Otázka: Jaké je hlavní poselství této knihy?
Odpověď: Kniha Rút je jednou z pěti starozákonních knih zvaných Megilloth, které se četly při svátcích. Kniha Rút se četla během Svátek týdnů, neboli Letnic. Kniha Rút plní v Bibli několik klíčových účelů.
Z historického hlediska nám kniha Rút ukazuje Davidův rodokmen. To je podle Rút 4:18–22 jednoznačně jeden z jejích účelů. Rút je uvedena v Josefově rodokmenu v Matoušovi 1:5.
Z koncepčního hlediska se slova „vykoupit“ nebo „vykoupení“ (ga’al) v knize vyskytují 23krát a tento pojem se později, až přišel Mesiáš, ukázal jako užitečný.
Kniha 735 Baffling Bible Questions Answered (Odpovědi na 735 záhadných biblických otázek), str. 98, poukazuje na to, že pohled knihy Rút také slouží jako protiváha k tragickým obrazům v knize Soudců.
Otázka: Jaká je literární hodnota knihy Rút?
Odpověď: Kromě duchovní hodnoty je kniha Rút také vynikajícím příkladem literatury. Komentář „The Believer’s Bible Commentary“ na str. 287–288 uvádí následující.
Jednou, když byl Benjamin Franklin u francouzského dvora, zaslechl, jak někteří francouzští šlechtici haní Bibli. Ačkoli Benjamin Franklin sám nebyl křesťan, cenil si Bibli jako literární dílo, a tak udělal následující. Franklin vlastnoručně přepsal příběh o Rútě a všechna jména nahradil francouzskými. Poté tento příběh aristokratům přečetl. Ti se ho zeptali: „Ale kde jste našel tento literární skvost, monsieur Frankline?“ Franklin odpověděl: „Pochází z té knihy, kterou tak pohrdáte, la sainte [Svatá] Bible!“
Otázka: Jaký je přehled knihy Rút?
Odpověď: Rút 1:1–5 Návrat po útěku do Moábu
Rút 1:6–22 Vrať se, pokud opravdu nechceš požehnání
Rút 2: Rút sbírá klasy a spatří Boáze
Rút 3 Návštěva na mlátící ploše
Rút 4:1–12/17 Vykoupení Rút a jak nás Bůh může vést
Plánování, uplatnění nároku, slib a očekávání vykoupení
Rút 4:13/18–22 Radostné narození syna a královský rod
Otázka: Nebyla by Rút podle knihy Rút a Deuteronomia 23:3 vyloučena ze shromáždění Hospodinova?
Odpověď: Nejprve trochu kontextu a poté dvě možné odpovědi.
Souvislosti: Jedním z důvodů tohoto omezení bylo zabránit tomu, aby děti s polovičním izraelským původem nevyrůstaly v uctívání jiných bohů. Rútin izraelský manžel porušil zákon, když si vzal Moábku Rút. Bůh však ve svém plánu může využít i neposlušnost. Kromě toho se křesťané dělí na dva tábory, pokud jde o odpověď na tuto otázku.
Ano, Rút by byla vyloučena ze shromáždění, ale i kdyby někdo měl tento nižší status a byl ze shromáždění vyloučen, mohl by i tak uctívat Boha a následovat Ho. Někdy jsou křesťané vyloučeni z některých příležitostí ke službě kvůli hříchu (rozvod s manželem či manželkou atd.) nebo prostě proto, že lidé, kterým je služba určena, mají předsudky vůči jejich národnosti. Stále však mohou sloužit Bohu v nové roli, kterou jim Bůh nyní svěřil.
Ne: „Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh bude mým Bohem“ (Rút1:16 ). Pokud by byla osoba zařazena mezi „cizince, kteří se připojili k Hospodinu“ (Izaiáš 56:6), jako tomu bylo u Rút, pak by byla Izraelitkou z adopce. Ve skutečnosti byl král David Rutovým pravnukem (3 generace), jak vyplývá z knihy Rut4:21 –22, Matouše 1:5–6 a Lukáše 3:31–32. Stejně tak Izaiáš 56:3 říká, že cizinci, kteří se připojili k Hospodinu, nebudou vyloučeni z Jeho lidu.
Závěrečným bodem je, že v těchto temných časech v Izraeli si možná ani Rút, ani vesničané nebyli tohoto omezení vědomi. Někdy Bůh dokonce využívá i naši nevědomost. Například Izraelité uzavřeli smlouvu s Gibeonity v knize Jozue 9.
Otázka: Byla kniha Rút 1 napsána v pátém století, aby se pokusila vyvrátit Nehemiášův zákaz sňatků s nežidy, jak tvrdí Asimovův průvodce Biblí na str. 265?
Odpověď: Ne, Asimov předkládá tvrzení bez důkazů. Při zodpovězení této otázky je třeba zvážit čtyři body.
1. Skutečnost, že Boaz byl předkem Davida, jehož panování začalo kolem roku 1010 př. n. l., byla zaznamenána i později v historickém vyprávění: 1. Paralipomenon 2:11–12.
2. Ačkoli nevíme přesně, kdy byla kniha Rút napsána, s největší pravděpodobností vznikla před Davidovou smrtí, protože se v ní nezmiňuje Davidův slavný syn Šalomoun.
3. Navíc skutečnost, že Rút byla Moábka, vysvětluje to, co by jinak zůstalo záhadou: když se situace zkomplikovala, David odvedl své rodiče do Moábu, aby tam našli útočiště (1. Samuelova 22:3–4).
4. A konečně, autor se nezdá být nakloněn vkládání vlastních faktů. V knize Rút 1:7 by bylo snadné jednoduše uvést jméno nějakého města v Moábu. Autor však pouze uvedl, že Noemi „opustila místo, kde bydlela“. Autor se nesnažil sdělit nám, kde v Moábu Noemi bydlela, protože to zřejmě sám nevěděl.
Dalo by se namítnout, že nemáme žádné důkazy kromě toho, co lidé napsali v knize Rút a v 1. knize Paralipomenon. Ačkoli je to pravda, nemáme v historii žádné důkazy o ničem kromě artefaktů a toho, co lidé napsali. Například nemáme žádný důkaz o tom, že Julius Caesar vůbec měl matku (vylíhl se snad z vejce?), kromě toho, co lidé napsali. Stejně tak nemáme žádný důkaz o tom, že David měl prababičku, kromě toho, co lidé napsali.
Otázka: Byl v Rút 1:1 Elimelech chudý kvůli hladomoru, nebo byla Noemi „sytá“, jak se píše v Rút1:21 ?
Odpověď: K bohatému rodinnému životu nepotřebujete mnoho peněz. Opustili Judsko kvůli hladomoru. Když se v Rút 1:21 píše, že Noemi odešla „sytá“, odkazuje to na to, že měla manžela a dva syny, kteří později zemřeli. Lidé mohou být finančně chudí, ale přesto mít plnohodnotný život. V podstatě stejnou odpověď najdete v knize „Difficulties in the Bible“ (Obtíže v Bibli) na str. 335–336.
Otázka: Proč v knize Rút 1:1 lidé opouštějí to, co jim Bůh dal, kvůli něčemu lepšímu?
Odpověď: Jak se říká: „Tráva je zelenější na druhé straně plotu.“ Moáb, ležící na východní straně Jordánu, měl úrodnou půdu východně od Mrtvého moře. Později v dějinách mohl být moábský král Meša nazýván „králem ovcí“, protože ta země byla tak vhodná pro chov ovcí.
Bůh řekl jak Mojžíšovi, tak Jozueovi, že dal Izraelitům zemi Kanaán. Zatímco mnoho lidí v Betlémě nevidělo kvůli hladomoru důvod k odchodu, Elimelech se rozhodl, že si sám povede lépe, a odešel na úrodnější pastviny, které však nebyly tím, co jim Bůh dal.
Lidé jsou někdy natolik rozptylováni – ať už zábavou, věcmi, s nimiž nemohou nic udělat, nebo maličkostmi –, že nemají čas zamyslet se nad tím, zda skutečně žijí tak, jak by chtěli.
Dnes si věřící, kteří tvrdí, že věří v Boha, musí položit ještě jednu otázku: opravdu věří, že Boží cesta je tou nejlepší? Opravdu věří, že budou nakonec šťastnější, pokud zůstanou v rámci toho, co pro ně Bůh připravil, nebo podléhají pokušení myslet si, že mohou být šťastnější, když budou usilovat o něco „navíc“ nad rámec toho, co pro ně Bůh zamýšlel?
Otázka: Proč se v Ru 1,2 nazývali obyvatelé Betléma Efratejci?
Odpověď: Je to proto, že existovala dvě města jménem Betlém a oni se narodili v tom jižním. Jižní město se jmenovalo Betlém Efrata, jak ukazují Genesis 35:19, 1. Samuelova 17:12 a Micheáš 5:2.
Otázka: V knize Rút 1:2 bylo Betlém, nikoli Moáb, místem, kde je Bůh požehná. Jakými způsoby se dnes možná nenacházíme na místě Božího požehnání?
Odpověď: Někdy upřednostňujeme něco jiného před tím, kde nás Bůh chce mít. Navíc to někdy děláme ve jménu služby Bohu. Slyšel jsem o mnoha případech, kdy muži, ať už v armádě nebo mimo ni, narukují nebo přijmou práci s vědomím, že budou několik let odloučeni od svých manželek a budou je moci navštěvovat jen příležitostně. To představuje pro manželství velkou zátěž, která často vede k jeho rozpadu. Být neustále pryč z domova, nebo alespoň každý pracovní den, může také negativně ovlivnit vaši schopnost dobře vychovávat děti. Než se k tomu rozhodnete – ať už kvůli většímu příjmu na zajištění rodiny, na studium dětí na vysoké škole, nebo na větší finanční dary Pánu – nezapomeňte se zeptat: „Bože, opravdu chceš, abych to udělal?“
Druhým způsobem je, že možná milujeme Boha a chceme Mu sloužit, ale máme nějakou závislost, kterou milujeme natolik, že se jí prostě nechceme vzdát. Chceme sloužit Bohu a zároveň mít i svou závislost. Tak to ale nefunguje.
Třetím způsobem je dělat kompromisy tím, že děláme něco neetického nebo nelegálního, abychom vydělali více peněz. I když část našich neprávem získaných výdělků darujeme církvi, Bůh nechce žádné peníze z těchto zdrojů.
Čtvrtým způsobem, který může zničit manželství pastorů, je věnovat tolik času službě druhým, že zanedbáváte čas a péči, kterou Bůh chce, abyste věnovali svému manželovi či manželce a dětem.
Otázka: Jsou jména Mahlon (což znamená „nemoc“) a Chilion (což znamená „chřadnutí“) v knize Rút 1:2 vhodnější spíše pro beletrii, jak tvrdí Asimovův Průvodce Biblí na str. 263–264?
Odpověď: Dalo by se spekulovat, že to nemusela být nutně jejich původní jména, ale jména, jakými byli nazýváni později, až po své smrti.
Pravděpodobnější odpověď však najdeme při studiu ne západních kultur. Izraelité, podobně jako mnozí Afričané dokonce i ve dvacátém století, dávali jména, jejichž význam vycházel z aktuálních událostí, ať už byly dobré, nebo špatné. Pokud se tedy synové narodili v těžkých časech, bylo pro Izraelity přirozené pojmenovat je odpovídajícím způsobem.
Důkazem toho je, že Ráchel pojmenovala svého syna Ben-Oni (syn mého zármutku), když umírala (Genesis 35:18), a manželka Fíneáše pojmenovala svého syna Ichabod (žádná sláva, nebo sláva odešla), když umírala (1. Samuelova4:19 –20). Bůh přikázal Ozeášovi, aby pojmenoval svého prvního syna Jezreel po masakru v Jezreelu, svou dceru Lo-Ruhama (nemilovaná) a svého druhého syna Lo-Ammi (ne můj lid). Bůh řekl Izaiášovi, aby pojmenoval svého syna Maher-Šalal-Haš-Baz (rychlý k kořisti, hbitý k lupu) v Izaiášovi 8:1–4.
Závěrem lze říci, že nebylo nijak neobvyklé, aby lidé dostávali jména podle doby, v níž žili, a to i v těžkých časech. Pokud jde o mé děti, myslím, že se budu držet jednodušších jmen.
Otázka: Bylo správné, že si v knize Rút 1:4 vzali moábské ženy?
Odpověď: Bez ohledu na to, zda to bylo správné, Bible pouze zaznamenává, co tito obyčejní lidé udělali. Nebylo by to moudré, protože děti Moábek by byly vyloučeny z náboženského společenství.
Otázka: V knize Rút 1:1–5 nám Bůh dává požehnání, když na něj čekáme a plníme jeho vůli. Jak byste poradili věřícímu, který uvažuje o tom, že by tento proces zkrátil tím, že by se o sebe postaral bez Boha?
Odpověď: Opravdu si myslíte, že víte lépe než Bůh, co přinese štěstí, aniž by to vedlo k ještě většímu lítosti a zármutku? Většina lidí si blaženě neuvědomuje všechnu tu bolest, utrpení, zármutek, smutek (a pobyt ve vězení), o které přišli tím, že se vyhýbali páchání zlých skutků. Opravdu chcete zažít tyto hrozné věci? Boží cesta je ta nejlepší a můžete se to naučit buď snadnou cestou, nebo tou těžkou.
Otázka: Co znamená v knize Rút 1:6, že „Hospodin se postaral o svůj lid tím, že jim poskytl jídlo“?
Odpověď: Na první pohled je odpověď jednoduchá: hladomor skončil. Není však jasné, zda
a) byl hladomor způsoben nedostatkem deště, nebo
b) hladomor byl způsoben nájezdy a válkou a Bůh je vysvobodil z rukou jejich utlačovatelů.
Ať tak či onak, podstatné bylo, že hladomor skončil.
Otázka: Proč se Noemi v knize Rút 1:6–18 snažila přesvědčit své dvě snachy, aby se s ní nevracely?
Odpověď: V knize Rút 1:6 se obě snachy zpočátku chystaly jít za Noemi. Můžeme se domnívat, že si pravděpodobně myslela, že to není nejlepší řešení, a to ze dvou důvodů.
Z finančního hlediska nebyla schopna své dvě snachy uživit. Zdálo se, že v Moábu budou mít větší šanci se vdát, nebo alespoň najít podporu u svých pokrevních příbuzných. Hladomor a hlad byly velmi vážnou realitou.
Z duchovního hlediska nemělo smysl, aby šly do Izraele, pokud se nehodlaly klanět jedinému pravému Bohu.
Rút se dobrovolně vzdala vyhlídky na jistotu a štěstí s novým moábským manželem a zvolila si nejistotu života po boku staré ženy. Bez synů by Noemi neměla žádný zdroj finanční podpory. Jakou naději měla Rút? Noemi Rút jasně řekla, že nemá žádnou naději, záruku ani nic jiného. Noemi chtěla mít jistotu, že Rút ví, o čem se rozhoduje.
Toto je přinejmenším čtvrtý příklad v Bibli, kdy se někdo stal součástí Božího lidu na základě vlastního aktivního rozhodnutí, nikoli pouze na základě svého původu. Více informací najdete také v diskusi k Rút 1:15.
Otázka: Kdy v Rút 1,6–18 řeknete někomu: „Vrať se ke svým bohům“?
Odpověď: Pokud své bohy vůbec nikdy neopustili, můžete poukázat na to, jaké je jejich současné rozhodnutí. Skutečný křesťan „se nemůže vrátit ke svým bohům“ (v množném čísle), protože bez ohledu na svou předkřesťanskou minulost už tito modlové nejsou jeho bohy.
Otázka: Co byste v Rút 1:7 řekli věřícímu, který se vážně prohřešil a nyní se chce pokát a vrátit se k Bohu?
Odpověď: Podívej se na příběh o marnotratném synovi. Když se rozhodl vrátit (bezpochyby k tomu přispělo i to, že byl na mizině a hladový), jeho starý otec mu okamžitě s radostí vyběhl vstříc. Takto nás Bůh vítá zpět. Když činíte pokání a vracíte se, nejste žádný „křesťan druhé třídy“, ale Boží služebník stejně jako kdokoli jiný. I když možná nebudete moci vykonávat některé funkce, jako je například starší nebo diakon, stále existuje mnoho způsobů, jak sloužit Bohu. Nenechte si ujít radost a příležitosti tím, že budete svůj návrat odkládat!
Otázka: V knize Rút 1,10 chtěly obě mladé ženy zůstat s Noemi, i když jim nejprve řekla, aby se vrátily. Jak si můžeme vypěstovat přitažlivý přístup, aby s námi lidé chtěli být?
Odpověď: V tomto okamžiku se Rút prostřednictvím Noemi sblížila s Noeminým Bohem. Prostřednictvím Noemi toužila Rút poznat izraelského Boha. Obecně platí, že se upřímně zajímejte o druhého člověka a o jeho blaho. Záleží vám na něm a dejte to najevo. Věnujte mu čas, radujte se z jeho vítězství a soucítěte s ním v jeho porážkách.
Otázka: Kdy by podle Rút 1,11 dávalo smysl odvrátit se od Božího požehnání?
Odpověď: Pro někoho, kdo nechce přijmout Boží požehnání, nepomůže, když se o to bude snažit jen napůl srdcem nebo když k Bohu přistupuje s podmínkami, které musí Bůh splnit.
Pokud se nechystáte poslouchat Boha, je pro vás lepší nevědět, jaká by byla Boží vůle a požehnání, než to vědět a otočit se k tomu zády. Přečtěte si o závažné chybě, kterou lidé udělali, když požádali Jeremiáše, aby prosil Boha o odpověď na jejich otázku (Jeremiáš 42:19–22).
Pro poslušného křesťana může existovat šťastné a příjemné místo, od kterého Bůh chce, abychom odešli, abychom kázali těm, kteří to potřebují slyšet více. Nejedná se o odvracení se od Božího požehnání (to by znamenalo odvrátit se, abychom zůstali), ale v danou chvíli to tak někdy může vypadat.
Otázka: V knize Rút 1,12–13 se sama Noemi potýkala s určitými problémy a označovala se za zahořklou. Proč si Noemi myslela, že Boží ruka je proti ní?
Odpověď: Noemi stále následovala Boha, ale vzhledem k hladomoru a smrti svého manžela a dvou synů, a bez naděje na potomky, zažila rozhodně lepší časy. Ale i když se Noemi mýlila, když byla zahořklá a říkala lidem, že je zahořklá, přesto v Boha stále doufala a stále Mu sloužila.
Více o její reakci najdete také v diskusi k Rút 1:20.
Otázka: Naznačují aramejská slova v knize Rút (Ru 1:13 a 1:20), že byla napsána v pátém století?
Odpověď: Ne. I skeptická publikace Asimov’s Guide to the Bible (Asimovův průvodce Biblí) na str. 262 tvrdí, že byla napsána v pátém století př. n. l. Následující text nejprve vysvětlí, proč údajná aramejská slova nejsou relevantní, a poté, proč byla kniha pravděpodobně napsána dříve.
1. Slovo „lahen“ v knize Rút1:13 skutečně znamená v aramejštině „proto“, ale v hebrejštině znamená také „jim“. Slovo „mara“ v knize Rút 1:20 je napsáno aramejským způsobem, ale hebrejský ekvivalent má identický zvuk a liší se pouze nepatrně v pravopisu. Samozřejmě, jelikož byla kniha v průběhu let přepisována, písaři, kteří znali aramejštinu, mohli tuto druhou změnu snadno zavést.
2. Autor Gleason Archer rovněž poukazuje na to, že kniha byla pravděpodobně sepsána v období mezi Davidem a Šalomounem. Ačkoli David není součástí příběhu, byl výslovně zmíněn. Šalomoun by pravděpodobně byl zmíněn také, kdyby v době sepsání knihy vládl. Kniha Rút navíc jasně ukazuje dobu předtím, než Moábci začali Izraelity nenávidět kvůli jejich neustálému podmaňování.
Otázka: Proč v Ru 1,15 Noemi řekla Rút, aby se vrátila ke svým [moábským] bohům, tak jako to udělala její švagrová?
Odpověď: V této situaci si Noemi možná uvědomovala, co dělá. Noemi naléhala na Rút, aby své rozhodnutí upevnila. Noemi nechtěla, aby Rút šla s ní z finančních či emocionálních důvodů. Kdyby Rút tvrdila, že chce sloužit živému Bohu, a bylo by to jen předstírání, nic by to také nepřineslo. Tento rozhovor ukazuje, že to nebylo předstírání, a že to byla rozhodně Rút, a ne Noemi, kdo chtěl následovat Noemina Boha.
Někdy při dnešní evangelizaci musíme lidem dát prostor, aby se sami rozhodli, a nechat je uvědomit si, že je to skutečně jejich rozhodnutí. Druhý příklad, který má s tímto určitou podobnost, najdete v knize Jozue 24:14–25.
Otázka: Bylo v Rút 1,20 správné, že Noemi chtěla, aby ji nazývali Mara, což znamená „hořká“?
Odpověď: Noemi prožila tragický pobyt v cizině, tísnivou prázdnotu a hořkosladký návrat. Po třech úmrtích v rodině neměla Noemi žádnou rozumnou naději na potomky, což bylo v té kultuře důležité. Stále sice následovala Boha, ale její touha být známá jako „hořká“ je pochopitelná. Pochopitelné však neznamená, že to bylo správné. Věřící mohou selhávat různými způsoby a ona byla velmi skleslá. Bůh ji milostivě vyvedl z jejího zoufalství a dal jí velkou naději.
I vy se dnes možná občas cítíte velmi skleslí; stejně jako Pavel ve 2. Korinťanům 1:8–10. Možná máte pocit, že i vy byste se měli jmenovat „špatná zpráva“ nebo „hořká“. Bůh vás z toho může vyvést a ukázat vám skutečnou naději. 1. list Petrův 1:3–12 nám vypráví o naší velké naději, stejně jako Pavel v Římanům 8:18. Židům 12:1–3 hovoří o vytrvalosti a naději Ježíše a dalších tváří v tvář utrpení a o tom, jak potřebujeme mít stejnou naději. Ne slabou, bojácnou naději, ale naději, která nám dává sílu odolat jakékoli zkoušce.
Otázka: Jaká by měla být role požehnání v našich životech podle Rút 2:4 (dvakrát), 2:12, 2:19, 2:20?
Odpověď: První věc, která člověku může přijít na mysl, je, jak můžeme být v Božím požehnání. Naznačuje se však, že existují dvě věci, které jsou důležitější než tato. Za prvé, jak můžeme ve svém životě požehnat Bohu? Za druhé, jak můžeme požehnat druhým?
Noemi uctila a požehnala Rút tím, že ji v knize Rút osmkrát oslovila jako „moje dcero“.
V knize Rút je každá modlitba modlitbou požehnání a každá modlitba je vyslyšena.
Boaz mluvil jazykem víry a žehnal ostatním. Co vychází z našich úst?
Otázka: Proč bychom měli v knize Rút 2:4 (dvakrát) věnovat pozornost našim pozdravům (a rozloučením)?
Odpověď: Naše pozdravy a rozloučení by neměly být banální, ale měly by něco znamenat. Chceme, aby měly dobrý význam, a proč z nich neudělat prosbu k Bohu, aby požehnal ostatním?
Otázka: Proč v Rút 2,6–7 hlavní sluha dovolil Rút sbírat klasy za ženci, aniž by o tom předem informoval Boáze?
Odpověď: Písmo to neuvádí, ale mohly by existovat dva důvody.
Právní: Podle izraelského zákona (Leviticus19:10 ;23:22 ; a Deuteronomium 24:21) bylo zemědělcům přikázáno, aby pole neprocházeli podruhé, ale aby zbytky obilí nechali pro cizince a chudé.
Vztahová: Zřejmě byl vztah mezi Boazem a hlavním služebníkem takový, že hlavní služebník mohl převzít iniciativu ještě předtím, než o tom informoval Boaze, aniž by pochyboval o tom, že by Boaz chtěl být lakomý a porušit zákon. Ve vztahu šéf–podřízený je jednou z nejvíce ceněných vlastností podřízeného to, že se na něj lze spolehnout, že udělá to, co šéf chce.
Jen tak na okraj: v dnešních obchodních vztazích často jedna strana vztahu získá více, pokud pro druhou stranu „nechá na stole trochu peněz“. Když jsou obě strany ve situaci, z níž mají prospěch obě, mají obě motivaci pokračovat v tomto prospěšném vztahu.
Otázka: Jak se v knize Rút 2:12 dostala Rút „pod Boží křídla“ a jsou někteří křesťané pod Božími křídly, zatímco jiní možná ne?
Odpověď: Hebrejské slovo pro cíp oděvu je kanap. Může také znamenat křídlo.
V právním smyslu je každý opravdový věřící pod Božími křídly v tom smyslu, že Ježíšova krev ho zachraňuje před trestem za hřích. V každodenním smyslu by však křesťan neměl myslet, že se může spolehnout na Boží ochranná křídla, když kráčí po cestě, po které mu Bůh řekl, aby nechodil, a běží za věcmi, za kterými mu Bůh řekl, aby neběžel. Ale i když žijeme v poslušnosti Bohu, pod Jeho křídly, mohou se nám stále dít nemoci, nehody a jiné bolestivé věci, avšak nic kromě toho, co Bůh dovolí, a On bude s námi, abychom to společně překonali.
Otázka: Proč si myslíte, že v knize Rút 2,15–16 Boaz řekl toto o Rút žencům, nebo si myslíte, že to řekl o všech?
Odpověď: I když to možná cítil vůči všem na svém poli, je nejpravděpodobnější, že to o Rút řekl zejména svým žencům. Měl Rút rád a obdivoval ji za to, že zůstala, aby se starala o svou tchýni. Dnes, když si člověk hledá partnera, může uvažovat o věcech jako „je s ním zábava“, „jak je atraktivní“ nebo „jak je bohatý“. Důležitější otázky však jsou: „Je to zralý věřící?“, „Jaký má charakter?“ a „Je to ten typ člověka, který u mě zůstane, i kdyby se moje situace zhoršila?“ Ani ten nejbohatší, nejatraktivnější a nejzábavnější manžel či manželka na světě vám nepřinese žádné štěstí, pokud vás opustí.
Otázka: Proč to Noemi řekla v knize Rút 2:19?
Odpověď: Když Noemi uviděla, že jde o celou efu, došlo jí, o co jde. Někdo si všiml Rút a choval se k ní obzvláště štědře.
Otázka: Jak v knize Rút 3:1 najdeme „místo odpočinku“ (domov)?
Odpověď: Hebrejské slovo pro odpočinek, menuhah, je téměř stejné jako slovo pro domov, manoah. Jako věřící bychom nikdy neměli být spokojeni, ale vždy usilovat o to, abychom byli blíže Bohu a dělali více pro Jeho slávu. Zároveň bychom však měli být spokojeni a cítit se „doma“, odpočívat v tom, že plníme Boží vůli.
Otázka: Co zde udělali Rút a Boaz v Rút 3:7–9?
Odpověď: Ačkoli se někteří snaží z tohoto úryvku vyvodit, že zde měli pohlavní styk, kniha Rút to výslovně neuvádí. V Bibli výraz „ležet s někým“ znamená mít s někým pohlavní styk, ale Rút to neudělala. To, že Rút ležela, znamená pouze to, že si lehla, aby usnula.
Jak uvádí kniha *Hard Sayings of the Bible* (str. 199–200), Boaz se uprostřed noci „vylekal“, když zjistil, že má odkryté nohy a že tam leží Rút. Je tedy zřejmé, že předtím Boaz s Rút neměl žádný vztah, jinak by nebyl překvapen. Jak tato kniha, tak i publikace *735 Baffling Bible Questions Answered* (str. 98) vysvětlují, že Boazovo přehození cípu svého oděvu přes ni byl zvyk, který znamenal, že si ji vezme za ženu. Kniha *Hard Sayings of the Bible* (str. 200) také zmiňuje, že u některých Arabů je dodnes zvykem, že muž přehodí oděv přes ženu, kterou si hodlá vzít.
To, že Rút přišla v noci, nemělo za cíl vyvinout na Boáze veřejný nátlak, aby ji přijal. Podle knihy *When Critics Ask* (str. 153) bylo odhalení Boázových nohou ze strany Rút obvyklým zvykem, jímž projevovala svou podřízenost vůči Boázovi.
Otázka: Byla Rútina smělá žádost v knize Rút 3,7–9 v podstatě žádostí o ruku adresovanou Boazovi, a bylo to správné?
Odpověď: Nepřímým a uctivým způsobem byla Rút ve skutečnosti velmi odvážná. V našem životě jsou chvíle, kdy je třeba být odvážný, a chvíle, kdy tomu tak není. Ale i když máme být odvážní, můžeme být odvážní v pokoře a s úctou k druhým.
Otázka: Proč Boaz v knize Rút 3:11 nazval Rút „ženou vznešeného charakteru“?
Odpověď: Protože Boaz viděl, že Rutina věrnost vůči němu byla větší než její touha provdat se za mladšího muže.
Otázka: Proč v knize Rút 3:12–13 Boaz tehdy nepřijal Rútin návrh?
Odpověď: Boaz měl zjevně Rút rád a byl šťastný i polichocen, že si ho chce vzít. Bylo však správné nejprve se zeptat nejbližšího příbuzného. A tak i přes svou radost upřednostnil Boaz to, co bylo správné a náležité, před sňatkem s konkrétní dívkou. Na jedné straně by zjevně Boazovi nevadilo, kdyby se nejbližší příbuzný rozhodl vzít si Rút. Na druhé straně však Boaz již věděl, kdo je tím nejbližším příbuzným.
Otázka: Proč v Rút 3:14 nechtěl Boaz, aby se rozkřiklo, že na mlátící plochu přišla žena?
Odpověď: Boaz se pravděpodobně obával zdání zla (2. Korinťanům8:21 ; 1. Tesalonickým5:22 ). Navíc, kdyby se rozkřiklo, že Boaz Rút povolil přijít, mohly by i jiné ženy, například jejich manželky, chtít přijít a navštívit mladší muže. Jsou chvíle, kdy musíme chránit svou pověst, i když jsme neudělali nic špatného.
Otázka: Proč se v Rút 3:18 zdálo, že Noemi i Rút jsou tak klidné, když se právě rozhodovalo o dramatické změně v Rútině budoucnosti?
Odpověď: Díky Noeminině radě a Rútiným činům obě udělaly vše, co mohly. Teď už pro ně nebylo co dělat. Vše bylo v Božích rukou. Bůh, který zařídil, aby Rút, zdánlivě náhodou, sbírala klasy na Boazově poli, se o ně mohl i nadále postarat. Když se ocitneme v podobné situaci, kdy už nemůžeme nic udělat, musíme se naučit spočívat v klidu v Božích rukou, bez ohledu na to, jak důležitý bude výsledek.
Otázka: Použil Boaz v Rút 4,1–9 dobře promyšlenou strategii?
Odpověď: Možná ano. Pokud ten bližší příbuzný bydlel mimo město a pracoval ve městě, Boaz by věděl, že v určitou chvíli projde branou.
Boazův pozdrav nemá v angličtině přesnou obdobu. „Můj příteli“ je jako říci „John Doe“ nebo pozdrav, kdy danou osobu znáte, ale nechcete formálně vyslovit její jméno. Možná chtěl Boaz tomu muži usnadnit, aby z toho vycouval, aniž by se ztrapnil svým jménem.
Nejprve Boaz představil pozitivní stránku: pozemek byl na prodej a pokud by ten muž měl peníze, možná by ho chtěl koupit. Boaz řekl, že ho chtěl koupit sám, ale laskavě (vlastně v souladu se zákonem) nechal toho muže, aby ho koupil, protože měl jako nejbližší příbuzný na to právo.
Poté mu Boaz předložil Rút. To znamenalo, že dědictví pozemku by se započítávalo k Elimelechovi a Machlonovi, nikoli k rodině toho muže. Navíc, pokud by ten muž ještě neměl žádné děti, tento syn narozený Rút by byl prvorozeným a měl by dvojnásobné dědictví.
Také mu připomněl, že Rút byla Moábka, což by mu mohlo zkazit chuť si ji vzít.
A konečně, když zmínil jak Noemi, tak Rút, je možné, že vzhledem k tomu, že Noemina manžel a Rútin manžel Machlon zemřeli předčasně, mohl mít ten muž obavy, že by ho mohla potkat stejná předčasná smrt.
Ačkoli Boaz tuto záležitost dobře vysvětlil, neexistovala žádná záruka, že to vyjde. Boaz mohl pouze svěřit výsledek do rukou Hospodina.
Otázka: Bylo to v Rút 4:3–8 v rozporu se zákony o sňatku muže s manželkou svého zemřelého bratra, jak je uvedeno v Dt 25:5–10?
Odpověď: Vůbec ne. Při zodpovězení této otázky je třeba zvážit šest bodů.
1. Žádný bratr již nežil. Místo toho se řídili pravidlem o nejbližším mužském příbuzném.
2. Všimněte si, že v knize Rút 4:4 byl nejbližší příbuzný zpočátku ochoten pozemek koupit, dokud nezjistil, že by se Rút v rámci této transakce stala jeho manželkou. Nejbližší příbuzný, jehož jméno je dnes zapomenuto, se více staral o to, aby všichni jeho potomci nesli jeho jméno, než o Rútino blaho nebo dokonce o ten pozemek.
3. Rút nebyla Izraelitka, ale Moábka, což by mohlo vysvětlovat neochotu nejbližšího mužského příbuzného.
4. Příkazy z Deuteronomia 25:5–10 se zde neuplatňovaly, protože ten muž nebyl bratrem manžela. Snažili se však dodržovat zásadu a ducha Deuteronomia 25:5–10.
5. Jelikož Deuteronomium 25:5–10 zde nebylo přikázáním, nedodržovali ani trest striktně. Muž si sám sundal sandál; Rút mu neplivla do tváře. Archer poukazuje na to, že Rút zřejmě nechtěla muže ztrapnit.
6. Mezi zákonem v Deuteronomiu 25:5–10 a tím, co učinili v Knize Rút, existovaly rozdíly. Kniha Rút pouze zaznamenává, co tito lidé udělali.
Otázka: Kdo vlastnil pozemek před tímto prodejem (Rút 4:3)?
Odpověď: Elimelech ji pravděpodobně zastavil, když odešel do Moábu, jak uvádí Believer’s Bible Commentary na str. 292. Jinými slovy, pozemek prodal někomu jinému, ale pokud by nebyl odkoupen zpět, v padesátém roce jubilea by se vrátil Elimelechovu „dědici“ (ať už by to byl kdokoli).
Otázka: Proč v Rút 4:6 nejbližší příbuzný nejprve souhlasil s koupí pozemku a poté od toho ustoupil?
Odpověď: Jako důvod uvedl, že si nemůže vzít Rút, jinak by mohl ohrozit svůj vlastní majetek. Jelikož se v té době praktikovala polygamie, skutečným důvodem bylo, že pokud by Rút porodila jeho prvorozeného syna, ostatní by mohli považovat tohoto syna za dědice jak jména Rútina manžela, tak i majetku tohoto muže. Deuteronomium 25:5–10 stanoví, že muž si musí vzít vdovu po svém bratrovi, pokud bratři žili společně. V tomto případě však nebyli bratři a nežili spolu.
Otázka: Existuje v knize Rút 4:8 nějaký další důkaz o tom, že k transakci došlo výměnou sandálů?
Odpověď: Ano. Nejenže Deuteronomium 25:7–10 uvádí, že tak měli učinit, ale podle The NIV Study Bible z roku 1985, str. 369, zaznamenávají i Nuziho tabulky (konec 14. století př. n. l., těsně po Mojžíšově době) vzdání se majetkových práv předáním sandálu novému majiteli.
Výměna sandálů může podle The Nelson Study Bible, str. 447, metaforicky znamenat také právo chodit po prodávaném pozemku. Komentář Keil-Delitzsche k Starému zákonu, sv. 2, str. 490 uvádí, že i lidé v Německu a Indii měli zvyk převzít zakoupený majetek tím, že šlápli na půdu.
Otázka: Proč je v Ru 4,12 zmíněna Tamar?
Odpověď: Lidé to pravděpodobně zmínili, protože se jednalo o další příklad levirátního manželství, i když ne zcela dokonalý. Když „Juda sehnal manželku pro svého prvorozeného Éra“ (Genesis 38:6), Písmo neuvádí, že by to byla vnučka Jákoba. Jednalo by se tedy o další příklad levirátního manželství, i když k němu došlo ještě předtím, než Bůh dal Zákon skrze Mojžíše. Když Er zemřel, Juda dal Onana a Tamaru do manželství, aby pokračovala Erův rod. Když Onan zemřel, Juda slíbil Tamar, že se může provdat za Šéla, ačkoli tento slib porušil. Rod byl tedy zachován skrze samotného Judu.
Tamar se dopustila zla, když se oddala Judovi, svému tchánovi. Lidé však ctili svou předkyni, vzpomínali na její plodnost, která následovala poté, a přehlédli její hřích. Byla věrná muži, Judovi, který se bál si ji vzít.
Otázka: Proč je v knize Rút 4:10 Rút „zakoupenou manželkou“? (Jeden muslim to označil za něco velmi špatného.)
Odpověď: Boaz si Rút „koupil“ (tj. zaplatil za ni věno) tím, že odkoupil pozemek od Noemi. Boaz se staral o Rút i o svou tchýni, vdovu Noemi, a není mi jasné, proč má tento muslim problém s Boazovým milosrdným činem soucitu. Doufám, že si nevybral jen tak náhodně nějaký verš z Bible, který mu přišel pod ruku.
Pokud má tento muslim problém s věnem pro manželky, je třeba si uvědomit, že Mohamed zaplatil za svou manželku Umm Habibah 4 000 dirhamů (Abu Dawud, sv. 2, č. 2103, s. 565). Také ‘Ali bin Abi Talib si koupil dceru Rab’iah pro sebe. Porodila mu dceru jménem Umm Ruqayyah (al-Tabari, sv. 11, str. 66).
Otázka: Proč v knize Rút 4:13 ještě neměli Machlon a Rút syna?
Odpověď: Mahlon a Rút byli manželé asi deset let a neměli děti. Buď Mahlon, nebo Rút mohli být neplodní. V Rút 4:13 se píše, že „Hospodin jí dal, aby počala“.
Otázka: Adoptovala Noemi v Rút 4,16–17 tohoto syna?
Odpověď: Pravděpodobně ne. Naomi však měla z vnuka takovou radost, že to bylo stejné, jako by se radovala matka. Jiný názor zastává publikace The Bible Knowledge Commentary: Old Testament, str. 428, která se domnívá, že mohlo jít o formální adopci ze strany Naomi.
Otázka: Jakým způsobem je toto vykoupení v Rút 1–4 předobrazem Kristova vykoupení nás?
Odpověď: Pojďme „odhalit“ knihu Rút a podívat se na dvanáct způsobů, jak to souvisí s Kristem a s námi.
1) Pravděpodobnost, že by Rút měla potomka, který by se stal izraelským králem, byla prakticky nulová. To se nestalo žádné jiné Moábce. Sbírání klásků na Boazově poli, to, že si jí Boaz všiml, skutečnost, že Boaz byl příbuzný-vykupitel, a to, že bližší příbuzný se nechtěl do toho zaplést, atd. – to vše se muselo vyvinout přesně tak, jak mělo.
2) V knize Rút 1:1–2 se Noemina rodina rozhodla opustit Zaslíbenou zemi a žila v Moábu deset let. Mohli být prostě zapomenuti, jako tolik jiných Izraelitů, kteří se asimilovali do okolních zemí. Stejně tak se lidé rozhodli opustit Boha a Jeho „ochranný deštník“ Jeho ochrany a vůle a odejít do své vlastní cizí země.
3) V knize Rút 3:10 mohla Rút tuto záležitost s příbuzným vykupitelem ignorovat, protože byla stejně Moábka, a prostě si v Moábu najít mladého muže, třeba zámožného a bez zbytečných komplikací. Koneckonců, Orfa to tak udělala. Rút si v knize Rút 2:10 uvědomovala své postavení jako cizinky, ale přijala to a využila Boazovy laskavosti.
4) V knize Rút 3:11–13 dal Boaz Rút slib, že tuto záležitost vyřeší, a jak Rút, tak Noemi plně věřily Boazovu slibu.
5) Rút nepatřila k Božímu lidu, ale byla cizí Moábkou, a Moábci byli od Izraelitů odcizeni. Podle Koloským 1:21 jsme kdysi byli odcizeni a byli jsme Božími nepřáteli. Ale stejně jako Boaz přivedl Rút do Božího lidu, tak i Kristus nás přivedl do svého zvláštního lidu.
6) V knize Rút 4:17 se však Rút nestala pouze Izraelitkou, členkou Božího lidu; stala se předkyní královské linie Davida. Stejně tak jsme v Kristu královským kněžstvem, králi a kněží, podle 1. listu Petrového 2:9–10.
7) V knize Rút 3:1–9 Noemi navrhla, co je třeba udělat, a Rút sehrála svou roli, ale Noemi a Rút nebyly v postavení, aby mohly koupit pozemek a uzavřít sňatek; musel to být Boaz.
8) Boaz, příbuzný vykupitel, byl předobrazem Krista. Kristus nás vykoupil z prokletí zákona. Ale zatímco Boaz použil peníze, aby koupil pozemek a Rút a zachoval rodovou linii Machlona, Kristus použil svou vlastní krev, aby vykoupil nás, svůj svatý lid.
9) V knize Rút 4:3 může „bližší příbuzný“ symbolizovat zákon. Zákon měl na nás přednostní nárok, ale nebyl schopen nás vykoupit. Nevíme s jistotou, proč Boaz chtěl deset svědků, ale to nám připomíná Desatero přikázání.
10) Když jsme svědky křtu někoho jiného, vzpomeňme si na Rút. V Rút 4:2 byli starší a obyvatelé Betléma svědky toho vykoupení v té době.
11) V knize Rút 4:13–17 se Rút a Boaz vzali, aby „byli plodní“, aby zplodili potomky, kteří by pokračovali v rodu Elimelecha a Machlona. Stejně tak jsme spaseni, abychom byli plodní, stvořeni „k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili“ (Efezským 2:10).
12) Bůh často používá skromné a nepravděpodobné prostředky, aby tak projevil svou slávu. Boží prozřetelnost může působit za neobvyklých okolností a kdokoli se může stát věřícím, být vykoupen a přijmout Boží požehnání. Bůh použil Boáze a Rút nejen pro Davidův rod, ale i pro Kristův rod, a to jak právně skrze Josefa, tak biologicky skrze Marii. I dnes Bůh vykupuje hříšníky, nepravděpodobné lidi, nevhodné pro nebe, a přivádí je do své rodiny a svého lidu a nakonec do svého dokonalého nebe.
Otázka: Kdo jsou raně křesťanští autoři, kteří se v knize Rút na ni odvolávali?
Odpověď: Jediným přednicejským křesťanským autorem, který se o knize Rút zmiňuje, je Melito/Meleto ze Sard (170–177/180 n. l.). Uvádí seznam všech knih Starého zákona a zahrnuje do něj všechny knihy, které máme, s výjimkou Nehemiáše a Ester. Fragment 4 z Knihy výňatků, str. 759.
Po Niceji
Eusebius z Cesareje (318–339/340 n. l.)
Anonymní Synopsis Scripturae Sacrae (350–370 n. l.)
Athanasius (367, 325–373 n. l.)
Efraim/Efrem (350–378 n. l.)
Afrahát Syrský (337–345 n. l.) zmiňuje knihu Rút
Gregor z Nazianzu (330–391 n. l.) uvedl všechny knihy Písma v básni a prohlásil, že jakékoli knihy nad rámec tohoto výčtu nejsou pravým Písmem. Jeho seznam byl stejný jako ten, který dnes používají protestanti, s výjimkou toho, že nezahrnul Nehemiáše, Ester ani Zjevení. Nezmínil Pláč, ale možná se domníval, že je zahrnut v Jeremiášovi. Nezmínil jménem Pavlovy listy ani List Židům, ale uvedl, že Pavel napsal čtrnáct listů. Gregoriova báseň je (v řečtině) uvedena v Migneově Patrologia Graeca, svazek 37, sloupce 471–474 (Carmina Dogmatica, kniha 1, oddíl 1, Carmen XII). Více informací najdete na http://www.bible-researcher.com/gregory.html.
Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.)
Ambrož Milánský (370–390 n. l.)
Rufinus (374–406 n. l.)
Jeroným (373–420 n. l.) se zabývá knihami Starého zákona. Konkrétně rozebírá Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Pentateuch, Jób, Ješua, syn Naveho [Jozue], Soudce, Rút, Samuel, Královské knihy (2 knihy), dvanáct proroků, Ozeáš, Joel, Amos, Obadiah, Jonáš, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Ester, Ezdráš, Nehemiáš, List 53, kap. 7–8, s. 99–101.
17. kartáginský koncil (393–419 n. l.) (218 biskupů)
Otázka: Jaké jsou v knize Ru některé z nejstarších rukopisů, které se dochovaly dodnes?
A: Svitky od Mrtvého moře: (cca 1 př. n. l.) 4 samostatné kopie podle publikace *The Dead Sea Scrolls Today*, str. 30, a *Wycliffe Bible Dictionary*, str. 436–438. Jsou označeny jako 2Q16, 2Q17, 4Q104, 4Q105. (The Dead Sea Scrolls in English, 4. vyd., xxix–xlii) 2Q17 se ve skutečnosti skládá ze dvou fragmentů, 4Q104 ze tří fragmentů, z nichž jeden představuje začátek. 4Q105 tvoří tři velmi malé fragmenty dalšího exempláře knihy Rút. (The Dead Sea Scrolls Translated: The Qumran Texts in English, 2. vyd., str. 471, 481)
4QRuth(a) 1:1–12;2:13 –23; 3:1–8; 4:3–4
4QRuth(b) 1:1–6, 12–15;3:13 –18
Celkově jsou v Svitcích od Mrtvého moře zachovány následující verše z knihy Rút: 1:1–12;2:13 –23; 3:1–8, 13–18; 4:3–4. Více podrobností najdete v článku Význam Svitků od Mrtvého moře.
Křesťanské biblické rukopisy z období kolem roku 350 n. l. obsahují Starý zákon, včetně knihy Rút.
Vaticanus (325–350 n. l.) zachoval celou knihu Rút.
Alexandrinus (kolem roku 450 n. l.) zachoval celou knihu Rút.
Z rukopisu Sinaiticus (340–350 n. l.) se nám žádná část této knihy nedochovala.
Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na knihu Rút?
Odpověď: Jediným přednicejským autorem, který odkazoval nebo narážel na verše z knihy Rút, je Melito/Meleto ze Sard (170–177/180 n. l.), který ji zmínil jménem.
Julius Africanus ve svém „Dopise Aristidovi“ (kap. 5) zmiňuje rodokmeny Ammonita Achiora a Moabky Rút, ale knihu Rút jmenovitě nezmínil.
Otázka: Jaké jsou v knize Rút některé rozdíly v překladu mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?
Odpověď: Zde je několik překladových rozdílů. Abychom získali přehled o rozdílech mezi hebrejským masoretským textem (první) a řeckým překladem Septuaginty (druhý), zaměříme se v této části na 1. kapitolu.
Rút 1:1 „moábská pole“ vs. „moábská země“
Rút 1:2 – jména se mírně liší (Naomi, Mahlon, Chilion vs. Noemin, Maalon, Chelaion)
Rút 1:3 Rútina švagrová „Orpa“ vs. „Orfa“
Rút 1:6 „moábská pole“ vs. „moábská země“
Rút1:13 : „Pro mě je to mnohem hořčí než pro tebe.“ vs. „Je mi tě líto“
Rút1:14 „políbila svou tchýni“ vs. „políbila svou tchýni a vrátila se ke svému lidu“. (Z obou verzí vyplývá, že se vrátila ke svému lidu.)
Rút1:18 „přestala s ní mluvit“ vs. „už s ní nemluvila“ (V obou případech kontext naznačuje, že s ní na toto téma již nemluvila.)
Rút1:19 „pohnula se k nim“ vs. „zazvonila s nimi“
Rút1:20 „hořce“ vs. „velmi hořce“
Ruth1:21 „obrátil [Své] oko proti mně a Všemohoucí mi ublížil?“ vs. „pokořil mě a Mocný mě postihl?“
Rút1:22 „moábská pole“ vs. „moábská země“
Rút3:15 „potom se vrátil“ (mnoho hebrejských textů) vs. „potom se vrátila“ (mnoho hebrejských rukopisů, Septuaginta, syrština) (Svitek od Mrtvého moře 2QRuth(b) [=2Q17] pochází z Rút3:13 –18, ale není jisté, co přesně uvádí.) Církevní autoři z doby před Nicejským koncilem se o tomto verši nezmiňují.
Rút 4:4 „ale jestliže nechceš“ (většina masoretských textů, Septuaginta) vs. „ale jestliže on nechce“ (mnoho hebrejských rukopisů)
Rút 4:5 „Naomi a Rút, Moábku, získáš vdovu po zemřelém“ (masoretský text) vs. „Noemin a Rút, Moábku, manželku zemřelého, musíš také koupit“ (Septuaginta) vs. „Naomi, získáš Rút, Moábku, vdovu po zemřelém“ (Vulgata, syrština)
Rút4:20 : „Salma“ (většina masoretských textů) vs. „Salmon“ (několik hebrejských rukopisů, část Septuaginty, Vulgata)
Bibliografie k této otázce: hebrejský překlad pochází z Literal Translation od Jaye P. Greena a překlad ze Septuaginty pochází z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona The Septuagint: Greek and English. Byly rovněž použity The Expositor’s Bible Commentary a poznámky pod čarou v Biblích NASB, NIV 1985, NKJV a NRSV.