< Otázka k Bibli ze Starého zákona

Otázka: Kdo byl ve Starém zákoně prvním člověkem v Bibli, který odpovídal na obtížné otázky?

Odpověď: První osobou, o které se píše, že tak učinila, byl Mojžíš v Exodu 18:13–16, který poté na Jethrovu radu ustanovil soudce, aby rozhodovali o méně složitých záležitostech (Exodus 18:22–26). Dále to byl Šalomoun, když mu královna ze Sáby položila obtížné otázky (2. Paralipomenon 9:1–2). Lze předpokládat, že mnoho z těchto otázek se týkalo Boha a jeho zákona.

Otázka: Proč věříte Starému zákonu?

A: Jak Písmo, tak archeologie naznačují, že v našich dnešních kopiích nedošlo k žádným významným změnám, a to alespoň z pěti důvodů:

Bůh slíbil, že zachová své slovo (Izaiáš 55:10–11; 59:21; 1. Petr 1:24–25; Matouš 24:35). Můžeme Bohu důvěřovat.

Ježíš a Nový zákon potvrdili starozákonní písma v Matoušovi 19:4; 22:32,37; 39; 23:35; Markovi 10:3–6; Lukášovi 2:23–24; 4:4; 11:51; 20:37; 24:27,44

Archeologické důkazy: V Septuagintě byla Tóra přeložena do řečtiny kolem roku 400 př. n. l. Svitky od Mrtvého moře pocházejí z období od přibližně roku 250 př. n. l. až po dobu po Kristu a můžeme je porovnat s našimi dnešními Biblemi. Aramajské targumy jsou překlady pořízené přibližně v době Ježíše. Svitky od Mrtvého moře tvoří přibližně 95 000 fragmentů z 867 rukopisů Starého zákona a dalších spisů. Podle NIV Study Bible (str. 1432) tvoří rukopisy Starého zákona asi 1/3 svitků od Mrtvého moře. Archeologie dokazuje, že Bible, kterou znal Ježíš, se dochovala. Nahal Hever (= Wadi Habra) je jeskyně poblíž En-Gedi, v níž se nacházejí části 35 svitků. Jedním z nich je fragment z období mezi rokem 50 př. n. l. a 50 n. l. z řeckého textu malých proroků; svitek z Nahal Hever 5/6HevPs obsahuje část Žalmu 22 a další fragment obsahuje Žalm 15:1–2.

V Masadě byla nalezena kopie knihy Jozue z let 169–93 př. n. l. Dále se uvádí, že texty z Masady pocházejí z Genesis 46:7–11, Leviticus 4:3–9; 8:31–11:40, Deuteronomium 33:17–24; 34:2–6, Žalmů 150:1b–6 a Ezechiela 35:11–15; 36:1–10, 13–14, 17–35; 37:1–14, 16, 23, 28; 38:1–4, 7–8 (s mezerami). Římané dobyli Masadu v dubnu roku 73 n. l., takže svitky musely vzniknout před tímto datem.

Všimněte si, že fragment z Genesis (Genesis 46:7–11) by podle Talmona mohl pocházet z parafráze Genesis obsažené v Knize jubileí.

Nashův papyrus, datovaný do roku 150 př. n. l., obsahuje Desatero přikázání sestavené z Exodu 20:2–17 a Deuteronomia 5:6–6:4f. V něm jsou šesté a sedmé přikázání prohozeny.

Ve Wadi Muraba’at/Murabba’at byl nalezen hebrejský svitek (Mur.88) obsahující deset z dvanácti malých proroků, který pochází z období kolem roku 132 n. l. V jeskyni č. 2 byly nalezeny malé fragmenty knihy Genesis, Exodu, Numeri, Deuteronomia a Izaiáše. Všechny svitky z Muraba’atu jsou prakticky identické s masoretským textem.

Raní církevní spisovatelé již v letech 96–98 n. l. hojně odkazovali na Starý zákon.

Židovští písaři, i když byli křesťanství nepřátelští, zachovali ten samý Starý zákon, jaký se dnes nachází v každé protestantské Bibli.

Jako poznámku pro muslimy uvádíme, že Korán říká, že muslimové mají věřit ve všechny proroky a že Bůh dal Ježíši Tóru a evangelia.

Súra 4:150–151 říká: „Ti, kdo popírají Alláha a jeho posly a chtějí oddělit Alláha od jeho poslů, řkouce: ‚Věříme v některé, ale jiné odmítáme‘, a chtějí se držet střední cesty, (151) ti jsou ve skutečnosti nevěřící;…“

Súra 3:48 říká: „A Alláh ho [Ježíše] naučí Knize a moudrosti, Tóře a Evangeliu. Pokud byl Ježíš vyučován Starému zákonu a my máme Starý zákon z Ježíšovy doby, pak byl Ježíš vyučován tomu, co máme my.“

Súra 3:50 říká: „‚Já [Ježíš] jsem k vám přišel, abych potvrdil Tóru, která byla přede mnou. … Přišel jsem k vám se znamením od vašeho Pána. Bojte se tedy Alláha a poslouchejte mě.‘“ Lidem se téměř nedaří dodržovat následující.

Súra 5:47 říká: „Ať lid Evangelia soudí podle toho, co v něm Alláh zjevil...“ Pokud má lid Evangelia soudit podle toho, co Bůh zjevil v Evangeliu, jak je možné, že Evangelium, podle kterého mají soudit, není tím Evangeliem, podle kterého jim Bůh přikázal soudit?

Súra 5:48 říká: „Tobě (Lidé Knihy) jsme seslali Písmo v pravdě, potvrzující Písmo, které přišlo před ním, a chránící je v bezpečí: rozsuzuj tedy mezi nimi podle toho, co Alláh zjevil, a nenásleduj jejich marné touhy, odchylující se od pravdy, která k tobě přišla...“

Súra 15:9–10 říká: „My jsme bezpochyby seslali Poselství; a My je jistě ochráníme [před zkažením]. Poslali jsme před tebou posly mezi starými náboženskými skupinami.“ Súra 15:9 neříká, že byl chráněn pouze „Korán“, ale „poselství“.

Stručně řečeno, Bůh je Všemohoucí, Vševědoucí a zdaleka není nedbalý. Můžeme věřit, že vždy zachoval správný směr pro ty, kteří se snaží následovat kamkoli On vede.

Otázka: Kolik veršů a slov obsahuje Starý zákon?

Odpověď: Podle Wicka Allisona v knize *That’s In the Bible? – The Ultimate Learn-As-You-Play Bible Quiz Book* (Dell Trade 1994), str. 18, obsahuje Starý zákon (v překladu KJV) 23 214 veršů a 647 000 slov v angličtině. Mezi tyto verše patří Genesis: 1 533, Exodus: 1 213, Leviticus: 859, Numeri: 1 288 a Deuteronomium: 959, což dává celkem 5 852 veršů v Tóře.

Otázka: Jaké důkazy existují o tom, že Židé uznávali, že po dobu 400 let nebyli žádní proroci?

Odpověď: Existují přinejmenším čtyři zdroje důkazů.

1. Makabejská 4:45; 9:27; 14:41 uvádí, že lid čekal, „dokud nevstane prorok“.

Také „Příručka kázně“ z Svitků od Mrtvého moře očekávala „příchod proroka“.

Babylonský Talmud 7–8 uvádí: „Po posledních prorocích Haggajovi, Zachariášovi a Malachiášovi odešel Duch Svatý z Izraele.“

Nový zákon nikdy necituje žádnou knihu napsanou po Malachiášovi.

Otázka: Na kolik částí rozdělili Židé Starý zákon?

Odpověď: Jak ukazuje kniha „Obecný úvod do Bible“ na str. 243, různí Židé používali různé klasifikace.

Žádné rozdělení se nevyskytuje v Septuagintě, v křesťanských rukopisech Vaticanus a Sinaiticus ani v seznamu židovského konvertity Epifania ze Salamisu (cca 315–403 n. l.).

Zákon a proroci jsou zmíněni Ježíšem v Matoušovi 7:12; 22:40

O Mojžíšovi a všech prorocích se zmiňuje v Lukášovi 24:27.

„Zákon Mojžíšův, Proroci a Žalmy“ – to jsou slova, která Ježíš pronesl v Lukášovi 24:44.

Zákon (Tóra), Proroci a Spisy jsou poprvé zmíněny v prologu ke knize Ekleziastika (cca 132 př. n. l.), ale není zde uvedeno, které knihy patří do které části.

Josefus (kolem roku 100 n. l.) také uvádí tři části, avšak v části „Spisy“ jsou pouze 4 knihy. Zřejmě byla kniha Rút započítána do knihy Soudců, Pláč do Jeremiáše a knihy Ester a Daniel byly zařazeny mezi proroky.

Žid Filón (žil v letech 20 př. n. l. až 50 n. l.) zmínil „Zákon, Proroctví, stejně jako chvalozpěvy a další spisy, které podporují a zdokonalují poznání a zbožnost“. (Kontemplativní život 3.25)

Babylonský Talmud zavedl moderní trojí členění.

Zákon (Tóra): (pět knih v tomto pořadí: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium)

Proroci: 8 knih v pořadí: Jozue, Soudci, 1. a 2. Samuelova (jako jedna kniha), 1. a 2. Královská (jako jedna kniha), Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, dvanáct malých proroků (od Ozeáše po Malachiáše). V hebrejské Bibli následuje dvanáct malých proroků přímo po Ezechielovi.

Spisy (Ketubim): 11 knih v tomto pořadí: Jób, Žalmy, Přísloví, Kazatel, Píseň písní, Rút, Ester, Pláč, Daniel, Ezdráš-Nehemiáš (jako jedna kniha) a 1. a 2. Kniha letopisů (jako jedna kniha).

Otázka: Kdy byly knihy Starého zákona napsány a kde z nich cituje Nový zákon?

Odpověď: Starý zákon je jednou z nejúžasnějších knih na celém světě. Jeho třicet devět knih bylo napsáno v průběhu tisíce let králi, otroky, kněžími, válečníky, pastýři, bohatými i chudými. Zde je tabulka s daty vzniku a částečný seznam odkazů v Novém zákoně. Úplný seznam odkazů najdete v knize Kurta Alanda a kol. The Greek New Testament, 3. vydání, 1975, str. 897–903.

Autor je osoba, jíž Bůh zjevil své slovo. Slova byla zapsána buď jím samotným, nebo jeho písaři. Například Jeremiášův písař Baruch zapsal mnoho z jeho proroctví. Jeremiáš 51:64 říká: „...zde končí slova Jeremiáše.“

V Novém zákoně se nachází asi 250 odkazů na pasáže ze Starého zákona. Autoři Starého zákona se často navzájem zmiňovali.

Pět knih Zákona: Jozue 1:7; 8:31; 23:6; 1. Královská 2:3; 2. Královská 14:6; 17:37; 18:6; 1. Paralipomenon 16:40; 2. Paralipomenon 17:9; 23:18; 30:5, 16, 18; 31:3; 35:26; Ezdráš 3:2, 4; 6:18; 7:6; Daniel 9:11, 13; Ozeáš 8:12

Ezdráš: Nehemiáš 8:1; Nehemiáš 12:32

Nehemiáš: Ezdráš 2:2

Izaiáš: 2. Královská 19:2; 2. Paralipomenon 32:20

Jeremiáš: Daniel 9:2; 2. Paralipomenon 36:22

Jonáš: 2. Královská 14:25

Micheáš: Jeremjáš 26:18

Aggeus: Ezdráš 5:1; Ezdráš 6:14

Zachariáš: Nehemiáš 12:1,4,16, Ezdráš 5:1; 6:14

Jde o to, že knihy Starého zákona do sebe zapadají jako dílky skládačky.

Otázka: Jaké starověké knihy jsou zmíněny ve Starém zákoně, ale samy nejsou součástí Starého zákona?

Odpověď: Ve starověku, stejně jako dnes, existuje řada náboženských a historických spisů, z nichž mnohé mají různou kvalitu. Kromě apokryfních knih existují takzvané „pseudoapokryfní knihy“, které dnes nikdo neuznává. Často se jedná o padělky, které tvrdí, že byly napsány nějakou historickou postavou, ale ve skutečnosti tomu tak není. Samozřejmě, pokud je něco falešné, nejde o Boží slovo. Jiné knihy, ačkoli nejsou dokonalé, nejsou tak špatné. Samozřejmě, pokud zbožný člověk napíše něco pravdivého, nemusí to nutně být Boží slovo, ani on sám netvrdil, že by tomu tak bylo. Stejně tak dobrá křesťanská kniha napsaná dnes může být dobrá, ale není Božím slovem. Některé knihy, jako například 1. Enoch, jsou složitější. První Enoch je kompilovaná kniha, přičemž nejstarší autor pravděpodobně napsal většinu první části. Mimochodem, Juda 14–15 cituje z nejstarší části Prvního Enocha.

Samotný Starý zákon zmiňuje některé knihy a záznamy, z nichž dnes nemáme žádné kopie.

Skutky Šalomouna 1. Královská 11–41

Kroniky králů 1. Královská 14:19, 29, 2. Královská 19:9–12, 11

Králové Judska/Izraele 2. Paralipomenon 16:11; 25:26; 28:26,32; 27:2; 35:27; 36:8

Izraelští králové 2. Paralipomenon 20:34; 33:18; 24:7; 1. Královská 14:19

Jasher (Spravedlivý) Jozue 10:13; 2. Samuelova 1:18

Války Hospodinovy, Numeri 21:14

O těchto spisech se nikdy netvrdilo, že by byly součástí Písma, ale jedná se prostě o další spolehlivé záznamy, které se v moderním světě ztratily.

Otázka: Jaké seznamy knih Starého zákona máme kromě biblických textů?

Odpověď: Zde jsou tyto seznamy.

Ben Sira, 2. století př. n. l. všichni kromě Ezechiela

Filo Alexandrijský, Žid (De Vita Contemplativa 25) 3 části

Josephus, židovský spisovatel <100 n. l. Contra Apion 1.8.

Židovský koncil v Jamnii, 90 n. l. bez apokryfů

Synoda v Kartágu 397 n. l. obsahuje historická apokryfa (včetně 1. a 2. Esdras a Modlitby Manassese, které se dnes v katolických apokryfech nevyskytují)

Otázka: Kde se ve Starém zákoně vyskytují chiasmy?

Odpověď: Chiasmata jsou symetrická poetická struktura běžná v hebrejské poezii. Zde je několik příkladů.

Genesis 7:4–8:12; 7:21–23a

Leviticus 24:13–23

Leviticus 25:14–17

Čísla 15:35–36

1. Samuelova 2; 3:17; 3:1–4:1; 8:5–22 a 18:20–26

2. Samuelova 1:19–27; 5:17–8:18 a 23:1–7

Jób 4:5–5:27

Žalm 3:7–8; 51, 58. Žalm 109 se blíží chiasmu.

Izaiáš 15:1–14; 21:1–10; 22:8–11; 22:1–4; 22:8–11; 22:12–14; 23:1–14; 24:1–13; 26:1–21; 27:1–13; 29:9–14; 32:1–5; 37:14–20; 38:1–8; 38:10–20; 41:17–20; 42:1–4; 42:13–17; 43:1–7; 43:8–13; 43:22–24; 43:25–44:5; 44:6–8; 48:17–22; 51:1–3; 51:7–8; 51:13–15; 55:1–13; 56:9–12; 59:14–20; 61:5–9; 63:15–64:12; 65:1–66:24; 65:17–18b; 65:18c–20; 66:5–14; 66:18–24.

Jeremiáš 9:1–11; 20:24–18

Zachariáš 6:9–15

Ezechiel 26:3–14 má chiastickou strukturu, i když se nejedná o dokonalý chiasmus.

Někteří komentátoři považují celé knihy Ester a Matouš za chiastické.

Otázka: Kde se ve Starém zákoně vyskytuje aramejština?

Odpověď: Encyklopedie Britannica, svazek 1 (1956), str. 684 uvádí: „Nejstarší záznamy v aramejštině sahají přibližně do roku 800 př. n. l. … Abeceda se v této době lišila jen málo od abecedy na Moábském kameni.“ Uvádí se tam, že existovaly dva směry, které se plně rozvinuly v době Peršanů

Biblické pasáže v aramejštině jsou následující:

Genesis 31:47 (pouze dvě slova)

Daniel 2:4b–7:28

Ezdráš 4:8–6:18

Ezdráš 7:12–26

Jeremiáš 10:11

Kniha Kazatel obsahuje některé aramejské výrazy

Některá jména jsou jak hebrejská, tak aramejská

El, Mordokaj, Mara (Rút 1:20), Tobiáš, Gešem

Některá další slova jsou jak hebrejská, tak aramejská.

lahen („proto“ v aramejštině, „jim“ v hebrejštině) (Rút 1:13)

Dva nápisy v sálech jeskyní 11 mil (18 km) západně od Ammánu v Jordánsku zmiňují „Tobiah“ v aramejštině. (Od roku 590 př. n. l. až do roku 200 př. n. l.)

Všechny knihy Starého zákona z období po exilu obsahují některé babylonské nebo aramejské výrazy, jak uvádí kniha When Critics Ask, str. 265–267. Pro srovnání: kniha Izaiáš neobsahuje žádné aramejské výrazy.

Různá slova v evangeliích Nového zákona jsou také v aramejštině.

Otázka: Jaký je ve Starém zákoně rozdíl mezi chybou písaře (nebo opisovače) a chybou v originálech? Které vysvětlení by bylo rozumnější?

Odpověď: Chyby písařů jsou obvykle pravopisné chyby, změny několika písmen nebo občas vynechání či opakování řádku textu. Existují také záměrné změny písařů, kdy změnili nebo přidali slovo, případně přidali slovo či frázi, aby zdůraznili význam, podobně jako to dnes dělají parafráze.

Pokud bychom u konkrétního úryvku měli k dispozici pouze Starý zákon, bylo by obtížné určit, které vysvětlení je rozumnější, protože nemáme dostatek rukopisů. Můžeme však provést srovnání analogicky s více než 10 000 rukopisy Nového zákona. Rukopisy Nového zákona vykazují mnoho odchylek v jednom, dvou či třech písmenech způsobených chybami písařů a pravopisnými chybami. Tvrdit, že rukopisy Nového zákona obsahovaly mnoho opisovacích chyb, protože máme mnoho rukopisů, které to dokazují, a že Starý zákon jich měl téměř žádné, protože nemáme mnoho rukopisů vykazujících odchylky, by nedávalo smysl, protože nemáme tolik rukopisů Starého zákona. Ne, spíše je četnost opisovacích chyb ve Starém zákoně pravděpodobně přibližně stejná jako četnost opisovacích chyb v Novém zákoně.

Otázka: Věří denominace Církve Kristovy, že Bůh Starého zákona je odlišný od Boha Nového zákona? (tuto otázku položil jeden křesťan)

Odpověď: Ne, to je falešné obvinění, o kterém jsem slyšel. Některé církve Církve Kristovy se dopouštějí závažných omylů, pokud jde o to, že vodní křest skutečně spasí lidi, což je v rozporu se Skutky 10:44–48, a zastávají pelagiánský pohled na lidskou přirozenost, což je v rozporu s Janem 6:44, 65 a Římanům 3:10–18. Nicméně, pokud vím, žádný člen Církve Kristovy nikdy neřekl, že Bůh Starého zákona je jiný než Bůh Nového zákona. To tvrdily různé gnostické školy, starověký typ kacířství, které nechtěly uctívat Stvořitele.

Otázka: Proč Bůh ve Starém zákoně trestá lidi na všechny strany, ale dnes tak již nečiní?

Odpověď: Bůh se k Izraelitům před příchodem Ježíše choval poněkud jinak, než jak se chová ke křesťanům od ukřižování.

Ve Starém zákoně si Bůh stvořil pro sebe lid z potomků Jákoba. Neměli veškeré poznání, které nám bylo dnes dáno, ale znali význam nutnosti obětí a závažnost hříchu. Ačkoli téměř každé hlavní téma Nového zákona se nachází i ve Starém zákoně, často bylo nejasné a skryté.

Od příchodu Ježíše jedná Bůh se svými dětmi ze všech národů a lidů mírněji. Zdá se, že Židům, kteří Ježíše odmítli, a jejich potomkům už Bůh nemá co říci ani s nimi nemá žádné další vztahy, ačkoli se v posledních časech opět objeví na scéně.

Samozřejmě by se dalo namítnout, že Boží hněv se nezměnil, protože lidé stále končí v pekle. Jde jen o to, že v dobách Starého zákona, kdy bylo k dispozici méně poznání, Bůh vydával více varování, zatímco v dobách Nového zákona jsme již varováni byli.

Otázka: Kteří raní autoři označovali Starý zákon jako Starý zákon?

Odpověď: Zde je seznam. Pokud autor zmiňuje Nový zákon, ale ne Starý, pak je Starý zákon implicitně zahrnut. Je-li to pouze implicitní, název není tučně a je u něj uvedeno „Implicitní“.

Justýn Mučedník (cca 138–165 n. l.) zmiňuje, „jak Nový zákon, který Bůh dříve oznámil“ – *Dialog s Tryfonem Židem*, kap. 51, s. 221.

Melito ze Sardis (170–180 n. l.) zmiňuje „Starý zákon“ a uvádí seznam knih ve fragmentu 4 z Knihy výňatků, sv. 8, str. 759.

Irenaeus (182–188 n. l.) zmiňuje Nový zákon a Starý zákon v díle Irenaeus: Proti herezím, kniha 5, kap. 34.1, str. 563. Zmiňuje je také na str. 564

Muratoriho kánon (kolem 170 n. l.), kapitola 3, str. 603, zmiňuje Starý zákon.

Klement Alexandrijský (193–202 n. l.): „Neboť Bůh je příčinou všeho dobrého; u některých však především, jako u Starého a Nového zákona.“ Stromata, kniha 1, kap. 5, str. 305. Viz také Stromata, kniha 4, kap. 21, str. 434

Tertullian (kolem roku 213 n. l.): „Je nám jasně vymezen ve všech Písmech – ve Starém zákoně jako Kristus Boží, v Novém zákoně jako Syn Boží.“ Proti Praxeovi, kap. 24, s. 620

Tertullian (207/208 n. l.) zmiňuje Starý a Nový zákon v díle Pět knih proti Marcionovi, kniha 4, kap. 6, str. 351.

Hippolyt (225–235/6 n. l.) (implicitně) odkazuje na Nový zákon ve „Fragmentech z komentářů“ – Komentář k Genesis 49:11, str. 165

Asterius Urbanus (kolem r. 232 n. l.) „Nikdy však nebudou schopni dokázat, že by kterýkoli ze starozákonních proroků nebo kterýkoli z nových…“ *Exordium*, sv. 7, kap. 9, str. 337

Commodianus (kolem r. 240 n. l.) „Nyní, ohromen, přísahaj, že budeš věřit v Krista; neboť Starý zákon o něm hovoří.“ *Pokyny Commodiana*, kap. 25, s. 207

Origenes (225–254 n. l.) odkazuje na „Starý zákon“ ve spise Origenes proti Celsovi, kniha 7, kap. 24, str. 620. Starý a Nový zákon zmiňuje v Komentáři k Janovi, kniha 5, kap. 4, str. 348.

Novatian (250–257 n. l.) zmiňuje Starý a Nový zákon ve svém spise „O Trojici“, kap. 7, str. 617. Pravdivost Starého i Nového zákona zmiňuje také v kap. 17, str. 627

Anonymní „Traktát o opětovném křtu“ (cca 248–256 n. l.), kapitola 15, str. 676, cituje Numeri 11:17 jako slova, která Bůh řekl Mojžíšovi ve Starém zákoně.

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) zmiňuje Starý zákon v „Cypriánových pojednáních“, pojednání 12, kap. 4, str. 509.

Dionýsius z Říma (259–269 n. l.) uvádí, že Trojice je v Písmu, avšak nauka o „třech bozích není vyučována ani ve Starém, ani v Novém zákoně“. Proti sabellianům, kap. 1, sv. 7, s. 365

Archelaus (262–278 n. l.) uvádí, že neexistují ani dva Staré zákony, ani dva Nové zákony. (Mluví křesťan Diodorus.) „Spory s Manesem“, kap. 45, str. 220

Archelaus (262–278 n. l.) odkazuje na Starý zákon. „Disputace s Manesem“, kap. 42, s. 217

Anatolius z Alexandrie (270–280 n. l.) odkazuje na „Starý zákon“, což implikuje existenci Nového zákona. Velikonoční kánon Anatolia z Alexandrie, kap. 8, str. 148

Victorinus z Petau (umučil se r. 304 n. l.) zmiňuje Starý a Nový zákon ve svém Komentáři k Zjevení blahoslaveného Jana, str. 345

Metoděj (270–311/312 n. l.): „Předložím vám, ó panny, ze Starého zákona písemné proroctví z Knihy soudců, abych vám dokázal, že mluvím pravdu,“ Hostina deseti panen, Rozprava 10, kap. 2, s. 348

Alexander z Alexandrie (313–326 n. l.) „A kromě zbožného přesvědčení o Otci a Synu vyznáváme jednoho Svatého Ducha, jak nás učí božská Písma; ten, který pomazal jak svaté muže Starého zákona, tak božské učitele toho, čemu se říká Nový zákon.“ Listy o ariánské herezi, list 1, kap. 12, str. 296

Laktancius (cca 303–cca 325 n. l.) „Celé Písmo se však dělí na dvě smlouvy. To, co předcházelo příchodu a utrpení Kristovu – tedy Zákon a Proroci –, se nazývá Starý zákon; ale to, co bylo napsáno po Jeho vzkříšení, se nazývá Nový zákon.“ Božské instituce, kniha 4, kap. 20, str. 122

Po Nicejském koncilu

Eusebius (318–339/340 n. l.)

Athanasius (367 n. l.) zmiňuje „Starý zákon“ a uvádí seznam jeho knih v Athanasiově Slavnostním dopise 39, kap. 4, str. 552

Efraim/Efrem (350–378 n. l.)

Basil z Kappadokie (357–379 n. l.) odkazuje na Nový zákon v Dopise 42, kap. 3, str. 144–145.

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) zmiňuje Starý a Nový zákon v přednášce 2.4, str. 8, a 3.6, str. 15

Synoda v Laodiceji (343–381 [nebo 363] n. l.) v kánonu 59, str. 158 zmiňuje Starý a Nový zákon.

Gregor z Nyssy (382–383 n. l.) zmiňuje Starý zákon v díle Proti Eunomiovi, kniha 11, kap. 5, str. 238

Ambrož Milánský (370–390 n. l.) zmiňuje Starý a Nový zákon v díle O křesťanské víře, kniha 1, kapitola 8.57, str. 210

Řehoř z Nazianzu (330–391 n. l.)

Pacian z Barcelony (342–379/392 n. l.) zmiňuje Nový zákon v díle O kajících, kap. 4.1, str. 74

Didymus Slepý (398 n. l.) odkazuje na Starý a Nový zákon. Komentář k Zachariášovi 8, str. 201

Syrská Kniha kroků (Liber Graduum) (350–400 n. l.)

Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.) zmiňuje Starý a Nový zákon. „Panarion“, oddíl 3, scholion 1 a 5, str. 334

Rufinův Komentář k Apoštolskému vyznání víry (374–406 n. l.)

Jan Zlatoústý (mučednická smrt 407 n. l.) odkazuje na „Starý zákon“ – Nicene and Post-Nicene Fathers, první série, sv. 11, str. 349

Kartáginský koncil (393–419 n. l.)

Jeroným (317–420 n. l.)

Augustin z Hippa (338–340 n. l.) zmiňuje Starý zákon v díle O Božím městě, kniha 17, kap. 5, s. 345 a kniha 17, kap. 7, s. 347. Také v Komentáři k žalmům 405, 521, 531, 681

Jan Cassian (419–430 n. l.) Na Nový zákon se přímo odkazuje v díle „Instituty“ Jana Cassiana, kniha 1.1, str. 201, a v „Rozhovorech s opatem Paphnutiem“, kap. 15, str. 327

Vincenc z Lerins (cca 434 n. l.) odkazuje na „Starý zákon“. Dvanáct knih, kniha 1.1, str. 201

Sokrates (cca 400–439 n. l.) Sokratesova „Církevní historie“

Theodoret z Kyrru (423–458 n. l.)

Chalcedonský koncil (451 n. l.)

Papež Lev I. Římský (440–461 n. l.)

Mezi kacíři a falešnými knihami

Marinus (cca 300 n. l.) z Bardasene se při sporu s Adamantiem odvolal na „Starý zákon“ a označil Davida za proroka. Dialog o pravé víře, kap. 862a 20, s. 173

Theodor z Mopsuestie (392–423/429 n. l.) zmiňuje Starý zákon a sedmdesát překladatelů božského Písma. Komentář k knize Zefanjáš, kap. 1, str. 289

Otázka: Jaké jsou hlavní rukopisy Starého zákona, které se nám dochovaly dodnes?

Odpověď: Existuje šest hlavních skupin.

1. Masoretský text je skupina, kterou si Židé sami uchovali během středověku.

2. Samaritánský Pentateuch se velmi podobá masoretskému textu a svitkům z Mrtvého moře, s výjimkou některých zjevných změn (hora Gerizim místo Jeruzaléma atd.). Všechny rukopisy samaritánského Pentateuchu jsou však středověké. Mezi ně patří Codex Add. 1846 (1100 n. l.), Codex B (1345/1346 n. l.), rukopis E (1219 n. l.) a svitek Sepher „Abisha“ (12.–13. století). Samaritáni také přeložili svou Tóru do aramejštiny, řečtiny a arabštiny.

3. Řecká Septuaginta, včetně lucianovské redakce a křesťanských spisů,

4. Origenova Hexapla obsahovala pátý sloupec Septuaginty. Pamphilus a Eusebius ji nechali mnohokrát opsat a šířit. Zachoval se nám její rukopis, nazývaný Leidenský kodex Sarravianus (4. nebo 5. století n. l.). Nicene and Post-Nicene Fathers, druhá série, sv. 1, str. 38

5. Syrský překlad nám nejen poskytuje vodítka ke konkrétním slovům, u nichž je obtížné s jistotou určit jejich význam ve starověké hebrejštině, ale také nám ukazuje, jak chápali verše v době Krista.

6. Svitky od Mrtvého moře pocházející přibližně z doby Krista. Většina těchto rukopisů se nejvíce podobá masoretskému textu, některé se však více podobají Septuagintě. Kromě biblických rukopisů obsahují také mnoho komentářů k Písmu a dalších náboženských knih.

Kromě toho zde uvádíme další nalezené rukopisy.

Nashův papyrus z roku 150 př. n. l. obsahuje Desatero přikázání sestavené z Exodu 20:2–17 a Deuteronomia 5:6–6:4f. Jednalo se o nejstarší známý biblický text až do objevu svitků od Mrtvého moře. Jeho fotografie je uvedena v publikaci New International Dictionary of the Bible na str. 228.

V Masadě byla nalezena kopie knihy Jozue, jejíž stáří bylo pomocí radiokarbonové metody pomocí hmotnostního spektrometru datováno do let 169–93 př. n. l. (The Dead Sea Scrolls Today, str. 18). Římané dobyli Masadu v dubnu roku 73 n. l., takže tyto rukopisy musely vzniknout před tímto datem.

Nahal Hever je jeskyně poblíž En-Gedi, západně od Mrtvého moře, v níž se nachází fragment Malých proroků v řečtině (8 Hev XIIgr). Nachází se zde také Kniha čísel (5/6 Hev 1a) a Žalmy (5/6 Hev 1b). Podle publikace *Manuscripts of the Greek Bible*, str. 34, byly sepsány mezi lety 50 př. n. l. a 50 n. l. Na počátku Bar-Kochbova povstání proti Římu zde našla útočiště bohatá žena jménem Babatha. Jedná se o revizi Septuaginty, vytvořenou v Judeji, která je téměř identická s masoretským textem.

Svitek Malých proroků z Wadi Muraba’at (Mur 88) pochází z přibližně roku 132 n. l. Obsahuje Habakuk 1:3–2:11 a 2:18–3:19. Wadi Muraba’at obsahuje také některé spisy samotného Bar Kochby z roku 132 n. l.

Otázka: Co je Septuaginta?

Odpověď: Septuaginta (zkráceně LXX) je překlad Starého zákona do řečtiny. Skládá se z celého židovského Starého zákona a některých doplňujících materiálů. Septuaginta byla překládána v období mezi rokem 285 (v případě Tóry) a Starý zákon byl dokončen před rokem 160 př. n. l. Překlad Tóry byl velmi kvalitní, ale jiné knihy, jako například některé knihy malých proroků, byly pouhými parafrázemi; nejvíce parafrázovaná byla kniha Izaiáše. Přesto je zajímavé číst Septuagintu ze dvou důvodů:

a) Abychom zjistili, v čem se liší od masoretské verze, a

b) abychom zjistili, jak Židé před Kristem interpretovali význam Starého zákona, když jej překládali do jiného jazyka.

Je třeba si uvědomit, že alexandrijský řecký dialekt před Kristem neobsahoval teologické termíny, jaké známe z hebrejštiny a z řečtiny po Kristu. Septuaginta a studium Starého zákona v řečtině mohly skutečně sehrát roli v tom, že teologické termíny byly v době Krista již přizpůsobeny řečtině. Navíc některé pasáže v Novém zákoně více odpovídají Septuagintě než masoretskému textu.

Název „Septuaginta“ pochází ze slova znamenajícího „sedmdesát“. Legenda v takzvaném Aristeově listu uvádí, že 72 Židů z Jeruzaléma přišlo do Alexandrie a přeložilo ji za 72 dní. Filón rovněž uvádí, že ji přeložili nedaleko Alexandrie.

Existují různé verze Septuaginty. Kromě hlavní textové linie existují takzvané „lucianské texty“ Septuaginty. Lucian byl učitelem v antiochijské církvi.

„New International Dictionary of the Bible“ (str. 1002) uvádí, že nejstarší známý exemplář Septuaginty je fragment z Deuteronomia 25:1–3 datovaný do roku 150 n. l. Wycliffe Bible Dictionary (str. 436–438) však uvádí, že nejstarší známou dochovanou kopií Septuaginty je kopie knihy Leviticus z roku 100 př. n. l., která byla nalezena mezi Svitky od Mrtvého moře v jeskyni č. 4. Pokud jde o kompletní Bible, rukopisy Vaticanus (325–350 n. l.) a Alexandrinus (cca 450 n. l.) obsahují Starý zákon ze Septuaginty. Sinaiticus (340–350 n. l.) obsahuje většinu Starého zákona ze Septuaginty, avšak chybí mu Deuteronomium 4:22–28:67 a 30:17 až do konce.

Otázka: Obsahovala Septuaginta všechna apokryfní díla?

Odpověď: Konzervativní protestantští křesťané zastávají dva názory.

a) Ano, celá apokryfní literatura je obsažena v rukopisech Vaticanus (325–250 n. l.) a Alexandrinus (kolem roku 450 n. l.). Sinaiticus (340–350 n. l.) obsahuje knihy Tóbit, Judita, 1. a 4. Makabejská, Moudrost a Sirach. Přibližně 19 církevních autorů z doby před nicejským koncilem citovalo z knih historických apokryfů. Například Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) cituje z Ekleziastika v Traktátu 8, kap. 2, str. 476 a z Tóbita v Traktátu 8, kap. 5, str. 477. Někteří raně církevní autoři je považovali za Písmo, jiní nikoli.

b) Ne, dnes se dochovaly pouze kniha Sirach a případně úryvky z knihy Tóbit, u nichž lze prokazatelně dokázat, že byly napsány před Kristem. Z svitků od Mrtvého moře obsahuje 2Q18 (= 2 Qsir) úryvky z knihy Sirach (6:14–15, 20–31) a jeskyně 7 478 možná obsahuje úryvky z knihy Tóbit. Jeskyně 4 obsahuje pět fragmentů knihy Tóbit (4Q196 až 4Q200), z nichž čtyři jsou v aramejštině a jeden v hebrejštině. Dále se v knize „Odpovědi na 101 otázek o svitcích od Mrtvého moře“ na str. 25 uvádí, že svitky z Masady obsahují Sirach 39:27–44:17c v hebrejštině. Fotografie textu Tóbit 6:12–7:10 v 4QTobitb (= 4Q197) je uvedena v knize „The Meaning of the Dead Sea Scrolls“ na str. 184. 11QPs(a) obsahuje Sirach 51:13–30; překlad tohoto textu je uveden v knize „The Meaning of the Dead Sea Scrolls“ na str. 186.

Další knihy: Svitky od Mrtvého moře obsahovaly také řadu chvalozpěvů a dalších knih, které nejsou součástí apokryfů, včetně 1. Enocha, Jubileí a mnoha spisů známých pouze ze svitků od Mrtvého moře. Skutečnost, že se mezi svitky od Mrtvého moře nacházejí Sirach a možná i Tóbit, tedy neprokazuje, že by je kdokoli, dokonce ani kumránská komunita, nutně považoval za Písmo.

Biblické knihy: Svitky od Mrtvého moře obsahovaly kopie z Septuaginty: 2. kniha Mojžíšova 28 (7Q1 = 7QLXXExod, 2. kniha Mojžíšova 28:4–7), 3. kniha Mojžíšova (4Q119, 4Q120), 4. kniha Mojžíšova (4Q121) a 5. kniha Mojžíšova (4Q35; 4Q122). Svitky od Mrtvého moře zřejmě neobsahovaly žádné kopie jiných knih Septuaginty a rozhodně žádné apokryfní knihy Septuaginty.

Publikace The Dead Sea Scrolls Translated, str. 467–518, uvádí mnoho podrobností o rukopisech Septuaginty. Nejneobvyklejší je 4Q51. Jedná se o kopii 1. a 2. knihy Samuelovy v podobě hebrejského rukopisu, jehož text se jeví jako hebrejský předloha Septuaginty knihy Samuelovy. 4Q75 obsahuje knihy Zachariáše, Malachiáše a Jonáše a zdá se, že se nachází na půli cesty mezi masoretským textem a Septuagintou.

„Archeologická encyklopedie Svaté země“ (str. 114) uvádí, že na rozdíl od knih Bible nebyly kopie apokryfních rukopisů sepsány písaři žijícími v Kumránu, ale že tyto rukopisy byly do Kumránu přineseny.

Ačkoli byly apokryfní knihy nepochybně napsány před Kristovým narozením, kniha *When Cultists Ask* (str. 287) poznamenává, že nemůžeme s jistotou říci, zda byly do Septuaginty zařazeny před nebo po Kristově narození.

Závěr: Ačkoli nemáme žádný přímý důkaz o tom, zda byly apokryfní knihy některými poprvé považovány za součást Bible před nebo po Kristu, Klement Římský citoval knihu Judita v 1. Klementově kapitole 55, aniž by uvedl, že se nejedná o Písmo. Vzhledem k tomu, že celá apokryfní literatura byla do Septuaginty zkopírována do roku 325 n. l. a neexistuje žádná zmínka o tom, že by si křesťané či Židé byli vědomi toho, že byla přidána až po Kristově době, lze s jistotou říci:

Závěr 1: Nemůžeme dokázat, že byly v Septuagintě již před Kristem, ale

Závěr 2: Byla tam v určitém okamžiku zařazena a neexistují důkazy o tom, že by byla přidána až po Kristu.

Otázka: Co je to Lucianova redakce Septuaginty?

Odpověď: Lucian byl presbyter (starší) v církvi v Antiochii, který zemřel mučednickou smrtí v roce 312 n. l. Vytvořil kopii Septuaginty, v níž opravil nedostatky v řecké gramatice a stylu.

Z Lucianovy teologie se nám nezachovaly žádné spisy. Jedním z jeho učedníků však byl Arius a dalším arianský kacíř Eusebius z Nikomédie (nikoli Eusebius, církevní historik). Více informací najdete v knize The First Seven Ecumenical Councils (325–787), str. 51–53, 77.

Otázka: Jaké další řecké překlady Starého zákona vznikly?

Odpověď: Kromě Septuaginty a Lucianovy revize Septuaginty existovaly ještě tři další řecké překlady.

Aquila: Poté, co křesťanství začalo růst, vytvořil Aquila, konvertita k judaismu z Pontu, v roce 126 n. l. překlad s cílem postavit se proti Septuagintě, protože křesťané ji používali k obracení Židů.

Symmachus: Ebionité byli křesťanská sekta, která se držela mnoha židovských zvyků a nevěřila, že Ježíš je Bůh. Symmachus Ebionita vytvořil překlad ve druhém století.

Theodotion byl dalším ebionitem, který ve stejném století vytvořil překlad. Z jejich textů se nám však dochovaly pouze malé úryvky.

Otázka: Jaký je přehled o Svitcích od Mrtvého moře a o kumránské komunitě, která je uchovala?

Odpověď: Bůh slíbil, že zachová své slovo v Izaiášovi 59:21; 40:8; Žalmu 119:89 a 1. listu Petrově 1:23–25. Jelikož však existuje jen málo rukopisů Starého zákona starších než z roku 950 n. l., mohl by někoho zajímat, jak přesně byl Starý zákon předáván před tímto obdobím. V roce 1947 však beduínský chlapec Muhammad Adh-Dhib hodil kámen do jeskyně v Kumránu a uslyšel rozbití keramiky. Tím byla odhalena skrytá knihovna obsahující asi 500 až 867 rukopisů z Ježíšovy doby, z nichž 1/4 až 1/3 pocházela z Bible.

V Kumránu žilo v dané době vždy jen asi 200–300 lidí. Kumrán připomínal klášter, neboť z 1 200 hrobů na hřbitově patřilo pouze 6 ženám a 4 dětem. Bylo tam asi 200–300 jeskyní a lidé obývali 30 z nich. Většina lidí však žila v chatrčích nebo stanech. Mince nalezené v Kumránu dokládají, že zde lidé žili přibližně od roku 135 př. n. l. až do náhlého zničení v roce 68 n. l. Římané Kumrán dobyli a všechny, kteří neunikli, zabili nebo zotročili.

Víra židovské sekty „Děti světla“: Současní badatelé kdysi zaměňovali obyvatele Kumránu s esejci kvůli jejich podobnostem. Tato sekta, která si říkala „Děti světla“, vznikla kolem roku 200 př. n. l. Věřili ve vzkříšení mrtvých (podobně jako farizeové), praktikovali křest ponořením a měli představené podobné křesťanským biskupům. Domnívali se, že Melchizedek byl nebeská bytost a že bezbožní budou zničení.

Kumránské komentáře k Genesis 49:10 a Izaiášovi 11:1–3 ukazují, že tyto pasáže považovali za mesiášská proroctví. Stejně jako ostatní i kumránská komunita věřila, že Mesiáš bude konat zázraky a uzdravovat. Věřili také, že Mesiáš osobně zabije římského císaře. Pohřbívání všech mrtvých z Mesiášových vojenských vítězství by trvalo roky. Jak tedy uvádí Christian News (23. 11. 1998): „Nyní tedy víme, že když Kaifáš vedl soud s Ježíšem, stačilo mu jen přimět Ježíše, aby přiznal, že je Mesiáš. Jakmile Ježíš, který vykonal předpovězené zázraky, toto přiznání učinil, byl považován za vinného z velezrady proti císaři.“

Navštivme „knihovnu“: V jedenácti jeskyních se zachovalo asi 95 000 fragmentů, z toho 40 000 jen v jeskyni č. 4. Mezi fragmenty, které nepocházejí z Bible, patří mezuzot (verše nosené na paži) a filakterie (verše nosené na čele) z knihy Exodus a Leviticus. Zde jsou některé ze zachovaných textů Starého zákona.

Žádné komentáře k jiným knihám neukazují, že by považovali knihy mimo Bibli za Písmo.

Jednou z důležitých funkcí Svitků od Mrtvého moře je osvětlení tehdejší židovské kultury.

Jednou z vír, kterou sdílela kumránská komunita s ostatními, bylo přesvědčení, že Mesiáš bude konat zázraky a uzdravovat. Věřili také, že Mesiáš osobně zabije římského císaře. Pohřbívání všech mrtvých z Mesiášových vojenských vítězství by trvalo roky. Jak tedy uvádí Christian News (23. 11. 1998): „Nyní tedy víme, že když Kaifáš vedl soud s Ježíšem, stačilo mu jen přimět Ježíše, aby přiznal, že je Mesiáš. Jakmile Ježíš, který vykonal předpovězené zázraky, toto přiznání učinil, byl považován za vinného z velezrady proti císaři.“

Wycliffe Bible Dictionary na str. 441 uvádí, že svitky od Mrtvého moře dokazují, že Janovo evangelium není helénistickým dokumentem z 2. století, ale „díky mnoha paralelám s kumránskými texty se jasněji než kdy jindy ukazuje, že je produktem Palestiny 1. století.“

Jedním z rukopisů z jeskyně 4 v Kumránu je kniha Exodus ze samaritánského Pentateuchu. Jedním z nejstarších svitků je 4Q17, který obsahuje text od Exodu 38 až po Leviticus 2. Jedná se o jeden z nejstarších rukopisů, zkopírovaný kolem roku 250 př. n. l. Je prakticky identický s masoretským textem. Svitek Izaiáše obsahuje kompletní text Izaiáše. Ten i další exemplář z jeskyně 1 byly podle publikace *A Survey of Old Testament Introduction* (str. 25) v 95 % textu identické se standardní hebrejskou Biblí. (Při namátkové kontrole jsem na základě vlastního vzorku zjistil úplnou shodu v 94,6 % na úrovni jednotlivých souhlásek.)

Mezi masoretským a kumránským textem existuje řada drobných odchylek, které mohou být způsobeny dialektálními rozdíly a změnami, podobně jako je tomu dnes v případě britské a americké angličtiny. Zde uvádíme několik významnějších odchylek. Odborníci také upozorňují, že zatímco masoretský písaři věnovali extrémní pozornost přesnému opisování každého svitku, sekta v Kumránu možná neměla při opisování tak vysoké standardy.

Exodus 1:5 v masoretském textu uvádí, že do Egypta odešlo 70 lidí. Když Štěpán ve Skutcích 7:14 uvedl číslo 75, dalo by se předpokládat, že Písmo (bezchybně) zaznamenalo, jak Štěpán citoval z chyby v Septuagintě, která uváděla číslo 75. Nicméně i Svitky od Mrtvého moře uvádějí číslo 75, takže možná měli v tomto případě pravdu jak Štěpán, tak Septuaginta.

V Deuteronomiu 32:43 se uvádí: „Ať ho uctívají všichni Boží andělé“, zatímco masoretský text tuto větu neobsahuje. Hebrejcům 1:6 tuto větu cituje.

Masoretský text v 1. knize Samuelově 17:4 uvádí, že Goliáš měřil 6 loktů a jednu španu, tedy zhruba 9 stop a 9 palců. Septuaginta a Svitky od Mrtvého moře však uvádějí 4 lokty a jednu španu, tedy asi 6 stop a 9 palců.

Mezi svitky z Mrtvého moře byly nalezeny targumy, tedy aramejské parafráze, a to z knihy Leviticus a dva targumy z částí knihy Jób. Mezi Svitky od Mrtvého moře se nacházejí komentáře k Genesis, Žalmu 37, možná k Písni písní, Izaiášovi, Micheášovi, Nahumovi, Zefaniášovi, dva k Ozeášovi a jeden silně poškozený k Habakukovi 1:2 až do konce 2. kapitoly. Autoři se snažili vše vztáhnout k událostem své doby.

Septuaginta: V jeskyni č. 4 se nachází nejstarší kopie části Septuaginty, a to textu Leviticus, datovaná do roku 100 př. n. l. V jeskyni č. 7 je kopie 28. kapitoly knihy Exodus. Další svitky obsahují kopii knihy Numeri a dvě kopie knihy Deuteronomium. Dva svitky jsou velmi zajímavé. Jeden svitek se jeví jako hebrejský předloha Septuaginty pro 1. a 2. knihu Samuelovu. Další svitek obsahující knihy Zachariáše, Jonáše a Malachiáše je v hebrejštině a zdá se, že se nachází mezi Septuagintou a masoretským textem. Verze Jeremiáše v Septuagintě má o 60 veršů (o 1/8) méně než masoretský text. Svitek z Mrtvého moře 4QJerb potvrzuje některé z těchto chybějících částí. Jeden svitek obsahoval hebrejský text 151. žalmu, který se nachází také v Septuagintě.

Apokryfy a další knihy: Svitek 2Q18 (= 2QSir) obsahuje 6. kapitolu knihy Sirach (Ecclesiasticus) a jeskyně 7 obsahuje fragmenty knihy Tóbit. Jeskyně 4 obsahuje rovněž 5 fragmentů knihy Tóbit (4Q196 až 4Q200). Archeologická encyklopedie Svaté země na str. 114 uvádí, že na rozdíl od knih Bible nebyly kopie apokryfních rukopisů napsány písaři žijícími v Kumránu, ale byly do Kumránu přineseny. Ačkoli byly apokryfní knihy nepochybně sepsány před Kristovým narozením, kniha *When Cultists Ask* na str. 287 poznamenává, že nelze s jistotou říci, zda byly do Septuaginty zařazeny před nebo po Kristově narození.

Jeden svitek, 11QPs, obsahuje další žalmy, tzv. žalmy 152–155. Kromě svitků od Mrtvého moře jsou různé verze těchto žalmů známy pouze v syrském jazyce.

Svitky od Mrtvého moře obsahovaly také řadu chvalozpěvů a dalších knih, které se v apokryfech nevyskytují, včetně 1. knihy Henochovy (kromě 2. oddílu), 14 kopií Knihy jubileí v hebrejštině a mnoha dalších textů známých pouze ze svitků od Mrtvého moře. Skutečnost, že se mezi svitky od Mrtvého moře nacházejí knihy Sirach a Tóbit, tedy neprokazuje, že by je kdokoli, dokonce ani kumránská komunita, nutně považoval za Písmo.

Svitky od Mrtvého moře jsou užitečné pro objasnění tehdejšího židovského myšlení. Wycliffe Bible Dictionary na str. 441 uvádí, že svitky od Mrtvého moře ukazují, že Janovo evangelium a Pavlovy spisy nejsou pouze helénistickými dokumenty z 2. století, ale ve skutečnosti vykazují určité paralely se svitky od Mrtvého moře.

Shrnutí: Jeskyně v Kumránu poskytly bohatý zdroj rukopisů Starého zákona z doby Krista, které jsou asi o tisíc let starší než masoretské texty. I další spisy poskytují kontext k některým částem Nového zákona.

Otázka: Jaké jsou některé rozdíly ve znění mezi masoretským textem a svitky od Mrtvého moře?

Odpověď: Zde je výběr některých z „nejvýznamnějších“ odlišností. Pokud není uvedeno jinak, masoretský text (MT) je uveden jako první a svitek z Mrtvého moře jako druhý.

Dt 5,5 „slovo“ (MT) vs. „slova“ (Svitky od Mrtvého moře, Samaritánský Pentateuch, Septuaginta, syrský překlad, Vulgata, Targum)

Dt 10:13 „Hospodin“ vs. „Hospodin, tvůj Bůh“ (Svitky od Mrtvého moře, Septuaginta, syrský překlad)

Dt 31:1 „šel a promluvil“ vs. „dokončil promlouvání všeho“ (svitky od Mrtvého moře, Septuaginta)

Dt 32:8 Masoretský text: „synové Izraele“ vs. Septuaginta: „andělé Boží“ vs. svitek z Mrtvého moře: „synové Boží“

Dt 32:15 „Jeshurun“ vs. „Jákob se nasytil; Jeshurun“ (Svitky od Mrtvého moře, Samaritánský Pentateuch, Septuaginta)

Dt 32:19 „viděl to“ vs. „viděl to a žárlil“ (Svitky od Mrtvého moře, Septuaginta)

Dt 32:43 „národy“ vs. „nebesa“ (Svitky od Mrtvého moře, Septuaginta)

Dt 32:43 (chybí) (masoretský text) vs. „Ať ho uctívají všichni Boží andělé.“ (Septuaginta, Židům 1:6 a Svitek od Mrtvého moře 4Q44 (=4QDeut(q)), Jan Zlatoústý (zemřel r. 407 n. l.) Homilie na Židům, homilie 4, č. 2, s. 382–383)

Dt 32:43 „služebníci“ vs. „děti“ (Svitek od Mrtvého moře 4Q44 (=4QDeut(q)), Septuaginta)

Dt 32:43 (chybí) vs. „odplatí těm, kdo ho nenávidí“ (Svitek od Mrtvého moře 4Q44 (=4QDeut(q)), Septuaginta)

Dt 32:43 „očistí svou zemi, svůj lid“ vs. „očistí zemi pro svůj lid“ (Svitky od Mrtvého moře 4Q44 (=4QDeut(q)), Samaritánský Pentateuch, Septuaginta, Vulgata)

Dt 33:8 „tvůj tumim“ vs. „Dej Léviovi svůj tumim“ (Svitky od Mrtvého moře, Septuaginta)

Dt 33:17 „Jeho prvorozený býk“ vs. „prvorozený býk“ (Svitky od Mrtvého moře, Septuaginta, syrština, Vulgata)

1 Sam 1:23 „jeho slovo“ (MT, svitek od Mrtvého moře 4Q51 (=4QSam(a)) „tvé slovo“ (Septuaginta, syrština)

1 Sam 1:24 „se třemi býky“ vs. „s tříletým býkem“ (Svitek od Mrtvého moře 4Q51 (=4QSam(a)), Septuaginta, syrština)

1 Sam 2:1 „Hospodin“ vs. „můj Bůh“ (Septuaginta)

1 Sam 2:1 „tvé vítězství“ vs. „mé vítězství“ (Svitky od Mrtvého moře 4Q51 (=4QSam(a)))

1 Sam 2:20 „dám ti“ vs. „odplatím ti“ (Septuaginta, Svitek od Mrtvého moře 4Q51 (=4QSam(a)))

1 Sam 2:20 „prosba, o kterou požádala“ vs. „dar, který mu dala“ (Septuaginta, Svitky od Mrtvého moře 4Q51 (=4QSam(a)))

1 Sam 2:21 „Když Hospodin“ vs. „A Hospodin“ (Septuaginta, Svitek od Mrtvého moře 4Q51 (=4QSam(a)))

1 Sam 2:27 „když byli v domě“ vs. „když byli otroky domu“ (Septuaginta, Svitek od Mrtvého moře 4Q51 (=4QSam(a)))

1 Sam 2:29,32 „kopnout“ vs. „pohlédnout chamtivým okem“ (Septuaginta, Svitek od Mrtvého moře 4Q51 (=4QSam(a)))

1 Sam 2:33 „tvé oči … tvé srdce“ vs. „jeho oči … jeho srdce“ (Septuaginta, Svitek od Mrtvého moře 4Q51 (=4QSam(a)))

1 Sam 2:33 „zemřou jako mladí muži“ vs. „zemřou mečem“ (Septuaginta, Svitek od Mrtvého moře 4Q51 (=4QSam(a)))

1 Sam 3:4 „zavolal Samuela“ vs. „zavolal: ‚Samueli! Samueli!‘“ (Septuaginta, Svitek od Mrtvého moře 4Q51 (=4QSam(a)))

1 Sam 14:49, 1 Sam 18:17 „Merab“ vs. „Merob“ ve Svitku od Mrtvého moře 4Q51 (=4QSam(a)) pro 1 Sam 14:49, ve Svitku od Mrtvého moře 1Q7 (=1QSam) pro 1 Sam 18:17 a v Septuagintě (Expositor’s Bible Commentary, sv. 3, str. 669)

Jób 22:8 (chybí) vs. „A ty říkáš“ (targum k Jóbovi z Svitků od Mrtvého moře 11Q10 (=11QtgJob)).

Jób 22:17 „jim“ vs. „nám“ (Septuaginta, syrský překlad, Targum ze Svitků od Mrtvého moře)

Ž 119:37 „na tvé cestě“ (hebrejský masoretský text, Septuaginta, Vulgata) vs. „podle tvého slova“ (dva masoretské rukopisy, Svitky od Mrtvého moře a aramejské targumy)

Izaiáš 7:14 Masoretský text: „ona mu dá jméno“ vs. Septuaginta a svitek Velkého Izaiáše z Mrtvého moře: „Jeho jméno bude nazváno.“ Rozdíl spočívá v jedné souhlásce.

Iz 53:9 „utrpení jeho duše a bude nasycen“ vs. „utrpení jeho duše, uvidí světlo života a bude nasycen“

Iz 61:1 (chybí) (MT, Septuaginta) vs. „mrtví jsou vzkříšeni“ svitek od Mrtvého moře 4Q521.

Jer 3:1 „Říkaje: Jestliže“ (MT) vs. „Jestliže“ (svitky od Mrtvého moře, Septuaginta, syrština)

Jer 3:8 „Viděl jsem, že jsem dal“ (MT) vs. „Ona také říká, že jsem dal“ (1 rukopis MT, svitky od Mrtvého moře, Septuaginta, syrština)

Dan 10:16 „někdo, kdo vypadal jako člověk“ vs. „něco, co vypadalo jako lidská ruka“ (Septuaginta, svitky od Mrtvého moře, jeden hebrejský masoretský text)

Hab 2:16 „být odhalen“ (MT) vs. „potácet se“ (Svitky od Mrtvého moře, Septuaginta, Aquila Žid (126 n. l.) a syrština.)

Podrobnosti o všech rozdílech v daném úryvku najdete ve srovnání Izaiáše 53 na konci otázek týkajících se Izaiáše.

Změna závěrů: Před objevením svitků od Mrtvého moře byla Septuaginta považována pouze za podřadný překlad v podstatě masoretského textu. Mnohé rozdíly mezi svitky od Mrtvého moře a masoretským textem se však vyskytují právě v místech, kde se svitky od Mrtvého moře a Septuaginta shodují. Zdá se tedy, že Septuaginta byla spíše překladem jiné rodiny hebrejských rukopisů než svitků od Mrtvého moře. (i když stále existují místa, kde byli překladatelé Septuaginty zmateni nebo se zmýlili)

Bibliografie k této otázce: Poznámky pod čarou v Biblích NASB, NIV, NKJV a NRSV a The Expositor’s Bible Commentary. Masoretský překlad byl porovnán s doslovným překladem Jaye P. Greena a překlad Septuaginty pochází z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona The Septuagint: Greek and English.

Otázka: Co je to masoretský text?

Odpověď: Masoreti byli písaři z farizejské tradice, kteří žili po Ježíšově době. Existuje mnoho masoretských rukopisů, ale pocházejí až z období po roce 900 n. l. Codex Leningradensis z roku 1008 n. l. byl dobře zachovalý masoretský text, který podle díla „The Expositor’s Bible Commentary“, svazek 3, str. 246, posloužil jako základ pro překlad NIV.

Otázka: Je Bůh Starého zákona jinou bytostí, zlou nebo zmýlenou, ve srovnání s Bohem Nového zákona?

Odpověď: Toto je jedno ze dvou či tří učení společných všem proudům starověké hereze zvané gnosticismus. Některé z jejich argumentů vycházely z toho, že Nový zákon zrušil starozákonní stravovací zákony, že ve vesmíru existuje protiklad mezi viditelným a neviditelným a z přesvědčení, že jelikož hmota je zcela zlá, mohl by ji stvořit pouze zlý bůh.

Mimo Bibli již Klement Římský (96–98 n. l., 1. Klementova epištola, kap. 4, sv. 1, str. 6) potvrzoval, že Bůh Starého zákona je dobrý. Můžeme říci, že Ten, kdo je přítelem Ábela a přítelem Abrahama, je i mým přítelem.

Theofil z Antiochie (168–181/188 n. l.) byl jedním z nejranějších křesťanských spisovatelů, kteří se zmínili o stvoření a výslovně uvedli: „Neboť Bůh nestvořil nic zlého.“ (K Autolykovi, kniha 2, kap. 17, str. 101).

Tertullian ve svém díle Pět knih proti Marcionovi z roku 207/208 n. l. účinně vyvrátil teorii o odlišném Bohu Starého zákona. Zde je neúplný souhrn toho, co napsal.

a. Tertullianus říká, že nelze najít žádnou církev apoštolského původu, která by popírala Stvořitele. „Ale pokud se ukáže, že církve byly zkažené od samého počátku, kde se pak najdou ty čisté?… Ukažte nám tedy jednu ze svých církví, která odvozuje svůj původ od apoštola, a zvítězíte.“

b. Proč by dobrý Bůh zachraňoval člověka, kdyby ho nestvořil?

c. Proč by zlý bůh prorokoval příchod Krista ve Starém zákoně? Nový zákon o nich hovoří jako o proroctvích o dobrém Kristu.

d. Jestliže zlý bůh prorokoval o zlém Kristu, proč dobrý bůh zabránil příchodu zlého Krista a místo něj poslal dobrého Krista? Dobrý bůh měl nechat nejprve přijít zlého Krista, místo aby uváděl lidi v omyl a nechal je myslet si, že zlý bůh prorokoval o dobrém Kristu.

e. Proč Ježíš citoval ze Starého zákona jako z autoritativního zdroje?

f. Proč musel Marcion odmítnout části Lukášova evangelia a další části Nového zákona, aby podpořil svůj názor?