Otázka: Kdo byl prvním člověkem, který systematicky odpovídal na otázky týkající se Bible?
Odpověď: Nejstarším autorem, kterého jsem našel, je Filón Alexandrijský, židovský myslitel. Nevíme přesně, kdy psal, ale v letech 38–40 n. l. byl členem delegace u císaře Caliguly. Předpokládá se, že zemřel kolem roku 50 n. l. Filón napsal dílo „Otázky a odpovědi k Genesis“ (části 1, 2 a 3), ve kterém odpovídá na 244 otázek týkajících se knihy Genesis.
Mezi ranými křesťany mnozí odpovídali na jednotlivé otázky týkající se Bible. Prvním autorem, který se však věnoval výhradně otázkám a odpovědím – alespoň z toho, co jsem našel – je Eusebius z Cesareje (313–339/340 n. l.), který sepsal dvě díla. První z nich se nazývá „Otázky a odpovědi k evangeliím adresované Stephanu“, které nese také název „Otázky a odpovědi k rodokmenu našeho Spasitele“, a druhé je „Otázky a odpovědi k evangeliím adresované Marinovi“. Tato dvě díla se společně nazývají „Otázky a odpovědi k evangeliím“. Kromě toho Eusebius sepsal vyvrácení údajných rozporů, které předložil Hierokles, novoplatónský filozof a římský guvernér Bithýnie a později Egypta, jenž za vlády Diokleciána krutě pronásledoval křesťany.
Poté Ambrosiaster napsal „Otázky ke Starému a Novému zákonu“ (v latině) kolem roku 384 n. l.
Více informací najdete v díle „Nicene and Post-Nicene Fathers“, druhá série, svazek 1, str. 32, 38–39.
Otázka: Je křesťanství náboženstvím?
Odpověď: Křesťanství lze oprávněně nazvat náboženstvím, jak to činí Jakub 1:27, protože hovoří o Bohu, o tom, jak bychom měli žít, a o tom, co se stane po smrti. Bylo by však neúplné říci, že křesťanství je pouhým náboženstvím. Je to Boží způsob, jak proměnit naše životy a poskytnout nám odpuštění, abychom mohli žít s Ním navěky.
Musíme si uvědomit Boží svatost, majestát, lásku, spravedlnost a moc. Musíme pochopit, jak jsme kvůli svým hříchům nedosáhli Božího standardu spravedlnosti. Do nebe nevede žádná jiná cesta než skrze bezplatný dar Ježíšovy oběti na kříži za naše hříchy. Abychom se mohli znovu narodit, musíme tento Boží dar přijmout a celý svůj život Mu odevzdat.
Islám, judaismus a hinduismus neslibují „znovuzrození“ v podobě proměny v Boží dítě.
Otázka: Co když nevěřím, že Bůh existuje?
Odpověď: Na konci jednoho shromáždění oslovil slavného evangelistu D. L. Moodyho muž, který řekl: „Pane Moody, já jsem ateista.“ Zde je parafráze toho, co mu Moody odpověděl.
Dovolte mi se vás zeptat: z veškerých informací ve vesmíru, kolik informací si myslíte, že lidé znají?
Ten muž odpověděl, že možná 10 %. (To byl poměrně velkorysý odhad, ale Moody na tom netrval.)
Moody pokračoval: „Ze všech informací, které lidé znají, kolik procent znáte vy?“
Muž odpověděl, že asi 20 %.
Moody pak řekl: „Z těch 80 % lidských informací, které neznáte, a z dalších 90 %, které nezná žádný člověk, myslíte si, že existuje nějaká možnost, že by mohl existovat Bůh?“
Muž odpověděl, že je to možné.
Moody na to řekl: „Dobře, pak tedy nejste ateista; jste agnostik.“
Moody se ho pak zeptal: „Kdyby tam venku opravdu existoval Bůh, který vás miluje a stvořil pro lidi nebe, měl byste zájem se o Něm dozvědět více?“
Muž odpověděl: „Kdyby existoval, tak určitě.“
Moody odpověděl: „Dobře, takže nejste agnostik, jste hledající.“
Moody pak řekl: „Kdyby existoval dopis, který údajně napsal tento Bůh, měl bys zájem si ho přečíst?“
Muž odpověděl: „Jistě!“
Moody řekl: „Tady je Janovo evangelium z Bible. Proč si ho nevezmete domů a nepřečtete si ho!“
Podívejme se na tyto tři „fáze“ trochu blíže.
Od ateisty k agnostikovi: Slavný vědec Isaac Newton kdysi vlastnil krásný, složitý mechanický model sluneční soustavy. Navštívil ho jeho přítel, který byl ateista. Ten model velmi obdivoval a zeptal se Newtona, kdo ho vyrobil. Newton odpověděl, že nikdo; prostě se to vytvořilo samo. Přítel se zeptal znovu a Newton svou odpověď zopakoval. Přítel se začal rozčilovat, když se ho Newton zeptal: „Jestliže nedokážeš uvěřit, že něco tak jednoduchého jako tohle se vytvořilo samo, jak pak můžeš věřit, že by se vesmír mohl vytvořit sám?“
Existuje slavný filozofický argument pro existenci Boha, nazývaný kosmologický argument. Ten říká, že každá stvořená věc měla příčinu svého vzniku. Věci sice mohou být příčinou jiných věcí, ale jelikož existuje alespoň jedna stvořená věc, musela existovat první příčina, která sama neměla příčinu, protože z ničeho nelze nic vytvořit. To sice nedokazuje, že křesťanství je pravdivé, ani že první příčina byla osobou, ale každý musí věřit v existenci první příčiny.
Je však první příčina inteligentní? Navzdory tomu, co říkají, i ateisté věří v „boha“. Pokud definujete „boha“ jako to, co je věčné, bez počátku a všemocné, věří v „boha“ i ten nejuzavřenější ateista. Jenomže oni svého boha nazývají „náhodou“. Co je tedy rozumnější věřit? Že úžasná rovnováha, řád a krása ve vesmíru mají inteligentní záměr, nebo že jde pouze o náhodu? Kdyby byly fyzikální konstanty jen o trochu jiné, atomy by neexistovaly; voda by neměla dostatečně široký rozsah teplot, aby na Zemi mohl existovat život, zvířata by nemohla dýchat a Země by nebyla schopna podporovat organický život. Je rozumné věřit, že celý náš život a naše existence jsou jen kosmickou „náhodou“? Ne, tam venku musí být Někdo.
Od agnostika k hledajícímu: Brilantní francouzský vědec Blaise Pascal měl slavný výrok zvaný „Pascalova sázka“. Je to taková jazykolamová věta, která zní: „Věřit v Boha znamená velký potenciální zisk a žádnou potenciální ztrátu. Nevěřit v Boha znamená velkou potenciální ztrátu a žádný potenciální zisk. Velký potenciální zisk bez potenciální ztráty je lepší než velká potenciální ztráta bez potenciálního zisku. Proto je lepší věřit v Boha než v Boha nevěřit.“ Jeho argument platí i dnes, i když to nedokážete vyslovit tak rychle.
Kdyby se Bůh chtěl skrýt a nezjevit se člověku, přiznejme si, že by to mohl udělat. Ale kdyby se Bůh zjevil, jak by to mohl udělat? Mohl by zanechat náznaky v přírodě. Mohl by promlouvat k jednotlivcům, kteří by byli Jeho mluvčími. Na druhou stranu i podvodník by mohl mít své mluvčí. Bůh by tedy své mluvčí „potvrdil“ tím, že by jim umožnil přesně předpovídat budoucnost a konat zázraky. Nakonec by mohl přijít sám. Kdyby přišel v celé své slávě, žhnoucí jas by nám mohl spálit kůži. Ale pokud je Všemohoucí, mohl by najít způsob, jak přijít, aniž by s sebou přinesl většinu své slávy, abychom ho mohli snést pohledem a přesto ho chápali jako Boha. Jak by s námi Bůh mohl komunikovat? Věřím, že udělal vše výše uvedené.
Kdyby Bůh přišel na zem, ne v takové slávě, že by všechno bylo zničeno, ale s dostatečnou mocí, aby konal zázraky, předpovídal budoucnost a učil o velkých věcech, uspokojilo by vás to? Kdyby Bůh něco takového udělal, kolikrát by musel přijít, aby vás přesvědčil? Mně stačilo jednou. Důkaz naplněného proroctví, nepopiratelný fakt vzkříšení a svědectví apoštolů, z nichž jedenáct položilo svůj život za Krista, mi stačí. A co vy?
Otázka: Jak mohu uvěřit, že Bible je Boží slovo, když se zdá být jako jakákoli jiná náboženská kniha?
Odpověď: Benjamin Franklin, který byl vždy experimentátorem, jednou provedl test s Biblí. Když byl u francouzského dvora, zaslechl, jak někteří francouzští šlechtici haní Bibli, a tak udělal následující. Franklin vlastnoručně přepsal příběh o Rút, přičemž všechna jména nahradil francouzskými. Poté tento příběh aristokratům přečetl. Zeptali se ho: „Ale kde jste našel tento literární skvost, monsieur Frankline?“ Franklin odpověděl: „Pochází z té knihy, kterou tak pohrdáte, la sainte [Svatá] Bible!“ (Toto je podle Believer’s Bible Commentary, str. 287–288.)
Kdyby se Bůh chtěl lidem zjevit, jak by to udělal? Nemusel by čekat, až lidé vstoupí do vědeckého věku, neboť pravdy o Něm samém a o tom, co by měli dělat, by platily pro všechny časy. Mohl by dát nějaká proroctví o budoucnosti, nechat své zvláštní posly vykonat nějaké zázraky a učit nás nejvyšším etickým standardům. Kdyby taková kniha existovala, chtěli byste si ji přečíst? Taková kniha existuje a je jí Bible.
Člověk by si myslel, že Bůh by věděl, jak to udělat tak, aby se kniha neztratila, ale byla široce šířena. Není mnoho široce šířených náboženských knih, které tvrdí, že pocházejí od Boha: jediné, které kromě Bible mají nějaké stoupence, jsou Korán, Védy, Mahábhárata včetně Bhagavadgíty, Upanišady a Tripitaka. Zveme vás, abyste kdykoli porovnali učení Bible s těmito texty.
Například Korán v súře 4:34 uvádí, že pokud manželka i nadále neposlouchá svého manžela, má ji manžel „bít“ nebo „bičovat“. Arabské slovo, které se zde používá, neznamená „lehce poklepat“; jedná se o stejné slovo, jaké se používá pro bití násilného zločince nebo velblouda. Pokud je manželka hodná, ale manžel je nedbalý, Korán nikde neříká, že by manželka měla svého manžela bít nebo požádat svého otce, bratra či jiného muže, aby ho zbil. Súra 18:85–86 uvádí, že jeden muž sledoval zapadající slunce a zjistil, že zapadlo do vod bahnitého pramene. My však víme, že slunce do bahnitého pramene nezapadá.
„Moji synové zabíjejí své nepřátele a moje dcera je císařovna, a já jsem zcela vítězná. Můj hlas je v uších mého manžela nejvyšší. Oběť, kterou přinesl Indra a díky níž se stal slavným a nejvyšším, to jsem přinesla já pro vás, ó bohové. Skutečně jsem se stala ženou bez soupeřek. Bez soupeřek, zabíječka soupeřek, vítězná a vynikající, uchvátila jsem pro sebe přitažlivost jiných žen, jako by to bylo bohatství nestálých žen.“ Rigvéda 10.159.3–5. Základ pro kastovní systém, který brání lidem z nižších kast (obvykle s tmavší pletí) v zastávání vyšších pozic, pochází rovněž z Rig Védy 10.90.11–12, str. 31.
Stejně jako Rgvéda i Bhagavadgíta podporuje kastovní systém segregace v Indii. „Ó synu Prthy [Arjuno], ti, kdo se ke Mně [Krišnovi] utíkají, ačkoli jsou nižšího původu – ženy, vaišjové [obchodníci] a šúdrové [dělníci] –, mohou dosáhnout nejvyššího cíle. O to více to platí pro spravedlivé bráhmany, oddané a svaté krále. Proto, když jsi přišel do tohoto dočasného, bídného světa, věnuj se mi v láskyplné službě.“ Bhagavadgíta 9.32–33, str. 497–498.
Katha Upanišada, str. 19, nám říká něco o povaze hinduistického „Boha“ Brahmana: „Pro něj [Brahman] jsou bráhmanové a kšatrijové pouhou potravou a samotná smrt kořením [tj. příchutí].“ Upanišady učí, že cílem člověka je zbavit se veškeré lásky, zájmu a individuality, neboť ty jsou znovu pohlceny kosmickým plamenem.
Tripitaka možná obsahuje „umírněnější“ učení, ale i buddhismus učí, že veškerý život je utrpení a že lidé by měli uniknout na místo, kde není láska ani nenávist, radost ani smutek a kde neexistuje individualita.
Než tedy řeknete, že Bible je jako každá jiná kniha, přečtěte si 1. list Korinťanům 13, Kázání na hoře a zejména poslední týden Ježíšova života v evangeliích, a uvidíte.
Otázka: Nedostanete se do nebe, pokud jste prostě jen dobrý člověk?
Odpověď: Stejně jako si vy a váš spolubydlící můžete stanovit pravidla ve svém vlastním bytě, i Bůh si může stanovit pravidla pro svůj dům. Pokud ke mým dveřím přijde cizí, ale přátelský pes, který není naučený na čistotu a bude se vyprázdňovat nebo zvracet na mou postel, do mého domu nevstoupí. (A to platí i pro lidi.)
Vlastně, pokud jste dobrý člověk, do nebe byste se dostali, ale jak dobrý byste museli být? Božím měřítkem pro Jeho dokonalé místo je dokonalost a podle Něho, jak říká Římanům 3, nikdo tomuto měřítku neodpovídá. Ještě horší je, že podléháme soudu za hříchy, které jsme již spáchali. No, vlastně jeden „člověk“ je dost dokonalý. Je to Ježíš Kristus. Ačkoli to nemusel dělat, rozhodl se zemřít místo nás. Pokud přijmeme Jeho bezplatný dar a pokud jsme ochotni podřídit své životy Božímu procesu, který z nás činí svaté, dokonalé a pro Něho přijatelné (jinými slovy „vycvičené pro nebe“), pak budeme v nebi vítáni.
Otázka: Jak víš, že tvá cesta je ta správná?
Odpověď: Zaprvé, není to „moje“ cesta, je to Ježíšova cesta. Ukažte mi někoho jiného, o kom bylo před jeho narozením učiněno přes 200 proroctví a předpovědí, a ukažte mi někoho jiného, kdo vstal z mrtvých, a můžete zvážit i jeho cestu.
Víte, některá proroctví byla neuvěřitelně podrobná, jako například to v 9. kapitole knihy Daniel o době, kdy Mesiáš zemře. Jiná jsou úžasná, jako například to, že byl nazýván „Bůh s námi“ nebo že se narodil z panny (řecky parthenos) v knize Izaiáš. Takže pokud si sestavím seznam všech lidí, kteří se narodili v Betlémě, zemřeli kolem let 32–33 n. l., o nichž se tvrdilo, že se narodili z panny a že jsou Bohem, a projdu si ten seznam a podívám se, kolik z nich konalo zázraky a vstal z mrtvých, mám jen jednoho kandidáta. Kdo jiný má takové předpoklady?
Otázka: Jak může být Bůh milující a zároveň dopustit vše, co se ve světě děje?
Odpověď: Ačkoli byl svět původně dobrý, nezapomeňte, že dnes žijeme v padlém světě. Nikdo není dobrý podle Božích měřítek, ale často se stává, že špatné věci potkávají lidi, kteří si to zaslouží méně než jiní, kteří se zdají, že jim všechno prochází.
To by mohlo život jevit jako nespravedlivý – tedy pokud by pozemský život byl vše, co existuje. Bývalý sloupkař časopisu Scientific American, teista jménem Martin Gardner, ve své knize The Whys of a Philosophical Scrivener vyslovil hlubokou myšlenku. Řekl, že pokud věříte ve spravedlnost (a on věřil), pak musíte věřit i v posmrtný život. Jinými slovy, život na této zemi je tak nespravedlivý, že pokud má být spravedlnost pro všechny, musí existovat čas po smrti, kdy bude spravedlnost vykonána. Křesťané tomu říkají Soudný den. Již před staletími vyjádřil Lactantius (cca 303–325 n. l.) téměř stejnou myšlenku v díle *The Divine Institutes*, kniha 6, kapitola 9, str. 171–172.
Svět je daleko od ideálního místa, ale kdyby byl ideální, jak by vypadal? Nikomu by se nestalo nic zlého a nikdo by neonemocněl ani nezemřel. Ačkoli by každý měl svobodnou vůli dělat, co se mu zlíbí, všichni by se jednomyslně rozhodli milovat Boha i bližní. Věřím v tento ideální svět, zvaný nebe. Útrapy pozemského života nám říkají, abychom se zde necítili příliš pohodlně, ale Římanům 8,18 a 1. list Petrův 1,6–9 nám připomínají, že utrpení tohoto života jsou pro Boží lid nic ve srovnání s radostmi života budoucího. Země není tím nejlepším ze všech možných světů, ale mohla by být tím nejlepším procesem vedoucím k tomu nejlepšímu ze všech možných světů: k nebi.
Otázka: Vzhledem k tomu, že Bůh má jak velkou lásku, tak i velký hněv, jak máme chápat peklo a ohnivé jezero?
Odpověď: O trestu po smrti můžeme uvažovat v rámci šesti vzájemně se doplňujících metafor: zvolený osud, kosmická skládka, soud, karanténa, nekonečný růst a časová smyčka zkázy.
Zvolený osud: Podívejte se na peklo z pohledu bezbožného člověka: Představte si, že by Hitler byl v nebi, aniž by se kdykoli kál ze svých činů. Představte si miliony lidí, kteří jsou proti své vůli nuceni žít navždy se svatým Bohem. Dokážete si to vůbec představit? Já ne. Spíše si myslím, že pokud někdo nakonec řekne, že nechce navždy milovat, sloužit a uctívat Boha, Bůh neochotně řekne „Dobře“. Bůh pro ně vytvoří samostatný vesmír, a v tom vesmíru si budou moci dělat, co budou chtít. Tento vesmír nazýváme peklem. Samozřejmě, Bůh je zdrojem veškeré lásky a dobra, a tam tyto věci nezažijí. Možná budou mít v pekle své bývalé přátele, ale bez lásky už to nebudou jejich přátelé. V tom vesmíru nejsou jen lidé. Budou tam s nimi i démoni a další bytosti. Člověk v pekle si tedy přímo nevybral utrpení pekla, ale zvolil si cestu odmítnutí Boha, která ho k tomuto osudu dovedla.
Skládka odpadků: Jedním z nejčastějších slov, která Ježíš používal pro „peklo“, je Gehenna. Gehenna byla ve skutečnosti skládka odpadků za Jeruzalémem. Odpadky se tam hromadily, a když se nahromadily do takové výšky, že začaly zapáchat, a bylo tam dost krys a jiných tvorů, spálili je. Peklo si lze představit jako kosmickou skládku odpadků těch, kteří se rozhodli, že nejsou hodni být s Bohem v nebi.
Soud: Neměli bychom se chovat krutě k žádným tvorům, ale krutost vůči mravenci je něco jiného než krutost vůči psovi nebo člověku. V právu je vražda občana něco jiného než atentát na prezidenta nebo krále. Jinými slovy, závažnost hříchu se částečně odvíjí od toho, proti komu nebo čemu hřešíte. To by pak znamenalo, že hříchy proti nejsvětějšímu Bohu jsou mnohem, mnohem závažnější než hříchy proti ostatním.
Karanténa: Ve svém domě chci držet mimo vše, co je špinavé a způsobuje nemoci. Mám právo odepřít vstup těm, kteří by chtěli ublížit mé rodině. Pokud si myslím, že mám toto právo, nemá snad Bůh stejné právo pro svůj dům?
Nekonečný růst: Představte si někoho, kdo má v tomto životě nějaký hřích, jako je chamtivost nebo chtíč. Představte si, že touha po tomto hříchu roste o 0,01 % ročně. Nyní si představte, že tato osoba je v pekle již milion let a má jistotu, že její hříšná touha nikdy nemůže být uspokojena.
Časová smyčka zkázy: Bible naznačuje, že čas strávený s Bohem v nebi není stejný jako čas, jaký prožíváme na zemi (2 Petr 3:8; Ž 90:4; Tit 1:2; možná Zj 10:6). Čas v posmrtném životě by obecně mohl být výrazně odlišný. Bible hovoří o kouři jejich muk a o ohnivém jezeře jako o věčném, ale zmiňuje také „zahynutí“ a „zničení“. Vzhledem k tomu, že nám Bůh dal věčné duše a že nám dal vážnou schopnost rozhodnout se být navždy odděleni od Něho, někteří evangelikálové v tom možná vidí milosrdné zmírnění nekonečnosti hříchu. Zničení nemusí nutně znamenat úplné vyhlazení (což je v rozporu s věčným trestem), ale spíše asymetrickou ztrátu vědomí nebo duševního zdraví.
Některé z těchto dřívějších metafor nejsou míněny jako biblické definice toho, jaké musí být ohnivé jezero, ale spíše jako biblicky přijatelné popisy toho, jaké by mohlo být.
Otázka: Jak mohu věřit v zázraky?
Odpověď: A lidé také říkali, že bratři Wrightové nikdy nebudou moci létat. Bylo „naprosto jisté“, že člověk nikdy nepřekoná přírodní zákon gravitace, a přesto se to stalo. Vědci také tvrdili, že atom nelze nikdy rozštěpit a že čas je pro vše konstantní. Můžeme se bavit nad dogmatickými omyly vědců z minulosti, aniž bychom tušili, že budoucí generace se možná budou bavit nad omyly naší vědy.
Navíc, když Stvořitel vytvořil všechny přírodní zákony, jak si můžete být tak jisti, že je nemůže obejít s větší lehkostí než dokonce i bratři Wrightové? Představte si na chvíli, že byste mohli pozorovat bytosti ve dvourozměrném vesmíru a komunikovat s nimi. Řekli byste jim o některých „zázračných věcech“, jako například že vidíte jejich vnitřek i vnějšek zároveň. Mohli byste „vidět“ za rohy a mohli byste věci zjevovat a mizet (pouhým přesunutím do nebo z roviny). Kdyby vás požádali, abyste se jim ukázali, mohli byste do jejich roviny strčit tři prsty a oni by mohli pozorovat, že vypadáte jako tři kruhy. Jsem si jistý, že i oni by měli lidi, kteří by vědecky tvrdili, že jste nemožní. Můžeme si tedy opravdu být tak jisti, že naše primitivní znalosti zahrnují vše, co existuje?
Pokud jste studovali chemii nebo fyziku, zamyslete se nad tímto. Vzhledem k tomu, co víme o kvantové mechanice a statistické mechanice v chemii, pokud by někdo neměl žádné zvláštní schopnosti kromě schopnosti způsobit něco, co již bylo statisticky možné, existuje jen málo zázraků v Bibli, které by nebylo možné vykonat (kromě předpovídání budoucnosti).
Někdo by mohl namítnout, že pokud by ho měl zázrak přesvědčit, musel by to být opravdu velký zázrak. Co třeba vzkříšení mrtvých? Více o tom najdete v následující otázce.
Otázka: Není vzkříšení Ježíše jen mýtický příběh?
Odpověď: Ne. Někteří lidé dnes věří v létající talíře; jiní věří, že přistání člověka na Měsíci byl mýtus. Někteří věří v astrologii a tarotové karty; jiní si myslí, že naše láska, úcta a vše, co dává našemu životu smysl, není nic jiného než chemické reakce vyplývající z náhodné „nehody“. Jakkoli jsou některé dnešní víry podivné, je to příznakem toho, že tu něco nesedí. Problémem je, že příliš málo lidí si klade jednoduchou otázku: „Kde jsou důkazy?“ I u věcí, které nelze ověřit vědeckým experimentem, jako je historie, bychom se měli ptát: „Kde jsou důkazy?“, a to na základě výpovědí očitých svědků a důkazů, které byste předložili u soudu. Pokud tedy žádáte o „důkazy“ fyzického vzkříšení Ježíše, je to oprávněná žádost.
Máme k dispozici čtyři různé řady důkazů. Zaprvé máme svědectví autorů evangelií a Pavla, který viděl Ježíše ve vidění a věděl o více než 500 lidech, kteří byli svědky Ježíše po jeho vzkříšení (1. Korinťanům 15:5–7).
Druhým zdrojem důkazů, o kterém mnoho lidí neví, jsou nekřesťanské důkazy o Kristu. Římský historik Suetonius (120 n. l.) psal o „Chrestovi“, který rozrušoval římské Židy. (Ačkoli jméno Chrestus nebylo neobvyklé, neznáme nikoho jménem Chrestus, kdo by kromě Ježíše Krista rozrušoval římské Židy.) Palestinský historik Thallus psal o temnotě, která v té době zahalila zemi. Římský historik Tacitus rovněž zmiňuje „Christuse“, který byl popraven za vlády Pontia Piláta. Existuje dopis od muže jménem Mara bar-Serapion, který psal svému synovi kolem roku 73 n. l. Povzbuzuje ho, aby následoval moudré muže z historie, jako byli Sokrates, Pythagoras a moudrý král, kterého Židé popravili. Josefus byl židovský historik, který psal o Ježíši i o jeho bratrovi Jakubovi. Také židovské Talmudy zmiňují Ježíše jako kouzelníka. Ježíš je zmíněn v Babylonském Talmudu, v Tol’doth Yeshu, u amory „Ulla“, v Yeb. IV 3 a v Baraitě. Lucian ze Samosaty, satirik z 2. století, psal o Kristu jako o ukřižovaném v Palestině. Uvedl také, že Kristus učil, že všichni lidé jsou bratři, a vybízel k opuštění řeckých bohů. Plinius Mladší, guvernér Bithýnie, se v dopise císaři z roku 112 n. l. ptal, jak zacházet s křesťany, a stručně popsal jejich víru, včetně toho, že Ježíš byl Bůh. Flegon z Kárie ve svém spise z roku 137 n. l. rovněž psal o velké temnotě, která v roce 33 n. l. zahalila zemi (Krista však nezmínil).
Třetí skupinou svědků jsou křesťané, kteří psali o své víře. Klement Římský, který napsal dopis Korinťanům, jehož vznik můžeme poměrně přesně datovat do let 96–98 n. l., hovoří především o Kristu a Pavlovi. Ignác, který zemřel nejpozději v roce 116 n. l., napsal mnoho dopisů. Polykarp, který zemřel kolem roku 163 n. l., byl dalším křesťanským mučedníkem a učedníkem apoštola Jana. Papias, umučený kolem roku 156 n. l., Theofil z Antiochie, který zemřel buď v roce 181, nebo 188 n. l., Justín, umučený v roce 165 n. l., Irenej (182–188 n. l.), Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.), Tertullian (198–220 n. l.) a Hippolyt, který zemřel v letech 235/6 n. l., rovněž psali rozsáhle o Kristu. Didaché (neboli Učení svatých apoštolů) byla anonymní církevní příručka, sepsaná kolem let 60–120 n. l. Tatian (kolem roku 172 n. l.) byl křesťan, který se stal enkratitským gnostikem a sepsal harmonizaci evangelií nazvanou Diatessaron. Kdyby byly zničeny všechny exempláře evangelií, stále bychom měli k dispozici všechna nebo část veršů z přibližně 79 % evangelií pouze z Diatessaronu.
Čtvrtým důkazem je samotná křesťanská církev. Odhaduje se, že asi 40 000 křesťanů bylo umučeno ještě předtím, než se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím Římské říše. Kdyby všichni raní křesťané, včetně apoštolů, nejenže zemřeli za něco, o čem věděli, že je lež, ale také odvážně cestovali po celém známém světě a s takovým nadšením hlásali to, o čem věděli, že je lež, že tím založili největší náboženství světa, pak by tento „zázrak“ skeptiků byl téměř stejně velký jako zázraky v Bibli.
S ohledem na všechny předchozí důkazy zbývá už jen jedna otázka. Když vám lidé řeknou, že Ježíšovo vzkříšení je jen mýtus, zeptejte se jich: „Kde jsou vaše důkazy?“
Otázka: Jaké jsou zázraky v Bibli?
Odpověď: Zázraků je velké množství: a to ani nepočítáme proroctví a Boží působení prostřednictvím přírodních jevů. Zde jsou zázraky (včetně božích zásahů) v Bibli.
Zázraky, k nimž došlo v knize Genesis
Stvoření nebes a země. Gn 1
Stvoření rajské zahrady. Gn 2
Noemova potopa. Gn 7–8
Bábel a zmatení jazyků. Gn 11,7–9
Seslání nemocí na faraóna a jeho dům kvůli Sárai. Gn 12:17
Bůh se zjevuje Abrahamovi v podobě tří návštěvníků. Gn 18
Zničení Sodomy a Gomory. Gn 19,1–29
Narození Izáka Sáře, staré a neplodné ženě. Gn 21,1–2
Bůh povolal Hagar, aby našla studnu. Gn 21,17–19
Anděl zavolal na Abrahama a poskytl berana místo Izáka. Gn 22:12-13
Abrahamův služebník okamžitě našel Izákovi manželku (božské určení). Gn 24,12–16
Zázraky, k nimž došlo v knize Exodus
Faraonova dcera našla malého Mojžíše (boží zásah). Ex 2:5-6
Mojžíš a hořící keř. Ex 3:2-6
Mojžíšova hůl a malomocná ruka. Ex 4:2–7
Áronova hůl se proměnila v hada. Ex 7:8-10
Hůl Egypťanů se proměnila v hady, ale Áronova hůl je pohltila. Ex 7:11-12
Rána krve. Ex 7:19-22
Rána žab. Ex 8:6-7
Rána komárů. Ex 8:17-18
Rána much. Ex 8:24
Rána uhynutí dobytka. Ex 9:6-7
Rána krupobitím. Ex 9:23-25
Rána kobylek. Ex 10:12-15
Rána temnoty. Ex 10:22-23
Pesach. Ex 12:29-30
Oblak a ohnivý sloup. Ex 13:21-22
Přechod přes Rudé moře. Ex 14:21-31
Změna chuti vody v Marě. Ex 15:25
Zásobování křepelkami a manou. Ex 16:13-15; Čís 11:4-9
Voda ze skály v Massah. Ex 17:1-7; Čís 20:11
Izraelité poráželi Amalekity, dokud Mojžíš držel ruce vzhůru. Ex 17:11
Hospodin sestoupil na horu Sinaj, která vypadala, jako by hořela ohněm. Ex 19:20
Lid byl postižen morem kvůli zlatému teleti. Ex 32:35
Zářivá tvář Mojžíše. Ex 34:29-30
Zázraky, k nimž došlo v knize Leviticus
Nadab a Abihu zemřeli za to, že před Hospodinem obětovali nepovolený oheň. Leviticus 10:1-2
Zázraky, k nimž došlo v knize Čísel
Oheň od Hospodina. Čísla 11:1
Čísla 11:4–9 již zmíněno v Exodu 16:13–15
Miriam dočasně onemocněla malomocenstvím. Čísla 12:10–14
Čísla 20:11 již zmíněno v Exodu 17:1-7
Balámův osel. Kniha Čísel 22:22–32
Rána proti Izraelitům. Numeri 25:8-9
Zázraky, k nimž došlo v Deuteronomiu
Mojžíš byl silný a měl stále dobrý zrak těsně před svou smrtí ve věku 120 let. Deuteronomium 34:7
Zázraky, k nimž došlo v knize Jozue
Překročení řeky Jordán. Jozue 3:15–17
Pád jerichovských hradeb. Kniha Jozue 6:20–21
Kroupy a zastavení slunce během boje proti jižním kanaánským králům. Kniha Jozue 10:11-14
Zázraky, k nimž došlo v knize Soudců
Gedeónova rouna. Kniha Soudců 6:36–40
Samsonovi neplodní rodiče uviděli anděla a zplodili Samsona. Kniha Soudců 13:2–6
Samsonova síla. Kniha Soudců 14:5–16:20
Zázrak, který se stal v knize Rút
Rút si vybrala Boazovo pole, na kterém bude pracovat (božské určení). Kniha Rút 2:3,19–20
Zázraky, k nimž došlo v 1. knize Samuelově
Hanna byla bezdětná, ale porodila Samuela. 1. Samuelova 1:3,17
Když měli Filištíni truhlu, jejich modla spadla a oni byli postiženi nádory. 1. Samuelova 5
Bůh zabil 70 mužů z Bet-Šemeše, kteří nahlédli do archy. 1. Samuelova 6:19
Saul náhodou a nevědomky vstoupil do jeskyně, kde se skrýval David. (boží zásah) 1. Samuelova 24:3-4
Zázraky, k nimž došlo ve 2. knize Samuelově
Uza byl zabit, když se natáhl, aby stabilizoval truhlu. 2. Samuelova 6:6-7
Hospodin seslal mor, protože David spočítal bojeschopné muže. 2. Samuelova 24:15-16
Zázraky, k nimž došlo v 1. knize královské
Hospodin se dvakrát zjevil Šalomounovi. 1. Královská 3:5; 9:2
Sucha, kterou předpověděl Eliáš. 1. Královská 17:1-6
Džbán mouky a džbán oleje, které se vdově v Sareptě nikdy nevyčerpaly. 1. Královská 17:7-14
Eliáš vzkřísil mrtvého chlapce vdovy ze Sarepty. 1. Královská 17:17-24
Eliáš a Baalovi proroci na hoře Karmel. 1. Královská 18:38
Bůh poté nadpřirozeným způsobem nasytil Eliáše. 1. Královská 19:1-9
Hospodin se zjevil Eliášovi. 1. Královská 19:9-13
Zázraky, k nimž došlo ve 2. knize Královské
Bůh seslal oheň, aby zahubil vojáky vyslané k zajetí Eliáše. 2. Královská 1:9–12
Eliáš odchází do nebe ve vichru. 2. Královská 2:11-12
Řeka Jordán se rozestoupila pro Elizea. 2. Královská 2:13-14
Elizeus a očištění vody. 2. Královská 2:19-22
Medvěd roztrhal 42 mladíků, kteří se posmívali Elizeovi. 2. kniha královská 2:23–25
Olej vdovy. 2. Královská 4:1–7
Elizeus vzkřísil syna Šunemanky z mrtvých. 2. Královská 4:8-37
Elizeus odstranil jed z jídla v hrnci. 2. Královská 4:38–41
Elizeus nasytil 100 mužů 20 chleby z ječmene. 2. Královská 4:42-44
Elizeus uzdravil syrského Naamána z malomocenství. Geházi onemocněl malomocenstvím. 2. Královská 5:1–27
Železná sekera plave na vodě. 2. Královská 6:1-7
Elizeus uvězní Aramejce. 2. Královská 6:8–20
Aramejská armáda ustupuje poté, co uslyšela zvuk vozů a koní. 2. Královská 7:5-8
185 000 Asyřanů zabitých při obléhání Jeruzaléma. 2. Královská 19:35-36; 2. Paralipomenon 32:21; Izaiáš 37:21-37
Zázraky, k nimž došlo v 1. knize Paralipomenon
Uza byl zabit poté, co se dotkl archy. 1. Paralipomenon 13:9–10
Zvuk pochodujících vojáků na vrcholcích balzámových stromů. 1. Paralipomenon 14:15
Mor, který postihl Izrael po sčítání lidu. 1. Paralipomenon 21:14-15
Zázraky, k nimž došlo ve 2. knize Paralipomenon
Moábci a Edomci bojují proti sobě namísto proti Izraeli. 2. Kniha letopisů 20:22-23
Král Uziáš onemocněl malomocenstvím poté, co obětoval kněžskou oběť. 2. Paralipomenon 26:20-21
Viz 2. Královská 19:35-36; 2. Paralipomenon 32:21; Iz 37:21-37 o zdecimování asyrské armády.
V knihách Ezdráš až Píseň písní se žádné zázraky neodehrály
Zázraky, k nimž došlo v knize Izaiáš
(Vize a budoucí zázraky zde nejsou zahrnuty.)
Viz 2. Královská 19:35–36; 2. Paralipomenon 32:21; Izaiáš 37:21–37, kde se píše o zdecimování asyrské armády.
V knize Jeremjáš ani v Pláči se žádné zázraky neodehrály
(Budoucí zázraky zde nejsou zahrnuty.)
Zázraky, k nimž došlo v knize Ezechiel (dosud se nestaly)
(Vize a budoucí zázraky zde nejsou zahrnuty.)
Umírá Ezechielova milovaná manželka. Ezechiel 24:15–18
Zázraky, k nimž došlo v knize Daniela
Daniel vykládá Nebúkadnesarův sen. Daniel 2:24–49
Šadrach, Mešach a Abednego jsou zachráněni z ohnivé pece. Daniel 3:20–30
Nebúkadnesar po určitou dobu žije jako zvíře. Daniel 4:31–34
Nápis na zdi. Daniel 5
Daniel v jámě lvů. Daniel 6:16–28
Zázraky, k nimž došlo od Ozeáše po Malachiáše
Jonáš, velká ryba, vinná réva a červ. Jonáš 1:17; 4:6-7
Zázraky, k nimž došlo v evangeliích (dosud nedokončeno)
Zázraky, k nimž došlo ve Skutcích (dosud nedokončeno)
Ježíš vzat do nebe. Skutky apoštolů 1:9–11
O Letnicích ohnivé jazyky a mluvení v různých lidských jazycích. Skutky 2:1-13
Petr a Jan uzdravují více než 40 let chromého žebráka. Skutky 3:1-10; 4:22
Místo shromáždění se otřáslo poté, co se věřící modlili. Skutky 4:31
Ananiáš a Safira byli zabiti za to, že lhali Bohu. Skutky 5:1–11
Apoštolové uzdravují mnoho lidí. Skutky 5:12–16
Apoštolové byli zázračně propuštěni z vězení. Skutky 5:17–21
Filip koná zázraky v Samaří. Skutky 8:4–8, 12
Čaroděj Šimon ohromoval lidi svou magií (ať už falešnou, nebo skutečnou, to se neříká). Skutky 8:9-11
Filip a Etiopan. Skutky apoštolů 8:26–40
Zjevení a oslepnutí Saula z Tarsu. Skutky apoštolů 9:1–12
Saulovi se vrátil zrak. Skutky 9:17–18
Petr uzdravuje ochrnutého Aenease. Skutky 9:32–35
Petr vzkřísil Tabitu (Dorku) z mrtvých. Skutky 9:36–43
Cornelius a lidé v jeho domě mluví v jazycích (ještě před křtem) Skutky 10:44–48
(zde text nekončí)
V listu Římanům až po list Judovi se žádné zázraky neodehrály
(Vize zde nejsou zahrnuty.)
Zázraky, k nimž došlo ve Zjevení
(Budoucí zázraky zde nejsou zahrnuty. Janovo vidění zde není uvedeno.)
Otázka: Není směšné očekávat, že se někdo bude řídit absolutními pravidly?
Odpověď: Všichni si uvědomujeme, že některé věci nejsou absolutní, jako například vkus, barva nebo styl. Můžete mě nazvat staromódním, pokud chcete, ale já si náhodou myslím, že sérioví vrazi mají přinejmenším sociální problémy. Říkejte mi třeba politicky nekorektní, pokud chcete, ale myslím si, že to, jak Stalin nechal vyhladovět k smrti miliony Ukrajinců, bylo rozhodně nešlechetné. Říkejte mi třeba fanatik do bezpečnosti, pokud chcete, ale někdy si myslím, že skákat z oken ve 21. patře může být nebezpečné pro vaše zdraví. Možná s tím vším nesouhlasíte, nebo možná se i vy držíte některých absolutních pravd.
Proto, „můj kolego absolutistě“, otázkou není, zda absolutní pravdy existují, ale spíše to, jaké věci jsou absolutní. Existují fyzikální absolutní pravdy: například pokud srazíte své auto z mostu, jeho prodejní hodnota by se mohla snížit. Existují emocionální absolutní pravdy: pokud řekneš svému příteli, že je jediný, koho kdy budeš milovat, a on tě přesto druhý den uvidí, jak líbáš jiného muže, možná budeš muset čekat velmi, velmi dlouho, než od něj dostaneš zásnubní prsten. Pokud tedy tyto věci mohou být téměř absolutními pravdami, proč bys pochyboval o tom, že mohou existovat i morální absolutní pravdy?
Jeden můj kamarád napsal pro hodinu filozofie esej o Kantově názoru, že dobro je definováno jako „to, co se činí z pocitu povinnosti“. Nechal mě si tu esej přečíst, zatímco šel na oběd. Řekl mi, ať ji prostě položím na jeho postel a zamknu dveře, až odejdu. Udělal jsem to a později jsem se k němu připojil na obědě. Zeptal se mě, co si o tom myslím, a já mu řekl, že s tím nesouhlasím. Hitlerovi vojáci, kteří zabili všechny ty Židy jako svou povinnost, nedělali nic dobrého. Nikdo, komu šéf gangu nařídí spáchat zločin, nedělá nic dobrého. Vlastně jsem mu řekl, že mi to připadalo tak špatné, že jsem cítil povinnost roztrhat jeho práci na malé kousky! No nebylo to snad dobré? – Potom vzal nůž ze stolu a mluvil o svém smyslu pro povinnost.
Jeden můj křesťanský přítel byl jednou na hodině filozofie, kde profesor učil, že všechno je relativní. Dokonce řekl, že když se k třídě otočí zády, třída neexistuje. Otočil se zády, aby to předvedl. V tu chvíli jiný student hodil knihu a trefil profesora do zadní části hlavy. Profesor se prudce otočil a zařval: „Kdo to udělal?“ Student odpověděl: „Nikdo, protože my neexistujeme!“ Stejně jako kniha, která má určitou hmotnost, i absolutní skutečnosti mají způsob, jak nás praštit do hlavy, když je ignorujeme.
Z poněkud ponurějšího hlediska mohou být některé věci jak relativní (jako statistika), tak absolutní. Například před několika lety studie provedená v jednom městě na mexické hranici zjistila, že 20 % prostitutek mělo AIDS. Řekněme nyní, že se nemorální muž snaží „chránit se“ tak, že riziko přenosu je 10 %. Pokud chlapec po 10 setkáních přestane na zbytek života, šance, že nebude mít AIDS, je 81,7 %, tedy (1 - (0,2) * (0,1))^10. Pokud muž přestane po 50 setkáních, pak je šance, že nebude mít AIDS, pouze 36 %. Ano, i v relativních věcech existují absolutní pravdy.
Otázka: Ježíš byl společenský člověk a kdyby tu byl, nechodil by s námi na večírky?
Odpověď: Ježíš chodil na svatby a na mnoho večírků. Nikdy se neopil, nikdy neztratil hlavu tím, že by se zhulil, a nikdy nezneuctil své tělo. Existují však zkažené večírky a zábavné večírky. Jedním ze způsobů, jak je od sebe rozeznat, je to, jak se lidé cítí den poté, nebo jak to vyjádřil jeden křesťan: „Můžete se poklonit a uctívat Boha, nebo se můžete poklonit a uctívat záchodovou mísu.“ My křesťané máme ve skutečnosti oslavy rádi a rádi bychom vás pozvali, abyste přišli: každou neděli ráno. Samozřejmě nejde o pouhou oslavu, ale spíše o radostnou a úctyhodnou bohoslužbu živého Boha.
Otázka: Co když jsem vždycky byl křesťan?
Odpověď: No, možná jím jste, ale samozřejmě ne každý, kdo má chuť nosit tuto nálepku, jím nutně je v Božích očích. Být křesťanem znamená následovat Krista. Znamená to uznat, že Bůh je náš Stvořitel, miluje nás a bude soudit lidstvo v den soudu. Znamená to činit pokání ze svých hříchů; nejen z hříšných skutků, ale i z dobrých věcí, které jsme měli udělat a neudělali, stejně jako z našich slov a myšlenek. Znamená to uznat, že my sami nikdy nemůžeme být dost dobří na to, abychom si zasloužili vstup do Božího dokonalého nebe. Spíše prostě přijímáme milost věčného života, která nám je zdarma darována skrze Ježíše Krista, jenž zemřel na kříži za naše hříchy a vstal z mrtvých. Znamená to svěřit svůj život Bohu. Znamená to, že místo toho, abychom se snažili dostat do nebe vlastními dobrými skutky, přijímáme Ježíše jako Pána a Spasitele svého života a žijeme tak, abychom se Mu líbili.
Pokud jste již svůj život odevzdali Kristu, je to skvělé. Rád bych se dozvěděl o vaší zkušenosti. Pokud jste tak ještě neučinili, není lepší čas než právě teď. Rád bych se s vámi podělil o to, co jsem se naučil, a jsem tu, abych se pokusil odpovědět na jakékoli otázky nebo pochybnosti, které máte, než přijdete ke Kristu.
Otázka: Co když jsem kdysi byl křesťanem?
Odpověď: Pokud ano, to zní smutně. Těžko si dokážu představit, jaké by to bylo cítit se tak milován tou nejmocnější, a přesto milující bytostí ve vesmíru, být jím tak nesmírně ceněn, a pak se sám od té lásky odvrátit. Musí to být desetkrát horší, než když se s tebou rozejde dívka (nebo kluk), kterou (kterého) máš opravdu rád, jen proto, že ses jednou choval chladně a lhostejně. Jaké by to bylo mít v životě tak velkolepý smysl, jako je pomáhat ostatním lidem žít navěky v radosti, a pak se dostat do bodu, kdy tvůj život a cíle jsou jen bezvýznamnými kombinacemi chemických látek, o které se v příštích stoletích nikdo nebude zajímat. Rád bych si vyslechl tvůj příběh.
Otázka: Je pití alkoholu v pořádku, když i Ježíš proměnil vodu ve víno?
Odpověď: Ježíš sice proměnil vodu ve víno, ale Bible nikde neříká, že by se někdo tím vínem opil. Pití s mírou je povoleno, ale je nám přikázáno, abychom se neopíjeli. Jednou šel jeden těžký pijan, kterého jsem znal, na biblickou hodinu a poprvé po dlouhé době otevřel Bibli. Úplně první verš, na který narazil, byl Efezským 5:18, kde se píše: „Neopíjejte se vínem, které vede k bezohlednému chování. Místo toho buďte naplněni Duchem.“ (BSB). Později mi řekl, že mu to biblické studium připadalo „strašidelné“.
Otázka: Vzhledem k tomu, že někteří křesťané, které znám, se mnou chodí na večírky, v čem je rozdíl?
A: Samozřejmě, pouhé tvrzení, že jsi křesťan, nebo pouhá návštěva kostela z tebe nedělá křesťana o nic víc, než že procházka po fotbalovém hřišti z tebe udělá fotbalovou hvězdu. Poslušný křesťan by nedělal věci, které jsou v rozporu s Božími přikázáními, jako je například opíjení se.
Jako křesťan jsem také býval na „bouřlivých večírcích“ s nekřesťany. Pil jsem (ale žádný alkohol, jen nealkoholické nápoje); nikdy jsem neužíval drogy ani nedělal nic jiného, čím bych zneuctil Boha. Stejně jako kdokoli jiný jsem chtěl poznávat lidi a vídat se se starými přáteli. Postupně jsem však přestal chodit, hlavně proto, že mě to přestalo bavit. Když lidé pijí tolik, že si druhý den stejně nebudou pamatovat ani slovo z toho, co jste řekli, jaký to má smysl?
Otázka: Myslím si, že náboženství je osobní záležitost, tak proč prostě neuctívat Boha svým vlastním způsobem?
Odpověď: Ano, náš vztah s Bohem má být osobní. Kristus byl pro apoštola Pavla velmi osobní – tak osobní, že Pavel riskoval svůj život a cestoval po celém středomořském světě, aby co nejvíce lidem vyprávěl o osobním vztahu s Bohem! Existují také důkazy, že apoštol Ondřej odešel do dnešního Ruska, Matouš do Etiopie a apoštol Tomáš se pravděpodobně dostal až do Indie. Místo toho, abys však uctíval Boha svým vlastním způsobem (jak se o to pokusil Kain), proč nezkusit uctívat Boha Jeho způsobem? Koneckonců, uctívání je pro Něho, a ne pro tebe, že?
Otázka: Nejsem přece tak zlý ve srovnání s tím vrahem ve vězeňské cele.
Odpověď: Možná ne, ale všichni přesto nedosahujeme toho, co je zapotřebí k tomu, abychom se dostali do nebe. I když někteří, jako Kaifáš, měli větší hřích než jiní, jako například Pontius Pilát (Jan 19:11), to ti nepřinese moc útěchy, pokud budeš na celou věčnost oddělen od Boha. Zásadní otázka zní: chceš strávit celou věčnost s Bohem, chválit Ho a sloužit Mu způsoby, které si ani nedokážeme představit? Pokud ne, pak Bůh řekne konečné „Dobře“. Stvoří další vesmír, kde ty a ostatní s podobnými názory budete moci dělat, co se vám zlíbí. Samozřejmě, Bůh je zdrojem veškeré lásky a dobra, takže to druhé místo, jakási divočina, bude bez Boha dost strašné. Tomu místu se říká peklo. Ježíš ho často nazýval Gehenna, což byl také název skládky odpadků za Jeruzalémem. Vše, čím jste mohli být, veškerá láska a dobro, které jste mohli prožít, je nyní zničeno. A nebudete mít koho vinit, kromě sebe samých.
Otázka: Bible je jen pro kněze a pastory, protože nikdo kromě nich ji nedokáže opravdu pochopit.
Odpověď: Tyto pocity chápu. Měli bychom mít úctu k Božímu Písmu; je úžasné, že superinteligentní, vševědoucí Bůh se rozhodl zjevit svá slova nám všem, ubohým, tupým a zapomnětlivým lidem. Možná by se démoni smáli naší inteligenci, nebo spíše jejímu nedostatku, kdybychom díky Božímu slovu a skrze Boží moc neměli nad nimi autoritu. Ale i když teologové tráví celý život tím, že zkoumají bohatství Bible, neměli bychom se Boží svaté knihy příliš bát, abychom ji četli, a co je stejně důležité, abychom ji poslouchali. Poselství spásy je natolik jednoduché, že i malé děti se z této knihy mohou naučit dost na to, aby poznaly cestu ke spáse. Ale i když je jednoduché, jeho následování představuje výzvu na celý život. Ačkoli byly napsány dobré knihy, které učí ty, kdo o Bibli nic nevědí, jak ji studovat, dovolte mi dát vám několik stručných rad.
Pokud chcete pomoc (a jsem si jistý, že ji chcete), modlete se před studiem Božího slova a proste o Boží vedení.
Pamatujte, že Bůh od nás nevyžaduje, abychom věděli vše o tom, co nezjevil, ale dal nám jak výsadu, tak i odpovědnost poznat to, co zjevil. Chce, abyste se to naučili, a to dokonce více, než si to přejete vy sami!
Při studiu Bible se zaměřte na:
Pozorování: Všímejte si nejen toho, co říkají dané verše, ale také veršů před nimi a za nimi a všech paralelních pasáží.
Výklad: Porovnejte je s ostatními částmi Bible a vyložte význam, který Bůh pro tyto verše zamýšlel.
Aplikace: A co z toho vyplývá? Zjistěte, co se z toho můžete naučit, co ve vašem životě něco změní (nebo by mělo změnit).
Zapojte se do dobré biblické skupiny. Jedním z důvodů, proč se potřebujeme scházet s ostatními věřícími, je to, abychom si mohli navzájem pomáhat.
Získejte od jiných křesťanů nějaké dobré biblické zdroje. Studijních Biblí a kvalitních brožur pro studium Bible je spousta a užitečné jsou i komentáře. Konkordance vám pomůže najít další pasáže se stejnou myšlenkou nebo slovem. Existují také dobré (ale i špatné) internetové zdroje. Jedním z nich, který konkrétně odpovídá na více než 8 667 otázek týkajících se Bible, je www.BibleQuery.org. www.MeeknessAndTruth.org také nabízí spoustu užitečných materiálů na obranu víry a www.leaderu.org obsahuje mnoho článků o křesťanství a dalších tématech. www.watchman.org nabízí materiály, které ukazují, co je špatného na falešných náboženstvích, jako jsou Svědkové Jehovovi a mormoni.
Otázka: Proč nevěříte všem prorokům (včetně Mohameda)?
Odpověď: Ahmadíja by mohl položit muslimovi stejnou otázku: proč muslimové nevěří svému prorokovi, Mirzovi Ghulámu Ahmadovi? Ale bahá’í mohou položit ahmadíjům stejnou otázku: proč nevěří svým prorokům, Bábovi a Bahá’u’lláhovi? I muslimové by souhlasili, že nemáme věřit Musailamovi al-Kadhdhabovi a al-Ansimu ze San’y, protože se všichni shodneme na tom, že nemáme věřit všem prorokům, když někteří z nich jsou falešní proroci.
My tedy nevěříme Mohamedovi, protože Mohamed je falešný prorok.
Samozřejmě by se Žid mohl zeptat, proč křesťané následují Ježíše, protože židovský Talmud učil, že Ježíš byl falešný prorok. Vrátíme-li se ještě dále do minulosti, egyptský faraón zpočátku neviděl, že Mojžíš je pravý prorok.
Vzhledem k tomu, že máme věřit každému Božímu prorokovi a nevěřit žádnému falešnému prorokovi, jak tedy rozeznat pravého proroka od falešného?
K této zásadní otázce nám Bůh v Deuteronomiu 18:20–22 dává dvě kritéria: prorok je falešný, pokud mluví jménem jiných bohů, nebo pokud ve jménu Boha říká to, co Bůh nepřikázal. 1. Janův list 4:1–3 dodává, že jsou falešní, pokud popírají, že Ježíš přišel v těle, a Jeremjáš 6:13; 23:16 ukazuje falešné proroky, kteří vydávali svá vlastní slova za Boží slova.
Starý zákon, jehož kopie z doby Ježíše a ještě dřívějších dob máme v Svitcích od Mrtvého moře, velmi jasně učí, že Bůh je Otec a věřící jsou Jeho synové – nikoli v sexuálním smyslu, ale tím, že jsou přijati do Jeho rodiny a znovuzrozeni jako nové stvoření. Mohamed a Korán toto výslovně odmítají. Mohamed jako prorok a Korán jako údajně Boží svatá kniha říkají lživé věci o pravém Bohu.
Otázka: Vzhledem k tomu, že protestantismus se k nám dostal až v 19. století, nelze říci, že naši prapradědečkové a prababičky v 16. století byli uvrženi do pekla.
Odpověď: Souhlasím. I když někteří katolíci mohou být také opravdovými křesťany, proč se omezovat pouze na období od příchodu protestantismu? Mnoho lidí, kteří nebyli Židé, zemřelo ještě předtím, než se Kristus vůbec narodil. Ačkoli nám Bible o nich neříká vše, říká nám o Bohu. Bůh je spravedlivý a čestný (Řím 3,4–5) a Bůh nepočítá hřích tam, kde není zákon (Řím 4,15; 5,13). To však lidi nezbavuje odpovědnosti, neboť i domorodci z doby kamenné mají ve svém svědomí nedokonalou kopii Božího zákona (Řím 2,14–15). A my všichni jsme jej porušili. Ale stejně jako Bůh dokázal skrze Krista spasit Noeho, Abrahama, Joba a další, i když nikdy neslyšeli jméno Krista, je Bůh schopen spasit všechny, kdo Ho vzývají, bez ohledu na to, co vědí.
Otázka: Nemám čas na setkání v malé skupině, protože jsem velmi zaneprázdněn prací a rodinou.
Odpověď: Nezáleží na tom, zda se připojíte k nějaké konkrétní skupině, ale zda máte víru v Boha. Konkrétně: věříte, že Bůh pro vás chce zdravý a vyvážený život, který zahrnuje rodinu a práci stejně jako blízkost k Němu? Věříte, že Bůh vám poskytne všechen čas, který potřebujete k tomu, abyste dělali to, co byste měli, i když to možná nebude dost času na všechny ty další věci, které chcete dělat, ale které Bůh nikdy nezamýšlel, abyste se kvůli nim dřeli k smrti?
Všichni křesťané stanou před soudnou stolicí Kristovou (nazývanou také soud před bémou) a budou skládat účty a jejich skutky budou zkoumány (1 Kor 3,11–15). Můžete si tedy stanovit své dočasné pozemské priority, jak chcete, ale dělejte to s vědomím, že budete muset skládat účty z toho, jak jste je stanovili. Pokud byste měli něco dělat, pak to udělejte.
Otázka: Víra v Trojici a víra v Jednotu se mi zdají stejné. Je to jen otázka slov. Koneckonců, oni všichni věřili, že Ježíš je Bůh.
Odpověď: Mormoni, stoupenci hnutí New Age a občas i někteří buddhisté také věří, že Ježíš je Bůh; musíte však věřit ve správného Boha. Spíše než tvrdit, že jedna konkrétní doktrína je zásadní a ostatní lze vyloučit, je důležité podřídit se a věřit všemu, co Bůh o sobě zjevil.
Je to hrozná lež tvrdit, že na kříži zemřel Otec.
Při Ježíšově křtu promluvil Otec a Duch sestoupil v podobě holubice. Byl Ježíš břichomluvec, který oklamával lidi kouzelnickým číslem, nebo existují tři odlišné bytosti/osoby?
Židům 5:8 říká, že Syn se naučil poslušnosti. Zeptejte se zastánce učení o Jednotě: komu přesně byl Syn poslušný?
Nebo jak řekl jeden kazatel hnutí „jednoty“ v rádiu: „Odmítl bych uctívat Boha, který by poslal ‚svého chlapce‘, aby zemřel místo něj samotného.“
Otázka: Opravdu nemůžete tvrdit, že vaše víra je správná, zatímco víra ostatních je mylná.
A: V jistém smyslu máš pravdu. Nemohu tvrdit, že mé názory a postoje jsou správné, ale Ježíš to může, a já bych se jen rád podělil s lidmi o to, co řekl. Měl jsem učitelku na základní škole, kterou, doufám, nepovažuješ za příliš dogmatickou; trvala na tom, že 2 + 2 = 4. Nikdy mě nenapadlo jí říct: „Pro tebe to platí, ale pro mě ne.“ Kdybyste potřebovali operaci srdce, šli byste k lékaři, který by řekl: „Mnoho lidí tuto operaci úspěšně provedlo stejným způsobem, ale dneska se cítím opravdu kreativně. Chci to zkusit jinak.“ Ne, doufáte, že chirurg nejen zná správný postup, ale že je nekompromisní v dodržování toho, co je správné, a že s velkou zručností udělá to, co je pro pacienta nejlepší. Pravdou je, že jsem potřeboval operaci na otevřeném srdci. Ve skutečnosti všichni potřebujeme operaci na otevřeném srdci; abychom nahradili své srdce plné lhostejnosti a sobectví novým srdcem od Boha, naplněným nadpřirozenou láskou. Nepotřebujeme jen tak nějakého lékaře, ale toho nejlepšího, jakého lze najít. Potřebujeme, aby Ježíš vstoupil do našeho srdce.
Otázka: Opravdu teď nemám čas na tuhle Bibli.
Odpověď: Křesťan Charles E. Hummel napsal na toto téma výstižnou brožuru s názvem „Tyranie naléhavého“, v níž dospěl k závěru: „Tyranie naléhavého je nepřítelem toho důležitého.“ Necháváme se zaplavit tolika drobnými úkoly s termíny, že zanedbáváme to, co je nejdůležitější, jen proto, že to nemá termín (alespoň ne ten, o kterém víme). Jak dlouhý vlastně bude tvůj život na zemi ve srovnání s věčností? Neměl bys opomenout zvážit ty nejdůležitější věci, a co je důležitějšího než Bůh a tvůj věčný osud? Pokud opravdu nemáš dost času na Boha, modli se k Bohu a pros Ho, aby z tvého života odstranil vše, co ti brání přiblížit se k Němu.
Otázka: Bible je napsána lidmi, jako jsme my, a proto je náchylná k chybám.
Odpověď: Mohl by Všemohoucí Bůh napsat dokonalé slovo nedokonalým perem? – Samozřejmě že mohl. Je Všemohoucí. Ačkoli ani Petr, ani Pavel, ani žádný jiný apoštol netvrdil, že je naprosto bez hříchu, musíme se rozhodnout, zda budeme Kristovým apoštolům důvěřovat, či nikoli. Pokud jim důvěřujeme, zde je to, co řekli o Písmu.
„Neboť jsme se neřídili chytře vymyšlenými bájemi, když jsme vám zvěstovali moc a příchod našeho Pána Ježíše Krista, ale byli jsme očitými svědky Jeho slávy.“ (2. Petr 1:16 BSB)
„Především si musíte uvědomit, že žádné proroctví Písma nevychází z vlastního výkladu. Žádné takové proroctví totiž nikdy nevzniklo z lidské vůle, ale lidé mluvili z Božího pověření, jak je vedl Duch Svatý.“ (2. Petr 1:20–21 BSB)
„Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k poučení, k usvědčení, k nápravě a k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonalý, plně vybavený ke každému dobrému skutku.“ (2. Timoteovi 3:16–17 BSB)
„…stejně jako vám napsal i náš milovaný bratr Pavel z moudrosti, kterou mu dal Bůh. Tak píše ve všech svých listech, kde se zmiňuje o těchto věcech. Některé části jeho listů jsou těžko srozumitelné, a ti, kdo jsou nevědomí a nestálí, je překrucují, stejně jako i ostatní části Písma, k vlastní záhubě.“ (2. Petr 3:15b–16 BSB)
Nakonec Ježíš řekl Satanovi: „Je psáno: ‚Člověk nebude žít jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ (Matouš 4:4 BSB) I při ostatních pokušeních Ježíš odpovídal Satanovi Písmem. Ježíšovi to stačilo; doufejme, že to bude stačit i vám.
Otázka: Nemyslím si, že 1 miliarda římských katolíků půjde do pekla jen proto, že se liší od vašeho přesvědčení.
Odpověď: Já si to také nemyslím. Musím vám však říci, že v nebi nebudou žádní katolíci. Nebudou tam ani žádní protestanti, a to říkám jako protestant. V nebi budou pouze Boží děti, které Ho milují a poslouchají. Myslím si, že někteří katolíci jsou opravdoví křesťané. Také si myslím, že někteří katolíci a protestanti jimi nejsou. Nejsem tu proto, abych vás přiměl vstoupit do mé nebo jakékoli jiné organizace, jsem tu, abych vás pozval k vztahu s Bohem. Pokud vás však vaše náboženství, ať už katolické, protestantské nebo jiné, vede k tomu, že přestáváte věnovat pozornost Božímu slovu a místo toho následujete něco jiného, pak je vaše náboženství modlou, která stojí v cestě opravdovému vztahu s Bohem.
Otázka: Náboženství je také důležité, protože o něm píše Jakub ve svém listě (1,26–27).
Odpověď: Náboženství může být důležité, ale jak by vám řekl Eliáš v 1. knize královské 18:27, náboženství není vždy dobré. Záleží na tom, o jaké náboženství jde. Pro některé je náboženství modlou, která stojí v cestě Bohu. Když někdo chce ve jménu náboženství někoho zavraždit nebo dělat jiné věci, které zarmucují Boží srdce, je takové náboženství škodlivé. Pavel v 1. Korinťanům 10:20 řekl, že pohanské oběti jsou přinášeny démonům. Pro jiné je náboženství, dokonce i „křesťanské náboženství“, jen sedativem, které nic neřeší. Náboženskost nikoho nezachrání, pouze Bůh zachraňuje lidi. Nicméně Jakub nás učí, že náboženství MŮŽE být velmi dobré a všichni bychom měli mít právě takové náboženství. Náboženství, které je dobré navenek, projevuje skutky lásky vůči druhým (tj. péči o sirotky a vdovy v jejich nouzi) a vnitřně se vyznačuje disciplinovanou poslušností vůči Bohu (chránit se před znečištěním světem).
Otázka: Ježíš nemůže být zároveň Bohem i člověkem.
Odpověď: Proč ne? Jestliže je Bůh skutečně Všemohoucí, kdo jsme my, abychom Bohu říkali, co nemůže udělat? Člověk se nemůže stát Bohem, ale Všemohoucí Bůh není příliš slabý na to, aby se mohl zjevit jako člověk. Pokud si někdo myslí, že se Bůh nemůže zjevit „osobně“, pak je Bůh této osoby příliš malý a není to skutečný Bůh. Můžeme se tedy řídit pouze tím, co nám Bůh zjevil o tom, co učinil.
Pouhý člověk by neměl přijímat uctívání (Matouš 28:9,17; Lukáš 24:52) a nemůže odpouštět hříchy, které může odpouštět pouze Bůh (Mt 9:2-6; Mk 2:5-12; Lk 5:20-23; 7:48-50). Ježíš to však činil, protože nebyl pouhým člověkem, ale také Bohem.
Otázka: Trojice má pohanský původ a je učením římskokatolické církve.
Odpověď: To je často opakovaný mýtus šířený ateisty. Žádný historik by něco takového neřekl, aniž by byl považován za nekompetentního. Theofil z Antiochie (168–181/188 n. l.) používal pojem „Trojice“ ještě před vznikem římskokatolické církve. Tertullian (198–220 n. l.) napsal celé dílo o Trojici, a to i přesto, že byl montanistou, tedy stál mimo římského biskupa. Stejně tak Novatian (250–254/257 n. l.) napsal „Pojednání o Trojici“ a založil vlastní církevní směr. Kromě toho máme dalších 12 křesťanských autorů z období před rokem 325 n. l., kteří slovo „Trojice“ používali.
Ještě předtím Ignác Antiochijský, který byl učedníkem apoštola Jana, rozsáhle psal o tom, že Ježíš je Bůh. Samozřejmě v Bibli, v Janovi 1:1, se píše, že „Slovo [Ježíš] bylo u Boha a Slovo bylo Bůh.“ Apoštol Tomáš nazval Ježíše „můj Pán a můj Bůh!“ v Janovi 20:28, slepec uctíval Ježíše v Janovi 9:38 a učedníci uctívali Ježíše v Matoušovi 14:33. Mudrci uctívali Ježíše v Matoušovi 2:11 a mudrci Ho uctívají i dnes.
Otázka: Když se člověk stane znovuzrozeným křesťanem, musí dodržovat mnoho pravidel.
Odpověď: Ano, ale i v manželství je třeba dodržovat mnoho pravidel: buďte ohleduplní ke svému partnerovi, nemlaťte svého partnera, nezahýbejte s jinými atd. Když se však dva zasnoubení lidé milují, je pro ně pravděpodobně to poslední, co by je napadlo, vnímat manželství jen jako soubor pravidel. Myslí na svůj trvalý vztah. Ano, Bůh nám dává přikázání, ne jen volitelné návrhy, a my máme poslouchat svého Pána. Ale to není křesťanství, je to jen vnější projev křesťanství. Křesťanství je vztah mezi mnou, se všemi mými nedokonalostmi, a zcela svatým, milujícím Bohem, který mě miluje ještě více, než miluji sám sebe; který mě miluje ještě více, než si dokážu představit. Dodržovat pravidla je mnohem snazší, jakmile konečně pochopíme, že pravidla jsou pro naše dobro a bezpečnost a že Boží cesta je tou nejlepší cestou.
Otázka: Pokud váš pastor porazí mého duchovního v náboženské debatě, pak já a moje rodina přejdeme do vaší církve.
Odpověď: Nejde o spor, jak se hádají právníci, ale o pravdu, o které diskutují vědci či badatelé. Žil jeden britský politik a brilantní diskutér jménem William Wilberforce, který byl formálně anglikánem. Jeho osobní přítel mu během dlouhé jízdy kočárem sdělil pravdu evangelia, a Wilberforce ho v diskusi zcela rozdrtil. Křesťan mu nakonec řekl, ať prostě zmlkne a naslouchá pravdě. Každopádně, nějakou dobu poté se Wilberforce stal křesťanem a byl hlavní hnací silou zrušení otroctví ve všech britských koloniích. Ujistěte se, že vaším motivem je poznání pravdy, a ne jen vítězství v diskusi.
Otázka: Jak můžete prostě ignorovat Ježíšovu matku?
Odpověď: Neignorujeme ji. Ctíme a respektujeme Ježíšovu matku, ale je rouháním stavět ji na stejnou úroveň jako Ježíše. Pavel se ve 2. Korinťanům 11:2–3 obává, že někteří odpadnou a budou se oddávat jiným než Kristu. Katolická církev ji však nazývá jménem zlé modly, „Královna nebes“ (Jeremiáš 44:17), stejně jako „spoluvykupitelka“ (co-redemptrix) a „spoluzprostředkovatelka“ (mediatrix). To je modlářství, protože podle 1. Timoteovi 2:5–6 je Ježíš naším jediným prostředníkem.
Otázka: Protestantská Bible se liší od římskokatolické Bible, a proto je ta první neúplná.
Odpověď: Z toho nevyplývá, protože je možné, že římskokatolická Bible obsahuje dodatky. Zatímco všechny křesťanské Bible jsou v Novém zákoně stejné, ve Starém zákoně neexistují dva názory (protestantský a katolický), ale spíše alespoň pět:
1. „Základních“ 39 knih Starého zákona, na nichž se shodují Židé i všichni křesťané.
2. Tridentský koncil k tomu přidává 8 knih a 4 dodatky k knihám Daniel a Ester.
3. Slovanská pravoslavná apokryfní literatura je stejná jako ta katolická, s výjimkou 2. Esdras, 3. Esdras, 3. Makabejské a částí dvou dalších knih (Modlitba Manasseova a Žalm 151).
4. Řecké pravoslavné apokryfy jsou stejné jako slovanské pravoslavné, s tím rozdílem, že obsahují také 4. knihu Makabejskou.
5. Historická koptská apokryfní literatura obsahuje 1., 2. a 3. knihu Makabejskou, Barucha, Ekleziastika (Sirach), Juditu, Tobiáše, Moudrost Šalomounovu a dodatky k knihám Daniel a Ester. Za vlády Cyrila V. (1874–1927) však koptská církev tyto knihy odmítla.
V rané církvi panovaly různé názory a mnozí autoři, kteří neovládali hebrejštinu, apokryfy přijímali. Jeroným, který apokryfy přeložil do Vulgáty, je v mládí přijímal jako Písmo, avšak poté, co se naučil hebrejštinu, je jako součást biblického kánonu odmítl.
Dnes se i znalí katolíci shodnou s protestanty v tom, že apokryfy obsahují prokazatelné historické chyby, zejména Kniha Judit. Z doktrinálního hlediska také Modlitba Manasseho učí, že Abraham, Izák a Jákob nikdy nezhřešili proti Bohu. Jak řekl Charles Ryrie: „Kdybyste zpracovávali maso a část z něj spadla do bláta na zemi, chtěli byste, aby ho lidé jedli, i když je to stále z větší části dobré maso?“ Musíme tedy následovat problematické knihy? Samozřejmě že ne.
Otázka: Víra a dobré skutky musí jít ruku v ruce, aby se člověk dostal do nebe.
Odpověď: Ano, jdou ruku v ruce, ale ne tak, jak si možná myslíte. Lidé často zaměňují to, čím si zasloužíme spasení, co nás spasí a co ukazuje, že jsme spaseni.
Získává spasení: Ani víra, ani skutky si nezaslouží spasení; nikdy nemůžeme udělat dost ani jednoho, ani druhého, abychom smazali hříchy, které jsme spáchali. Je to Kristus a Jeho oběť, které nám vysloužily spasení, ne cokoliv, co jsme udělali nebo v co jsme věřili.
Co nás zachraňuje: Abychom byli spaseni, musíme spojit poselství evangelia, které jsme slyšeli, s vírou (Židům 4:2). Jsme spaseni milostí skrze víru, ne skutky (Efezským 2:8–9).
Projevuje spasení: Víra, která netouží projevovat skutky, však není vírou spasitelnou. I démoni „věří“ a třesou se, a „víra bez skutků je mrtvá“ (Jakub 2:14–26).
Otázka: Nemůžeme s jistotou vědět, zda půjdeme do nebe.
Odpověď: Apoštol Jan v 1. Janově 5:13 říká něco jiného. Měl byste pravdu – ale pouze v případě, že by vstup do nebe závisel na našich vlastních zásluhách. Nikdy bychom nevěděli, zda jsme se snažili dost. Ve skutečnosti Bible říká, že nikdo z nás se nesnažil dost, a pokud jsme kdy zhřešili, pak jsou nám široké brány do nebe navždy uzavřeny. Ale i když jsme neměli žádnou vlastní naději, Bůh nám naději dal tím, že nám poslal úzké dveře, jimiž se můžeme dostat do nebe. Touto branou je Ježíš (Jan 10:7), a když se vzdáme svých vlastních ambicí a odevzdáme svůj život Jemu, On nám skrze svou prolitou krev na kříži uděluje odpuštění a vede nás k věčnému životu. Je to dar milosti, nikoli našich skutků (Efezským 2:8–9). Musíme jej prostě přijmout vírou.
Víra však není něco, co bychom měli brát jako samozřejmost; Pavel nám přikazuje: „Zkoušejte sami sebe, zda jste ve víře; prověřujte sami sebe“ (2. Korinťanům 13:5–6). To předpokládá, že jsme schopni se prověřovat. 1. Janův 5:12–13 říká, že můžeme „vědět“, že máme věčný život. Stejně tak 1. Janův 5:19 říká: „Víme, že jsme z Boha.“
Otázka: Moji rodiče nechtějí, abych chodil do kostela, ale Bible říká: „Musíme poslouchat Boha spíše než lidi.“ (Skutky 5:29)
Odpověď: Je důležité poslouchat ty, kteří mají autoritu, ať už jsou to rodiče, vládní úředníci, učitelé atd., ale máme poslouchat Boha jako naši nejvyšší autoritu. Máme poslouchat a ctít své rodiče (Efezským 6:1–3), takže bych do kostela stále chodil, pokud je to možné, ale dal bych rodičům jasně najevo, že je respektuješ a že je budeš poslouchat ve všem, co není v rozporu s tím, co říká Bůh. Kdyby vaši prarodiče řekli vašim rodičům, aby neplatili daně nebo neplatili své dluhy, poslechli by je vaši rodiče? Stejně tak musíte prokazovat úctu, kterou dlužíte Bohu za to, co pro vás udělal, když vás stvořil a spasil.
Otázka: Je v pořádku, když vyznávám svou víru sám a nechodím do kostela?
Odpověď: Existují přinejmenším dva druhy víry: „víra řízená sebou samým“, tedy víra podle vašich vlastních podmínek, kde jste vy sami konečným zdrojem a autoritou víry, a „poslušná víra“ podle Božích podmínek. Kdyby nám Bůh přikázal, abychom se scházeli, pak by se věřící museli rozhodnout, v jaký druh víry vloží svou důvěru. Židům 10:25 nám přikazuje, abychom neopouštěli společná shromáždění. Je však na nás, zda budeme mít poslušnou víru, či nikoli.
Někdy se může stát, že křesťan není příliš nadšený ze setkávání s ostatními křesťany, protože ti, s nimiž by se setkal, mají své nedostatky, nebo protože má špatné zkušenosti z minulosti. Žádný křesťan není dokonalý a my se navzájem potřebujeme, abychom se v lásce povzbuzovali, napomínali a příležitostně i káral. Je skvělé, když Bohu poslušně sloužíme s nadšením, ale i když nadšení nemáme, jsme stále povoláni k poslušnosti Bohu.
Otázka: Co je správné pro vás, nemusí být správné pro ostatní.
Odpověď: To, co já považuji za správné, nemá velký význam, protože se mohu mýlit, a to i v tom, co je správné pro mě samotného. Komunisté považovali za správné zabíjet nekomunisty. Radikální islámští teroristé považují za správné sebevražedné atentáty, někteří drogově závislí mohou považovat za správné užívání opia a džinisté považují za správné hladovět až k smrti. Ne, důležité je to, co Bůh říká, že je správné. Můžeme se rozhodnout následovat nebo odmítnout to, co nám Bůh říká, že je správné, ale předstírat, že neznáme pravdu, kterou nám Bůh zjevil, není možnost, kterou nám dal.