< Otázka k Bibli z knihy Soudců

Otázka: Jaký je hlavní smysl knihy Soudců (Soudců 1)?

Odpověď: Kniha Soudců především ukazuje, jak neposlušnost Božího lidu vede k trestu a jak následná poslušnost přináší požehnání. Klíčovou frází v knize Soudců je navíc věta „každý činil, co se mu zdálo správné“, a kniha Soudců ukazuje chaotické důsledky tohoto jednání. Druhým účelem knihy Soudců je ukázat, jak zkaženost lidí je.

Otázka: Co v knize Soudců implikuje slovo „soudce“?

A: Hebrejské slovo shopetim (Soudci) znamená „výkonní vůdci“, jak uvádí Gleason Archer v knize Survey of Old Testament Introduction na str. 280. Jedná se o titul udělený lidem, kteří vedli a soudili Izrael od dob Jozueho až po dobu Saula, prvního krále. Tito muži – a jedna žena – sloužili Bohu v různé míře. V knize Jozue jsme se seznámili s charakterem a životem muže, který, pokud víme, nikdy neudělal kompromis ve svém vztahu s Bohem. Nyní je život složitější a ne tak požehnaný pro ty, kteří kráčejí s Bohem, ale mnohokrát udělali kompromis.

Otázka: Existují v knize Soudců archeologické důkazy o přítomnosti Izraelitů v jiných zemích v období soudců?

Odpověď: Ano, stéla faraóna Merenpta/Merneptaha (1229/1225 př. n. l.), syna Ramzese Velikého, byla nalezena Petrieem v Thébách v Egyptě. Tato stéla (sloup) byla vztyčena v pátém roce vlády faraóna Merneptaha. Chválí ho a uvádí národy, na které Egypťané zaútočili nebo které podmanili. Zmiňuje Chetity, Kanaán, Aškelon, Gezer, Janoam (v severním Kanaánu), Izrael a zemi Horejců.

Otázka: Jaká období útlaku a klidu se vyskytují v knize Soudců?

Odpověď: Zde jsou tato období. Archeolog John Garstang zjistil, že období klidu zmíněná v knize Soudců byla taková proto, že Egypťané uplatňovali svou kontrolu nad pobřežními Kanaánci.

Otázka: Byla v knize Soudců období jednotlivých soudců a útlaku po sobě jdoucí, nebo se některá z nich překrývala?

A: Ačkoli Kniha soudců to výslovně neuvádí, 1. Královská 6:1 uvádí, že od exodu do výstavby Šalomounova chrámu uplynulo 480 let. Z toho by vyplývalo, že období soudců na sebe navazují a nepřekrývají se. Více informací najdete v diskusi k Exodu 5:2 a v knize Davida Rohla „Pharaohs and Kings: A Biblical Quest“ (Crown Publishers 1995), str. 278–283, kde autor předkládá pádné argumenty pro to, že k exodu došlo v roce 1447 př. n. l.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v knize Soudců je tolik nepoučného a nelichotivého, znamená to snad, že „člověk je nucen věřit, že kniha Soudců je přesnější odrazem světských dějin než kniha Jozue“, jak uvádí Asimovův průvodce Biblí na str. 224?

Odpověď: Ne; při odpovědi je třeba zohlednit dva body.

1. Asimovův průvodce Biblí má pravdu, když říká, že je zde mnoho toho, co Izrael nepředstavuje v příznivém světle, a to svědčí o upřímnosti autora. Nepříznivé však neznamená nepoučné. Máme se poučit z chyb druhých a jedním z hlavních bodů knihy Soudců je právě chyba, kdy každý člověk činí to, co je správné v jeho vlastních očích.

2. Asimovův průvodce Biblí zde prozrazuje subjektivní protibiblické zaujetí. Jelikož kniha Soudců není vůči Izraelitům příliš příznivá, jak může větší pozitivita či negativita dokazovat pravdivost? Kdybychom snad vzali nějakou knihu a odstranili z ní všechny negativní části, pak by ta kniha už vůbec nebyla pravdivá! Kdybychom vzali tutéž knihu a odstranili z ní všechny pozitivní části, znamenalo by to snad, že to, co zbývá, je zcela pravdivé? Zatímco existence negativních aspektů ukazuje, že autor nechtěl negativní části zamlčovat, míra pozitivních či negativních částí nedokazuje, jak přesně něco odráží skutečnost.

Otázka: Jaké špatné činy jsou zmíněny v knize Soudců?

Odpověď: Zde je seznam toho, co udělali.

Otázka: Bylo v knize Soudců 1 uvedeno dvanáct soudců, což by odpovídalo dvanácti izraelským kmenům?

Odpověď: Ne. Nikde se neříká, že by těch dvanáct soudců, kteří „vládli“, odpovídalo dvanácti kmenům. Navíc jich bylo třináct, nikoli dvanáct, protože podle Soudců 9:22 „vládl Izraeli“ také Abimelech.

Otázka: Bylo správné, že Izraelité v Soudců 1:6–7 uřízli Adoni-Bezekovi palce na rukou a nohou?

Odpověď: Při zodpovězení této otázky je třeba zvážit dva body.

1. Možná to byla spravedlivá odplata. Adoni-Bezek měl, obrazně řečeno, palců na rukou i nohou na rozdávání, protože je sám uřízl sedmdesáti králům.

2. Písmo vlastně neříká, zda Izraelité udělali správně, nebo ne; pouze zaznamenává, že to udělali.

Otázka: Jak je možné, že v knize Soudců 1:7 bylo na malém území Kanaánu 70 království?

Odpověď: Téměř každé větší město mělo svého vlastního krále. Bylo to podobné jako u mnoha nezávislých království v Řecku o šest set let později.

Otázka: Vzhledem k tomu, že Izraelité v knize Soudců 1:8 dobyli Jeruzalém, proč ho David musel později dobýt znovu, jak je uvedeno ve 2. knize Samuelově 5:6–9?

Odpověď: Porazili Jebuzejce a zapálili část města. Kniha Soudců 1:21 však ukazuje, že město zůstalo nedobyté až do Davidovy doby. Dopisy z Tell el-Amarny (1400–1370 př. n. l.) rovněž dokazují, že Jeruzalém nebyl dobyt.

Otázka: Byli v Soudců 1:10 ti tři Anakité zabiti Judou, nebo byli vyhnáni, jak uvádějí Soudců 1:20 a Jozue 15:14?

Odpověď: „Vyhnáni“ může znamenat zabiti nebo donuceni k útěku. Kniha Jozue 1:10 naznačuje, že tito tři jedinci byli zabiti. Je pravděpodobné, že nebyl zabit celý jejich klan, ale někteří byli vyhnáni. Zabití a donucení ostatních k útěku mohlo být buď jednou událostí, nebo mohlo jít o dvě po sobě jdoucí události.

Otázka: Byli v Soudců 1:16 a Soudců 4:11 Mojžíšovi příbuzní Kenité, nebo to byli Midianité, jak ukazuje Exodus 2:21?

Odpověď: Mojžíš se oženil se Zipporou, Midianitkou a Kušitkou (Etiopankou). Nejprve uvedeme, co není správnou odpovědí, a poté tři možnosti.

Co není správná odpověď: Kenité byli mědikovci a „Kenita“ by se mohlo vztahovat na řemeslo, nikoli na národ. To je však nepravděpodobné, protože Kenité se jeví jako samostatný kmen v knize Soudců 4:17 a zejména v knize Numeri 24:22.

Možné odpovědi:

1. Mojžíš měl alespoň jednu další manželku, Kenitku.

2. Mojžíšův otec byl Midianita: obě zmínky v knize Soudců byly písařskými chybami.

3. Mojžíšův tchán byl Midianita, který buď založil kénitský podkmen, nebo byl jeho součástí.

Otázka: Jak Izraelité v knize Soudců 1:18 dobyli Gazu, Aškelon a Ekron, když byly v Samsonově době pod filistinskou kontrolou?

A: Izraelité je dobyli za Jozueho vlády kolem roku 1400 př. n. l., ale šlo pouze o dočasné dobytí. Filistínci se svými železnými vozy (nebo vozy s koly s železnými ráfky) je znovu dobyli v době, kdy se na scéně objevil Samson, asi o 390 let později.

Jiný názor, že tato města nedobyli, jak uvádí Septuaginta, je podle The Expositor’s Bible Commentary, sv. 3, str. 388–389, pravděpodobně nesprávný.

Otázka: Proč se v knize Soudců 1:19 těmto vozům říká „železné vozy“ a ne prostě „vozy“?

Odpověď: Archeologie nám říká, že ve starověkém světě existovaly dva typy vozů. Egyptské vozy byly lehká dvoukolová vozidla, která přepravovala pouze dvě osoby – lučištníka a řidiče. Byly vyrobeny převážně ze dřeva a kůže a poskytovaly jen velmi malou ochranu před šípy. Vozové ostatních národů byly těžká vozidla podobná povozům, na nichž se vešly tři až čtyři osoby. Poskytovaly určitou ochranu před šípy. Tyto vozy obsahovaly mnohem více kovu.

Otázka: Ukazuje skutečnost, že Izraelité v Soudců 1:19 nedokázali vyhnat Kanaánce, že Bůh není všemocný? (tuto otázku vznesli jak ateista, tak muslim Ahmad Deedat)

Odpověď: Ne. Lidé zřejmě utrpěli porážku v bitvě na rovinách. Místo toho, aby se upřímně modlili k Bohu a bojovali znovu, vzdali boj. I dnes se někdy příliš snadno vzdáváme, když se situace zkomplikuje.

Bůh však dokázal porazit válečné vozy. Stačil Barak a pouhých 10 000 izraelských vojáků, aby zničili 900 železných válečných vozů z Hazoru. (Samozřejmě, že Bůh, který v pravý čas seslal déšť, jenž proměnil bojiště v bláto, také nemalou měrou pomohl).

Otázka: Znamená verš Soudců 1:19, že Všemohoucí Bůh nemohl vyhnat obyvatele nížin, nebo že je nemohli vyhnat Izraelité? (Tuto otázku vznesl muslim Ahmad Deedat.)

Odpověď: Hebrejský text výslovně neuvádí zájmeno, ale smyslem je, že Izraelité ani s Boží pomocí tehdy nemohli vyhnat obyvatele nížin, protože ti měli železné vozy. Později však Izraelité v době Soudců porazili Kanaánce právě pomocí vozů a David porazil Filištínce pomocí vozů. Někdy, i když jsme Bohu poslušní, potřebujeme trpělivost, abychom viděli výsledky toho, že Ho posloucháme.

Bůh je Všemohoucí, ale když se rozhodne použít svůj lid jako prostředek k naplnění své vůle, někdy musíme počkat, než uvidíme úspěšný výsledek.

Otázka: Kdy bylo v knize Soudců 1:23–26 v pořádku povzbuzovat někoho, aby zradil své město a svůj lid?

Odpověď: Ačkoli kniha Soudců toto výslovně neschvaluje, v tomto případě to bylo v pořádku. Rod Josefův vedl válku proti bezbožným Kanaáncům. Většina Američanů během druhé světové války neměla žádný problém s tím, aby povzbuzovala Japonce, Italy, Němce a poražené Francouze k zradě režimů Osy.

Otázka: Nevyhnal Bůh v Soudců 1:28 Kanaánce úplně, nebo byli zcela zničení, jak říká Jozue 10:40?

Odpověď: Kanaánci byli vyhnáni před Izraelity z oblastí, které Izraelité obývali. Nicméně jak kniha Jozue, tak kniha Soudců se shodují v tom, že mnoho dalších Kanaánců vyhnáno nebylo.

Otázka: Proč v knize Soudců 2:1–3 Bůh řekl, že Kanaánce nevyžene, když předtím prohlásil, že to udělá?

Odpověď: Bůh původně nechtěl, aby Kanaánci byli pastí. Kniha Soudců 2 uvádí dva důvody.

V knize Soudců 2:2 se Boží záměry vůči Izraelitům změnily, když přešli od plné poslušnosti k částečné poslušnosti, což je stále neposlušnost. Bůh slíbil, že před nimi vyžene Kanaánce, ale pokud by nechtěli bojovat a neměli by žádné Kanaánce „před sebou“, nebyli by žádní Kanaánci, které by bylo možné „před nimi“ vyhnat.

Soudců 2:21–23: jelikož se chystali být jen částečně poslušní, Bůh použije modlářské Kanaánce jako zkoušku, aby odhalil, kteří Izraelité budou sloužit Bohu.

Dnes může Bůh použít vzpomínky vašich dětí na různé hříšné věci ve vaší domácnosti jako zkoušku pro ně, zda budou skutečně následovat Boha, či nikoli. Na druhou stranu, pokud tyto věci nemáte, pak možná Bůh tyto zkoušky považuje za zbytečné.

Otázka: V Soudců 2:4–6, stáhl Bůh svůj slib pomoci Izraelitům, když byl Jozue ještě naživu?

Odpověď: Pravděpodobně ano. Země měla od války oddech v Jozue 11:23, ještě předtím, než Jozue a ostatní vůdci zemi rozdělili. Ačkoli není nutné, aby Soudců 2:6 chronologicky následovalo po Soudců 2:2–3, s největší pravděpodobností tomu tak bylo.

Otázka: Bylo slovo „Aštoret“ v knize Soudců 2:13 obecný výraz pro semitskou bohyni?

Odpověď: Ne. Ačkoli je zde jméno uvedeno v množném čísle, odkazuje na více soch téže bohyně, nikoli na různé bohyně. Wycliffe Bible Dictionary (str. 700–707) obsahuje rozsáhlou kapitolu o přibližně 36 konkrétních blízkovýchodních božstvech a Aštarte byla konkrétní bohyně uctívaná mnoha národy v mnoha jazycích. Byla bohyní sexu, plodnosti obecně a často i války. Babylóňané ji nazývali „Ištar“, starší Sumerové „Inanna“, v Ugaritu „ttrt“, ve Fénicii „‘strt“, v řeckém písmu „Astarte“ a v jižní Arábii „Attar“. Astarte/Ištar by také mohla souviset s řeckou Afroditou a římskou Venuší.

Všimněte si, že existuje také jiná bohyně jménem „Ašera“, známá také Sumerům, jižním Arabům, obyvatelům Ugaritu jako Athiratu-yammi, Babylóňanům jako Ashratum a Egypťanům jako Abdi-Ashirta. Wycliffe Bible Dictionary na str. 701 uvádí, že se jedná o jinou bohyni než Astarte/Ištar.

Otázka: Bylo v knize Soudců 2:13 jméno „Aštoret“ zkreslením správného jména Aštarte, protože zbožní izraelští redaktoři spojili samohlásky slova Bosheth (hanba) se souhláskami jména Aštarte/Astarte?

Odpověď: Někteří učenci se toho domnívají. Původní hebrejské rukopisy Starého zákona byly psány bez samohláskových značek, takže jakékoli použité samohlásky byly dodány až později.

Otázka: V knize Soudců 2:14–19 se zdá, že zbytek knihy Soudců následuje tento vzor, ale proč tento vzor existoval?

Odpověď: Bůh seslal utlačovatele jako trest, aby přivedl Izraelity zpět k sobě. Boží strategie a soudce, kterého Bůh použil, byli úspěšní a Izraelité se vrátili. Jakmile se jim začalo dařit, zapomněli důvěřovat Bohu a zbavit se svých modl.

Někdy se zdá, že je pro člověka mnohem snazší činit pokání před Bohem, když se dostane do těžké situace, než vytrvat v životě, který se Bohu líbí.

Otázka: Proč v Soudců 2:15 Bůh bojoval proti Izraelitům, místo aby je prostě ignoroval?

Odpověď: Když byli Izraelité vzpurní, Bůh je neignoroval, ale trestal je porážkami, dokud k němu nevolali o pomoc. Boží trest pro skupinu lidí může zahrnovat i smrt.

Otázka: Proč v knize Soudců 2:19 vedla smrt každého soudce k tomu, že se lidé vrátili k modlářství?

Odpověď: Ze stejného důvodu, z jakého se někteří lidé odvrací i dnes. Lidé v mnoha náboženstvích se mohou odvrátit, když zemře vůdce, v něhož vkládali svou důvěru. Lidé, kteří se hlásí ke křesťanství, ale vkládají svou důvěru více do křesťanského vůdce než do Boha, by se mohli odvrátit, když tento vůdce zemře.

Otázka: Jak Izraelité v knize Soudců 3:7 sloužili Baalům a hájům?

Odpověď: Baalové je množné číslo slova Baal, přičemž Baal byl jak kanaánským modlářským bohem, tak obecný výraz pro bohy.

Otázka: Existují v knize Soudců 3:8 nějaké archeologické důkazy o tom, že Izrael sloužil Chušan-Rišataimovi, králi Aram-Naharaimu?

Odpověď: Zaprvé se zde nemluví o Babylonu ani o Asýrii (které byly v té době slabé), ale o Aramu-Naharaimu. Podle publikace „Bible Knowledge Commentary: Old Testament“ (str. 386) znamená Aram-Naharaim „Aram dvou řek“. Jinými slovy, jedná se o část Mezopotámie v dnešní Sýrii mezi řekami Tigris a Eufrat.

Otázka: Byl v knize Soudců 3:8 název „Kušan-Rišatajim“ skutečným jménem, nebo pohrdavým označením?

Odpověď: Velmi pravděpodobně ano. Izraelité přepisovali jména z jiných jazyků a možná bylo i jméno Kušan takovým přepisem. Ať už tomu bylo jakkoli, „Rišatajim“ znamená „dvojnásobná zlovolnost“ a to pravděpodobně nebylo jeho skutečné jméno. Je pravděpodobnější, že Kušan je přepisem nějakého jména než výrazem pro „Kušitu“, i když je možné, že tento význam má.

Otázka: Měl Ehud v knize Soudců 3:17–22 právo podvodně zavraždit moábského krále Eglona?

Odpověď: Ačkoli Ehud vlastně neřekl lež, krále Moábského oklamal. V některých výjimečných případech mohou křesťané uvádět v omyl a způsobit klam. Například pokud byste žili během čínské kulturní revoluce nebo za vlády Rudých Khmerů v Kambodži, kdy vláda zabíjela intelektuály. Kdyby vás vláda požádala, abyste identifikovali všechny své přátele z řad intelektuálů, byli byste ochotni je udat, vědomi si toho, jaký osud je čeká?

Otázka: Jak mohl Šamgar v Soudců 3:31 zabít 600 mužů volským bodcem?

Odpověď: Ohnivka byla těžký nástroj. Pravděpodobně se jednalo o tyč dlouhou 7–10 stop, na jednom konci ostrou a na druhém s dláto. V rukou silného muže by to byla dobrá zbraň.

Otázka: Je kniha Soudců 4 pozdějším (zdroj E) popisem Barakova vítězství a kniha Soudců 5 dřívějším (zdroj J, cca 1125 př. n. l.), jak tvrdí Harperův biblický slovník (Harper & Row 1961), str. 132?

Odpověď: Ne. Neposkytují žádný důkaz o tom, jak prokázat, že jedna z nich je starší než druhá. Teorie JEPD, na níž je založeno mnoho spekulací, byla vyvrácena. Jedním z mnoha problémů s „teorií“ JEPD bylo to, že její zastánci měli velké potíže se shodnout na tom, které části pocházejí z kterého zdroje.

Otázka: Byl tento Jabin z Hazoru v Soudců 4:2 stejný jako ten v Jozue 11:1?

A: Ne. Pravděpodobně se jednalo o potomka Jabina, který žil o 160 let dříve, v době Jozueho. Králové a faraoni byli často pojmenováni po svých předcích.

Otázka: Jak mohlo město Chazor v Soudců 4:3 utlačovat Izrael, když bylo již dříve zničeno v Jozue 11:10–11?

Odpověď: Archeologie nám říká, že město Chazor bylo vypáleno v letech 1400 př. n. l., 1300 př. n. l. Egypťany a v roce 1230 př. n. l. Bez ohledu na zaujatost kritiků Bible nám archeologie vypráví tento příběh velmi přesně.

Otázka: Co znamenají jména Debora a Barak v knize Soudců 4:4,6?

Odpověď: Debora znamená „včela“ a, jak vtipně poznamenal jeden učitel Bible, byla to „medová“ soudkyně. Barak znamená „blesk“.

Otázka: Co víme o hoře Tábor z knihy Soudců 4:6?

Odpověď: Hora Tábor je skalnatý kužel vysoký 1300 stop, který se tyčí 1843 stop nad mořem. Nachází se asi 10 mil, neboli 16 kilometrů, od Kíšonu, sezónní řeky. Pro válečné vozy by bylo obtížné vyjet na vrchol hory Tábor, takže armáda na hoře Tábor by byla před vozy v bezpečí, dokud by nesestoupila dolů k útoku.

Otázka: Je v Soudců 4:7 tím „já“ Debora, nebo Bůh?

Odpověď: Debora zprostředkovává Boží poselství, takže „já“ zde odkazuje na Boha, jak ukazuje Soudců 4:14.

Otázka: Je zmínka o kmeni Efraim a jeho významném postavení v Soudců 4:9 a jinde v knize Soudců důkazem toho, že kniha Soudců byla sepsána až po odtržení severního království?

Odpověď: Ne. Podle některých kritiků zřejmě platí, že pokud se někde zmiňuje Efraim, bylo to napsáno v severním království; pokud se zmiňuje Juda, bylo to napsáno v jižním království; a pokud kniha zmiňuje obojí, měla dvě části, napsané na různých místech.

Pro nestranného pozorovatele není nepředstavitelné, že by někdo v Judsku mohl alespoň několikrát zmínit Efraim, a je představitelné, že by někdo v Efraimu mohl zmínit Judsko. Není také nepředstavitelné, že pokud by knihy byly napsány před rozdělením království, neexistovalo by mezi nimi žádné nepřátelství.

Otázka: Proč se v Soudců 4:9 Barak zdráhal vést Izrael bez Debory?

Odpověď: Písmo to výslovně neuvádí, ale můžeme vidět jeden možný důvod. Vzhledem k tomu, že Debora povolala Baraka, mohlo by to naznačovat, že Debora byla již nějakou dobu uznávanou vůdkyní, a Barak se obával, že bez Debory by ho Izraelité nemuseli následovat.

Druhým důvodem mohlo být to, že Debora byla soudkyní působící v oblasti mocného kmene Efraima a Barak chtěl předtím, než vyrazil, získat podporu Efraima.

Otázka: Bylo v Soudců 4:9 a Soudců 9:54 něco špatného na tom, že padli rukou ženy?

Odpověď: Ne, ale při odpovědi je třeba zohlednit dva body.

1. Až do moderní doby byla fyzická síla ve válce velmi důležitá. Muži jsou obvykle silnější než ženy v horní části těla.

2. Ačkoli na tom, že byl Sisera zabit ženou místo mužem, nebylo nic špatného, většina blízkovýchodních kultur (pravděpodobně včetně kanaánské) by to považovala za méně čestný způsob smrti. Tím by se zajistilo, že Sisera nebude připomínán jako hrdina nebo velký válečník.

Jen pro zajímavost: Abimelech v knize Soudců 9:54 požádal svého zbrojnoše, aby ho zabil, aby se neříkalo, že ho zabila žena.

Otázka: Bylo správné, že Jael v knize Soudců 4:9 a 4:18 zabila Siseru?

Odpověď: Tato neizraelská žena Siseru nejen uvedla v omyl, ale přímo mu lhala: „Tady budeš v bezpečí.“ Debora, Barak a Izraelité považovali Jael za hrdinku za to, že zabila jejich úhlavního nepřítele. Zde je pět bodů k zvážení:

Kenité putovali s Izraelem pouští. Dokud nepřišli Asyřané, žili v Palestině jako kočovníci. Vztahy mezi Izraelity a Kenity byly vždy přátelské.

Svým vlastním způsobem a vlastními prostředky převzala iniciativu, aby pomohla Izraelitům.

Do jaké míry, pokud vůbec, znala Boží zákon o křivém svědectví, nevíme.

Pokud se dopustila hříchu lží, byla oceněna za to, že pomohla Božímu lidu s pravdou, kterou měla k dispozici.

Na druhou stranu někteří se domnívají, že nezhřešila. V době války je v pořádku lhát nepříteli, i když nepřítel netuší, že nejsou na stejné straně.

Dnes lidé někdy používají sporné prostředky, aby pomohli křesťanům. Křesťané by však neměli používat bezbožné prostředky.

Kniha „When Critics Ask“ (str. 147) zmiňuje následující body:

1. Když Sisera, ozbrojený válečník, již přišel k Jaelině stanu (Soudců 4:17), co měla Jael dělat? Nemohla ho porazit v boji a nemohla mu ani říct, aby odešel.

2. Sisera utlačoval Boží lid a kdyby unikl, utlačoval by je znovu.

3. Jael bojovala proti Božím nepřátelům svým způsobem, stejně jako bojovali mužští válečníci svým.

4. Bez ohledu na to, zda byla Jaelina metoda nejlepší, Debora a Barak její čin za těchto okolností ocenili. To však neznamená, že by každý měl ve válce používat lstivost.

Otázka: Proč byla Barakova armáda v Soudců 4:15 tak malá?

Odpověď: Armáda čítala pouze asi 10 000 pěšáků. Odpověď najdeme v knize Soudců 5:8, 9, 15–18, 23. Mnozí z ostatních kmenů se nerozhodli připojit se k Barakovi a Deboře v boji. Je možné, že mnoho Izraelitů uzavřelo s Jabinem mír, aby pod ním sloužili.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Soudců 4:15 byly vozy účinnou válečnou zbraní, jak mohlo 10 000 izraelských pěšáků porazit armádu s 900 vozy?

Odpověď: Odpověď lze odvodit ze Soudců 5:4–5, 20–21. Tyto verše hovoří o dešti a rozvodněných řekách. Tenká kola bojových vozů se zabořila do bláta. Dalším důkazem je, že Sisera neutekl ve svém bojiovém voze, jak by se dalo očekávat, ale opustil svůj vůz a utekl pěšky.

Otázka: Měl Heber, Kenita, v knize Soudců 4:17 osamocený stan?

Odpověď: Ačkoli je to možné, pravděpodobně neměl osamocený stan. Nomádi často tábořili v rodinných skupinách a Heber měl pravděpodobně malý klan.

Otázka: Proč v knize Soudců 4:18 Jael zabila Siseru kladivem, místo nějakého jiného nástroje?

A: Bylo běžné, že ženy stavěly stany, a k tomu používaly kladiva. V práci s kladivem měla jistě dost zkušeností.

Q: Proč by byl Jaelin stan v Soudců 4:18 dobrým úkrytem?

A: Na základě toho, co víme o pozdějších beduínských zvycích, bylo muži zakázáno vstoupit do ženského stanu, pokud nebyl jejím manželem, synem nebo Otcem.

Q: Je pravda, že když Jael v Soudců 4:19 podala Sisera „mléko“, bylo toto „mléko“ eufemismem pro intimní vztahy, jak kategoricky tvrdí kniha Born Again Skeptics na str. 166?

Odpověď: Ne. Jaelin manžel by si to nemyslel, zvláště když Sisera požádal pouze o vodu. Ve skutečnosti nevím, kde by mléko z měchu mohlo něco takového znamenat, kromě mysli kritika, který velmi, velmi usilovně hledá v Bibli důkazy, že nedovolený sex je v pořádku.

Otázka: Ležel Sisera v Soudců 4:21, když byl zabit, nebo spadl (a tedy stál), když byl zabit, jak naznačuje Soudců 5:27?

Odpověď: Sisera spal, když byl zabit. Výraz „padl mrtvý“ v knize Soudců 5:27 buď jednoduše znamená, že zemřel, nebo že se pohnul a spadl, když umíral.

Otázka: Je Píseň Debory v knize Soudců 5 považována za jednu z nejstarších částí Bible?

Odpověď: Ne. Konzervativní biblisté se tohoto názoru nedrží, protože neexistují žádné důkazy, které by jej podpořily.

Otázka: Jak to, že v Soudců 6:1–6 byli Midianité dost silní na to, aby porazili Izrael, když Jozue zabil midianitské knížata v Jozue 13:21?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit tři body.

1. Midianité nebyli v knize Jozue 13:21 zcela zničení. Podobně i Německo bylo v první světové válce těžce poraženo, ale o dvacet let později se v druhé světové válce vrátilo ještě silnější.

2. V knize Soudců 6:1–6 byli Midianité spojeni s Amalekity a dalšími národy.

3. K tomuto útlaku došlo více než 200 let poté, co Jozue porazil Midianity. Za 200 let se může stát mnoho věcí.

Otázka: Jak Midianité v knize Soudců 6:4–6 přivedli Izrael do chudoby?

Odpověď: Část odpovědi najdeme v knize Soudců 6:11. Midianité neměli zájem o usedlý (nenomádský) život. Chtěli obilí a bohatství, které Izraelité měli, a bylo jim jedno, zda Izraelité přežijí, nebo zemřou hladem. O tisíciletí později měli podobný pohled na věc Mongolové. Mysleli si, že města jsou plýtváním dobrými pastvinami, ale dovolili podmaněným národům, aby tam i nadále žili, kvůli daním, které od nich vybírali.

Otázka: Proč v knize Soudců 6:10 nebyl Bůh spokojen s tím, že uctívali bohy Kanaánu, když v knize Soudců 2:3–4 řekl, že se stanou pastí pro Izraelity, pokud nevyžene Kanaánce, a že to neudělá?

Odpověď: V odpovědi je třeba zohlednit dva body.

Zůstat tam nebylo původním záměrem: To, že v Kanaánu zůstanou nějací Kanaánci, původně nebylo součástí plánu, který jim Bůh zjevil. Teprve poté, co přestali Kanaánce vyhánět, Bůh řekl, že nebudou vyhnáni.

Modlářství nebylo následným záměrem: Bůh tam Kanaánce nechal jako zkoušku pro Izrael, aby zjistil, zda mu zůstanou věrní. Skutečnost, že Bůh tuto zkoušku dopustil, v žádném případě neznamená, že si přál, aby v ní selhali.

Otázka: Proč Gedeon v Soudců 6:11 mlátil obilí ve vinném lisu?

Odpověď: Dělal to, aby to skryl před Midianity. Navíc, jelikož se mlátilo ve vinném lisu, šlo pravděpodobně o malou sklizeň.

Otázka: Byl anděl v Soudců 6:12 sarkastický, když oslovil skrývajícího se Gedeona jako „mocného muže statečnosti“?

Odpověď: Pravděpodobně ne. Mohlo by jít o jednu z následujících možností, případně o obě.

Povzbuzení: Gedeonovi by to dodalo odvahu, kdyby věděl, že bude mít statečnost stát se mocným mužem.

Znamení budoucnosti: Gedeon byl v Božích očích mocným mužem statečnosti. Bůh nás nevidí jen tak, jací jsme, ale takoví, jací budeme.

Otázka: Měl Gedeon v Soudců 6:17 pravdu, když žádal o znamení?

Odpověď: Někdy je dobré nehodnotit věci z hlediska „správného či nesprávného“ nebo „povoleného versus zakázaného“, ale spíše z hlediska toho, co je nejlepší. Požadovat znamení pravděpodobně nebylo to nejlepší; kdyby byla Gedeonova víra větší, nepotřeboval by ho.

Bez ohledu na míru jeho víry Bůh na jeho prosbu odpověděl, aniž by mu cokoli vytkl. Bůh milostivě vyšel Gideonovi vstříc tam, kde se právě nacházel, ať už to bylo ve vinném lisu nebo uprostřed jeho pochybností, a vypořádal se s jeho pochybnostmi. Bůh jedná s každým člověkem tam, kde se právě nachází, a Bůh je milostivý i dnes.

Otázka: Co nám říká o Gideonovi verš Soudců 6:22?

Odpověď: Dvě věci.

1. Gedeon znal alespoň část Starého zákona, protože věděl, že nikdo nemůže spatřit Boží tvář a zůstat naživu.

2a. Možná opravdu nevěřil, že se jedná o Božího anděla, dokud se nestal zázrak.

2b. Nebo Gedeon tomu věřil už předtím, ale až v tu chvíli se zastavil, aby přemýšlel a zvážil dopad Božího poselství.

Otázka: Kdo je anděl, kterého Gedeon viděl v Soudců 6:22–23?

Odpověď: Existují dva názory.

Raní křesťané měli sklon považovat zjevení andělů ve Starém zákoně za zjevení Ježíše Krista před jeho Vtělením.

Pozdější křesťané často považují tato zjevení za to, že Bůh používá podobu anděla, aby viditelně komunikoval s lidmi. Bůh mohl u Mojžíše použít podobu hořícího keře a může použít jakoukoli podobu, kterou si zvolí.

Otázka: Co byl v Soudců 6:28 „sloup Ašery“?

Odpověď: Ašera (nezaměňovat s Aštartou) byla bohyní Sumeru, Babylonu, jižní Arábie a hlavním božstvem města Týru. V Ugaritu byla považována za manželku Ela a matku Baala.

Otázka: Proč v Soudců 6:31 Joáš bránil Gedeona, když ten zboural Joášův oltář Baalovi?

Odpověď: Možná se Joáš cítil rozhořčen tím, že lidé, kteří se klaněli u „jeho“ oltáře, si troufale mysleli, že jim oltář patří, o čemž svědčí jejich přesvědčení, že právě oni by měli být těmi, kdo potrestají toho, kdo jej zničil.

Ať už to bylo jakkoli, Joášova touha chránit svého syna byla silnější než jeho láska k Baalovi. Oltáře Baalovi nebyly stavěny jen kvůli oddanosti stavitele; mohly být také velmi výnosné. Bohužel to byla lekce, o které Gedeon raději neměl vědět, protože tuto informaci později ve svém životě využil.

Otázka: Proč byli v Soudců 6:34–35 všichni izraelští muži tak horliví připojit se k Gedeonově armádě, když v dobách Baraka se k tomu stavěli zdráhavě?

Odpověď: Podle Soudců 7:3 se k Gideonovi přidalo 32 000 mužů, zatímco podle Soudců 4:14 se k Barakovi přidalo pouze 10 000 mužů. Písmo to přímo neuvádí, ale můžeme spekulovat o řadě důvodů.

Povzbuzeni předchozí zkušeností s Barakem měli pocit, že mohou znovu zvítězit nad nepřítelem.

Díky zázraku, kdy anděl spálil obětní dar, měli větší jistotu, že Bůh je s nimi.

V zoufalé situaci, kdy jim midjánské vojsko vzalo většinu zásob, raději bojovali za svou svobodu, než aby hladověli.

Otázka: Proč Gedeon v knize Soudců 6:36–40 rozprostřel rouno, když už shromáždil vojsko?

Odpověď: Gedeon již prokázal dostatečné odhodlání k mobilizaci Izraelitů. Je nepravděpodobné, že by rozprostřel rouno, aby požádal o radu ohledně strategie či načasování, neboť není zaznamenáno, že by Gedeon žádal Boha o jakékoli další informace. Existuje několik možností, proč Gedeon rozprostřel rouno.

1a Kolísající víra: Možná Gedeon začal mít pochybnosti a jeho víra kolísala. Neměl se ptát, ale Bůh mu milostivě odpověděl. Jak uvádí kniha „Hard Sayings of the Bible“ (Těžko srozumitelné výroky Bible) na str. 192–193, pro Gedeona to byl okamžik úzkosti, neboť nejprve řekl, že uvěří, pokud bude rouno mokré. Poté však Gedeon vzal svá slova zpět a prohlásil, že uvěří, pokud bude rouno suché.

1b. Konfirmace: Kniha „The Believers Bible Commentary“ (str. 272) uvádí, že mnoho křesťanů příběh o rounu chápe nesprávně. Jelikož Gedeon již shromáždil vojsko, neprosil o vedení, ale o potvrzení. Gedeon věděl, co má dělat, ale hledal jistotu úspěchu.

2a. Gedeon o to žádal pouze pro sebe.

2b. Gedeon o to požádal především proto, aby povzbudil Izraelity.

Otázka: Proč byla v Soudců 7:3 většina mužů poslána domů?

Odpověď: Vítězství nad Midianity by nebylo nijak zvlášť obtížné, protože všichni Izraelité se sjednotili, aby proti nim společně bojovali. Bůh však chtěl, aby věděli, že vítězství pochází od Něho, a ne z jejich vlastní síly a jednoty.

Samozřejmě by to zcela zmátlo jakékoli midjánské zvědy, kteří by se divili, kde táboří velká izraelská armáda.

Když přišel útok, obvykle měla trubky u sebe jen velmi malá část vojáků. Kdyby tam bylo 300 trubek, Midianité by snadno mohli předpokládat, že vojáků je více než stokrát tolik. Všimněte si, že tyto trubky byly všechny trubky původní izraelské armády.

Otázka: Jaký význam mělo v Soudců 7:19 „nově ustavená stráž“?

Znamená to, že u noční stráže vojáků právě probíhala výměna směn. V tuto noční dobu se v táboře pohybovalo více vojáků než obvykle a vzrostla tak pravděpodobnost, že se nepřátelští vojáci navzájem nepoznají a začnou mezi sebou bojovat. Kdyby k boji došlo, mělo by to „sněhový efekt“, protože zmatení a ospalí Midianité, Ammonité a Izmaelité by vyběhli ze svých stanů, když uslyší izraelitský bojový pokřik a uvidí všechny ty temné postavy pobíhající po táboře.

O armádách bojujících mezi sebou se píše také v Ezechielovi 38:18–21 a Zachariášovi 14:13–14.

Otázka: Jaké byly v Soudců 7:19 časy stráží?

Odpověď: Podle publikace „The Bible Knowledge Commentary: Old Testament“ (str. 394) byly za Gedeonových časů tři strážní směny od 18:00 do 22:00, od 22:00 do 02:00 a od 02:00 do 06:00.

Otázka: Proč v knize Soudců 8:6–9 města Sukkot a Peniel odmítla pomoci Gedeónovi?

Odpověď: Ačkoli to Písmo výslovně neuvádí, mohlo to být z jednoho nebo více z následujících důvodů.

Pragmatismus: Pokud by Gedeon zvítězil, byli by osvobozeni. Pokud by zvítězili Midianité, nezáleželo by na tom, zda zůstanou neutrální. Možná sami neměli dostatek vojáků, aby mohli něco změnit.

Strach: Vzhledem k obrovské početní převaze Midianitů nevěřili, že by Gedeon mohl nad Midianity zvítězit, a rozhodli se pro neutralitu.

Obchodní důvody: Možná se dohodli, že budou Midianitům platit tribut. Lidé možná před zaplacením tributu reptali, ale kdyby zaplatili tribut za celý rok v plné výši a poté se vzbouřili, vypadalo by to, jako by platili tribut zbytečně.

Ať už byly důvody jakékoli, bylo zřejmé, že neměli příliš vysoké mínění o Gedeonově armádě ani o Hospodinu, který si Gedeona vyvolil, aby armádu vedl.

Otázka: Proč se v Soudců 8:6–9 liší trest pro Sukot a Peniel od trestu pro Meroz v Soudců 4:23?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zvážit tři body.

1. Ať už to bylo správné či nesprávné, Gedeon zřejmě nebyl tak smířlivý, jak by mohl být.

2. Meroz odmítl pomoci, ale Písmo ukazuje, že Meroz se choval vzdorovitě vůči Deboře a Barákovi, stejně jako Sukot a Peniel vůči Gedeonovi.

3. Sukot a Peniel možná následovaly vzor neutrality, který nastolil Meroz, a tento vzor bylo třeba prolomit.

Bohužel dnes někteří křesťané „zastávají neutralitu“, zatímco všichni křesťané bychom měli „…stát pevně v jednom duchu, s jednou myslí, a bok po boku bojovat za víru evangelia“ (Filipským 1:27b NET).

Otázka: Proč v Soudců 8:18–19 Bůh dopustil, aby Midianité zabili Gedeonovy bratry?

Odpověď: Písmo to neříká. Ale pokud Joášova rodina uctívala Baala, jakou povinnost má Bůh chránit modláře?

Neznáme všechny Boží záměry, ale víra jednoho člověka nemůže nahradit víru jiného. Můžeme si však položit otázku, proč byli Gedeonovi bratři na Táboru, místo aby byli s Gedeonem v armádě?

Otázka: Porazil Gedeon v Soudců 8:24 Izmaelity, nebo Midjánce, jak uvádí Soudců 8:26 o dva verše dále?

Odpověď: Existují dvě odpovědi a obě mohou být správné.

1. Podle knihy Ancient Orient and Old Testament od Kennetha Kitchena (IVP 1966), str. 123, se v té době pojmy Izmaelité a Midianité často používaly jako synonyma.

2. Midianité a Izmaelité byli spojenci. Izraelité tedy bojovali proti jednomu společnému nepříteli.

Otázka: Proč v Soudců 8:22–23 Gedeon odmítl nad nimi vládnout?

Odpověď: Možná měl Gedeon strach, nebo moudře pochopil, že na tento úkol nestačí. Pravděpodobnější však je, že „vládnout“ zde znamenalo stát se králem. Jelikož Bůh nad Izraelem nestanovil krále, Gedeon a někteří další si možná mysleli, že by tím uzurpovali Boží autoritu v Izraeli.

Jedním z rozdílů mezi „králem“ a „soudcem“ bylo to, že královská funkce byla dědičná, zatímco funkce soudce nikoli. Izraelité výslovně požádali, aby nad nimi vládli jak Gedeon, tak jeho syn, takže žádali o dědičného vládce.

Dalo by se předpokládat, že se Gedeon později považoval za krále, neboť jednoho ze svých synů pojmenoval Abimelech, a toto jméno znamená buď „otec krále“, nebo „můj otec je král“. Abimelech bylo také jméno dvou filistinských králů z dřívějších dob.

Gedeon v Soudců 8:22–23 odolal pokušení, aby on a jeho synové byli korunováni za krále, ale Abimelech měl jiné plány. Jako křesťané bychom nikdy neměli toužit po tom, abychom byli králi nad naším impériem zde na zemi.

Otázka: Jak mohl Gedeon, mocný muž Boží, v knize Soudců 8:27 vyrobit takovou modlu?

Odpověď: Písmo to nevysvětluje, pouze zaznamenává tento smutný fakt. Gedeon se značně vzdálil od doby popsané v knize Soudců 6:28–31, kdy porazil Asherin sloup. Kdyby o tom Gedeon jasně uvažoval, bylo by to pro něj zdrojem rozpaků. Nejprve uvedeme několik spíše nevýznamných důvodů, proč to pravděpodobně udělal, a poté několik významných poučení, která si z toho můžeme vzít.

Možná vysvětlení (ale ne ospravedlnění)

Spokojenost s dosavadními úspěchy: Gedeon věděl, že vykonal mocné Boží dílo. Možná měl pocit, že si zaslouží trochu shovívavosti, pokud jde o hřích. Poučením, které si z toho můžeme vzít, je, že když Bůh skrze nás koná veliké věci, může nás silně pokoušet snaha ospravedlnit hřích tím, co jsme udělali dobrého. Někteří lidé to nazývají „syndromem Robina Hooda“, protože Robin Hood zřejmě věřil v podobnou variantu. Loupeže a krádeže byly špatné, ale pokud jste část neprávem získané kořisti rozdali chudým, možná to byla pokání, které to vyvážilo.

Kompromis: Gideonovo setkání s andělem ukázalo, že něco z Bible znal. Jeho otec však měl svatyni s modlami. Jelikož se i ostatní pokoušeli uctívat Boha a přitom dělat kompromisy, udělal to i Gideon. Jedinou pozitivní stránkou bylo, že díky Božímu trestu Gideon pravděpodobně nedal svým vnoučatům špatný příklad.

Prodaný kvůli zisku: Gideon se pravděpodobně od svého otce Joáše naučil, že mít svatyni s modlou může být velmi výnosné. Socha byla modlou pro ostatní, ale možná pro Gideona ve skutečnosti modlou nebyla. Možná byla Gideonovou modlou peníze. Kolik peněz by bylo třeba, abyste ublížili lidem, kteří se snaží hledat Boha? Doufejme, že budete moudří a uvědomíte si, že žádná částka peněz na zemi nestojí za to, abyste si zahnali bohatství a odměny, které člověk může mít v nebi.

Shrnutí: Nevíme, proč Gideon spáchal tento „nevysvětlitelný“ čin. Není to však tak nevysvětlitelné, když vidíme špatné skutky dnešních lidí.

Poučení, které si z toho můžeme vzít: Co se týče nás samotných, máme povinnost vytrvat ve službě Bohu. Co se týče ostatních, musíme si uvědomit, že lidé mohou v určité době věrně sloužit Bohu a později se od něj odvrátit.

Na okraj je zajímavé porovnat to, jak Gedeon zboural oltář, s tím, jak později postavil modlu. Zajímavé je také porovnat to, jak Gedeon nezapomněl na své zabité bratry (8:18–21), s tím, co se stalo se všemi jeho 72 syny kromě dvou.

Otázka: Jak by nám mohl být Abimelech v Soudců 9:5,45 vzorem? (Tuto otázku položil ateista.)

Odpověď: Ten ateista musel být v tomto případě dost zmatený, protože Abimelech neměl být vzorem. Skutečnost, že Písmo zmiňuje Jidáše jako zrádce Ježíše, také neznamená, že by Jidáš měl být vzorem.

Abimelech byl jedinečným soudcem v tom, že ho nikdy nejmenoval Bůh. Je smutné, že Gedeon zahájil svou kariéru zbořením Baalova oltáře, zatímco jeho zlý syn Abimelech obdržel peníze na zahájení své kariéry z Baalova chrámu. Abimelechova matka byla Gedeonovou konkubínou ze Šechemu. Kdyby Gedeon jen věděl, co jeho vlastní syn udělá, jistě by si tu konkubínu nikdy nevzal za druhou manželku. Kdybychom jen měli Boží vizi, abychom viděli důsledky svých činů (dobrých, špatných i těch, kdy se nám nechce), pravděpodobně bychom byli o to horlivější ve službě Bohu.

Více informací najdete v diskusi k 2. Samuelově 13:11–29.

Otázka: Co by měli křesťané podle Soudců 9:5,45 dělat, pokud jsou součástí křesťanské organizace, která má nevěřícího nebo bezbožného vůdce?

Odpověď: Jedná se o závažný problém, protože ve Zjevení 2:20 byl sbor v Thyatiře Ježíšem přísně pokárán kvůli své shovívavosti. Možná se prostě spoléhali na to, že Bůh bezbožné vůdce odstraní, zatímco Bůh od nich očekával, že se nebudou vyhýbat své vlastní odpovědnosti. Efezským 4:3 říká, že máme odpovědnost zachovávat jednotu Ducha. Nemáme však žádnou odpovědnost vytvářet jednotu s bezbožnými lidmi, která neexistuje. Neměli bychom dovolit, aby naše církevní příspěvky směřovaly na účely, které se Bohu nelíbí. Stejně tak Pavel v 1. Korinťanům 5 pokáral danou církev za to, že nevyloučila nemravného bratra. Stalo se to pouhé dvě kapitoly poté, co je Pavel vyzval, aby neměli rozkoly, takže vyloučení někoho z církve, kdo by měl být vyloučen, zjevně nezpůsobuje rozkol v rámci biblického chápání jednoty a rozkolu.

Odpověď se skládá ze tří částí.

A: Co dělat: Existuje jednoduchá, ale účinná strategie, jak zacházet s bezbožnými lidmi, lidmi, kteří vyvolávají rozkoly, a lidmi, s nimiž máte možná neshody, i když byste to mohli být vy, kdo se mýlí. Zde je to, co učil Ježíš v Matoušovi 18:15–22.

A1. Máš-li něco proti svému bratrovi, jdi a v soukromí, jen vy dva, mu jeho chybu ukaž.

A2. Pokud to nepomůže, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva další, abys to s ním probral.

A3. Pokud to nepomůže, řekni to církvi.

A4. Pokud to nepomůže, zacházej s ním jako s pohanem (tj. vylouč ho z církve).

A5. A nakonec, jak je uvedeno ve verších 21–22, pokud činí pokání, odpusť mu.

Pavel v 1. Korinťanům 6:1–8 říká, že nemáme žalovat jiné věřící. Je lepší být ukřivděn, než žalovat jiného opravdového křesťana.

B: Kdy to udělat: Je lepší „prohrát jak bitvu, tak válku“, než způsobit rozkol kvůli druhořadým doktrinálním záležitostem. Rozkol s nevěřícími je však nezbytný, pokud jde o základní doktríny křesťanství. Jaké jsou tedy druhořadé doktríny a jaké jsou základní doktríny?

Ačkoli Bible neuvádí systematický a vyčerpávající seznam, uvádí některé příklady.

B1 Vedlejší: Římanům 14 říká, že strava, konzumace masa a považování jednoho dne za výjimečnější než jiného jsou konkrétně záležitosti, o nichž se nemáme hádat, ačkoli Římanům 14:16 říká, že můžeme promluvit, abychom zabránili tomu, aby to, co považujeme za dobré, bylo označováno za zlé.

B2 Primární: Na druhé straně 1. Korinťanům 15:1–4 zmiňuje některé doktríny jako primárně důležité, jako je Ježíšova smrt za naše hříchy, jeho pohřeb a vzkříšení. Pokud někdo tyto doktríny popírá, není to jen věřící, který má s vámi odlišný názor. Spíše to není vůbec žádný věřící, neboť Pavel výslovně říká, že jejich víra je marná. Neměli bychom s nimi být v jednotě.

B3 Věci, které si zaslouží pokárání, ale ne nutně rozkol, jsou například pokrytectví spočívající v odmítání jíst s pohany, když jsou poblíž Židé, jak ukazuje Galatským 2:11–16. Proti takovým věcem bychom se měli veřejně postavit, i kdyby to znamenalo ztrapnění pro zbožného církevního vedoucího.

C: Poslední možnost: Pokud tedy existuje problém s základní doktrínou a postup z Matouše 18:15–22 byl proveden nebo alespoň vyzkoušen a nic nezabralo, co pak? Pak problém nespočívá jen v bezbožném vedoucím, ale spíše v organizaci či církevním společenství.

C1. Situace z 3. Janova 9–10: Možná lze organizaci zachránit a bezbožné vedoucí z ní vyloučit. Apoštol Jan čelil podobné situaci ve 3. Janově 9–10 a veřejně upozornil na Diotrefa. Dnes se mnoho konzervativních křesťanů v Luteránské církvi – Missouri Synod snaží dosadit do vedoucích pozic muže, kteří „berou Boha za slovo“.

C2. Situace jako v Babylonu: Na druhou stranu organizace nemusí být zachránitelná a podobně jako v případě Babylonu ve Zjevení 18:4 mají praví křesťané povinnost odejít (a vzít s sebou co nejvíce dalších). Možná že pokud byla nějaká organizace symbolicky „opilá krví svatých“ (Zjevení 17:6), je to znamení, že by si situace zasloužila o něco důkladnější prozkoumání, než se dospěje k závěru, že je zachránitelná.

Otázka: Co chtěl Jotam říci v Soudců 9:7–21?

Odpověď: Jotam možná zpochybňoval, zda by vůbec měl existovat nějaký král. Ať už to bylo jakkoli, Jotam se jich zeptal, zda opravdu chtějí, aby nad nimi vládl „trnitý keř“, aby se ujistil, že je to skutečně to, co chtějí. Jotam ve skutečnosti „neprokázal“, že se k Jerub-Baalovi (Gideonovi) a jeho synům chovali nespravedlivě. Pouze jim připomněl to, o čem věděl, že si již uvědomili. Poté řekl, že pokud se nechovali čestně, ať je jejich zvolený král Abimelech zničí a ať lid ze Šechemu a sousedního Bet-Millo zničí Abimelecha.

Otázka: Proč se v Soudců 9:46 nacházela modla jménem „Baal-Berith“ nebo „El-Berith“?

Odpověď: Slovo Baal-Berith znamená „pán Smlouvy (smluv)“ a El-Berith znamená „bůh Smlouvy“. Bylo smutné, že tento modlářský oltář stál poblíž Šechemu, protože právě poblíž Šechemu uzavřel Bůh Smlouvu s Abramem.

Možná bylo umístění oltáře s názvem „Berith“ v Šechemu záměrné, neboť tamní obyvatelé uctívali uzavírání smluv s bohy více než výlučné uctívání jediného, pravého Boha.

Je ironické, že peníze, které Šechemiťané zaplatili Abimelechovi za to, aby jim poskytl malou armádu a zabil Gedeonovy ostatní syny, pocházely právě z chrámu „pána smluv“. Je to poetická spravedlnost, že posledním útočištěm Šechemiťanů byl chrám Baal-Berith a že tam zemřeli kvůli muži, kterému zaplatili a který zabil Gedeonovy ostatní syny.

Otázka: Existuje v Soudců 9:46–49 nějaký mimobiblický důkaz o tom, že chrám el-Berith v Šechemu byl vypálen?

Odpověď: Ano; byly nalezeny důkazy o požáru, které odpovídají období kolem roku 1150 př. n. l. Wycliffe Bible Dictionary na str. 1568–1569 uvádí, že pevnostní chrám měl zdi silné 7 až 7,5 stopy, byl 53 stop široký a 41 stop dlouhý, přičemž vchod se nacházel na delší straně. Uvádí se tam: „Zničení Šechemu Abimelechem kolem roku 1150 př. n. l. je hojně doloženo.“

Otázka: Proč v Soudců 9:54 nechtěl Abimelech, aby se říkalo, že ho zabila žena?

Odpověď: Především Abimelech myslel na svůj odkaz, na to, jak si ho lidé budou pamatovat, a usoudil, že by nebyl považován za příliš dobrého válečníka, kdyby ho zabila žena pouhým shozením kamene. Na Abimelechovi je zde však něco docela fascinujícího.

Abimelech zabil všechny své vlastní bratry a nejenže porušil dohodu s městem, které ho podporovalo, ale také zabil všechny obyvatele města. A přesto, když Abimelech umírá, má ještě dostatek rozvahy na to, aby se staral o to, jak si ho ostatní lidé budou pamatovat. Byl tak zmatený v tom, čeho si cení, že neměl ani ponětí o tom, co si o něm budou ostatní myslet.

Ačkoli se nejprve staral o to, co si o něm pomyslí ostatní, měl se přitom třást strachy z toho, co si o něm myslí Bůh.

Otázka: Proč v Soudců 10:12–16 Bůh zpočátku nesouhlasil s tím, že by Izraelitům pomohl a poté je bránil?

Odpověď: Bůh jim nechtěl pomoci, dokud se nejprve nezbavili svých modl. Bůh zde jednal pravdivě, jako ve všech případech. Bůh by je nikdy nebránil, dokud by pokračovali ve svých neposlušných modlářských činech. Když činili Pokání, Bůh je bránil. Bůh se nezměnil, ale když se změnilo jejich srdce, změnily se i Boží zjevené záměry vůči nim.

Otázka: Měl v Soudců 11:14–28 pravdu Jefté, nebo král Ammonitů?

Odpověď: Jiftách měl pravdu a v knize Soudců 11:21–26 přednesl přesvědčivý argument. Amonský král tvrdil, že Izraelité vzali zemi Amoncům. Jiftách řekl, že ne, protože:

1. Dobytí této země bylo zásluhou Sihona a Oga, nikoli Ammonitů.

2. Izraelité s Ammonity ani nebojovali.

3. A ostatně ani Ammonité s Izraelity nebojovali.

4. Ani za Jozueho časů, ani o stovky let později Ammonité nikdy na tuto zemi nárok nevznesli. Ammonitský král tak předkládal zcela nový nárok.

Jefthova logická a přesvědčivá argumentace neměla na Ammonity vůbec žádný účinek. Někdy nemají ani stejně dobré argumenty žádný vliv na chamtivost dnešních politických vůdců, ale přesto bychom to měli zkoušet.

Otázka: Jak mohli Izraelité podle Soudců 11:26 žít v Chešbonu a Aroeru po dobu 300 let?

Odpověď: Ačkoli někteří zastávají mylný názor, že se období některých soudců překrývala, na tuto otázku to nemá žádný vliv. Při odpovědi je třeba zvážit tři body.

X 1. Je možné, že se izraelští poslové od Jeftého mohli v těch 300 letech mýlit. Bible by bezchybně zaznamenala to, co řekli. Je však pravděpodobnější, že se v těch 300 letech nemýlili.

2. Pokud Izraelité vstoupili do zaslíbené země kolem roku 1407 př. n. l. a žili v Chešbonu a Aroeru o něco dříve, znamenalo by to, že Jeftovo soudcovství začalo o něco dříve než v roce 1107 př. n. l.

3. To dobře ladí s 480 lety mezi exodem pod vedením Mojžíše a postavením Šalomounova chrámu v 1. Královské 6:1 a s 450 lety mezi Jozueovým dobytím a Šalomounovou smrtí ve Skutcích 13:20.

Otázka: Jak mohl Jefté v Soudců 11:29–30 učinit ukvapený a pošetilý slib, když na něm spočíval Duch Boží?

Odpověď: Pokud na někoho sestoupí Duch Svatý, neznamená to, že jeho slova jsou bezchybná nebo že nemůže stále dělat pošetilé chyby.

Někteří lidé vnímají Boha jako „zlomyslného člověka“, který vám musí způsobovat utrpení a něco vám brát, aby vyvážil to, co vám dává. Možná měl Jefté tento mylný názor, když složil tento slib v knize Soudců 11:30–31.

Otázka: Zabil Jefté v knize Soudců 11:30–40 skutečně svou vlastní dceru jako pošetilou oběť?

Odpověď: Křesťané mají dva různé názory.

Ano: Jeftův slib znamenal, že svou dceru zabije. Jeftovo splnění slibu bylo proti Boží vůli, neboť Bůh v Desateru přikázal Izraelitům, aby nezabíjeli. Publikace „Now That’s A Good Question“ (str. 574) a „Today’s Handbook for Solving Bible Difficulties“ (str. 260–261) zastávají názor, že Jefté svou dceru skutečně obětoval a že to bylo v Božích očích hříšné. Kniha „1001 Bible Questions Answered“ (str. 331) uvádí, že Targum Jonatana učí, že Jefté tak učinil.

Jiné ženy sloužily jako chrámové služebnice a samozřejmě v pozdějších dobách se někteří muži i ženy rozhodli nevstoupit do manželství, aby mohli lépe sloužit Božímu království. Zdálo by se podivné každoročně připomínat její „utrpení“, když se k tomu dobrovolně rozhodlo mnoho jiných žen.

Stejně jako Gedeon prožil Jefté hrdinský život s tragickým koncem. Na rozdíl od Gedeona však Jeftova tragédie nespočívá v porušení jeho závazku vůči Bohu, ale v dodržení pošetilého slibu. Na rozdíl od Gedeona, který dokázal Efraimce uklidnit, tento soudce tak neučinil – nebo nemohl – a zabil 42 000 z nich. Nikdo nezpochybňoval Jeftovo odhodlání dodržet své sliby. Možná by to měl udělat sám Jeft.

Ne: Jeftův slib znamenal, že jeho dcera bude po celý svůj život zasvěcena Bohu jako svobodná panna. Kniha „The Complete Book of Bible Answers“ (str. 49–50) poukazuje na to, že neměla dva měsíce na truchlení proto, že měla zemřít, ale měla dva měsíce na truchlení proto, že nikdy nebude mít děti.

Encyklopedie biblických obtíží (str. 164) je přesvědčena, že Jefté svou dceru nezabil, protože v hebrejském textu Soudců 11:31 se píše „kdokoli“ a toto slovo se nikdy nepoužívá ve vztahu ke zvířatům; Jefté tedy očekával, že se narodí člověk, a věděl, že lidská oběť je nepřijatelná. Skutečnost, že byla jedináčkem, je významná pro její nářek, protože rodová linie jejích rodičů by tak zcela vymřela. Kniha „1001 Bible Questions Answered“ (Odpovědi na 1001 biblických otázek), str. 331–334, rovněž zmiňuje, že v tomto vyprávění není ani stopa po krvi.

Publikace *When Critics Ask* (str. 148–149) rovněž uvádí pět důvodů, proč to neznamenalo, že byla zabita.

1. Jefté znal zákon zakazující lidské oběti.

2. Nikde se neříká, že by ji obětoval, a lidé (například prvorození) byli vykoupeni zvířecí obětí namísto toho, aby se stali obětními dary.

3. V té kultuře by rozhodnutí nemít žádné děti bylo považováno za velkou oběť.

4. Jeftova dcera nechodila dva měsíce ven, aby truchlila nad svou smrtí, ale aby truchlila nad tím, že nikdy nebude mít potomky.

5. A co je nejdůležitější: kdyby dva měsíce truchlila nad ztrátou svého panenství kvůli tomu, že měla zemřít, mohla by se na dva měsíce provdat.

Viz také kniha „Bible Difficulties and Seeming Contradictions“ (Problémy a zdánlivé rozpory v Bibli), str. 151–153, kde je analyzováno, proč Jefté svou dceru ve skutečnosti nezabil. Knihy „The Complete Book of Bible Answers“ (Kompletní kniha biblických odpovědí), str. 49–50, a „Difficulties in the Bible“ (Problémy v Bibli), str. 85–86, zmiňují, že ačkoli Bible nikde neříká, že Jefté svůj slib splnil, není v Bibli nic, co by ho chválilo nebo bránilo, pokud by tak učinil.

Otázka: Proč je v knize Soudců 11:30–40 tento zlý slib Jeftého zaznamenán v Bibli?

Odpověď: Ačkoli to Písmo přímo neuvádí, můžeme si všimnout čtyř bodů.

a) Je jisté, že každý člověk v Bibli řekl a udělal mnoho věcí, které Bible nezaznamenala. Ale ze všech detailů, které o Jeftovi byly vynechány, se Bůh rozhodl zahrnout právě tento místo jiných.

b) Všichni by se shodli, že tento příběh v nás vyvolává nepříjemný pocit, a já věřím, že je to záměrné. Jefté byl muž, který držel slovo, a muž cti (jak to viděl on) – I KDYŽ TO ZNAMENALO NEPOSLUŠNOST VŮČI BOHU. Jefté neobětoval nějakému pohanskému modlovi, ale obětoval jedinému, pravému Bohu něco, o čem Bůh nikdy neřekl, že by to chtěl. Pokud si myslíme, že Bůh si cení našich obětí a naší služby Jemu více než naší poslušné lásky, nebo pokud si my sami ceníme našich obětí a služby Jemu více než naší poslušné lásky, pak je v našem vztahu s Bohem něco velmi pokřiveného.

c) Jefté měl podivný a nedostatečný pohled na Boha. Cokoli by vyšlo z jeho domu, bylo by nejšťastnější, že se s ním setká, a on měl pocit, že Bůh nechce jeho štěstí. Ale i dnes mohou lidé zapomínat, že Bůh nás miluje ještě více, než milujeme sami sebe, a že Bůh chce pro nás to nejlepší, dokonce více než my sami.

d) Znepokojivé emoce vyvolané tímto příběhem o ukvapené neposlušnosti vůči Bohu, maskované jako oběť Bohu, nám možná pomohou lépe si tento příklad zapamatovat. Bůh nechce naše peníze, naši službu ani naše oběti tolik, jako chce, abychom byli zcela oddaní a poslušní Jemu, jak učí Micheáš 6:6–8.

Otázka: Jednalo se v Soudců 11,30–40 o převzetí předizraelského pohanského svátku?

Odpověď: Ne. Ačkoli na Blízkém východě existoval zvyk, že ženy oplakávaly Tammuze (mužského boha), neexistuje žádný důkaz, že by to byl zdroj tohoto izraelského zvyku. Navíc neexistuje žádný důkaz, že by tento izraelský zvyk přežil příliš dlouho.

Otázka: Existují v Soudců 11:33 nějaké archeologické důkazy o místě zvaném Abel-keramim?

Odpověď: Ano. Podle časopisu Biblical Archaeology Review, leden/únor, str. 33, se dnes nazývá Tell el-‘Umeiri. Poprvé bylo osídleno kolem roku 3000 př. n. l.

Otázka: Měl Jefté v knize Soudců 12:1–6 právo zabít Efraimce?

Odpověď: Jefta rozhodně neprokázal stejnou diplomatickou obratnost jako Gedeon v podobné situaci. Na rozdíl od předchozího případu se však zde Efraimci rozhodli Jeftu zabít.

Nebylo Boží dokonalou vůlí, aby se Boží lid navzájem zabíjel. Vinu zde nesli Efraimci, ale možná by tomu Jefté mohl zabránit, kdyby postupoval diplomaticky.

Je nešťastné, že když vykonáváte velké dílo pro Boha, často se setkáváte s nespravedlivou kritikou z nečekaných stran.

Otázka: Co udělali Ibzan, Elon a Abdon jako soudci v Soudců 12:8–13?

Odpověď: Ačkoli Písmo nezaznamenává, co konkrétně činili, významné by mohlo být to, co se nestalo, když byli soudci. Dokud je Izrael měl za vůdce, žádný národ se nepokusil na Izrael vtrhnout.

Otázka: Lze příběh o Samsonovi v knize Soudců 13–16 zařadit mezi typy slunečních mýtů běžných ve starověku, jak tvrdí Asimovova Příručka k Bibli na str. 248–251?

Odpověď: Ne. Asimov tvrdí dvě věci: že Samson byl typem slunečních mýtů (str. 248) a že nazirejci obecně byli typem slunečních mýtů, protože jejich dlouhé vlasy [nějakým způsobem] představují sluneční paprsky (str. 249).

Samson pocházel z Bet-Šemeše v kmeni Dan, což znamená „dům slunce“, a Asimovův Průvodce Biblí na str. 251 tvrdí, že filistinské jméno Delila je úzce příbuzné hebrejskému slovu lilah, což znamená noc. Liberální Harperův biblický slovník však na str. 134 uvádí, že Delila znamená „koketa“, nikoli noc. Strongova konkordance uvádí, že znamená „chřadnutí“

Pravděpodobně by se dalo najít stejně mnoho důkazů o tom, že postava Samsona byla převzata z aztécké mytologie (prostřednictvím cestování časem o 2 500 let do budoucnosti!), jako z údajných slunečních mýtů. Nezapomeňte, že velká část řecké a římské mytologie, kterou dnes známe, v té době ještě neexistovala.

Otázka: Proč v Soudců 13:5 neměl Samson na výběr, zda se stane nazirejcem nebo soudcem?

Odpověď: Samson neměl na výběr ani v tom, jak se narodil. Na druhou stranu nic neříká, že by Bůh byl povinen dát Samsonovi – nebo komukoli jinému – možnost volby v tom, jak se narodí.

Bez ohledu na to, jak se narodíme, s jakými privilegii, výhodami a nevýhodami, záleží jen na tom, abychom se přibližovali k Bohu. Bůh nakonec každého spravedlivě soudí na základě toho, co mu bylo dáno.

Otázka: Chtěl Bůh v Soudců 14:1–4, aby se Samson oženil s filistinskou dívkou, a jak to souviselo s Pánem?

Odpověď: Samson nebyl plně odhodlán poslouchat Boha. Bůh však přesto využil Samsonovu touhu po té filistinské dívce. Bůh poslal Samsona na zem, aby naplnil svůj záměr – zničit přátelské vztahy mezi Izraelity a Filistinci. Samson byl mnohokrát neposlušný Bohu a nebylo by překvapivé, kdyby se Bůh nelíbil způsob, jakým ho použil. Bez ohledu na to však Bůh k naplnění svých záměrů využívá jak špatné, tak zbožné činy.

Otázka: Proč je v knize Soudců 14:6,9 významné, že Samson neřekl svým rodičům o lvu a medu?

Odpověď: Protože v knize Soudců 14:18 si Samson okamžitě s jistotou uvědomil, že jeho společníci získali odpověď od Samsonovy manželky. Samson svou manželku nepodezříval ukvapeně, ale mohl rychle dojít k závěru, protože jim to nikdo jiný nemohl říct.

Otázka: Proč v knize Soudců 14:15–18 Samsonova manželka podpořila Filistince místo Samsona?

Odpověď: Samsonova manželka byla Filištínka a zřejmě více věřila v sílu těch 30 mužů než v to, že by ji Samson zachránil. Její víra v ty muže jí ani jejímu otci však moc nepomohla, protože Filištínci je později oba upálili k smrti (Soudců 15:6).

Otázka: Měl Samson v knize Soudců 14:19 pravdu, když zabil třicet lidí ve městě Ašdod (tuto otázku položil ateista)?

Odpověď: Existují dvě různé odpovědi.

Ne. Samson byl často neposlušný vůči Bohu. Ani prostředky, které Samson použil v boji proti Filistincům, nebyly příliš dobré. Samson mohl být mnohem účinnější v čele izraelské armády, než aby zabil třicet mužů kvůli malichernému svatebnímu sporu.

Ano. Samson se nacházel ve válečném stavu proti Filištínům a snažil se zabít co nejvíce válečníků. V té době neměl v boji proti Filištínům podporu Izraelitů.

Nicméně předtím, než byl Samson zajat (s pomocí Delily), nebyl jeho primárním cílem snížit počet Filistinců. Samson nenávratně narušil přátelské vztahy mezi Filistinci a Izraelity. Poté mezi nimi panovala válka až do dob Davida.

I dnes je možné, že někteří křesťané hrají podobnou roli; ne aby zabíjeli lidi, ale aby narušili náboženskou jednotu mezi křesťany a nekřesťany, s nimiž by křesťané od počátku neměli být v jednotě.

Otázka: Učí Soudců 15:2, že manželky lze prostě darovat, pokud se již manželům nelíbí? (Tuto otázku položil muslim.)

Odpověď: Ne. Kniha Soudců 15:2 popisuje, co udělal nevěřící Filištín, nikoli to, co udělal poslušný Izraelita. Samsonův tchán byl Filištín, který nenásledoval Boha.

Jelikož se na to zeptal muslim, je třeba poznamenat, že islám je v otázce rozvodu žen poměrně restriktivní. Ženě, která požádá o rozvod bez závažných důvodů, je rovněž odepřena vůně ráje. Ibn-i-Majah, sv. 3, kniha 10, kap. 21, č. 2055, str. 237. Podobně, pokud žena požádá o rozvod bez závažného důvodu, viz Abu Dawud, sv. 2, kniha 6, kap. 734, č. 2218, str. 600.

Pro muže je to však velmi snadné. Muž v islámu se může se svou ženou rozvést z jakéhokoli důvodu. Bukhari, sv. 3, kniha 49, kap. 4, č. 859, str. 534 uvádí, že muž se může rozvést kvůli „něčemu nepříjemnému na své ženě, jako je stáří nebo něco podobného“.

‘Umar nařídil svému synovi ‘Abd Alláhovi, aby se rozvedl se svou manželkou, ten však odmítl, protože ji miloval. ‘Umar tedy šel za Mohamedem a ten mu nařídil, aby se s ní rozvedl. Abu Dawud, sv. 3, kniha 36, kap. 1838, č. 5119, str. 1422

„‘Abdulláh ibn ‘Umar (nechť je s ním Alláh spokojen) vyprávěl, že Alláhův posel (mír a požehnání Alláha s ním) řekl: ‚Z všech zákonných činů je v očích Alláha nejodpornějším rozvod.‘“ Ibn-i-Majah, sv. 3, kniha 10, kap. 1, č. 2018, str. 216

‘Umar řekl, že Mohamed se rozvedl s Hafsah (odvolatelný rozvod) a poté ji vzal zpět. Abu Dawud, sv. 2, kniha 6, kap. 754, č. 2276, str. 619

Mohamed nařídil svému adoptivnímu synovi Zajdovi, aby se rozvedl se Zajnab, a poté si ji sám vzal. Zajd neměl na výběr, protože Mohamed recitoval súru 33:36–38. Muslimové věří, že Korán je nestvořený a zapsaný na desce v nebi, ale súra 33:36–38 zmiňuje Zajda jménem a říká, že při rozvodu se Zajnab neměl mít na výběr. Později se Zainab bint Jahš „chlubila před ostatními manželkami Proroka a říkala: ‚Alláh mě (s Prorokem) oženil v nebesích.‘“ Bukhárí, sv. 9, kniha 93, kap. 22, č. 517, str. 382. Také sv. 9, kniha 93, kap. 22, č. 516, 518, str. 381–383.

Mimochodem, „bin“ znamená v arabštině syn a „bint“ dcera.

Muž se musí rozvést se svou manželkou, pokud mu to nařídí jeho Otec. Ibn-i-Majah, sv. 3, kniha 10, kap. 36, č. 2088–2089, s. 259–260

Dva muslimští muži byli dobří přátelé, a tak se jeden z nich zeptal druhého, s kterou manželkou by se měl rozvést, aby si ji ten druhý mohl vzít. Bukhari, sv. 5, kniha 58, kap. 3, č. 125, s. 82

Ačkoli tedy muslimští muži mohou považovat za oprávněné vyměňovat si manželky s téměř stejnou lehkostí, s jakou si lidé vyměňují auta, nesnažte se to ospravedlňovat na základě Bible.

Otázka: Jak mohl Samson v Soudců 15:4 chytit 300 lišek?

Odpověď: Existuje pět možných způsobů a odpověď by mohla být jejich kombinací.

1. Není řečeno, že je Samson chytil všechny najednou. Mohlo to trvat delší dobu.

2. Možná Samsonovu nadprůměrnou sílu doprovázela i nadprůměrná obratnost. Více o této části odpovědi najdete v knize „When Critics Ask“ na str. 150.

3. Samson nemusel používat vlastní ruce. Nikde se neříká, že by nemohl použít pasti k odchytu některých nebo všech lišek.

4. Hebrejské slovo „su’al“ může znamenat buď lišku, nebo šakala. Samson mohl šakaly chytat snadněji, protože loví ve smečkách.

5. Samson mohl vést skupinu mužů, aby zvířata polapili.

Otázka: Kolik je v knize Soudců 15:5 1 100 stříbrných mincí vynásobených pěti?

Odpověď: V knize Soudců 17:10 souhlasil jeden Levita, že bude sloužit jako Kazatel (zřejmě za stravu a ubytování plus) pouze za deset stříbrných šekelů ročně. 5 500 stříbrných mincí bylo pro jednoho člověka obrovské množství peněz. Filistínci zřejmě měli ze Samsona velký strach.

Otázka: Proč v knize Soudců 15:12 svázali Samsona, aby ho odvedli k Filistincům?

Odpověď: Samson byl bezpochyby hrozbou pro stávající pořádek, a ačkoli Izraelité tento pořádek nepovažovali za ideální, považovali známou situaci za lepší než její změnu pod Samsonovým vedením.

Navíc to byli právě muži z Judy, kteří Samsona vydali nepříteli. Země Judy se skládala z mnoha částí, které nebyly tak blízko Filištínům, a měli nadbytek půdy, zatímco Danité byli na svém území velmi stísněni.

Dnes by křesťané měli být zdráhaví souhlasit s tím, aby bylo evangelium během jejich bohoslužeb svázáno.

Otázka: Jak mohl Samson v Soudců 15:16, i přes svou velkou sílu, zabít 1 000 vycvičených filistinských vojáků, aniž by na něj hodili oštěp a zranili ho?

Odpověď: Žádná přirozená síla by nemohla vysvětlit tento ani jiné Samsonovy činy (zvedání městských bran atd.). Bůh musel být se Samsonem nadpřirozeným způsobem. Bůh mohl Samsonovi dát nejen sílu, rychlost a reflexy, ale také zmást Filistince a Samsona ochránit.

Otázka: Byla v Soudců 16:18–21 Samsonova síla v jeho vlasech?

Odpověď: Ne, síla pocházela od Boha. Kdyby síla spočívala ve vlasech, možná by všichni profesionální sportovci byli silnějšími hráči, kdyby měli dlouhé vlasy.

Vážně, poté, co Samson prozradil Delile své tajemství, mohl si být docela jistý, že mu vlasy ostříhá, protože vyzkoušela všechny ostatní věci, o kterých jí řekl. Poté, co se Samson probudil, se v knize Soudců 16:20 píše: „On si však neuvědomil, že ho Hospodin opustil.“ (NET)

Otázka: Mohl by se Samson v knize Soudců 16:26–27 dostat do nebe, když spáchal sebevraždu?

Odpověď: Ano. Při odpovědi je třeba zvážit tři body.

1. Existuje pouze jeden neodpustitelný hřích, a to rouhání proti Duchu Svatému. Sebevražda není neodpustitelným hříchem.

2. Jako příklad věřících, kteří spáchali sebevraždu, uvádí Eusebius ve své „Církevní historii“, svazek 8, č. 2, kapitola 12, příběh ženy a jejích dvou krásných dcer, které se raději utopily v řece, než aby se nechaly tělesně zneuctít římskými vojáky. Eusebius uvádí v 8. knize, kapitole 14, další příklad o Maxentiovi, který se chystal znásilnit krásnou křesťanku. Ta ho požádala o pár minut o samotě, aby se připravila. Když vešel, zjistil, že se ubodala k smrti.

3. Lze argumentovat, že Samson nestáhl sloupy, aby spáchal sebevraždu jako takovou, ale že jeho motivem bylo zabít Filištínce. Jeho smrt lze považovat spíše za sebevražednou misi než za sebevraždu, i když věděl, že zemře.

Kniha „Now That’s A Good Question“ (str. 291–292) uvádí, že psychologická studie prokázala, že 90 % lidí, kteří se pokusili o sebevraždu, později uvedlo, že by se o ni nepokusili, kdyby počkali 24 hodin.

Otázka: Požehnal Bůh v Soudců 16:26–27 Samsonovi za to, že spáchal sebevraždu?

Odpověď: Samson nespáchal sebevraždu, ale spíše vykonal sebevražednou misi. V tomto konkrétním případě, stejně jako po celý svůj život, Bůh Samsona používal, ačkoli byl Samson neposlušný a často se ocital na místech, kde nikdy neměl být. Více informací najdete v předchozí otázce.

Komentář „The Believer’s Bible Commentary“ na str. 281 zmiňuje, že je ironické, že „protože se ve svém životě tak často stýkal s Filištínci a jejich ženy pro něj byly neodolatelné, Samson se nyní ve své smrti ocitá mezi Filištínci, jako mrtvola mezi mrtvolami v troskách Dagonova chrámu. Odloučení by mu zajistilo ušlechtilejší smrt.“

Otázka: Proč byl v Soudců 17:1–2 zlodějský syn nejprve proklet a poté požehnán?

Odpověď: Bible zmiňuje tento krátký historický úryvek, aniž by jakkoli naznačovala, že by Bůh tuto modlářskou situaci schvaloval.

Matka vyslovila kletbu na toho, kdo ukradl peníze, aniž by si uvědomila, že to byl její vlastní syn. Když zjistila, že to byl on, litovala, že svého syna proklela, a pokusila se mu místo toho dát požehnání. Kniha „Těžká slova Bible“ (str. 197–198) zmiňuje, že autor knihy Soudců to možná zahrnul, aby ukázal, jak zmatení byli lidé v těch dobách.

Lidé však mohou být stejně zmatení i dnes. Rodič může své dítě něžně milovat, když je střízlivý, a týrat to samé dítě, když je opilý nebo pod vlivem drog. Rodiče se mohou velmi snažit naučit své děti, jak je důležité chovat se správně. Děti to však prostě nepochopí, když vidí, jak rodiče sami lžou, překračují rychlost a podvádějí.

Otázka: Proč v knize Soudců 17:2–3 věnovali peníze Jehovovi na výrobu modly?

Odpověď: Zní to pošetile a ve skutečnosti to bylo ještě horší, než se zdá. Zdá se, že to, co chtěli, v pořadí podle priority, bylo

1) Mít sochu, kterou by uctívali

2) Uctívat pravého Boha Izraele

V odpovědi je třeba zohlednit tři body.

1. Mít modlu, ke které lidé přinášeli oběti, bylo často výnosným podnikem.

2. Pro lidi, kteří to nevěděli lépe, mohlo mít uctívání modly místo Boha Izraelitů přinést dokonce ještě větší zisk.

3. Mnoho lidí touží uctívat Boha – podle svých vlastních podmínek a svým vlastním způsobem. Boha to však nezajímá. Bůh chce lidi, kteří ho uctívají a poslouchají podle Jeho podmínek a Jeho způsobem.

Otázka: Proč by Mikáš v Soudců 17:5 chtěl dům bohů?

Odpověď: Písmo to neříká, ale můžeme vidět několik důvodů:

Náboženský: Míka uctíval Hospodina, ale možná si chtěl zajistit „pojistku“ tím, že uctíval i více bohů. Zapomněl, že pravý Bůh nenávidí modlářství.

Finanční: Lidé přicházeli k sochám bohů, aby jim dávali peníze. Míkovy modly spolu s přítomností kazatele mohly pro Míku představovat velkou finanční příležitost.

Otázka: Co bylo špatného na Micahově teologii v Soudců 17:13, kde říká: „…Nyní vím, že mi Hospodin dá prosperitu, protože ten Levita se stal mým kazatelem“ (NRSV)?

Odpověď: Než tuto otázku snadno odbijete jako zřejmou, podívejte se na poslední část odpovědi, kde jsou téměř identické věci pro mnoho lidí dnes nezřejmé.

Modly uctívaly pohanské bohy. Míka si myslel, že mít modlu jediného, pravého Boha, bude pro něj poctou, a mít Levitu jako Kazatele bude pro Boha ještě větší poctou. Jelikož Micah takto uvažoval (na základě jistého logického skoku), Bůh musí uvažovat stejně. Je to podobné, jako když pro někoho uděláte něco, o čem prostě „víte“, že se mu to bude líbit, i když jste s tou osobou nikdy nemluvili a ve skutečnosti nemáte ponětí, co by si přála. Je to podobné jako ten malý chlapec, který koupil své matce k narozeninám autíčko, protože „věděl“, že se jí bude líbit.

Stručný pohled na Starý zákon obecně a zejména na Exodus 20:4–6 ukazuje, že Bůh nenávidí používání modl v uctívání. I když se jedná o modly, o nichž se říká, že představují Jeho, Bůh je nenávidí, a proto se druhé přikázání odlišuje od prvního.

Bohužel i dnes lidé vytvářejí obrazy Panny Marie, různých svatých a Ježíše pro použití v uctívání. Skutečná Panna Marie a praví svatí jsou pravděpodobně zděšeni tou neposlušností, k níž dochází prostřednictvím jejich obrazů. I kdyby se jednalo o pokus o uctívání pravého Boha (a tedy by to neporušovalo první přikázání), stále to porušuje druhé přikázání.

Otázka: Je pravda, že podle Soudců 18:2 Samsonovy činy vážně neoslabily Filištínce ani nepomohly Danitům?

Odpověď: Kniha Soudců 16:31 uvádí, že při své smrti zabil Samson 3 000 mužů a žen, což bylo více, než zabil za celý zbytek svého života. Filistínům způsobil určitou škodu, neboť zabil mnoho představitelů celé jedné generace vládců. Zabít 3 000 až 6 000 Filistinců však sice byl pro jednoho muže obrovský výkon, pro velitele armády by to však bylo jen malé vítězství.

Na jedné straně je to pravda a lze z toho vyvodit ponaučení. Samson byl příliš zaneprázdněn honbou za milostným životem, než aby byl poslušný a stal se skutečným vůdcem Izraelitů, a toho moc nedosáhl.

Na druhou stranu Samson přesto jednu věc dokázal. Ukončil období víceméně přátelských vztahů mezi Izraelity a jejich filistinskými panovníky. Bylo však na Saulovi a Davidovi, kteří s průměrnou fyzickou silou sloužili Hospodinu, aby dokázali to, co Samson nedokázal svou zázračnou silou sám, bez ostatních Izraelitů a bez poslušného chození po Božích cestách.

Otázka: Opravdu zde Bůh v Soudců 18:6,10 požehnal danitským zvědům?

Odpověď: Neexistuje ani nejmenší náznak toho, že by ten levitský „kazatel“ sloužil pravému Bohu a že by jeho slova byla něčím víc než jen výmysly, jimiž chtěl potěšit své posluchače.

Ne každý, kdo tvrdí, že mluví ve jménu Boha, tak nutně činí. Při pohledu do budoucna byli Danité jedním z prvních kmenů, které upadly do modlářství pod náporem aramejských invazí, a první zemí, která pocítila sílu asyrských a babylonských armád. Jejich počáteční snadný úspěch nestál za jejich pozdější zkázu.

Otázka: Jaké byly v Soudců 18:20 pohnutky toho levitského muže?

Odpověď: Písmo naznačuje, že to nemělo nic společného s uctíváním pravého Boha. Tím, že se stal kazatelem kmene namísto domácnosti, získal by větší prestiž, úctu a pravděpodobně i více peněz.

Bohužel dnes jsou takoví lidé nejen v jiných náboženstvích, ale i mezi těmi, kteří se vydávají za křesťany.

Otázka: Jaký význam má verš Soudců 18:30–31?

Odpověď: Je to nesmírně významné. Znamená to, že obyvatelé města Dan se z tohoto zločinu nikdy nepokáleli a až do příchodu Asyřanů následovali tradice Danitů té doby. Jak smutné.

Někdy, když církevní denominace odmítají Boží pravdu a Bibli, už se nikdy nevrátí k následování pravého Boha. V mnoha případech je ospravedlněním pro následování modlářství a jiných hříchů to samé, co v písni z muzikálu „Šumař na střeše“ – Tradice. Ve skutečnosti během debat s Martinem Lutherem jeden katolický teolog jménem Johann Faber (1478–1541) prohlásil: „Kdybych si musel vybrat, raději bych zavrhl Písmo než ctihodné omyly [římskokatolické] církve.“ (z Manschrenk, str. 165). Jsou lidé, kteří hovoří o následování „ctihodných omylů“, o něco méně zmatení než Danité?

Otázka: Bylo v Soudcích 19–21 zvěrstvo v Gibei smyšleným příběhem, jak tvrdí Asimovův Průvodce Biblí, str. 279?

Odpověď: Ne. Dva důkazy, že se to skutečně stalo, jsou:

1. Zápis o této události v knize Soudců. Žádný autor by nechtěl napsat tento příběh, který je tak nelichotivý jak pro Benjamínce, tak pro ostatní Izraelity, pokud by se necítil povinen psát pravdu.

2. Kdyby to nebyla pravda, musel by Asimov nebo někdo jiný najít nějaký jiný důvod, proč byl kmen Benjamínův tak mnohem menší než ostatní kmeny.

Otázka: Co se můžeme naučit z této epizody v knize Soudců 19:1–21:25?

Odpověď: Ohledně této občanské války lze učinit jednu mimořádně zajímavou poznámku: u každého jednotlivce, s výjimkou původních vrahů, lze usuzovat, že se cítil oprávněn jednat tak, jak považoval za morálně správné, alespoň ze svého vlastního pohledu.

1. Benjamínci bojovali za to, co považovali za správné. Vycházeli z toho, že obrana svých příbuzných a (možná) vlastní výkon spravedlnosti představují vyšší morální dobro než nechat kohokoli jiného zbavit jejich příbuzné práva na soud před Benjamínci.

2. Ten muž se cítil oprávněn rozřezat svou konkubínu. Jeho touha bránit svou čest a pomstít se mohla být považována za důležitější než jakákoli čest či úcta, kterou choval k tělu své konkubíny.

3. Izraelité se mohli cítit oprávněni. Jejich požadavek, aby Benjamínci neublížili ani jedinému [jinému] Izraelitovi, byl považován za vyšší morální právo než genocida Benjamínců, včetně žen a dětí.

4. Izraelité se mohli cítit oprávněni vyhladit celé město Jabéš-Gileád, s výjimkou panen. Koneckonců měli pocit, že skutečnost, že se muži z Jabéš-Gileádu nerozhodli připojit se k ostatním Izraelitům v této krvavé pomstě, ospravedlňovala zabití mužů, žen i dětí. Samozřejmě, panny měly praktické využití jako manželky pro Benjamínce, takže to (podle jakési podivné logiky) ospravedlňovalo, že nebyly zabity, zatímco zabíjení ostatních žen a chlapců bylo považováno za oprávněné.

4. Přeživší Benjamínci i Izraelité společně považovali za oprávněné, aby přeživší Benjamínci unesli svobodné izraelské dívky. Zřejmě bylo pro tyto benjamínské rebely důležitější mít více manželek než respektovat přání samotných dívek.

A konečně, jelikož Izraelité byli vázáni svou přísahou ze Soudců 21:5, že zabijí každého, kdo se nesejde, a svou přísahou ze Soudců 21:18, člověk by si myslel, že si z toho vezmou ponaučení a nebudou skládat přísahy. Jak však ukazuje 1. Samuelova 14:24 v případě Jonatána, který jedl med, ne vždy se z toho poučili.

Otázka: Proč chtěl otec v knize Soudců 19:4–8 oddálit návrat svého syna?

Odpověď: Písmo to neříká, ale možná tchánovi chyběla jeho dcera a věděl, že když jeho zeť odejde, odejde s ním i jeho dcera.

Otázka: Proč je v Bibli v knize Soudců 19:12–24 tento příběh o levitské konkubíně?

Odpověď: Jedná se skutečně o příběh hluboké zkaženosti, jak říká Ozeáš 9:9. V této knize, která zaznamenává skutečné události, nebyl tento příběh přehlédnut ani zamlčen, a to ze tří velmi odlišných, ale vzájemně se doplňujících důvodů.

Světský: Stalo se to. Kniha Soudců vysvětluje, stejně jako by to udělala jakákoli světská historie, proč k této strašné občanské válce došlo a proč byl kmen Benjamínů i o staletí později vždy tak malý.

Každý si dělá, co se mu zlíbí: Soudců 21:25 shrnuje poselství tohoto skutečného příběhu: takto strašné to může být, když si každý dělá, co se mu zlíbí. Pokud má každý vlastní měřítko dobra a zla, které není založeno na Bibli, může to pro všechny dopadnout velmi špatně. Viz také následující otázka.

Poučení o loajalitě: Benjamincům nelze vytýkat jejich loajalitu, pokud by loajalita byla vždy ctností. Lze jim však vytknout, že jejich loajalita byla v tomto případě zlá. Mohlo se zdát, že loajalita Izraelitů směřovala k Bohu a k jejich lidu, ale tato událost a válka ukazují, že jejich loajalita patřila pouze jejich kmeni. Dnes mohou být lidé loajální k dobré věci z nejrůznějších důvodů a některé z těchto důvodů nejsou o nic lepší než loajalita, kterou projevili Benjamínci.

Otázka: Proč Bible v Soudců 19:22–30 a Soudců 21:7–23 schvaluje tyto zlé činy? (Uvedl to jeden muslim.)

Odpověď: Bible to neschvaluje. Spíše zmiňuje zlé věci, které se děly v zlých časech, kdy „každý činil, co se mu zdálo správné“. Znamenalo by snad to, že Korán zmiňuje zlé skutky, kterých se dopustili lidé z ‘Ad a Madyan, že je Korán nesprávný?

Otázka: Znamená zmínka o městě Dan v knize Soudců 20:1, že se Danové přistěhovali již před touto dobou?

Odpověď: Ne nutně. Kniha Soudců byla napsána až po obou událostech a mohla se na toto místo odkazovat jménem, pod kterým ho lidé znají. Dalšími dvěma příklady toho jsou tvrzení, že Efez leží v Turecku, a zmínka v Genesis 12:8, že Abraham byl v Betelu, i když Betel se jako název města objevuje až v době Jákoba v Genesis 28:19.

Otázka: Je pravda, že událost popsaná v knize Soudců 20:47 se nemohla odehrát na konci období Soudců, protože Benjamínský kmen byl tehdy prosperující, jak tvrdí Asimovův Průvodce Biblí na str. 259?

Odpověď: Ne. Kmen Benjamínů prosperoval až do této občanské války. Asimov neuvádí žádný důkaz, ať už archeologický či jiný, že by kmen Benjamínů na konci knihy Soudců prosperoval. Naopak Saul v 1. knize Samuelově 9:21 říká, že pochází z nejmenšího izraelského kmene.

Otázka: Ukazuje zničení Jabéš-Gileádu v knize Soudců 21:8, že se to nestalo až v pozdním období knihy Soudců, protože Jabéš-Gileád byl vzkvétajícím městem, jak tvrdí Asimovův Průvodce Biblí na str. 259–260?

Odpověď: Ne. Zde je, co Bible říká o Jabéši-Gileádu. Saul město zachránil před Ammonity (1. Samuelova 11:1–11). Poté, co byl Saul zabit, muži z Jabéše-Gileádu vzali Saulovo tělo a pohřbili ho. David je za to pochválil (2. Samuelova 2:4–7). Stejný popis uvádí i 1. Paralipomenon 10:11. Archeolog Glueck objevil místo, které je pravděpodobně Jabesh-Gilead, a mělo městské hradby.

Je zajímavé, že bez dalších důkazů může Asimov dojít k závěru, že Jabéš-Gileád byl vzkvétajícím městem a jeho zničení nebylo možné. Města, zejména ta opevněná, se nakonec mohou znovu vzchopit, ale použít výše uvedené skromné důkazy k tvrzení, že Jabéš-Gileád byl tak vzkvétající, že nikdy nemohl být zničen, je u někoho jako Asimov, který byl ve vědeckých snahách opatrný, překvapivé. Bohužel se Asimov dopustil podobné chyby i při hodnocení Hazoru a archeologických důkazů, které jeho tvrzení vyvracejí, je dostatek. Více o obnově Hazoru najdete v třech otázkách k Jozue 11:10.

Otázka: Jaký byl v Soudců 21:19 každoroční svátek Hospodinův v Šílu?

Odpověď: Písmo s jistotou neuvádí, o jaký svátek se jednalo. Mohlo se však jednat o svátek na počest Jeftovy dcery, o kterém se píše v knize Soudců 11:39–40.

Otázka: Unesl v knize Soudců 21:20–21 ještě někdo další dívky, zatímco tančily?

Odpověď: Ano. Později v Řecku muži z města Messénie unesli dívky z Lakonie během svátku Artemis, jak uvádí Boling na str. 294. To je zmíněno v knize The Expositor’s Bible Commentary, sv. 3, str. 506.

Otázka: Co je špatného na tom, „dělat to, co je správné v tvých vlastních očích“, nebo na tom, aby si každý dělal, co uzná za vhodné, jak je uvedeno v knize Soudců 21:25 a Deuteronomiu 12:8?

Odpověď: Jak ukazuje historie zaznamenaná v celé knize Soudců, je na tom spousta špatného. Lidé si příliš rychle vytvářejí vlastní normy, které nedosahují Božích standardů. Více k tomuto bodu najdete v předchozích dvou otázkách. Navíc lidé rychle přizpůsobují normy svým vkusům, pohledům a touhám.

Otázka: Kdy byla napsána kniha Soudců?

Odpověď: Kniha Soudců pokrývá události od přibližně roku 1380 př. n. l. do roku 1050 př. n. l. V Soudcích 18:30 se uvádí, že tyto události trvaly „až do… zajetí země“. Existují tři názory na to, co tím bylo míněno.

Asyrský zajetí všech severních kmenů v roce 722 př. n. l. Wycliffe Bible Dictionary na str. 993 uvádí: „Tabulky, které sestavil a zveřejnil Donald J. Wiseman, poskytly konkrétnější informace pro datování kaldejských králů v období 626–566 př. n. l. V důsledku toho jsou data pádu Samaří v roce 722 př. n. l. a pádu Jeruzaléma v letech 587/586 př. n. l. přijímána jako pevná data s odchylkou přibližně jednoho roku.“

Zajetí Danu, k němuž došlo kolem roku 1000 př. n. l. Kniha *When Critics Ask* (str. 151) tento názor podporuje, protože stejně jako Dan náhle zničil obyvatele Laíše, podobná zkáza je postihla kolem roku 1000 př. n. l.

Pozdější vložení redaktorem je názor Merrilla Ungera, jak je zmíněno v knize „A Survey of Old Testament Introduction“ od Gleasona Archera (Moody Press 1974), str. 281.

Otázka: Jaké jsou některé z nejstarších rukopisů knihy Soudců, které se dochovaly dodnes?

Odpověď: Svitky od Mrtvého moře: (cca 1 př. n. l.) 3 samostatné kopie. The Dead Sea Scrolls Today, str. 30. (1Q6, 4Q49, 4Q50) podle The Dead Sea Scrolls in English, 4. vyd., str. xxxvii a Wycliffe Bible Dictionary, str. 436–438.

1Q6 (části knihy Soudců 6:20–22; 8:1(?); 9:1–4, 4–6, 28–31, 40–43, 48–49 (1. století př. n. l.)

4Q49 Soudců 6:2–6, 11–13 (50–25 př. n. l.) Soudců 2:7–10 nejsou ztraceny, ale chybí.

4Q50 tři fragmenty Soudců 19:5–7; 21:12–25

Celkově je v Svitcích od Mrtvého moře zachováno 35,5 následujících veršů z celkových 618 veršů knihy Soudců (5,7 %).

Soudců 6:2–6, 11–13, 20–22; 8:1?; 9:1–6, 28–31, 40–43, 48–49; 19:5–7; 21:12–25.

Vaticanus (325–350 n. l.) obsahuje celou knihu Soudců.

Sinaiticus (340–350 n. l.) obsahuje Soudců 2:20; 4:6–11:2.

Alexandrinus (cca 450 n. l.) obsahuje celou knihu Soudců.

Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na knihu Soudců?

Odpověď: Mezi přednicejskými autory, kteří odkazovali na verše z knihy Soudců nebo na ně naráželi, patří:

Žid z Alexandrie Filón (20/15 př. n. l. – 50 n. l.) se ve spise „O zmatení jazyků“ 26 (128) odvolal na knihu Soudců 8:9, kde, což je zajímavé, uvedl, že se jedná o „slova Mojžíše“. „Neboť, jak říká Mojžíš: ‚Gedeon přísahal mužům z Fanuelu a řekl: V den, kdy se vrátím vítězný a v míru, zbořím tuto věž.‘“

Meleto/Melito ze Sard (170–177/180 n. l.) ve svém dopise Onésimovi zařadil knihu Soudců mezi knihy Starého zákona. O Pasše, str. 72. Zachováno v Eusebiově knize Církevní dějiny, kniha 4, kap. 26.

Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) analyzuje příběh Samsona v knize Soudců a označuje tento zdroj za „svaté Písmo“. Fragmenty z díla Ireneje, fragment 40, str. 575. Na Samsona odkazuje také ve fragmentu 41.

Irenaeův fragment 27, str. 572, hovoří o malém chlapci, který musel vést Samsona za ruku, a naráží na Soudců 16:26.

Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) pojednává o Gedeonovi z knihy Soudců 6 ve svém spise Proti kacířstvím, kniha 3, kap. 17.3, str. 445.

To jsou všechna místa, kde Irenaeus odkazuje na knihu Soudců.

Klement Alexandrijský říká: „Jak uvádí kniha Jozue“, a později „jak zmiňuje kniha Soudců“ ve spise Stromata (193–202 n. l.), kniha 1, kap. 21, s. 325

Tertullian (198–220 n. l.): „Jozue při své smrti. A tak je tomu v téměř všech letopisech soudců i králů.“ *Scorpiace*, kap. 3, str. 636

Origenes (225–254 n. l.) „Ba co víc, pokud jde o syny Belialovy v Knize soudců.“ Origenes, Proti Celsovi, kniha 6, kap. 44, s. 593

Origenes (240 n. l.) se rovněž zmiňuje o Deboře a Barákovi v knize Soudců. Komentář k Písni písní, prolog, str. 48

„Pojednání o opětovném křtu“ (cca 248–258 n. l.), kap. 15, s. 676: „Dále také v Knize soudců a rovněž v knihách Královských pozorujeme, že na některých spočíval Duch Páně, nebo že k nim přišel, jako na Gotoniela [Othniela], Gedeona, Jeftu, Samsona, Saula, Davida a na mnoho dalších.“

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) odkazuje na Soudců 2,11–13 a 4,1 jako na „v knize Soudců“; Cypriánovy pojednání, pojednání 12, kap. 1, s. 508

Metoděj z Olympu a Patary (270–311/312 n. l.) výslovně zmiňuje Starý zákon a Knihu soudců v díle „Hostina deseti panen“, rozprava 10, kap. 2, s. 348

Po Nicejském koncilu

Eusebius z Cesareje (cca 328–339/340 n. l.) rozebírá názory různých autorů na kánon Starého zákona.

Athanasius (367 n. l.) uvádí seznam knih Starého zákona ve svém „Velikonočním dopise“ 39, kap. 4, str. 552.

Athanasius (339 n. l.) označuje Soudců 19:29 jako „Knihu soudců“ v Oběžníku, kap. 1, str. 92

Afrahát Syrský (337–345 n. l.) zmiňuje knihu Soudců

Synopsis Scripturae Sacrae (350–370 n. l.)

Efraim Syrský (350–378 n. l.)

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) zmiňuje Soudců 3:10 jako část Knihy soudců, Davida v Knihách království, Žalmy, 2. Paralipomenon 15:1 v Paralipomenon, Nehemiáše 9:20 jako Ezdráš (Ezdráš a Nehemiáš tvořily jednu knihu). Katechetické přednášky, přednáška 16.28, str. 122

Ambrož Milánský (370–390 n. l.) zmiňuje Knihu Soudců a Knihu Žalmů. O Duchu Svatém, kniha 1, kap. 16, str. 95

Gregor z Nazianzu (330–391 n. l.)

Pacian z Barcelony (342–379/392 n. l.) cituje Soudců 13:18 v Dopise 2, kap. 2.2, str. 28

Gregor z Nyssy (cca 356–397 n. l.) naráží na Knihu soudců.

Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.) uvádí seznam knih Starého zákona, včetně knihy Soudců. Panarion

Kartáginský koncil (393–419 n. l.)

Sulpicius/Sulpitius Severus (363–420 n. l.) zmiňuje knihu Soudců ve svém díle „Historie“, kniha 1, kap. 24, str. 85

Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Starého zákona. Konkrétně se zabývá knihami Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Pentateuch, Jób, Ježíš, syn Naveho [Jozue], Soudců, Rút, Samuelovy knihy (2 knihy), dvanácti proroků, Ozeáš, Joel, Amos, Obadiah, Jonáš, Micheáš, Nahum, Habakuk, Zefanjáš, Aggeus, Zachariáše, Malachiáše, Izaiáše, Jeremiáše, Ezechiela, Daniela, Ester, Ezdráše, Nehemiáše, List 53, kap. 7–8, s. 99–101.

Rufinus (374–406 n. l.)

Jan Zlatoústý (-407 n. l.) odkazuje na Soudců 21:5–10, sv. 11, Komentář ke Skutkům apoštolů, kázání 13, str. 86

Augustin z Hippa (388–430 n. l.) říká: „Pán praví“, a odkazuje na Soudců 6:1 v Dopise 46, kap. 18, str. 291

Augustin z Hippa (338–430 n. l.) odkazuje na knihu Soudců 3:30 jako na Písmo ve spise „O Božím městě“, kniha 17, kap. 14, s. 352

Jan Cassian (419–430 n. l.)

Theodoret z Kyrusu (324–458 n. l.) naráží na knihu Soudců.

Otázka: Jaké jsou v knize Soudců některé rozdíly v překladu mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?

A: Zde je několik příkladů překladatelských rozdílů. Abychom si udělali představu o rozdílech mezi hebrejským masoretským textem a řeckým překladem Septuaginty, zaměříme se v následujícím textu na 16. kapitolu.

Soudců 1:14 „Othniel, ona ho naléhala“ vs. „Othniel, on ji naléhal“ (Septuaginta a Vulgata). Komentář Expositor’s Bible Commentary, sv. 3, str. 388 uvádí, že zatímco řecký překlad a Vulgata předpokládají ženský rod, Jozue 15:18 ukazuje, že se ve skutečnosti jedná o mužský rod.

Soudců 1:16 „Kenita“ vs. „Hobab, Kenita“ (Septuaginta)

Soudců 1:18 „také vzali“ vs. „nevzali“ (Septuaginta)

Soudců 1:27 „Bet-Šean“ vs. „Bet-Šean, což je město Skythů“ (Septuaginta)

Soudců 2:3 „stali se“ vs. „jsou protivníky/nepřáteli a stali se“ (Septuaginta, targumy, Vulgata)

Soudců 2:9 „Timnat-Serach“ (hebrejsky) vs. „Timnat-Heres“ (hebrejsky v Jozue 19:50 a 24:30)

Soudců 3:26 „kamenné sochy“ vs. „lomy“ (Targumy)

Soudců 5:14 „v Amaleku“ vs. „do údolí“ (Septuaginta)

Soudců 5:15 „moji knížata v Issacharu“ vs. „knížata Issacharu“ (Septuaginta, syrština, targumy, Vulgata)

Soudců 5:28 „vykřikl“ vs. „upřel pohled“ (Septuaginta)

Soudců 5:31 „ti, kteří ho milují“ vs. „ti, kteří tě milují“ (syrština, Vulgata)

Soudců 6:7–10 je v masoretském textu, ale chybí ve svitku z Mrtvého moře 4Q49. Dva hebrejské středověké rukopisy a Septuaginta vynechávají 6:7a.

Soudců 8:4 „a pronásledovali“ vs. „a hladověli“ (Septuaginta)

Soudců 9:29 „ho. Potom řekl Abimelechovi“ vs. „ho. Řekl bych Abimelechovi“ (Septuaginta)

Soudců 9:38 „Kde je teď tvá ústa?“ vs. „Kde je teď tvá chlouba?“ (Septuaginta) (Význam je v podstatě stejný)

Soudců 9:44 „oddíly, které byly s ním“ vs. „oddíl, který byl s ním“ (některé verze Septuaginty, Vulgata)

Soudců 11:12 „amonitský král“ vs. „Midiánci“ (některé verze Septuaginty)

Soudců 12:2 „boj s Ammonity“ vs. „boj s Ammonity, kteří nás utlačovali“ (Septuaginta, harleinská syrština)

Soudců 12:7 „ve městech Gileádu“ vs. „ve městě Gileádu“ (některé verze Septuaginty)

Soudců 13:19 „k němu a konal zázraky, zatímco jeho žena Manoáše přihlížela“ vs. „k tomu, kdo koná zázraky“ (Septuaginta)

Soudců 14:15 „čtvrtý den“ vs. „sedmý den“ (některé verze Septuaginty, syrský překlad, Vulgata) (Komentář The Expositor’s Bible Commentary, sv. 3, str. 469 uvádí, že slova „čtvrtý“ a „sedmý“ se liší pouze prvním písmenem.)

Soudců 15:5 „vinice a olivové háje“ vs. „vinice a olivové háje“ (Septuaginta, targumy, Vulgata)

Soudců 16:2 „Gazité: ‚Samson sem přišel‘“ vs. „Gazitům bylo řečeno: ‚Samson sem přišel.‘“ (Septuaginta)

Soudců 16:2 „nastražili na něj past“ vs. „čekali na něj v záloze“

Soudců 16:3 „Hebron“ vs. „Chebron“

Soudců 16:4 „údolí Sorek“ vs. „alsorek“

Soudců 16:4 atd. „Delila“ vs. „Dalida“

Soudců 16:5 „pokořit ho“ vs. „trápit ho“

Soudců 16:7 „sedm zelených tětiv, které ještě neuschly“ vs. „sedm vlhkých provazů, které ještě nezkazily“

Soudců 16:7 „bude jako každý jiný muž“ vs. „bude jako jeden z obyčejných mužů“

Soudců 16:9 „A v zadní komnatě na ni číhala záloha“ vs. „A ti, kdo na ni číhali, zůstali s ní v komnatě“

Soudců 16:10 „si se mnou pohrával/mě oklamal“ vs. „mě podvedl“

Soudců 16:12 „A v vnitřní komnatě číhala léčka. A on je strhl ze svých paží“ vs. „a on je odlomil ze svých paží“

Soudců 16:13 „si se mnou pohrávala/mě oklamala“ vs. „mě oklamala“

Soudců 16:13 „Řekni mi“ vs. „Řekni mi, prosím tě“

Soudců 16:13 „…pomocí tkaniny“ vs. „pomocí tkaniny a měla bys je připevnit špendlíkem ke zdi, pak budu slabý jako každý jiný muž.“ (Septuaginta, v žádném hebrejském textu se nevyskytuje)

Soudců 16:14 „a ona je připevnila špendlíkem … pavučinou“ vs. „A stalo se, když spal, že Dalida vzala sedm pramenů jeho vlasů, zapletla je do pavučiny a připevnila je špendlíkem ke zdi… pavučinu ze zdi“

Soudců 16:15 „Třikrát jsi se mnou žertovala/mě oklamala“ vs. „Třikrát jsi mě oklamala“

Soudců 16:17 „nazirejec Bohu“ vs. „svatý Boží“

Soudců 16:18 „Pojď, neboť tentokrát on“ vs. „Pojď ještě jednou nahoru, neboť on“

Soudců 16:18 „stříbro v jejich ruce“ vs. „peníze v jejich rukou“

Soudců 16:19 „ona“ vs. „Dalida“

Soudců 16:19 „a začala ho trápit/podmaňovat/mučit“ vs. „a ona ho začala ponižovat“ vs. „a on začal slábnout/začal být slabý“ (některé verze Septuaginty)

Soudců 16:21 „bronz“ vs. „mosaz“

Soudců 16:24 „chválili svého boha“ vs. „zpívali chválu svému bohu“

Soudců 16:24 „zvětšili počet našich raněných“ vs. „zvětšili počet našich zabitých“

Soudců 16:26 „A postavili ho mezi sloupy.“ vs. „a bili ho dlaněmi svých rukou a postavili ho mezi sloupy.“

Soudců 16:28 „volal k Hospodinu“ vs. „plakal před Hospodinem“

Soudců 16:28 „Pán Hospodin“ vs. „Pane, můj Pane“

Soudců 16:29 „dva prostřední sloupy“ vs. „dva sloupy“

Soudců 16:31 „Zora a Eštaol“ vs. „Saraa a Esthaol“

Soudců 18:7 „od Sidončanů“ vs. „s Aramejci/Sýrií“ (některé verze Septuaginty)

Nebo Soudců 18:7 „daleko od Sidonců a neměli s nikým žádné styky“ vs. „daleko od Sidonců a neměli žádné styky s Aramem“ (Symmachus) (Toto je podle NRSV)

Soudců 18:30 „syn Manasseho“ (masoretský text) vs. „syn Mojžíšův“ (některé starověké verze, některé verze Septuaginty, Vulgata)

Soudců 19:2 „byla nevěrná“ wattizneh vs. „rozhněvala se“ (pravděpodobně si to spletli s wattiznah) (proto-lucianovská Septuaginta a Vulgata)

Soudců 19:4 „přivedla ho“ vs. „dosáhl“ (Septuaginta) (Toto je podle NRSV)

Soudců 19:18 „dům Hospodinův“ vs. „můj dům“ (Septuaginta)

Soudců 20:9 „Gibea, proti ní losem“ vs. „Gibea, vytáhneme proti ní losem“ (Septuaginta)

Soudců 20:10 „Geba“ (varianta Gibea) vs. „Gibea“ (jeden hebrejský rukopis)

Soudců 20:15 „26 000“ vs. „25 000“ (Septuaginta A) vs. „23 000“ (Septuaginta B)

Soudců 20:33 „na rovině Geba“ vs. „západně od Geba“ (Septuaginta, Vulgata)

Soudců 20:42 „města“ vs. „město“ (Septuaginta)

Soudců 20:43 (pravděpodobně místo odpočinku) (menuhah) vs. „z Noua“ (Septuaginta B)

Bibliografie k této otázce: hebrejský překlad pochází z Literal Translation od Jaye P. Greena a překlad ze Septuaginty je z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona The Septuagint: Greek and English. Byly rovněž použity The Expositor's Bible Commentary a poznámky pod čarou v Biblích NASB, NIV, NKJV a NRSV.

Není-li uvedeno jinak, citace z Písma pocházejí z Berean Standard Bible (BSB), která je volně dostupná. https://berean.bible/

www.biblequery.org