< Otázka k Bibli z knihy Micheáš

Otázka: Jaké je hlavní poselství knihy Micheáš?

Odpověď: Stejně jako mnoho jiných menších prorockých knih, i kniha Micheáš oslovuje především vzpurné, u nichž se doufá, že se změní a budou činit pokání. Zabývá se dvěma otázkami: kde se nyní nacházíme a kam můžeme odtud směřovat?

Otázka: Jaké jsou v knize Micheáš podobnosti s knihou Izaiáš?

Odpověď: Micheáš a Izaiáš žili ve stejné době a je docela možné, že se znali a naslouchali si navzájem. Ačkoli se v nich nevyskytují přesné citace, existuje řada podobností ve frázích i myšlenkách.

Kniha Micheáš má 105 veršů, takže to je jedna paralela na každých 7 veršů. Pro srovnání, Kniha Zjevení má jednu paralelu se zbytkem Bible na každých 5 veršů.

Naproti tomu zde je kratší seznam paralel s Jeremiášem.

Otázka: Kdy byla napsána kniha Micheáš 1?

Odpověď: Jelikož Micheáš zmiňuje město Samaří a toto město existovalo přibližně od roku 880 př. n. l., musela být kniha Micheáš napsána až po tomto datu. Vzhledem k tomu, že Samaří bylo zničeno v roce 722 př. n. l., byla alespoň část knihy Micheáš napsána před tímto datem. Micheáš žil přibližně ve stejné době jako Izaiáš. Micheáš 3:12 byl o století později, v Jeremiášově době, citován v Jeremiášovi 26:18. Micheáš uvádí, že kniha byla napsána za vlády tří králů, což by ji časově zařadilo do období mezi lety 750/740 a 687/686 př. n. l.

Otázka: Mohl by být tento Micheáš z Micheáše 1:1 totožný s Micaijášem, který prorokoval Achabovi v 1. Královské 22:8?

Odpověď: Ne. Ačkoli je Micheáš zkrácenou formou jména Micaiah, Micaiah prorokoval kolem roku 854 př. n. l., zatímco tento Micheáš žil o více než sto let později.

Otázka: Kde se nacházelo Moraset, o kterém se zmiňuje Micheáš 1:1?

Odpověď: Míkovovo rodné město leželo asi 40 kilometrů, neboli 25 mil, jihozápadně od Jeruzaléma. Nejsme si zcela jisti, kde přesně se tato malá vesnice nacházela, ale podle směru by měla ležet blízko filistinského města Gát.

Otázka: Proč se v Mi 1,1 zmiňuje město Samaří, když Samaritáni se poprvé objevili až o století později, po exilu?

Odpověď: Ačkoli Samaritáni existovali až po exilu, město Samaří existovalo již před nimi. Město Samaří bylo hlavním městem severního izraelského království od dob Omriho, který jej vybudoval kolem roku 880 př. n. l. (1. Královská 16:24).

Otázka: Jak je v Micheášovi 1:2 Bůh svědkem proti některým lidem?

Odpověď: Bůh vidí vše a ví vše. Jako soudce lidstva je Bůh svědkem zlého, co lidé říkají a činí. Tento verš však zdůrazňuje, že Bůh je svědkem proti nim. Lidé, kteří páchají zlo, by raději chtěli, aby Bůh nevěděl, co dělají. Ačkoli by se Septuaginta dala přeložit jako „svědek mezi“ nebo „svědek proti“, z kontextu vyplývá, že Bůh je svědkem proti hříchu.

Jednou z otázek je: proti komu je Bůh svědkem? Následující verše hovoří pouze o Judsku a Samaří. Pokud Bůh neobviňuje všechny národy, pak obviňuje Judsko a Samaří, a všechny národy mají naslouchat a věnovat tomu pozornost.

Otázka: Kdy se podle Micheáše 1:4 hory roztaví a rozpadnou?

Odpověď: K tomu, co je zde popsáno, i k událostem z Micheáše 4 dojde v posledních dnech. Zachariáš 14 podrobněji popisuje, jak se Olivová hora rozdělí na dvě části.

Otázka: Proč v Micheášovi 1:5 nazývá Micheáš jejich hřích „přestoupením Jákoba“?

Odpověď: Jak vidíme v Micheášovi 1:10–15, Micheáš je ve svých pojmech a výrazech velmi konkrétní. Micheáš používá jméno „Jákob“, aby jim připomněl jejich předky a to, kým jsou. Často, když někoho káráme za jeho hřích, je dobré mu připomenout, kým je a odkud pochází. Kárání může být hlasité a tvrdé; ale kárání může být také tiché a promyšlené.

Otázka: Jak se měla podle Micheáše 1:6 stát Samaří jako hromada na poli a výsadba vinice?

Odpověď: Tyto metafory jsou viditelnými připomínkami dříve odstraněného odpadu a nepotřebného materiálu. Pro křesťany jsou 2. Timoteovi 2:20–21 a 2. Petrův 1:8 připomínkou, že musíme dbát na to, aby nás naše neposlušnost nečinila nepotřebnými.

Otázka: Uctívá Bůh někdy v Micheášovi 1:7 oběti, které mu jsou přinášeny z peněz získaných nečestnými prostředky?

Odpověď: Bůh má svobodu naložit s penězi získanými nečestnými prostředky, jak se Mu zlíbí. Nikdy bychom však Bohu neměli dávat naše nečestně získané výdělky, a navíc bychom takové výdělky vůbec neměli mít. Bůh chce, abychom Mu dávali plody naší poctivé a čestné práce. Dokonce ani David ve 2. Samuelově 24:24 nechtěl Hospodinu obětovat něco, co by ho nic nestálo. David trval na tom, že Araunovi zaplatí za to, co chtěl obětovat. V 12. kapitole Markova evangelia, verších 41–44, Ježíš pochválil štědrost vdovy, která obětavě přispěla. Peníze získané nemorálními nebo nezákonnými prostředky, či vykořisťováním druhých, jsou jako něco, co se Bohu líbí, k ničemu.

Otázka: Jaký význam má v Micheášovi 1:8–9 společné zmínění šakala a sovy? Jak to souvisí s Micheášem?

Odpověď: Oba jsou zvířata, která se pohybují (a vydávají zvuky) v noci. Jejich zvuky mohou být děsivé, ale nevidíte je. Možná podobným způsobem bude Micheáš nad nimi truchlit, bez ohledu na to, zda ho vidí, či nikoli. Stejně tak je Bůh varuje před jejich hříchem a oni musí naslouchat, i když Ho nevidí, ani důsledky svého hříchu – zatím.

Otázka: V Micheášovi 1:9; 2:10 a Jeremjášovi 30:12,15 – kdy jsou duchovní rány lidí pro Boha nevyléčitelné?

Odpověď: Pro některé lidi se zdá, že z některých hříchů je snazší činit pokání než z jiných. Ačkoli je Bůh Všemohoucí, existují určité věci, které se rozhodl nečinit. Když někdo nechce, aby ho Bůh uzdravil z jeho zla, a Boha odmítá, Bůh není povinen mu vnucovat to, co on sám nechce. V takovém případě je rána nevyléčitelná, jak je uvedeno v Ozeášovi 5:13.

Otázka: Proč tento prorok v Micheášovi 1:10–14 používá slovní hříčky v této vážné situaci?

A: Tyto slovní hříčky nejsou humorem, ale literárním prostředkem ve starověké hebrejské poezii. Bylo dobré, aby byla proroctví předávána způsobem, který se snadno zapamatuje, protože lidé si pak vzpomenou na tato slova, až se proroctví naplní. Micheáš nebyl výjimkou, neboť když Bůh poprvé dal Jeremiášovi vidění, udělal to právě formou slovní hříčky.

Ačkoli toto, podobenství a opakované výroky mohou sloužit jako pomůcka pro zapamatování, říci, že jde pouze o pomůcku pro zapamatování, je podceněním. Kdykoli lidé uslyšeli jména těchto známých měst, vzpomněli si na tuto báseň a na soud, který má přijít. Navíc nejde jen o to, že soud postihne venkov obecně, ale že budou zasažena právě tato konkrétní města (stejně jako ostatní).

Otázka: Jakým způsobem se navzájem doplňují verše Mi 1,10a a 1,15b a jaký je jejich význam?

Odpověď: Micheáš 1:10a není původním textem Micheáše. Cituje 2. Samuelovu 1:20, kde byli Saul a Jonatán zabiti Filištínci. Micheáš 1:15b zmiňuje Adullam, kde se David v 1. Samuelově 22:1 skrýval před Saulem v jeskyni. Tyto pasáže jsou uvedeny v obráceném chronologickém pořadí.

Otázka: Jak je v Micheášovi 1:13 nějaký hřích přirovnán k příkazu „zapřáhnout koně do vozu“?

Odpověď: Některé hříchy, jakmile je jednou spácháte, jsou v podstatě hotové. Jiné hříchy jsou návykovější a rostou jako rakovina. Ale ještě jiné hříchy lze nazvat „vstupními hříchy“. Stejně jako marihuana může být vstupní drogou k tvrdším drogám, některé hříchy boří bariéry nebo člověku umožňují páchat další hříchy. Například krádež a peníze z ní získané mohou člověku umožnit opít se, zaplatit si prostitutku, brát drogy nebo dělat jiné věci. Některé hříchy jsou přesně jako zapřahání koní do vozu.

Lachiš bylo velké město v Šefele, v judské nížině, známé svými koňskými stáji. Deuteronomium 17:16–17 říká, že král nesmí shromažďovat velké množství koní ani žen. Od Šalomouna však králové Izraele a Judska měli velká stáda. Koně jsou však důležitější v útočné válce a méně důležití při obraně města. Sennacherib byl na jeho dobytí tak pyšný, že si nechal vyhotovit reliéfní vyobrazení tohoto města na svém paláci v Ninive. Nikdy však neexistoval obraz Jeruzaléma.

Otázka: Proč si v Mi 1,16 holili hlavy na znamení smutku?

Odpověď: Netruchlili nad ztrátou svých domů či bohatství, ale nad svými vlastními dětmi, které buď zemřely, nebo byly odvedeny do otroctví a už je nikdy neviděli.

Otázka: V Micheášovi 1:16 se píše, že budou „plešatí jako orel“ – vyskytovali se v Palestině orli bělohlaví?

Odpověď: V Palestině nežili ptáci druhu, kterému říkáme „bělokrký orel“, protože tito ptáci žijí v Severní Americe. Micheáš 1:16 říká: „Oholte si hlavy jako orel“, a hebrejské slovo pro orla může znamenat také sup.

Černí supi, nazývaní také orlovci, měli holou hlavu a krk, stejně jako mnoho jiných ptáků, kteří se živí mršinami.

Orel gier, nazývaný také sup egyptský, má rovněž holou hlavu a žluté peří na krku.

Supové bělohlaví, nazývaní také prostě orli, mají krk holý nebo velmi řídce pokrytý bílým peřím.

Dva skuteční orli v Palestině, orel císařský a orel skalní, nemají holé hlavy ani krky.

Holost zabraňuje slepování peří v důsledku srážení krve, když se pták vrhá hlavou napřed do vnitřností mrtvého zvířete.

Otázka: Co je významné na tom, že v Mi 2,1 lidé kují zlé plány na svých lůžkách?

Odpověď: Lidé nejen páchali zlo, když byli v určité situaci v pokušení, a nejen páchali předem promyšlené zlo, ale dokonce v noci leželi vzhůru ve svých postelích a plánovali, jak páchat zlo. Možná je to jeden z důvodů, proč Žalm 4:4 nabádá lidi: „Na svém lůžku zkoumej své srdce a buď v klidu.“ (Berean Standard Bible)

Otázka: Jak mohou lidé dnes podle Micheáše 2:1–2 kovat finanční zlo?

Odpověď: Micheáš 2:2, 4, 9 konkrétně hovoří o zabírání polí, okrádání mužů a žen o jejich domovy a o předávání polí zrádcům. Dnes to může zahrnovat i zabavování investic, úspor a důchodů lidí, a to buď nelegálními prostředky, nebo legálními, ale bezohlednými prostředky.

Zde je zjednodušený příklad. Představte si bezohlednou investiční společnost, která má 8 fondů, z nichž každý vložil všechny své peníze do investic, které byly stejně riskantní jako hazard v Las Vegas. Šance na dosažení 48% výnosu byla 50 % a šance na ztrátu všeho byla 50 %. V průměru polovina fondů o vše přišla a tiše zmizela. Polovina fondů vydělala 40 % (zbývajících 8 % si ponechala na poplatky za správu a bonusy). Nyní si to zopakujte ještě dva roky. V průměru by jeden fond dosáhl 40% roční návratnosti po tři roky v kuse, což vypadá jako mimořádně působivá bilance. O ostatních fondech, které používají téměř stejnou strategii a které zmizí, se nikdy nedozvíte.

Realističtější příklad představuje jedna služba investičních zpravodajů, kterou jsem několik měsíců sledoval. Když tvrdili, že akcie porostou, obvykle skutečně rostly – asi v jedné třetině případů. V jedné třetině případů klesly. A v jedné třetině případů se nic nedělo. Ve skutečnosti tedy následování jejich rad připomínalo házení kostkou. Mohli však inzerovat své úspěšné tipy, které se splnily, a o těch zbývajících dvou třetinách mlčet.

Otázka: Jak může člověk podle Mi 2,2b někoho připravit o dědictví?

Odpověď: V dobách Starého zákona se půda dědila v rámci rodu. I když byla půda prodána, měla se v jubilejním roce, který nastával každých padesát let (Leviticus 25:10–13), vrátit původnímu majiteli. V té době se však Izrael a Juda chovaly jako okolní národy a nedodržovaly to. Porušovaly zákon a navždy si ponechávaly půdu, kterou si ponechat neměly. I dnes si lidé mohou bez skrupulí přivlastnit věci prostřednictvím soudního systému, pokud podají nákladné žaloby nebo mají falešné svědky.

Otázka: Co je v Micheášovi 2:3 špatného na tom, „kráčet tak pyšně“ nebo „kráčet vzpřímeně“?

Odpověď: Pýcha může naznačovat, že se spoléháte více na sebe než na Boha. Může vám to dát pocit, že jste lepší než ostatní. Někdo kdysi řekl, že v angličtině je prostředním písmenem ve slovech „sin“ (hřích) i „pride“ (pýcha) písmeno „I“ (já). Když někdo přikládá větší hodnotu sobě samému nebo své vlastní důležitosti než lásce k Bohu a k druhým, porušuje tím dvě největší přikázání, která dal Ježíš.

Otázka: Co v Mi 2,3 říkají lidé, kteří tvrdí, že Hospodin se nerozhněvá ani neprojevuje hněv?

A: Přehlížejí klíčový aspekt Božího charakteru. Copak nikdy nečetli Zjevení? Copak nikdy nečetli knihy Starého zákona kromě Písně Šalamounovy, knihy Rút a knihy Ester? Každá kniha Starého zákona kromě těchto tří zmiňuje Boží hněv a prchlivost. Stejně tak každá kniha Nového zákona zmiňuje Boží hněv a prchlivost, s výjimkou následujících: Filipským, 1. a 2. Timoteovi, Titovi, Filemonovi, 1. Petrovi, 1., 2. a 3. Janovi. Zde je částečný seznam odkazů.

Bůh je žárlivý Bůh. Exodus 20:5; 34:14; Deuteronomium 4:24; 5:9; 6:15; Jozue 24:19; Nahum 1:2; Zachariáš 8:2; 1. Korinťanům 10:22

Bůh trestá. Genesis 3:14–19; 4:13; 15:14; Exodus 32:34; Leviticus 18:25; 26:18, 28; Deuteronomium 22:18; 1. Samuelova 15:2; 2. Samuelova 7:14; Jób 21:19; 37:13; Žalm 59:5; 89:32; 94:10; Izaiáš 10:12; 13:11; 24:21; 26:21; 27:1; Jeremiáš 5:9,29; 6:15; 9:9,25; 11:22; 14:10; 21:14; 23:34; 27:8; Ezechiel 5:8–10; Zachariáš 10:3; (implicitně) Sofoniáš 3:15; Matouš 25:46; Skutky 7:7; 2. Korinťanům 10:6; 1. Tesalonickým 4:6; 2. Tesalonickým 1:8–9; Židům 2:2; 10:29; 12:6; Juda 7; Zjevení 17:1; potrestat Babylón Jeremjáš 25:12

Bůh se nedá zesměšňovat. Galatským 6:7

Bůh mstí. Deuteronomium 32:35,43; 1. Samuelova 24:12; 2. Královská 9:7; Izaiáš 1:24; 65:6; 66:6; Jeremiáš 5:9,29; 9:9; 15:15; 51:6b,36; Římanům 12:19; 2. Tesalonickým 1:6; Židům 10:30; Zjevení 6:10; implicitně Žalm 79:12; 94:2; Pláč 3:64

Bůh má hněv. Exodus 15:7; 22:24; 32:10–12; Leviticus 10:6; Numeri 11:33; 16:46; Deuteronomium 9:7–8,22; 11:17; 29:23,28; 1. Samuelova 28:18; 2. Královská 22:13,17; 23:26; 1. Paralipomenon 27:24; 2. Paralipomenon 12:7,12 (hněv odvrácen); 19:2,10; 24:18; 28:11,13; 29:8,10; 30:8; 32:25–26; 34:21,25; 36:16; Ezdráš 5:12; 8:22; 10:14; Nehemiáš 13:18; Jób 14:13; 21:20,30; 32:2; Žalm 2:5,12; 21:9; 59:13; 78:31,38,49; 79:6; 89:46; 90:7,11; 95:11; 102:10; 106:23,40; 110:5; 124:3; Přísloví 11:4; Izaiáš 9:19; 10:6; 13:13; 14:6; 60:10; Jeremiáš 7:29; 10:10; 18:20 (odvrátit hněv); 21:5; 32:37; 50:13; Pláč 3:1; Ezechiel 7:12,14,19; 21:31; 38:19; Ozeáš 5:10; 13:11; Amos 1:11; Nahum 1:2; Habakuk 3:2,8; Sofoniáš 1:15,18; Zachariáš 7:12; 8:14; Matouš 3:7; Lukáš 3:7; 21:23; Jan 3:36; Římanům 1:18; 2:5; 9:22; Efezským 2:3 (děti hněvu); 5:6; Kolosanům 3:6; 1. Tesalonickým 1:10; Židům 3:11; 4:3; Zjevení 6:16–17; 11:18; 12:12; 14:8, 10, 19; 15:1, 7; 16:1, 19; 18:3; 19:15

Bůh se hněvá. Exodus 4:14; Numeri 11:10; 12:9; 22:22; 25:3–4; 32:10; Deuteronomium 4:25; 6:15; 7:4; 9:18–19; 13:17; 29:20,23–24,27–28; 31:17,29; 32:16,21–22; Jozue 7:1,26; 23:16; Soudců 2:12,14,20; 3:8; 10:7; 2. Samuelova 6:7; 24:1; 1. Královská 11:9; 14:9,15; 15:30; 16:2,7,13,26,33; 21:22; 22:53; 2. Královská 13:3; 17:11,17–18; 21:6,15; 22:17; 23:19,26; 24:20; 1. Paralipomenon 13:10; 2. Paralipomenon 25:15; 33:6; 34:25; Ezdráš 9:14; Nehemiáš 4:5; 9:5,13; Žalm 2:12; 6:1; 7:6,11; 21:9; 27:9; 38:3; 56:7; 69:24; 74:1; 76:7; 78:21,49,50; 79:5; 80:4; 85:3–5; 90:7,11; Kazatel 5:6; Izaiáš 1:4; 5:25; 9:12,17,21; 10:4–5,25; 12:1; 13:3,9,13; 42:25; 48:9 (Bůh odkládá svůj hněv); 63:3,6; 65:3; 66:15; Jeremjáš 3:12; 4:8,26; 12:3; 15:14; 17:4; 18:23; 21:5; 23:20; 25:37–38; 30:23; 32:37; 33:5; 36:7; 42:18; 44:3,6; 49:37; 51:45; 52:3; Pláč 1:12; 2:1,3,6,21–22; 4:11,16; Ezechiel 5:13,15; 7:3,8; 13:13; 20:8,21; 22:20; 25:14; 43:8; Daniel 9:16; Ozeáš 8:5; 11:9; Jonáš 3:9; Micheáš 2:3; 5:15; Nahum 1:6; Sofoniáš 2:2–3; Zachariáš 10:3

Pomalu se rozhněvá (ale přesto se dokáže rozhněvat). Joel 2:13b; Jonáš 4:2; Nahum 1:3

Jeho hněv netrvá věčně. Micheáš 7:18

Bůh ničí [v hněvu] Genesis 6:13 (potopa); 19:12-13 (Sodoma a Gomora); Amos 6:11; 9:8; Obadiah 8,15; Habakkuk 1:5-11; Haggai 2:22; Malachi 1:3; 2:16; Mark 12:9; 1 Corinthians 3:17; 10:8; James 4:12; 2 Peter 2:4-9,12

Boží hněv. Daniel 9:16

Boží rozhořčení. Malachiáš 1:4

Boha lze rozhněvat. Žalm 78:58; 106:29; Jeremjáš 7:18–20; 8:19; 11:17; 25:6–7; 32:29–32; Ezechiel 8:17; 16:26

Boha lze vyprovokovat k žárlivosti. 1. Korinťanům 10:22

Bůh je nejmilující bytostí ve vesmíru, ale má také největší hněv.

Otázka: Jak může někdo v Micheášovi 2:9 navždy odňat Boží slávu dítěti?

Odpověď: V našich rozhodnutích, a dokonce i v tom, jakými lidmi se staneme, jsme do jisté míry vzájemně závislí na těch, kteří nás obklopují.

Otázka: Proč je v Micheášovi 2:11 vhodné, aby falešní proroci prorokovali tomuto lidu o víně?

Odpověď: Takový prorok by prorokoval jak to, co lidé chtěli, tak i to, co dostanou. K proroctví, které by lidé sami až příliš rádi naplnili, nebyl zapotřebí žádný nadpřirozený dar. 2. Timoteovi 4:3 hovoří o lidech, kteří mají „svědivé uši“ a budou naslouchat pouze kazatelům, kteří říkají to, co chtějí slyšet.

Otázka: Proč mají lidé v Micheášovi 2:11 sklon věřit věcem, které jsou pro ně příjemné?

Odpověď: Je to běžný rys padlé lidské přirozenosti; lidé mají pokřivenou představu o naději. Chceme věřit věcem, o nichž doufáme, že jsou pravdivé, a dokážeme sami sebe oklamat. Lidé chtějí označovat nepříjemné věci, které jsou téměř jisté, za zcela nejisté, a příjemné věci, které jsou velmi nejisté, za jisté. Kdybyste spočítali, kolikrát se ve zprávách někdo vyjádřil o něčem jako o faktu, i když nemohl vědět, zda je to fakt, dospěli byste k velmi vysokému číslu.

Otázka: V Mi 2,12–13 není uveden absolutně žádný důvod pro tato slova zaslíbení v Mi 1–2,10. Proč si myslíte, že Bůh toto slibuje?

Odpověď: Nemá to nic společného s lidmi jako takovými. Částečně to souvisí s Bohem a částečně s Božím vztahem k lidem. Bůh dal sliby Abrahamovi, Davidovi a dalším, a Bůh svůj slib dodrží bez ohledu na okolnosti. Bůh však také miluje Abrahamovy potomky a učiní to kvůli své lásce k nim. Nic však nenasvědčuje tomu, že by si to zasloužili.

Otázka: Kde se nachází Bozra v Mi 2,12 a Iz 34,6?

Odpověď: Podle Am 1,12 se nacházela v Edomu. Bozra byla hlavním městem Edomu; jedná se o dnešní Buseirah, která leží 25 až 30 mil jižně od Mrtvého moře.

Otázka: Proč v Micheášovi 3:1–2 někteří vůdci nenávidí dobro a milují zlo?

Odpověď: Zlo může být to, co páchají zločinci, ale zlo může být také politické, právní a náboženské. Někteří vůdci mohou být „symbionti“, kteří si uvědomují, že jejich moc pochází pouze z toho, že nespravedlivě upřednostňují některé před ostatními.

Někteří lidé páchají zlo pouze z důvodu vlastního prospěchu nebo bezpečnosti. To však nutně neznamená, že milují zlo. Jiní si zase chtějí za spojence „prohnané“ lidi, o nichž vědí, že budou obcházet pravidla, pokud to bude v jejich prospěch. A ještě jiní mají osobní potěšení z toho, když způsobí pád spravedlivých nebo je vidí trpět.

Otázka: Mluví se v Mi 3,2–4 o skutečném kanibalismu?

Odpověď: Ne. Jde o pohlcování duší lidí kvůli penězům. Micheáš používá tak drsný a živý jazyk, aby vyjádřil hloubku a tvrdohlavost zla politických, právních a náboženských vůdců.

Otázka: Odepírá Bůh někdy své požehnání lidem, kteří o něj prosí, jak je uvedeno v Micheášovi 3:4?

Odpověď: Často ano. Je třeba se ptát, proč lidé o Boží požehnání žádají. Když lidé touží po požehnání v podobě blízkého vztahu s Bohem, ale zároveň se vyhýbají blízkému vztahu založenému na poslušnosti vůči Bohu, ne vždy dostanou to, co chtějí. Jakub 4:3 hovoří o lidech, kteří prosí Boha, ale nedostávají, protože žádají, aby to mohli použít pro své vlastní touhy.

Otázka: Proč v Micheášovi 3:5–7, 11 Bůh někdy dává jen ticho lidem, kteří říkají, že ho chtějí slyšet?

Odpověď: Falešní proroci „hlásají pokoj, zatímco kousají zuby“ (Micheáš 3:5); to znamená, že kousají druhé, zatímco mluví o pokoji. Hebrejské slovo pro žvýkání nebo kousání, nasak, může znamenat kousnutí zuby, uštknutí hadem i úrok z půjčky.

Otázka: Jaký je v Micheášovi 3:9 rozdíl mezi tím, že se člověk nestará o spravedlnost, a tím, že spravedlnost pohrdá?

Odpověď: Nejprve trochu kontextu, pak odpověď. Hebrejské slovo pro „pohrdat“, ta’ab, je velmi silné a znamená „odpuzovat“. Od roku 701 př. n. l. bylo vedení v Jeruzalémě velmi slabé. Král byl vyhnán o něco více než sto let později, v roce 597 př. n. l., a chrám byl zničen v roce 586 př. n. l.

Někteří vůdci dbají na spravedlnost pro všechny, i pro ty, kteří je nepodporovali. Jiným vůdcům je vlastně jedno, zda je spravedlnosti učiněno zadost, nebo ne, pokud jen dostanou to, co potřebují. Možná raději o nespravedlnosti nepřemýšlejí. Ještě jiní věří, že „účel světí prostředky“, a jakékoli prostředky, ať už spravedlivé či nikoli, jsou ospravedlněné, aby dosáhli toho, co chtějí. Někteří chtějí konkrétní věc, například vyhrát volby. Jiní chtějí vše, co mohou získat, pro sebe i své věrné stoupence, a snaha uspokojit tyto potřeby jim nikdy nestačí natolik, aby si řekli: „Teď už můžu přestat.“

Otázka: Jaké jsou v Mi 3,9 příklady z historie, kdy vůdci pohrdali spravedlností?

Odpověď: Nabotova vinice

Falešné dekrety

Falešné dekretály jsou 100 dopisů, které zakládají autoritu papežů. V nich Petr říká, že mu byla dána autorita vést Kristovu církev na zemi. Petr tuto autoritu předal dalšímu papeži atd.

Většina falešných dekretálů jsou „pseudo-isidorovské“ dekretály, pojmenované po muži, který se označoval jako „Isidor Mercator“ a který je zřejmě sepsal ve Francii a přinesl do francouzského Metzu v letech 847–859 n. l. Vydávají se za dopisy papežů a církevních koncilů z let 78–731 n. l. Obsahují mnoho plagiátů, ale celkově je styl psaní jednotný.

Hlavním motivem těchto dekretálů zřejmě bylo zajistit větší nezávislost místních biskupů tím, že se uvádělo, že nejsou zodpovědní metropolitům, synodům ani státu, ale pouze papeži. Falešné dekretály měly zásadní dopad, neboť povýšily papeže na pozici vyšší než kohokoli jiného na této zemi.

Dekretály byly použity na synodech ve Wormsu (868), Kolíně nad Rýnem (887), Metzu (893) a Triburu (895). Pravoslavná církev je nikdy nepřijala a na Západě byly kolem roku 1100 n. l. odmítnuty jako padělky. Dva nepřekonatelné problémy spočívají v tom, že před rokem 850 n. l. o nich nikdo neslyšel a že obsahují mnoho historických anachronismů, např. „jak je možné, že papežové citovali osoby narozené až po jejich smrti?“ Přesto i v roce 1580 katolický Corpus Juris používal falešné dekretály k dokázání správnosti katolicismu. V roce 1628 bylo stále nutné, aby protestant David Blondel tyto padělky vyvrátil.

Charakter některých papežů:

Měli bychom se připojit k papeži Juliovi II. (válečnému papeži, 1503–1513) v jeho armádě, dobývat, vraždit a plenit italská města, abychom rozšířili „Boží království“, tj. Papežský stát?

Jak zlí byli někteří papežové? Podle Austinovy knihy „Topical History of Christianity“ (Aktuální dějiny křesťanství), str. 148,

„Poté [po roce 904] začala takzvaná ‚pornokracie‘, během níž Theodora a její dvě dcery, Theodora Mladší a Marozia, prakticky ovládaly Řím i samotnou církev. Tyto ženy, svůdné nevěstky, prodávaly svá těla za posty, tituly a pozemky, čímž si zajistily rozsáhlou moc. Marozia měla nelegitimní poměr s papežem Sergiem III., z něhož se narodil syn, který se později stal papežem Janem XI. Když se Marozia pokusila nechat se korunovat císařovnou, její mladší syn Alberik unesl a uvěznil svou matku, uvěznil svého nevlastního bratra, papeže, a sám se stal císařem. Vládl v letech 932 až 954 a vykonával absolutní kontrolu nad papežstvím. Po Alberikově smrti byl jeho syn Octavian zvolen papežem Janem XII. a ukázal se být nejodpornějším členem této zkažené rodiny.

b. Ottovy vlády. V roce 962 zkorumpovaný Jan XII. korunoval německého krále Otu I. císařem Svaté říše římské. Jan, domnívající se, že našel spojence ve zkaženosti, brzy zjistil, že nový císař je mužem charakteru, odhodlaným obnovit důstojnost a čest papežství. Když Ota svolal synod, aby projednal sesazení Jana, papež všem vyhrožoval exkomunikací, ale oni ho přesto sesadili. O tři měsíce později svolal Jan další synod, který zrušil rozhodnutí Ottova synodu. Otto se proto rozhodl zbavit papežství svého zlého vládce silou.

... Následujících čtyřicet dva let [po roce 1004] papežských dějin bylo poznamenáno intenzivní rivalitou, oportunistickou průměrností, duchovní bezmocností, neřestí a korupcí. Zdálo se, že nejhlubšího dna bylo dosaženo zvolením zvrhlého dvanáctiletého chlapce, papeže Benedikta IX. (1032–1045), který po hanebném zhýralém životě a chaotickém vládnutí prodal svatou tiáru (tj. papežský úřad) tomu, kdo nabídl nejvyšší cenu. Byl znám jako Řehoř VI. (1045–1046)…“

Otázka: Proč v Mi 3,11–12 někteří, kdo Boha ignorují, stále důvěřují, že je Bůh ochrání?

Odpověď: Místo toho, aby se opírali o Pána, se někteří snaží přetvořit Boha podle svého obrazu.

Lidé se klamou, když považují křesťanství za pouhé pojištění proti požáru. Často považují Boha za důležitého, ale svou poslušnost za důležitou nepovažují. Jedna americká píseň zní „Bůh žehnej Americe“, ale na billboardu se objevila otázka: „Žehne Amerika Bohu?“

Otázka: Proč si myslíte, že Mi 4,1–3 je téměř totožný s Iz 2,2–4?

Odpověď: To naznačuje, že se jedná o stejnou událost. Bude panovat nejen mír, ale nebude ani hrozba války; nebude potřeba opevněných areálů ani měst. Bez ohledu na to, jak velká bude prosperita, bude jí dost pro všechny.

Otázka: Kdo je ta žena v úzkosti v Micheášovi 4:9–13?

Odpověď: Jedná se o alegorii lidu Judy a Izraele. Pláče kvůli své ztrátě. Je to také jako žena při porodu, neboť po exilu navrátilci znovu zrodili svůj národ.

Otázka: Ukazuje zmínka o Babylonu v Mi 4,10, že pokud se nejednalo o božsky inspirovanou prorockou vizi budoucnosti, byla kniha Micheáša napsána později?

Odpověď: Při zodpovězení této otázky je třeba zvážit dva body.

1. Babylón se stal dominantní světovou mocností až téměř století po zničení Samaří.

2. Ačkoli se jedná o božsky inspirované proroctví, obsahuje i prvky minulých dějin. Hned poté, co byli Asyřané zastaveni před Jeruzalémem, vyslal babylónský král Merodach-Baladan posly do Judska, aby uzavřeli spojenectví. Král Ezechiáš jim ukázal vše, jak je popsáno v 2. Královské 20:12–15 a 2. Paralipomenon 32:31. Bůh použil Izaiáše, aby Ezechiášovi sdělil, že lid bude vyhnán do Babylónu (viz 2. Královská 20:16–18).

Stručně řečeno, návštěva Babylóňanů spolu s Izaiášovým veřejným proroctvím v době judského vyhnanství by z Micheáše nedělala anachronismus.

Otázka: Proč je Micheáš 4:11–13 poetickou spravedlností pro národy shromážděné proti Jeruzalému?

Odpověď: Shromáždili se, aby pohltili a získali válečnou kořist. Bůh však měl jiný záměr. Nakonec se shromáždili, aby byli sami pohltěni a stali se válečnou kořistí.

Otázka: Proč by Micheáš v Micheášovi 5:2 zmiňoval právě „Efrata“?

Odpověď: Existovaly dva Betlémy, jeden na severu a jeden v Judsku; Betlém Efrata byl tím Betlémem v Judsku. Jak říká Walter Kaiser v knize Hard Sayings of the Bible na str. 335–336: „Efrata je starší název pro Betlém. Pochází ze slova ‚být plodný‘ a tento název je nejvhodnější pro rodiště toho, kdo přinese spásu na zemi.“ Betlém je v Genesis 35:19 a 48:7 nazýván Efrata.

Také jedna z Kalebových žen se jmenovala Efrat. Jejich synem byl Hur, jehož synem byl Salma, a o Salmovi se v 1. knize Paralipomenon 2:19, 50–51 uvádí, že byl otcem Betléma.

Otázka: Co je v Micheášovi 5:2 překvapivé na Betlémě?

Odpověď: Ačkoli ležel Betlém jen 5 nebo 6 mil jihozápadně od Jeruzaléma, co se týče významu, byl od něj daleko. Byl tak malý a bezvýznamný, že nebyl ani zmíněn mezi městy v knize Jozue 15 a Nehemiáš 11. Jelikož se v Betlémě narodil David, nazývalo se toto město Davidovým městem. Nebýt toho, bylo by téměř neznámé, protože se tam kromě toho nic významného neodehrálo.

Otázka: Jak jsou v Micheášovi 5:2b počátky izraelského vládce „od dávných dob“?

Odpověď: Hebrejský výraz zde doslovně znamená „dny nezměřitelného času“. Ježíš existoval od věků minulých (Jan 1:1; 17:5; Židům 7:3). Ještě před první vteřinou času byl Ježíš již zplozen Bohem Otcem.

Otázka: Vzhledem k tomu, že Mi 5,2 v masoretském textu a v Septuagintě hovoří o „tisících“, proč se v Mt 2,6 uvádí „vládci“?

Odpověď: Bez ohledu na to, co říká Micheáš 5:2, toto je to, co údajně řekli kněží a učitelé Herodovi. Podívejme se na čtyři body, které by mohly vysvětlit, proč to řekli.

1) Micheáš 5:2 říká: „Ty, Betléme Efrate, který jsi nejmenší mezi tisíci Judy, z tebe mi vzejde ten, který se stane vládcem v Izraeli…“ (Greenův doslovný překlad) Jde o to, že ačkoli byl Betlém malý rozlohou, stane se velkým co do významu.

2) Hebrejské slovo pro „tisíce“ (množné číslo) v Micheášovi 5:2 je ‘alapim. Řecký ekvivalent je chiliasin. Hebrejské slovo pro vládce/vládce (množné číslo) je ‘allupe. Řecký ekvivalent je hegemosin. Zatímco řecká slova jsou zcela odlišná, hebrejská slova jsou si velmi podobná, pokud pomineme samohlásky. Starý zákon byl původně psán bez samohlásek; ty byly přidány až kolem roku 700 n. l. To naznačuje, že nečetli z řecké Septuaginty, ale buď z hebrejského, aramejského, nebo možná jiného řeckého překladu.

3) Tato slova pronesli kněží a učitelé zákona. Mohli se zmýlit, nebo mohli Herodovi citovat z řeckého překladu jiného než Septuaginta. Pravděpodobnější však je, že překládali z hebrejštiny do aramejštiny nebo řečtiny ústně, jak postupovali.

4) Ve skutečnosti však kněží a učitelé zákona neudělali chybu v vyjádření významu: malý Betlém NENÍ nejméně důležitý pro vládce, který odtud vzejde.

Otázka: V Mi 5,3, kde se prorokuje, že Izrael bude opuštěn, dokud nepřijde Mesiáš, proč si myslíte, že to Bůh udělal?

Odpověď: Ačkoli to Písmo přímo neříká, mohlo by to být podobné jako u dramatika, který udává tempo příběhu a před velkou scénou nechává nastat klid.

Otázka: Myslíte si, že v Mi 5,4–5a jde o zaslíbení, na které se můžeme odvolávat již dnes, nebo je určeno až pro nás, až se dostaneme do nebe?

A: Zmiňuje se zde „země“, takže se to naplňuje na zemi. Ačkoli se to nakonec naplní v tisíciletí a v nových nebesích a na nové zemi, je to slib, na který se do jisté míry můžeme odvolávat již nyní. Dnes nás Bůh zásobuje svou silou. Micheáš 5:5a říká, že toto bude náš pokoj, a tím Jediným je Ježíš. Dnes máme přebývat v Bohu a oslavovat Jeho jméno až na konec země.

Otázka: Proč se v Micheášovi 5:5 píše o „sedmi pastýřích, ba dokonce osmi vůdcích lidu“?

Odpověď: Vládci na Blízkém východě byli často nazýváni pastýři. Tento literární prostředek spojování čísel se vyskytuje také v Amosovi 1:3, 6, 9, 11, 13; 2:1, 4, 6 a v Příslovích 30:15, 18, 21, 29. Znamená to, že přesný počet není důležitý; jde o velikost počtu. Na rozdíl od nedostatku zbožných vůdců, či dokonce jakýchkoli vůdců, v Miichově době tedy bude dostatek vůdců, kteří povedou lid.

Otázka: V jakém smyslu je Boží lid v Micheášovi 5:7 podobný rose od Hospodina?

Odpověď: Rosa není nápadná, ale zavlažuje všude. V Palestině byla během suchého období rosa hlavním zdrojem vlhkosti pro úrodu. Rosa se nezaměřuje selektivně na několik míst; dostává se všude. Jelikož jsme svědky pro svět, nemusíme být nápadní, ale křesťané by měli být všude. Jsme jako dopis od Krista (2. Korinťanům 3:3) a pro některé lidi jediný dopis od Krista, který vidí.

Otázka: Proč se v Mi 5,12 lidé zabývají čarodějnictvím a kouzly a jak souvisí Mi 5,12 s Mi 5,11 a 5,13?

Odpověď: Někteří to dělají, protože si myslí, že by to mohlo fungovat, a jiní si možná nejsou jisti, ale dělají to pro jistotu a protože si myslí, že to nemůže ublížit. Někteří chtějí manipulovat s přírodou, duchovními silami atd., aby dosáhli toho, co chtějí. Dalším důvodem je pocit, že mají nadpřirozené síly pod kontrolou. Někteří lidé žádají ostatní, aby jim pomohli získat určité věci, jako je milostný vztah, nebo aby prokleli jiné. Někdy lidé, kteří přinášejí oběti modlám nebo se zabývají okultismem, nic nechtějí, kromě toho, aby je démoni nechali na pokoji. Mají strach ze zlovolných sil.

Ještě horší jsou však lidé, kteří to dělají jen kvůli penězům a povzbuzují k tomu i ostatní.

Otázka: Proč si myslíte, že je Bůh v Mi 5,12 tak proti čarodějnictví a věštcům?

Odpověď: V podstatě tím přiznáváte, že věříte v nadpřirozené jevy, uznáváte, že potřebujete pomoc, a obracíte se na někoho jiného místo na Boha. Představte si týdny před maturitním plesem, kdy kluk pozve dívku, aby s ním šla. Jak si myslíte, že by se cítil, kdyby mu řekla: „Opravdu chci jít na maturitní ples, ale nemám s kým, a raději bych šla s kýmkoli jiným než s tebou.“ To je možná trochu podobné tomu, co lidé říkají Bohu, když chtějí odmítnout Jeho pomoc a ochranu a místo toho se vydat za zlými démony.

Otázka: Proč v Mi 6,1–2 Micheáš oslovoval pahorky a hory?

Odpověď: Jedná se o poetické použití literárního prostředku zvaného personifikace. Bůh povolával pahorky a hory jako svědky své věrnosti vůči Izraelitům a jejich nevěrnosti vůči Němu. Jen pro zajímavost, Izaiáš, který žil ve stejné době, používal podobné literární prostředky.

Otázka: Jakým způsobem jsou v Micheášovi 6:3 někteří unaveni náboženstvím a unaveni Bohem? Jaký je v tom rozdíl?

Odpověď: Někteří si myslí, že jsou unaveni Bohem, ale neuvědomují si, že jsou unaveni náboženstvím. Jsou unaveni tím, že dělají stále ty samé věci, které pro ně nemají smysl, a nevidí žádný výsledek. Bůh však říká, že i když Ho o něco prosíme, ale s pochybnostmi místo víry, nic nedostaneme (Jakub 1:6–7). Někteří jsou skutečně unaveni Bohem, protože poslušnost Bohu vnímají jako překážku, která jim brání v požitcích, po kterých skutečně touží. Neuvědomují si, že mnohá Boží přikázání neslouží jen k Jeho slávě, ale také k naší ochraně a prospěchu.

Otázka: Jaký je podle Mi 6,4–5 lék, když se cítíme unavení ze služby Bohu?

Odpověď: Přibližte se k Bohu v modlitbě.

Vzpomeňte si, co Bůh v minulosti učinil pro ostatní; čtěte Jeho Slovo.

Vzpomeňte si, co Bůh učinil pro vás.

Naplánujte si, jak od nynějška začít znovu lépe sloužit Bohu.

Otázka: Co říká Micheáš 6:6–8 o obětech ve Starém zákoně?

A: Není zde žádný příkaz, aby se oběti přestaly přinášet. V odpovědi je třeba zohlednit pět bodů.

1. Mluvčím v tomto poetickém úryvku je Micheáš, nikoli Bůh.

2. Ani Micheáš nikdy neříká, že by chtěl se obětmi přestat. Bude se i nadále klanět před Bohem a přinášet zápalné oběti.

3. Micheáš sám se ptá, zda by se Hospodinu líbily okázalé oběti, o které Bůh nepožádal, jako jsou tisíce beranů, deset tisíc řek oleje nebo lidská oběť jeho prvorozeného. Implicitní odpověď zní: samozřejmě že ne.

4. Někteří možná přehlédnou, že Micheáš zde hovoří o prioritách. Ani ty nejvelkolepější dobrovolné oběti, jaké si lze představit, nejsou pro Boha tak dobré jako jednat spravedlivě, milovat milosrdenství a chodit pokorně s Ním.

5. Bezprostředním historickým kontextem je zde pravděpodobně obrovská oběť, kterou přinesl Ezechiáš ve 2. knize Paralipomenon 30:24, která zahrnovala 1 000 býků a 7 000 ovcí. Micheáš touto situací poněkud „chladil“ nadšení. Jakkoli by tato oběť vypadala působivě, Bůh by byl více ohromen tím, že by s Ním všichni poslušně kráčeli, než touto vnější okázalostí.

Otázka: Proč je v Micheášovi 6:6–8 „kráčení“ důležitější než oběti?

Odpověď: Oběť bez poslušnosti je zbytečná a pro Boha únavná, jak říká Izaiáš 1:14. Pokud poslušně potěšujete Boha, budete chtít přinášet oběti, které si Bůh přeje. Bohu záleží na vašem srdci stejně jako na vašich činech. Ježíš v Matoušovi 5:23–24 ukázal, že pokud má váš bratr něco proti vám, odložte svou oběť, dokud nejprve nevyřešíte spor se svým bratrem.

Otázka: Jak měli lidé v Micheášovi 6:6–8 dosáhnout spasení?

Odpověď: Ačkoli lidé dosahují spasení tím, že jim je Bůh dává, Micheáš 6,6–8 o spasení nemluví. Spíše se Micheáš ptá někoho, kdo již je věřící:

1) Co by měl přinést Bohu

2) Co by se Bohu líbilo

3) Co Bůh ukázal jako dobré a co Hospodin vyžaduje.

Je zajímavé, že na první dvě otázky odpovídají následující otázky.

1) Abys věděl, co bys měl přinést Bohu, měl by ses zeptat, co by Bohu udělalo radost.

2) Místo toho, abys si vymýšlel, co by se Bohu mohlo líbit, zeptej se, co Bůh ukázal jako dobré a co Bůh vyžaduje.

3) Bůh ukázal, že máme jednat spravedlivě, milovat milosrdenství a chodit pokorně s Bohem.

Otázka: Co je významné na předmětu věty v Mi 6,8?

Odpověď: Hebrejské slovo „adam“ zde znamená „člověk“. Nejedná se tedy rozhodně pouze o Izrael, ale o všechny lidi.

Otázka: Proč si někteří lidé v Mi 6,6–8 vytvářejí mylné představy o tom, jak se Bohu zalíbit?

Odpověď: Když vám něco zpočátku dává smysl, jste náchylnější tomu uvěřit; i když to není správné.

Jsou špatně poučováni ostatními: Buď slyšeli pouze nesprávné věci, nebo slyšeli jak správné, tak nesprávné věci a rozhodli se věřit těm nesprávným.

Snadnější definice: Tvrdit, že Bůh od vás chce jen dodržování zákonů, dává tak nějak smysl. Koneckonců, Bůh dal spoustu zákonů. Navíc je Bůh soudcem a tyto zákony jsou SMART: konkrétní, měřitelné, proveditelné, realisticky vypadající (nebo relevantní) a časově ohraničené. Je to jednoznačnější než být v vztahu s Bohem.

Téměř nemožné selhat: Říct, že stačí mít k Bohu jen láskyplné city, zní lákavěji. Nejsou s tím spojeny žádné úsilí ani zodpovědnost a zní to hezky. Když někdo vnímá věřící, kterým jde jen o dodržování pravidel, může někdy reagovat opačným extrémem a myslet si, že Boží přikázání nejsou nic víc než doporučení.

Lepší pocit z dosaženého: V Matoušovi 7:21–23 se mnozí budou snažit říci Kristu, čeho dosáhli, ale Kristus řekne, že je nikdy neznal, a nazve je „pachateli bezpráví“. Někteří se mohou soustředit pouze na evangelizaci nebo na evangelizaci a učednictví, a pokud pracují dostatečně tvrdě, pak na jejich nedostatečné poslušnosti vůči Bohu nezáleží. O Robinovi Hoodovi se říkalo, že jeho modus operandi spočíval v tom, že bral bohatým a dával chudým. Jinými slovy, pokud dáte nějaké peníze chudým, omlouvá vás to v tom, že okrádáte bohaté. Ve středověku a později se pokání stalo prostředkem, díky kterému, pokud jste něco zaplatili církvi nebo se něčeho vzdali, byl váš hřích odpuštěn.

Jedna školka měla problém s tím, že rodiče si své děti vyzvedávali pozdě. Zaměstnanci nemohli odejít domů v době, kdy měli. Začali tedy rodičům účtovat poplatek, když přišli pozdě. Problém se však místo zlepšení ještě zhoršil, protože rodiče již necítili žádné výčitky svědomí za to, že si své děti vyzvedávají pozdě, jelikož zaplacení peněz vše napravilo.

A konečně, jedním z důvodů je, že jejich konečným cílem není potěšit Boha, ale mají za hlavní cíl něco jiného.

Otázka: Jak v Mi 6,10–12 lidé podvádějí ostatní tím, že je ošidí?

Odpověď: V té době obchodníci vážili obilí, kovy nebo jiné věci pomocí závaží, přičemž používali tyč se známou hmotností. Pokud však úmyslně udělali některé tyče lehčí nebo těžší, podváděli tím ostatní. Bylo by to něco jako u čerpací stanice, kde by se pokaždé, když by se na displeji zobrazilo, že jste natankovali jeden galon, ve skutečnosti natankovalo pouze 0,95 galonu. Bylo by to jako prodat dům nebo auto, u kterého víte, že má vadu, ale kupujícímu to neoznámíte.

Otázka: Co je v Mi 6,11 míněno pod pojmem „falešná váha“?

Odpověď: Jedná se o závaží, které obchodník podvodně vydává za závaží určité hmotnosti nebo za ekvivalent jiného závaží, jak ukazuje Deuteronomium 25:13. Například podvodný obchodník při vážení zboží k prodeji použije závaží označené jako jeden kilogram, které ve skutečnosti váží 0,95 kilogramu. Když váží zboží, které chce koupit, použije závaží označené jako 1 kilogram, které ve skutečnosti váží 1,05 kilogramu.

Otázka: Jak Bůh v Micheášovi 6:13–15 omezí jejich prosperitu a štěstí?

Odpověď: Budou „jíst, ale nebudou nasyceni“. Zajímavé je, že Bůh jim i tak dá jídlo a bohatství. Nebudou však své jídlo ani bohatství správně uchovávat ani využívat. Pokud si myslí, že klíčem k naprostému štěstí je spousta jídla a bohatství, Bůh jim to ukáže tím, že jim tyto věci dá, ale oni nebudou nasyceni.

Existuje podobnost mezi hromaditelem zboží a někým, kdo jde ještě o krok dál a je nečestný, aby nahromadil bohatství. Nepoužívají nečestné váhy, neokrádají a nezískávají nepoctivě nabyté poklady proto, že by hladověli. Pravděpodobně jsou již dobře situovaní, ale chtějí nahromadit ještě více.

Otázka: Proč v Micheášovi 7 Bůh nejprve neprojeví milosrdenství a teprve poté ho projeví?

A: Tři body, které je třeba zvážit ohledně Božího milosrdenství.

1. Milosrdenství je nezasloužené. Konkrétně to znamená, že se vám nedostane toho zlého, co byste si zasloužili.

2. Bůh nemá žádnou povinnost někomu milost prokazovat. Bůh je však velmi milosrdný a má radost z toho, že milost prokazuje.

3. Bůh není povinen prokazovat všem stejné milosrdenství. Jak ukazuje 9. kapitola Římanům, Bůh jednal spravedlivě jak k Ezauovi, tak k Jákobovi, ale Jákobovi prokázal zvláštní milosrdenství, které Ezauovi neprokázal.

Otázka: Co je podle Micheáše 7:1 špatného na tom, jíst letní ovoce?

Odpověď: Ještě není čas sklizně. Ovoce může být malé, hořké a zelené. I tak však malé množství snězené nyní znamená mnohem méně v době sklizně. Lidé by to však mohli přesto dělat a ohrozit tak svou budoucnost, pokud by nyní zoufale potřebovali jídlo.

Otázka: Jak lidé dnes jedí letní ovoce, jak je popsáno v Mi 7,1?

Odpověď: Lidé si svou budoucnost zadlužují nejrůznějšími způsoby.

V extrémních případech si poškozují zdraví závislostí na drogách, alkoholu a kouření.

Jemněji řečeno, mohou si zhybnit budoucí zdraví chronickým nedostatkem spánku, nedostatkem pohybu a špatnou stravou. Občas si lidé mohou zhybnit budoucí zdraví nadměrným cvičením nebo nebezpečně vzrušujícími aktivitami.

Z finančního hlediska lze uzavřít „reverzní hypotéku“, kdy jim banka po určitý počet let každý měsíc vyplácí peníze a na konci této doby se banka stane vlastníkem celého domu. Někdy však člověk může získat zpět pouze 50 % toho, co do toho vložil, což by z toho dělalo hroznou investici, pokud daná osoba není v zoufalé situaci.

V mezilidských vztazích mohou zradit nebo zničit dlouhodobé přátelství kvůli okamžitému zisku dnes.

Z duchovního hlediska se mohou zaplést s okultismem nebo jinými věcmi, které mohou démonům poskytnout „vliv“ na ně po zbytek jejich života.

Co se týče charakteru, mohou se zaplést s pornografií, životním stylem plným večírků nebo jinými věcmi, které také mohou démonům poskytnout „vliv“ na ně po zbytek jejich života. Proto je tak důležité vychovávat své děti dobře v Pánu.

Otázka: Co znamená v Micheášovi 7:3 „páchat zlo oběma rukama“?

Odpověď: Nestačilo jim jen páchat zlo, aby získali materiální prospěch. Chtěli dosáhnout ještě většího zisku tím, že budou páchat ještě více zla.

Otázka: V Micheášovi 7:3 zní poslední věta doslovně „všechno to splétat dohromady“. Jak dnes někteří utlačovatelé u moci splétají svou síť?

Odpověď: Utlačovaní jsou zasaženi ze všech stran: nespravedlivými zákony, soudním systémem, který je pro ně příliš drahý, a lidmi, kteří pomocí zákonů prosazují nespravedlnost. Lidé jim násilně ubližují, okrádají je nebo je nezákonně utlačují, a oni nemají žádnou možnost se bránit.

Otázka: Jak jsou v Micheášovi 7:4 někteří lidé podobní trní nebo bodlákům?

Odpověď: Někteří jsou jako krásné růže, ale když se k nim přiblížíte, píchne vás trn. Jiní vypadají ošklivě a také mají trny. Zvířata si poraní tlamu, když se na nich pasou.

Otázka: O kom se zde v Micheášovi 7:5 mluví?

Odpověď: Touto ženou je manželka posluchače. Jazyková formulace je zde neobvyklá a naznačuje odstup či odloučení. Naznačuje nejen nedostatek komunikace, ale také to, že existují oprávněné důvody, proč před ní informace tajit a nedůvěřovat jí. Je to smutný komentář k manželství, pokud je tato situace pravdivá. Manželství by v těchto dobách neposlušnosti vypadala právě takto.

Otázka: Proč v Mi 7,5–6 často dochází k svárům v rodině?

A: Členové rodiny často očekávají neochvějnou a bezpodmínečnou loajalitu. Pro členy rodiny může být šokem, když si někdo cení dědictví nebo peněz více než lidí, s nimiž vyrostl. Zdrojem svárů mohou být také závislosti.

Otázka: Jak v Micheášovi 7:7–8 někteří věřící čekají na Boha ve tmě na světlo své spásy a ospravedlnění?

Odpověď: Možná jsou pod tlakem ostatních. Nebo možná procházejí zkouškami souvisejícími se zdravím či financemi. Nebo je možná přepadá skleslost, která je vede k pochybnostem, zda je jejich práce a služba vůbec důležitá, když falešný prorok šíří lži.

Otázka: Proč je v Mi 7,14 důležitá pastýřská hůl a jakým způsobem má Bůh metaforicky tuto hůl?

Odpověď: Hůl má ohyb, aby pastýř mohl vytáhnout ovci z úzkých. Může také sloužit jako palice proti dravcům.

Otázka: Co je v Mi 7,16 míněno pocitem studu a proč ho lidé někdy mají a jindy ne?

Odpověď: Lidé pociťují stud, když se stydí za to, co řekli, udělali, nebo dokonce za to, kým jsou. V čínské kultuře znamená stud „zčervenat v obličeji“. Někteří lidé však mají svědomí natolik otupené, že již nemají žádný smysl pro stud.

Otázka: Jaké jsou v knize Micheáša některé z nejstarších rukopisů, které se dochovaly dodnes?

Odpověď: Svitky od Mrtvého moře: (300–200 př. n. l.) Mezi svitky od Mrtvého moře se nacházejí dvě kopie knihy Micheáše, označené jako 4Q81 (=4QXIIf) a 4Q82 (=4QXIIg). Nachází se zde také komentář k Micheášovi označený jako 1Q14 (=1QpMic).

4Q81 obsahuje Micheáš 5:1–2

4Q82 obsahuje Micheáš 1:7,12–15; 2:3–4; 3:12; 4:1–2; 5:6–7; 7:2–3,20

Nahal Hever je jeskyně nedaleko En-Gedi, v níž se nachází fragment dvanácti malých proroků v řečtině (8 Hev XIIgr). Předpokládá se, že byl napsán mezi lety 50 př. n. l. a 50 n. l. Byl ukryt během Bar-Kochbova povstání proti Římu. Jedná se o revizi Septuaginty, která vznikla v Judeji a je téměř identická s masoretským textem. Obsahuje Micheáš 1:1–8; 2:7–8; 3:5–6; 4:3–10; 5:1–6 [LXX 2–7].

Svitek z Wadi Murabb’at (MurXII) pochází z přibližně roku 132 n. l. Obsahuje Micheáš 1:1–16; 2:1–13; 3:1–12; 4:1–14; 6:1–7, 11–16; 7:1–20.

Celkově jsou ve svitcích z Mrtvého moře, z Nahal Hever a z Wadi Murabb’at zachovány následující verše z knihy Micheáš: 1:2–5, 6, 7, 8, 9, 12–15; 2:2–3, 6, 10–11; 3:12; 4:1–2,13; 5:1–2, 6–7,14–16; 7:2–3,11,20.

Křesťanské biblické rukopisy z období kolem roku 350 n. l. obsahují Starý zákon, včetně knihy Micheáše. Kniha Micheáše je úplná jak ve Vatikánském rukopise (325–350 n. l.), tak v Alexandrijském rukopise (cca 450 n. l.), kde byly knihy dvanácti malých proroků zařazeny před Izaiáše.

Knihy Ozeáš, Amos a Micheáš nebyly obsaženy v rukopise Sinaiticus (340–350 n. l.).

Nový zákon cituje z knihy Micheáše dvakrát: Matouš 2:6; 10:35–36.

Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na Micheáše?

Odpověď: Mezi přednicejskými autory, kteří odkazovali na verše z Micheáše nebo na ně naráželi, patří:

Justýn Mučedník (cca 138–165 n. l.) zmiňuje Micheáše jako jednoho z dvanácti [malých proroků]. „Rozhovor s Židem Tryfonem“, kap. 108, str. 253

Melito/Meleto ze Sardis (170–177/180 n. l.)

Melito ze Sardis (170–177/180 n. l.) (implicitně) zmiňuje „Starý zákon“ a uvádí seznam knih. Dvanáct malých proroků neuvádí jednotlivě, ale nazývá je „Dvanácti“. Fragment 4 z Knihy výňatků, sv. 8, str. 759

Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) citoval z Micheáše

Irenej, Proti herezím, kniha 3, kap. 20.4, str. 451, omylem citoval Micheáše 7:9 jako Amose.

Muratoriho kánon (190–217 n. l.), str. 603 (částečně), zmiňuje „písma Starého zákona“

Klement Alexandrijský (193–202 n. l.) „Takoví jsou ti, o nichž prorok Micheáš říká: ‚Slyšte slovo Hospodinovo, národy, které žijete v úzkosti.‘“ Stromata, kniha 4, kap. 26, str. 440

Tertullian (198–220 n. l.): „Protože tedy synové Izraele tvrdí, že se mýlíme, když přijímáme Krista, který již přišel, vznesme proti nim námitku přímo z Písma samotného, a to v tom smyslu, že Kristus, o němž se předpovídalo, již přišel; ačkoli na základě časů Danielova proroctví jsme dokázali, že Kristus, o němž se zvěstovalo, již přišel. Nyní bylo třeba, aby se narodil v Betlémě v Judsku. Neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme, nejsi nejmenší mezi judskými knížaty; neboť z tebe vzejde Vůdce, který bude pást můj lid Izrael.‘“ [Micheáš 5:2] Odpověď Židům, kap. 12, str. 169

Tertullian (207/208 n. l.) „O odpuštění hříchů říká také Micheáš,“ a cituje Micheáše 7:18–19. Pět knih proti Marcionovi, kniha 4, kap. 10, str. 358

Hippolyt (222–235/236 n. l.) „skrze něž neprolomitelné Slovo Boží podstoupilo utrpení, jak mi dosvědčují i proroci. Neboť takto praví blahoslavený Micheáš:“ a cituje Micheáše 2:7,8. Proti kacířství Noeta, kap. 13–14, str. 228

Hippolyt (222–235/236 n. l.) „Neboť takto praví blahoslavený Micheáš: ‚Dům Jákobův rozhněval Ducha Páně. To jsou jejich skutky. Nejsou snad Jeho slova pro ně dobrá a nechodí snad po správné cestě? A oni povstali v nepřátelství proti Jeho tváři pokoje a svlékli z Něho Jeho slávu.‘“ Proti kacířství Noeta, kap. 15, s. 229

Origenes (240 n. l.) cituje Micheáše 2,9 jako „to je to, co vyjadřuje božské Písmo“. Homilie na Jeremiáše, homilie 28, kap. 5, str. 264 (přeložil Jeroným)

Origenes (240–254 n. l.) (řecky) „Poté, co jsem se takto stručně vyjádřil k tématu božského vnuknutí svatých Písem, je třeba přejít k (zvážení) způsobu, jakým mají být čtena a chápána, ...“ poté odkazuje na Zachariáše 9:10; Izaiáše 7:15; Izaiáše 11:6,7; Jeremiáš 15:14; Exodus 20:5. Cituje 1. Samuelovu 15:11; Izaiáš 45:7; Amos 3:6; Micheáš 1:12 a část 1. Samuelovy 16:14; 18:10. Poté Origenes říká: „a nespočet dalších pasáží, jako jsou tyto – neodvážili se je zpochybnit jako Boží Písmo;“ Origenes, Proti Celsovi, kniha 6, kap. 47, str. 595

Origenes (225–254 n. l.) „prorok Micheáš to dokáže, když říká,“ a cituje Micheáše 6:8. De Principiis [řecky], kniha 3, kap. 1.6, str. 305

Pojednání Proti Novatianovi (cca 248–258 n. l.), kap. 12, str. 661, cituje Micheáše 7:8–10 jako slova pocházející od Ducha Svatého.

Cyprian z Kartága (cca 246–258 n. l.) cituje z Micheáše 6:6–9; 7:14–18 jako slova „Micheáše“ v Traktátu 12, třetí kap. 20, str. 541.

Victorinus z Petau (mučednicky zemřel v roce 304 n. l.) odkazuje na Micheáše jako na Písmo.

Metoděj z Olympu a Patary (270–311/312 n. l.) cituje Micheáš 4:4 jako od Micheáše. „Hostina deseti panen“, Rozprava 10, str. 350

Athanasius (kolem roku 318 n. l.) cituje polovinu Micheáše 4:3 (která je totožná s Izaiášem 2:4). O vtělení Slova, kap. 52

Laktancius (cca 303–cca 325 n. l.): „Micha totiž oznámil, že On dá nový zákon, a to těmito slovy: ‚Z Sionu vyjde zákon a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. A On bude soudit mezi mnoha národy a pokárat mocné národy.‘“ Božské instituce, kniha 4, kap. 17, s. 118

Po Nicejském koncilu (325 n. l.):

Athanasius z Alexandrie (367 n. l.) (vyplývá z toho, že zmiňuje dvanáct proroků) „Starý zákon tedy obsahuje celkem dvacet dva knih; … pak jsou tu Proroci, přičemž dvanáct z nich se počítá jako jedna kniha…“ Athanasiův velikonoční list 39, kap. 4, str. 552.

„Synopsis Scripturae Sacrae“ (350–370 n. l.)

Efraim Syrus (350–378 n. l.)

Basil z Kappadokie (357–378/379 n. l.) cituje polovinu Micheáše 2:7. O Duchu, kap. 50, str. 31

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) zmiňuje knihy proroků, jak těch dvanácti, tak i ostatních. Micheáš 3:8 jako v Micheášovi, Joel 2:28 jako v Joelovi, Aggeus 2:4 jako v Aggeovi, Zachariáš 1:6 jako v Zachariášovi. Katechétické přednášky, přednáška 16.29, str. 122

Ambrož Milánský (370–390 n. l.)

Gregor Nazianský (330–391 n. l.)

Didymus Slepý (398 n. l.) cituje Micheáše 7:1–3 jako slova proroka Micheáše. Komentář k Zachariášovi 12, str. 294

Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.)

Rufinus (373–406 n. l.)

Jan Zlatoústý (–407 n. l.) odkazuje na Micheáš 6:1 jako na slova Micheáše. Komentář k Římanům, kázání 5, str. 366

Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Starého zákona. Konkrétně se zabývá knihami Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Pentateuch, Jób, Ješua, syn Naveho [Jozue], Soudců, Rút, Samuelových a Královských (2 knihy), dvanácti proroků, Ozeáš, Joel, Amos, Obadja, Jonáš, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Ester, Ezdráš, Nehemiáš. Dopis 53, kap. 7–8, s. 99–101.

Kartáginský koncil (393–419 n. l.) (implicitně)

Augustin z Hippa (388–430 n. l.) cituje Micheáše 6:6–8 v díle „O Božím městě“, kniha 10, kap. 5, str. 183. Micheáše zmiňuje také v díle „O Božím městě“, kniha 17, kap. 30, str. 376.

Mezi heretiky a apokryfními knihami

Tatian (zemřel 172 n. l.) cituje z Micheáše.

Theodor z Mopsuestie (392–423/429 n. l.) napsal celý komentář k Micheášovi, který se dochoval dodnes.

Po Nicejském koncilu se objevují i další autoři.

Otázka: Jaké jsou v knize Micheáša některé rozdíly v překladu mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?

Odpověď: Zde je několik překladových rozdílů z Micheáše 1:1–10, přičemž první znění je z hebrejštiny a druhé z řecké Septuaginty, není-li uvedeno jinak.

Mi 1:1 „z Moreshetu“ (masoretský text) vs. „syn z Moreshetu“ (Septuaginta)

Mi 1:2 „Ať národy slyší“ (masoretský text) vs. „poslouchejte [tato] slova, vy národy“ (Septuaginta)

Mi 1:2 „svědčit proti vám“ (masoretský text) vs. „mezi vámi jako svědectví“ (Septuaginta)

Mi 1:4 „hory se roztaví“ (masoretský text) vs. „hory se otřesou“ (Septuaginta)

Mi 1:4 „údolí se rozštěpí“ (masoretský text) vs. „údolí se roztaví“ (Septuaginta)

Mi 1:6 „ruiny pole“ (masoretský text) vs. „sklad plodin pole“ (Septuaginta)

Mi 1:7 „vyřezávané modly budou rozbity na kusy“ (masoretský text) vs. „všechny vyřezávané modly rozsekají na kusy“ (Septuaginta)

Mi 1:7 „všechny její dary [nebo smilstvo] budou spáleny ohněm“ (Masoretský text) vs. „vše, co si najala, spálí ohněm“ (Septuaginta)

Mi 1:7 „vrátí se k odměně nevěstky.“ (Masoretický text) vs. „z výdělků smilstva nashromáždila [bohatství]“ (Septuaginta)

Mi 1:8 „Budu naříkat a výt; půjdu svlečená a nahá; budu naříkat jako šakali.“ (Masoretický text) vs. „Bude naříkat a výt, bude chodit bosá a nahá a bude naříkat jako hadi.“ (Septuaginta)

Mi 1:8 „dcery pštrosů“ (masoretský text) vs. „dcery sirén“ (Septuaginta)

Mi 1:9 „Její rány jsou nevyléčitelné“ (masoretský text) vs. „Její rána se stala těžkou“ (Septuaginta, syrský překlad, Vulgata)

Mi 1:10 „Neoznamujte [to] v Gatu; neplačte hořce v domě Leafry, neválte se [v] prachu.“ (Masoretský text) vs. „Vy (množné číslo), kteří jste v Gethu, nevyvyšujte se, a vy, Enakimové, nestavějte znovu z [trosek] domu k posměchu: posypte prachem [místo] svého smíchu.“ (Septuaginta)

Mi 2,6 „Neoplatí urážku urážkou“ (masoretský text) vs. „Neodstraní výtky“ (Septuaginta) vs. „Nepřijme hanbu“ (Vulgata)

Mi 3:2 „roztříští je jako kotel“ (masoretský text) vs. „roztříští je jako maso v kotli“ (Septuaginta)

Mi 4:10 „a já“ (masoretský text) vs. „a [vy]“ (Septuaginta, syrský překlad, Targum)

Mi 5:5 „Asyřané … šlapou v našich palácích“ (masoretský text) vs. „Asyřané … šlapou po naší zemi“ (Septuaginta)

Mi 6:13 „způsobili nemoc“ (masoretský text) vs. „začali“ (Septuaginta, Theodotion, syrský překlad, Vulgata). (Technicky vzato se nejedná o variantu rukopisu, protože souhlásky jsou stejné a samohlásky se původně nezapisovaly.)

Mi 6:14 „Hlad bude uprostřed vás“ (masoretský text) vs. „Uchopíte“ (Targum, Vulgata) vs. „bude nad vámi tma“ (Septuaginta)

Mi 6:16a „jsou dodržovány nařízení/zákony Omriho“ (masoretský text) vs. „dodržovali jste nařízení/zákony Omriho“ (Septuaginta, syrský překlad, Vulgata, Targum)

Mi 6:16b „hanba/pohrdání mého lidu“ (masoretský text, Targum, Vulgata) vs. „hanba/pohrdání národů“ (Septuaginta)

Mi 7:19 „odvrhni všechny jejich hříchy“ (masoretský text) vs. „odvrhni všechny naše hříchy“ (Septuaginta, syrský překlad, Vulgata, Targum)

Bibliografie k této otázce: hebrejský překlad pochází z díla Jaye P. Greena Literal Translation a překlad ze Septuaginty pochází z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona The Septuagint: Greek and English. Byly rovněž použity The Expositor's Bible Commentary a poznámky pod čarou v Biblích NASB, NIV, NKJV a NRSV.

Není-li uvedeno jinak, citace z Písma jsou převzaty z „The Holy Bible, Berean Standard Bible“ (BSB), která byla uvolněna do veřejné domény: https://berean.bible