< Dotaz k Bibli z knihy Sofoniáš

Otázka: Jaký je přehled knihy Zefanja?

Odpověď: Na základě pěti různých křesťanských zdrojů a kombinace společných prvků je zde následující přehled:

1:1–3 Zničení všeho

1:4–13 Soud nad Judou

1:14–2:3 Den Páně

2:4–15 Soud nad ostatními národy

3:1–7/8 Soud nad Jeruzalémem

3:8/9–20 Boží obnovení

Otázka: Kdo byl Zefanja v Zef 1:1?

Odpověď: Jelikož jméno Ezechiáš není blíže specifikováno, znamená to s největší pravděpodobností, že Zefanja byl z otcovy strany prapravnukem krále Ezechiáše, a tedy vzdáleným příbuzným současného krále Joziáše. Mezi Ezechiášem a Joziášem uplynulo téměř 50 let, během nichž vládli pouze zlí králové.

Ačkoli Zefanja nebyl knězem (viz následující otázka), znal knihu Deuteronomium. Na Deuteronomium odkazuje na devíti místech: Zefanja 1:13, 15, 17; 2:2, 5, 7, 11; 3:5, 19–20.

Ve Starém zákoně se vyskytují další tři osoby se stejným jménem: 1) 1. Paralipomenon 6:36–38; 2) 2. Královská 25:18–21 a Jeremjáš 52:24–27; a 3) Zachariáš 6:10,14.

Otázka: Byl Zefanja v Zef 1:1 knězem?

Odpověď: Ne. Jelikož byl potomkem krále Ezechiáše a králové pocházeli z kmene Juda, patřil i Ezechiáš k Judovi. Kněží všichni pocházeli z kmene Levi. Člověk nemusel být knězem ani duchovním, aby hlásal Boží slovo, a to ani tehdy, ani dnes.

Otázka: Proč je v Zef 1,1 Zefanja jediným prorokem, u kterého je uveden jeho rodokmen?

Odpověď: Obvykle se uváděli otcové ostatních proroků, ale zpravidla ne jejich předkové. Zefanja byl potomkem krále Ezechiáše a možná to bylo zmíněno proto, aby se lidu připomněly reformy krále Ezechiáše.

Jak Ezechiáš, tak Joziáš byli zbožní králové, ale mezi nimi již žádní zbožní králové nebyli.

Otázka: Kdy byl napsán Zafanias (Zef 1:1)?

Odpověď: Na základě Zef 2:13 se všichni shodují, že byla napsána před porážkou Asyřanů, což bylo kolem roku 612 př. n. l. Není však jasné, zda to bylo před Josiášovými reformami, nebo až po nich.

Vzhledem k tomu však, že v Zef 1,8 jsou královi synové kritizováni za to, že nosí cizí oděvy, pravděpodobně to znamená, že byli již dost staří na to, aby si mohli sami vybírat svůj šatník.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Zef 1,2 Bůh zničí vše na zemi, včetně konkrétně lidí a zvířat, jak to, že v Palestině některé věci, včetně lidí a zvířat, zůstaly?

Odpověď: Jedná se o bezohledné zničení země i jejích obyvatel babylonskou armádou. Není zde řečeno, že by toto zničení bylo trvalé.

Navíc mají mnohá proroctví dvojí naplnění a toto by se mohlo vztahovat i na budoucí zničení země.

Otázka: Kdy podle Zef 1:2–3 Bůh zničí zvířata?

Odpověď: Dvěma způsoby. Na konci věků Bůh zemi zcela vyčistí. Navíc by babylónská invaze měla být jako „koště“, které zamete zemi Judskou.

Otázka: Co je na pořadí zvířat v Zef 1,2–3 zajímavé?

Odpověď: Je přesně opačné než pořadí stvoření v Genesis 1:20–26.

Otázka: Proč Bůh v Zef 1:4 zničil uctívání Baala?

Odpověď: Hospodin pohrdá uctíváním modl. Vzhledem k tomu nemá pro věřící velký smysl mít ve svých domovech jakékoli modly.

Otázka: Kdo byl v Zef 1,5 Malcom/Milcom?

Odpověď: Jednalo se o jiné jméno pro modlu Molecha. Molech byl amónský bůh, kterému se uctívalo lidskými oběťmi. Molech by mohl být totožný s modlou Mulukem, uctívanou v Mari kolem roku 1700 př. n. l.

Otázka: Kdo jsou v Zef 1,7 Boží hosté určené k oběti?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zvážit tři body.

1. Zefanjáš 1:7 by se mohl vztahovat na Velkou večeři Beránka zmíněnou ve Zjevení 19, nebo by to mohl být čas soudu nad Judou před tímto událostí, případně by se mohlo jednat o dvojí odkaz. Nahum 1:3–5 je druhým příkladem dvojího odkazu.

2. Když pozemský král pořádal triumfální průvod, byli tam hosté, kteří tam byli rádi, a „hosté“, kteří byli vězni a vůbec tam být nechtěli. Otázka se tedy zúží na to, který typ hostů je míněn.

3. Pohled z hlediska dobrovolných hostů: Na večeři Beránka ve Zjevení 19 jsou hosté věřící. Mohou to být národy, které soudí Izrael, nebo soudí Judsko, anebo věřící.

Otázka: V Sof 1:7,9,10,14 (2x), 15 (5x), 16; 2:2,3; 3:8,11,16, dále 1:8,18; 2:3; Iz 2:12; 13:6,9; Jer 46:10; Ez 13:5; 30:3; Jo 1:15; 2:1, 11, 31; 3:14; Am 5:18, 20; Ob 15; Za 14:1; Mal 4:5 – v jakém smyslu se den Hospodinův blíží lidem?

A: Den Páně nebo „ten den“ je zmíněn na 19 místech: Sofoniáš 1:7, 9, 10, 14 (2x), 15 (5x), 16; 2:2, 3; 3:8, 11, 16.

Den oběti Hospodinovy je uveden v Zefanjášovi 1:8.

Den hněvu Páně je uveden v Zefanjášovi 1:18; 2:3.

„V té době“ se nachází v Zefanjášovi 3:20 (2x).

„Stanovení čas“ je v Zefanjášovi 2:2.

Otázka: Jaký význam má v Zef 1:9 překročení prahu?

Odpověď: Odkazuje to na pohanský zvyk nešlapat na práh z úcty k modle Dagonovi. Hlava sochy byla rozbita, když měli Filistínci truhlu, jak zmiňuje 1. Samuelova 5:4–5. Filistínci, Babylóňané a Féničané, stejně jako někteří modlářští Izraelité, uctívali Dagona. Hospodin nechtěl, aby prokazovali úctu jiným bohům.

Otázka: Jak je v Zef 1,12 přirovnáno přetrvávající zlo k vínu, které zůstalo na kalích?

Odpověď: „Přirovnání k vínu ponechanému na kalech naznačuje, že národ se duchovně znečistil. Víno, které se nechá dlouho kvasit, vytvoří tvrdou krustu a tekutina se stane sirupovitou, hořkou a nechutnou. Místo toho, aby odstranil kaly každodenního znečištění, se Juda zatvrdil a stal se lhostejným vůči Bohu.“ The Bible Knowledge Commentary: Old Testament, str. 1527.

Otázka: Proč se v Zef 1,12 zdá, že Bůh někdy nečiní ani dobro, ani zlo?

Odpověď: Někdy Bůh chce vidět, co uděláme. Bůh nemůže soudit činy člověka, pokud ten nemá příležitost konat dobro nebo zlo.

Otázka: Měli by se lidé podle Zef 1,14–18 těšit na den Hospodinův?

Odpověď: Bezbožní lidé rozhodně ne. Zbožní lidé by se však měli těšit na své vykoupení, přičemž si uvědomují, že stejně jako při narození předchází radosti bolestné období.

Otázka: Co je zajímavého na slově „hanebný“ ve Zof 2,1?

Odpověď: V hebrejštině je zde použito slovo „niksap“, které pochází ze slova „kasap“, což znamená být bledý nebo bílý hanbou. Slovo „kesep“ znamená stříbro.

Otázka: Co je na těchto slovech v Zef 2,4 poetického?

Odpověď: Jsou zde dvě slovní hříčky. V hebrejštině zní slovo pro „Gázu“ podobně jako slovo pro „opuštěný“ a slovo pro „Ekron“ zní podobně jako slovo pro „vykořeněný“.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Zef 2,5 nebude země Filištínů mít žádné obyvatele, proč v ní dnes obyvatelé jsou?

Odpověď: V Zefanjášovi 2:5 se Keretité (v BSB psáno „Cheretité“) vztahují k Filistincům. Dnes již žádní Filistinci nežijí. Ve skutečnosti dnes Filistina neexistuje, protože lidé žijící v pásmu Gazy jsou Palestinci, kteří s Filistinci nesouvisí.

Keretejci byli jiným názvem pro Filistince nebo alespoň pro část Filistinců. Tento název ve skutečnosti znamenal „lidé z Kréty“, která byla původní vlastí Filistinců a dalších mořských národů. Minojská civilizace byla velmi bohatá a mocná, dokud nebyla zničena kombinací sopečné erupce a mykénských Řeků. Existovalo pět hlavních filistinských měst a čtyři z nich jsou zmíněna, a to od jihu k severu. Páté, Gát, nebylo zmíněno, pravděpodobně proto, že bylo tak důkladně zničeno králem Uziášem, jak uvádí 2. Paralipomenon 26:6. Slovo „keretitský“ může také znamenat „odříznutý“, a to ve smyslu slovní hříčky. Zefanjáš 2:5 nazývá Filistince „obyvateli pobřeží“.

Gaza (’azzah) zní jako „opuštěný“ (’azubah) a Ekron (’eqron) zní jako „vykořeněný“ (ta’aqer). Keretejci jsou zmíněni také v 1. Samuelově 30:14; 2. Samuelově 8:18; 20:23; 1. Paralipomenon 18:17; Ezechiel 25:16. Kaftorité, neboli Kréťané, jsou zmíněni také v Jeremjášovi 47:4 a Amosovi 9:7. Egyptský faraon Necho II. (vládl 610–595 př. n. l.) napadl Gazu (Jeremjáš 47:1) a babylónský král Nebúkadnesar zničil Aškelon v roce 604 př. n. l.

Otázka: Kdy (pokud vůbec) je podle Zef 2:8 vhodné někoho posmívat se nebo urážet?

Odpověď: 1. Petr 3:15 říká: „…Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo se vás ptá na důvod naděje, která je ve vás. Odpovídejte však s mírností a úctou“ (BSB). Navíc 1. list Petrův 2:23a uvádí příklad Ježíše: „Když na něj hromadili urážky, neodplácel; když trpěl, nevyhrožoval“ (BSB). Měli bychom si pamatovat, že nejde o to vyhrát spor, ale získat je pro Krista.

Nesnažte se však z pokory či mírnosti dělat výmluvu pro nedostatek smělosti. Petr byl sice pokorný, ale ve Skutcích 4:8–13 se projevil i jako smělý.

Na druhou stranu, co ti, kteří sice možná nejsou získáni pro Krista, ale aktivně učí ostatní věci, které vedou ke zkáze duše? Tito lidé by měli být veřejně pokáráni, jak to na mnoha místech činili Jan Křtitel, Ježíš, Pavel a Petr. Ježíš byl k farizejům tvrdý v Lukášovi 11:37–52 a na dalších místech, i když ne ke všem farizejům, jako například k Nikodémovi v Janovi 3:1–21. Pavel byl přísný k Elymasovi ve Skutcích 13:9–11. Petr pokáral židovské vůdce ve Skutcích 5:28–30 a bez obalu jim řekl, že zavraždili Ježíše. Petr zněl přísně vůči Šimonovi ve Skutcích 8:20–23.

Otázka: Jak to, že v Zef 2,9 byli po vyhnanství ještě Moábci a Ammonité?

Odpověď: Tento verš neříká, kdy Moábci a Ammonité vyhynou, pouze že k tomu dojde. Ve skutečnosti později přišli Nabatejci (kolem roku 325 př. n. l.) a další Arabové a usadili se v těchto zemích dnešního Jordánska. Nabatejci také dobyli východní část Edomu. Ammonité byli nakonec poraženi Judou Makabejským v 1. knize Makabejské 5:6.

Země se také stala pustou, v tom smyslu, že dnes je to suchá poušť, zatímco dříve to byla pouze vyprahlá step.

Otázka: Proč v Zef 2,11 neuctívají Boha všichni, kdo přebývají na zemi?

Odpověď: Nyní ho neuctívají, ale až Kristus znovu přijde a odstraní nevěřící, všichni budou uctívat Boha během tisíciletí, jak je uvedeno ve Zjevení 20:4–5, a také na nové zemi, jak je uvedeno ve Zjevení 21:1–3.

Ve Zofaniášovi 2:11 by se to dalo přeložit buď jako „Hospodin bude úžasný“, nebo jako „Hospodin bude proti nim“. Ať tak či onak, význam je ten, že Hospodin bude proti nim úžasný. BSB to překládá jako „Hospodin bude pro ně děsivý“.

Otázka: Jak jsou v Zef 2:12 „zabiti mým mečem“ Kušité (Etiopané)?

Odpověď: Ačkoli by se to mohlo vztahovat výhradně na zemi Kuš (Etiopii), je pravděpodobnější, že se to týká i Egypta, protože těsně před asyrskou invazí tvořily jedno království. Egypt byl pod nadvládou Etiopie přibližně od roku 728 př. n. l. až do jeho dobytí asyrským králem Esarhaddonem v roce 671 př. n. l. Etiopané se kolem roku 664 př. n. l. pokusili o povstání, ale byli poraženi. Zefanja psal přibližně v letech 630 až 612 př. n. l.

Otázka: Co je na stádech v Zef 2,14 tak výstižné?

Odpověď: Asýrie byla národem, v němž žily armády; měla příliš mnoho obyvatel na to, aby se uživila pouze zemědělstvím. V budoucnu tam budou žít také armády; armády ovcí a skotu, tedy.

Otázka: Jaký význam má zmínka o sovách v Zef 2,14?

Odpověď: V noci, když lidé nejsou nablízku, se děje mnoho věcí. Země nebude pustá; co se týče divoké zvěře, možná se tam bude dít spousta věcí, ale lidé toho nebudou součástí. Hebrejské slovo qol („volání“ v BSB) znamená „hlas“.

Otázka: Jak se v Zef 2,8–15 lišila pýcha Moábu a Ammonu od pýchy Asýrie?

Odpověď: H. A. Ironside zdůrazňuje domýšlivost těchto bezbožných národů. Asýrie byla vojensky impozantní národ; Moáb a Ammon jimi nikdy nebyly. Asýrie měla něco, na co si myslela, že může být hrdá, i když zlovolným a zvráceným způsobem. Moáb a Ammon neměly na co být hrdé, ale přesto byly pyšné. Zefanja 2:15 říká, že lidé budou na Asýrii syčet a hrozit pěstí. Na Moáb a Ammon by to nedělali v takové míře.

Otázka: Jaký význam má popis v Zef 2:15?

Odpověď: Nejde jen o to, že se jedná o pusté místo pro divoká zvířata. Jde spíše o kontrast mezi někdejším rušným městem a pustým místem v budoucnosti.

Otázka: Proč jsou lidé ve Zef 2,4–15 tak rychlí a horliví v tom, že vidí zlo v druhých, ale ne v sobě samých?

A: To je možná jeden z mnoha různých aspektů naší hříšné přirozenosti. Mnozí jsou slepí – někdy i záměrně – k hříchům a sobectví v sobě samých i ve svých dětech. Přesto však nejenže rychle vidí mnoho skutečných chyb u druhých, ale někdy vidí i špatné věci, které ve skutečnosti neexistují, nebo ne v takové míře, jak si myslí. Ježíš v Matoušovi 7:3–5 a Lukášovi 6:41–42 hovořil o tom, že je třeba nejprve vyjmout trám z vlastního oka, než se pokusíme odstranit smítko z oka někoho jiného.

Otázka: Jaký je ve Zofaniášovi 3:1–2 vztah mezi tím, že je člověk utlačovatelem, nepřijímá napomenutí a nedůvěřuje Hospodinu?

Odpověď: Jedná se o tři hříchy Jeruzaléma, proti nimž se v knize Zefanjáš vystupuje. Verše 3–4 to vysvětlují podrobněji. Lidé mohou utlačovat alespoň ze tří důvodů: jsou arogantní, nechtějí být podřízenými někoho jiného a bojí se, že pokud s tím přestanou, budou sami utlačováni, tak jako oni utlačovali ostatní. Člověk může chtít být svým vlastním pánem jen proto, aby nemusel přijímat napomenutí od nikoho jiného.

Otázka: Proč Zefanja v Zef 3,5.11.19 klade takový důraz na hanbu?

Odpověď: Říká se, že mnoho západních společností je „společností založených na pravdě“, alespoň před nástupem postmodernismu. Mnoho východních společností však, včetně těch na Blízkém východě, v Indii a ve východní Asii, jsou „společností založenými na cti a hanbě“. Někteří lidé se více zajímají o to, zda mají pravdu nebo znají pravdu, než o to, zda jsou čestnými lidmi. Jiní se více zajímají o to, aby byli čestnými lidmi, než o to, mít pravdu, nebo dokonce bojovat za správnou věc. Zefanja v Zefanja 3:19 klade důraz na čest místo hanby.

Otázka: V Zef 3,2.7, v čem Bůh očekával, že přijmou napomenutí?

Odpověď: Zefanjáš 3:1 říká, že utlačovali druhé, byli vzpurní a poskvrnili se.

Utišovali ostatní, zejména své vládce (Zefanja 3:3–4). Někdy i náboženští vůdci díky svému postavení utlačují ostatní. Někdy lidé na ostatní vůbec nemyslí.

Byli vzpurní v tom, že nepřijímali žádné napomenutí a nechtěli poslouchat nikoho (Sofoniáš 3:2). Někdy člověk neposlouchá určité osoby, které nerespektuje; zde se však píše, že nechtěli poslouchat nikoho.

Byli poskvrněni v tom, že místo aby se přiblížili k Bohu (Sofoniáš 3:2), jejich přiblížení se ke svatyni ji pouze znesvětilo (Sofoniáš 3:4b).

Otázka: Proč v Zef 3:2,7 Bůh očekával, že se ho budou bát a přijmou napomenutí?

Odpověď: I když v sobě neměli Ducha Svatého a i když někteří z nich možná nedostali zbožné poučení, přesto by o Bohu něco věděli díky své přirozenosti a pravdě, kterou měli. Stále měli své svědomí. Je zde pocit „povinnosti“; že měli udělat některé věci, které neudělali, a neudělat některé věci, které udělali.

Otázka: Proč v Zef 3:2,7 někteří lidé, dokonce i ti zlí, přijímají napomenutí, zatímco jiní ne?

Odpověď: Pokud se naskytne něco, co vypadá lákavě, mohou o tom různí lidé uvažovat alespoň čtyřmi různými způsoby.

Riziko: Někteří mohou zvažovat, jak je daná věc žádoucí, a vyvažovat to závažností a pravděpodobností (často posuzovanou podle četnosti), že je přistihnou. Mohou také zvažovat naléhavost daného činu (nabídka platí jen dnes) a to, jak moc tomu chtějí věřit. Na druhou stranu jsou někteří bezohlední, což znamená, že se ani neobtěžují přemýšlet o možných negativních důsledcích.

Řízení hříchu: Někteří možná chtějí být „trochu zlí a trochu dobří“. Ne příliš zlí, ale myslí si, že trochu je v pořádku, pokud to nepřehánějí. O Robinovi Hoodovi se říkalo, že okrádal bohaté a dával chudým. Loupež sama o sobě je špatná, a pokud okrádáte lidi, Bůh rozhodně není nadšený z toho, že dáváte druhým část bohatství, které vám od začátku vůbec nepatřilo.

Potlačení touhy hřešit: Někteří by možná chtěli hřích spáchat, ale něco, jako například to, že by je někdo přistihl, nebo představa možných budoucích důsledků, je od toho odradí. Znám jednoho ateistu, který by se nikdy neopil, ani by vůbec nepil. Byl to vytrvalostní běžec a nechtěl se dopustit hříchu opilosti, protože si chtěl udržet dobrou kondici. Znám také jiného nenáboženského vysokoškoláka, který by nikdy neměl sex před svatbou. Opravdu chtěl, aby jeho manželka byla před svatbou panna, a usoudil, že aby se tak stalo, musí být i on sám. Znám jednoho silného kuřáka, kterému po propuštění z armády dali rentgenové snímky plic a řekli mu, ať je odnese do jiné kanceláře. Nahlédl do nich a viděl, že jsou úplně černé. Tak hned na místě zahodil cigarety a už nikdy nekouřil. Nevěděl, že ty rentgenové snímky byly přeexponované. Jde o to, že lidé se mohou rozhodnout nepáchat některé hříchy z důvodů, které nemají s Bohem nic společného.

Touha potěšit Boha: Někdy, když se něco může jevit jako lákavé, si křesťan může uvědomit, že ho Bůh sleduje, vzpomenout si, jak moc ho Bůh miluje a co vše pro něj udělal, a v důsledku toho se nepokusí ten hřích spáchat z jednoho prostého důvodu: prostě to nechce.

Otázka: Proč Bůh v Zef 3,8 říká lidem, aby na něj „čekali“?

Odpověď: I když bychom na Boha měli trpělivě čekat, tento verš to vůbec tak nemyslí.

V Zef 3,8, když Bůh říká pachatelům zla, aby na „Něj čekali“, používá Bůh ironii. Jinými slovy, když lidé páchají násilí na Božím lidu, Bůh říká: „Buďte si jisti, že po vás půjdu.“

Otázka: Existuje v Zef 3,8–13 nějaký důkaz, že tato část má jiného autora než zbytek knihy Zefanjáš?

Odpověď: Ne. Toto tvrzení vycházelo výhradně ze skutečnosti, že Zefanjáš 3:8–13 je poselstvím naděje, zatímco zbytek knihy hovoří o soudu.

Otázka: Co znamená ve Zof 3,9, že Bůh „navrátí národům čisté rty“?

Odpověď: Znamená to očistit rty lidu. Nejedná se o konkrétní jazyk, jako je řečtina nebo hebrejština, ale spíše o používání správné, zbožné řeči v jakémkoli jazyce.

Otázka: Splnilo se již toto proroctví o Jeruzalému ze Zef 3:13–16?

Odpověď: Ne, nenaplnilo se. Naplní se v tisíciletí podle Zjevení 20:4–5 a až sestoupí Nový Jeruzalém podle Zjevení 21:2.

Otázka: Kdy už se Jeruzalém podle Zef 3,15 nebude „bát žádného zla“?

Odpověď: Poslední verše malých proroků hovoří o Božím budoucím soudu a/nebo o Tisíciletí, a Zefanjáš není výjimkou. Jedná se o dobu po soužení, poté, co Bůh shromáždí všechny národy a přijde v moci (Zefanjáš 3:8). Židé však mohou vědět, že jakmile Bůh odstraní všechny jejich nepřátele (Zefanjáš 3:15), již se nebudou bát žádného zla.

Otázka: Co Bůh v Zef 3,15–20 slibuje zdrcenému a vinému lidu? Co ještě Bůh slibuje?

Odpověď: Bůh slibuje svou ochranu, aby se to Božímu vyvolenému lidu již nikdy neopakovalo. Samozřejmě se někteří lidé zamýšlejí nad Božími sliby ve světle holokaustu. Někteří dospěli k závěru, že skutečnost, že je Bůh nechrání před genocidou, znamená, že již nepovažuje Židy za svůj vyvolený lid. Ale bez ohledu na teologii, která stojí za zlem, k němuž tehdy došlo, Zjevení 7:5–8 nás ujišťuje, že židovský lid má v Boží vůli do budoucna zvláštní místo.

Ještě důležitější než Boží ochrana je však Boží slib Jeho přítomnosti. Bude se svým vyvoleným lidem; i když nás budou i nadále provázet zkoušky, Bůh nás jimi provede.

Otázka: Jak podle Sofoniáše 3,17 pěstovat něžnost vůči Bohu?

Odpověď: Projevujte Bohu úctu, toužte se k Němu přiblížit a poté s Ním trávte čas v modlitbě a ve Slově. Zde jsou čtyři aspekty.

Duchovní dýchání: buďte v neustálé modlitbě s Bohem během celého dne.

Věnujte kvalitní čas výhradně Bohu: Každý den si vyhraďte nějaký čas, například ráno, abyste se soustředili výhradně na Boha při studiu Bible, modlitbě a rozjímání o Něm.

Společenství s ostatními věřícími, ať už individuálně, nebo v malých skupinkách.

Uctívejte Boha ve větších skupinách, například v neděli ráno.

Otázka: Co znamená ve Zaf 3,19, že Bůh „zachrání chromé a shromáždí rozptýlené“ (vyhnané/vyhnané)?

Odpověď: Některá zvířata byla považována za natolik podřadná, že nebylo žádoucí je ponechávat ve stádu. Pokud nestála ani za to, aby byla zabita pro maso (kvůli velikosti nebo obavám z nákazy), pastýři je mohli pouze vyhnat. Zde Bůh slibuje, že bez ohledu na to, jak bezcenně se mohou cítit, v té době je Bůh přivede do svého stáda.

Otázka: Jaké jsou některé z nejstarších rukopisů knihy Zefania, které se dochovaly dodnes?

A: Svitky od Mrtvého moře (cca 1 př. n. l.): Mezi svitky od Mrtvého moře se nacházejí 2 kopie knihy Zefanjáš. Jsou označeny jako 4Q77 (=4QXIIb) a 4Q78 (=4QXIIc). Existuje také komentář ke knize Zefanjáš s označením 1Q15 (=1QpZeph).

4Q77 obsahuje Zefanjáš 1:1–2; 2:13–15; 3:19–20

4Q78 obsahuje Zefanjáš 2:15; 3:1–2.

Nahal Hever je jeskyně nedaleko En-Gedi, v níž se nachází fragment z knih malých proroků v řečtině (8 Hev XIIgr). Byl napsán mezi lety 50 př. n. l. a 50 n. l. Byl ukryt během Bar-Kochbova povstání proti Římu. Jedná se o revizi Septuaginty, vyhotovenou v Judeji, která je téměř identická s masoretským textem. 8 Hev XIIgr obsahuje Zefanjáš 1:1–6, 13–18; 2:9–10; 3:6–7

Svitek z Wadi Murabba’at (Mur XII) pochází z přibližně roku 132 n. l. Obsahuje Zefanjáš 1:1,11–18; 2:1–15; 3:1–6,8–20 a další texty malých proroků.

Celkově je v svitcích z Mrtvého moře, z Nahal Hever a z Wadi Murabba’at zachováno následujících 49 veršů z celkových 53 veršů knihy Zefanjáš (92,5 %): 1:1–6, 11–18; 2:1–15; 3:1–20. Jinými slovy, obsahují alespoň části každého verše knihy Zefanjáš s výjimkou 1:7–10. Více podrobností najdete v článku Význam svitků od Mrtvého moře.

Křesťanské biblické rukopisy z období kolem roku 350 n. l. obsahují Starý zákon, včetně knihy Zefanjáš. Dva z nich jsou rukopis Vaticanus (325–350 n. l.) a rukopis Alexandrinus (kolem roku 450 n. l.), v nichž byly knihy dvanácti malých proroků zařazeny před knihu Izaiáše. Kniha Zefanjáš je v rukopisech Vaticanus i Alexandrinus úplná.

Také rukopis Sinaiticus (340–350 n. l.) obsahuje celou knihu Zefanjášovu. Začíná na stejné stránce, kde končí kniha Habakukova. Končí na spodní části stránky a na následující stránce začíná kniha Aggeova.

Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na Zefanjáše?

Odpověď: Mezi přednicejskými autory, kteří odkazovali na verše ze Zofaniáše nebo na ně naráželi, patří:

Barnabášův list (cca 70–130 n. l.), kap. 11, str. 144, naráží na Zefanjáš 3:19 slovy „prorok říká“.

Melito ze Sard (170–177/180 n. l.) (implicitně) zmiňuje „Starý zákon“ a uvádí seznam knih. Dvanáct malých proroků neuvádí jednotlivě, ale nazývá je „Dvanácti“. Fragment 4 z Knihy výňatků, sv. 8, str. 759

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) cituje Zefanjáš 1:18 jako „Duch prorokuje skrze Zefanjáše“; *Učitel*, kniha 2, kap. 13, str. 269

Origenes (225–254 n. l.) cituje Zefanjáš 3:7–13 jako „následující pasáž ze Zefanjáše“. Origenes, Proti Celsovi, kniha 8, kap. 72, s. 667

Spis *Proti Novatianovi* (cca 248–258 n. l.), kap. 6, str. 659, cituje Zefanjáš 1:1, 2, 3 ze Septuaginty.

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) cituje ze „Zefanias“ v Traktátu 12, třetí kniha, kap. 61, str. 550.

Po Nicejském koncilu (325 n. l.)

Athanasius z Alexandrie (367 n. l.) (vyplývá z toho, že zmiňuje dvanáct proroků) „Ve Starém zákoně je tedy celkem dvacet dva knih; … pak Proroci, přičemž těch dvanáct se počítá jako jedna kniha…“ Athanasiův velikonoční list 39, kap. 4, s. 552.

Efraim Syrský (350–378 n. l.) naráží na Ozeáše 4:3 a Sofoniáše 1:3: „Při těchto bouřích se pohnuly ryby v moři i Leviatan.“ Hymnus o perle 1, č. 3, str. 294

Cyril Jeruzalémský (cca 349–385 n. l.) cituje Zefanjáš 3:7 ze Septuaginty jako slova Zefanjáše. Katechétické přednášky, přednáška 14, č. 6, s. 95

Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Starého zákona. Konkrétně se zabývá knihami Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Pentateuch, Jób, Ješua, syn Naveho [Jozue], Soudců, Rút, Samuelových a Královských (2 knihy), dvanácti proroků, Ozeáš, Joel, Amos, Obadja, Jonáš, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Ester, Ezdráš a Nehemiáš v dopise 53, kap. 7–8, s. 99–101.

Augustin z Hippa (388–430 n. l.) cituje ze Zefanjáše 3:8; 2:11; 3:9–12 jako od Zefanjáše v díle O Božím městě, kniha 18, kap. 33, str. 380. Zmiňuje také Obadja, Nahuma a Habakuka v díle O Božím městě, kniha 18, kap. 31, str. 377.

Polipelagián Jan Cassian (419–430 n. l.)

Mezi kacíři a falešnými knihami

Pelagiánský kacíř Theodor z Mopsuestie (392–423/429 n. l.)

Otázka: Jaké jsou v knize Zefanja některé rozdíly v překladu mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?

Odpověď: Někdo kdysi řekl, že překlad knihy Zefanja v Septuagintě je dobrý, ale ne vynikající, něco jako student čtvrtého ročníku jazyka. Zaměříme-li se hlavně na 1. kapitolu, první variantou je masoretský text, druhou Septuaginta, pokud není uvedeno jinak.

Sof 1:2 „Všechny je zcela vyhubím“ vs. „Ať dojde k úplnému vyhlazení“

Sof 1:3 „kámen úrazu / hromady trosek“ (masoretský text) vs. (chybí) (Septuaginta)

Sof 1:3 „vymýtit“ vs. „být vyhuben“ (2x)

Sof 1:4 „zbytky Baala“ vs. „jméno Baala“

Sof 1:4 „modlářští/pohani [a] kněží“ vs. „jména kněží“ (Septuaginta)

Sof 1:5 „klanět se“ vs. „uctívat“

Sof 1:5 „Malcom“ (masoretský text) vs. „Milcom“ (Septuaginta, syrský překlad, Vulgata)

Sof 1:6 „ustoupit“ vs. „odvrátit se“

Sof 1:7 „mlčet“ vs. „bát se“

Sof 1:7 „povolání“ vs. „hosté“

Sof 1:8 „navštívit“ vs. „otevřeně se pomstít“

Sof 1:9 „ti, kteří skáčou na prahu“ vs. „verandy“

Sof 1:9 „násilí“ vs. „bezbožnost“

Sof 1:10 „Rybí brána“ vs. „brána vrahů“

Sof 1:11 „Maktesh“ vs. „ti, kteří“

Sof 1:11 „ti, kdo nosí stříbro“ vs. „ti, kdo jsou vyvýšeni stříbrem“

Sof 1:12 „usadili se na svých kalích“ vs. „pohrdali tím, co jim bylo svěřeno“

Sof 1:14 „mohutný muž tam bude hořce volat“ vs. „je zhořknutý a drsný.“

Sof 1:15 „temnota a tma“ vs. „tma a temnota“

Sof 2:2 „než se zrodí rozhodnutí, den pomine jako plevy“ vs. „než se vy (množné číslo) stanete jako květ, který pomine“ (Septuaginta)

Sof 2:14 „národ“ vs. „divoké zvíře“ (Targum), vs. „divoká zvířata“ (Septuaginta)

Sof 2:14 „hlas houká“ vs. „sova kváká“

Sof 2:14 „křičí pustina“ vs. „křičí havran“

Sof 3:1 „utlačující“ (masoretský text) vs. „holubice“ (Septuaginta, Teodor z Mopsuestie, Komentář k Sofoniášovi, kap. 3, str. 300)

Sof 3:7 „Jistě to“ vs. „Jistě město“

Sof 3:7 „jeho příbytek nebude vyhlazen“ vs. „neztratí z dohledu“ (Septuaginta, syrština)

Sof 3:8 „vstát, aby plenili“ (masoretský text) vs. „vstát, aby svědčili“ (Septuaginta a syrština) vs. „den mého zjevení k soudu“ (Targum) vs. „pro den mého vzkříšení, který má přijít“ (Vulgata) (The Expositor’s Bible Commentary, sv. 7, str. 559 uvádí, že v hebrejštině jsou souhlásky pro „plenit“ a „svědčit“ stejné. Původní hebrejština neměla samohlásky.)

Sof 3:15 „už nikdy neuvidí neštěstí“ (hebrejské rukopisy) vs. „už se nebudou bát“ (Septuaginta, Bg. (= vydání hebrejského Starého zákona z let 1524–1525 vydané Danielem Bombergem), masoretský text, Vulgata)

Sof 3:17 „bude mlčet ve své lásce“ vs. „obnoví vás ve své lásce“ (Septuaginta, syrština)

Sof 3:18 „Odstraním od vás“ vs. „Shromáždím vaše utlačované.“ (Septuaginta)

Bibliografie k této otázce: hebrejský překlad pochází z díla Jaye P. Greena Literal Translation a překlad Septuaginty je převzat z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona The Septuagint: Greek and English. Byly rovněž použity The Expositor’s Bible Commentary a poznámky pod čarou v biblických verzích NASB, NIV, NKJV a NRSV.

Není-li uvedeno jinak, citace z Písma jsou převzaty z „The Holy Bible, Berean Standard Bible“ (BSB), která byla uvolněna do veřejné domény: https://berean.bible