< Dotaz k Bibli z knihy Zachariáš

Otázka: Jaký je přehled knihy Zachariáše?

Odpověď: Zde je stručný přehled.

A. Zach 1:1–1:6 Vraťte se k Hospodinu a odvraťte se od zla

B. Zach 1:7–6:8 Osm vizí budoucnosti

1. Čtyři jezdci mezi myrtami. Zach 1:7–17

2. Čtyři rohy a čtyři řemeslníci. Zach 1:18–21

3. Muž s měřicí šňůrou. Zach 2

4. Čisté roucho pro velekněze. Zach 3

5. Zlatý svícen a dva olivovníky. Zach 4

6. Létající svitek. Zach 5:1-4

7. Žena v koši v Babylonu. Zach 5:5–11

8. Čtyři vozy. Zach 6:1–8

C. Zach 6:9–15 Korunovace velekněze Jozueho

D. Zach 7–8 Půst

1. Spravedlnost a soucit, nejen půst

2. Slib žárlivého Boha

E. Zach 9–11 První proroctví: Král je zavržen

1. Národy na severu a západě proti Izraeli. Zach 9:1–13

2. Slib jarního deště. Zach 9:14–10:12

3. Pošetilí pastýři a dobrý pastýř. Zach 11

F. Zach 12–14 Druhé proroctví: Král je dosazen na trůn

1. Izrael se vrátí k Bohu, ačkoli dvě třetiny zahynou. Zach 12–13

2. Budoucí boj Hospodinův za Jeruzalém. Zach 14

Otázka: Je Zachariáš často zmiňován v jiných knihách Bible?

Odpověď: Vzhledem ke svému rozsahu je kniha Zachariáš zmiňována častěji než jakákoli jiná kniha. Částečně je to dáno tím, že kniha Zachariáš je mnohem kratší než knihy velkých proroků. I tak je však v Novém zákoně z této knihy citováno asi čtyřicetkrát.

V Bibli je zmíněno několik dalších osob, které se také jmenují Zachariáš. Zachariáš, který je autorem této knihy, je však zmíněn v Nehemiášovi 12:4,16 a Ezdrášovi 5:1; 6:14.

Otázka: Jaké jsou v knize Zachariáše podobnosti s knihou Zjevení?

Odpověď: Ačkoli Zjevení obsahuje mnoho věcí, které v knize Zachariáše nejsou, velká část proroctví v knize Zachariáše se později odráží ve Zjevení. Zde je jejich seznam.

Otázka: Jaké jsou v knize Zachariáše podobnosti s knihou Aggea?

Odpověď: Oba proroci byli současníky Ezdráše a nepochybně se znali, takže lze očekávat určité podobnosti. Vědci napočítali osmnáct podobností mezi Zacheariášem a Aggeem.

1. Výraz „Hospodin zástupů“ je v knihách Aggea, Zachariáše a Malachiáše velmi častý a vyskytuje se v nich celkem 91krát. V knize Aggea se vyskytuje 14krát: Ag 1:2, 5, 7, 9, 14; 2:4, 6, 7, 8, 9 (2x), 11, 23 (2x)

2. Obě knihy uvádějí data u některých svých proroctví. V literatuře před touto dobou se to obecně nedělalo, ale během období novobabylonské a perské říše se to stalo běžným.

3. Obě knihy se zaměřují na guvernéra Zerubábela, velekněze Jozueho a lid.

4. Zachariáš 4:10 a Aggeus 2:3 uznávají, že chrám se může jevit jako nic, ale neměli by ho pohrdat.

Existují i další podobnosti.

Otázka: Kdy byla napsána kniha Zachariáš (Zach 1:1)?

Odpověď: Podle Zachariáše 1:1 začalo jeho působení kolem roku 520 př. n. l.

Zachariáš 1:1 byl napsán v říjnu/listopadu 520 př. n. l.

Zachariáš 1:7 byl napsán 15. února 519 př. n. l.

Otázka: Byl Zachariáš v Zachariášovi 1:1 synem Berechiáše, syna Iddova, nebo pouze synem Iddovým, jak je uvedeno v Ezdrášovi 5:1 a 6:14?

Odpověď: Zachariáš byl synem Berechiáše a vnukem Idda. V semitských jazycích může slovo „syn“ znamenat i potomka.

Otázka: Proč jsou v Zachariášovi 1:3–5 lidé postiženi hříchy svých rodičů, když podle Ezechiela 18 nejsou lidé zodpovědní za hříchy svých otců?

Odpověď: Ezechiel 18 ukazuje, že Bůh nečiní lidi vinnými za hříchy jejich otců a Bůh je nenechává zemřít za hříchy jejich otců. Bůh však nejenže dopouští, aby trpěli následky hříchů jiných, ale někdy také proklíná potomky určité osoby.

Spravedlnost a rovnost v tomto životě ne vždy panují. To se stane až v den soudu.

Otázka: Proč se Bůh v Zachariášovi 1:5b ptá, zda proroci žijí věčně?

Odpověď: Lidé měli čas k pokání, když jim proroci zvěstovali Boží nabídku, ale Bůh nechtěl čekat věčně, až Jeho nabídku přijmou, než je potrestá. V té době jim Bůh milostivě nabídl, aby činili pokání, a oni se měli kát, dokud tato nabídka platila. Naštěstí tuto nabídku k pokání přijali. Jak uvádí „Bible Knowledge Commentary: Old Testament“ na str. 1548: „Příležitost k pokání může být krátká a neměla by být ignorována.“

Q: Proč Bůh v Zach 1:5,12; 4:5,7,10,13; 5:2; 7:5,6 kladl tolik otázek?

Odpověď: Vzhledem k množství otázek, které lidé kladou ohledně Bible, by se mohlo zdát vhodnější, aby se na to Bůh ptal nás.

Ve skutečnosti však Bůh nepotřeboval klást žádné otázky, aby se dozvěděl něco nového. Spíše zde Bůh použil to, čemu dnes říkáme Sokratovská metoda, aby poučil Zachariáše a čtenáře této knihy. Bůh možná podněcoval Zachariášovu zvědavost, nebo reagoval na otázky, nad nimiž Zachariáš přemýšlel, či předjímal otázky, které by čtenáře mohly zajímat. Někdy se pravda pozná pouze přemýšlením nad otázkami, a ne jen zapamatováním si faktů a odpovědí.

Otázka: Co bylo v Zach 1,6 chvályhodného na tom, co zde řekli?

Odpověď: Oba přijali odpovědnost za své činy a činili pokání ze svých zlých skutků. Každá generace je však zodpovědná za svou vlastní poslušnost. Chrám byl zničen kvůli hříchu jejich předků. Jeho obnova se však zpozdila kvůli jejich pomalosti.

Otázka: Kdy byl v Zachejášovi 1:7 měsíc Šabat nebo Šebat?

Odpověď: Byl to jedenáctý měsíc a měsíce začínaly novým měsícem. Bylo to 15. února 519 př. n. l.

Otázka: V Zach 1:8, odehrálo se těchto osm vidění v různých nocích, nebo všechna v jedné noci?

Odpověď: Datum uvedené u prvního vidění a fráze „Potom jsem vzhlédl“ mezi jednotlivými viděními naznačují, že se to vše odehrálo během jedné noci. Není zde řeč o „snech“, ale o viděních, a Zachariáš během nich přerušoval a odpovídal, takže byl pravděpodobně vzhůru, když tato vidění prožíval. Pro Zachariáše to musela být jedna bezesná noc.

Otázka: Proč jsou v Zach 1,8 zmíněny právě myrty? Proč se tam nehovoří o nějakém jiném druhu stromu nebo prostě jen o „stromech“ obecně?

Odpověď: Nejprve se podívejme na myrty a pak zodpovíme otázku. Myrta může růst buď jako strom, nebo jako keř, a hebrejský text ve skutečnosti neříká „myrtové stromy“, ale pouze „myrty“. Jsou sice docela hezké, ale ve srovnání s majestátními libanonskými cedry ani myrtové stromy, vysoké 6 až 8 stop, nevypadaly o moc víc než velké keře. Plodily jedlé bobule, které se používaly k dochucování jídla a k výrobě nápoje podobného vínu. Z ekonomického hlediska nebyly tak důležité jako olivovníky. Jsou voňavé, i když ne tak jako dřevo z aloe. Myrty mohly být symbolem míru a prosperity i božského požehnání. Dřevo se používalo na výrobu nábytku, vycházkových holí a rukojetí nástrojů. Voňavé listy se používaly jako koření, do parfémů a na svatební věnce pro panny. Babylóňané používali myrtu jako symbol nevěst. Zelené listy myrty zůstávaly na stromě po celý rok a větve myrty se často používaly při Svátek stánků, kdy si lidé museli sami stavět své stánky.

Myrtové stromy v Bibli nijak zvlášť nevynikaly. Jsou jedním ze sedmi druhů stromů zmíněných v Izaiášovi 41:19. Myrta je spolu s borovicí zmíněna v Izaiášovi 55:13 namísto trní a bodláčí. Po Zachariášově době přišla Ester, jejíž hebrejské jméno Hadassa znamená myrta. Jediná další zmínka o myrtách v Bibli se nachází v Nehemiášovi 8:15. V roklině na úpatí Olivové hory rostlo mnoho myrt.

Stručně řečeno, myrtové stromy byly běžné, obyčejné stromy, které mohli obyvatelé Jeruzaléma hojně vídat na úpatí Olivové hory, což má eschatologický význam. Samozřejmě, brzy poté měl být hebrejský lid zachráněn před téměř úplným vyhynutím díky „myrtě“, kterou známe jako Ester.

Otázka: Jaký je v Zachariášovi 1:8–11 význam červeného koně a ostatních koní – červeného, skvrnitého a bílého?

Odpověď: Tito koně putovali po celé zemi, aby zjistili, v jakém stavu se nacházejí ostatní národy. Zjistili, že ostatní národy žijí v pohodě, zatímco Židé nikoli. Zdají se být podobní čtyřem jezdcům, kteří byli vysláni při otevření každé ze čtyř pečetí ve Zjevení 6:1–8, s tím rozdílem, že se pouze rozhlíželi po zemi a jsou to koně, nikoli jezdci. Někteří považují tyto čtyři jezdce metaforicky za totéž jako čtyři vozy v Zachejáši 6:1–8.

Otázka: Proč Zachariáš v Zach 1:9,19,21; 2:1; 4:4,11; 5:6; 6:4 kladl tolik otázek a proč po 6. kapitole již žádné otázky nenásledují?

Odpověď: I Malachiáš a Habakuk kladli mnoho otázek. Otázky jsou užitečným způsobem učení a je dobré, abychom i my s úctou kladli otázky Bohu.

Co se týče toho, proč už žádné další otázky nenásledují, mohlo by to být tím, že stejně jako v knize Habakuk je poslední část knihy především o tom, jak Bůh svěřuje Zachariášovi „břemeno“ proroctví, zatímco první část byla spíše „interaktivním“ dialogem při každém zjevení.

Jelikož můžeme přečíst celou knihu Zachariáše za jeden nebo dva dny, někdo by mohl naivně předpokládat, že celá kniha byla sepsána během několika dní. Tato kniha pokrývá Zachariášovo dospělé období a nejenže se některé z vidění odehrály s odstupem několika let, ale Zachariáš nebo písař mohli různé části knihy Zachariáše sepsat také s odstupem několika let.

Otázka: Co znamená v Zach 1,10 „obcházet zemi“?

Odpověď: Znamená to, že měli nad zemí vládu. Septuaginta uvádí: „vydali se obcházet zemi.“ Komentář „Bible Knowledge Commentary: Old Testament“ na str. 1550 uvádí, že toto slovo zde naznačuje vojenské hlídkování nebo průzkum.

Otázka: Jak je možné, že v Zach 1:11 je všude mír, když Hag 2:6–9, 20–23 říká, že Bůh otřese zemí a vykoření království?

A: Zachariáš 1:11 se vztahuje k Zachariášově současnosti, zatímco Aggeus 2:6–9, 20–23 staví současnost do kontrastu s budoucností, kdy národy „přijdou se všemi svými poklady“ (Aggeus 2:7; starší překlady to překládají jako „ten, po kterém touží všechny národy“, a mnozí to chápou jako Mesiáše), a Boží dům bude naplněn Boží slávou. K tomu samozřejmě nedojde, dokud vyhnanci znovu nepostaví Boží dům.

Otázka: Proč je v Zachariášovi 1:11–15 Bůh nespokojen s tím, že ostatní národy žijí v pohodlí?

Odpověď: Odpověď poskytuje poslední část verše 15. Tyto národy „přispěly k neštěstí“ (hebrejsky) nebo „spojily se, aby zaútočily se zlým úmyslem“ (Septuaginta). Jde o to, že národy, které napadly Jeruzalém, se těšily z prosperity a zjevně ještě nebyly potrestány za útok na Judsko. To se však mělo změnit.

Existovalo několik perských panovníků jménem Darius, ale tento byl první z nich, zvaný Darius Hystaspes (522–486 př. n. l.). K moci se dostal dva roky před těmito viděními a ihned po porážce Babylonu povolil návrat vyhnanců.

Otázka: Kdy v Zachariášovi 1:11–15 začalo toto období klidu a jak dlouho trvalo?

Odpověď: Pokud se podíváme na války, o nichž víme, v této době po dobytí Babylonu Peršany panoval relativní mír. Možná období míru jsou 538–536, 532, 530–529, 527–526, 523, 520, 518–514 př. n. l. Pro srovnání: předchozí období relativního klidu bylo kolem let 592 a 590 př. n. l. Po tomto období následovalo další období relativního klidu kolem let 117–116 př. n. l. Nejpozdějším rokem, kdy pravděpodobně nedošlo k žádné válce, byl rok 149 n. l.

Otázka: Jaké války a epidemie v té době zuřily po celém světě, jak je uvedeno v Zachariáši 1:11–15?

Odpověď: Zde jsou uvedeny roky, ve kterých zřejmě nedošlo k žádným známým válkám, následované válkami. Poté je uveden seznam morových epidemií.

Roky, ve kterých zřejmě nedošlo k žádným válkám, od roku 859 př. n. l. do narození Krista (celkem 45 let)

637–634, 629, 628, 618–617, 602, 592, 590, 573–571, 569, 566–561, 544, 542–541, 538–536, 532, 530–529, 527–526, 523, 520, 518–514, 117–116, 98–97, 95, 28

V letech 528, 525, 522, 521, 519 a 513–512 př. n. l. byly jediné známé války ty, do nichž byli zapojeni Peršané.

Války této doby

kolem roku 650 př. n. l. Vzpoura Messénců proti Sparťanům

650 př. n. l. Skýtové/Kimmerijci napadají Palestinu

648 př. n. l. Asyřané vyplenili město Babylon

646 př. n. l. Asyřané vyhnali Elamity do exilu

642–639 př. n. l. Asyřané vyplenili Súsy v Elamu a popravili krále Teummana

638 př. n. l. U řeky Hong porazí Chu stát Song

633 př. n. l. Asyřané vyplenili Théby v Egyptě

632 př. n. l. Kylon se pokouší dobýt Athény

cca 631/627 př. n. l. Médský král Kyaxares obléhá Ninive

630 př. n. l. Kmen Di útočí na severní Čínu

628–571 př. n. l. Lýdové bojují proti Kimérům

626/625 př. n. l. Babylóňané získávají nezávislost

625 př. n. l. Médský král Kyaxares se vzbouřil proti Skythům

623 př. n. l. Kmen Di opět útočí na severní Čínu

620 př. n. l. Kmen Di znovu útočí na severní Čínu

615 př. n. l. Dobytí asyrského města Arrapkha

614 př. n. l. Dobytí asyrského města Asshur

614 př. n. l. Médové se pokoušejí dobýt Ninive

cca 613–7–8/612 Médové vyplenili Ninive (Babylóňané dorazili příliš pozdě)

612 př. n. l. Médové dobývají Arménii

612–609 př. n. l. Zničení posledních Asyřanů

611–604 př. n. l. Lýdie bojuje proti Milétu v Malé Asii

609 př. n. l. Médové dobývají Tuspu, hlavní město Urartie

609–606 př. n. l. Babylóňané podnikají nájezdy na severní Izrael

609/608 př. n. l. Egypťané zničí Megiddo a zaútočí na Gazu v Judsku

606–605 př. n. l. Kmen Di znovu útočí na severní Čínu

604 př. n. l. U Karkemiše porážejí Babylóňané Egypťany

11.–12. 605/604 př. n. l. Babylóňané vyplenili Aškelon v Palestině

603 př. n. l. Babylóňané vyplenili Ekron v Palestině

601 př. n. l. Babylóňané a Egypťané bojují nerozhodně; dochází k těžkým ztrátám

599–598 př. n. l. Babylóňané bojují proti Arabům

16. 3. 597 př. n. l. Babylóňané dobývají Jeruzalém

596 př. n. l. Babylóňané bojují proti Elamitům

595–594 Nebúkadnesar II. potlačuje povstání

593 př. n. l. Egyptský Psamtik II. spolu s řeckými, fénickými a židovskými žoldáky poráží království Kuš v Súdánu

591 př. n. l. Egypt napadá Núbii

589–587 př. n. l. Židé povstávají proti Babylóňanům

586/5–573/2 př. n. l. Babylóňané obléhají Týros

585 př. n. l. Konec války mezi Médy a Alyattem z Lýdie, zatmění 28. 5. 585

586–573 Nebúkadnesar II. obléhá Týros

581 př. n. l. Babylóňané deportují další obyvatele z Judska

570 př. n. l. Řekové v Kyreně porážejí egyptského krále Apriese

568–567 př. n. l. Apries a Babylóňané napadají Egypt

560 př. n. l. Krézus dobývá iónská města

560–547/546 Peršané podmanili krále Kréza z Lýdie

559 př. n. l. Médové a Babylóňané spojují síly proti Peršanům

554 př. n. l. Na východ od řeky Hyrminus se Camarina pokouší vzbouřit proti Syrakusám

554 př. n. l. Tyran Falaris z Akragasu na Sicílii je svržen

553 př. n. l. Camarina na Sicílii se pokouší vzbouřit proti Syrakusám

550 př. n. l. Peršan Kýros poráží Méda Astyagese

549 př. n. l. Peršané napadají Asýrii

kolem 550 př. n. l. Babylon se pokouší o vzpouru proti Persii, 3 000 mrtvých

545 př. n. l. Kýros a Peršané dobývají Baktrii

Řekové zmobilizovali 2,1 milionu vojáků, Peršané 5 milionů (Herodotus)

543 př. n. l. Sinhálci porážejí Veddahy na Srí Lance

540 př. n. l. Polykratés vede povstání na ostrově Samos

540–16. 10. 539 př. n. l. Peršané dobývají Babylonskou říši

539 př. n. l. Řekové porážejí Kartagince

535 př. n. l. U Alalie: 120 etruských a kartaginských lodí proti 60 fókajským lodím, 2 000 mrtvých

534–533 př. n. l. Tarquinius Superbus, poslední římský král, zavraždil mnoho senátorů a občanů

528 př. n. l. Peršané bojují proti Egypťanům

525 př. n. l. Peršané dobývají Kypr

525 př. n. l. U Pelusia Kambýses II. / Peršané / Arabové dobývají Egypt / Psamtik III.

Židé pod perskou nadvládou – Ester 9:12–16, 76 000 zabitých

524 př. n. l. Aristodemus z Kumy poráží Etrusky v Itálii

522 př. n. l. Falešný Bardiya a perská občanská válka

522 př. n. l. Peršané potlačují babylónské povstání; Peršané dobývají Samos

521 př. n. l. Peršané potlačili babylónské povstání

519 př. n. l. Peršané dobývají Gandháru v Indii

516 př. n. l. Dárius z Persie vede tažení

513 př. n. l. Skyth Idanthyrsus odráží útok perského krále Dareia I.

512 př. n. l. Dárius I. bojuje proti Skythům v Thrákii

512–510 př. n. l. Keltové vtrhli do Etrurie. Etrusk Lars Porsena zaútočil na Řím

510 př. n. l. Tarquinius Superbus, poslední římský král, je svržen

510 př. n. l. Kroton a další města srovnávají se zemí řecké město Sybaris v Itálii

510 př. n. l. Dárius napadá jižní Rusko

510–474/473 př. n. l. Gou Chian z Yueh poráží Fu Chai z Wu v Číně

508 př. n. l. Etrusk Lars Porsena útočí na Řím

507 př. n. l. Atény porážejí Théby

507 př. n. l. Spartané se pokoušejí obnovit v Aténách aristokracii.

506 př. n. l. Athéňané obsazují Chalkidu v Řecku

504 př. n. l. Vijaya ze severovýchodní Indie dobývá Srí Lanku.

501 př. n. l. Kartaginci dobývají Cádiz ve Španělsku

500/499–478 př. n. l. Řecko-perské války

500/499–496/493 př. n. l. Iónské povstání proti Peršanům

500 př. n. l. Semité napadají Eritreu v Africe

500 př. n. l.– Bantuové se rozšiřují v Africe

500 př. n. l. Peršané obléhají řecký ostrov Naxos

499 př. n. l. Peršané dobývají Efez

498 př. n. l. Iónští Řekové povstávají proti Persii

cca 498–415 př. n. l. Na Sicílii probíhají boje o Selinus a Segestu

494 př. n. l. Odtržení římských plebejců v důsledku Claudiových zákonů o dluzích

494 př. n. l. Peršané vyplenili Milét a ukončili povstání iónských Řeků

494 př. n. l. U Lade, řecká námořní bitva 100 lodí proti 210 lodím

494 př. n. l. U Sepeie poráží Sparta Argivany v Řecku

492 př. n. l. Mardonius neuspěl s perskou flotilou proti Athénám

490 př. n. l. Peršané zničí Eretrii v Řecku

12. 8. 490 př. n. l. U Marathónu porazilo 10 000 Řeků 20 000 Peršanů. Zahynulo 192 Řeků a 6 400 Peršanů

Morové epidemie:

O morových epidemiích máme jen málo informací, ale zde je to, co víme.

765 př. n. l. Mor v Asýrii před Jonášem

759 př. n. l. Mor v Asýrii před Jonášem

701 př. n. l. Mor v asyrské armádě obléhající Jeruzalém, zahynulo 185 000 lidí

700 př. n. l. Syfilis známá mezi Řeky v Itálii

430 př. n. l. Mor v Athénách, Řecko

Otázka: Co představují čtyři rohy a čtyři řemeslníci v Zachariášovi 1:18–21?

Odpověď: Obecně platí, že roh v blízkovýchodní literatuře představuje politickou a vojenskou moc, jak uvádí kniha An Exegetical Commentary: Haggai, Zechariah, Malachi, str. 110. Luky se často vyráběly z rohu. Kromě toho existují tři názory.

Čtyři říše, které vládly Židům: babylónská, medo-perská, řecká a římská. Bůh říká, že tyto říše budou svrženy. Podobná proroctví se nacházejí v knize Daniel.

Čtyři říše, které rozptýlily Židy: egyptská, asyrská, babylonská a medo-perská. (The Bible Knowledge Commentary: Old Testament, str. 1532.)

Čtyři pohromy: Čtyři rohy představují válku, hladomor, divoká zvířata a mor.

Otázka: Jaký význam má v Zachariášovi 2:1–7 muž s měřicí šňůrou?

Odpověď: Symbolizuje prosperitu, početné obyvatelstvo a bezpečnost. Ukazuje, že Bůh rozšiřoval a chránil Jeruzalém.

Otázka: Má měřicí šňůra v Zachariáši 2:1–7 stejný význam jako v 2. Královské 21:13?

Odpověď: Ne. Zde se používá pro stavbu, zatímco ve 2. Královské 21:13 se používá pro ničení. Obraz, který je metaforou, nemusí mít pokaždé stejný význam.

Otázka: Je mladík zmíněný v Zachariášovi 2:2–4 Zachariáš, nebo zeměměřič?

Odpověď: Pravděpodobně se jedná o zeměměřiče a Zachariáš ve svém vidění náhodou zaslechl jejich rozhovor.

Otázka: Jaký je v Zachejášovi 2:3–5 rozdíl mezi spoléháním se na něco, jako je například zeď, pro ochranu, a spoléháním se pouze na Boha?

Odpověď: Pro věřícího existují tři možnosti.

1) Věřící se může primárně spoléhat na přirozenou ochranu, jako je zeď, ale doufat, že Bůh mu také trochu pomůže.

2) Věřící se může spoléhat na Boha, že ho ochrání, ale zároveň si postavit zeď. Tou zdí může být fyzická zeď, jakou měl postavit Nehemiáš, nebo nějaký jiný druh ochrany, jako jsou zámky na dveřích, zamykání auta, životní pojištění nebo zdravotní pojištění.

3) Věřící se může spoléhat na Boha a nepodnikat žádné další kroky k vlastní ochraně.

V tomto případě Zachariáš říká, že v budoucnu bude Bůh přebývat mezi nimi a zeď nebude potřeba. V té době však byla zeď, kterou postavil Nehemiáš, nezbytná. Dnes je v pořádku mít zámky a pojištění. Pojištění však může vycházet ze tří motivů: z chamtivosti vydělat si při neštěstí spoustu peněz, z převládajícího strachu z neštěstí a z ochrany. Platný je pouze třetí důvod pro pojištění.

Otázka: Kdy bychom podle Zach 2,3–5 měli důvěřovat Bohu a „postavit zeď“, jak to udělal Nehemiáš, a kdy naopak důvěřovat Bohu a zeď nestavět?

Odpověď: Když vám Bůh přímo nebo skrze Písmo řekne, abyste „nebudovali zeď“, jako například v Jozue 6:26 (1. Královská 16:34), nestavějte zeď. Když vám Bůh přímo nebo skrze Písmo řekne, abyste zeď postavili, postavte ji. Když se Bůh k tomu nevyjádří ani tak, ani tak, modlete se, vyhledejte radu od jiných věřících a položte si otázky, jako jsou tyto:

1) Postavil bych tuto zeď, abych se spoléhal na ni jako na zdroj bezpečnosti místo na Boha?

2) Pokud se spoléhám především na Boha, bylo by i tak rozumné postavit tuto zeď?

3) Co by nejlépe oslavilo Boha?

Otázka: Co znamená výraz „zřítelnice Jeho oka“ v Zachejášovi 2:8, Deuteronomiu 32:10, Žalmu 17:8 a Příslovích 7:2?

Odpověď: Dnešní anglický slangový výraz nepochybně pochází z tohoto verše. Dnes znamená někoho, kdo je obzvláště oblíbený. Původní význam však spočívá v tom, že za „jablko“ byla považována tmavá část oka. Bůh by v dobách Starého zákona chránil Židy stejně pečlivě, jako by člověk dbal na to, aby se nikdo nedotkl jeho oka.

Otázka: Kdy se podle Zach 2:11 připojí mnoho národů k Hospodinu?

Odpověď: Křesťané věří, že k tomu došlo po příchodu Ježíše. Nevím, jak by na tuto otázku odpověděl člověk židovského vyznání; je to dobrá otázka, kterou by bylo dobré jim položit.

Otázka: Proč bylo v Zachariáši 2:13 všem lidem přikázáno mlčet?

Odpověď: Písmo neuvádí, zda to bylo z úcty, úžasu, strachu, poslušnosti, z donucení, nebo z kombinace těchto důvodů. O této budoucí události však můžeme poznamenat tři věci.

1. Nešlo jen o to mlčet, ale mlčet před Hospodinem.

2. Bůh vstal ze svého svatého příbytku.

3. O velkém všeobecném tichu, pravděpodobně tom samém, se zmiňuje také Habakuk 2:20 a Zjevení 8:1.

Otázka: Bylo to v Zachariášovi 3:1 důkazem toho, že perský dualismus ovlivnil židovské náboženství, jak tvrdí Asimovův Průvodce Biblí na str. 665?

Odpověď: Vůbec ne. Perští zoroastriáni věřili ve dva bohy: dobrého boha ohně a zlého démona. Věřili také v mnoho menších zlých démonů a mnozí z těchto zlých démonů měli stejná jména jako bohové hinduismu. Víra v dobrého Stvořitele a menšího zlého pokušitele sahá až k Genesis 3.

Otázka: Jaký význam mají jména Jozue a Satan v Zachariášovi 3:1–3?

Odpověď: V hebrejštině znamená Jozue „Jehova zachraňuje“ a je to stejné jméno, jaké bylo dáno Ježíši. Satan znamená protivník. Skutečnému veleknězi jménem Jozue zde byly odpuštěny hříchy, což je znázorněno svléknutím jeho špinavého oděvu. Ježíš Kristus, ačkoli nikdy nezhřešil (Židům 4:15), byl obalen našimi hříchy. „Bůh toho, který nepoznal hřích, za nás učinil hříchem…“ (2. Korinťanům 5:21 BSB).

Otázka: Co symbolizují špinavé šaty v Zachariášovi 3:3? Ve Zjevení 3:5, 6:11 a 19:8 se v nebi zmiňují bílé roucho jako symbol spravedlivých skutků svatých.

Odpověď: Neznamenají osobní hříchy velekněze, protože velekněz symbolizuje Ježíše. Špinavé šaty však skutečně představují hřích, stejně jako byl Ježíš na kříži obklopen našimi hříchy. Ale stejně jako byl velekněz, zvaný také Jozue/Ježíš, znovu oděn do čistých a vhodných šatů, tak i Ježíš bude znovu oděn do spravedlnosti.

Otázka: Kdo je ten „Výhonek“ v Zachejášovi 3:8, Zachejášovi 6:12, Izaiášovi 4:2, Izaiášovi 11:1, Jeremjášovi 23:5 a Jeremjášovi 33:15?

Odpověď: Jedná se o Mesiáše, potomka Davida, kterého dnes známe jako Ježíše Krista. Kniha židovského skeptika „Asimovův průvodce Biblí“ (str. 665) v souvislosti se Zachejášem 3:8 rovněž uvádí, že se jednalo o jasný náznak příchodu Mesiáše.

Otázka: Jaký je význam kamene se sedmi očima v Zach 3:9 a Zach 4:10b?

Odpověď: Pravděpodobně se jedná o stejného sedminásobného Ducha Božího, o kterém se zmiňuje Izaiáš 11:2 a Zjevení 1:4.

Otázka: Jak by mohla být v Zachariášovi 3:9 odstraněna nepravost země za jediný den?

Odpověď: Naše hříchy byly odstraněny v den, kdy za nás Ježíš zemřel na kříži. To je dobrá otázka, kterou lze položit Židům: jak si myslíte, že by Bůh odstranil nepravost země za jediný den?

Otázka: Jsou verše Zachariáše 3:9 a 3:10 mesiášské?

Odpověď: Nepřímo ano. Existují čtyři typy mesiášských proroctví: přímá, nepřímá, typologická a typologicko-prorocká. Toto je nepřímé proroctví o Mesiáši. Mesiáše přímo nezmiňuje, ale to, co je zde popsáno, se nemůže stát, dokud Mesiáš nepřijde.

Otázka: Co znamená ve Zachejášovi 3:10, že každý člověk bude sedět pod svou vinnou révou a fíkovníkem?

Odpověď: Bude to obecně období míru, nejspíš během Tisíciletí. Vinná réva a fíkovníky rostou pomalu; tento mír tedy bude trvat dlouhou dobu.

Otázka: Co představují dva olivovníky a svícen v Zachejášovi 4:2–7?

Odpověď: V Šalomounově chrámu byli cherubíni vyrobeni z olivového dřeva a pokryti zlatem. Dveře vnitřní svatyně byly rovněž z olivového dřeva s cherubínskými ozdobami. Těmi dvěma olivovníky jsou pravděpodobně dva svědkové zmínění ve Zjevení 11:4. Identitu těchto dvou mužů najdete v rozboru Zjevení 11:4.

Otázka: Jaký je ve Zacheášovi 4:2–7 vztah mezi dvěma olivovníky a svícnem?

A: Menora sice může hořet na olivový olej, ale vztah zde je ještě užší. Tyto dva olivovníky neustále dodávají olej do menory, aby mohla hořet.

Otázka: Co zde v Zachejášovi 4:6b znamená „Ne silou ani mocí, ale mým Duchem“?

Odpověď: Bůh tím říká, že svou vůli v těchto věcech – zlatém svícnu, dvou olivovnících a obnově Jeruzaléma – uskuteční bez použití lidských vojenských, politických či jiných lidských sil.

Otázka: Jak se v Zachejášovi 4:7 „velká hora“ promění v „rovinu“?

Odpověď: V tomto kontextu je velká hora zdánlivě nepřekonatelnou překážkou pro naplnění toho, co Bůh říká. Zdá se, že Bůh má radost nejen z toho, že ukazuje, že dokáže naplnit svou vůli, ale také z toho, že ji dokáže naplnit i přes překonání těch největších překážek, které mu mohou stát v cestě.

Otázka: Setkáváte se někdy s překážkami ve službě Bohu, jak je popsáno v Zachariáši 4:7? Když se modlíte k Bohu, aby je odstranil, proč je často neodstraní hned?

Odpověď: Překážky mohou být fyzické (zdraví, peníze, vzdálenost atd.), vnitřní (ztráta odvahy, pokušení, lenost atd.) nebo mohou souviset s jinými lidmi (rodina, odpor atd.). Někdy Bůh překážky okamžitě odstraní, jindy nikoli. Někdy je Bůh používá k formování našeho charakteru, konkrétně naší vytrvalosti. Často si představujeme, že Bůh dlouho trpělivě čeká, ale Bůh nejen čeká; využívá čas k tomu, aby formoval nás i naši trpělivost.

Otázka: Co symbolizuje olovnice v Zachariáši 4:10?

Odpověď: Olovnice sama o sobě nic neznamená. Ale olovnice v ruce Zerubábela je znamením potvrzujícím proroctví, že chrám postaví. Chrám byl dokončen 13. března 515 př. n. l.

Otázka: O jakých „malých věcech“ se zde mluví v Zachariáši 4:10?

Odpověď: Konkrétně se to týká chrámu, který bude vypadat poměrně malý a prostý ve srovnání s chrámem před vyhnanstvím. Může to také odkazovat na Jeruzalém na hoře Sion. Obecně platí, že zatímco my se můžeme nechat odradit pohledem na skromné výsledky našich prvních kroků v poslušnosti, Bůh má radost i z malých kroků, protože z nich vyrostou větší věci a větší kroky. Pamatujte, že Bůh nevidí věci tak, jak je vidí lidé, a my bychom se měli snažit vidět věci Božíma očima.

Otázka: Proč mají v Zachariáši 4:10 Bůh a lidé tak odlišné pohledy na to, co je velké a co je malé?

Odpověď: Nejprve se podívejme na tři věci: zdroje, čas a jistotu.

Zdroje: Jako rozmazlené děti se často soustředíme na to, co nám chybí a co bychom si přáli mít, místo na to, co máme. Jak řekl Hudson Taylor: „Božímu dílu, vykonávanému Božím způsobem, nikdy nebude chybět Boží zásoba.“ Stále máme prosit Boha i ostatní o zdroje, které potřebujeme, ale měli bychom si uvědomit, že boj je Pánův, ne náš.

Čas: Myslíme si, že nikdy nemáme tolik času, kolik potřebujeme. Bůh nám nedal dost času na to, abychom stihli vše, co bychom si přáli, ale dal nám dost času na to, abychom udělali to, co On od nás očekává. Musíme dávat pozor, abychom neplýtvali časem, který nám Bůh dal, ale Bůh nám dal dost času na to, co chce On, včetně času na osvěžení a odpočinek.

Jistota: Jako vystrašené dítě se bojíme neznáma a chceme minimalizovat veškerá rizika. Zapomínáme, že Bůh zná budoucnost s jistotou, dokonce s větší jistotou, než my známe minulost. Bůh nechce, abychom byli bezhlaví a riskovali, ale chce, abychom vykročili a opustili pro Něho svou komfortní zónu.

Žádná z výše uvedených věcí však není zásadní příčinou toho, proč lidé často vidí věci z jiné perspektivy než Bůh. Někdy máme odlišný pohled než Bůh, protože nevíme, jaký je Boží pohled. Častěji však již máme představu o Božím pohledu a rozhodneme se soustředit na problémy, které vidíme v souvislosti se zdroji, časem a jistotou, místo abychom se soustředili na Boha a na druhé.

Otázka: Jak by se podle Zachariáše 4:11–12 lišil život křesťana, jehož charakteristickým rysem je, že je naplňován ostatními, od života křesťana, který dodává olej ostatním?

Odpověď: Křesťan může vést morální život, chodit do kostela a učit se, a přesto být v podstatě spíše „příjemcem“ než „dárcem“. Může se učit od jiných křesťanů, což je dobré, ale musí se také učit přímo od Boha, skrze modlitbu a studium Jeho slova. Všichni máme sloužit jeden druhému a je v pořádku a dobré, když vám ostatní křesťané slouží. Ale tráví ostatní více času tím, že slouží vám, nebo trávíte více času tím, že sloužíte ostatním? V duchovní cestě křesťana nastává období, kdy je správné a vhodné, aby se více učil od ostatních a aby mu ostatní více sloužili; tomu se říká být dítětem v Kristu. Postupně však máme na své cestě víry dozrát v silné mladé muže a ženy a poté v moudré rádce.

Otázka: V Zachariášovi 4:11–12 se píše, že ačkoli máme poskytovat olej ostatním, věřící se nakonec musí naučit získávat svůj „olej“ od Boha. Jak získáváme svůj „olej“ od Boha?

Odpověď: Naplnění získáváme tím, že trávíme čas s Bohem, studiem Bible a modlitbou. Boží přítomnost také prožíváme po celý den, když žijeme pro Něho.

Otázka: Jaký je význam létajícího svitku v Zachariášovi 5:1–4?

Odpověď: Má stejné rozměry jako svatostánek a létající svitek by rychle přinesl soud. Velký rozměr svitku by vrhal stín na rozsáhlou oblast země.

Otázka: Jaký je význam ženy v koši a Babylonu v Zachariáši 5:5–11?

Odpověď: Žena představuje bezbožnost a vítr ji unáší do jejího domova, do Babylonu. Modlářství v zemi by se nedobrovolně přesunulo do Babylonu a tam by na nějakou dobu zůstalo. Na jedné straně západní astrologie pochází z Babylonu. Nad tím však převládá klíčová role, kterou žena Babylon sehrá v posledních časech jako útočiště zla a místo, kam budou věřící prchat. Babylon je zmíněn ve Zjevení 17–19, Izaiášovi 21:9; 48:20 a Jeremiášovi 50:2–8.

Otázka: Co symbolizují čtyři vozy v Zachariášovi 6:1–8?

Odpověď: Jsou to čtyři duchové z nebe, kteří hlídkují po zemi. Jejich účel a působení se liší od účelu a působení čtyř jezdců ze Zjevení 6:1–8.

Otázka: Jsou tyto čtyři entity v Zachariášovi 6:5 „duchové“ nebo „větry“?

Odpověď: Hebrejské slovo ruach může znamenat obojí, ale jejich činnost naznačuje, že se zde míní duchové. Zachariáš však mohl toto slovo záměrně použít v obou významech.

Otázka: Jak byl v Zachariášovi 6:8 Boží Duch uveden do klidu v zemi na severu?

Odpověď: Toto proroctví říká, že Boží lid najde odpočinek na severu. Existují čtyři možnosti konkrétního naplnění tohoto proroctví.

Persie byla považována za sever (Izaiáš 41:25; Jeremjáš 50:3; 51:48). Ve skutečnosti ležela na severovýchodě, ale aby se člověk z Izraele dostal do Persie, musel nejprve jít přímo na sever.

Chazaři: Kolem roku 700 n. l. turecký kmen zvaný Chazaři dobyl většinu východní Ukrajiny. Namísto toho, aby se stali muslimy a odcizili se Byzantincům, nebo aby se stali křesťany a odcizili se muslimům, rozhodli se konvertovat k judaismu. Někteří by však mohli namítnout, že se nejedná o naplnění Zachejáše 6:8, jelikož někteří křesťané věří, že od ukřižování již Židé nejsou Božím vyvoleným lidem.

Později v dějinách: Na jedné straně mohli křesťané po muslimských dobytích emigrovat do Evropy, kde byli v bezpečí. Avšak po celé středověké období a dokonce i dnes byli křesťanští obyvatelé v mnoha muslimských zemích do jisté míry v bezpečí, pokud platili zvláštní daň (džizja), která byla uvalena na Židy a křesťany.

Budoucnost: Toto by se mohlo naplnit v posledních časech. Joel 2:20 také zmiňuje útočníky ze severu.

Otázka: Co je na struktuře pasáže v Zachariáši 6:9–15 neobvyklého?

Odpověď: Jedná se o literární prostředek zvaný chiasmus.

Slovo Hospodinovo ke mně přišlo

...Vezmi oběť od vyhnanců

…z domu Josiáše

……Vezměte stříbro a zlato, vyrobte zdobenou korunu

……..polož ji na hlavu velekněze

……….On postaví chrám Hospodinův

……..usedne na Jeho trůn a bude vládnout… kněz na Jeho trůnu

……koruna

….jako památník v chrámu Hospodinově

..I ti, kteří jsou daleko, přijdou a budou stavět

Poslouchejte hlas Hospodina, svého Boha

Otázka: Kdo byl Tobiáš v Zachariáši 6:10?

Odpověď: Pravděpodobně šlo o tutéž osobu, která se vrátila se Zerubábelem a Jozue v knize Ezdráš 2:60.

Otázka: V Zachejášovi 6:12–13 byl to „Větev“, kdo postavil chrám Hospodinův, ale kdo je ten „Větev“?

Odpověď: „Větev“ je Ježíš Kristus. Skrze Jeho smrt jsme začleněni jako součást Božího chrámu. Více o tom najdete v Židům 3:1–6; 1. Korinťanům 6:19; 1. Petrově 2:5–6 a Zachariášovi 6:15.

Otázka: Bylo v Zachariášovi 6:13 původně uvedeno „koruny“ (v množném čísle) a bylo to později pozměněno, když se proroctví ukázalo jako nepravdivé, jak tvrdí Asimovův průvodce Biblí na str. 666?

Odpověď: Ne. Hebrejský text stále uvádí „koruny“, zatímco Septuaginta a syrský překlad uvádějí „korunu“. Svitky od Mrtvého moře tento verš neobsahují. Bez ohledu na to se Asimovův Průvodce Biblí na str. 665 v souvislosti se Zachariášem 3:8 shoduje v tom, že Větev je Mesiáš. Proroctví se naplnilo v Ježíši.

Otázka: Proč v Zachariášovi 7:1–2 drželi půst v pátém a sedmém měsíci?

Odpověď: To nebylo nikde ve Starém zákoně přikázáno; rozhodli se to udělat z vlastní vůle, aby truchlili nad ztrátou svého chrámu a své země. Bůh neřekl, že půst obecně je špatný, ale nelíbilo se mu, že se soustředili na ztrátu chrámu místo toho, aby se s Ním smířili. Někdy se můžeme více soustředit buď na Boží dílo, nebo na to, co jsme ztratili, než na to, abychom se přiblížili k Bohu. Bůh neřekl, že jejich činy byly špatné, ale že špatné byly jejich priority.

Otázka: Kdy v Zachariáši 7:3–6 Bůh přijímá pláč a půst a kdy ne?

Odpověď: Bůh vždy přijímá upřímný a opravdový pláč a půst za hříchy. I když někdo není zcela upřímný, může přesto postit, ale měl by být k Bohu upřímný ohledně své nedostatečné upřímnosti.

1. Bůh však nepřijímá pláč a půst, které nejsou upřímným pokáním.

2. Nepřijímá pláč a půst jako „dohodu“, která by Ho měla donutit k něčemu.

3. Bůh nepřijímá pláč a půst určený jiným bohům jako pláč a půst určený Jemu.

Otázka: Jak v Zachariáši 7:4–6 lidé postili se pro sebe?

Odpověď: Byli zaneprázdněni truchlením nad ztrátou chrámu, ale Bůh chtěl, aby se k Němu přiblížili a pracovali na obnově svého chrámu. Nyní nebyl čas na truchlení, ale na obnovu, a oni s tím otáleli.

Otázka: Jak jsou podle Zach 7,8–10 spravedlnost, milosrdenství a soucit lepší než půst?

Odpověď: Ježíš řekl, že druhým největším přikázáním je milovat svého bližního jako sebe samého. Půst může být prospěšný, protože vám pomáhá soustředit se na oddanost Bohu. Půst se však týká především vás samotných. Spravedlnost, milosrdenství a soucit slouží především Bohu tím, že pomáháte druhým.

Otázka: Proč je Bůh žárlivý, jak uvádějí Zachejáš 8:2, Exodus 20:5; 34:14; Deuteronomium 4:24; 5:9; 6:15; Jozue 24:19; Nahum 1:2; 1. Korinťanům 10:22, když 1. Korinťanům 13:4 říká, že láska nezávidí, a Bůh je láska?

Odpověď: Bůh může být tím, čím chce. Bůh je láska, ale je i jinými věcmi. Měli bychom v menší míře sdílet mnoho Božích vlastností: lásku, milosrdenství, laskavost, pravdu, moudrost, svatost atd. Ale jiné Boží vlastnosti nemáme mít, jako je mstivost, požadavek na uctívání a žárlivost. A samozřejmě máme pěstovat dvě vlastnosti, které Bůh v nebi nemá: víru a naději.

Otázka: V Zachariášovi 8:3 se píše, že Jeruzalém byl kdysi místem Šalomounova chrámu, ale od té doby, kvůli modlářskému uctívání a zničení chrámu Babylóňany, už Jeruzalém nevypadal jako příliš svaté místo. Zachariáš 8:3 však říká, že Bůh způsobí, aby se mu opět říkalo Svaté. Jak může Bůh „znovu posvětit“ život člověka?

A: Věci jsou svaté, nebo nejsou, pouze proto, že je tak prohlásí Bůh, a z žádného jiného důvodu. Bůh však v 1. Petrově 2:5,9 řekl, že budeme svatým kněžstvem a národem, a v 2. Korinťanům 6:16–17, 2. Petrově 3:11 a Židům 12:14 nám svěřil odpovědnost za to, aby naše těla byla chrámem, svatým Pánu.

Q: V Zachariášovi 8:4–5 lidé definují radost jako štěstí, které existuje ve vztahu s Bohem bez ohledu na okolnosti, zatímco běžné štěstí je založeno právě na okolnostech. Mluví Zachariáš 8:4–5 o radosti, nebo jen o běžném štěstí?

Odpověď: Zachariáš 8,4–5 hovoří o štěstí založeném na okolnostech, a to je také v pořádku. Naznačuje to, že to bude klidné období bez strachu, a přítomnost starších lidí naznačuje, že lidé budou moci dožít vysokého věku, místo aby byli zabíjeni válkou, hladomorem nebo nemocemi.

Otázka: V Zachariášovi 8:4–5 měl Jeruzalém mnoho smutných vzpomínek, nejprve na vzpouru proti Bohu a poté na smutek z obléhání, zničení a vyhnanství. Bůh však slibuje, že to bude opět šťastné místo. Když se někdo, kdo se odklonil od Boha, chce vrátit, může mu Bůh znovu dopřát, aby se ocitl na šťastném místě?

Odpověď: Jistě. Když člověk činí pokání a podřídí se Bohu, i poté, co prošel trestem, může mu Bůh znovu darovat radost. Bůh vám může „nahradit roky, které zničily kobylky“ (Joel 2:25), a bez ohledu na to, zda utrpení bylo důsledkem trestu nebo jiných důvodů, může Bůh lidem znovu dopřát prosperitu, jako tomu bylo u Joba. Samozřejmě, někteří lidé toto obnovení nezažijí v tomto životě; uvidíme ho však v nebi.

Otázka: Proč je v Zachariášovi 8:9–13 toto poselství uvedeno v závorkách s výzvou „ať jsou vaše ruce silné“?

Odpověď: Kromě toho, že samotný obsah poselství je povzbuzující, Bůh jim výslovně říkal, aby byli silní, pilní a nadšení pro svůj úkol. Vědomí, že úkol není marný a že je to Boží vůle, poskytuje motivaci k jeho vykonání. Tuto motivaci však máme využít k tomu, abychom skutečně vykonávali úkoly, které Bůh chce.

Otázka: Jak a proč Bůh v Zachariášovi 8:10 někdy obrací každého člověka proti jeho bližnímu?

Odpověď: Může se jednat o soudní zatvrzení srdce, podobně jako když Bůh zatvrdil srdce faraóna poté, co si je faraón sám zatvrdil. Pokud by se někdo snažil získat od druhých co nejvíce, bylo by jen spravedlivé, aby se i druzí snažili získat od něj co nejvíce. Jedním z trestů za chamtivost a zneužívání druhých je svár, který vznikne, když ostatní uvidí, jaký ten člověk ve skutečnosti je.

Otázka: Jak se v Zachariáši 8:13 může prokletí, dokonce i prokletí od Boha, proměnit v požehnání?

Odpověď: Když se jednotlivec nebo národ kaje a obrací se zpět k Bohu, i poté, co byli napomenuti, potrestáni nebo zničeni, Bůh má úžasný způsob, jak proměnit i prokletí v požehnání. Římanům 8:28 říká, že těm, kdo Ho milují, všechny věci napomáhají k dobrému. To může zahrnovat i trest, zkázu a prokletí.

Otázka: Proč v Zachariášovi 8:14 Bůh někdy neprojevuje milosrdenství a proč se nyní rozhodl zde milosrdenství projevit?

Odpověď: Zaslouží si každý druhou šanci? Od Boha si nezasloužíme vůbec nic, ani milost, ani soucit. Pokud někdo o druhou šanci nepožádá, nechce ji, nebo by v případě, že by ji dostal, udělal totéž, co předtím, proč bychom si pak měli myslet, že si zaslouží druhou šanci, ať už od Boha, nebo od nás? Ale tito Boží lidé v Zachariášovi 8 činili pokání a Bůh jim s radostí dal další šanci a projevil jim milost, soucit a milosrdenství.

Otázka: Proč by je Bůh v Zach 8,14 trestal za to, že ho provokovali jejich otcové, když Ezechiel 18 říká, že Bůh nezabíjí syny za hříchy jejich otců?

Odpověď: V Písmu není nic, co by říkalo, že by je Bůh potrestal nebo je shledal vinnými, pokud by se národ pokál a oni nechodili po cestách svých otců. Pokud však budou žít určitým způsobem, tak jako jejich rodiče, dostane se jim stejného trestu. Pokud něčí rodiče učí své děti špatným věcem a oni následují to špatné, co je rodiče naučili, Bůh za to bude činit zodpovědnými je, a ne jen jejich rodiče.

Otázka: Kdy, jak je uvedeno v Zachariáši 8:21–23, budou mnohé národy hledat Hospodina v Jeruzalémě?

Odpověď: K tomu pravděpodobně dojde během Tisíciletí.

Otázka: V Zachariáši 8:23, vztahuje se termín „Žid“ pouze na někoho z jižního království Judského, nebo na obě království, severní i jižní?

Odpověď: Pojem „Žid“ označoval někoho z jižního království, a to i v době exilu. Po exilu se však, jelikož se vrátili hlavně lidé z jižního království, začal tento pojem vztahovat na všechny Izraelity, kteří si zachovali svou identitu.

Jižní království: Termín ve 2. Královské 16:6 odkazuje na „Židy“. 2. Královská 25:25 odkazuje na Židy; to je právě v době babylonského exilu a odkazuje na lidi v jižním království.

Ve 2. Královské 18:26,28, 2. Paralipomenon 32:18 a Izaiášovi 36:11,13, v době Izaiáše a Ezechiáše, kdy Sennacherib a Asyřané obléhali Jeruzalém, se tento termín vztahoval na židovský jazyk.

Kmen Benjamín patřil k jižnímu království. Během exilu byl Mordokaj Benjamíncem, který byl v knize Ester osmkrát nazván Židem. Také Pavel pocházel z kmene Benjamína, jak uvádí Filipským 3:5.

Otázka: Jaké důkazy v Zachariášovi 9–14 naznačují, že tuto část napsal jiný autor než kapitoly 1 až 8?

Odpověď: Žádný. Někteří liberální kritici to předpokládají na základě toho, že u těchto dvou proroctví došlo ke změně důrazu a obsahu.

Otázka: Kde se v Zachariášovi 9:1 nachází země Hadrach?

Odpověď: Tato země se také nazývá Hatarikka. Nachází se v severozápadní části dnešní Sýrie, severně od Hamatu u řeky Orontes.

Otázka: Proč přesně by se Bůh měl hněvat na tyto dvě země, Sýrii/Libanon a Filistinu, stejně jako na Babylón v Zachariášovi 2:7–10?

Odpověď: Zde jsou důvody uvedené v knize Zachariáše.

Týros (na pobřeží) vybudoval pevnost a nahromadil stříbro a zlato jako prach a špínu (Zechariáš 9:3–4).

Filistínci se vyznačovali pýchou a krvavým násilím (Zech 9,6–7).

Babylon vyplenil Sion (Zach 2,8).

Babylon se měl stát domovem ženy nepravosti (Zachariáš 5:7–11).

Obecně řečeno, Boží prokletí dopadlo na utlačovatele, kteří přepadli Boží lid (Zachariáš 9:8b).

Možná i dnes, když se Bůh hněvá na nějakou zemi, může to být přesně ze stejných důvodů.

Otázka: Kdy by podle Zach 9:5 neměl být Aškelon obydlen?

Odpověď: Když Babylóňané vtrhli do Palestiny, zpustošili Filistinu stejně jako Judsko. Aškelon byl později znovu vybudován, protože ho dobyl Juda Makabejský (1. Makabejská 10:86; 11:60). Samozřejmě, Zachariáš 9:5 neříká, že by Aškelon měl být opuštěn navždy.

Otázka: Proč jsou v Zach 9:5–7, Am 1:6–8 a Sof 2:4–5 zmíněna pouze čtyři z pěti hlavních filistinských měst a Gát ne?

Odpověď: Nevíme, zda město Gát v té době ještě existovalo. Asyrské prameny zmiňují „Gimti v zemi Ašdodu“, ale po tomto období již neexistují žádné historické zmínky. Muslimský hřbitov na tomto místě brání dalšímu archeologickému výzkumu.

Otázka: Kdy by podle Zachejáša 9:13 měli Židé a Řekové bojovat?

Odpověď: K tomu došlo po době Alexandra Velikého, když se Makabejci v letech 175–163 př. n. l. vzbouřili proti Seleukovcům.

Otázka: V Zachejášovi 10:1–2 lidé někdy hřeší tím, že Boha o nic neprosí, ale v tomto případě Bůh staví do kontrastu lidi, kteří žádají modly o věci, které Bůh poskytuje. Jaké jsou věci, které Bůh poskytuje, a o které lidé dnes často žádají jiné?

Odpověď: Na povrchní úrovni jsou to hmotné věci, finance, zdraví, zábava a potěšení. Na hlubší úrovni pak láska, úcta, jistota a pocit významu. Někdy lidé dělají věci, které se zdají být šílené, kvůli svým pokřiveným pokusům dosáhnout těchto věcí od druhých.

Otázka: V Zachariáši 10:2b–3, na koho přesně se Bůh zde hněvá?

Odpověď: Nejde jen o falešné učitele, protože se tam píše, že lidem chybí pastýř. Spíše jde o pastýře, kteří selhávají ve své úloze vést lidi. Někteří z nich možná učí falešné věci, ale jiní možná prostě nic nedělají.

Otázka: Proč v Zachariášovi 10:3 Bůh říká, že potrestá kozy (v překladu BSB „vůdce“)?

Odpověď: Mohlo by se jednat o pastýře koz, jinými slovy o vůdce lidí, kteří nebyli Božími ovcemi. Alternativně by se to mohlo týkat kozích bohů a těch, kteří je uctívali.

Více o výkladu týkajícího se pastevců koz najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1166 a o výkladu, že se jedná o falešné pastýře, v The Bible Knowledge Commentary: Old Testament na str. 1564.

Otázka: Co symbolizuje kolík v Zach 10:4, Iz 22:23–25 a Ez 15:3?

A: Ve všech případech měl být kolík nehybný a na něj se mohly věšet různé věci. Kolík však nakonec bude odštípnut. Ezechiel 15:3 říká, že kolík musí být vyroben z pevného dřeva, nikoli pouze z vinné révy.

Q: Jak se v Zachariášovi 10:4 liší pevnost úhelného kamene, kolíku a luku? Jaký druh pevnosti nejlépe vystihuje vaši duchovní sílu?

A: Úhelný kámen musí být pevný, protože na něm spočívá budova, a musí mít správné rozměry, protože podle něj se měří ostatní prvky. Kolík, ať už má podpírat stan nebo držet věci na zdi, musí být nehybný, neměnný a můžete se spolehnout, že to, co na něj pověsíte, tam zůstane. Nic, co je k kolíku připevněno, by se nemělo posunout. Naproti tomu luk se hodně pohybuje, ale pouze v určitých směrech. Máme být jako skála, na kterou se lidé mohou spolehnout, a uvědomovat si, že naším skutečným základním kamenem je Kristus. Máme být kolíkem, na který se lidé mohou spolehnout, pokud jde o zdravé učení a moudré rady, a ne o rady, které se mění podle toho, jak vane politický vítr. Nemáme však být jen bdělí, ale také aktivně bránit stádo před útoky.

Otázka: V Zachariášovi 10:6 dává Bůh vzácný slib, že jim odpoví. V jakých případech nám Bůh neodpovídá, protože se ho neptáme?

Odpověď: Někdy se neprosíme, protože zapomínáme nebo protože se příliš snažíme vlastními silami. Jindy se neprosíme, protože si myslíme, že jde o příliš malou věc, než aby se jí Bůh zabýval. Jindy si myslíme, že Bůh nebude mít zájem nám pomoci. Měli bychom se však přesto prosit a sledovat, co Bůh učiní.

Otázka: Jaké důvody pro to, že Bůh posiluje a obnovuje svůj lid, vidíte v Zachariáši 10:6–10?

Odpověď: Zde je několik možných důvodů.

Bůh se nad nimi smiloval (Zachariáš 10:6)

Jejich srdce se budou radovat v Hospodinu (Zachariáš 10:7b)

Bůh je vykupuje (Zachariáš 10:8b)

Budou si Boha připomínat, i když budou v dalekých zemích (Zachariáš 10:9a)

Bůh je chce shromáždit, aby se rozmnožili (Zachariáš 10:10)

Otázka: Jak byste se v Zech 10:6-10 jako vedoucí nebo povzbuzovatel postarali o někoho, kdo se cítí zklamán svým pastorem nebo Bohem? Co jim můžeme slíbit?

Odpověď: Problémem každé církve je, že ji vedou omylní vedoucí, kteří nejsou bez hříchu. Pokud se někdo upíná ke svým vedoucím a ne k Bohu, je téměř jisté, že bude někdy zklamán, protože všichni děláme chyby, ať už ve výuce, v činech, nebo dokonce jen v postoji. Pokud nás však povzbuzuje to dobré, co vidíme, a vzhlížíme k Ježíši jako k našemu vzoru, pak můžeme lépe naplňovat Římanům 15:7 a přijímat jeden druhého tak, jak nás přijal Kristus. Máme z církve vyloučit falešné učitele a ty, kdo neprojevují lítost, ale zároveň si musíme uvědomit, že nikdo není dokonalý. Jeden trefný vtip říká, že pokud někdy najdete dokonalou církevní obec, nepřipojujte se k ní, protože pokud tak učiníte, zničíte ji.

Otázka: Je v Zachariášovi 10:8 a Izaiášovi 5:26 (KJV) nevhodné, že Bůh údajně „syčí“, jak tvrdí muslim Ahmad Deedat?

Odpověď: Ve skutečnosti Zachariáš 10:8 říká: „Já [Bůh] na ně zapískám, aby se shromáždili.“ Stejně tak Izaiáš 5:26 říká, že On „zapíská na ty, kteří jsou na koncích země“ (BSB). I NKJV zde uvádí „zapíská“. Není tedy pro Boha nevhodné někoho zavolat a ten pak musí přijít a učinit, co On přikazuje.

Otázka: Kdy bude podle Zachariáše 10:11 sražena budoucí pýcha Asýrie?

Odpověď: Nejprve to, co není správnou odpovědí, a poté správná odpověď.

Co není odpověď: Poté, co Turci dobyli Blízký východ, pronásledovali Armény a asyrské křesťany. Asyřanů však už nezbylo tolik, a rozhodně ne dost na to, aby se mohli chlubit.

Odpověď: Po Alexandrovi byly dvěma hlavními říšemi Ptolemaiovci v Egyptě a Seleukovci v Sýrii. Jelikož jsou zmíněny Egypt a [As]ýrie, šlo pravděpodobně o chybu opisovače, který chtěl napsat Sýrii.

Ať tak či onak, země Asyřanů byla součástí Seleukovské říše.

Otázka: Kdy podle Zachariáše 10:11 odejde egyptské žezlo?

Odpověď: Od doby Babylóňanů už nikdy nebude žádný další faraón. Egypt už nikdy nebude nezávislou zemí, s výjimkou krátkého povstání proti Peršanům, za vlády řeckých Ptolemaiovců a mnohem, mnohem později za vlády muslimských Fatimidů a samozřejmě v moderní době.

Otázka: Jak může Bůh v Zachejášovi 10:12 někoho posílit v Hospodinu?

Odpověď: I když jsme spaseni již v okamžiku, kdy poprvé přijmeme Krista, máme povinnost růst v Pánu. A tuto povinnost nejsme schopni splnit sami. Stále však máme povinnost podřídit se Duchu Svatému, a to tak, že Mu nejen dovolíme, ale aktivně toužíme po tom, aby nás proměnil. Proměna znamená, že přestaneme jednat a myslet starým způsobem a začneme jednat a myslet Božím způsobem, tak, jak On chce, abychom jednali a mysleli. Trávíte dost času modlitbou, čtením Božího slova, setkáváním se s ostatními věřícími, abyste byli posilováni i abyste posilovali je, a konáním toho, o čem víte, že to Bůh od vás chce?

Pokud se ohlédnete za svým životem před pěti lety a porovnáte ho s tím současným, doufám, že se věci změnily. Doufám, že jste blíže Bohu, poslušnější vůči Němu, moudřejší v Jeho slově a lépe vybaveni vášní sloužit a sdílet s ostatními. Doufám, že za pět let, pokud Pán ještě bude otálet, budete Bohu blíže než nyní.

Otázka: Proč se v Zachariáši 11:1–3 píše, že oheň pohltí mohutné cedry Libanonu a zničí stromy?

Odpověď: Stromy jsou metaforou pro moc a krásu Libanonu, což znamená, že moc a krása Libanonu budou zničeny. Dnes je Libanon zemí, která stále má svou krásu, ale zažila řadu masakrů, a to jak ze strany muslimů, tak ze strany těch, kteří se nazývají křesťany.

Otázka: Jaké jsou v Zachariášovi 11:5 charakteristiky pastýřů, kteří se starají o své ovce, oproti pastýřům, kteří se o ně nestarají?

Odpověď: Zachariáš 11:5–6 ukazuje, že se o své ovce starali výhradně kvůli peněžnímu zisku, který jim to přineslo. Budou utlačovat lid. Pastýř neměl prodávat některé ovce svého pána na černo. Byl najat, aby se o ovce staral, chránil je před vlky, pádem ze srázů, zimním chladem a převáděl je, aby měly dostatek jídla a pití.

Otázka: Co představují ty dvě hole v Zachariášovi 11:7?

Odpověď: Dvě charakteristiky Davidova království – jednota mezi severem a jihem a Boží přízeň – byly obě narušeny. Zdá se, že existuje souvislost mezi vnitřní charakteristikou, jíž je Boží přízeň, a viditelným, vnějším znamením jednoty.

Milost zde znamená především Boží ochranu před nepřáteli Izraele. Samozřejmě že milost ve smyslu toho, že je člověk v Božích očích milý, již chyběla. Vzhledem k tomu, že tomu tak bylo, nebylo rozdělení mezi Izraelem a Judskem nejen Božím proroctvím, ale bylo Bohem přímo řízeno, jak je uvedeno v 1. Královské 11:29–33; 12:22–24.

Otázka: Vztahují se tyto dvě hole v Zachariášovi 11:7 ke dvěma holím v Ezechielovi 37:15–23?

Odpověď: Ne. Ezechiel nám říká, že ty dvě tyče v Ezechielovi 37 představují Izrael a Judsko. Zachariáš nám říká, že ty dvě tyče v Zachariášovi představují „Milost“ a „Sjednocení“.

Pokaždé, když se v Bibli použije slovo „tyč“, nemusí nutně symbolizovat totéž. Třetím příkladem je ostatně „rákos“ v Ezechielovi 29:6, o kterém se jasně uvádí, že představuje Egypt. Stejně jako metafora egyptského rákosu v jiné kapitole Bible nemá žádný vztah k těm dvěma tyčím, tak ani metafora těch dvou tyčí nemá žádný vztah k těm dvěma holím v Zachariášovi 11:7.

Otázka: Jaký význam má v Zachariášovi 11:8 propuštění tří pastýřů během jednoho měsíce?

Odpověď: Mohlo by se jednat o

1. Tři jednotlivci

2. Úřady krále, kněze a proroka

3. kněží, učitelé a civilní soudci

V Jeremjášovi 25:34–38 Bůh rovněž kárá vůdce lidu jako pastýře.

Q: Proč v Zachariášovi 11:8–9, i když je vůdce dobrý, jeho následovníci přesto ztrácejí elán nebo ho dokonce nenávidí?

Odpověď: Často je to proto, že následovníci si myslí, že jim brání v tom, aby získali někoho nebo něco lepšího. Někdy vůdce vede lidi směrem, kterým by se měli ubírat, ale nemusí to být cesta, kterou by si přáli jít, zejména pokud to s sebou nese určité nepohodlí nebo oběť. Křesťanský vůdce možná chce, aby se lidé přiblížili k Bohu, ale oni to nechtějí. Někdy má vůdce svou představu o tom, jak by měl lidi vést, zatímco lidé mají zcela odlišný názor na to, co by vůdce měl dělat.

Otázka: Kdy Bůh porušil smlouvy, jak je uvedeno v Zachariášovi 11:10?

A: Bůh nikdy neporušil své slovo. Když však Bůh dá slib podmíněný chováním lidu a lid i nadále nesplňuje tuto podmínku, přijde chvíle, kdy Bůh prohlásí, že tento podmíněný slib nebude splněn. Jeden z nejznámějších podmíněných slibů, který nebyl vždy splněn, najdeme ve 2. knize Paralipomenon 7:14.

Q: Jaký význam má v Zachariášovi 11:12–13 třicet stříbrných?

A: Sám Zachariáš to ponechává jako záhadu, alespoň do doby, která pro něj byla ještě v budoucnosti. 2. kniha Mojžíšova 21:32 stanoví 30 stříbrných jako cenu, kterou je třeba zaplatit za vola, který zranil otroka. Samozřejmě, Jidáš později zradil Ježíše za 30 stříbrných.

Otázka: Mělo by být slovo „hrnčíř“ v Zachariášovi 11:13 ve skutečnosti „pokladna“?

Odpověď: To není jisté. Syrský překlad zde uvádí „pokladnu“. Hebrejský text uvádí „hrnčíře“ a Septuaginta uvádí „pec“.

Otázka: Kdo v Zachejášovi 11:14; 1. Královské 11:11–13, 12:22–24 narušil jednotu mezi Judou a Izraelem a proč?

Odpověď: Bůh, ale ve skutečnosti existují tři vzájemně se doplňující odpovědi. Bůh to slíbil, Bůh použil lidi jako své nástroje a Bůh jim zabránil, aby se znovu sjednotili. V 1. Královské 11:11–13, poté, co Šalomoun neuposlechl, Bůh Šalomounovi řekl, že od jeho domu odníme většinu Izraele. Avšak kvůli jeho otci Davidovi to Bůh neudělá za Šalomounova života, ale za života jeho syna. Hlavním činitelem tohoto děje byla tvrdohlavost Šalomounova syna Rechabeáma a skutečnost, že lid již nechtěl vykonávat nucené práce. Rechabeám se chystal tento problém „vyřešit“ tím, že shromáždí armádu, aby znovu podmanil severní kmeny, ale Bůh poslal svého proroka Šemajáše, aby Rechabeámovi a celému lidu řekl, aby se znovu nespojovali, protože „to je mé dílo“. Skupina, která si říká „místní církev“, tvrdí, že rozkol mezi věřícími je jedním z nejzávažnějších hříchů, a uvádí jako příklad rozdělené království. Nepřátelství a sváry mezi křesťany jsou závažným hříchem, ale odvrátit se od Boha bylo ještě závažnější, a Bůh nechtěl sjednocení obou království, když Ho nenásledovaly z celého srdce.

Otázka: Kdo je ten bezcenný pastýř ve Zachejášovi 11:16–17?

Odpověď: Na tento verš existují dva názory.

Antikrist: Pravděpodobně se zde jedná o antikrista.

Bezcenné vůdce, jako například při židovském povstání proti Římu v roce 66 n. l. Tento názor navrhuje „New Geneva Study Bible“ na str. 1480.

Otázka: Jak přesně Bůh v Zachejášovi 12:1 utváří ducha člověka v něm?

Odpověď: Písmo neříká, jak. Existují dva názory, které zastávají někteří křesťané, a je možné tyto dva názory kombinovat.

Traducianistický názor: Jeden ze dvou hlavních aspektů traducianismu se týká stvoření lidí. Stejně jako jsou fyzická těla lidí utvářena z buněk těl jejich rodičů, tento názor říká, že jejich duše je utvářena z duší jejich rodičů. Avšak stejně jako se fyzická těla rodičů nezmenší, když se narodí dítě, ani duše rodičů se nezmenší, když se narodí dítě. Traducianismus má některé nepříjemné aspekty, jako například to, že by děti byly vinné za hříchy svých rodičů a prarodičů (což je v rozporu s Ezechielem 18), ale lze se držet tohoto aspektu traducianismu bez těch ostatních, nepříjemných aspektů. Augustin, luteránské církve a možná i menšina kalvinistů se historicky hlásily k traducianismu. Řecká pravoslavná církev obecně zastává traducianistický pohled na původ duší, ale odmítá zděděnou vinu.

Kreacionistický pohled: (Nesouvisí se stvořením v Genesis) Stejně jako Bůh stvořil Adama z ničeho, tak i dnes Bůh stvořuje každého z nás „od nuly“. Pouze naše fyzická těla a naše duševní dispozice mají dědičnou složku, ta se však přenáší prostřednictvím našich genů a nikde jinde. Naše duše podle tohoto pohledu nemají žádnou dědičnou složku.

Kombinovaný pohled: Židům 4:12 říká, že Boží slovo rozděluje dokonce i duši a ducha, klouby a mork. Podle křesťanského lékaře s magisterským titulem z teologie, který mě seznámil s tímto teologickým pohledem, je na koncích dlouhých kostí z lidského hlediska téměř nemožné oddělit kost od morku. Kost je jako mřížka, která je vyplněna morkem. Podobně by naše duše mohla mít vlastnosti po našich rodičích, jak tvrdí traducianismus, a náš duch by mohl být stvořen zcela od základu. Mnozí říkají, že duše je sídlem mysli, vůle a emocí, a mnozí věří, že inteligence a emocionální dispozice mají často dědičnou složku.

Otázka: Co je na nebi a zemi v Zachariášovi 12:1 poetického?

Odpověď: Můžeme být rádi, že Bůh nezmínil každou jednotlivou věc, kterou stvořil, jinak bychom se nikdy nedostali k zbytku kapitoly. Když Bůh říká, že rozprostřel nebesa a zemi, má na mysli i všechno ostatní. Tento literární prostředek, kdy se pomocí dvou částí nebo konců naznačuje vše, co je mezi nimi, se nazývá „merismus“. Merismus je druh synekdochy, kdy jedna nebo více částí zastupuje celek.

Otázka: Do jaké míry, ať už k dobrému či ke zlému, jsme v Zachariášovi 12:1–4 ovlivňováni či ovládáni naší genetikou, rodičovskou výchovou, prostředím/společností a naší vlastní svobodnou vůlí?

Odpověď: Ačkoli neznáme úplnou odpověď, zde je několik obecných postřehů, které nám pomohou odpověď formulovat.

1. Genetika, výchova rodičů, prostředí/společnost atd. jsou sice všechny faktory, ale nejedná se o faktory oddělené; vzájemně na sebe působí.

2. Nelze dojít k řešení, aniž bychom zohlednili vlastní volby dané osoby. Jinak nelze vysvětlit případ identických dvojčat, vychovaných ve stejné rodině, z nichž jedno se stane vysokoškolským profesorem a druhé se kvůli drogám střídavě ocitá ve vězení. Oba měli prostředí se stejným potenciálem pro drogy, ale jeden propadl této závislosti a druhý se jí vyhnul.

3. Jak moc ovlivní charakter dotčené osoby závažná situace? Odpověď z velké části spočívá v tom, že rozhodnutí je na dané osobě. Bude se ta osoba po zbytek života upínat na tu ztrátu či událost, nebo to hodí za hlavu, vzchopí se a půjde dál? Když dva lidé položí ruce na klávesy klavíru a stisknou je se stejnou silou, bude výsledná hlasitost stejná? Záleží na tom: stiskne jeden z nich tlumicí pedál, nebo je kryt klávesnice klavíru spuštěný, takže se kláves ani nedotýká? Tím, že se člověk rozhodne na něčem lpět nebo na to zapomenout, může matematicky vzato svobodná vůle fungovat jako jakási zpětná vazba.

Otázka: V Zachariášovi 12:2, kde jinde by Bůh připravil „kalich opilosti“ pro národy a proč?

Odpověď: Pojďme si ujasnit, co Písmo říká o metaforických kalichách.

Hospodin řekl, že má kalich vína smíchaného s kořením, aby z něj pili bezbožní (Žalm 75:8). Písmo často zmiňuje kalich Božího hněvu v Izaiášovi 51:17,22; Jeremjáš 25:15–29; Jeremjáš 51:7; Pláč 4:21; Ezechiel 23:31–33; Habakuk 2:15–16; Zjevení 14:10; Zjevení 16:19.

O poháru Babylónu se píše ve Zjevení 17:4; 18:6.

Z pozitivního hlediska David v Žalmu 16:5 řekl, že Bůh mu určil jeho podíl a jeho kalich. David v Žalmu 23:5 řekl, že jeho kalich přetéká. Kalich je metaforou pro spasení v Žalmu 116:13.

Má vážný, avšak pozitivní význam v Matoušovi 20:22–23; 26:39–42.

Ježíš se modlil, aby byl tento „kalich“ od něj odňat v Matoušovi 26:39–42; Markovi 14:36. Zmínil to také v Janovi 18:11.

Pohár může symbolizovat jak radost, tak zármutek, a ten samý pohár někdy obojí, jako tomu bylo v případě poháru v Benjaminově pytli v Genesis 44:2-17.

Otázka: Proč v Zachariášovi 12:3–4 tolik lidí chtělo zaútočit na Židy?

Odpověď: Židé byli Bohem vybráni jako Jeho lid; a zdá se, že Satan k nim chová zvláštní nenávist. To se v lidském světě projevuje nejméně čtyřmi různými způsoby.

Bohatství: Jedním z důvodů je domnělá koncentrace bohatství u mnoha Židů, kteří mezi sebou upřednostňovali obchodování. Těsně před vypuknutím první světové války si Německo na válku půjčilo velké množství peněz od některých svých bohatších židovských občanů. Jakmile válka začala, byli někteří z nich obviněni ze zrady, aby jim vláda nemusela peníze vracet.

Lid: Někteří, jako například Hitler, chtěli Židy vyhladit jako národ. Ať už byl Žid chudý nebo bohatý, Hitler je chtěl všechny odstranit, a peníze, půda či dokonce náboženství s tím neměly nic společného. Hitler se také pokusil vyhladit Romy a homosexuály.

Země: Pro jiné je problémem palestinská země. Na jedné straně Židé tvrdí, že to vždy byla jejich rodová země od dob Jozueho, s výjimkou sedmdesátiletého období babylonského zajetí. Pokud někdo tvrdí, že by měla patřit původnímu majiteli z doby před rokem 1949, pak by tato země měla být součástí Velké Británie. Nebo pokud by měla být ještě starší, pak by měla být součástí Turecka, které je vše, co zbylo z Osmanské říše. Na druhou stranu někteří Palestinci stále mají klíč od svého domu nebo bytu v Izraeli z doby před rokem 1949, kdy byli během války vyhnáni. Kdyby Izrael chtěl celou tuto zemi, včetně Západního břehu a pásma Gazy, měli by pak všichni Palestinci být izraelskými občany s volebním právem? Na druhou stranu, pokud by Západní břeh a pásmo Gazy měly být jedním (nebo dvěma) samostatnými státy, proč tam pak Izrael zakládá židovské osady? Jiní muslimové tvrdí, že jakákoli země, kterou kdy dobyly muslimské armády, je ve skutečnosti majetkem, který by se měl vrátit muslimům, ať už jde o Izrael nebo Španělsko.

Město: Jeden arabský spisovatel trefně hovořil o duševní poruše, kterou nazval „jeruzalémské šílenství“. Jedná se o posedlost vlastnictvím tohoto města, která způsobila tolik problémů. Tolik lidí si Jeruzaléma tak velmi váží, dokonce více než Boha. Muslimové obecně považují Jeruzalém za třetí nejsvatější město islámu. V muslimském Koránu vypráví súra 17 o Mohamedově noční cestě, během níž byl nadpřirozeným způsobem přenesen do nejvzdálenější mešity a odtud vyjel na buraqu (jakési okřídlené oslí) až do nebe. Muslimové (včetně Buchárího, sv. 5, kniha 58, kap. 40, č. 228, s. 148–149) tvrdí, že se jednalo o Jeruzalém. V té době však v Jeruzalémě žádná mešita nestála (viz al-Tabarí, sv. 12, s. 195–196; Ibn-i-Majáh, sv. 1, kniha 4, kap. 7, č. 753, s. 414). Je „tragikomické“, že celý tento spor o město je způsoben jedinou súrou v Koránu o mešitě, která v Jeruzalémě v té době nemohla existovat.

Otázka: Kdy budou v Zachejášovi 12:7–11; 14:2–8, 12 zničeny národy obléhající Jeruzalém?

Odpověď: Zřejmě se to týká bitvy na konci milénia. Je to zmíněno ve Zjevení 20:7–9. Zabývá se tím také Ezechiel 38–39.

Otázka: Jak je to v hebrejských rukopisech v Zachariášovi 12:10 ztvárněno?

Odpověď: Existují tři způsoby.

Většina hebrejských textů uvádí: „Budou hledět na Mě, na Toho, kterého probodli.“

Několik hebrejských rukopisů uvádí: „na toho, kterého probodli.“

Jiné hebrejské rukopisy uvádějí: „Budou se dívat na mě místo toho, koho probodli.“ (tj. probodnut je někdo jiný než Bůh)

Otázka: Jaké jsou ve Zachejášovi 12:8–9 dva způsoby, jakými může Bůh chránit lidi, a jak to Bůh v tomto případě učiní?

Odpověď: Bůh nás může vyvést z zkoušky, nebo nás může posílit, abychom zkouškou prošli. V tomto případě je Bůh posiluje, aby zkouškou prošli.

Otázka: Kdo je v Zachariášovi 12:10 „ten, kterého probodli“, nad nímž truchlí „jako se truchlí nad jediným synem“?

Odpověď: Je naznačeno, že se jedná o tutéž osobu, o níž se hovoří v první části Zachejáše 12: o Mesiáši. Zatímco někteří Židé uvěřili v Krista brzy po Letnicích, většina tak neučinila. Zachejáš 12:10 se s větší pravděpodobností vztahuje k časům konce, kdy mnoho Židů přijme Krista za svého Pána. Další náznaky toho najdeme v Římanům 11:25–26 a pravděpodobně také v druhé části dvojího naplnění Malachiáše 4:5–6. Amos 8:10 zřejmě hovoří o stejné události v posledních časech.

Otázka: Předpovídá verš Zachariáš 12:10 dva Kristovy příchody?

Odpověď: I skeptik musí přinejmenším souhlasit s tím, že se zde hovoří o dvou událostech. První událostí je pohrdání a odmítnutí, druhou pak truchlení nad jejich dřívějším odmítnutím.

Publikace „Hard Sayings of the Bible“ (str. 345–346) poukazuje na to, že přímočarost hebrejské gramatiky je zde v překladu „Tanakh: The Holy Scriptures“ (1988) od New Jewish Publication Society zamaskována. V tomto překladu se píše: „Ale naplním dům Davidův a obyvatele Jeruzaléma duchem soucitu a slitování; a budou mi naříkat nad těmi, kteří byli zabiti, a budou nad nimi naříkat jako nad milovaným synem…“ Walter Kaiser však v knize „Hard Sayings of the Bible“ (str. 346) uvádí, že tento překlad „porušuje pravidla hebrejské gramatiky, aby se vyhnul zřejmým implikacím tohoto hebrejského verše.“ Konkrétně

a) mění se sloveso „probodnout“ z aktivního tvaru na pasivní

b) mění jeden z podmětů „oni“ na předmět

Jak Kaiser uvádí: „Je to hrdinský pokus obejít logický důsledek, že ten, kdo mluví, je ten, kdo byl probodnut…“ Kaiser byl pravděpodobně příliš shovívavý k židovskému lidu, který porušil hebrejská gramatická pravidla, aby tento verš nesprávně přeložil do angličtiny tak, aby vyhovoval jejich teologii.

Kaiser dále uvádí, že jiní židovští vykladači tento verš překládají správně, ale někteří z nich jej vykládají tak, že se vztahuje ke dvěma Mesiášům. Jeden Mesiáš, který trpěl, a druhý Mesiáš, který netrpí, ale který má přijít ve slávě.

Otázka: Jak došlo v Zach 12,11 k velkému pláči v Hadad-Rimmonu na rovině Megiddo?

Odpověď: Nejprve to, co není správná odpověď, a poté správná odpověď.

Co není správná odpověď: Je známo, že Babylóňané, Féničané a další lidé plakali nad Tammuzem, babylónským bohem, který podle mýtu byl každý podzim zabit silami podsvětí a každé jaro opět ožíval. Bylo by však podivné, kdyby Bůh v tomto kontextu zmiňoval pláč nad modlou. Navíc pohané a bezbožní Židé plakali nad babylonským bohem Tammuzem, nikoli nad modlou Hadad Rimmon, což znamená semitského boha „Hadad Hromovládce“.

Odpověď: Hadad-Rimmon bylo jméno místa na megidské pláni. Právě tam se odehraje bitva po miléniu, která se také nazývá Armageddon. Právě na této pláni, na úpatí hory Megiddo, porazil Gedeon Midjánce (Soudců 6:33), Filistinové zabili Saula a Jonatána (1. Samuelova 31) a zemřel zlý král Achaziáš (2. Královská 9:27). Pláč se však pravděpodobně vztahuje ke smrti dobrého krále Jóšijáše, který padl v boji s Egypťany (2. Královská 23:29–30). Egypťané nechtěli s Josiášem bojovat, a tak byla Josiášova smrt i porážka judské armády zbytečná.

Otázka: Čím se vyznačuje tento smutek v knize Zachariáše 12:11–13?

Odpověď: Je jak hluboce emotivní, tak organizovaný. Každý rod byl zřetelně sám za sebe; žádný rod tak nemohl říci: „Nemusíme truchlit“, protože to byla povinnost pouze ostatních rodů. Jednalo se o společný smutek, jehož hlavním účelem bylo vyjádřit Bohu omluvu.

Otázka: Kdy bude podle Zach 13,1 otevřen tento pramen očištění?

Odpověď: Byla otevřena, když Ježíš zemřel za naše hříchy. Všimněte si, že se tam neříká, že všichni budou očištěni, ale pouze že bude otevřena k očištění. V jiném smyslu bude otevřena pro Židy, o nichž se zde mluví, až si uvědomí, že Ježíš je Mesiáš.

Otázka: Kdy podle Zach 13:2 již v zemi nebudou žádní modláři?

Odpověď: V té době mezi Židy v palestinské zemi žádné modly nebyly. Jelikož však slovo „země“ znamená také „svět“, toto proroctví o budoucnosti se pravděpodobně vztahuje k období Tisíciletí.

Otázka: Jaký je v Zachariáši 13:1–2 rozdíl mezi hříchem a nečistotou?

Odpověď: Ačkoli se jedná o téměř synonyma, mezi nimi existuje nepatrný rozdíl. Hřích má ve skutečnosti dva významy; může se vztahovat na hříšné činy, ale také na hříšnou přirozenost a touhy v nás. Nečistota se vztahuje k nečistému stavu, v němž se hříšník nachází kvůli hřešení.

Exegetický komentář: Haggai, Zechariah, Malachi, str. 328 uvádí, že hřích „souvisí s nesouladem s božskou vůlí, zatímco nečistota souvisí se stavem poskvrnění způsobeným jakýmkoli porušením zásad svatosti. Jedno je spíše aktivním projevem hříchu a druhé pasivním důsledkem.“ Jsou tedy jako dvě strany téže mince.

Otázka: V Zach 13,2 mají modly zjevně co do činění s hříchem, ale jaký je vztah mezi modlami a nečistotou?

Odpověď: Zatímco hřích je příčinou uctívání modl, nečistota je důsledkem uctívání modl. Nečisté věci, jako jsou popelnice a nočníky, nelze použít k lepším účelům, jako je ukládání dobrého oblečení nebo vaření jídla. Římanům 3:12 říká, že člověk se může stát bezcenným, aniž by upřesňoval, jakým způsobem. Avšak 2. Královská 17:15 a Jeremjáš 2:5 říkají, že následování bezcenných modl činí člověka bezcenným. Modly vzbuzují Boží hněv podle Deuteronomia 32:21; 1. Královská 16:13,26.

Modly mohou být zjevné, jako například Baal, Aštarte, Krišna, Buddha atd. Modly mohou být také skryté, jako například pověst, peníze, alkohol, sex, chamtivost nebo pocit bezpečí. I dobré věci, jako je práce, zdraví, manžel či manželka nebo děti, se mohou stát modlou, pokud je člověk považuje za důležitější než Boha. Jednou jsem vedl dětskou bohoslužbu v čínském sboru a ačkoli si to nepamatuji, zřejmě jsem pronesl, že následování Boha je ještě důležitější než hodiny klavíru. Následující týden za mnou přišla jedna matka a s lehkým úsměvem mi řekla, že její syn ten den přišel domů a zeptal se, jestli je to opravdu pravda. I když mu ujistila, že ano, rodiče obecně musí svým dětem přímo a slovně sdělit, co je v životě důležité. Váš příklad může mluvit hlasitěji než slova, proto byste měli používat jak příklad, tak slova, abyste sdělili, co je důležité.

Otázka: Kdy podle Zachariáše 13:3–6 pominou proroctví?

Odpověď: Písmo to výslovně neuvádí, ale tato část knihy Zachariáše hovoří o budoucím tisíciletí. 1. Korinťanům 13:8 také hovoří o době, kdy proroctví a jazyky pominou.

V užším smyslu proroci a zjevení na chvíli ustali od doby těsně po tomto období až do doby Krista a Jana Křtitele. O tom, že lidé již nechtějí poslouchat žádné Boží proroky, hovoří také Micheáš 2:6.

Otázka: Je v Zachariášovi 13:7 tím dobrým pastýřem Kristus a kdy bude tento dobrý pastýř zasažen?

Odpověď: Ježíš se v Matoušovi 26:31, 56 a v Markovi 14:27 zmínil o tomto pastýři z verše v knize Zachariáše jako o sobě samém.

Otázka: Kdy se v Zachejášovi 13:8–9 naplní proroctví o smrti dvou třetin?

Odpověď: Zachariáš to neuvádí. Pravděpodobně k tomu dojde během velkého soužení.

Otázka: Proč si myslíte, že Bůh v Zachariášovi 14:1–2 dopouští, aby se takové události staly?

A: Až Kristus přijde osobně, aby je bránil, bude to vypadat, jako by bylo vše ztraceno. Když v knihách Joela, Micheáše a Ezechiela obklíčí Jeruzalém armády, město je ušetřeno. V tomto případě však bude město brutálně dobyt. Řecký překlad hebrejského slova „sara“ je „thlipsis“, což je slovo, které Ježíš použil pro Velké soužení. Lukáš 21:24 zmiňuje, kdy se naplní časy pohanů.

To se nemůže vztahovat na římské zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. ani na konec Bar-Kochbova povstání v letech 135/136 n. l., protože v obou těchto případech byli proti Jeruzalému pouze Římané, nikoli všechny národy, a nedovolili, aby více než polovina obyvatelstva zůstala ve svých domovech.

Otázka: Kde jinde v Zachariáši 14:3–5 přichází Bůh s „všemi svatými s Ním“?

Odpověď: Ježíš a nebeská vojska přicházejí v Judově 14–15; Zjevení 19:11–21.

Otázka: Kde jinde v Zachejášovi 14:4–5 se Olivová hora objevuje v souvislosti s koncem časů?

Odpověď: Olivová hora je o 330 stop vyšší než Chrámová hora. Je zajímavé, že Olivová hora není ve Starém zákoně nikdy takto nazývána, s výjimkou tohoto místa a „Výstupu na Olivy“ (hebrejsky; BSB „Olivová hora“) ve 2. Samuelově 15:30.

Hrozny: Joel 3:9–17; Zjevení 14:14–20

Útěk přes Olivovou horu byl cestou, kterou se vydal David, když prchal před svým synem Absalomem (2. Samuelova 15:16–30).

Olivová hora/Getsemane: Matouš 26:36–56; Marek 14:32–50; Lukáš 19:37; 21:37; 22:39–53

Edom: Joel 3:19; Obadiah; Malachiáš 1:4–5

Velká bitva Goga a Magoga: Zjevení 20:7–10

Židovský lid věděl, že to má svůj význam. Od 8. do 11. století n. l. se na Olivové hoře pravidelně konaly modlitby.

Otázka: Které další pasáže se zabývají tématem ze Zachariáše 14:6–8?

Odpověď: O kosmických znameních se píše v Izaiášovi 13:9–10; Joelovi 2:31; 3:15; Amosovi 5:18; Matoušovi 24:29–30; Zjevení 6:12–14; 8:8–12; 9:1–18; 14:14–20; 16:4, 8–9

Otázka: Co znamená zmínka v Zachariášovi 14:10 o Arábě, když to byla velmi suchá a rovinatá oblast?

Odpověď: Dnešní Blízký východ je suchší než v biblických dobách. Toto proroctví o budoucnosti by mohlo na tuto skutečnost narážet.

Otázka: Kdy podle Zach 14:12–15 k této pohromě dojde?

Odpověď: Stane se to, až Gog a Magog obklíčí Jeruzalém. Více o tom si můžete přečíst ve Zjevení 20:7–9 a v Ezechielovi 38–39.

Otázka: Kdy podle Zachejášova 14:12–21 nastane toto strašné období, po kterém budou všechny národy slavit Svátek stánků?

Odpověď: K tomu s největší pravděpodobností dojde během Tisíciletí.

Otázka: V Zachariášovi 14:14, když zpočátku bojuje pouze Bůh, proč zde bojuje i Juda?

Odpověď: Ačkoli Písmo v tomto konkrétním případě nic neříká, můžeme otázku rozšířit a zeptat se, proč nás Bůh žádá, abychom pro něj něco dělali, když může všechno udělat sám? Bůh nás nepotřebuje. Ale Bůh nám dává výsadu podílet se na jeho díle a konat pro něj dobré skutky.

Otázka: Proč je v Zachariášovi 14:18 výslovně zmíněn Egypt jako ten, kdo zde bude potrestán?

Odpověď: Možná je to prorocké znamení, že Egypt bude váhat s příchodem do Jeruzaléma. Je zajímavé, že je zmíněn právě Egypt, protože tam stejně prší jen zřídka. Egypt je však zcela závislý na řece Nilu, která pramení u Viktoriina jezera a je napájena hojnými dešti ze střední Afriky. Bůh může omezit srážky v jedné oblasti, aby tím ovlivnil situaci v jiné oblasti. Septuaginta a syrský překlad uvádějí: „bude tam mor“, místo „déšť na ně nespadne“.

Otázka: Co je na struktuře textu v Zachariáši 14:20–21 neobvyklého?

Odpověď: Pro moderní čtenáře je to neobvyklé, ale pro čtenáře ve starověku nikoli. Jedná se o starověkou poetickou konstrukci zvanou chiasmus.

V ten den

... bude na zvoncích koní vyryto: „SVATÉ HOSPODINU“,

...... hrnce v domě Hospodinově budou jako misky na kropení před oltářem.

......... Každý hrnec v Jeruzalémě a v Judsku bude svatý Hospodinu zástupů,

... a všichni, kdo přinášejí oběti, přijdou, vezmou si nějaké hrnce a budou v nich vařit.

... V domě Hospodina zástupů již nebude žádný Kanaánec [ani obchodník]

.

Tento chiasmus je převzat z knihy „An Exegetical Commentary: Haggai, Zechariah, Malachi“, str. 365.

Otázka: Jak jsou v Zach 14,21 metaforicky použity hrnce?

Odpověď: Hrnce byly v chrámu těmi nejnižšími předměty; sloužily jako nádoby na popel. Neříká se zde pouze, že se stanou svatými, ale že se svatými stanou hrnce každého.

Zatímco posvátné mísy v minulosti byly pouze u oltáře, tyto svaté hrnce budou používat všichni. Gibeonité byli Kanaánci, kteří uzavřeli smlouvu s Jozue a byli chrámovými služebníky. Byli „kompromisem“, který Bůh v chrámové bohoslužbě připustil. V budoucím chrámu však žádné takové kompromisy nebudou. Všichni, kdo přijdou, budou Božími syny a dcerami.

Otázka: Kdy byli Kanaánci v Božím domě, jak je uvedeno v Zachariáši 14:21?

Odpověď: Gibeonité byli lidé, kteří žili v Kanaánu a uzavřeli smlouvu s Izraelity (Jozue 9:23,27). Někteří chrámoví služebníci (kteří nebyli ani kněžími, ani Levity) se vrátili po exilu (Nehemiáš 7:26–56 a Ezdráš 2:43–54). Těmito chrámovými služebníky byli právě Gibeonité.

Otázka: Jaké jsou některé z nejstarších rukopisů knihy Zachariáše, které se dochovaly dodnes?

Odpověď: Svitky od Mrtvého moře: (cca 1 př. n. l.) Mezi svitky od Mrtvého moře se nacházejí 3 kopie knihy Zachariáše, označené jako 4Q76 (=4QXIIa), 4Q80 (=4QXIIe) a 4Q82 (=4QXIIg). (The Dead Sea Scrolls Translated, str. 478–479).

4Q76 (=4QXIIa) obsahuje Zachariáše 14:18

4Q80 (=4QXIIe) obsahuje Zachariáše 1:4–6, 9–10, 13–14; 2:10–14; 3:2–10; 4:1–4; 5:8–11; 6:1–5; 8:2–4, 6–7; 12:7–12

4Q82 (=4QXIIg) obsahuje Zachariáš 10:11–12; 11:1–2; 12:1–3

Nahal Hever je jeskyně nedaleko En-Gedi, v níž byl nalezen fragment z malých proroků v řečtině (8 Hev XIIgr). Podle publikace Manuscripts of the Greek Bible, str. 34, byl napsán mezi lety 50 př. n. l. a 50 n. l. Byl ukryt během Bar-Kochbova povstání proti Římu. Jedná se o revizi Septuaginty, která vznikla v Judeji a je téměř identická s masoretským textem. Obsahuje Zachariáše 1:1–4, 12–14; 2:2–4, 7–9, 11–12, 16–17 (= LXX 1:19–21; 2:3–5, 7–8, 12–13); 3:1–2, 4–7; 8:19–21, 23; 9:1–5.

Svitek z Wadi Murabb'at (Mur XII) pochází z přibližně roku 132 n. l. Obsahuje Zachariáše 1:1–4 a další malé proroky.

Celkově jsou v Svitcích od Mrtvého moře, v Nahal Hever a ve Wadi Murabb'at zachovány následující verše knihy Zachariáše: 1:1–6, 9–10, 12–14; 2:2–4, 7–14, 16–17; 3:1–10; 4:1–4; 5:8–11; 6:1–5; 8:2–4, 6–7, 19–21, 23; 9:1–5; 10:11–12; 11:1–2; 12:1–3, 7–12; 14:18.

Syrský překlad

Křesťanské biblické rukopisy z období kolem roku 350 n. l. obsahují Starý zákon, včetně knihy Zachariáše. Dva z nich jsou rukopis Vaticanus (325–350 n. l.) a rukopis Alexandrinus (kolem roku 450 n. l.), v nichž byly knihy dvanácti malých proroků zařazeny před knihu Izaiáše. Kniha Zachariáše je v rukopisech Vaticanus i Alexandrinus úplná.

Také rukopis Sinaiticus (340–350 n. l.) obsahuje celou knihu Zachariáše. Začíná na stránce následující po konci knihy Aggea. Končí na stejné stránce, na které začíná kniha Malachiášova.

Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na Zachariáše?

Odpověď: Mezi přednicejskými autory, kteří odkazovali na verše ze Zachejáše nebo na ně naráželi, patří:

Žid Filón z Alexandrie (15/20 př. n. l.–50 n. l.) odkazuje na Zachariáše 6:12, avšak zatímco masoretský text uvádí „jehož jméno je Větev“, Filón uvádí „jehož jméno je východ“.

Barnabášův list (cca 70–130 n. l.), kap. 2, str. 138, cituje Jeremiáše 7:22 a Zachariáše 8:17 jako slova Páně.

Justýn Mučedník (cca 138–165 n. l.) zmiňuje Joba a Zachariáše v „Dialogu s Tryfonem Židem“, kap. 103, str. 251

Justýn Mučedník odkazuje na Zachariáše 3:1 jako na slova Zachariáše v „Dialogu s Židem Tryfonem“, kap. 79, str. 238

„Pastýř Hermův“, kap. 31, s. 53–54 (cca 115–155 n. l.), naráží na Jeremjáše 13:20 a Zachariáše 11:15–17 v souvislosti se zbloudilými pastýři.

Melito ze Sardis (170–177/180 n. l.) (implicitně) zmiňuje „Starý zákon“ a uvádí seznam knih. Dvanáct malých proroků neuvádí jednotlivě, ale nazývá je „Dvanácti“. Fragment 4 z Knihy výňatků, sv. 8, str. 759

Theofil z Antiochie (168–181/188 n. l.) cituje ze Zachariáše 7:9,10 ve svém „Dopise Autolykovi“, kniha 3, kap. 7, s. 115.

Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) „A také Zachariáš, jeden z dvanácti proroků, který lidu vykládal Boží vůli, říká: ‚Toto prohlašuje Pán Všemohoucí: Vynášejte spravedlivý soud a prokazujte milosrdenství a soucit každý svému bratrovi. A neutlačujte vdovy, sirotky, přistěhovalce a chudé; a ať nikdo ve svém srdci neplánuje zlo proti svému bratrovi.“ Irenaeus, Proti herezím, kniha 4, kap. 17.3, str. 483

Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) cituje mesiášské proroctví ze Zachariáše 12:10 ve svém spise Proti herezím, kniha 24, kap. 9, str. 508.

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) cituje ze Zachariáše 3:2 v díle „Nabádání pohanům“, kap. 10, str. 197, a ze Zachariáše 9:9 v díle „Učitel“, kniha 1, kap. 5, str. 213.

Klement Alexandrijský (193–205 n. l.) „V pátém roce jeho vlády prorokoval v Babylonu Ezechiel; po něm Nahum, poté Daniel. Po něm opět prorokovali Aggeus a Zachariáš za vlády Dareia I. po dobu dvou let; a poté anděl mezi dvanácti. Po Haggajovi a Zachariášovi vybudoval Nehemiáš, hlavní číšník Artaxerxa, syn Izraelce Acheliho, město Jeruzalém a obnovil chrám. Během zajetí žili Ester a Mordokaj, jejichž kniha se dochovala dodnes, stejně jako kniha Makabejská. Během tohoto zajetí byli Mišael, Ananiáš a Azariáš, kteří odmítli uctívat sochu a byli uvrženi do ohnivé pece, zachráněni zjevením anděla. V té době byl Daniel kvůli hadovi uvržen do jámy lvů; avšak díky Boží prozřetelnosti a zásahu Ambakuba byl zachráněn a sedmého dne propuštěn.“ Stromata, kniha 1, kap. 21, str. 328

Tertullian (198–220 n. l.) cituje Zachariáše 14:14 jako slova Zachariáše. Odpověď Židům, kap. 9, str. 162.

Origen (225–254 n. l.) „A jak prorokuje Zachariáš o Kristu, když říká,“ a cituje Zachariáše 9:9. Komentář k Janovi, kniha 10, č. 17, s. 395

Novatian (250/254–256/7 n. l.) cituje Zachariáše 7:6 (Septuaginta) jako slova Zachariáše. O židovském mase, kap. 5, str. 649

„Traktát proti Novatianovi“, kap. 14, s. 662 (cca 248–258 n. l.) cituje Zachariáše 11:16 jako slova Zachariáše.

Cyprian z Kartága (cca 246–258 n. l.) „I v knize Zachariáše Bůh praví: ‚A přejdou přes úzké moře, porazí vlny na moři a vysuší všechny hlubiny řek; a veškerá pýcha Asyřanů bude zahanbena a žezlo Egypta bude odňato.‘“ Cyprianovy spisy, spis 12, druhá kniha, kap. 6, str. 518

Cyprián Kartáginský (cca 246–258 n. l.) „V Izaiášovi … ve 117. žalmu … Také v knize Zachariáše … Také v Deuteronomiu: … Také u Ježíše [Jozue], syna Naveho“ Cypriánovy spisy, pojednání 12, kap. 2.16, str. 522

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) cituje následující verše jako proroctví o tom, že Židé přibijí Spasitele na kříž. Izaiáš 65:2; Jeremiáš 11:19; Deuteronomium 28:66; Žalm 22:16–22; Žalm 119:120; Žalm 141:2; Sofoniáš 1:7; Zachariáš 12:10; Žalm 88:9.

Adamantius (kolem roku 300 n. l.) parafrázuje Zachariáše 7:10; 8:17 jako slova proroka. Dialog o pravé víře, první část, č. 13, s. 56. (Mluví Adamantius)

Adamantius (kolem r. 300 n. l.) cituje Zachariáše 9:9; 8:17 jako slova proroka. Dialog o pravé víře, první část, č. 25, s. 69. (Mluví Adamantius) (Toto jsou jediné odkazy na Zachariáše u Adamantiuse)

Victorinus z Petau (mučednicky zemřel v roce 304 n. l.) cituje Zachariáše 4:14 jako slova Zachariáše v Komentáři k Zjevení, 11. kapitola, verš 4, str. 354.

Methodius z Olympu a Patary (270–311/312 n. l.) cituje Zachariáše 4:1–3 jako slova Zachariáše. „Hostina deseti panen“, rozprava 10, s. 350

Laktancius (cca 303–cca 325 n. l.) píše: „I Zachariáš praví“ a cituje Zachariáše 12:10 v díle „Epitome of the Divine Institutes“, kap. 46, str. 241

Po Nicejském koncilu

Athanasius z Alexandrie (367 n. l.) (vyplývá z kontextu, protože zmiňuje dvanáct proroků): „Ve Starém zákoně je tedy celkem dvacet dva knih; … pak Proroci, přičemž těch dvanáct se počítá jako jedna kniha…“ Athanasiův velikonoční list 39, kap. 4, s. 552.

Afrahát Syrský (337–345 n. l.) cituje Zachariáše 4:2 jako slova proroka Zachariáše. Vybrané důkazy, Důkaz 1, kap. 8, s. 347–348.

Efraim Syrský (350–378 n. l.) naráží na Zachariáše 2:3 v „Hymnech o Narození“, Hymnus 2, str. 227

Efraem Syrský (350–378 n. l.) možná naráží na Zachariáše 2:8 v díle „Sedm chvalozpěvů o víře“, chvalozpěv 2, str. 296. Efraem nemá žádné další dochované odkazy na Zachariáše.

Basil z Kappadokie (357–378 n. l.) cituje části Zachariáše 10:1,2 jako slova Zachariáše. Dopis 210, kap. 6, str. 251

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) zmiňuje knihy proroků, a to jak Dvanácti, tak i ostatních. Micheáš 3,8 jako v knize Micheáš, Joel 2,28 jako v knize Joel, Aggeus 2,4 jako v knize Aggeus, Zachariáš 1,6 jako v knize Zachariáš. Katechétické přednášky, přednáška 16.29, s. 122

Ambrož Milánský (370–390 n. l.)

Řehoř z Nazianzu (330–391 n. l.)

Řehoř z Nyssy (cca 356–397 n. l.)

Didymus Slepý (398 n. l.) napsal celý komentář k Zachejáši

Jan Zlatoústý (–407 n. l.) zmiňuje Zachariáše 5,7–8 v 10. svazku Komentáře k Matoušovi, kázání 38, s. 253

Orosius/Hosius z Bragy (414–418 n. l.)

Sozomenova Církevní historie (370–380/425 n. l.)

Rufinus (374–406 n. l.), volně překládající Origena (225–254 n. l.), zmiňuje Zachariáše 3:1 jako knihu Zachariáše. De Principiis, kniha 3, kap. 2, str. 329

Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Starého zákona. Konkrétně se zabývá knihami Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Pentateuch, Jób, Ježíš, syn Naveho [Jozue], Soudců, Rút, Samuelových a Královských (2 knihy), dvanácti proroků, Ozeáš, Joel, Amos, Obadiah, Jonáš, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Ester, Ezdráš, Nehemiáš, Dopis 53, kap. 7–8, s. 99–101.

Augustin z Hippa zmiňuje Aggea, Zachariáše a Malachiáše v díle O Božím městě, kniha 17, kap. 35, s. 380

Augustin zmiňuje Aggea a Zachariáše v Komentáři k Žalmům, Žalm 148, str. 676.

Semi-pelagián Jan Cassian (419–430 n. l.)

Theodoret z Kyrusu (423–458 n. l.)

Mezi heretiky a apokryfními knihami

Pseudo-Hippolyt (225–235/6 n. l.) cituje polovinu Zechariáše 12:10 jako odkaz na Krista ve fragmentu 40, str. 252. Text má Hippolytův styl, ale kromě toho nevíme, zda je skutečně od Hippolyta.

Apostolské konstituce (cca 380 n. l.), kniha 5, oddíl 3, kap. 19, str. 447–448, citují část Zechariáše 12:10 jako odkaz na Krista.

Apostolské konstituce (kolem roku 380 n. l.), kniha 5, oddíl 3, kapitola 20, str. 448, citují Zachariáše 9:9 slovy: „Jak říká Zachariáš.“

Pelagiánský kacíř Theodor z Mopsuestie (392–423/429 n. l.) napsal celý komentář ke knize Zachariáše.

Otázka: Jaké jsou v knize Zachariáše některé rozdíly v překladu mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?

Odpověď: Zde uvádíme několik příkladů překladových rozdílů mezi masoretským textem a řeckou Septuagintou, pokud není uvedeno jinak. Tam, kde se BSB řídí masoretským textem, je masoretský text citován z BSB.

Zach 1:3 „řekni“ vs. „řekneš“

Zach 1:3 „Hospodin zástupů“ chybí v některých verzích Septuaginty v posledních dvou případech.

Zach 1:6 „Copak se slova má a ustanovení má, která jsem přikázal svým služebníkům prorokům, nedostihla vaše otce?“ vs. „Ale přijímáte (množné číslo) vy má slova a má nařízení, vše, co přikazuji svým Duchem svým služebníkům prorokům, kteří žili za dnů vašich otců?“

Zach 1:8 „mezi myrtovými stromy v údolí“ vs. „mezi stinnými horami“

Zach 1:8 o druhém koni: „rudý“ vs. „šedý s skvrnami“ (Septuaginta) vs. „pestrý“ (syrská Peshitta a Vulgata) vs. „s bílými skvrnami“ (Targum)

Zach 1:10 a také Zach 1:11 „mezi myrtovými stromy“ vs. „mezi horami“

Zach 1:11 „je v klidu a tichu“ vs. „je obydlený“

Zach 1:12 „rozhněval jsem se“ vs. „přehlédl jsem“

Zach 1:15 „Jsem velmi rozhněván na národy, které si žijí v pohodlí“ vs. „A jsem velmi rozhněván na pohany, kteří se spojili k útoku“

Zach 1:15 „přispěli k neštěstí“ vs. „spojili se, aby zaútočili se zlým úmyslem“

Zach 1:16 „Vrátil jsem se“ vs. „Vrátím se“

Zach 1:17 „Hlaste dále“ vs. „A anděl, který se mnou mluvil, mi řekl: Volaj“

Zach 1:17 „dobro“ vs. „blahobyt“

Zach 1:17 „povzbuzení“ (masoretský text) vs. „smiluj se nad“ (Septuaginta) (v hebrejštině by se lišilo pouze první písmeno)

Zach 1:19 „Jeruzalém“ chybí v několika exemplářích Septuaginty a „Izrael“ chybí v několika exemplářích Septuaginty

Zach 1:21 „rozptýlený Juda“ vs. „rozptýlený Juda, a rozbili Izrael na kusy“

Zach 1:21 „aby je zastrašil a srazil tyto rohy národů“ vs. „aby je naostřil pro jejich ruce, totiž ty čtyři rohy, národy“

Zach 1:21 „země Judská“ vs. „země Hospodinova“

Zach 2:6 „rozptýleni do čtyř větrů“ vs. „rozptýleni jako čtyři větry“

Zach 2:8 „mé oko“ (masoretský text) vs. „Jeho oko“ (4Q12(e) a hebrejská písařská změna)

Zach 3:4 „a já ho obléknu“ vs. „a [ty] ho oblékneš“ (Septuaginta)

Zach 3:8 „Větev“ (masoretský text) vs. „svítání“ (Septuaginta, Komentář Theodora z Mopsuestie k Zachariášovi, kap. 4, str. 345 a kap. 6, str. 355, Komentář Didymův k Zachariášovi, kap. 2, str. 49)

Zach 4:2 „sedm a sedm trub“ (masoretský text) vs. „sedm trub“ (Septuaginta)

Zach 4:5 „kněží s kněžími“ (masoretský text, antiochijská forma Septuaginty, Komentář Theodora z Mopsuestie k Zefaniášovi, kap. 1, str. 288) vs. „kněží“ (zbytek Septuaginty)

Zach 4:9 „ty (jednotné číslo) poznáš“ (masoretský text) vs. „vy (množné číslo) poznáte“ (káhírské rukopisy, syrština, targumy, Vulgata)

Zach 5:6 „jejich oko“ (hebrejština, syrština) vs. „jejich nepravost“ (Septuaginta)

Zach 6:7a „silní koně“ (všechny masoretské verze) vs. „červení“ (syrština, Aquila)

Zach 6:10 „Heldai, Tobiáš a Jedaiah“ jako jména (masoretský text) vs. jak jména, tak řemeslné dovednosti (antiochijská Septuaginta a jak naznačuje Theodor z Mopsuestie v Komentáři k Zachariášovi, kap. 6, str. 355) vs. pouze jako řemeslné dovednosti (zbytek Septuaginty).

Zach 6:11 a 6:14 „koruny“ (masoretský text) vs. „koruna“ (některé verze Septuaginty, syrský překlad, targumy)

Zach 6:13 [chybí] (masoretský text) vs. „…a kněz bude po jeho pravici.“ (Septuaginta) (nepravděpodobné)

Zach 6:14a „koruny“ (masoretský text) vs. „koruna“ (Septuaginta, syrský překlad)

Zach 6:14b Jméno „Helem“ (masoretský text, targum, Vulgata) vs. „Heldai“ (syrština)

Zach 8:12 „potomstvo bude prosperovat“ (masoretský text) vs. „zasiju mír“ (Septuaginta) vs. „její potomstvo [bude] mír“ (syrský překlad, Targum Neb. (=Targum proroků))

Zach 9:10 „Vyhladím“ (masoretský text) vs. „On vyhladí“ (Septuaginta)

Zach 9:15 „budou pít a řvát jako po víně“ vs. „pohltí je jako víno“ (poznámka pod čarou v NRSV uvádí, že hebrejský text zní „budou pít jako víno“ a řecký „budou pít jejich krev jako víno“)

Zach 10:11 „On projde“ vs. „Oni projdou“

Zach 11:7 „zejména“ (masoretský text, Targum, Vulgata) vs. „Kanaánci“ (Septuaginta)

Zach 11:13 „hrnčíř … hrnčíř v domě Hospodinově“ (masoretský text) vs. „pec … pec v domě Hospodinově“ (Septuaginta) vs. pokladnice (syrský překlad)

Zach 11:16 „hledejte mladé“ (masoretský text) vs. „hledejte bloudící“ (Septuaginta, Vulgata)

Zach 12:10 „budou hledět na Mě, toho, kterého probodli.“ (Masoretický text, Septuaginta) vs. „Budou hledět na toho, kterého probodli“ (Theodotion, Jan 19:37). Pokud upřednostníme první znění, v Janovi 19:37 bylo jednoduše změněno „Mě“ na „toho“, aby se to vztahovalo na Krista. Překlad Septuaginty od Brentona však zní: „A budou se dívat na mě, protože se mi posmívali.“ Tertullian (198–220 n. l.) napsal: „… kterého probodli, a budou si bít na prsa, kmen po kmeni.“ (Odpověď Židům, kap. 14, str. 172.)

Zach 14:2 „znásilněni“ (hebrejský text Kethib) vs. „leželi s“ (hebrejský text Qere) (Qere zmírnil jazyk)

Zach 14:5 „Bůh“ vs. „můj Bůh“ (Viz Exegetický komentář: Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, str. 346.)

Zach 14:5 „svatí s Tebou/tebou“ (masoretský text) vs. „svatí s Ním/ním“ (Septuaginta, Targum, Vulgata)

Zach 14:18 „déšť na ně nespadne“ (masoretský text) vs. „postihne je mor“ (Septuaginta, syrský překlad) (Viz Exegetický komentář: Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, str. 366.)

Není-li uvedeno jinak, citace z Písma jsou převzaty z Bible „The Holy Bible, Berean Standard Bible“ (BSB), která byla uvolněna do veřejné domény: https://berean.bible