana v řečtině.

Data jsou převzata z publikací The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts (Comfort 1999), Manuscripts of the Greek Bible (Metzger 1981), The Greek New Testament 4th Revised Edition (Aland et al. 1993), publikace http://textus-receptus.com/wiki/List_of_New_Testament_uncials a některé z Wikipedie, například https://en.wikipedia.org/wiki/Category:6th-century_biblical_manuscripts.

Otázka: Jaké jsou podrobnosti o nejstarších fragmentárních a úplných rukopisech Nového zákona?

Odpověď: Zachovalo se nám 41 rukopisů Nového zákona z období do roku 300 n. l. Zde je jejich chronologický seznam, včetně pozdějších rukopisů. Některé z těchto rukopisů byly původně datovány před 70 lety, ale následné nálezy podobných papyrusů ukázaly, že některá z těchto dat byla příliš konzervativní (pozdní). Data jsou převzata především z publikace The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts (Comfort 1999) a v menší míře z publikací Manuscripts of the Greek Bible (Metzger 1981) a The Greek New Testament, 4. revidované vydání (Aland et al. 1993).

Otázka: Když má biblický verš různé varianty, jak můžeme odhadnout, která z nich je s větší pravděpodobností původní?

Odpověď: Nejprve se podívejme na čtyři typy chyb, poté na kritéria, která mnoho lidí používá, a nakonec na relativní váhu těchto kritérií.

Čtyři typy chyb

V Novém zákoně jsem napočítal asi 3 928 variantních slov, u nichž si nejsme jisti, který zapsaný text je správný. To by znamenalo, že si jsme jisti 97 % slov. Obecně se předpokládá, že tyto varianty pocházejí ze čtyř zdrojů.

Náhodné překlepy: Kopisté často dělají jednoduché drobné pravopisné chyby nebo občas zduplikují řádek. Většina z nich nemá žádný vzorec a lze je snadno opravit porovnáním s jinými rukopisy. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je, že si nejsme zcela jisti, jak se píše „Iškariot“, jako v případě Jidáše Iškariotského. Ze všech slov, u nichž si v Novém zákoně nejsme jisti, tvoří asi 1/3 (1 121 slov) varianty jednotlivých slov a 329 slov tvoří varianty dvojic slov. Tyto spadají jak do této kategorie, tak do následujících dvou kategorií.

Záměrné drobné opravy: Kopisté se často pokoušeli opravit pravopisné nebo drobné gramatické chyby. Překladatelé do jiného jazyka se snažili přesně přeložit význam. Někdy se však zmýlili.

Zjemnění: Někdy mohla být řecká gramatika nebo formulace drsná, nebo volba slov nemusela být (podle názoru opisovače) nejlepší, a tak se opisovač pokusil text opravit, aby lépe vynikl význam. Mnoho rukopisů v různých verších uvádí „Ježíš Kristus“, zatímco jiné uvádějí „Kristus Ježíš“.

Významné změny: Existuje 38 míst s 10 nebo více změnami slov. Jednou z největších variant je závěr Markova evangelia. Rukopis Vaticanus (325–350 n. l.) neobsahuje závěr Markova evangelia, ale má tam prázdné místo. Vaticanus má prázdná místa pouze mezi několika knihami, jako jsou Malachiáš a Matouš. Rukopis Sinaiticus (340–350 n. l.) má na tomto místě také prázdné místo, ale má prázdná místa mezi téměř všemi knihami.

Následující další verše chybí v rukopise Sinaiticus, ale jsou přítomny v rukopise Vaticanus: Mt 24:35; Lk10:32 ;17:35 ; J 9:38;16:15 ;21:25 ; a 1 Kor 13:2. Následující verše chybí v rukopise Vaticanus a jsou přítomny v rukopise Sinaiticus: Mt 12:47; Lk 23:17. Ruce B však vynechává Lukáš 23:34. V rukopisech Vaticanus i Sinaiticus chybí: Mt17:21 ,18:11 ,23:17 ; Mk7:16 ,9:44 , 46,11:26 ,15:28 ; Lk 9:55-56,17:36 a Jn 5:4.

Více informací najdete na http://www.ecclesia.org/truth/vaticanus.html.

Kritéria pro „sílu“ varianty

Tato kritéria platí nejen pro biblické rukopisy, ale pro jakékoli starověké rukopisy.

Starší rukopisy: Obecně platí, že rukopis sepsaný v době blíže k události je považován za pravděpodobně spolehlivější než rukopis sepsaný mnohem později.

Počet rukopisů: Obecně platí, že varianta, která se vyskytuje ve velkém počtu rukopisů, má větší váhu než varianta, která se vyskytuje jen v několika rukopisech, za předpokladu, že jsou tyto rukopisy podobného stáří.

Kacířské čtení: Ačkoli to kacíři nutně nezamýšleli, významně přispěli k církvi a biblickým rukopisům. Pokud kacířský zdroj uvádí, že rukopis je určitým způsobem, a kacíř nemá žádný důvod k zaujatosti v tomto směru, ba dokonce má možný důvod k zaujatosti v opačném směru, je to silný důkaz toho, že kacíř nevěděl o existenci biblického rukopisu podporujícího jeho názor.

Obtížnost čtení (Lectio difficilior potior): Ačkoli je velmi nepravděpodobné, že by se opisovač snažil text ztížit, lze snadno uvěřit, že pokud písař text neopisoval stejně, snažil se jej naopak usnadnit. Tento princip tedy předpokládá, že obtížnější čtení je blíže neupravenému originálu. Například v 1 Kor14:38 , je jedna varianta „ignorován“ (Sinaiticus, Alexandrinus a další) oproti „nevědomý“ (p46 a další). Předpokládá se, že „ignorován“ je obtížnější a urážlivější čtení, takže mnozí by si mohli myslet, že „ignorován“ je pravděpodobně správný význam, i když je p46 starší než ostatní rukopisy.

Jako druhý příklad lze uvést Mt 16,2–3, kde Ježíš přirovnává poznání časů k tomu, že když je obloha červená, bude pršet. Tento meteorologický jev platí v Palestině, ale ne v Egyptě. Rukopisy z Egypta, jako jsou Vaticanus a Sinaiticus, tyto verše neobsahují. Je snadné předpokládat, že jelikož byl tento text pro egyptské čtenáře obtížnější, egyptští opisovači provedli tuto rozsáhlou (30 slov) změnu.

Relativní váha kritérií

Odborníci se neshodují na významu těchto kritérií. Zde uvádíme některé „vodící zásady“, které někteří používají, spolu s jejich vyvrácením.

Rodina rukopisů: Mnozí badatelé se shodli, že byzantská rodina, s velkým počtem rukopisů, je obecně přesnější, i když pochází z pozdějšího období. Překladatelé NKJV se zdají být nakloněni tomuto názoru. Mnozí další badatelé, jako například Westcott a Hort, se domnívají, že přesnější jsou starší, avšak méně početné alexandrijské rukopisy (jako například Vaticanus a Sinaiticus). Jiní, jako například překladatelé NIV, jsou „eklektici“ a tvrdí, že neupřednostňují výlučně žádnou z těchto skupin. Obecně platí, že pokud se vyskytují varianty, v alexandrijské skupině dané slovo či fráze častěji chybí (nebo je vynecháno, záleží na úhlu pohledu), zatímco v byzantské skupině je přítomno (nebo přidáno, záleží na úhlu pohledu). Jeden rukopis, Bezae Cantabrigiensis (5. století n. l.), často obsahuje obě varianty najednou!

Starší rukopisy: Není pravda, že by všichni považovali starší rukopis za vždy nejlepší. Pozdější rukopisy často pořizovali profesionální písaři (což poznáme podle rukopisu) a pravděpodobně je vytvářeli na základě důkladnějšího zkoumání odlišných čtení. Některé z nejstarších rukopisů mohly být rychle sepsány obyčejnými křesťany a obsahovat mnoho překlepů.

Opírání se o přínosy/chyby předchozích učenců: Origenes z Alexandrie odvedl obrovský kus práce při shromažďování variant různých veršů, které měly pomoci určit, která z nich je nejpřesnější. Bohužel se jeho dílo, Hexapla, se všemi symboly a poznámkami, ztratilo. Jsme si však jisti, že výsledky jeho práce byly známy alexandrijské církvi a pravděpodobně byly využity k vytvoření přesnějších rukopisů. Pokud byste věřili, že Origenovo dílo a rozhodnutí byly z větší části správné, měli byste sklon více důvěřovat alexandrijské skupině rukopisů. Pokud si myslíte, že se mohl v mnoha věcech mýlit, a chtěli byste se na rukopisy dívat bez jeho zaujatosti, možná byste více důvěřovali byzantským, latinským, syrským nebo jiným rukopisům.

Obtížnost čtení: Někteří lidé používají kritérium obtížnosti čtení. To vychází z předpokladu, že pozdější opisovači text opravovali a zjednodušovali, aby se lépe četl; proto by při shodě všech ostatních důkazů měla být za nejstarší považována ta varianta, která se čte obtížněji.

Typ varianty a konkrétní rukopis: Pokud je rukopis velmi podobný jiným rukopisům v určité rukopisné rodině, někteří lidé považují varianty v tomto rukopise, které se liší od ostatních rukopisů téže rodiny, za významnější.

Validace: Jednou ze statistických metod je rozdělení dat na trénovací a testovací sady. Získejte váhy pro trénovací sadu a poté je použijte k předpovědi testovacích dat, což poslouží jako měřítko kvality vážení. Tuto metodu lze aplikovat i na rukopisy.

Upozornění: Někdy dostanete odlišnou odpověď, když se zaměříte na jinou otázku. Pokud se zeptáte: „Který rukopis je s větší pravděpodobností originál?“, můžete získat „vítěze“ s 60% jistotou. Pokud se však zeptáte: „Můžeme určit, která varianta je originál, a pokud ano, která?“, pak byste mohli říci, že výsledek není průkazný, pokud jistota nedosahuje alespoň 96 %.

Otázka: Jaké jsou důkazy (pro a proti) toho, že p4 pochází ze stejného rukopisu jako p64 a p67?

Odpověď: Toto vyplývá z knihy Philipa Comforta „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“ (Úplný text nejstarších rukopisů Nového zákona), str. 38–39.

Důkazy o stejném rukopise

S1. Všechna písmena kromě tří, která bylo možné ve všech třech rukopisech porovnat, jsou identická. Čtyři písmena nebylo možné porovnat. Písmena sigma, epsilon a alfa jsou ve všech rukopisech velmi podobná, ale ne zcela identická. V některých případech je v p4 spodní část méně zakřivená než v ostatních. V p64 a p67 jsou všechna tato písmena vždy méně zakřivená.

S2. Stránky jsou si velmi podobné; všechny mají stejnou šířku, stejný počet sloupců (2), přibližně 36 řádků na sloupec a 15–17 písmen na řádek.

S3. Všechny tři rukopisy mají společnou podobnou interpunkci a členění na odstavce.

S4. Strany 64 a 4 byly zakoupeny ve stejném městě.

S5. V mnoha rukopisech z konce 2. a počátku 3. století se pro Boha, Pána, Ježíše, Krista a Ducha svatého používaly „posvátné zkratky“. Tyto tři rukopisy je také používaly, ale měly „posvátné zkratky“ i pro Syna, Otce, člověka, kříž a ukřižovat.

S6. K p4 patří další malý fragment, napsaný pozdějším pisatelem, který je součástí titulní stránky „Evangelium podle Matouše“. Comfort na str. 43–44 uvádí, že v letech 175–200 n. l. bylo mezi písaři módou přidávat titul. To sice neřeší otázku, zda je p4 stejný rukopis jako p64/p67, ale svědčí o raném datování p4.

S7. Reputace Colina Robertse (který datoval rukopis Johna Rylandse), Josepha van Haelsta, C. H. Robertse a Philipa Comforta.

Důkazy z různých rukopisů

D1. Papyrus p4 má jemnější a tenčí tahy pera než p64/p67. Tento rozdíl mohl vzniknout použitím jiného stylusu a/nebo inkoustu v rukou téhož písaře.

D2. Papyry p64/p67 jsou v průměru světlejší než p4, ačkoli některé části p4 mají stejnou světlost jako p64/p67. Tento rozdíl by mohl být způsoben odlišnými podmínkami uchování. Bez ohledu na to však p4 není jednotný a některé jeho části se shodují s p64/p67.

D3. Alandova reputace. V roce 1965 Kurt Aland navrhl, že p4 je stejný kodex jako p64/p67, ale později je zařadil jako samostatné. Philip Comfort na str. 36 uvádí, že nezná žádný důvod, který by Aland pro tuto změnu uvedl.

Otázka: Kolik rukopisů Nového zákona (včetně fragmentů) dnes vlastně existuje?

Odpověď: Zde jsou počty pouze řeckých rukopisů (úplné rukopisy, malé fragmenty a vše mezi tím) podle různých badatelů. Jedním z důvodů, proč se počty liší, je to, že od roku 1975 bylo objeveno množství nových rukopisů. Někteří lidé také označují za více rukopisů to, co jiní považují za jeden rukopis složený z více částí.

Rukopisy v jiných jazycích, včetně 89+ italských (stará latina), čtyř rodin Vulgáty, 8 syrských rodin, 8 koptských rodin, aramejštiny, arménštiny, 2 rodin gruzínštiny, 3 rodin etiopštiny, slovanských, 5 gotických rukopisů, arabštiny a perštiny, zvyšují celkový počet na více než 11 000 rukopisů.

Kompletní text nejstarších rukopisů Nového zákona (copyright 1999), str. 627, sahá až k rukopisu p104.

Někteří by mohli namítnout, že papyrusů je ve skutečnosti o čtyři méně, protože p45 + p46 + p47 jsou zřejmě dílem téhož písaře. p64 + p67 zřejmě pocházejí od téhož písaře. p20 + p27 jsou možná dílem téhož písaře.

Pro srovnání: v knize „Manuscripts of the Greek Bible“ (Rukopisy řecké Bible) na str. 5 se uvádí, že vědci katalogizovali 55 000 řeckých rukopisů všech témat. Téměř 10 % všech řeckých rukopisů tedy tvoří biblické rukopisy. Homérová „Ilias“ má druhý nejvyšší počet kopií, a to 1 757 rukopisů.

Mimochodem, ohledně doby, kdy Homér žil, panují rozporuplné údaje. Starověký řecký historik Aristarchos uvádí rok 1044 př. n. l., autority ve Filostratovi uvádějí rok 1159 př. n. l. a pseudo-Herodotovo dílo „Život Homéra“ uvádí rok 1102 př. n. l. Naproti tomu historik Theopompos tvrdil, že Homér žil až v roce 685 př. n. l. Herodot uvádí, že to nebylo dříve než kolem roku 730 př. n. l. Exodus se odehrál kolem roku 1447 př. n. l. Viz Encyklopedie Britannica, sv. 11 (1956), str. 689, heslo „Homer“. Uvádí se tam, že Ilias a Odyssea se v Aténách předváděly každé čtyři roky a že existuje pouze 10 papyrusů s Homérovými díly z období před rokem 150 př. n. l.

Otázka: Kolik vícejazyčných rukopisů Nového zákona se dnes dochovalo?

Odpověď: Nejstarším dochovaným dvojjazyčným rukopisem je Bezae Cantabrigiensis. Zde je seznam dvojjazyčných rukopisů.

Řečtina a latina (20 rukopisů) D (Bezae Cantabrigiensis), D (Claromontanus), E, F, G, další

Řečtina a arabština (16 rukopisů) (0136, 0137, 211, 609, l6, l225, l311, l762, l804, l937, l1023, l1343, l1344, l1746, l1733, l1774)

Řečtina a arménština (1 rukopis) (256)

Řečtina a koptština (52 rukopisů) (p6, p41, p42, p62, T, 070, 086, 0100, 0110, 0113, 0124, 0125, 0129, 0139, 0164, další)

Řečtina a slovanské jazyky (3 rukopisy) (525, 2136, 2137)

Řečtina a turečtina (1 rukopis) (rukopis 1325)

Jsou známy tři trojjazyčné rukopisy:

řecký, koptský a arabský (2 rukopisy) (l1993, l1605)

Řečtina, latina a arabština (rukopis 460)

Více informací najdete v knize Rukopisy řecké Bible, str. 56.

Otázka: Stručně řečeno, kdy byly tyto rukopisy napsány?

Odpověď: Rukopis Lukášova evangelia v Paříži (str. 4), obsahující části Lukáše 1 až 6, datuje Philip Comfort do období kolem roku 100 n. l. Lukášovo evangelium bylo samozřejmě sepsáno před Skutky apoštolů. Více o tom najdete v knize Thiede, Carsten P. a Matthew d’Ancona, Eyewitness to Jesus: Amazing New Manuscript Evidence About the Origin of the Gospels (NY Doubleday 1996, 206 str.). Zatímco však Thiede a d’Ancona datují tento rukopis jako „ne o mnoho později než 68 n. l.“, Philip Comfort je opatrnější a datuje jej do roku 100 n. l. Aland a kol. ve svém díle The Greek New Testament, čtvrté revidované vydání (1998), jej datují do 4. století.

Nejstarší fragment Janova evangelia, nazývaný John Rylands Papyrus, byl napsán v letech 117–138 n. l. Dalším byl papyrus Chester Beatty II, z let 150–200 n. l. (nebo 200–225 n. l.). Dalším byl papyrus Bodmer II, sepsaný přibližně v letech 125–175 n. l. (dříve se předpokládalo období 150–200 n. l.). Jen tyto dva rukopisy obsahují 40 % Nového zákona, jak vyplývá z mého vlastního výzkumu i z knihy „Korán a Bible“ na str. 148.

Kolem roku 200 n. l. se dochovalo celkem 4 rukopisy, dalších 30 rukopisů před rokem 300 n. l., 8 rukopisů kolem roku 300 n. l., dalších 28 rukopisů před rokem 400 n. l., 16 rukopisů kolem roku 400 n. l. a dalších 38 rukopisů před rokem 500 n. l. Viz publikace „Text Nového zákona: Úvod do kritických vydání a do teorie a praxe moderní textové kritiky“ od Alanda a Alanda, str. 52, a „Obecný úvod do Bible“, str. 387, kde jsou uvedeny přehledy všech rukopisů až do roku 1600 n. l.

José O’Callaghan nalezl v jeskyni č. 7 v Kumránu fragmenty papyru z roku 50 n. l., které by mohly být útržky Markova evangelia. Nicméně v knize „The Expositor’s Bible Commentary“, svazek 8, str. 608, se uvádí, že tento nález „byl z velké části odmítnut badateli Nového zákona (srov. EBC 1:420–421, pozn. 1). Důkazy, které O’Callaghan předkládá, jsou příliš útržkovité, než aby byly spolehlivé.“

Otázka: Jaký je počet odchylek v rukopisech Nového zákona ve srovnání s jinými starověkými díly?

Odpověď: Jsme si jisti více než 97 % slov v Novém zákoně. Homérová „Ilias“ je druhým nejspolehlivěji zachovaným dokumentem. Má 1 757 rukopisů a její přesnost činí 95 %. Obsahuje 15 600 veršů, z nichž je asi 764 sporných. Hindské Mahábhárata má 250 000 veršů a podle Bruce Metzgera je přesné zhruba z 90 %. Obsahuje více než 26 000 veršů s textovými chybami.

Otázka: Jaká jsou ve srovnání s Novým zákonem data vzniku a počet kopií jiných raných dokumentů?

Odpověď: Zde je přehled dochovaných rukopisů dalších starověkých děl.

Najdete je na adrese: https://biblequery.org/Bible/BibleReliability/ExistingNTManuscripts.html (a .docx)

Velmi podrobný seznam dalších autorů najdete také na adrese https://www.tertullian.org/rpearse/manuscripts/greek_classics.htm

Odkazy: https://www.toughquestionsanswered.org/2012/12/11/how-do-other-ancient-texts-compare-to-the-new-testament/ a https://truediscipleship.com/manuscript-evidence-for-the-superior-new-testament-reliability/ a The Origin of the Bible. Všimněte si, že některé starší zdroje uvádějí nižší počty rukopisů pro Démosthéna, Hérodota, Homéra, Julia Caesara, Platóna, Tacita a Thúkydida, protože byly později objeveny další rukopisy.

Otázka: Jaký je souhrn odchylek v rukopisech Nového zákona?

Odpověď: Jsme si prakticky jisti asi 97 % slov Nového zákona. (Jiní lidé mohou uvádět mírně odlišná čísla, pokud některé odchylky vylučují jako zcela nesprávné.) Zde je shrnutí podle jednotlivých knih. Podrobnosti najdete na konci diskuse o každé knize.

Toto je k dispozici online na adrese https://www.biblequery.org/ntmss.html. Jednotlivé varianty, z nichž se toto číslo skládá, si můžete prohlédnout na adrese www.biblequery.org/[bookname]%20Manuscripts.html, kde [bookname] nahraďte názvem knihy.

Otázka: Proč se uvedené procento variant (97 %) liší od jiného čísla, a to 99,5 %?

Odpověď: Publikace Alanda a kol. „The Greek New Testament“ kromě uvedení variant v rukopisech poskytuje také odhad jistoty textu. Ve čtvrtém vydání na str. 3 mají písmena následující význam:

A – „označuje, že text je jistý“

B – „označuje, že text je téměř jistý“

C – „označuje, že komise měla potíže s rozhodnutím, kterou variantu do textu zařadit“

D – „vyskytuje se jen zřídka a znamená, že komise měla velké potíže s přijetím rozhodnutí.“

Všimněte si, že ve 3. vydání na str. xii–xiii mají písmena mírně odlišný význam.

A – „prakticky jisté“

B – „určitá míra pochybnosti“

C – „značná míra pochybnosti“

D – „velmi vysoká míra pochybnosti“

K číslu 97 % se dostanete, pokud zahrnete všechny kategorie, a k číslu 99,5 %, pokud zahrnete pouze kategorie C a D. Číslo 99,5 % nezahrnuje například mnoho řeckých textových variant, které byly primární volbou biblistů, kteří překládali NKJV, včetně delšího závěru Markova evangelia a perikopy o cizoložnici. Pokud jde o mě, nechci se pokoušet určit, která skupina odborníků má pravdu, ale pouze poukázat na to, v čem si důvěryhodní odborníci nejsou jisti nebo se neshodují. Proto jsem je zahrnul do čísla 97 % namísto 99,5 %. Číslo 97 % zahrnuje všechny varianty s výjimkou těch, u nichž je závěr zcela zřejmý.

Otázka: Jaké jsou charakteristiky typografických chyb v Novém zákoně?

Odpověď: Následující tabulka byla vypočítána na základě možných významných odchylek v rukopisech, které jsou uvedeny na konci diskuse o každé knize.

Následující tabulka ukazuje rozdíly způsobené především překlepy, pravopisem, gramatikou a změnami slov. Všimněte si relativně vysokého počtu změn jednotlivých slov.

Toto je k dispozici online na adrese https://www.biblequery.org/ntmss.html

Více než polovina slov Nového zákona s variantami se tedy nachází na místech, kde se vyskytují pouze jedna až tři varianty. Je zajímavé, že procentuální podíl slov, u nichž se vyskytují nejisté typografické chyby, je velmi podobný u variant s 1, 2 i 3 slovy. Evangelium podle Marka a ostatní knihy Nového zákona vykazují více nejistých typografických chyb, pravděpodobně kvůli menšímu počtu dochovaných rukopisů. Navíc podle krátkého rozhovoru, který jsem vedl s Danielem Wallacem, není rozmanitost ve starověkých rukopisech větší než rozmanitost mezi moderními verzemi, jako jsou New King James a New International Version.

Otázka: Jak jste dospěl k číslu 97 % v případě nejistot v rukopisech?

Odpověď: Zjistil jsem, že celkový počet řeckých slov v Novém zákoně činí 137 986 podle 3. i 4. vydání Aland et al. To zahrnuje i sporná slova, která byla uvedena v závorkách. Zahrnuje to i delší konec Markova evangelia, nikoli ten kratší.

Celkový počet slov, u nichž jsem zaznamenal rozdíly v rukopisech, činí 3 928 slov na 1 291 místech. Tyto rozdíly jsem určil na základě prostudování publikací Aland et al. (3. vydání), Aland et al. (4. revidované vydání), Metzgerova díla *A Textual Commentary on the Greek New Testament*, Barryho práce a poznámek pod čarou z překladů *NASB *, NIV, NKJV a NRSV.

Vyloučil jsem alespoň 441 slov na 82 místech uvedených níže, protože byla splněna většina následujících kritérií:

1. Mezi alexandrijskou a byzantskou skupinou rukopisů neexistovaly žádné rozdíly,

2. Nejstarší rukopisy se shodovaly,

3. Aland a kol. ve 3. nebo 4. revidovaném vydání označili variantu jako „A – prakticky jistá“,

4. Varianta se vyskytovala pouze v jednom rukopise nebo pouze v některých pozdních rukopisech.

Vycházel jsem z následujících předpokladů.

1. Obecně jsem věnoval větší pozornost raným rukopisům,

2. V případě rozdílů v jednom či dvou slovech jsem církevním spisům věnoval menší pozornost, protože mohly být parafrázovány,

3. Nevylučoval jsem ani alexandrijskou, ani byzantskou skupinu rukopisů.

Z celkového počtu 137 986 slov tak zůstalo 3 928 nejistých slov, což představuje 3 928 / 137 986 = 3 %.

Otázka: Jaké jsou názory jiných lidí na nejistotu slov v Novém zákoně?

Odpověď: Než začneme porovnávat čísla, je důležité si uvědomit, že různá čísla vypovídají o různých věcech.

Mých 97 % se vztahuje na všechny varianty v rukopisech, u nichž existuje rozumná pravděpodobnost, že se jedná o správný text. A to bez ohledu na to, jak nevýznamná by byla změna v pravopisu nebo jiná změna významu.

Bakerova encyklopedie křesťanské apologetiky a kniha A General Introduction to the Bible (Obecný úvod do Bible), str. 474, uvádějí, že podle údajů Westcotta a Horta by tento podíl činil 98,33 %.

Bruce Metzger odhadl 99,5 % pro všechny varianty rukopisů, které obsahují jakoukoli změnu významu. Můj odhad činí 98,8 % pro všechny varianty rukopisů, které jsou nejisté a obsahují jakoukoli změnu významu.

Keith Elliott a Ian Moir v knize „Manuscripts and the Text of the New Testament“ (Rukopisy a text Nového zákona), str. 8, uvádějí: „Většina moderních textových kritiků se shoduje na převážné části textu (snad asi 95 procent). Právě u zbývajících přibližně 5 procent dochází ke sporům a lze nalézt odlišné závěry.“

Podle knihy *A General Introduction to the Bible* (str. 474) odhadl Ezra Abbot přibližně 95 % / 99,75 %. Číslo 95 % vychází z variant a konkurenčních čtení. Po odečtení odchylek, které nemají žádný znatelný vliv na smysl textu, dostaneme číslo 99,75 %. Opět, při použití stejných kritérií dospívám k hodnotě 98,8 %.

Pokud jde o všechny odchylky ve všech rukopisech, kniha „A General Introduction to the Bible“ (str. 468) uvádí, že se vyskytují na 10 000 místech v Novém zákoně. Pokud by se jedna varianta vyskytovala ve 20 rukopisech, vynásobil byste tuto jednu variantu číslem 20, a pokud byste postupovali podobně u všech variant, podle knihy „A General Introduction to the Bible“ (str. 468) by takový výpočet dal 200 000 míst v rukopisech. Je zajímavé, že jak při rozhovorech s mormonskými misionáři, tak při čtení poznámek pod čarou muslimských autorů je jediným číslem, které jsem ohledně odchylek v biblických rukopisech viděl, právě 200 000, a to bez vysvětlení, že se nejedná o 200 000 odchylek, ale o počet odchylek vynásobený počtem rukopisů, v nichž se tyto odchylky vyskytují. Když někdo toto číslo opakuje, aniž by věděl, co znamená, zeptejte se ho, jak si myslí, že by to mohlo být pravda, když v celém Novém zákoně je méně než 140 000 slov.

Otázka: Jaký je v Novém zákoně stupeň nejistoty ohledně odlišných znění?

Odpověď: Aland a kol. (3. vydání), Aland a kol. (4. revidované vydání) a Green mají na některá slova odlišné názory. Aland a kol. (3. vydání) uvádějí odchylky v rukopisech na 1 333 místech a rozdělují je do 4 kategorií. „A“ znamená „prakticky jisté“, „B“ znamená „určitá míra pochybnosti“, „C“ znamená „značná míra pochybnosti“ a „D“ znamená „velmi vysoká míra pochybnosti“. „Zdánlivě velký počet rozhodnutí typu C je způsoben tím, že u mnoha čtení v kategoriích A a B nebyly do aparátu zahrnuty žádné varianty, protože pro účely tohoto vydání nebyly důležité. Zdaleka největší podíl textu představuje to, co lze nazvat stupněm jistoty A.“ (str. xiii) Pokud jsem počítal správně, ve třetím vydání je v celém Novém zákoně 121 (9 %) variant typu A, 468 (35 %) typu B, 603 (45 %) typu C a 141 (11 %) typu D. Pravděpodobnost, že se u dané varianty jedná o konkrétní písmeno, se mezi jednotlivými knihami jeví jako poměrně rovnoměrná, s výjimkou Zjevení, kde je 71 z 92 uvedených variant zařazeno do stupně C.

Otázka: Které rukopisy jsou obecně nejspolehlivější?

Odpověď: Všechny rukopisy obsahují v zásadě stejná slova, s rozdílem pouhých 3 % (asi 3 928 slov). Někteří křesťanští učenci však o rozdílech v těchto 3 % energicky diskutují, přičemž existují především tři různé názory.

Alexandrijské rukopisy jsou nejstarší a někteří je považují za nejspolehlivější (s výjimkou Janova evangelia7:53-8:11 ). Tohoto názoru se drží Aland a kol., překladatelé NIV a většina dnešních učenců. Církevní spisovatel jménem Origenes (225–254 n. l.) se podrobně zabýval mnoha biblickými texty, které dnes nemáme k dispozici, a jeho dílo nepochybně ovlivnilo alexandrijskou skupinu rukopisů. Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) byl ještě starším autorem, který hojně citoval z alexandrijské skupiny rukopisů.

Mezi rané rukopisy alexandrijské rodiny patří p45 ve Skutcích apoštolů, p46, p66, p75, část sahidického rukopisu a dva rané rukopisy, Sinaiticus a Vaticanus, psané na drahém pergamenu (jelení kůži). Tyto dva rukopisy mohly být „oficiálními kopiemi“, jejichž sepsání nařídil Konstantin těsně po legalizaci křesťanství, nebo se mohlo jednat o vyřazené exempláře. Tyto rukopisy pocházejí z období kolem let 325–350 n. l. Dva raní autoři, kteří tento text používali, jsou Klement Alexandrijský a částečně také Origenes. Podle knihy The Text of the New Testament, str. 216, „většina badatelů opustila Hortův optimistický názor, že kodex Vaticanus (B) obsahuje původní text téměř beze změn, s výjimkou několika písařských chyb“.

Pozdější alexandrijské rukopisy jsou Ephraemi Rescriptus, L, T, Freerova evangelia (v Lukášovi 1:1–8:12 a Janovi), X, Z, Delta v Markovi, Xi, Psi, 33, 81, 104, 326, 579, 892, 1241 a bohairský koptský rukopis. Alexandrinus a Ephraemi Rescriptus jsou alexandrijské ve všem kromě evangelií. Pro Skutky apoštolů v pozdně alexandrijském rukopise máme p50 (284–305 n. l.).

Z Pavlových listů máme k dispozici rukopisy H, I a 1739.

U ostatních písmen máme p20, p23, 1739.

Pro Zjevení máme 1006, 1611, 1854, 2053, 2344.

Tento seznam je podle knihy The Text of the New Testament, str. 216.

Byzantské rukopisy jsou nejpočetnější a někteří je považují za nejspolehlivější. Na východě se rukopisy postupně „standardizovaly“ a existuje 1 761 až 2 209 samostatných rukopisů byzantského lekcionáře. Pocházejí z období přibližně od roku 850 n. l. do roku 1576 n. l. Tento názor si mezi badateli získává stále větší podporu, jelikož rukopisy se obvykle shodují s citacemi Jana Zlatoústého, což tuto tradici posouvá až do let 392–407 n. l. Srovnání: Pokud jde o významné změny, mezi alexandrijskou a byzantskou skupinou rukopisů existuje nejméně 54 slovních úprav a 577 slov, která v alexandrijských rukopisech chybí, ale v byzantských se vyskytují. To představuje asi 0,5 % (631 slov). Jinými slovy, 20 % všech textových odchylek je způsobeno rozdíly mezi alexandrijskou a byzantskou tradicí.

Textus Receptus (TR), nazývaný také „přijatý text“, je podle některých nejspolehlivější. Je primárním základem pro katolické Bible a Bible KJV. Na Západě se psané rukopisy stávaly stále více standardizovanými. Tento latinský standard se nazývá „Textus Receptus“. Verze krále Jakuba se řídí Textus Receptus, s výjimkou toho, že přidává 1. Janův 5:7–8. Jay P. Green, Sr. ve své paralelní Bibli z řečtiny a hebrejštiny do angličtiny používá především Textus Receptus.

U různých pasáží lze najít opodstatnění pro každý z těchto tří názorů. Bylo by hezké najít „tu jednu rodinu“, která obsahuje všechna správná znění, ale možná je pravdou, že všechny rodiny obsahují několik nesprávných znění.

Šílený názor, který dnes někteří lidé zastávají, je ten, že „Boží inspirované slovo“ není význam, který slova vyjadřují, ani řecký a hebrejský text, ale jsou to anglická slova v King Jamesově verzi. Všechny ostatní verze jsou označovány jako „verze New Age“. Někteří tento názor nazývají „King James Only“ a tyto lidi „onlyity“. Mějte však na paměti, že ne každý učenec, který věří, že King Jamesova verze je nejpřesnějším anglickým překladem, nutně zastává tento bláznivý názor.

1. Janův 5:7–8 byl do King Jamesovy verze přidán, protože se nacházel ve třetím vydání řeckého Nového zákona od Erasma. Erasmus jej ve svých prvních dvou vydáních vynechal, i když katolická církev chtěla, aby byl zahrnut, protože jej nechtěl zařadit, dokud mu neukážou jediný řecký rukopis, který jej obsahoval. Do třetího vydání jej zařadil, protože mu ukázali řecký rukopis. On sám však nevěděl, že tento rukopis byl sepsán teprve rok předtím. Začal jej zahrnovat od svého třetího vydání.

Než se však rozhodnete věnovat celý svůj život studiu těchto 3% odchylek, vzpomeňte si na 2. Timoteovi 2:14 a 1. Timoteovi 6:4, kde Pavel přikazuje Timoteovi, aby se vyhýbal hádkám o slova.

Proč tyto rozdíly existují? Klíčovým důvodem je, že řečtí opisovači pravděpodobně věřili, že přesné kopírování každého slova nebylo jejich primárním záměrem. Jejich hlavním záměrem bylo co nejpřesněji a nejvýstižněji zprostředkovat Boží význam. Někteří toho dosáhli doslovným opisem, jiní opravami pravopisu a gramatiky, vylepšením formulací a zpřesněním významu, a někteří parafrázováním.

Otázka: Jaké jsou některé z nejstarších biblických textů v alexandrijské skupině rukopisů?

Odpověď: Nejstarší alexandrijské rukopisy jsou Vaticanus (325–350 n. l.), Sinaiticus (340–350 n. l.), p20 (3. století), p23 Urbana (3. století), p45 + p46 (= Chester Beatty I a II), p47, p50 (284–305 n. l.), p52, p66 (125–175 n. l.) (= Bodmer II) a Ephraemi Rescriptus (400–500 n. l.). Je sporné, zda p4, p8 a p13 patří do této rodiny. p75 (počátek 3. století) se označuje jako protoalexandrijský. P.Antinoopolis 2.54 obsahuje Matouše 6:10–12 a p104 obsahuje Matouše 21:34–37, 43, 45(?). Existuje také řada koptských a etiopských rukopisů přeložených z alexandrijských rukopisů. Samotné koptské rukopisy se dále dělí na bohairské, sahidské, fajjúmské, středoegyptské a další. Metzger ve své knize *A Textual Commentary on the New Testament* na str. 15 uvádí, že sahidská koptská verze je pouze částečně alexandrijským textem. V knize „The Origin of the Bible“ (Původ Bible) na str. 302 se uvádí, že sahidický text byl pravděpodobně poprvé sepsán kolem roku 200 n. l. Je třeba poznamenat, že rukopis „Alexandrinus“, jehož název by naznačoval, že se jedná o alexandrijský text, je ve skutečnosti v případě evangelií považován za byzantský text.

Z raně církevních autorů citují z alexandrijských textů Klement Alexandrijský a (částečně) Origenes.

Otázka: Jaké jsou hlavní byzantské texty?

Odpověď: Patří mezi ně rukopis Alexandrinus v evangeliích, Freerova evangelia (Matouš a Lukáš8:13-24:53 ) a byzantský lekcionář. Gotický překlad je byzantský. Primárním nejstarším zdrojem byzantského textu jsou kázání Jana Zlatoústého (392–407 n. l.), který hojně citoval Písmo.

Otázka: Jaké jsou některé rozdíly mezi alexandrijskou a byzantskou rodinou rukopisů?

Odpověď: Ve Starém zákoně rukopisy Vaticanus a Alexandrinus neobsahují Exodus 28:23–28. V rukopise Sinaiticus není Exodus zachován. Tyto verše se nacházejí v Complutenské Septuagintě i v hebrejském masoretském textu. Svitek z Mrtvého moře 4Q22 (=4QPaleoExodusm) obsahuje fragmenty veršů 28:22–24, 26–28, 30–43. Více informací najdete v knize The Septuagint Version: Greek and English od Sira Lancelota C. L. Brentona, str. 1131–1132.

Pokud jde o Nový zákon, alexandrijské rukopisy mají nejméně o 33 veršů méně než byzantská skupina, což představuje o 577 slov méně. Existuje také nejméně 54 slovních úprav. Kdyby někdo byl přesvědčen, že nejstarší alexandrijské rukopisy jsou zcela správné, pak by v Bibli nebyly následující verše: Mt 12:47; 17:21; 18:11; 23:14; Mk 9:44, 46; 11:26; 15:28; 16:9–20; Lk 23:24; Jn 5:4; J 7:53–8:11. Rukopisy Bodmer 14, 15 a Vaticanus neobsahují Lukáš23:17 , zatímco Sinaiticus jej obsahuje.

První lidé, kteří studovali rozdíly v biblických rukopisech, se neobjevili až v moderní době. Prvním, kdo zřejmě velmi systematicky zkoumal různé rukopisy a rozhodoval, který z nich je s největší pravděpodobností původním zněním, byl neobvyklý křesťan z Alexandrie jménem Origenes. Origenes měl k dispozici velké množství rukopisů, které se nám dnes nezachovaly, a předpokládá se, že všechny alexandrijské rukopisy byly ovlivněny jeho dílem. (Dnešní křesťané se přou o to, zda je jeho vliv pozitivní, či negativní.) Zde je malý výběr odchylek v rukopisech, kde alexandrijské rukopisy obecně uvádějí totéž, zatímco byzantské rukopisy uvádějí něco jiného.

Mt18:11 („Neboť Syn člověka přišel, aby zachránil ztracené.“) chybí v rukopisech Sinaiticus, Vaticanus, sahidické koptské, bohairické koptské, u Origena (225–254 n. l.), Eusebia a Jeronýma. Těchto 9 slov je obsaženo v byzantském lekcionáři, syrštině, arménštině, Diatessaronu (cca 172 n. l.) a u Chrysostoma (392–407 n. l.).

Mk10:34 obsahuje výraz „po třech dnech“ v rukopisech Sinaiticus, Vaticanus, Ephraemi Rescriptus, Bezae Cantabrigiensis, sahidské koptské verzi a bohairské koptské verzi. V rukopisech Alexandrinus, byzantském lekcionáři, gotickém, arménském, etiopském, gruzínském a u Origena (225–254 n. l.) se uvádí „Třetího dne“.

Mk11:26 „Ale jestliže neodpustíte, ani váš Otec v nebesích vám neodpustí vaše provinění.“ chybí v rukopisech Sinaiticus, Alexandrinus, v bohairském a sahidském koptském textu. (17 slov)

Mk 16,9–20 Následující prameny neobsahují delší závěr.

kolem roku 360 n. l.    Eusebius, Otázky k Marianovi I.

193–217/220 n. l. Klement Alexandrijský

225–254 n. l.    Origen

407 n. l.    Jeroným, List 120

Nejméně 6 dalších starověkých rukopisů

        Syrština

900–1000 n. l. – uvádí to arménský rukopis, který však uvádí, že tuto informaci doplnil Aristion, o němž se zmiňuje Papias

325–350 n. l.    Vaticanus: zde je prázdné místo. Vaticanus má prázdná místa pouze mezi několika knihami, jako jsou Malachiáš a Matouš.

340–350 n. l.    Sinaiticus má na tomto místě také prázdné místo, ale má prázdné místo mezi téměř všemi knihami.

Následující rukopisy obsahují delší závěr

182–188 n. l.    Irenaeus, Proti herezím 3:11

110–155 n. l. (žák Polykarpa, žáka Jana)

cca 172 n. l.    Tatianův Diatessaron

200 n. l.    Tertullianův Traktát o duši

        Nejméně 38 starověkých biblických textů

120–150 n. l.    Didaché

~700 n. l. a dále    Byzantská textová skupina

5. století    Freerova evangelia

400–600 n. l.     Rukopis Codex Bezae

Obsahují jej také pozdější alexandrijské rukopisy.

kolem roku 450 n. l.    Alexandrinus

400–500 n. l.     Rukopis Ephraemi Rescriptus

3.–4. století, bohairská koptská řeč

3.–4. století sahidská koptská

Jan 5:4 („Neboť čas od času sestoupil do rybníka anděl a rozvířil vodu. Jakmile byla voda rozvířena, ten, kdo do ní vstoupil jako první, byl uzdraven ze své nemoci.“) chybí v p66 (150–200 n. l.), p75, Sinaiticus, Vaticanus, sahidské koptské verzi, bohairské koptské verzi a původních kopiích Ephraemi Rescriptus, Alexandrinus a Diatessaronu. Církevní spisovatel Nonnus (431 n. l.) tuto pasáž neuvádí. Nejstaršími rukopisy obsahujícími těchto 29 slov jsou arménská a gruzínská verze (obě z 5. století) a pozdější opravy rukopisů Alexandrinus, Ephraemi Rescriptus a Freerových evangelií. Raní církevní spisovatelé Tertullian (198–220 n. l.), Ambrož Milánský (370–390 n. l.), Didymus, Jan Zlatoústý (392–407 n. l.) a Cyril se však o tom zmiňují ve svých parafrázovaných výkladech.

J7:53-8:11 se nazývá „perikopa o cizoložnici“. Sinaiticus, Vaticanus, p56, p75, sahidický koptský rukopis a gotický rukopis ji neobsahují. Diatessaron (kolem roku 172 n. l.), Klement Římský (96–98 n. l.), Tertullian (192–220 n. l.), Origen (225–254 n. l.) a Chrysostom ji rovněž neobsahují. Ostatní významné rukopisy ji obsahují. Aland a kol. uvádějí: „Alexandrinus a Ephraemi Rescriptus ji zřejmě obsahovaly, ačkoli vzhledem k jejich stavu zachování to nelze s jistotou tvrdit.“ Aland a kol. hodnotí tuto pasáž jako „prakticky jistě“ chybějící v původním rukopise, v souladu s alexandrijskou skupinou rukopisů, která ji s výjimkou bohairské koptské verze neobsahuje. Pokud se tedy někdo opírá o alexandrijskou rodinu rukopisů, musí tak činit s vědomím, že této rodině chybí celá tato pasáž. Byzantská rodina tuto pasáž samozřejmě obsahuje, Jan Zlatoústý však nikoli. (Perikopa o cizoložnici a závěr Markova evangelia představují dvě největší netriviální rukopisné varianty v Novém zákoně.)

J 10,34 „zákon“ se nachází v Bodmer II (125–175 n. l.), Bodmer 14, 15 (počátek 3. století), Sinaiticus, Vaticanus, Alexandrinus, byzantském lekcionáři, sahidském koptském, bohairském koptském, gotickém, arménském a u Athanasia (326–373 n. l.). V Chester Beatty Papyri z roku 200 n. l., Sinaiticus (opravený), Cantabrigiensis, Tertullian (197–220 n. l.) a Hilariovi z Poitiers (355–367/368 n. l.) se uvádí „váš zákon“.

Ef 1:1 Slova „v Efezu“ chybí v Chester Beatty II (200 n. l.), v původním Vaticanu, v původním Sinaiticu a u raně křesťanských spisovatelů Tertulliana (198–220 n. l.) a Origena (225–254 n. l.). Korektor později tato slova doplnil do rukopisů Sinaiticus a Vaticanus. Alexandrinus tato slova také obsahuje, stejně jako byzantský lekcionář a Jan Zlatoústý (392–407 n. l.).

1 Kor11:24 : „zlomený za vás“ oproti „zlomený“ chybí v rukopise Chester Beatty II (200 n. l.), rukopisech Vaticanus, Sinaiticus, Ephraemi Rescriptus (původní), Alexandrinus a u Athanasia (326–373 n. l.). „Zlomený“ se vyskytuje jako pozdější oprava v rukopisech Sinaiticus, Ephraemi Rescriptus (3. korektor), v gotickém a byzantském lekcionáři a u Jana Zlatoústého (392–407 n. l.).

Rozdílné znění se vyskytuje v Mk 1,2, kde byzantský lekcionář a arménský rukopis uvádějí „u proroků“, stejně jako Alexandrinus, syrský, bohairský koptský, etiopský, Irenaeus a další rukopisy. „V Izaiášovi“ se uvádí ve většině ostatních rukopisů, včetně Sinaiticus, Vaticanus, sahidického koptského, gotického, Bezae Cantabrigiensis atd.

Bez ohledu na to však v alexandrijské i byzantské rodině rukopisů chybí 1. Janův list 5:7–8. První dochovaný řecký rukopis, který tuto pasáž obsahuje, byl sepsán až v 10. století, ačkoli o ní již slyšel kacíř Priscillian (380 n. l.).

Otázka: Proč lidé přikládají „západním textům“ menší váhu?

Odpověď: „Západní text“ je termín pro rukopisy převážně z Evropy, které nespadají do alexandrijské ani byzantské rodiny. Někteří lidé zpochybňují, zda je správné hovořit o západním textu, protože tyto rukopisy mezi sebou nemají příliš velkou „spřízněnost“, s výjimkou toho, že když se alexandrijský a byzantský text liší, mají tendenci uvádět obě znění. Podle knihy Bruce Metzgera *A Textual Commentary on the Greek New Testament* (str. 6) jsou problémy se západním textem nejzávažnější ve Skutcích apoštolů, kde je západní text o 10 % delší.

Otázka: Co víme o citátech z Nového zákona u Klementa Alexandrijského?

Odpověď: Klement dokonale ovládal Písmo, z něhož hojně čerpal. Jeho nejrozsáhlejší dílo, *Stromata*, však bylo podle *Ante-Nicene Fathers*, sv. 2, str. 168, pravděpodobně poprvé vydáno v roce 194 n. l. a dokončeno předtím, než Klement v roce 202 n. l. opustil Alexandrii. Poslední datum v něm zmíněné je rok 192 n. l. Na straně 169 se píše: „Klementovy citace z Písma pocházejí ze Septuaginty, často nepřesně z paměti, někdy z jiného textu, než jaký máme k dispozici, často s verbálními úpravami; a nezřídka jsou různé texty smíchány dohromady.“ Při hodnocení variant rukopisů Nového zákona by tedy citátům Klementa měla být přikládána menší váha než ostatním rukopisům.

Otázka: Jaké opravy se vyskytují v rukopisu p46?

Odpověď: Pravděpodobně jej neopisoval profesionální písař a později jej opravila jedna nebo dvě osoby. Zde jsou některé příklady z 1. Korinťanům 13–16, kde se jedná o jednoduché chyby v písmenech, které nejsou zahrnuty v předchozích seznamech.

1 Kor 13:5 – za slovo „to“ bylo přidáno „mu“.

1 Kor13:12 : slovo „prosopon“ bylo změněno na „prosupon“ přidáním písmene „u“ (omega) nad čarou.

1 Kor 14:9 „auloumenon“ na „laloumenon“ přeškrtnutím „au“ a přidáním „la“ nad čarou.

1 Kor 14:9 bylo za „tuchoi“ přidáno „genu“.

1 Kor14:20 : slovo „tai“ bylo změněno na „tais“ přidáním písmene „s“ nad čarou.

1 Kor 15:2 nad slovem „katecheiv“ byly vloženy tečky, což znamená, že korektor se domníval, že by mělo být vypuštěno.

1 Kor15:17 : estai na easte

1 Kor15:24 : korektor přeškrtl písmeno „i“, zatímco měl přeškrtnout písmeno „a“

1 Kor 15:34 „amartanute“ na „amartanete“

1 Kor 16:1 ei to eis

1 Kor 16:7 pardu to parodu

Při porovnávání rukopisů z hlediska významných variant jsem ve všech rukopisech použil původní znění (oproti pozdějším opravám).

Otázka: Co víme o rukopisu Vaticanus?

Odpověď: Vaticanus (325–350 n. l.) je nejstarším dochovaným zástupcem alexandrijské rodiny rukopisů. Často se zkracuje jako „B“ nebo se označuje jako unciál 03. Podle Wycliffe Bible Dictionary (str. 253) pochází z let 325–350 n. l. a podle A General Introduction to the Bible (str. 393) z období kolem let 325–350 n. l.

Co se dochovalo: Vatikánský rukopis zachoval pouze verše 46:29–50:26 z knihy Genesis a zbytek Starého zákona s výjimkou 2. Královské 2:5–7 a 1–13 a Žalmu 105:27–137:6. Chybějící část v Žalmech byla doplněna v 15. století. Stejně jako v rukopise Sinaiticus následuje List Židům po 2. listu Tesalonickým.

Ve Vatikánském rukopise, stejně jako ve většině řeckých Biblí, se nacházejí některé apokryfní knihy. Vatikánský rukopis neobsahuje 1.–4. knihu Makabejskou ani Manasseovu modlitbu.

Nový zákon je zachován v plném znění až do Listu Židům 9:15. Poté došlo ke ztrátě některých listů. Chybí 1. a 2. list Timoteovi, List Titovi, List Filemonovi a Zjevení. Aland odkazuje na Vatikánský rukopis v souvislosti s Listem Jakubovým a „New International Greek Testament Commentary“ k Listu Jakubovu na str. 60 uvádí, že Vatikánský rukopis obsahuje kompletní List Jakubův.

Vzhled: Byl psán hnědým inkoustem na drahém pergamenu, přičemž každý list má rozměry 27–28 centimetrů čtverečních. Na každé stránce byly tři sloupce a v každém sloupci 40–44 řádků. Dnes se nachází ve Vatikánu uprostřed Říma.

Pořadí knih Starého zákona: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Jozue, Soudci, Rút, 1.–2. Samuelova, 1.–2. Královská, 1.–2. Paralipomenon, 1. Esdras, 2. Esdras (=Ezra–Nehemiáš)

Žalmy (včetně Žalmu 151), Přísloví, Kazatel, Píseň písní, Jób, Moudrost Šalomounova, Ekleziastik (=Sirach, =Moudrost Sirachova), Ester, Judita, Tobiáš, Ozeáš, Ámos, Micheáš, Joel, Abdiáš, Jonáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Baruch, Pláč, Jeremiášův list, Ezechiel, Daniel (včetně Azariášovy modlitby a Písně tří mladíků, Susanny a Bel a drak). Více informací najdete v knize „The Journey from Texts to Translations“ na str. 50.

Pořadí knih Nového zákona: Matouš, Marek, Lukáš, Jan, Skutky apoštolů, Jakub, 1. Petr, 2. Petr, 1. Jan, 2. Jan, 3. Jan, Juda, Římanům, 1. Korinťanům, 2. Korinťanům, Galatským, Efezským, Filipským, Koloským, 1. Tesalonickým, 2. Tesalonickým, Židům, (následující knihy chybí, ale předpokládané pořadí je) 1. Timoteovi, 2. Timoteovi, Titovi, Filemonovi, Zjevení. Více informací najdete v knize „The Journey from Texts to Translations“ na str. 60.

Písaři a korektoři: Jeden písař sepsal Starý zákon a druhý Nový zákon. Byli zde dva korektoři. Jeden z nich rukopis opravil kolem roku 350 n. l., krátce po jeho sepsání. Druhý korektor žil v desátém nebo jedenáctém století. Zábavnou kuriozitou je, že jeden korektor provedl změnu v listu Židům 1:3. Pozdější korektor ji vrátil zpět a na okraj napsal: „Blázne a darebáku, copak nemůžeš nechat staré znění na pokoji a neměnit ho!“ Ukázalo se, že původní znění nebylo správné.

Charakteristické rysy rukopisu Vaticanus: Obecně se řídí ostatními rukopisy alexandrijské rodiny. Neobsahuje Jan7:53-8:11 , Lukáš 22:43–44 a Lukáš 23:34. Stejně jako rukopis Sinaiticus má prázdné místo pro delší konec Markova evangelia. Rukopis Vaticanus obsahuje celý list Římanům (kromě16:24 ) ve stejném pořadí jako dnešní Bible. Žádný starověký rukopis nevynechal 1. list Petrův 5:3 (9 slov) s výjimkou Vatikánského rukopisu.

J16:28 : „od Otce“ je ve Vaticanu. Mnoho jiných rukopisů uvádí „vzešel z Otce“, včetně p5 (200–250 n. l.), p22, Sinaiticus, Alexandrinus, Ephraemi Rescriptus, Byzantský lekcionář, Diatessaron (cca 172 n. l.).

Na okraj je třeba poznamenat, že existuje rukopis evangelií s názvem Codex Vaticanus 354 (S). Jedná se však o zcela odlišný rukopis z roku 949 n. l., který pouze náhodou nese v názvu slovo „Vaticanus“.

Otázka: Co víme o rukopisu Sinaiticus?

A: Sinaiticus (340–350 n. l.) je druhým nejstarším dochovaným rukopisem z alexandrijské rodiny rukopisů. Často se zkracuje jako „Aleph“ nebo se nazývá unciální 01. Podle Wycliffe Bible Dictionary (str. 253) pochází z roku 340 n. l. a podle A General Introduction to the Bible (str. 393) z přibližně roku 340 n. l. Je k dispozici online na adrese www.codexsinaiticus.org/en/.

Co se dochovalo: Zachovala se polovina Starého zákona ze Septuaginty. Konkrétně obsahuje Genesis 23:19–24:46 (s mezerami); Čísla 5:26–7:20 (s mezerami), 1. Paralipomenon 9:27–19:17, Ezdráš a Nehemiáš jako jedna kniha od Ezdráše 9:6 dále, Ester, Izaiáš, Jeremiáš a Pláč až po 2:22, Joel až po Malachiáše, Žalmy, Přísloví, Kazatel, Píseň Šalamounova a Jób.

V Sinaiticus jsou obsaženy apokryfy: konkrétně Tóbit, Judita, 1. a 4. Makabejská, Kniha moudrosti a Sirach.

Nový zákon je zachován v plném rozsahu, s výjimkou toho, že písaři nevyřadili Jan7:53-8:11 , a na místě Marka 16:9–20 je prázdné místo. Sinaiticus obsahuje celý list Římanům (kromě16:24 ) ve stejném pořadí jako dnešní Bible. Pořadí knih Nového zákona je podle Metzgerovy knihy „Manuscripts of the Greek Bible“ (str. 76) následující: čtyři evangelia, Pavlovy listy, List Židům, Skutky apoštolů, katolické listy, Zjevení, Barnabášův list a Pastýř Hermův.

V rukopisu Sinaiticus se nacházejí ještě dvě další knihy: Barnabášův list a část Pastýře Hermova.

Vzhled: Původně měl alespoň 730 listů. Dnes máme 390 listů plus fragmenty dalších 3 listů. (Jeden list tvoří dvě stránky.) Na každé stránce jsou čtyři sloupce a v každém sloupci 48 řádků. Je napsán na drahém pergamenu. Mezi slovy nebyly žádné mezery a téměř žádná interpunkce. Citáty ze Starého zákona jsou vyznačeny jako citáty. Dnes se nachází v Londýně ve Velké Británii.

Pořadí knih Starého zákona: Genesis, (Exodus a Leviticus se ztratily), Numeri, (chybí Deuteronomium až po 2. knihu Královskou), 1.–2. kniha Letopisů, 1. Esdráš, 2. Esdráš (=Ezdráš–Nehemiáš), Ester, Tobiáš, Judita, 1. a 4. Makabejská, Izaiáš, Jeremiáš, Pláč (Ezechiel, Daniel, Ozeáš, Ámos a Micheáš se ztratily), Joel, Obadiah, Jonáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Žalmy (včetně 151), Přísloví, Kazatel, Píseň písní, Moudrost Šalomounova, Ekleziastik (=Sirach, =Moudrost Sirachova), Jób.

Pořadí knih Nového zákona: Matouš, Marek, Lukáš, Jan, Římanům, 1. Korinťanům, 2. Korinťanům, Galatským, Efezským, Filipským, Koloským, 1. Tesalonickým, 2. Tesalonickým, Židům, 1. Timoteovi, 2. Timoteovi, Titovi, Filemonovi, Skutky apoštolů, Jakubův list, 1. Petrův list, 2. Petrův list, 1. Janův list, 2. Janův list, 3. Janův list, Juda, Zjevení, Barnabášův list, Pastýř Hermův.

Písaři a korektoři: Sinaiticus opsal tři písaři. Písař A, který opsal většinu historických a poetických knih Starého zákona, téměř celý Nový zákon a Barnabášův list, měl lepší pravopis než B, ale zdaleka ne tak dobrý jako D. B opsal proroky a Pastýře Hermase a měl špatný pravopis. Písař D měl téměř dokonalou pravopisnou úroveň. Opisoval knihu Tobiáš a Judita, první polovinu 4. knihy Makabejské a první dvě třetiny Žalmů. Zřejmě opsal 6 stran Nového zákona.

Charakteristické rysy Sinaitiku: Podle Hermana Hoskiera existuje v evangeliích následující počet míst s rozdíly mezi Sinaitikem a Textus Receptus: Matouš 656+, Marek 567+, Lukáš 791+, Jan 1022+, což činí celkem 3036+ míst s rozdíly v evangeliích.

Sinaiticus je neobvyklý svými závěry evangelií. Stejně jako Vaticanus má i Sinaiticus prázdné místo pro delší závěr Markova evangelia. Byli si tedy vědomi existence delšího závěru, ale rozhodli se jej nekopírovat.

Kromě toho ultrafialové lampy odhalily, že písař dokončil Janovo evangelium u verše 21:24, vložil dvě ozdobné čáry (tzv. coronis) a napsal, že je dokončeno. Poté byl pergamen omyt, aby se odstranily čáry a poslední věta, a tentýž písař napsal verš 25, doplnil „coronis“ a zapsal, že je dokončeno. To vyplývá z knihy The Text of the New Testament, str. 45–46, kterou v roce 1968 napsal Bruce Metzger. Verzi Janova evangelia v rukopise Sinaiticus tedy považujeme za končící na21:25 , protože ji napsal tentýž písař.

Podle D. A. Waita bylo v evangeliích oproti Textus Receptus ovlivněno 8 972 slov. 3 455 slov bylo vynecháno, 839 přidáno, 1 114 nahrazeno, 2 299 prohozeno a 1 265 upraveno. Obsahuje více změn než rukopis Vaticanus. Waite samozřejmě nemůže dokázat, že byla nějaká slova přidána nebo vynechána, pouze to, že v textu byla obsažena nebo chyběla.

Lk11:23 „rozptyluje mě“ se nachází v původním Sinaiticus, v bohairském koptském textu a v Ephraemi Rescriptus. Všechny ostatní významné rukopisy uvádějí „rozptyluje“.

Jn1:34 Slovo „vyvolený“ se vyskytuje v p5 (198–220 n. l.), v původním Sinaiticu, v sahidském koptském textu a v několika dalších rukopisech. Slovo „syn“ se vyskytuje v opraveném rukopise Sinaiticus, v rukopisech Alexandrinus, Vaticanus, Cantabrigiensis, v byzantském lekcionáři, v bohairském koptském překladu, v arménském překladu, u Origena (225–254 n. l.) a u Jana Zlatoústého (392–407 n. l.).

Otázka: Co víme o rukopisu Alexandrinus?

Odpověď: Alexandrinus (cca 450 n. l.) je o něco pozdější než Vaticanus a Sinaiticus. Často se zkracuje na „A“ nebo se nazývá Uncial 02. Podle Wycliffe Bible Dictionary (str. 253) pochází z roku cca 425 n. l. a podle A General Introduction to the Bible (str. 393) z roku cca 450 n. l.

Co se zachovalo: Zachovala se celá kniha Genesis s výjimkou pasáží Genesis 14:14–17; 15:1–5, 16–19; 16:6–9, které jsou poškozené. Dvanáct malých proroků následuje bezprostředně po Izaiášovi. Obsahuje zbytek Starého zákona s výjimkou 1. Samuelovy 12:17–14:9 a Žalmů 49:20–79:11.

V Novém zákoně se v rukopise Alexandrinus dochoval text od Matouše 25:7 až do konce, Marka, Lukáše, Jana (kromě6:50-8:52 ), Římanům (kromě16:24 ), 1. Korinťanům, 2. Korinťanům (kromě4:13 –12:6), zbytek Nového zákona, 1. Klementův list a 2. Klementův list až do 12:4. Žalmy Šalomounovy jsou uvedeny v obsahu, ale samotný text se ztratil.

Alexandrinus obsahuje celý List Římanům (kromě16:24 ) v pořadí 1:1–14:23;16:25 –27; 15:1–16:23;16:25 –27 (The Wycliffe Exegetical Commentary: Romans 1–8, s. 6). Obsahuje dvakrát pasáž16:25 –27. Obsahuje celý List Jakubův.

V rukopise Alexandrinus se nacházejí apokryfy: dodatky k knihám Daniel, Tóbit, Judita, 1. Esdras, 1.–4. Makabejská a Sirach.

Dalšími knihami zapsanými na konci rukopisu byly Žalmy Šalomounovy a 1. a 2. Klementův list, přičemž některé části 2. Klementova listu chybí.

Vzhled: Listy mají rozměry 32,1 cm × 26,4 cm. Rukopis byl napsán hnědým inkoustem na drahém pergamenu. Na každé stránce jsou dva sloupce a v každém sloupci 46–52 řádků. Mezi slovy nejsou mezery a citáty ze Starého zákona jsou označeny. Rukopis je psán velkým čtvercovým unciálním písmem bez interpunkce. V současné době se nachází v Londýně ve Velké Británii.

Pořadí knih Starého zákona: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Jozue, Soudci, Rút, 1.–2. Samuelova, 1.–2. Královská, 1.–2. Paralipomenon, Ozeáš, Amos, Micheáš, Joel, Obadja, Jonáš, Nahum, Habakuk, Zefanja, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Baruch, Pláč, Jeremiášův list, Ezechiel, Daniel (včetně Azariášovy modlitby a Písně tří mladíků, Susanny a Bel a drak)

Pořadí knih Nového zákona: Matouš (částečně chybí), Marek, Lukáš, Jan (částečně chybí), Skutky apoštolů, Jakub, 1. Petrův, 2. Petrův, 1. Janův, 2. Janův, 3. Janův, Juda, Římanům, 1. Korinťanům, 2. Korinťanům (částečně chybí), Galatským, Efezským, Filipským, Koloským, 1. Tesalonickým, 2. Tesalonickým, Židům, 1. Timoteovi, 2. Timoteovi, Titovi, Filemonovi, Zjevení, 1. Klementovi (částečně chybí), 2. Klementovi (částečně chybí), Žalmy Šalomounovy (pouze obsah). Více informací najdete v knize The Journey from Texts to Translations, str. 60.

Písaři a korektoři: Tento rukopis sepsali dva až pět písařů a došlo v něm k četným opravám, a to jak ze strany písaře, který text původně sepsal, tak i z rukou jiných. Opravená verze je velmi podobná Textu Receptu.

Charakteristické rysy Alexandrinus: Někteří by řekli, že se jeví jako alexandrijský rukopis s byzantským vlivem. Jiní by řekli, že představuje třetí skupinu, západní skupinu, která je kombinací alexandrijských a byzantských textů. Neobsahuje Lukáš 22:43f a chybí v něm Jan7:53-8:11 .

2 Tim2:22 : Alexandrinus uvádí „milující“, zatímco ostatní rukopisy uvádějí „volající“.

Fm 12: Alexandrinus a opravený Sinaiticus jsou téměř ojedinělé v tom, že uvádějí „kterého jsem poslal zpět k tobě“, zatímco ostatní rukopisy uvádějí „kterého jsem poslal zpět k tobě“ nebo něco podobného.

Fm 25: Alexandrinus nemá na konci „amen“. Sinaiticus, byzantský lekcionář a rukopis p87 z roku 125 n. l. mají na konci „amen“.

Otázka: Co víme o rukopisu Ephraemi Rescriptus [C]?

Odpověď: Ephraemi Rescriptus (400–500 n. l. nebo 400–450 n. l. či kolem roku 345 n. l.) není považován ani za raný, ani za pozdní rukopis. Často se zkracuje jako „C“ nebo se mu říká unciál 04.

Byl sepsán v 5. století (400–500 n. l.) podle Alanda a kol., nebo v letech 400–450 n. l. podle různých webových stránek. Podle Wycliffe Bible Dictionary, str. 253, a A General Introduction to the Bible, str. 393, byl sepsán kolem roku 345 n. l.

Co se dochovalo: Zachovaly se v něm Jakubův list 1:1–4:2 a evangelia, Skutky apoštolů, listy a Zjevení. Ephraemi Rescriptus obsahuje celý list Římanům (kromě pasáže „16:24 “) ve stejném pořadí jako dnešní Bible. Pravděpodobně obsahoval celý Nový zákon a zachovala se alespoň část každé novozákonní knihy s výjimkou 2. listu Tesalonickým a 2. listu Janova. Velká část Starého zákona je ztracena. Zachovaly se pouze celé knihy nebo jejich části: Jób, Přísloví, Kazatel a Píseň písní.

Z apokryfních knih se dochovaly alespoň části knihy Ekleziastika a Moudrosti Šalomounovy.

Charakteristické rysy rukopisu Ephraemi Rescriptus: V Zjevení uvádí číslo 616 namísto 666. Wycliffe Bible Dictionary na str. 253 uvádí, že tento rukopis je „směsicí všech hlavních typů, ale často se shoduje s byzantskou skupinou“. Také publikace A General Introduction to the Bible na str. 394 uvádí, že se jedná o směsici různých typů, která se však často shoduje s byzantskou skupinou. „Neron Caesar“ by se rovnalo číslu 666 pouze v případě, že by se písmeno C změnilo na Q. „Nero Caesar“ však dává číslo 616. Irenaeus zmiňuje změnu čísla 666 na 616 jako klamnou herezi ve svém spise Proti herezím, kniha 5, kap. 30.3, str. 559.

Otázka: Co víme o rukopisu Bezae Cantabrigiensis (D)?

Odpověď: Na rozdíl od rukopisů Vaticanus, Sinaiticus, Alexandrinus, latinské Vulgáty a dnešních Biblí má rukopis Bezae Cantabrigiensis evangelia v jiném pořadí.

Pořadí knih Nového zákona: Bezae zachoval v pořadí pouze: Matouš, Jan, Lukáš, Marek, Skutky apoštolů a 3. Janův list.

Otázka: Co víme o Freerových evangeliích (W)?

Odpověď: Freerova evangelia se také nazývají Codex Washingtonianus. Pocházejí ze 4. nebo počátku 5. století (300–450 n. l.) nebo ze 4. až 5. století (Aland a kol.).

Co se dochovalo: Starý zákon se ztratil, s výjimkou částí Deuteronomia, Jozue a Žalmů. Z Nového zákona se dochovaly čtyři evangelia, 1. a 2. Korinťanům, Galatským, Efezským, Filipským, Koloským, 1. a 2. Tesalonickým, 1. a 2. Timoteovi, Titovi, Filemonovi a Židům. (List Římanům je jediným Pavlovým listem, který se zde nedochoval.)

Pořadí knih Nového zákona: Evangelia jsou v tomto pořadí: Matouš, Jan, Lukáš a Marek. Marek má delší závěr.

Charakteristické rysy Freerových evangelií: Po Markovi16:14 je uvedeno: „A oni se omluvili slovy: ‚Tento věk bezzákonnosti a nevěry je pod vládou satana, který nedovolí, aby pravda a Boží moc zvítězily nad nečistotami duchů. Proto nyní zjev svou spravedlnost‘ – takto mluvili o Kristu. A Kristus jim odpověděl: ‚Doba let Satanovy moci se naplnila, ale blíží se jiné strašné věci. A za ty, kteří zhřešili, jsem byl vydán na smrt, aby se mohli vrátit k neporušitelné slávě spravedlnosti, která je v nebi.‘“ (A General Introduction to the Bible, str. 400)

Otázka: Jaké jsou charakteristické rysy tří koptských rodin překladů Nového zákona?

Odpověď: Tři hlavní koptské rodiny jsou sahidská, bohairská a fajjúmská a téměř jistě byly přeloženy z rukopisů alexandrijské rodiny. V Alandově seznamu nejsou uvedeny žádné zvláštní překlady. Různé koptské rodiny se mezi sebou ne vždy shodují. Například

Mt12:47 : Zahrnuje verš 47: „Někdo mu řekl: ‚Hle, tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.‘“
(Sinaiticus, Ephraemi Rescriptus, bohairská koptská verze) oproti verši 47, který chybí (opravený Sinaiticus, Vaticanus, sahidská koptská verze) (17 slov)

Čtvrtou, menší skupinou je akhmimská. Obsahuje části Mt 9; Lk 12–13, 17–18, Gal 5–6; Jk 5. Podobná skupina, nazývaná subakhmimská, obsahuje části J 2,12–20,20.

Otázka: Co víme o starých syrských rukopisech?

Odpověď: Existují dvě staré verze: sinajská syrština (4. století) a curetonská syrština (5. století).

Sinaitský syrský (SyrS) rukopis byl objeven v roce 1897. Je obtížné jej přečíst, protože byl v 8. století přepsán. Z 166 listů se dochovalo 142. Zachované listy obsahují Mt 1,1–6,10; 7,3–12,4; 12,6–25; 12,29–16,15; 18,11–20,24; 21,20–25,15; 25,17–20; 25:25–26, 25:32–28:7, Mk 1:12–44, 2:21–4:17, 5:1–26, 6:5–16:8 (bez závěru), Lk 1:36–5:28, 6:12–24:52, J 1:25–47, 2:16–4:37, 5:6–25, 5:46–18:31, 19:40–konec. Je považován za „západní text“ s menším počtem zvláštností než D.

Curetonův syrský rukopis (SyrC) byl objeven v roce 1842. Obsahuje Mt 1:1–8:22; 10:32–23:25; Mk 16:17–20; Lk 2:48–3:16; 7:33–15:21; 17:24–24:44; J 1:1–42; 3:6–7:37; 14:10–29 (poškozeno). Vyznačuje se určitými podobnostmi se sinaitským syrským textem.

Otázka: Co víme o syrském překladu Bible zvaném Peshitta?

Odpověď: Peshitta znamená „jednoduchá“ a Starý zákon byl přeložen před koncem 2. století n. l. Peshitta neobsahuje 2. list Petrův, 2. a 3. list Janův, list Judy ani Zjevení. Nový zákon byl přeložen v posledních desetiletích 4. století (375–400 n. l.) podle Eerdmansova biblického slovníku, str. 817. Aland a kol. uvádějí datum 400–450 n. l., ale Eerdmansův biblický slovník na str. 978 uvádí: „Ačkoli se dříve mělo za to, že jde o dílo biskupa Rabbuly z Edessy z počátku 5. století, dnes se zdá, že Peshitta byla dokončena již koncem 4. století na základě dřívějších syrských verzí.“ Modernější datování tedy činí 375–400 n. l.

Otázka: Co víme o arménském překladu Bible?

Odpověď: Křesťanství se doArmenia dostalo za vlády bývalého pronásledovatele, krále TiridataIII (cca 287–314 n. l.). Ten byl na konci 3. století obrácen na víru Gregoriem Osvětitelem. Thaddaeus a Bartoloměj mohli doArmenia dorazit již předtím. Dionýsius, biskup zAlexandria (zemřel cca 264 n. l.), psal lidem vArmenia . Podle biskupa Koriuna (zemřel kolem roku 450 n. l.) byl Mesrop Mashtotz (cca 361–439 n. l.) bývalý voják a křesťanský misionář, který v roce 406 n. l. vytvořil arménskou abecedu a přeložil Bibli do arménštiny. Existuje více než 1 244 arménských rukopisů Nového zákona.

Další knihy: Kromě biblických knih obsahují některé arménské rukopisy také „Historii Josefa a Asenaty“, „4. knihu Ezdrášovu“ a „Závěti dvanácti patriarchů“. V Novém zákoně se nachází „List Korinťanům od Pavla“ a „Třetí list Pavla Korinťanům“.

Pořadí knih: Po Skutcích následují Židům, Jakubův list, 1. a 2. Petrův list, 1., 2. a 3. Janův list a Judův list. Zjevení bylo zařazeno až kolem roku 1000 n. l.

Charakteristické rysy:

Mt 1,7–8: psaní jména „Asa“ (byzantský lekcionář, syrština) oproti „Asaf“ (p1, [zřejmě] Sinaiticus, Vaticanus, Ephraemi Rescriptus, sahidská koptština, bohairská koptština, středoegyptská koptština, arménština, etiopština, gruzínština) (rozdíl v 1 písmenu)

V Matoušovi 26:28

slovo „nový“ se vyskytuje v Alexandrinus (cca 450 n. l.), v Ephraemi Rescriptus (5. století), v Bezae Cantabrigiensis, ve Freerových evangeliích, v sahidském koptském (3./4. století), v bohairském koptském (3./4. století), v byzantském lekcionáři, v rodině f1, v rodině f13 (11. století), v arménském, v etiopském atd.

Slovo „nový“ se nevyskytuje v rukopise p37 (polovina 3. století), Sinaiticus (340–350 n. l.), Vaticanus (325–350 n. l.) atd.

V evangeliu podle Marka 14:24

Slovo „nový“ se vyskytuje v rukopise Alexandrinus, v sahidské koptské verzi, v Diatessaronu, v byzantském lekcionáři, v rodině f1, v rodině f13, v arménštině, v etiopštině atd.

Slovo „nový“ chybí v rukopise Sinaiticus, Vaticanus, Ephraemi Rescriptus, Bezae Cantabrigiensis, Freerových evangeliích, v bohairském koptském překladu atd.

Mk7:25 „Měl nečistého ducha“ vs. „byl tísněn/stlačován nečistým duchem“ (pouze arménsky)

J 5,7 „zatímco přicházím“ vs. „zatímco se plazím“ (pouze arménsky, proto se nezapočítává do celkových počtů).

Zjevení21:12 „a jména“ (Alexandrinus) vs. „a jména“ (byzantský lekcionář) vs. „a“ (Sinaiticus, arménština) (2 slova)

Zjevení22:14 „ti, kteří si perou roucha“ (Sinaiticus, Alexandrinus, Vulgata, sahidská koptská, etiopská) vs. „ti, kteří plní jeho přikázání“ (byzantský lekcionář, italský, filoxenovský syrský, bohairský koptský, Tertullianův, Cyprianův, arménský)

Otázka: Co víme o gruzínském překladu Bible?

Odpověď: Bible byla do gruzínštiny přeložena v pátém století našeho letopočtu. Křesťanství do Gruzie přinesla otrokyně jménem Nino, kterou zajal gruzínský král Bakur za vlády císaře Konstantina. Podle arménské tradice vycházel gruzínský překlad z díla Mesropa, křesťana z Arménie. Jiní se domnívají, že mohl být přeložen spíše ze syrštiny. Předpokládá se však také, že byl porovnáván s byzantskými texty.

Gruzinština je nejvýznamnějším kartvelským jazykem, který není příbuzný arménštině ani žádnému z větších jazyků. Nejstarší gruzínský soubor čtyř evangelií (Geo1) se nazývá Adyšský rukopis (897 n. l.). Existují také geoA a geoB, které tvoří základ geo2.

Některé odlišnosti:

Mt1:25 „syn“ (Sinaiticus, Vaticanus, syrština, středoegyptská koptština, gruzínština) vs. „prvorozený syn“ vs. „jediný syn“ (Ephraemi Rescriptus, Freerovy evangelia, byzantský lekcionář, arménština, etiopština, Diatessaron) (4 slova) Všimněte si, že se to liší od arménštiny.

Otázka: Jaký je nejstarší arabský překlad Bible?

Odpověď: Arabský kodex 151 z hory Sinaj byl přeložen v roce 867 n. l. Obsahuje komentář překladatele a poznámky k lekcionáři. Byl nalezen v klášteře sv. Kateřiny na hoře Sinaj v 19. století. Kodex 151 používá pro Boha slovo „Alláh“. Více informací najdete na http://www.arabicbible.com/bible/codex_151.htm.

Otázka: Co víme o ostatních papyrusových rukopisech?

Odpověď: Je jich 88, označených jako p1 až p88.

p20 + p27 (3. století) p20 obsahuje Jakubův list 2:19–3:2; 3:4–9 a další knihy. Rukopis je velmi podobný rukopisu p27, což by mohlo znamenat, že oba sepsal stejný písař.

p23 Urbana (3. století) Jakubův list 1:10–12, 15–18 a další nepavlovské listy

p45 + p46 + p47 pocházejí pravděpodobně od stejného písaře. Společně se nazývají Chester-Beattyho papyry I, II aIII . Více informací o těchto papyrech najdete v otázce týkající se Chester-Beattyho papyrů níže.

str. 54 (5.–6. století) Jakub 2:16–18, 21–26; 3:2–4 a další knihy

p52 je nejstarší rukopis, nazývaný John Rylandsův papyrus, a je datován do let 117–138 n. l. Byl nalezen v Egyptě. To dokazuje, že Janovo evangelium bylo v té době nejen sepsáno, ale také již distribuováno do Egypta. Je popsaný z obou stran a obsahuje Jan 18:31–33 a 37–38.

Rukopis p66 byl pravděpodobně napsán kolem let 125–175 n. l. (dříve se předpokládalo období 150–200 n. l.). Nazývá se papyrus Bodmer II. Více informací najdete v otázce týkající se rukopisu p66.

Více informací o nejstarších rukopisech Starého a Nového zákona najdete ve Wycliffe Bible Dictionary na str. 248–257 a v knize A General Introduction to the Bible na str. 387–391.

Otázka: Co víme o papyru Oxyrhynchus 2 (str. 1)?

Odpověď: Tento rukopis pochází z poloviny 3. století z Oxyrhynchu v Egyptě. Obsahuje Matouše 1:1–9, 12, 14–20 a pravděpodobně také2:14 . Je velmi neúplný. Stránky jsou očíslovány řeckými písmeny. Vyznačuje se mnoha podobnostmi s rukopisem p69 i s rukopisem Vaticanus.

Otázka: Co víme o papyru Oxyrhynchus 657 +PSI 1292 (p13)?

Odpověď: Tento rukopis pochází z let 225–250 n. l. z Oxyrhynchu v Egyptě. Obsahuje Židům 2:14–5:5; 10:8–22;10:29-11:13 ;11:28-12:17 . Stránky jsou číslovány řeckými písmeny. Byl nalezen společně s rukopisem z 2. století, Papyrus Oxyrhynchus 656, což je kopie knihy Genesis. Tento papyrus má čísla stránek, která naznačují, že existovaly předchozí stránky, pravděpodobně obsahující dřívější části Nového zákona. Mezi p13 a p46 existuje mnoho podobností.

Otázka: Co víme o papyru Oxyrhynchus 1229 (p23)?

Odpověď: Tento rukopis pochází přibližně z roku 200 n. l. z Oxyrhynchu v Egyptě. Obsahuje Jakubův list 1:10–12, 15–18. Má čísla stránek označená řeckými písmeny. Písař zřejmě upřednostnil přesné opisování (včetně gramatických chyb) před jejich opravou.

Otázka: Co víme o papyru Oxyrhynchus 1598 (str. 30)?

Odpověď: Pochází z počátku 3. století. Zachovaly se pouze tři stránky s textem z 1. listu Tesalonickým 4:12–13, 16–17; 5:3, 8–10, 12–18, 25–28; 2. listu Tesalonickým 1:1–2; 2:1, 9–11. Dvě ze stránek mají čísla stránek označená řeckými písmeny. Vzhledem k tomu, že čísla stránek jsou 207 a 208, původně zřejmě obsahoval mnohem více.

Otázka: Co víme o papyru Michigan Inventory 1571 (str. 38)?

A: Je datován do konce 2. nebo počátku 3. století a dochovala se z něj pouze jedna stránka, která obsahuje Skutky apoštolů18:27 –19:6, 12–16. Je na ní uvedeno číslo stránky (59) pomocí řeckých písmen („nu“, „theta“). Philip Comfort proto dochází k závěru, že původně obsahoval pouze knihu Skutků apoštolů.

Q: Co víme o papyru Oxyrhynchus 1780 (str. 39)?

Odpověď: Tento fragmentární rukopis obsahuje Jan 8:14–22 a byl sepsán v první polovině 3. století. Má čísla stránek na sudých stránkách (74), což podle Philipa Comforta naznačuje, že původně obsahoval pouze Janovo evangelium. Byl objeven v Oxyrhynchu v Egyptě a stoprocentně se shoduje s rukopisem Vaticanus, což z něj činí součást alexandrijské rodiny rukopisů.

Otázka: Co víme o papyrech Chester Beatty I, II aIII (str. 45 + str. 46 + str. 47)?

Odpověď: Ve skutečnosti existují tři rukopisy Chester Beatty: p45 obsahující evangelia a Skutky apoštolů (3. století), p46 obsahující Pavlovy listy (kolem roku 200 n. l.) a p47 obsahující Zjevení (konec 3. století). Všechny by mohly pocházet ze stejného období. Alespoň p45 a p46 mají číslování stránek pomocí řeckých písmen.

Co se dochovalo: Na dochovaných stránkách máme většinu Pavlových listů (kromě 1. a 2. listu Timoteovi a listu Titovi) a další knihy Nového zákona. Prvních sedm stran se ztratilo a první dochovaná strana začíná Římanům 5:17. Poté následuje pořadí knih: Židům, 1. a 2. Korinťanům, Efezským, Galatským, Filipským, Koloským a 1. Tesalonickým.

Vzhled: Knihy byly zřejmě seřazeny podle délky. Papyrus p46 měl původně 104 listů, z nichž se dnes 56 dochovalo v muzeu v irském Dublinu a 30 listů je v Ann Arbor. O chybějících stránkách víme, protože stránky měly čísla.

Písaři: Byl zde pouze jeden písař a žádní korektoři.

Zvláštnosti papyrusů z Chester Beatty: Jednou ze zvláštností p46 je, že Římanům 16:5–27 je umístěno na konci 15. kapitoly.

Pokud jde o Zjevení, p47 obsahuje číselné hodnoty následující po několika slovech ve Zjevení (Theomatics II, str. 27–28).

Bruce Metzger o papyru p47 říká: „Obecně se text P-47 častěji shoduje s textem kodexu Sinaiticus než s jakýmkoli jiným, ačkoli často vykazuje pozoruhodnou nezávislost.“ Del Washburn v knize Theomatics II, str. 632, uvádí, že to ukazuje na to, že p47 je velmi chybný.

Otázka: Co víme o papyru Bodmer II (p66)?

Odpověď: Jedná se o třetí nejstarší soubor dochovaných papyrusů. Martin jej původně datoval do roku 200 n. l., Hunger uváděl 100–150 n. l., publikace The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts, str. 366, uvádí polovinu 2. století a Aland a kol. ve svém díle The Greek New Testament, 4. revidované vydání, uvádějí „kolem roku 200“. Turner jej datoval do let 200–250 n. l., částečně kvůli rozsáhlým variantám. Rozsáhlé varianty však byly od té doby nalezeny i v rukopisech z 2. století. Comfort předkládá pádnou odpověď na Turnerovy argumenty a uvádí, že se jedná o polovinu 2. století (125–175 n. l.). Papyrus p66 byl nalezen v Egyptě mezi Thébami a Panopolisem nedaleko Nag Hammadi. Říká se, že jde buď o alexandrijský rukopis, anebo o směs alexandrijského a západního typu. Obsahuje však asi 20 odlišností od znění, která se vyskytují ve všech západních typech.

Co se dochovalo: p66 obsahuje Jan 1:1–6:11; 6:35b–14:26, 29–30; 15:2–26; 16:2–4, 6–7; 16:10–20:20, 22–23; 20:25–21:9, 12, 17. Publikace The Archaeology of the New Testament (Finnegan), str. 381, ukazuje, že strana 137 je velmi neúplná a obsahuje část Janova evangelia 19:16.

Vzhled: rukopis p66 má 78 listů o rozměrech 14,2 cm × 16,2 cm. Na každé stránce je 15–25 řádků a stránky jsou očíslovány řeckými písmeny. Typicky tam, kde se vyskytují slova „kříž“ a „ukřižovat“, je písař zkrátil tak, že nad sebou napsal písmena chi a rho. Dnes se p66 nachází v Cologny u Ženevy ve Švýcarsku.

Charakteristické rysy papyru Bodmer II: Někteří v p66 vidí doketické tendence.

J1:18 uvádí „jediný zplozený Bůh“, nikoli „jediný zplozený syn“

Jn3:13 postrádá slova „Syn člověka, který je v nebi“

Jn7:53-8:11 – jedná se o nejstarší dochovaný rukopis, v němž chybí příběh o cizoložnici.

Jn9:35 uvádí „Syn Boží“ místo „Syn člověka“

V J 19,5 chybí: „A řekl jim: ‚Hle, člověk!‘“

Otázka: Co víme o Bodmerově papyru p72?

Odpověď: p72 byl napsán kolem roku 300 n. l. Zřejmě se jednalo o soukromou kopii, kterou si někdo nechal zapsat od čtyř písařů. Je podobný sahidskému alexandrijskému typu a má čísla stránek označená řeckými písmeny.

Co se dochovalo: Knihy v pořadí jsou: Narození Panny Marie, apokryfní Pavlova korespondence s Korinťany, Jedenáctá óda Šalomounova, Juda, Melitova homilie o Velikonocích, fragment hymnu, Apologie Filea, Žalm 33, Žalm 34, 1. list Petrův a 2. list Petrův.

Vzhled: Rozměry jsou 6 × 5 ¾ palce (15 ¼ × 14,5 cm).

Otázka: Co víme o Bodmerových papyrech 14/15, str. 75?

Odpověď: p75 (Bodmer 14/15) byl sepsán v letech 175–225 n. l. Comfort a Barrett uvádějí přibližně rok 175 n. l. Stejně jako u p66, Sinaiticus, Vaticanus a Alexandrinus neobsahuje řecký text žádné interpunkční znaménka, jak uvádí Bruce Metzger ve své knize A Textual Commentary on the Greek New Testament na str. 167. V rukopisech p75 a Sinaiticus však byla interpunkce zřejmě doplněna až později.

Obsah: p75 obsahuje většinu textu Lukáše a Jana. Konkrétně obsahuje Lukáš 3:18–22; 3:33–4:2; 4:34–5:10; 5:37–6:4; 6:10–7:32; 7:35–39, 41–43; 7:46–9:2; 9:4–17:15; 17:19–18:18; 22:4–24:53. Obsahuje také Jan 1:1–11:45, 48–57; 12:3–13:1; 13:8–9; 14:8–29; 15:7–8. (Lukáš 1:1–3:17 chybí kvůli ztrátě osmi listů.) Jan7:53-8:11 zde nikdy nebyl.

Vzhled rukopisu: p75 má zachováno 102 listů (z původních 144), které měří 10 ¼ × 5 1/3 palce (26 × 13,5 cm). Na mnoha, avšak ne na všech místech byla slova „kříž“ a „ukřižovat“ zkrácena písmeny chi a rho napsanými nad sebou, jak uvádí publikace The Archaeology of the New Testament (Finnegan), str. 382, 383.

Charakteristické rysy Bodmerových papyrů 14/15: Podle publikace „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“ (str. 494–496) měl písař sklon vynechávat zájmena. V řečtině lze podmět stále rozpoznat podle koncovek sloves. Kromě toho se zdá, že tento profesionální křesťanský písař text přepisoval poměrně věrně. Zřejmě použil Skutky 12:20 k provedení změny v Lukášovi14:32 , stejně jako k několika dalším harmonizacím.

Statistika papyrů Bodmer 14/15: Podle publikace *The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts* (str. 496) se z 87 % shoduje s rukopisem Vaticanus (v Janově evangeliu je shoda 92 %). Rukopis Vaticanus a papyry Bodmer 14/15 mají 35 významných čtení, která se vyskytují pouze v těchto dvou rukopisech, a také společné pravopisné chyby.

Otázka: Co víme o unciálu 0189?

Odpověď: Jedná se o nejstarší dochovaný pergamenový rukopis Nového zákona, datovaný do konce 2. nebo počátku 3. století. Jde o jednu neúplnou stránku obsahující Skutky apoštolů 5:3–21. Má číslo stránky (15) psané řeckými písmeny.

Otázka: Co víme o papyru Antinoopolis 12 (Uncial 0232)?

Odpověď: Je datován přibližně do roku 300 n. l. a obsahuje 2. Janův list 1–9. Byl nalezen v Antinoopolis v Egyptě a má čísla stránek (164 a 165) v řeckých písmenech.

Otázka: Co víme o Bezae Cantabrigiensis (také nazývaném Codex Bezae)?

Odpověď: Jedná se o nejstarší známý dvojjazyčný rukopis, s řeckým textem na levé stránce a latinským na pravé. Bezae Cantabrigiensis byl západní text zkopírovaný kolem let 450–550 n. l. Často se zkracuje jako „D“ nebo se označuje jako uncial 05.

Co se dochovalo: Dochovala se většina ze čtyř evangelií a části Skutků apoštolů. 3. Janův list 11–15 je zachován pouze v latině. V řečtině chybí Matouš 1:1–20;6:20 –9:2; 27:2–12; Jan1:16-3:26 ; Skutky apoštolů8:29-10:14 ; 21:2–10; 15–18;22:10 –20;22:29 –28:31. V latinském překladu chybí Matouš 1:1–11; 6:8–8:27; 26:65–27:1; Jan 1:1–3:16; Skutky 8:20–10:4; 20:31–21:2; 21:7–10; 22:2–10; 22:20–28:31.

Vzhled: Obsahuje 510 listů o rozměrech 25,8 až 26,7 cm na 17 až 22,9 cm. (Většina ostatních významných rukopisů má jednotnější rozměry.) Byl napsán hnědým inkoustem na drahém pergamenu. Na každé stránce je jeden sloupec a v každém sloupci 33 řádků. Mezi slovy nejsou mezery a citáty ze Starého zákona nejsou označeny. V současné době se nachází v Londýně ve Velké Británii.

Písaři a korektoři: Je zde devět korektorů, kteří žili v období od 6. do 12. století.

Charakteristické rysy rukopisu Bezae Cantabrigiensis: Obsahuje delší závěr Markova evangelia. Metzger uvádí: „Z textového hlediska neobsahuje žádný známý rukopis Nového zákona tolik charakteristických odlišností, zejména volného přidávání (a občasného vynechávání) slov, vět a dokonce i událostí.“ (Manuscripts of the Greek Bible, str. 89). Bruce Metzger ve své knize *A Textual Commentary on the Greek New Testament*, 2. vyd. (1971), str. 356, uvádí, že rukopis Bezae Cantabrigiensis velmi často používal řecké slovo *tote*.

Vynechání: Níže uvedených 86 slov chybí především právě v rukopise Bezae Cantabrigiensis.

Mt5:32 : „a kdokoli se rozvede/bude propuštěn a ožení se, dopouští se cizoložství“ v něm chybí, stejně jako v mnoha italských rukopisech a v Augustinovi. (6 slov)

Mt9:34 chybí v Bezae Cantabrigiensis a v Diatessaronu (12 slov).

Mk3:18 „Lebbaeus“ vs. „Thaddaeus“ ve většině ostatních rukopisů

Lk12:21 v něm chybí: „to je ten, kdo si hromadí pro sebe, není bohatý před Bohem“ (9 slov)

Lk 22:17–20 postrádá části 19b–20 (přibližně 38 slov)

Lk 24:12 zde chybí. (21 slov)

Sk1:26 : Místo „jedenáct apoštolů“ je zde i u Eusebia uvedeno „dvanáct apoštolů“.

Sk 19:9 uvádí „Tyrannus od11:00 ráno do4:00 odpoledne“ namísto „Tyrannus“ oproti „jistý Tyrannus“ (o 6 slov více)

Doplnění:

Skutky12:23 : „byl sežrán červy“ vs. doplněk pouze v syrském textu vs. doplněk pouze v Bezae Cantabrigiensis a italském textu

Skutky13:43 : Bezae Cantabrigiensis, italské rukopisy a některé syrské rukopisy přidávají 11 slov za „Bůh“. (Středoegyptská koptská verze přidává 8 slov za „Bůh“.)

Skutky 15:2 „zdálo se, že se vydali na cestu Pavel a Barnabáš a někteří další z jejich řad“ vs. nahrazení fráze o 10 slovech frází o 24 slovech (6 společných slov) (také v italském rukopise, některých syrských rukopisech a středoegyptském koptském rukopise) (nezapočítáno do celkových počtů)

Skutky15:12 : Nahrazena fráze o 10 slovech frází o 25 slovech (2 společná slova) (pouze v Bezae Cantabrigiensis, italské verzi, některých syrských verzích a středoegyptské koptské verzi)

Skutky15:41 : přidáno 5 slov

Skutky16:39 : nahrazena fráze o 10 slovech frází o 36 slovech (3 společná slova)

Skutky16:35 : nahrazena fráze o 3 slovech frází o 18 slovech (2 společná slova)

Skutky16:35 přidal 3 slova.

Skutky 19:1 nahradily frázi o 17 slovech frází o 27 slovech. To se vyskytuje také v p38 (kolem roku 300 n. l.) a v některých syrských rukopisech.

Kromě Bezae Cantabrigiensis se tyto změny vyskytují i v některých syrských rukopisech (5. století).

Otázka: Co víme o Codexu Claromontanus?

Odpověď: Tento rukopis byl sepsán v 6. století a doplňuje rukopis Bezae Cantabrigiensis.

Co se dochovalo: Obsahuje mnoho z toho, co v rukopise Bezae Cantabrigiensis chybí. Obsahuje všechny Pavlovy listy a List Židům, s výjimkou následujících pasáží. Římanům 1:1–7, 27–30 a 1. Korinťanům 14:13–22 se v řeckém znění nedochovaly a v latinském znění chybí 1. Korinťanům 14:8–18 a List Židům 13:21–23. Řecké znění je kvalitní, ale latinský překlad není příliš dobrý.

Vzhled: Kniha má 533 stran o rozměrech 7 × 9 palců (18 × 23 cm). Je psána v jednom sloupci na pergamenu.

Otázka: Co víme o byzantském lekcionáři?

A: Byzantský lekcionář tvoří přibližně 1 761 až 2 209 řeckých rukopisů, které se mezi sebou obecně shodují. Lekcionáře byly sbírkami čtení z evangelií a Skutků apoštolů. Byzantský lekcionář není vždy jednotný. Například v Janovi 8:4 některé verze uvádějí „řekli mu“, zatímco jiné „řekli, aby ho pokoušeli“.

První dochovaný byzantský lekcionář byl sepsán před rokem 400 n. l. Druhý vznikl před rokem 500 n. l., další tři před rokem 600 n. l., dalších pět před rokem 700 n. l., 22 před rokem 800 n. l., 123 před rokem 900 n. l. a 147 před rokem 1000 n. l. Ostatní sahají až do roku 1800 n. l., přičemž většina z nich, asi 1 496, byla sepsána v období mezi lety 1000 a 1400 n. l. Tabulku lekcionářů seřazených podle století najdete v knize Alanda a Alanda „The Text of the New Testament: An Introduction to the Critical Editions and to the Theory and Practice of Modern Textual Criticism“ na str. 82.

Otázka: Proč existuje tolik drobných odchylek v rukopisech?

Odpověď: Nejprve několik alternativních hypotetických scénářů a poté spekulace o odpovědi.

1. PŘEDSTAVTE SI: V malé jeskyni v Izraeli byly nalezeny rukopisy obsahující celý Nový zákon. Radiokarbonové datování ukazuje, že pocházejí z roku 90 n. l. ± 100 let. Na konci každého rukopisu je krátká poznámka, že se jedná o původní rukopis od původního autora.

Bůh je Všemohoucí a mohl by to tak zařídit, kdyby chtěl.

2. PŘEDSTAVTE SI: V posledních několika letech byly nalezeny stovky úplných rukopisů Skutků apoštolů, jejichž stáří se datuje mezi lety 100 a 300 n. l. Žádné dva z nich nejsou stejné a žádný z nich nemá s žádnou jinou kopií Skutků apoštolů více než 20 % společného textu.

Bůh mohl nechat své slovo v Novém zákoně prakticky ztratit, kdyby si to přál.

3. PŘEDSTAVTE SI: Bylo zjištěno, že v roce 325 n. l. křesťanští vůdci shromáždili všechny dostupné kopie Nového zákona a většinu z nich spálili. Poté vydali „standardizovanou“ verzi. Pár raných kopií však přežilo a svědectví náboženských vůdců z doby před tímto obdobím o délce různých kapitol se ukazuje jako trapné pro ty, kdo věří, že standardizovaná verze byla jediná.

Bůh by to mohl zařídit, kdyby si to přál. Kdybychom datum posunuli o asi 400 let dopředu a slova „Nový zákon“ nahradili slovem „Korán“, právě tomu byste museli věřit, kdybyste byli muslimem, který studuje historii Koránu.

Skutečnost je taková, že máme tolik kopií Nového zákona, že neexistují žádné pochybnosti o tom, co říkají o jakékoli křesťanské nauce. Máme tolik kopií, nemluvě o všech citátech a parafrázích od raně církevních spisovatelů, že známe celý význam Bible. Mnohé kopie však obsahují textové chyby přepisovatelů a jsme si jisti asi 97 % slov Nového zákona. Na jedné straně je to velmi vysoké procento. Na druhou stranu by mohlo být ještě vyšší. Možná je z toho poučení, že Bůh kladl mimořádný důraz na zachování 100 % významu Nového zákona, ale ne tak velký důraz na jednotlivá slova.

Z Starého zákona nemáme tolik kopií, ale Ježíš potvrdil pravost Starého zákona své doby a my máme kopie Starého zákona z té doby.

Otázka: Jaké jsou charakteristické rysy arménského překladu Nového zákona?

Odpověď: První arménský překlad vznikl v pátém století n. l. Dříve se mělo za to, že jeho autorem byl biskup Mesrob/Mesrop (zemřel 439 n. l.). Nyní se však domníváme, že jej vytvořil Sahak/Sahok Veliký (390–439 n. l.). Někteří se domnívají, že byl přeložen z řečtiny, ale Mesrobův synovec a žák uvádí, že Sahak jej přeložil ze syrštiny. Publikace „A General Introduction to the Bible“ (str. 519–520) poukazuje na to, že arménské rukopisy byly před 8. stoletím revidovány podle řeckých rukopisů přivezených z Konstantinopole po Efezském koncilu. Dnes máme k dispozici pouze tyto revidované verze a nejstarší rukopisy pocházejí z 9. století. Podle publikace „Textový komentář k řeckému Novému zákonu“ (2. vydání, str. 102) existuje asi 100 arménských rukopisů.

Arménský překlad obsahuje všechny knihy Nového zákona a vychází jak z byzantské, tak z caesarejské rodiny rukopisů. Zde jsou některé charakteristické varianty čtení v arménštině.

Jn7:53-8:11 Podle publikace „The Greek New Testament“ (4. vydání, str. 347) některé rané arménské rukopisy uvádějí v Janově evangeliu „7:53-8:11 “, zatímco jiné rané rukopisy nikoli. Standardní arménský překlad uvádí v Janově evangeliu „7:53-8:11 “ po verši „21:25 “.

J 8,8 „napsal na zem“ (většina ostatních rukopisů) vs. „napsal na zem hříchy každého z nich“ (5 slov). Rukopisy s druhou variantou jsou arménské a mnohem pozdější rukopisy, počínaje 9. stoletím.

Jn21:25 Arménský překlad (5. století) a skupina rukopisů „f1“ zde přidávají „7:53 to 8:11 “ namísto „po Janovi7:52 “. Aland však uvádí, že se nejedná o „Arm“, ale o „Arm(mss)“, což znamená, že se jednalo o starověkou verzi nebo raně církevního autora, který se lišil od upraveného arménského textu.

Řím 8:1 končí slovy „Ježíš“ vs. „Ježíš, který nechodí podle těla“ vs. „Ježíš, který nechodí podle těla, ale podle Ducha“

Většina rukopisů uvádí pouze „Ježíš“. Kniha 1001 Bible Questions Answered na str. 18 uvádí, že mezi textovými kritiky o tom nepanuje žádná neshoda; mělo by tam být pouze „Ježíš“.

Druhá varianta se vyskytuje v arménském rukopise, v gotickém rukopise z let 493–555 n. l. a v Alexandrinus z přibližně roku 450 n. l.

Třetí varianta se vyskytuje v byzantském lekcionáři,

v Sinaiticus (opraveném) po roce 340 n. l. a v Claromontanus (opraveném) ze 6. století.

Užitečnost: Arménský překlad podporuje spolehlivost Bible přibližně od 5. století. Pozdní datum však omezuje jeho užitečnost při hledání přesného původního řeckého znění.

Otázka: Jaké jsou charakteristické rysy gotického překladu Nového zákona?

Odpověď: Gótskou Bibli přeložil Ulfilas (nebo někdo, kdo s ním spolupracoval) kolem roku 350 n. l. Gótové byli mocný, válečnický národ. Tito konkrétní Gótové, zvaní Moeso-Gótové, se usadili v Moesii od roku 250 n. l. a pod vedením svého vůdce Fritigerna porazili římského císaře Valense u Adrianopole v roce 378 n. l. Jedna kopie gotické Bible se dnes nachází ve švédské Uppsale a zachovala se více než polovina evangelií. Ulfilas, řecky mluvící Gót, byl druhým biskupem Gótů a ariánem. Navzdory tomu byl jeho překlad velmi kvalitní. Jedinou zvláštností, kterou jsem nalezl, je Římanům 8:1, kde se překlad shoduje s arménským a alexandrijským textem.

Je důležité si uvědomit, že Ulfilas byl ariánský kacíř. Jedná se o osobu, jejíž teologie byla odsouzena na Nicejském koncilu a která neměla žádný důvod vyvyšovat Krista ani následovat pravoslavné křesťany. Navíc, jelikož se jednalo o gotický text, křesťané hovořící řecky a latinsky by jej nekopírovali ani neupravovali, protože gotštině nerozuměli. Přesto byl jeho gotický překlad natolik objektivní, že z něj nelze poznat, že jej nevytvořil pravoslavný křesťan. Těm, kdo by tvrdili, že Bible byla zmanipulována křesťany, kteří měli vlastní teologické zájmy, lze odpovědět právě příkladem Ulfilase a objektivností gotického překladu.

Rukopisy: Zachovalo se 5 gotických rukopisů. Codex Argenteus pochází z přibližně roku 520 n. l.

Přesnost: Pokud jde o textové varianty, gotický překlad jich obsahuje velmi málo. V knize „A General Introduction to the Bible“ (Obecný úvod do Bible), str. 518–519, se píše: „Překlad se velmi přesně, téměř doslovně, drží řeckého textu byzantského typu a textovému kritikovi toho mnoho neprozrazuje.“ Dnes máme k dispozici pět fragmentárních kopií gotického překladu z let 493–555 n. l., včetně jedné goticko-latinské verze.

V knize Text Starého zákona (autor: Ernst Würthwein) na str. 206 se píše: „Zpravidla se [gotická verze] cituje pouze okrajově, protože obecný charakter jejího textového základu je poměrně přesně znám; Wulfilas [Ulfilas] pro svůj překlad využil rukopis pozdně byzantského textu, který se jen málo liší od toho, co nacházíme v řeckém rukopise.“

Otázka: Co víme o Diatessaronu?

Odpověď: Diatessaron (kolem roku 172 n. l.) v překladu do angličtiny znamená „skrze [ty] čtyři“. Jedná se o harmonizaci evangelií, kterou sepsal Tatian buď v syrštině, nebo v řečtině. Tatian žil v letech 110–177 n. l. Byl to asyrský křesťan, který studoval u Justina Mučedníka (zemřel roku 165 n. l.). Bohužel se Tatian později stal kacířem a přidal se k enkratitům.

Enkratité (což znamená „pánové sami sebe“) byli asketickým (a vegetariánským) gnostickým kultem, který vznikl kolem roku 166 n. l. Ve svém Diatessaronu Tatian nevyužil verše dokazující, že Ježíš byl člověk. Vynechal tedy rodokmeny a další verše. Diatessaron cituje přibližně 79 % ze čtyř evangelií.

Nejstarší dochovaný fragment Diatessaronu je jediným dochovaným v řečtině. Byl používán ve městě Dura-Europos na Eufratu, než Peršané město v roce 256 n. l. zničili. Máme k dispozici jednu syrskou kopii a tři arabské kopie, z nichž nejstarší pochází ze 6. století. V roce 1957 archeologové objevili komentář k Diatessaronu, jehož autorem je Efraim Syrský (375 n. l.). Kromě gnostiků se Diatessaron líbil pouze některým členům syrské církve. Jeden syrský biskup nařídil zničit stovky kopií, a proto se dnes dochovalo jen několik z nich.

Opatrnost při odkazování na Diatessaron: Vzhledem k pozdnímu datování těch několika dochovaných kopií není Diatessaron příliš užitečným zdrojem pro určení přesného znění evangelií. Navíc se většina textu dochovala v arabštině a arabské časy jsou méně přesné než řecké.

Velká hodnota tohoto heretického svědectví: Nicméně i Diatessaron je v jiném ohledu velmi užitečným svědectvím. Na jedné straně máme gnostického kacíře, který se bez výčitek vynechává ze své harmonie celé pasáže, které mu nevyhovují, a to konkrétně pasáže zdůrazňující Ježíšovo lidství. Možná to bylo považováno za přijatelnější, protože nekopíroval pouze jedno evangelium, ale vytvářel harmonizaci všech, a nepřidával žádný materiál. Na druhou stranu se 79 % evangelií, z nichž Tatian citoval, dochovalo jako samostatné dílo. Když se na toto dílo podíváme, vidíme velmi těsnou shodu s řeckými písmy, která se dochovala dodnes.

Tatian, kacíř, kterému nevadilo vynechávat celé pasáže, mohl mít motiv k tomu, aby do textu zahrnul jakékoli výrazné rozdíly, které údajně existovaly v příbězích o Ježíši. To, co je však v Diatessaronu napsáno, jsou prostě citace ze čtyř evangelií, minus asi 20 %, které zdůrazňovaly Ježíšovu lidskost.

Hlavní rozdíly jsou sice drobné, lze však vidět, jak je ovlivnily Tatianovy asketické názory. Uvádí se zde, že Jan Křtitel jedl mléko a med místo kobylek a divokého medu, a není zde žádná zmínka o sňatku Marie a Josefa.

Podrobnosti: Zde jsou úseky veršů, které v jednotlivých kapitolách Diatessaronu chybí. Tyto počty byly vypočítány na základě díla Ante-Nicene Fathers, svazek 9, str. 34–138, a částečně také z Metzgerovy knihy A Textual Commentary on the Greek New Testament.

Otázka: Jaké bylo pořadí knih Nového zákona v rukopisech?

Odpověď: V rukopisech, v nichž se dochovaly evangelia, jsou tato obecně uvedena jako první, a to v pořadí Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Výjimkou je syrský Curetonův rukopis, v němž jsou Lukáš a Jan prohozeny.

Zde je pořadí knih v různých rukopisech.

Rukopis p30 obsahuje 1. a 2. list Tesalonickým v tomto pořadí.

p45 uvádí v pořadí Matouše, Marka, Lukáše a Jana.

p46 obsahuje v pořadí Římanům, Židům, 1. a 2. Korinťanům, Efezským, Galatským, Filipským a 1. Tesalonickým.

p72 obsahuje 1. a 2. list Petrův na stranách 1–46. List Judy je na stranách 62–68.

Rukopis p75 obsahuje Lukáše a Jana.

Sinaiticus uvádí knihy v tomto pořadí: Čtyři evangelia, Pavlovy listy, List Židům, Skutky apoštolů, Katolické epištoly, Zjevení, List Barnabášovi a Pastýř Hermův. Jak Vaticanus, tak Sinaiticus mají 2. list Tesalonickým těsně před Listem Židům. Alexandrinus měl za knihami Nového zákona 1. a 2. list Klementův, ačkoli část 2. listu Klementova nyní chybí. Obsah také uvádí, že po 2. Klementově listu následovaly Žalmy Šalomounovy.

Otázka: Proč drtivá většina rukopisů neobsahuje interpunkci?

Odpověď: Interpunkce slouží k tomu, aby čtenáři naznačila, kdy má udělat pauzu a nadechnout se, protože část myšlenky je dokončena. Podle publikace *Manuscripts of the Greek Bible* (str. 31–32) se obecně má za to, že Aristofanes z Byzance vynalezl znaménka pro dech a přízvuk. Používal tečku dole (vypadající jako tečka na konci věty), tečku uprostřed a tečku nahoře. Někdo jiný zavedl čárku kolem devátého století a otazník (;) se objevil kolem osmého nebo devátého století.

Otázka: Vzhledem k tomu, že většina řeckých rukopisů zapisovala slova bez mezer mezi nimi, kde to způsobuje nejednoznačnosti?

Odpověď: Vzhledem ke struktuře koncovek v řeckém jazyce to podle knihy „Rukopisy řecké Bible“ (str. 31) způsobuje jen málo nejednoznačností. Nejistá místa jsou Římanům 7:14; 1. Timoteovi 3:16 a řecký překlad (nikoli však původní hebrejský text) Leviticus 5:4.