< Dotaz k Bibli z Lukášova evangelia

Otázky, které se týkají více než jednoho evangelia, jsou probírány v prvním evangeliu, kde se objevují, nebo jsou uvedeny v sekci „Evangelia“.

Otázka: Jaké jsou některé charakteristické prvky Lukášova evangelia?

Odpověď: Lukáš zdůrazňuje lidskost Ježíše, Syna člověka, který přinesl spásu jak pohanům, tak Židům. Ježíš v Lukášově evangeliu vyniká jako učitel podobenství. Kristus je univerzální nadějí. Mnozí v něm vidí větší důraz na pohany než v evangeliích Matouše nebo Marka. Lukáš uvádí více informací o Ježíšově dětství v době Heroda Velikého. Eusebius uvádí, že Lukáš byl pohan z Antiochie, a Skutky apoštolů 13:1 uvádějí, že Manaén, který byl vychován spolu s Herodem Tetrarchou, byl v Antiochii. Lukáš zdá se klade důraz na kontrasty, jako jsou vděční versus nevděční malomocní, kající se a nekající se zloději, Samaritán a farizeové a bohatý muž a Lazar.

Co se týče jazyka, knihy Lukášova evangelia a Skutků apoštolů mají nejsložitější řeckou gramatiku v celé Bibli. Lukášovo evangelium je také nejdelším evangeliem s přibližně 19 581 řeckými slovy, oproti 18 111 u Matouše, 11 051 u Marka a 15 436 řeckých slov u Jana. Lukáš také brzy poté napsal Skutky apoštolů, které mají přibližně 18 460 řeckých slov.

Co se týče sekt, Svědkové Jehovovi se snaží dát Lukášovi 16:19–31 obzvláště pokroucený výklad.

Otázka: Bylo v Lk 1:1 napsáno mnoho evangelijních zpráv?

Odpověď: Víme o třech dalších pravých evangeliích. Mnohem později, kolem roku 170 n. l., napsal Tatian, asyrský křesťan, který se později stal kacířem, kolem roku 172 n. l. Diatessaron, harmonii těchto čtyř evangelií. Pokud byly napsány i jiné pravdivé zprávy, nemáme žádný důkaz, že by o nich někdo v rané církvi kdy slyšel. Také věříme, že Bůh zachoval to, co chtěl zachovat.

Bylo sepsáno asi 50 gnostických a legendárních záznamů, jako například Tomášovo evangelium gnostických kacířů. Obrázky a rozbor Tomášova evangelia najdete ve Wycliffe Dictionary of Biblical Archaeology na str. 406, v The New International Dictionary of the Bible na str. 1011–1012 a v The International Standard Bible Encyclopedia, sv. 6, na str. 384. Viz také následující otázka.

Otázka: Lukáš na začátku svého evangelia píše: „Jelikož se již mnozí pokusili sestavit přehled toho, v co mezi námi pevně věříme, tak jak nám to předali ti, kteří od počátku byli očitými svědky a služebníky slova; zdálo se mi také dobré, jelikož jsem od samého počátku důkladně prozkoumal všechny věci, sepsat ti, vznešený Teofile, v pořádku, abys poznal jistotu těch věcí, v nichž jsi byl poučen“ (Lk 1,1–4). Vypadá Lukáš při uspořádání a organizaci materiálů svého evangelia pečlivější nebo správnější než ostatní evangelisté, zejména Marek? Uspořádal události chronologicky, na rozdíl od ostatních? Znamená to, že v spisech ostatních panovaly nějaké pochybnosti?

Odpověď: Většinou ne. Lidé se často snaží v textu vidět věci, které tam nejsou. Papias, učedník apoštola Jana, však řekl, že Marek napsal některé věci, které nebyly v pořádku. Harmonii evangelií najdete nawww.biblequery.org/gospels.html .

Otázka: Vzhledem k tomu, že známe pouze tři další autentická evangelia, napsali křesťané v Lk 1,1 ještě něco jiného, co není v našich Biblích?

Odpověď: Ano, raní křesťané napsali mnoho věcí. Máme kvalitní mimobiblická díla od tří učedníků apoštola Jana (Ignáce, Polykarpa a úryvky od Papia). Máme dopis od Klementa Římského (96–98 n. l., před Zjevením), který byl možná tím samým Klementem, o němž se zmiňuje Pavel ve Filipským 4:3. Máme také velké množství apologetických spisů od Irenea, učedníka Polykarpa, Justina Mučedníka a Athenagora. Celkem je to asi 39 autorů z období před krutým pronásledováním za vlády Decia a Galluse v letech 250/251 n. l., a mnoho, mnoho dalších.

Otázka: Proč v Lk 1,3 věděl autor více než ostatní autoři evangelií o narození a raném dětství Ježíše?

Odpověď: Ačkoli Lukáš pouze uvádí, že pečlivě prozkoumal to, co vyprávěli očití svědkové, existuje teorie o konkrétnějším důvodu.

Eusebius z Cesareje (318 n. l.) uvádí, že Lukáš byl pohan z Antiochie. Skutky apoštolů 13:1 uvádějí, že mezi proroky a učiteli v církvi v Antiochii byl i Manaén, který vyrůstal spolu s tetrarchou Herodem. Lukáš o Manaénovi zjevně věděl, protože napsal Skutky apoštolů. Jeho rozhovory s Manaénem o době jeho dětství mohly být obzvláště zajímavé.

Církev byla tehdy samozřejmě malá a nemůžeme zcela vyloučit, že s Manaenem hovořili i Matouš, Marek a Jan.

Otázka: Byl Lukáš v Lk 1,3 skutečně božsky inspirován, nebo se mu prostě zdálo dobré to napsat?

Odpověď: Obě možnosti mohou být pravdivé. Nevíme, do jaké míry šlo o Lukášovu vlastní iniciativu, ale bez ohledu na to může Bůh naši iniciativu použít a požehnat jí, jak ukazuje 2. Korinťanům 8:17 (ale vlastně většina kapitol 8 a 9). Viz také následující otázka.

Otázka: Znamená to v Lk 1,3, že Lukáš nebyl inspirován, protože i apokryfní kniha 2. Makabejská 2,23–32 ukazuje na vlastní iniciativu?

Odpověď: Nejprve několik základních faktů, poté srovnání těchto dvou textů a nakonec několik závěrů.

Základní fakta:

B1. Pokud se autor Bible rozhodl něco napsat, Bůh mohl jeho rozhodnutí využít. Ve skutečnosti se každý autor každé knihy Bible musel rozhodnout tuto knihu napsat, jinak by nevznikla. Více o tom, jak Bůh využívá naši iniciativu, najdete v předchozí otázce.

B2. Většina katolíků a pravoslavných věří, že 2. kniha Makabejská je součástí Božího slova. (Byla součástí původní verze Bible krále Jakuba.) Téměř všichni protestanti (s výjimkou mnoha anglikánů a episkopálů) věří, že tomu tak není. Více informací o apokryfech obecně najdete v otázce, zda jsou apokryfy součástí Božího slova.

B3. Mnoho raných křesťanů věřilo, že apokryfy jsou součástí Písma, zejména ti, kteří mluvili latinsky a řecky.

B4. Mnoho raných křesťanů věřilo, že apokryfy obsahují zbožné spisy, ale že nejsou Písmem, zejména raní křesťané, kteří mluvili hebrejsky.

B5. Všichni se shodnou na tom, že přinejmenším 2. kniha Makabejská byla souhrnem dějin makabejského období, který sepsali bohabojní Židé. Není nic špatného na tom, když věřící píší dějiny a jiné knihy.

B6. Většina opravdových křesťanů se shoduje na tom, že člověk může mít nesprávný názor na apokryfy a přesto být opravdovým křesťanem.

Srovnání:

Lukáš 1:1–4 (katolická verze RSV) „Jelikož se již mnozí pokusili sestavit vyprávění o událostech, které se mezi námi odehrály, tak jak nám je předali ti, kteří od počátku byli očitými svědky a služebníky slova, zdálo se mi také dobré, poté, co jsem již nějakou dobu vše pečlivě sledoval, sepsat pro vás uspořádané vyprávění, …“

2. Makabejská 2:23–32 (katolická verze RSV) „Vše, co bylo popsáno Jasonem z Kyrény v pěti svazcích, se pokusíme shrnout do jedné knihy.“ Vzhledem k záplavě čísel a obtížím, s nimiž se potýkají ti, kdo se chtějí ponořit do historických vyprávění kvůli množství materiálu, jsme se snažili vyhovět těm, kteří si přejí číst, usnadnit to těm, kteří mají sklon k zapamatování, a být prospěšní všem čtenářům. Pro nás, kteří jsme se ujali namáhavé práce zkracování, to není žádná lehká záležitost, ale vyžaduje to pot a ztrátu spánku, stejně jako není snadné pro toho, kdo připravuje hostinu a usiluje o prospěch druhých. Abychom si však zajistili vděčnost mnohých, rádi snášíme tuto nepříjemnou námahu, přičemž odpovědnost za přesné podrobnosti přenecháváme „ “ sestavovateli, zatímco my věnujeme své úsilí tomu, abychom dospěli k obrysům tohoto zkrácení. Neboť stejně jako se hlavní stavitel nového domu musí zabývat celou stavbou, zatímco ten, kdo se ujímá jeho malování a výzdoby, musí zvažovat pouze to, co je vhodné pro jeho ozdobu, tak tomu podle mého úsudku je i v našem případě. Povinností původního historika je zabývat se danou tematikou ze všech stran a věnovat pozornost detailům, ale tomu, kdo příběh přepracovává, by mělo být dovoleno usilovat o stručnost vyjádření a upustit od vyčerpávajícího zpracování. V tomto bodě tedy začněme s naším vyprávěním a k tomu, co již bylo řečeno, přidáme jen to nejnutnější; neboť je pošetilé prodlužovat předmluvu a zkracovat samotnou historii.“

Závěry:

C1. Druhá kniha Makabejská nikdy netvrdila, že je Božím slovem. Lukáš tvrdil, že obsahuje přesná Ježíšova slova.

C2. Lukáš v podstatě říká, že

a) Jelikož se jiní [Matouš a Marek?] ujali úkolu psát o Ježíšově životě, a

b) Jelikož vše pečlivě sledoval,

c) zdálo se Lukášovi vhodné sepsat své evangelium.

C3. Autor(ři) 2. knihy Makabejské uvádějí, že dílo je pouhým zkrácením pěti svazků Jasona z Kyrény. Autor uvádí, že s tím bylo spojeno mnoho obtíží, a vysvětluje, jak a proč vytvořili to, co vytvořili.

C4. Ačkoli autor 2. knihy Makabejské 2 velmi podrobně popisuje, jak kniha vznikla, opomíjí zmínit, že by Bůh měl cokoli společného s inspirací tohoto díla.

Otázka: Kdo byl Theofil v Lk 1,3 a Sk 1,1?

Odpověď: V řečtině znamená jméno „Theofil“ „milovník Boha“. Buď byly tyto knihy adresovány konkrétní osobě jménem Theofil, nebo – což je pravděpodobnější – byly určeny všem milovníkům Boha.

Theofilus, biskup v Antiochii v letech 168–181/188 n. l., žil až později, a proto se na něj nemohlo odkazovat. Stejné jméno nesl také patriarcha v Alexandrii kolem roku 391 n. l.

Otázka: Co znamená jméno Alžběta v Lk 1,5?

Odpověď: Jméno Alžběta (v řečtině Elisabet) odpovídá hebrejskému jménu Elisheba. Znamená „Bůh je mou přísahou“. Elisheba byla dcerou Amminadaba z Judy a manželkou Árona, jak uvádí 2. kniha Mojžíšova 6:23. Podobné informace uvádí Wycliffe Bible Dictionary na str. 520, 522, New International Dictionary of the Bible na str. 308 i skeptický Asimovův průvodce Biblí na str. 918.

Otázka: Proč bylo v Lukášovi 1:13 tak důležité pojmenovat Alžbětino dítě Janem?

Odpověď: Písmo to neuvádí. Někdy má Bůh pro své činy konkrétní důvody a Pán není povinen nám je sdělovat. V té době měl v dané kultuře právo pojmenovat dítě otec. Kdyby Bůh neřekl, aby se jmenoval Jan, nemáme tušení, jak by se jmenoval.

Otázka: Jakým způsobem byl Jan Křtitel v Lk 1,15 a Mt 11,14 v Duchu a moci Eliáše? Byl reinkarnací Eliáše?

A: Ne. Přišel v duchu a moci Eliáše, ale Jan nebyl reinkarnací Eliáše. Odpověď najdete v diskusi k Markovi 9:11–13.

Otázka: Co znamená v Lk 1,15, že Jan Křtitel byl od narození naplněn Duchem Svatým?

Odpověď: Od Letnic věřící přijímají Ducha Svatého, který v nich přebývá, když se znovu narodí. Jan Křtitel byl jedinečná osoba s jedinečným posláním. Byl naplněn Duchem Svatým již před narozením.

Otázka: Jak by dnes mohla služba prožít „dobu Jana“, o které se píše v Lk 1,15–80?

Odpověď: Ježíš měl být brzy oznámen, ale ještě ne úplně. Byla to doba předchůdce, který se sám připravoval na to, aby připravil oznámení Mesiáše. Někdy v úspěšné službě nejprve nastává „tichá doba“ učení, formování charakteru, výcviku a poznávání pole působnosti, než se člověk „zdánlivě“ náhle objeví na scéně.

Otázka: Jak mohl Zachariáš v Lk 1,20–22 pokračovat ve službě v chrámu poté, co oněměl?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit dva body.

a) Přinášení obětí a darů Zachariášem nevyžadovalo, aby mluvil.

b) Poté, co se tento zázrak stal, Lukáš se nezmiňuje o tom, zda byl Zachariáš dočasně zbaven svých povinností, či nikoli.

Více informací najdete v knize J. Greshama Machena „The Virgin Birth of Christ“ (Panenské zrození Krista), kap. 10, str. 234.

Otázka: Jak je Marie v Lk 1,28.42 plná milosti?

A: Nejedná se zde ani o chemické, fyzické, ani duchovní složení Marie. Milost zde spíše znamená nezaslouženou přízeň, a Marii byla udělena velká přízeň v podobě výsady stát se matkou našeho Pána. Pamatujte, že někdo, kdo by neměl hříšnou přirozenost a nikdy nezhřešil, by Spasitele nepotřeboval. V Lukášovi 1:47 Marie ukazuje, že i ona Spasitele potřebovala. Více informací o tom, proč Marie nebyla počata bez poskvrny a nevedla bezhříšný život, jak tvrdí katolická církev , najdete v knihách When Critics Ask, str. 382–383, a When Cultists Ask, str. 142–144. Historicky žádný křesťanský autor z doby před nicejským koncilem nenapsal, že by Marie byla bez hříchu nebo měla zásoby zásluh.

Otázka: Proč bylo v Lk 1,31 důležité pojmenovat Mariino dítě Ježíš?

Odpověď: Písmo to výslovně neuvádí. Hebrejské slovo pro Ježíše, „Jeschua“, však znamená „Jehova zachraňuje“ a zdá se, že je to jediné vhodné jméno pro Ježíše, protože znamená „Jahve zachraňuje“. Dále by mohlo být relevantní, že v Zachejášovi 3:1–5 je zmíněn velekněz jménem Jeschua, který je zřejmě předobrazem Spasitele. Jméno Jozue a jméno Ježíš jsou v hebrejštině stejná.

Otázka: Jak je možné, že v Lk 1,34 a Mt 1,18–20 dochází k zrození z panny?

Odpověď: Přirozenými prostředky to pro lidi není možné. Ale jelikož Všemohoucí Bůh může stvořit člověka z prachu země, nebylo by pro Něho ve srovnání s tím zrození z panny příliš obtížné.

Otázka: Proč v Lk 1,35 Bible nešetří ani Boha před obviněními z nemravného sexuálního chování, která jsou Mu připisována, když Duch Svatý zastínil Marii, aniž by vysvětlila, jak k tomu došlo? (Tuto otázku vznesl muslim Ahmed Deedat.)

Odpověď: Ačkoli nám Bůh neřekl přesně, jak tento zázrak vykonal, žádný raný křesťan to nijak nevysvětloval jako sexuální akt. Je velmi podivné, že by Deedat tuto otázku nadhodil, protože i Korán potvrzuje, že Ježíš se narodil z panny. Slyšel jsem o jednom muslimovi, který zřejmě ve své horlivosti proti křesťanství popíral, že se Ježíš narodil z panny, a to navzdory tomu, co učí jeho vlastní náboženství.

Otázka: Jak je možné, že v Lk 1,37; Mt 19,26; Mk 10,27 je uvedeno, že u Boha není nic nemožné, když je podle Žid 6,18 nemožné, aby Bůh lhal, podle 2 Tim 2,13, aby se zapřel, podle Žid 6,13, aby přísahal na něco většího než je On sám, nebo podle Jak 1,13, aby byl pokoušen zlem?

Odpověď: Pro Boha není „nic“ nemožné. Lhaní a logické rozpory nejsou „věci“ a Bůh se jich nedopouští. Podrobnější odpověď najdete v knize When Critics Ask na str. 351.

Otázka: Co si myslet o teorii, že Marie měla v Lukášovi 1:37 pohlavní styk s vojákem jménem Parthenos?

Odpověď: Řecké slovo pro „pannu“ je parthenos. Někteří nevěřící kdysi spekulovali, že „Panthera“ byl římský voják, který zplodil Ježíše. Slovo parthenos však v řečtině znamená „panna“, nemáme žádný záznam o tom, že by se někdo jmenoval Parthenos, a pro řeckého muže by to bylo velmi nepravděpodobné jméno. Raný spisovatel Origenes byl podle našich znalostí prvním, kdo na tuto výtku odpověděl ve svém díle Proti Celsovi, kniha 1, kapitola 32, str. 410.

Otázka: Je Bůh v Lk 1,37 skutečně všemohoucí?

Odpověď: Ano. Zde je to, co Písmo říká o Boží moci.

Bůh je všemohoucí. Lukáš 1:37; Jeremjáš 32:27; Izaiáš 1:9

Vše, co Bůh určí, se stane. Izaiáš 14:24,27; 43:13; 55:11; Jan 10:26–28. Bůh má svrchovanou moc nad vším. Izaiáš 6:5; Žalm 103:14

Bůh činí, jak se mu zlíbí. Matouš 20:15; Žalm 115:3; 135:6; Římanům 9:20

Pro Boha není nic příliš těžké. Genesis 18:14; Jób 42:2; Jeremjáš 32:17; Matouš 19:26

Bůh nemůže popřít sám sebe (2. Timoteovi 2:13), lhát (Židům 6:18; 1. Samuelova 15:29), ani být pokoušen zlem (Jakub 1:13), ani přísahat na někoho většího než je On sám (Židům 6:13).

Nic se nestane, pokud to Bůh nedovolí. Jób 1:12; 2:6; Jakub 4:15

Každé „rozhodnutí losem“ pochází od Hospodina. Přísloví 16:33

Všechno přispívá k naplnění Jeho vůle. Římanům 8:28; Efezským 1:11

Nikdo nemůže zmařit Boží rozhodnutí. Izaiáš 43:13; Římanům 11:29

Mnozí se úspěšně vzpírají Boží přikázané či zamýšlené vůli. Skutky 7:39,51; 4:11; 13:46; 14:2; 2. Korinťanům 6:1

Lidé činí některé dobré skutky z vlastní iniciativy. 2. Korinťanům 8:17

Stručně řečeno, Boží moc je omezena pouze Jím samotným. Stane se vše, co Bůh přikáže. Nestane se nic, co by Bůh nedovolil. Bůh se může na určitou dobu rozhodnout delegovat svou svrchovanost a dovolit některé věci, které Mu lámou srdce, ale nakonec je vše propleteno v Jeho plánu.

Otázka: Kdyby v Lk 1:38 Marie odmítla, nebyl by Bůh schopen vykoupit lidstvo?

Odpověď: Ne. Bůh používá lidi jako své nástroje, ale není omezen na použití konkrétní osoby. Mordokaj to dobře pochopil v knize Ester 4:14.

Hypoteticky řečeno, pro Boha by nebyl žádný problém vymyslet alternativní plán. Možná by si mohl vybrat jinou ženu a zajistit, aby v ní vyvinuly vlastnosti potřebné k tomu, aby byla pro Ježíše dobrou matkou.

Ve skutečnosti však Bůh zná každý den našeho života ještě předtím, než jsme vůbec existovali (Žalm 139), včetně každého rozhodnutí, které učiníme, i každého rozhodnutí, které by učinila Marie. Bůh tedy žádný alternativní plán nepotřeboval.

Otázka: Ukazuje Lukáš 1,48, že máme Marii uctívat nade všechny ženy?

Odpověď: Ne. Marie byla příjemkyní Boží milosti, nikoli zdrojem své vlastní milosti. V odpovědi je třeba zvážit čtyři body.

Řecký text neříká, že ji máme velebit nade všechny ženy, ale že byla nejblahoslavenější ze žen, protože byla Ježíšovou matkou.

Jael byla nejblahoslavenější ženou v Soudcích 5,24, protože zabila Sisera. Pokud si myslíte, že byste měli uctívat Marii kvůli formulaci v Lukášovi 1,48, neměli byste zapomenout uctívat Jael jako nejblahoslavenější ženu před Marií, a to kvůli formulaci v Soudcích 5,24.

Když přišli mudrci, poklonili se a uctili Ježíše. Není tam řečeno, že by se poklonili nebo uctili Marii.

Pamatujte, že i Marie uctívala svého syna.

A konečně, ve Skutcích 1:13–14, když byli učedníci pohromadě a byla tam i Marie, matka Ježíše, všichni se modlili k Bohu; nikdo se nemodlil k Marii ani ji neuctíval.

Více informací najdete v knize „When Cultists Ask“ na str. 145 a v knize „When Critics Ask“ na str. 381–382.

Otázka: Jak je Marie v Lk 1,48 nejblahoslavenější mezi ženami?

Odpověď: Marie byla nejblahoslavenější tím, že se stala matkou malého Ježíše. Marie neřekla: „Moje duše jásá“, ale spíše: „Moje duše jásá v Pánu“. Křesťané si ji budou vždy pamatovat a ctít jako tu, která vychovala Ježíše. V Písmu není ani náznak toho, že by byla bez hříchu, sama nepošpiněně počata, po celý život pannou, že by měla zásoby zásluh nebo že by vstoupila do nebe. Písmo ji nikdy nenazývá spoluzprostředkovatelkou, spoluvykupitelkou ani neříká, že bychom ji měli uctívat či jí vzdávat bohoslužbu. Křesťanští autoři z doby před nicejským koncilem neznali žádnou představu o Marii jako o spoluzprostředkovatelce či spoluvykupitelce, ani o tom, že by někdo uvažoval o uctívání Marie.

Je správné, avšak dvojznačné, nazývat Marii „matkou Boží“, jak to učinil Efezský koncil. V žádném případě není Marie matkou Boha Otce ani Ducha Svatého. Nestorius se zpočátku stavěl proti tvrzení, že Marie je matkou Boží, ale později tento termín přijal, i když s neochotou. Marie je skutečně matkou Boží, protože je matkou Ježíše. Ježíš však existoval v nebi již před stvořením Marie a Marie není matkou Boha Otce ani Boha Ducha. Místo toho, abychom říkali, že Marie je matkou Boží, je lepší říkat, že Marie je matkou Boha Syna.

Otázka: Co nám o Zachariášovi prozrazuje Lukáš 1,62–63?

Odpověď: Lukáš 1,62–63 ukazuje, že Zachariáš byl v tomto případě nejen němý, ale i hluchý.

Otázka: Ukazují projevy Zachariáše a Petra v Lk 1,70 a Sk 3,21, že Země byla mladá, protože proroci mluvili „od počátku“?

Odpověď: Ne, protože „od počátku“ je výraz pro „od prvních dob“. Mluvili od počátku lidstva, nikoli od počátku, tedy šest dní předtím. Lukáš 1,70 tedy neurčuje, jak dlouhý byl den.

Příklady použití slova „počátek“, které se nevztahuje k počátku stvoření, najdete v Lk 1,2; J 8,25; 15,27; 16,4; Sk 26,5.

Otázka: Cestoval Ježíš v Lk 1,80; 2,52; 4,16 do Indie a učil se od hinduistických učitelů, jak tvrdí někteří stoupenci hnutí New Age?

Odpověď: Ne. Kniha When Cultists Ask na str. 146–148 zmiňuje, že toto tvrdil ruský autor Nicolas Notovitch. Uvádí také, že Ježíš hojně citoval ze Starého zákona, ale nikdy z hinduistických védských „pisem“. V odpovědi je třeba zohlednit pět bodů.

1. Lukáš 1:80 se vztahuje na Jana Křtitele, nikoli na Ježíše. Zachariáš byl Janovým otcem a Zachariášova chvalozpěv k Bohu v Lukášovi 1:67–79 se nevztahuje na Ježíše, ale na jeho dítě: „prorok Nejvyššího; neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu“ (Lk 1:76, BSB)

2. Lukáš 2:39–40 uvádí, že se Ježíš vrátil do Nazaretu, nikoli do Indie.

3. Lukáš 2:41 uvádí, že každý rok chodili Ježíšovi rodiče, pravděpodobně spolu s Ježíšem, do Jeruzaléma.

4. V Lukášovi 2:51–52 se píše, že i poté, co mu bylo dvanáct let, Ježíš vyrůstal v Nazaretu.

5. A konečně, Lukáš 4:16 uvádí, že Ježíš byl vychován v Nazaretu.

Stručně řečeno, neexistuje žádný důkaz, že by Ježíš vycestoval kamkoli mimo Palestinu a Egypt. Důkazů o tom, že Ježíš jako chlapec odjel do Indie, je stejně málo jako o tom, že odletěl na Měsíc.

Otázka: Ohledně Lukáše 2 mi někdo poslal tento e-mail: „Důvod pro Vánoce má své tradiční kořeny v římských saturnáliích, které křesťanství nahradilo. V Bibli neexistuje žádný precedens pro tento svátek.“

Odpověď: Zde je stručná odpověď:

a) Nevíme, v jakém měsíci a roce se Ježíš narodil, takže jakýkoli den je stejně vhodný jako kterýkoli jiný.

b) Římané měli mnoho svátků, takže jakýkoli den by se dal přirovnat k nějakému římskému svátku.

c) Raní křesťané byli ochotni raději zemřít, než by uctívali jiné bohy, takže Vánoce neměly nic společného s uctíváním Saturna ani žádných jiných idolů během saturnálií.

d) Mnoho raných křesťanů z řad pohanů byli otroci a jelikož Římané měli zvyk udělovat svým otrokům na několik dní dočasnou svobodu během Saturnálií, byl to jediný čas, kdy mohli odejít a sejít se na Vánoce, aniž by byli pronásledováni.

Podrobnou odpověď najdete v následující otázce.

Otázka: Je podle Lukáše 2. kapitoly Vánoce pohanský svátek a proč se slaví 25. prosince?

Odpověď: Ne, Vánoce nejsou pohanským svátkem. Nevíme, v jakém měsíci a dni se Ježíš narodil. Nebylo by však rozumné, aby všichni zemědělci museli někam odcházet, aby byli zdaněni buď v době sklizně, nebo v době setí. Existují dva názory na to, proč jsou Vánoce těsně po Saturnáliích: náhoda a ne náhoda. Zde jsou podpůrné důkazy pro oba názory.

Náhoda: Různé kultury měly svátky v různých obdobích. Například pozdní Řekové měli více svátků než dní, kdy se neslavilo. Římané měli každý 13. nebo 15. den v měsíci (Ides) menší svátek na počest Jupitera. Každých šest dní před tím se konala oběť Junoně a Janovi. Zde je částečný seznam římských svátků.

1. ledna Svatý den zasvěcený Janovi

9. ledna Agonia (na počest Januse)

Únor: Sabinský (nejen římský) svátek očištění zvaný Februa

15. února Lupercalia (nevěnované žádnému bohu)

17. února Quirinalia (na počest boha Marse)

27. února První Equirria (na počest boha Marse)

1. března Matronalia (na počest Junony)

14. března Druhá Equirria (na počest boha Marse)

19. března Quinquatrus (na počest Minervy)

23. března Tubilustrium (očista trub)

duben: Svátek Venuše

25. dubna Robigalia (prosba, aby plíseň ušetřila obilí)

Jaro? Bacchanalia (opilecký, sexuální svátek)

15. května Svátek Merkura a Maie

26. května Ambarvalia (za dobrou úrodu)

9. června Vestalia (na počest Vesty)

13.–14. června Malé Quinquatrus (na počest Minervy)

Měsíc červenec byl přejmenován na počest císaře Julia Caesara, který byl prohlášen za boha.

23. července Neptunalia (v době, kdy byla voda nejvíce potřebná)

Měsíc srpen byl přejmenován na počest císaře Augusta, který byl prohlášen za boha.

9. srpna Vinalia rustica (na počest Venuše)

13. srpna Svátek na počest Diany (otroci byli na jeden den osvobozeni)

23. srpna Vulcania (na počest Vulkána)

4. září Ludi Magni na počest Jupitera, Junony a Minervy (Encyklopedie Britannica, vydání z roku 1957)

13. září Svátek Jupitera (významný pro římský stát)

15. října Říjnový kůň (oběť Marsovi)

1. listopadu Svátek Pomony, bohyně sklizně

17.–24. prosince Saturnalia (oslava zlatého věku Saturna – otroci byli na 8 dní osvobozeni)

Tertullian (198–220 n. l.) ve svém spise O modlářství v 10. kapitole zmiňuje také Quinquatria, Minervalia, Saturnalia, Septimontium a svátek drahého příbuzenství. Data některých z těchto svátků však neznáme přesně.

Smyslem výčtu římských svátků je to, že kdykoli se slavily Vánoce, bylo to s největší pravděpodobností v blízkosti nějakého římského svátku.

Není to náhoda: Slavení Vánoc 25. prosince nebylo náhodou, a to ze tří důvodů.

N1. Ne v těchto obdobích: Některá období byla pro Vánoce méně vhodná než jiná. Kolem 9.–24. března se konalo mnoho gladiátorských představení na počest Minervy. Raní křesťané pravděpodobně nechtěli být venku a slavit, když Římané hledali lidi, kteří by bojovali s divokými šelmami. 13. září bylo v popředí uctívání Marse, ochránce státu. Křesťané by v té době také nechtěli být nápadní.

N2. Soutěž se Saturnáliemi: Uspořádání Vánoc těsně po Saturnáliích mohlo být záměrné, aby „konkurovaly“ římskému svátku. Tento názor však předpokládá, že Saturnálie byly mimořádně důležitým svátkem, což nutně nemuselo být pravdou.

N3. Mnoho křesťanů byli otroci: Více než polovina obyvatel Římské říše tvořili otroci a pravděpodobně ještě větší procento křesťanů byli otroci. Pohanský svátek Saturnálie poskytoval křesťanským otrokům větší svobodu než obvykle, protože otroci byli během této doby dočasně svobodní. Měli tak volný čas na to, aby naplánovali a sešli se ke svému vlastnímu svátku.

Více informací najdete v knize Now That’s a Good Question, str. 362–364.

Otázka: Byly Vánoce v Lukášovi 2 pouze okopírovány z pohanského římského svátku Sol Invictus?

Odpověď: Ne. Svátek Sol Invictus (neporazitelné slunce) se slavil 23. prosince, nikoli 25., kdy se dny začaly prodlužovat. Kromě toho nemohly být Vánoce okopírovány ze svátku Sol Invictus ještě ze dvou dalších důvodů.

1) Svátek Sol Invictus se začal slavit teprve v letech 270/274 n. l. za vlády císaře Aureliána, který pronásledoval křesťany.

2) Syrský křesťan Efraim (cca 350–378 n. l.) zaznamenává, že se Kristovo narození slavilo. Ukazuje, že se slavilo přibližně 13 dní po zimním slunovratu. (Hymny o narození, hymnus 4, str. 235). Efraim žil v západní části perské Sásánovské říše, kde se svátky vyhlášené římským císařem neslavily.

V Římské říši pronesl Řehoř Nazianský kázání, které někteří považují za jedno z jeho nejlepších, o Kristových narozeninách, a to buď 25. prosince 380 n. l., nebo 6. ledna 381 n. l. (Projev 38, str. 345–351).

Otázka: Je v pořádku, když křesťané v Lk 2,1 zkracují slovo „Christmas“ na „Xmas“?

Odpověď: Je to v pořádku. Jak poukazuje R. C. Sproul v knize *Now That’s a Good Question*, str. 364–365, zkratkou nebylo písmeno X, ale kříž, a není v tom zamýšleno žádné zneuctění Ježíše.

Otázka: Proč by v Lk 2,1–5 císař Augustus údajně způsobil chaos tím, že údajně nařídil všem, aby se vrátili do svého rodného města?

Odpověď: Nejprve to, co tvrdí skeptik Isaac Asimov, a poté dvě různé odpovědi.

Asimovova příručka k Bibli (str. 929) přímo uvádí: „Římané nemohli v žádném případě provést tak podivné sčítání lidu, jako bylo toto. Proč by chtěli, aby každý člověk byl přítomen ve městě svých předků, a ne v městě, ve kterém skutečně bydlel? … Ne, je těžké si představit složitější spletici nepravděpodobností a Římané by jistě žádné takové sčítání lidu neuspořádali.“

C. Vibius Maximus, římský prefekt Egypta, by s tím nesouhlasil. Daňový edikt Vibia Maxima z roku 104 n. l. totiž vyžadoval, aby se všichni v Egyptě vrátili do svého rodného města. To by nezpůsobilo chaos pro rolníky a chudší lidi, kteří stejně moc necestovali. Více informací najdete v knize The Case for Christ na str. 135 a ve Wycliffe Bible Dictionary na str. 414, kde se uvádí, že tento výnos je zdokumentován v Deiss LAE na str. 271.

Josefovo vlastní rozhodnutí: Pokud jde o to, zda se Josef vrátil do Betléma, nebo zda nazýval Nazaret svým rodným městem, evangelia ve skutečnosti netvrdí, že císař Augustus nařídil všem obyvatelům říše, aby se vrátili do svého rodného města. Možná měl Josef své vlastní důvody a buď považoval za důležité zapsat se z vlastní vůle jako potomek královské linie, anebo mu to nařídil anděl. Josef však nebyl jediný, kdo pociťoval potřebu vyrazit na cestu kvůli sčítání lidu, neboť hostince v Betlémě byly plné.

Otázka: Proč v Lk 2,1 Josef opustil svůj domov a vrátil se do svého rodného města?

Odpověď: Existují dvě souběžné odpovědi.

Nebeský důvod: Bůh ve své prozřetelnosti zařídil věci tak, aby se naplnilo proroctví, že se Ježíš narodí v Betlémě.

Světský důvod: Buď se Josef sám chtěl prostě vrátit do svého rodného města, anebo se lidé museli vrátit do svých rodných měst, aby se zajistilo, že při sčítání lidu nikdo nebude opomenut. Podobný požadavek, že se každý musí vrátit do svého rodného města, byl obsažen i v egyptském nařízení o sčítání lidu z roku 104 n. l. Prefekt C. Vibius Maximus napsal: „Jelikož se blíží sčítání lidu podle domácností, je nutné vyrozumět všechny, kteří se z jakéhokoli důvodu nacházejí mimo své správní obvody, aby se vrátili domů, aby splnili obvyklý předpis o sčítání lidu a zůstali na své vlastní zemědělské půdě.“ Více informací najdete v knize F. F. Bruce: The New Testament Documents: Are They Reliable. IVP, str. 86–87.

Otázka: Co víme o Quiriniovi z Lk 2,2?

Odpověď: Quirinius byl dvakrát guvernérem. Poprvé to bylo v letech 12 až 6 př. n. l., kdy vedl tažení proti Homanadensianům v Anatolii (dnešní Turecko). Podruhé byl Quirinius guvernérem Sýrie od roku 6 n. l., jak vyplývá z nápisu. Nemáme záznam o tom, které provincii Quirinius velel poprvé. Existují dva názory:

Sir William Ramsay zastává názor, že Quirinius byl poprvé guvernérem Sýrie. (Sýrie sousedí s horami Anatolie.) Ačkoli máme úplný záznam o guvernérech Sýrie z tohoto období a Quirinius je zmíněn až v roce 6 n. l., mohl být Quirinius zvláštním dodatečným guvernérem pro tuto vojenskou výpravu.

F. F. Bruce zastává názor, že Quirinius byl pravděpodobně guvernérem Galatie, která se nachází v Anatolii.

Na okraj je třeba poznamenat, že o starověkém světě existuje mnoho věcí, které nemůžeme dokázat. Například mince z Damašku neobsahují žádné zmínky o římské okupaci Damašku v letech 34 až 62 n. l. Přesto jsme si jisti, že Římané tehdy Damašek ovládali. Stejně tak, když císař Claudius v letech 49–50 n. l. vyhnal Židy z Říma, Josefus tuto událost nikdy nezmínil, pouze Suetonius a Lukáš. Více informací o Quiriniovi najdete na http://www.biblehistory.net/newsletter/cyrenius.htm. Další informace najdete také v knize F. F. Brucea *The New Testament Documents: Are They Reliable?* (str. 86–87), v *Encyclopedia of Bible Difficulties* (str. 365–366) a v knize *When Critics Ask* (str. 383–385).

Otázka: Kdy se v Lk 2,1–5 konaly sčítání lidu v Římské říši?

Odpověď: Sčítání lidu bylo důležité pro stanovení daňových sazeb a Římané je chtěli provádět, aby mohli lid více rovnoměrně (a důkladně) zdanit.

V roce 44 př. n. l. Římané zdanili Židy (i když bez sčítání lidu) podle díla Josefa Flavia „Antiquities of the Jews“, kniha 14, kap. 271.

8–4 př. n. l. Augustus nařídil tři sčítání lidu, z nichž druhé se konalo v letech 8–4 př. n. l. Augustus uvádí, že první sčítání lidu nařídil v roce 8 př. n. l., jak je zaznamenáno v díle Res Gestae 8 – „Augustovy činy“. Provedení sčítání lidu by trvalo několik let. Encyklopedie biblických obtíží (Encyclopedia of Bible Difficulties), str. 366, zmiňuje sčítání lidu v roce 7 př. n. l.

6/7 n. l. Archelaus byl sesazen a jeho území připojeno k Sýrii. Josephus (93–94 n. l.) (Antiquities of the Jews 17.13:5, str. 375) uvádí, že Cyrenius „provedl sčítání lidu jejich majetku“, a o Cyreniovi se podrobněji zmiňuje v díle Antiquities of the Jews 18.1.1, str. 376. Jedná se s velkou pravděpodobností o stejné sčítání lidu, které je zmíněno ve Skutcích apoštolů 5:37.

Rok 20 n. l. – římské sčítání lidu, a poté každých 14 let podle Papyrusu Oxyrhynchus 225 (v Milligan, Řecké papyry, str. 44–47). Více informací k tomuto tématu najdete ve Wycliffe Bible Dictionary na str. 319, 414 a v knize Bible Difficulties & Seeming Contradictions na str. 71–72.

V roce 104 n. l. se v Egyptě konalo sčítání lidu pod vedením Vibia Maxima. To bylo 14 × 6 let po sčítání lidu z roku 20 n. l.

Více informací najdete v publikaci „Bible Difficulties & Seeming Contradictions“ (str. 68–69) a na stránkách http://www.biblehistory.net/newsletter/cyrenius.htm.

Otázka: Zaměnil Lukáš v Lk 2,1–5 toto sčítání lidu se sčítáním, které se konalo v roce 6 n. l. pod vedením Quiriniuse, jak je uvedeno ve Skutcích 5,37?

Odpověď: Ne, a to ze dvou důvodů.

a) Je nepravděpodobné, že by Lukáš, který sčítání lidu zmínil ve Skutcích 5:37, zaměnil toto sčítání se sčítáním před Ježíšovým narozením.

b) Lukáš si sám byl vědom možnosti záměny, a to je s největší pravděpodobností důvod, proč v Lukášovi 2:2 stojí: „([Toto] bylo první sčítání lidu, které se konalo za vlády Quiriniuse, správce Sýrie.)“. To silně naznačuje, že Lukáš věděl, že se konalo více než jedno sčítání lidu. Alternativně si všimněte, že výraz [Toto] v řeckém textu není a slovo „první“ lze přeložit jako „předchozí“. Lukáš 2:2 tedy může podle knihy Bible Difficulties & Seeming Contradictions (str. 71) znamenat také: „Toto se konalo jako sčítání lidu předtím, než se Quirinius stal správcem Sýrie.“

Více informací najdete v knize Bible Difficulties & Seeming Contradictions, str. 68–69.

Otázka: Narodil se Ježíš podle Lk 2,2 za vlády Heroda Velikého, který zemřel v roce 4 př. n. l., nebo v době, kdy byl Quirinius správcem Sýrie v roce 6 n. l., jak uvádí Lk 2,2?

Odpověď: Ježíš se narodil před Herodovou smrtí, kolem roku 4 př. n. l. Nejprve uvedeme dvě možné odpovědi a poté tu pravděpodobnější.

Odpověď 1: F. F. Bruce ve své knize *The New Testament Documents: Are They Reliable?* (IVP), str. 86–87, uvádí, že mnoho gramatiků překládá řecký text z Lk 2,2 jako „předtím, než“ se Quirinius stal správcem, nikoli „zatímco“. *The Baker Encyclopedia of Christian Apologetics*, str. 430–431, tuto skutečnost zmiňuje, ale upřednostňuje třetí vysvětlení.

Odpověď 2: Tertullian (198–220 n. l.) ve spise Proti Marcionovi, kniha 4, kap. 19, str. 378, se domníval, že jméno „Quirinius“ bylo nahrazeno jménem „Saturninus“. Z historického hlediska víme, že Sentius Saturninus byl guvernérem Sýrie v letech 8–6 př. n. l., dokud ho v letech 6–3 př. n. l. nenahradil Varus.

Nejpravděpodobnější odpověď: Quirinius byl guvernérem dvakrát a víme, že podruhé to bylo v roce 6 n. l. Poprvé byl guvernérem v letech 12–6 př. n. l., v době Ježíšova narození, kdy vedl tažení proti Homanadensianům v ké Anatolii. Nevíme však, v jaké provincii byl guvernérem poprvé.

Sám Lukáš si zřejmě byl vědom možnosti záměny ohledně Quiriniuse, neboť ve verši 2 se píše: „Toto bylo první sčítání lidu…“, což naznačuje, že za Quiriniova působení proběhlo více než jedno sčítání lidu.

Viz publikace F. F. Bruce „The New Testament Documents: Are They Reliable?“ (str. 86–87), kde se zabývá všemi těmito názory, a dále „Encyclopedia of Bible Difficulties“ (str. 365–366) a „When Critics Ask“ (str. 383–385) pro další informace.

Otázka: Jak v Lk 2,34 Ježíš způsobil, že mnozí v Izraeli povstali a mnozí padli?

Odpověď: Mnozí, kteří navenek vypadali, že jsou blízko Bohu, se ukážou jako pokrytci, kteří jsou od Něho daleko. Mnozí, kteří byli zlí hříšníci, se pokají a přijdou k Bohu. Ježíš bude světlem nejen pro Židy, ale i pro pohany, jak prorokoval Simeon v Lukášovi 2:32. Některým Židům se to možná nebude líbit.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1375.

Otázka: Jak mohla Anna v Lukášovi 2:37 sloužit Bohu v té době, když jí bylo asi 84 let?

Odpověď: To nemusí nutně znamenat, že jí bylo 84 let, ale spíše to, že byla vdovou již 84 let, což by znamenalo, že jí bylo přes sto let. Lidé, kteří měli k dispozici jen málo účinných léků a jejichž strava se skládala z chleba, trochy masa, mléka, ovoce a zeleniny, mohli žít i dlouhý život. Paradoxně však průměrný věk úmrtí činil něco málo přes 30 let. Důvodem bylo, že téměř polovina všech dětí zemřela ještě předtím, než dospěla. Vzpomeňte si na časy, kdy jste jako dítě potřebovali lékařskou péči; co kdyby jste ji nemohli dostat?

Každopádně i ve svých 84 letech Anna stále chodila do chrámu, kde uctívala a sloužila Bohu. I ve svých 84 letech pro ni Bůh měl připravený nový a zvláštní úkol – šířit zvěst o Mesiáši. Uctívat a sloužit Bohu a šířit zvěst o Mesiáši je to, co bychom měli aktivně dělat i my, bez ohledu na náš věk.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary, str. 1375–1376.

Otázka: V Lk 2,40 se píše, že milost je nezasloužená přízeň. Jaká byla tedy Boží milost vůči Ježíši?

Odpověď: Tím je vyjádřeno, že Ježíš měl Boží milost; znamená to, že Bůh Otec měl radost z toho, jak Ježíš rostl, a že Bůh Otec i Duch posilovali Ježíšův lidský růst. Více informací najdete také v diskusi k Lukášovi 2:52.

Otázka: V Lk 2,43–50 – neuposlechl Ježíš své rodiče a možná i zhřešil tím, že se k nim nevrátil?

Odpověď: Ne, Ježíš neporušil žádný z příkazů své matky. Marie si možná na základě Lukáše 2:48 myslela, že Ježíš byl neposlušný. Rodiče se však někdy mýlí, když si myslí, že jejich děti nedělají správnou věc. Nikdy mu nedali příkaz, který by Ježíš neuposlechl, a Ježíš si možná ani neuvědomil, že už odešli.

Obecně platí, že děti mají poslouchat své rodiče. Pokud však naši rodiče odporují Božímu příkazu, musíme v dané věci poslouchat Boha, a ne své rodiče.

Otázka: Odmlouval Ježíš ve Lk 2,49 své matce?

Odpověď: Ne. S úctou vysvětlit, proč jste byli na určitém místě, neznamená odmlouvat rodičům. Ježíš mluvil se svou matkou, ale neodmlouval jí.

Otázka: V Lk 2,52 se píše, že nikdo nerostl v milosti u sebe samého, a jelikož Ježíš je Bůh, jak tedy Ježíš rostl v milosti u Boha?

Odpověď: V Bibli slovo „Bůh“, pokud se nevztahuje na modlu, někdy znamená Boha Otce, jindy Boha Syna, jindy Boha Ducha a jindy Boha v Trojici. Zde znamená Boha Otce a Ducha.

Kromě toho má Bůh Otec vůči Bohu Synu roli Boha, jak jasně ukazuje Židům 1:9, kde se píše: „proto Bůh, tvůj Bůh…“ (BSB). Podle Židům 5:7–8 se i Ježíš během svého pobytu na zemi učil podřízenosti a poslušnosti.

Otázka: Kdy přesně připadalo patnácté léto Tiberiova panování, o kterém se zmiňuje Lukáš 3:1?

Odpověď: Ohledně „patnáctého roku Tiberiova“ panuje dvouletá nejistota, protože Tiberius byl po dobu dvou let spolucísařem s Augustem. Pokud se počítá od doby, kdy byl spolucísařem, pak by Janovo působení připadalo na roky 26–27 n. l. Pokud se však počítá od doby, kdy byl Tiberius jediným císařem, jednalo by se o roky 28–29 n. l. Většina lidí se však shoduje na tom druhém datu. Viz The Expositor’s Greek New Testament, sv. 1, str. 480, The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 854 a str. 857–858, a Evangelical Commentary on the Bible, str. 809, kde najdete další informace k tomuto tématu.

Otázka: Jaké mimobiblické důkazy existují v Lk 3,1 o Lysaniášovi, tetrarchovi z Abilene, v patnáctém roce vlády Tiberia (27–28 n. l.)?

Odpověď: Před sto lety neexistoval vůbec žádný. Lysanias z Abilene, který byl popraven v roce 34 př. n. l., žil příliš brzy na to, aby byl relevantní.

Ve dvacátém století se situace změnila. Byl nalezen nápis, který zněl: „Za spásu císařských pánů a celé jejich domácnosti, od Nymphaeuse, osvobozence Lysaniase, tetrarchy.“ Slova „císařští páni“ datují tento nápis do období mezi lety 14 a 29 n. l.

Více informací najdete v knize F. F. Brucea *The New Testament Documents: Are They Reliable?* (IVP), str. 87–88, a v knize Lee Strobela *The Case for Christ*, str. 130.

Otázka: Proč jsou v Lk 3,2 zmíněni Annáš a Kaifáš jako „kněžstvo“?

Odpověď: V dané době mohl být vždy pouze jeden velekněz. Annas byl veleknězem, dokud se Římané nerozhodli ho sesadit. Veleknězem se tedy stal Kaifáš, Annasův zeť, ale Annas měl i nadále vliv v zákulisí. Více informací najdete v knize The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 854.

Otázka: Myslíte si, že v Lk 3,7 byli všichni, kdo přišli za Janem Křtitelem, upřímní?

Odpověď: Ne nutně. Mohli přijít jen proto, aby „viděli tu podívanou“. Přišli i farizeové a saduceové, a Jan je pokáral. Samozřejmě někteří možná zpočátku přišli jen jako „turisté“, ale naslouchali a došli k pokání.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary, str. 1377, a v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 855.

Otázka: Co znamená ve Lukášovi 3:9 výraz „sekera je přiložena ke kořeni“?

Odpověď: V sadu by měl být strom, který nepřináší ovoce, pokácen, aby se uvolnilo místo pro ten, který ovoce přinese. To platí i pro Boží sad. Jan Křtitel varuje, že Boží soud se blíží a zasáhne kořeny stromu, který nepřináší dobré ovoce v podobě přijetí Mesiáše. To je v souladu s NIV Study Bible, str. 1541, New Geneva Study Bible, str. 1608, New International Bible Commentary, str. 1192–1193, The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 211, a Evangelical Bible Commentary, str. 809.

„Sekera přiložená ke kořenům“ NEZNAMENÁ, že bychom měli sami vyřezávat špatné kořeny, které máme. Jan Křtitel spíše vyhrožuje tím, co Bůh učiní.

Existují však dvě možnosti a obě mohou být pravdivé.

Individuálně: „The Believer's Bible Commentary“ na str. 1378 uvádí: „Kristův příchod prověří opravdovost lidského pokání. Ti, kdo neprojeví plody pokání, budou odsouzeni.“

Z obecného hlediska: pokud by židovský národ Mesiáše zavrhl, Kristus by proklel fíkovník (Mk 11,13–14, 20–21) a odřízl by ty větve, jak uvádí Římanům 11,17–20.

Otázka: Proč Ježíš v Lukášovi 3:12–13 řekl toto výběrčím daní?

Odpověď: Výběrčí daní byli opovrhováni nejen proto, že vybírali daně pro nenáviděnou římskou vládu, ale také proto, že byli známí tím, že vybírali více, než jim bylo nařízeno ( ). V Římské říši nedostávali výběrčí daní žádný plat. Výběrčí daní měl spíše za úkol odevzdat římské vládě stanovenou částku peněz. Vše, co přesahovalo tuto částku, si mohl nechat. Výběrčí daní tedy měli volnost vybírat tolik, kolik jen mohli. Ježíš řekl výběrčím daní, aby vybírali pouze to, co měli, což zahrnovalo i přiměřenou částku pro ně samotné. Ježíš jim NEŘEKL, aby přestali být výběrčími daní. Pro lid by totiž bylo lepší mít čestného a seriózního výběrčího daní, než aby výběrčí daní odešel a jeho místo zaujal nepoctivý výběrčí.

Otázka: Proč v Lk 3,14 Ježíš římským vojákům pouze řekl, aby se spokojili se svým žoldem?

Odpověď: Toto jednoduché prohlášení znamenalo, že nemají okrádat ani vydírat ostatní. Římský politický svět byl postaven na využívání moci k hromadění bohatství a Ježíš řekl, že by neměli používat nelegitimní prostředky k získávání bohatství. Ježíš však římským vojákům neřekl, aby přestali být vojáky.

Otázka: Jak vypadal Ježíšův křest Duchem Svatým a ohněm v Lk 3,16–17?

Odpověď: Apoštolové byli pokřtěni Duchem Svatým a na jejich hlavách se objevily ohnivé jazyky ve Skutcích 2. Od té doby je křest Duchem Svatým určen všem věřícím. Oheň zde však spíše znamená soud nad těmi, kteří by odmítli Boží jediný prostředek spásy. Jiní v ohni vidí spíše očištění. Další v něm vidí obojí.

Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 856–857, a v Believer’s Bible Commentary, str. 1378.

Otázka: V Lk 3,21 Jan křtil k pokání, tak proč se nechal pokřtít Ježíš?

Odpověď: Ježíš je bez hříchu, a proto se nemusel z ničeho kát. Proto se Jan ptal, proč se Ježíš nechává pokřtít, místo aby pokřtil Jana. Ježíš se nechal pokřtít, aby řádně splnil vše, co měl Žid učinit. Ztotožnil se s Janem a jeho křtem, ačkoli později měl udělit křest ještě větší. Více informací najdete v knize The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 859.

Otázka: Jak tento verš v Lk 3,22 vyvrací učení o jednotě Boží (Oneness Pentecostalism)?

Odpověď: Duch Svatý sestoupil v podobě holubice. Ježíš není tou holubicí a ta holubice není Ježíšem. Když Otec promluvil z nebe, Ježíš nevydával svůj hlas jako břichomluvec. Ježíš neklamal lidi tím, že by je nechal věřit, že mluví někdo jiný, zatímco ve skutečnosti je jen oklamával.

Otázka: Promluvil při Ježíšově křtu hlas k lidem kolem Ježíše v Matoušovi, nebo jen k Ježíši (Jesus, Interrupted, str. 39–40)? V Matoušovi 3:17 Otec říká: „Toto je můj Syn…“ a v Markovi 1:11 a Lukášovi 3:22 Otec říká: „Ty jsi můj Syn…“

Odpověď: Na jedné straně mohl Otec promluvit dvakrát, jednou k lidem a jednou, slyšitelně či neslyšitelně, k Ježíši. Na druhou stranu mohl Otec jednoduše pronést pouze jednu větu. Na mnoha místech autoři evangelií neuvádějí přesné citace, ale podstatu či význam toho, co bylo sděleno. Snadno se zapomíná, že moderní uvozovky byly ve starověkých spisech neznámé. Bez ohledu na to je ze všech tří autorů zřejmé, že Otec sdělil, že Ježíš je Jeho milovaný Syn, v němž má zalíbení.

Otázka: Kdo je v Lk 3,23 synem Heliho?

Odpověď: Slova „syn“ v řeckém textu nejsou, je tam pouze „z Heliho“. Marií byla dcera Heliho a Heli byl Ježíšův biologický dědeček.

Otázka: Proč v Lk 3,23 mnoho překladů uvádí, že Ježíš byl „jak se mělo za to“, synem Josefa, když výraz „jak se mělo za to“ v řeckém textu není? (Na tuto otázku upozornil muslim Ahmed Deedat.)

Odpověď: Deedat se v tomto případě mýlí. Tato formulace v řeckém textu je. Najdete ji v publikaci The Greek New Testament od Alanda a kol. (3. vydání), stejně tak ve 4. vydání, v Greenově doslovném překladu a v Nestle-Alandově Novum Testamentum Graece.

Ve skutečnosti však, i když Josef nebyl biologickým otcem Ježíše, byl jeho zákonným otcem.

Otázka: Jak je možné, že v Lk 3,23–33 je Marie potomkem Judy, když Alžběta byla podle Lk 1,5 z rodu Áronových dcer a Marie s Alžbětou byly podle Lk 1,36 sestřenice?

Odpověď: Bible neuvádí, z jakého kmene pocházely jejich matky.

Proto by Marie a Alžběta mohly být sestřenice na základě následujících možností:

Obě matky byly sestry: Pokud jejich matky pocházely z neurčeného kmene.

Mariina matka a Alžbětin otec byli sourozenci: Pokud by Mariina matka byla sestrou Alžbětina otce, a Mariina matka by tedy pocházela z rodu Árona a Léviho.

Mariin otec a Alžbětina matka byli sourozenci: Mariin otec byl bratrem Alžbětiny matky, a tudíž by Alžbětina matka pocházela z kmene Juda.

Jeden muslim v tom viděl důkaz, že Marie pocházela z rodu Árona. To je pro muslimy důležité, protože pokud Marie nepochází z rodu Árona, pak je Korán v omylu. Muslimové obecně věří, že Korán na zemi je doslovnou kopií Koránu zapsaného na deskách v nebi (súra 85:20–22).

Podobnou odpověď najdete v knize When Critics Ask na str. 381.

Otázka: Jak se v Lk 4,1–16 dají tyto tři pokušení srovnat s tím, čemu čelí lidé?

Odpověď: Ježíšova tři pokušení se týkala hmotných potřeb, získání moci prostřednictvím kompromisu se zlem a zkoušky Boží moci a ochoty. Vlády udržují lidi v klidu pomocí jídla nebo peněžních výhod, moci získané kompromisem s morálkou a úplného zabezpečení před skutečnými či domnělými nebezpečími.

Obecně řečeno, pokušení oslovují naše tělo, naši duši nebo našeho ducha. 1. Janův 2:16 klasifikuje pokušení jako žádostivost těla, žádostivost očí a pýchu života. Všimněte si, že Satan všechna tři pokušení zahalil do náboženství a dokonce citoval Písmo. Satan pravděpodobně zná Písmo lépe než kterýkoli smrtelník na zemi.

Izraelité putující pouští čelili pokušení spoléhat se na Boží denní zásoby manny, namísto toho, aby si hromadili zásoby navíc nebo si stěžovali na nedostatek masa, jak zmínil Mojžíš v Deuteronomiu 8:3. Mojžíš je v Deuteronomiu 6:10–12 varoval, že až vstoupí do země, stanou se pyšnými. Izraelité pokoušeli Boha v Massá, jak je uvedeno v Deuteronomiu 6:16. Jinými slovy, Ježíš prošel stejným druhem pokušení, jakým čelili Izraelité při exodu, avšak Ježíš je všechny překonal. Ježíš se nám stal příkladem vítězství nad pokušením v Židům 4:14–16; 5:8.

Více informací najdete v publikacích New International Bible Commentary, str. 1192, Believer’s Bible Commentary, str. 1380–1381, The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 213, a The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 863–864, 865.

Otázka: Jaké „zkratky“ k naplnění Boží vůle se objevují v Lukášovi 4:1–16?

Odpověď: Ježíš věděl, že má být jejich Mesiášem, a Satan mu vhodně nabídl tři zkratky k naplnění Boží vůle pro jeho život. Kdyby Ježíš použil svou moc k proměně kamene v chléb pro všechny, následovali by někoho, kdo by zázračně uspokojil jejich fyzické potřeby. Kdyby Ježíš měl veškerou moc nad národy, následovali by někoho, kdo by dokázal zvítězit svou silou. Kdyby Ježíš zázračně přežil pád z chrámu, lidé by ho pravděpodobně přijali a Ježíš by zřejmě nemusel jít na kříž.

Můžeme mít ušlechtilý cíl – něco vykonat pro Boha nebo přivést lidi ke Kristu. Pokud se budeme dostatečně snažit, Satan se postará o to, abychom vždy našli „zkratku“ k dosažení našeho dobrého cíle, a to pomocí prostředků, které se Bohu nelíbí. Úplatky, nátlak, zastrašování a okázalé předvádění jsou prostředky, které bychom neměli používat. Například pokud by někdo nabízel jídlo, charitu, lékařskou péči nebo jiné věci zdarma ostatním, ale pouze těm, kteří vyznávají jeho náboženství, nebo pokud by se k němu obrátili, jednalo by se o úplatek. Slyšel jsem o lidech, kterým byly slíbeny peníze, pokud se obrátí k islámu. To však není „zkratka“, kterou by křesťané měli používat. Když Pizarro a jeho španělští dobyvatelé zrádně zajali inckého krále Atahualpu a donutili jeho poddané zaplatit výkupné ve výši 24 tun zlata a stříbra, řekli mu, že pokud souhlasí s křtem jako [římskokatolický] křesťan, může buď zemřít bolestivou smrtí upálením, nebo rychle uškrcením. To bylo zlé.

Více informací najdete v knize The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 213–214.

Otázka: Co by bylo špatného na proměně kamenů v chléb, jak je uvedeno v Lk 4,3–4?

Odpověď: Normálně by na tom nic nebylo špatného, ale to by bylo mimo mísu. Čtyřicet dní je dlouhá doba bez jídla; lidské tělo to přirozeně nezvládne, i když Mojžíš to dokázal v Deuteronomiu 9:9. Některé z těch šedých vápencových kamenů mohly mít mírnou podobnost s bochníkem chleba. Ježíš mohl svůj půst zkrátit tím, že by využil svého postavení a autority jako Božího Syna a proměnil kameny v chléb. Samozřejmě mohl Ježíš také prostě dojít do nejbližšího města a koupit si chléb, jak to pravděpodobně často dělal jindy. Ježíš se však spoléhal na Ducha, aby ho nadpřirozeně udržoval při životě, místo aby důvěřoval svým vlastním silám.

Více informací najdete v Evangelical Commentary on the Bible, str. 810, Believer’s Bible Commentary, str. 1380, The Expositor’s Greek Testament, sv. 1, str. 487, a The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 862, 863.

Otázka: Co je v Lk 4,9 významného na vrcholu chrámu?

Odpověď: Podle Stracka a Billerbecka (Kommentar zum Neuen Testament aus Talmud und Midrasch, sv. 1, str. 151) existovala rabínská tradice, že Mesiáš se zjeví na vrcholu chrámu. Více informací najdete v „The Expositor’s Bible Commentary“, sv. 8, str. 864–865.

Otázka: Co se v Lk 4,13–14 říká o pokušení a hříchu?

Odpověď: Pokušení není hřích. Ježíš byl těžce pokoušen, ale nikdy nezhřešil. Když jsme pokoušeni udělat něco špatného, přiblížíme se k Bohu a nezhřešíme, je to Bohu milé, že jsme nezhřešili, a není mu proti mysli, že jsme byli pokoušeni. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary, str. 1381.

Otázka: Proč v Lk 4,19 Ježíš citoval pouze část Izaiáše 61,2 a ne poslední část: „A den pomsty našeho Boha“?

Odpověď: Ježíš se představil jako ten, kdo čte ze svitku Izaiáše, a přesně to také udělal. V odpovědi je třeba zohlednit pět bodů.

1. Hebrejská Bible v té době neměla knihy rozdělené na verše, jako je tomu u nás.

2. Ježíš citoval Izaiáše správně, ale necitoval celý verš.

3. Dnes často citujeme verše neúplně. Naším zvykem je používat tři tečky, ale v té době tento zvyk neexistoval.

4. Ježíš řekl, že to, co četl, se naplnilo před jejich očima. Kdyby Ježíš citoval i tu poslední část, pak by to již neplatilo.

5. Tato část Izaiáše je podobná mnoha jiným Izaiášovým proroctvím; mají dvojí naplnění. Dalším příkladem dvojího naplnění je Izaiáš 7:14–17.

Ježíš při svém prvním příchodu naplnil pouze první část verše. Poslední část naplní při svém druhém příchodu. Více informací najdete v knize When Critics Ask, str. 387, v Believer’s Bible Commentary, str. 1382, a v The Expositor’s Greek Testament, sv. 1, str. 489–490.

Otázka: V Lk 4,25 a Jk 5,17 – nepršelo v Eliášově době tři a půl roku, nebo jen tři roky, jak údajně naznačuje 1 Kr 18,1?

Odpověď: 1. Královská 18:1 nespecifikuje, zda se jedná o třetí rok od začátku sucha, třetí rok hladomoru, nebo třetí rok, kdy Eliáš pobýval u vdovy v Sareptě. Navíc výraz „ve třetím roce“ může znamenat po uplynutí tří let.

Více informací najdete v knize When Critics Ask na str. 530.

Otázka: Je v Lukášovi 4:28–32 to, že se věci vyvíjejí dobře, znamením toho, že děláte to, co od vás Bůh chce?

Odpověď: Ježíš v Lukášovi 4:28–32 pronesl správná slova, přesto se věci vůbec nevyvíjely dobře; chtěli ho zabít. Někdy vaše slova vyvolají konflikt, a to může být přesně to, co Bůh chce. Na druhou stranu Lukáš 6:26 říká: „Běda vám, když o vás všichni lidé budou mluvit dobře! Tak totiž činili i jejich otcové falešným prorokům.“

Ježíši se do určité míry dařilo. Poté však Ježíš odhalil jejich vnitřní postoje ohledně nadřazenosti jejich národa a jejich lhostejnosti vůči ostatním.

Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 868.

Otázka: Proč v Lk 4,34–35.41 Ježíš pokáral démona, který mluvil pravdu?

Odpověď: Démon se nesnažil Ježíše oslavit, ale možná se snažil Ježíše vykreslit v špatném světle. Ježíš neměl zájem využít démonovo svědectví, vyjednávat s démonem ani s ním dokonce hovořit; ani my bychom o to neměli mít zájem.

Ježíš neměl zájem o nevhodné a předčasné zvěstování toho, kým Ježíš byl. Další situací, kdy byl démon, který mluvil pravdu, pokárán, je Skutky 16:16–18. Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 872.

Otázka: Co je zajímavého na uzdravení Petrovy tchyně z horečky v Lk 4,38–39?

Odpověď: Když se někdo zotaví z horečky, je obvykle velmi slabý, jí jen málo a sílu nabývá jen postupně. Petrova tchyně však sílu nabyla okamžitě a byla schopna jim sloužit. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary, str. 1383, v The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 215, a v The Expositor’s Greek Testament, sv. 1, str. 492.

Otázka: Proč v Lk 4,40 lidé přinášeli nemocné k Ježíši, když zapadalo slunce?

Odpověď: Byl to večer po sabatu; čekali, až sabat skončí.

Otázka: Proč v Lk 4,42–43 Ježíš nezůstal déle s lidmi, kteří ho chtěli ještě déle poslouchat?

Odpověď: Ježíš měl šířit poselství a potřeboval jít i do jiných měst. Ježíšovi učedníci, mezi nimiž byli nejen dvanácti, ale i sedmdesát a další, se mohli vrátit později.

V naší službě je někdy těžké poznat, kdy je čas přejít k další příležitosti. Ježíš měl jasný smysl pro to, co je důležité, ale neprojevoval zoufalou naléhavost. Spíše měl smysl pro načasování a v různých „obdobích“ dělal různé věci.

Otázka: Co bylo na Petrově lodi v Lk 5,1 tak zvláštního?

A: Vůbec nic. Mnoho lidí mělo čluny a ten Petrův nebyl ničím výjimečným. Pro Ježíše však bylo velmi užitečné vzdálit se od davů a kázat jim. Jeho hlas se nad vodou dobře nesl. I něco obyčejného, jako je běžný člun, se může stát něčím velmi výjimečným, když je to dáno Bohu, aby s tím naložil podle svého uvážení.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1383–1384.

Q: V Lk 5,1–11, v čem se liší rybaření od lovu lidí?

Odpověď: Analogie, metafora nebo podobenství jsou v Bibli uvedeny, aby poukázaly na určitou myšlenku, nelze je však aplikovat do nekonečna k výkladu myšlenek, k nimž nebyly určeny. V této metaforě mají lovit lidi stejně, jako lovili ryby. Rybáři však loví živé ryby, aby je zabili, zatímco učedníci byli povoláni, aby lovili mrtvé lidi a vzkřísili je k životu. Při lovu ryb samozřejmě chcete ulovit tu největší rybu. Při lovu lidí však neexistuje žádná preference pro bohaté, chudé, ženy, muže, slepé, chromé, mladé, staré atd. Při lovu můžete narazit na větve a jiné překážky, ale i tak v lovu pokračujete.

Jak často rybaříte?

Otázka: V Lk 5,3–4 Ježíš požádal Šimona, aby šel lovit ryby v nejteplejší části dne. Jak reagujete, když vám někdo dá radu a vy si myslíte, že o daném tématu ví méně než vy?

Odpověď: Petr byl pokorný a ochotný se učit, protože si uvědomoval, že Ježíš možná ví něco, co on neví. Když vám Bůh řekne něco, co se vám možná nezdá jako nejlepší způsob, jak to udělat, můžete se zeptat sami sebe: „Máte víru jako v mělké vodě, nebo jako v hluboké vodě?“

Na druhou stranu, pokud si ten člověk myslí, že ví víc, ale ve skutečnosti ví méně, můžete ocenit jeho upřímnou snahu pomoci, i když jeho rada nemusí být užitečná. Někteří lidé však vědí méně a měli by si to uvědomovat, ale prostě rádi mluví. Někdy musíte být trpěliví s pošetilými lidmi.

Otázka: Proč si Ježíš v Lk 5,8 vybral za apoštola Petra, hříšného člověka?

Odpověď: Všichni lidé jsou hříšní. Když byl Petr s Ježíšem, uvědomil si, jak hříšný sám je. Podobné pocity měl Izaiáš v Izaiášovi 6:5.

Otázka: Jaký je v Lk 5,8 rozdíl mezi lovem ryb a lovem lidí?

Odpověď: Při lovu si zvíře nemůže vybrat a je prostě zabito. Při rybaření se ryba sama rozhodne, zda se nechá chytit. Navíc řecké slovo pro rybaření zde znamená „chytit je živé“. Máme lidi přesvědčovat, aby přišli ke Kristu, ne je k tomu nutit. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1384.

Otázka: Co se v Lukášovi 5:12 říká o beznadějných situacích?

Odpověď: Když někdo trpěl malomocenstvím, šlo o chronické onemocnění. Ve skutečnosti se tam neříká, že ten muž měl malomocenství; spíše se tam píše, že byl „plný malomocenství“. Jinými slovy, nacházel se v pokročilém stadiu nemoci a situace vypadala docela beznadějně.

Za druhé, někteří by Ježíše považovali za obřadně nečistého už jen proto, že se dotkl malomocného. To bylo dobré pravidlo, které mělo zabránit šíření nemoci. Pro všechny však bylo nepochybně překvapivé, že Ježíš přesto natáhl ruku a malomocného se dotkl. Ještě ohromující samozřejmě bylo, že ho malomocenství opustilo.

Pro Ježíše jsme byli všichni duchovně malomocní. Přesto k nám Ježíš přišel, dotkl se nás, i když jsme byli malomocní, a řekl nám: „Buď čistý.“

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1384.

Otázka: Myslíte si, že v Lk 5,16 potřeboval Ježíš více či méně času s Otcem než my?

Odpověď: Dalo by se myslet, že Ježíš potřeboval více času, aby se připravil na cestu ke kříži. Na druhou stranu měl Ježíš s Otcem vždy dobrý vztah a ve svých modlitbách nemusel vyznávat žádné hříchy.

Bez ohledu na to však i Ježíš potřeboval čas o samotě, aby mohl mluvit se svým Otcem. O kolik více my potřebujeme mluvit s Bohem! Je moudré trávit čas s naším Otcem předtím, než učiníme důležité rozhodnutí, tak jako to udělal Ježíš předtím, než si vybral svých dvanáct učedníků.

Otázka: Měl ten ochrnutý v Lk 5,20 víru?

Odpověď: Kromě vzkříšení Lazara z mrtvých je to jediný zázrak, který Ježíš vykonal, přičemž uzdravený člověk předtím neprojevil žádnou víru. Jeho čtyři přátelé měli víru, aby ho přinesli a spustili skrz střechu. Možná měl ochrnutý víru, ale není to zaznamenáno. Bez ohledu na to však ochrnutý prokázal poslušnou víru, když udělal to, o co ho Ježíš požádal v Lukášovi 5:25. Více informací najdete v knize The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 880.

Otázka: Proč ve Lukášovi 5:20–21 považovali farizeové odpuštění hříchů za rouhání?

Odpověď: Někdy může bezchybně správná logika a správné premisy v kombinaci s jednou nesprávnou premisou vést k mylnému závěru.

Stejně jako je pouze ten, komu bylo ublíženo, jediným, kdo může odpustit křivdu, která mu byla způsobena, správně usoudili, že odpouštění hříchů je něco, co může činit pouze Bůh. Kdyby si pouhý člověk troufal tvrdit, že odpouští hříchy, bylo by to rouhání a pokus o to, aby zaujal místo, které právem náleží Bohu. Možná ani neuvažovali o tom, že by Ježíš mohl být něčím víc než pouhým člověkem.

Více informací najdete v knize The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 881.

Otázka: Proč si Ježíš v Lk 5,27–39 vybral právě výběrčího daní?

Odpověď: Když se nad tím trochu zamyslíte, zní to šíleně. Výběrčí daní byli Židy opovrhováni, protože nejenže vybírali daně, které lidé nechtěli platit, ale vybírali je pro okupační Římany. Většina Židů je považovala za nečisté a za vyvrhele, kterým je třeba se vyhýbat. Ježíšovi učedníci byli vybráni, aby šířili evangelium mezi lidmi, a bylo pobuřující, že by si Ježíš vybral výběrčího daní jako jednoho z vyvolených, aby oslovil právě ty lidi, od nichž daně vybíral. Ve skutečnosti byl Ježíš obviněn z nečistoty jen proto, že jedl s Levim a jeho přáteli. Ale Boží cesty nejsou našimi cestami. Levi nebyl „hlavním výběrčím daní“ jako Zacheus, ale jen obyčejným výběrčím daní. Opustil své povolání a následoval Ježíše jako bývalý výběrčí daní . Více informací najdete v The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 217–218, a v Evangelical Commentary on the Bible, str. 812.

Otázka: Proč přesně byli farizeové v Lk 5,34–35 nepřátelští vůči Ježíši?

Odpověď: Čím více Ježíš prohlašoval a uplatňoval svou autoritu, tím nepřátelštější se farizeové stávali. Mezi farizeji nenajdete ani nejmenší náznak toho, že by si říkali: „Jsme tak rádi, že byl uzdraven malomocný a ochrnutý.“ Ježíš zpochybňoval jejich teologii, jejich společenské konvence, jejich půst, jejich sobotu – zkrátka, Ježíš pro ně představoval výzvu. To, že uzdravený malomocný šel za kněžími, by pro ně bylo také připomínkou. Více informací najdete v New International Bible Commentary, str. 1196–1197, a v The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 217.

Otázka: Jaké jsou v Lk 5,34–35 další příklady „neslučitelných“ věcí, jako je učení farizejů, které se lidé snaží smíchat s Kristovým učením?

Odpověď: Zde je několik příkladů. V Nigérii existují dvě samostatná náboženství zvaná „Chrislam“, která se snaží sjednotit křesťanství a islám. (Mezi sebou se však nespojila). Bahá'í učí, že jejich Bahá'u'lláh, Mohamed, Ježíš, Mojžíš, Buddha a (někdy) Krišna všichni pocházeli od téhož Boha. Existují však dvě skupiny bahá'í a v jedné z nich došlo k vraždám vůdců, pravděpodobně ze strany té druhé. Někteří se snaží kombinovat okultismus, horoskopy nebo věštění s křesťanským či katolickým učením. Někteří se pokusili spojit hinduismus a křesťanství.

Více informací najdete v publikacích „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 218) a „Evangelical Commentary on the Bible“ (str. 812–813).

Otázka: Co znamenají metafory o oděvech a měchách ve Lukášovi 5:36–38?

Odpověď: Nový kus látky by se „nehodil“ k přišití jako záplata na starý oděv. Je to proto, že po namočení by se nová látka srazila, zatímco stará ne. Stejně tak by farizeové nebyli schopni pochopit, že Ježíš je Mesiáš, dokud by nepřijali, že příchod Mesiáše bude něčím zcela novým. Nám se možná zdá samozřejmé, že příchod Mesiáše bude něčím zcela novým, ale pro ty, kteří ve svém myšlení neměli místo pro Mesiáše, to samozřejmé nebylo. Jak řekl Ježíš v Janovi 8:37, farizeové neměli ve svých srdcích místo pro Jeho slovo.

Metafora o měchách na víno je velmi podobná, jenže jde ještě dál. Staré nemůže pojmout nové, a ten, kdo se bude držet pouze starého, buď praskne, nebo nové nepojme.

Otázka: Bylo „nové víno“ v Lk 5,37–39 alkoholické?

Odpověď: Hebrejské slovo pro víno je yayin. V knize Joela 1,5 se používá v souvislosti s opilci.

Řecké slovo pro víno je oinos. O’Brien ve své knize Today’s Handbook for Solving Bible Difficulties (Dnešní příručka pro řešení biblických obtíží), str. 366–369, uvádí: Noe nepil příliš mnoho hroznové šťávy (Genesis 9:21), Pavel nevaroval před nadměrným požíváním hroznové šťávy (Efezským 5:18) a hroznová šťáva není posměvačem (Přísloví 20:1). O’Brien také poukazuje na to, že kvašení hroznové šťávy při běžné teplotě trvá méně než dva dny.

Na druhou stranu mělo víno v biblických dobách 10–11 % alkoholu, což je méně než u dnešního vína či silnějších nápojů. Navíc víno ředili vodou.

Otázka: Jak souvisí zmínka o tom, že staré víno chutná lépe (Lk 5,39), s předchozím podobenstvím o měchách na víno?

Odpověď: Neznamená to, že „staré“ je vždy lepší než „nové“. Spíše mnozí zde upřednostňovali „staré“ učení Starého zákona smíšené s jejich tradicemi natolik, že odmítali „nové“ učení Ježíše. Nemělo by se očekávat, že se Ježíšovo učení bude líbit všem Židům. Stejně jako někomu více chutná starší víno, tak i následování Ježíšových slov by nevyhovovalo jejich vkusu.

Více informací najdete v knize Hard Sayings of the Bible, str. 457–458, a v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 885–886.

Otázka: Co podle farizejů v Lk 6,1 bylo špatného na sbírání klasů?

Odpověď: Deuteronomium 23:25 uvádí, že je v pořádku sníst malé množství obilí z cizího pole, takže o to nešlo. Farizeové to spíše považovali za žně, a žně byly prací, která byla v sobotu zakázána. Sklízet větší množství obilí je sice práce, ale považovat sbírání několika zrn za práci bylo absurdní. Více informací najdete v knize „The Tony Evans Bible Commentary“, str. 970.

Otázka: Co v Lukášovi 6:1,4 ukázal Ježíš tím, že nechal učedníky jíst obilí?

Odpověď: Když farizeové vytvářeli lidské tradice a vydávali je za Boží zákon, Ježíš neváhal je porušit, aby ukázal, že to není Boží zákon. Na druhou stranu lidské zákony, které se nevydávaly za Boží zákon, jako například placení daní císaři, Ježíš dodržoval.

Otázka: Jaký je v Lk 6,2 rozdíl mezi dodržováním pravidel a následováním Boha?

Odpověď: Často se tyto dva přístupy jeví jako stejné, protože Bůh chce, abychom dodržovali Jeho zákony i poslouchali vládu. Samozřejmě, jak říká Petr ve Skutcích 4:19, existuje rozdíl mezi následováním Boha a dodržováním i náboženských zákonů , pokud jsou tyto náboženské zákony v rozporu s tím, co Bůh přikázal. To je jasný případ.

Existuje však někdy situace, kdy následování Boha znamená neuposlechnout dobrý a správný zákon? Je to vzácné, ale stává se to, pokud je v sázce vyšší princip.

Nejprve to ilustruji na jednoduchém, základním příkladu. Jednou jsem vystoupil z auta, které stálo na ulici v naší čtvrti v protisměru. Bylo to špatné? No, přišel policista, poděkoval mi a pak odešel. Nyní vám vysvětlím souvislosti. Na ulici uvízla jiná řidička, protože jí vybitá baterie v autě, a já jsem jí tam pomáhal s nastartováním. (Ačkoli to policista nevěděl, tou druhou řidičkou byla ve skutečnosti moje žena.)

Když David v 1. Samuelově 21:1–6 porušil zákon z nutnosti, nedošlo k žádnému pokárání ani napomenutí ze strany Boha. David a jeho muži plnili Boží vůli, ale nacházeli se v zoufalé situaci bez jídla. Někdy se můžeme ocitnout v zoufalé situaci, i když plníme Boží vůli. Zůstat naživu mělo vyšší prioritu než jíst obřadní chléb, který měli jíst pouze kněží a jejich rodiny. V Lukášovi 6:9 Ježíš připomíná, že je v pořádku konat dobro; pokud někomu v sobotu spadlo zvíře do příkopu, je v pořádku pracovat, aby se ho zachránilo a vytáhlo ven.

Více informací najdete v New International Bible Commentary, str. 1197.

Otázka: O jakém druhu dobra a zla Ježíš mluvil v Lk 6,9?

Odpověď: Slovo „zlo“ se zde používá podobně jako anglické slovo „bad“; může znamenat morálně špatné věci, nebo může znamenat věci škodlivé. Ježíš použil metaforu škodlivých věcí, aby zdůraznil jak věci užitečné, tak morálně dobré. Nenechali byste své zvíře v sobotu zemřít z nedbalosti. Stejně tak je v pořádku zázračně uzdravit člověka kterýkoli den v týdnu, kdykoli budete chtít. Bylo však zajímavé, že Ježíš jim tuto otázku položil a hned poté, ve verši 11, diskutovali o tom, jaké zlo by mohli v sobotu Ježíši způsobit.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1387.

Otázka: Proč byli farizeové v Lk 6,11 tak rozhněvaní?

Odpověď: Zdálo se, že jim na tom muži vůbec nezáleželo, ale ani by neměli nic proti tomu, aby byl uzdraven. Farizeové byli velmi rozzlobení, protože mužova ruka byla ochrnutá už tak dlouho, že počkat ještě jeden den po sobotě, aby ho uzdravil, by nic nezměnilo. Ježíš mohl toho muže uzdravit den před sabatem. Jediným důvodem, proč si vybral právě sabat – kromě toho, že tam byl dav – bylo dát farizejům najevo, že se nehodlá podřídit jejich výkladu sabatu. Na jedné straně byli tedy velmi rozzlobení, ale na druhé straně, vzhledem k Ježíšovým kým činům, čekali, že něco takového udělá. V jistém smyslu tedy čekali, až se budou moci rozzlobit.

Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 887, a v Believer’s Bible Commentary, str. 1387.

Otázka: Je „kázání na rovině“ v Lk 6,17–49 totéž jako kázání na hoře v Mt 5–7?

Odpověď: Je nepravděpodobné, že by se jednalo o stejné kázání. Ačkoli ani Matouš, ani Lukáš netvrdili, že zaznamenali vše, co bylo v každém kázání řečeno, v obou se vyskytuje dostatek odlišného obsahu na to, aby se jednalo o různá kázání. V obou se však také nachází mnoho velmi podobného obsahu. Dalo by se očekávat, že Ježíš kázal podobné poselství několikrát před různými davem.

Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 890, v New International Bible Commentary, str. 1197, v The Tony Evans Bible Commentary, str. 970–971, a v Believer’s Bible Commentary, str. 1388.

Otázka: Proč Ježíš v Lk 6,19 uzdravil všechny?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit dva body.

1. Hlavním cílem nebylo poskytnout Izraelitům lékařskou péči. Cílem bylo spíše to, aby tato uzdravení byla znamením, které ukáže světu, že Ježíš je Mesiáš.

2. Nikdy se nestalo, že by Ježíš přišel k skupině lidí a uzdravil je všechny, ať už to chtěli, nebo ne. V tomto případě byli uzdraveni všichni, kdo přišli k Ježíši; Ježíš nikoho z nich neodmítl. Stejně tak, pokud jde o spasení, jsou spaseni všichni, kdo přicházejí k Ježíši; On nikoho neodmítá. Ne všichni jsou však spaseni, protože ne všichni se rozhodnou přijít k Bohu s vědomím, které mají.

Otázka: Povzbuzuje Ježíš v Lk 6,20 tím, že nazývá chudé blahoslavenými, chudé proletariáty, aby se spokojili, protože by se měli vzbouřit proti bohatým ve společnosti, jak učí komunismus?

Odpověď: Je pravda, že Ježíš nás učí být spokojeni a radostní v Kristu. Je také pravda, že komunismus se značně zasloužil o to, aby učil lidi být nespokojeni, nešťastni a způsobovat utrpení druhým. Komunismus, jak je praktikován v některých zemích, jednoduše nahradil vyšší společenskou třídu novou elitní třídou, členy komunistické strany.

Je to podobné situaci, jaká panovala před stovkami let v ruské stepi, kdy kmen kozáků vždy volal „svoboda“, když se vrhal do boje, a to i při neprovokovaných útočných nájezdech s cílem zajmout a zotročit jiné.

Otázka: Proč byl Ježíš v Lk 6,21.25 zjevně proti smíchu?

Odpověď: Ježíš nebyl obecně proti smíchu a radosti, neboť podle Izaiáše 61:3 měla smutek nahradit radost. Ježíš dokonce vyprávěl řadu vtipných podobenství. Spíše byl Ježíš proti lidem, kteří byli lehkomyslní nebo spokojeni se stavem věcí, i když nebyli v pořádku před Bohem, a kteří se nestarali o druhé. Abychom to vyjádřili v pojmech dnešní psychologie, Ježíš viděl lidi, kteří si mysleli: „Já jsem v pořádku, ty jsi v pořádku“, zatímco ve skutečnosti v pořádku nebyli a ani ostatní nebyli v pořádku a potřebovali pomoc. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1389.

Otázka: Co je v Lk 6,22.26 špatného na tom, když o vás všichni mluví v dobrém?

Odpověď: Není vždy špatné, když o vás někdo mluví v dobrém, jako Ježíš mluvil v dobrém o Natanaelovi v Janovi 1:48, a dobré jméno je požehnáním v Kazateli 7:1. Mějte však na pozoru, když o vás všichni mluví v dobrém. Je to jasné znamení, že děláte kompromisy ve svém křesťanském svědectví.

To není požehnáním pro lidi, o nichž se mluví špatně kvůli jejich zlým činům. Je to požehnáním pro lidi, o nichž se mluví špatně kvůli tomu, že slouží Bohu.

Viz kniha „When Critics Ask“ (str. 389) pro odlišnou, ale doplňující odpověď a „Believer’s Bible Commentary“ (str. 1387) pro další informace.

Otázka: Proč Ježíš v Lukášovi 6:27 říká: „Vy, kteří mě posloucháte“?

Odpověď: Nejedná se o ty, kteří jen letmo zaslechli Ježíšova slova. Jedná se o ty, kteří naslouchali, aby si vzali k srdci to, co Ježíš přikázal.

Více informací najdete v knize „The Expositor’s Bible Commentary“, sv. 8, str. 893.

Otázka: Proč bychom měli v Lk 6,27 milovat své nepřátele?

Odpověď: Židé rozlišovali čtyři hlavní druhy nepřátel: většinu Římanů, zloděje, vrahy a hříšníky obecně. Ježíš řekl, abychom je všechny milovali. Existují čtyři důvody ze čtyř úhlů pohledu.

Naše poslušnost: Bůh nám to prostě řekl.

Naše štěstí: Nemůžeme být šťastní, pokud jsme plní nenávisti k ostatním lidem. Ještě závažnější je, že 1. Janův 3:10,15; 4:10 klade otázku, jak můžeme skutečně milovat Boha, kterého jsme neviděli, pokud nemilujeme své bratry, které jsme viděli.

Boží láska: Měli bychom se navzájem milovat, protože Bůh miluje svět (Jan 3:16). Podle Římanům 5:6 miluje Bůh dokonce i bezbožné.

Jejich potřeba naší lásky: Ostatní potřebují naši lásku, naše modlitby a poselství evangelia. Naše reakce, která je v rozporu s přirozeností, je svědectvím o Bohu pro svět.

Otázka: Kdy bychom podle Lukáše 6,29 měli nastavit druhou tvář a kdy ne?

Odpověď: Neměli bychom oplácet zlo zlem a neměli bychom se mstít (Římanům 12:17–19).

1. Nenechme, aby na nás ostatní pohlíželi s pohrdáním (1. Timoteovi 4:12).

2. Měli bychom bránit chudé a utlačované (Jeremiáš 7:6; 22:16) (Izaiáš 1:17; 58:6, 10; Jeremiáš 5:28; 22:16; Galatským 2:10; Žalm 41:1; Přísloví 14:21; 24:11–12; 29:7; 31:9, 20; Efezským 4:28; 1. Timoteovi 6:18–19; Jakub 1:27).

3. Neměli bychom dovolit, aby ostatní mluvili špatně o tom, co považujeme za dobré (Římanům 14:16).

4. Konkrétně bychom měli mít připravenou odpověď na otázky týkající se naší víry (1. Petr 3:15).

Otázka: Kdy bychom podle Lk 6,30 měli nechat lidi, aby si vzali to, co nám patří?

Odpověď: Pokud by vám někdo vzal plášť, pravděpodobně ten svrchní, šlo by zřejmě o loupež na ulici. Kdyby šlo o krádež, mohli by si vzít i více.

Je třeba dodržovat některé obecné zásady.

1. Duše jiných lidí mají větší cenu než veškerý náš majetek.

2. Nesprávné zabavování majetku lidmi nebo vládou je zlé, ale naše utrpení je svědectvím pro svět a oslavuje Boha.

3. Neměli bychom lidem vždy dávat všechno. Například podle 2. Tesalonickým 3:10 bychom neměli dávat jídlo někomu, kdo odmítá pracovat. Neměli bychom poskytovat pohostinství lidem, kteří učí falešné nauky, které vedou ke zkáze duše (2. Janův 10–11).

Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 893.

Otázka: Jak a proč bychom měli podle Lukáše 6:35 milovat své nepřátele, aniž bychom za to očekávali něco na oplátku?

Odpověď: Na odpověď na tuto otázku by se dala napsat celá kniha. Vidíme alespoň pět důvodů, proč nám Bůh dal tento příkaz, abychom ho poslouchali.

Láska k druhým: Měli bychom brát velmi vážně Boží přikázání, abychom milovali druhé, jak ukazují 1. Janův 3:10,18; 4:19–21.

Svědectví světu: Milovat své nepřátele není pro lidi přirozenou reakcí. Poslušnost Bohu v této oblasti je svědectvím světu, že v nás je láska, která není přirozená, ale nadpřirozená.

Někteří jsou budoucími věřícími: I někteří z těch, kteří jsou nyní nepřáteli evangelia, jako byl Saul z Tarsu, se jednoho dne stanou křesťany a půjdou do nebe.

Oslavování Boha: Odrážíme Boží charakter a Bůh stále miluje své nepřátele. Poslušnost Bohu a láska k našim nepřátelům je způsob, jak oslavovat Boha, a my jsme stvořeni pro Boží slávu, jak ukazuje Izaiáš 43:7.

Pro naše vlastní dobro: Chovat v srdci nenávist ubližuje nám samotným stejně jako ostatním.

Otázka: Jaký je smysl podobenství o slepém, který vede slepého (Lk 6,39)?

Odpověď: Z tohoto podobenství se můžeme poučit o jedné hlavní věci, ale nezapomeňme si všimnout i dvou vedlejších bodů.

Hlavní poučení je, že obecně platí: pokud je někdo slepý (ať už fyzicky, duchovně, nebo kvůli nevědomosti či zaujatosti), nemůžete mu poskytnout výhodu, že by ho vedl vidoucí člověk, pokud jste ve skutečnosti slepí sami. Nemůžete někoho dovést na místo, kde jste už byli, pokud jste tam sami nikdy nebyli.

Vedlejší poučení, které vyplývá z toho, že Ježíš považoval za nutné uvést toto podobenství, spočívá v tom, že není neobvyklé, když se lidé snaží vést ostatní, zatímco sami jen předstírají, že mají k tomu potřebné předpoklady.

Druhým méně významným bodem je, že pokud se slepý člověk skutečně pokusí vést jiného slepého, může mít štěstí a může to alespoň na krátkou dobu dopadnout dobře, zejména pokud ten, kdo vede, tou cestou již dříve prošel. Když se však objeví nová nebo nepředvídaná překážka, jako je například jáma, může to mít katastrofální následky jak pro toho, kdo je veden, tak pro toho, kdo vede.

Z toho plyne klíčové ponaučení: náboženský vůdce, který odmítá Ježíše jako Mesiáše a Pána, povede ostatní lidi rovněž do jámy záhuby.

Více informací najdete v „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1391 a v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 971.

Otázka: Znamená verš v Lukášovi 6:40, že člověk musí být dokonale vyučen, než se stane učedníkem, jak tvrdí Boston Church of Christ?

Odpověď: Ne. Kniha „When Cultists Ask“ (str. 148) to dobře vysvětluje: „Dokonalé poznání není něco, čeho lze dosáhnout během tříletého intenzivního kurzu, … Je to cíl celoživotního učení se od Krista.“ Učení se od Krista je stav i cíl a dokonalé poznání není předpokladem pro to, aby se člověk stal učedníkem. Jeden můj známý studoval Bibli velmi pilně a jako mladý křesťan četl každou jednotlivou stránku. Jak roky plynuly, stále ji studoval, ale méně často. Nejsem si jistý, zda někdy přečetl celou Bibli podruhé.

Křesťané v mnoha skupinách si někdy mylně mohou myslet, že učení a formování učedníků je jen krátkodobá záležitost pro mladé křesťany. Avšak stejně jako loď na tekoucí řece, když nejdete vpřed, jdete vzad.

Otázka: Co symbolizují třísky v Lk 6,41–42?

Odpověď: Toto navazuje na předchozí podobenství dvěma způsoby. Oba příklady se týkají takzvaných „odborníků“, kterým by se nemělo věřit, a oba se týkají pokrytců, kteří tvrdí jednu věc, ale ve skutečnosti jsou jiní. V tomto humorném příkladu jsou však ještě čtyři další body.

1. Možná jsme opravdu neschopní vidět velkou trámu ve vlastním oku. Nebo naopak, trám vidíme, ale jsme opravdu dobří v tom, jak si namlouvat, že tam buď není, nebo že není důležitá.

2. Možná jsme opravdu dobří v tom, že vidíme i mikroskopické chyby u druhého člověka. Nebo si jen myslíme, že jsme dobří v tom, že vidíme chyby u druhého člověka, bez ohledu na to, zda tam skutečně jsou, či nikoli.

3. Možná vůbec netušíme, že se soustředíme na drobné domnělé nedostatky u druhých, zatímco jsme slepí (možná záměrně) k našim vlastním, mnohem větším nedostatkům.

4. Pokud chceme ostatním v určité oblasti pomáhat, musíme být dobrým příkladem ve svém vlastním životě.

Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 971 a v „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1391.

Otázka: Jaké jsou podle Lukáše 6,41–42 příklady falešných odborníků v dnešní době?

Odpověď: V politice, náboženství, vědě. Také se stává, že skutečný odborník v jedné oblasti vystupuje jako odborník v jiné oblasti, ve které má jen málo znalostí.

Otázka: Jaký význam má strom a poklad v Lk 6,43–45?

Odpověď: Strom si nevybírá, jaký druh ovoce přinese. Druh ovoce je určen povahou stromu. I když máme určitou možnost volby ohledně toho, jak nás vnímají ostatní lidé, nemáme takovou bezprostřední možnost volby ohledně ovoce, které náš život přináší, jak si rádi myslíme. Většinou se projevuje to, co přirozeně vychází z našeho srdce.

Pokud někdo používá sprostá slova a řekne: „Promiň, to mi prostě vyklouzlo“, proč to tedy vůbec měl v srdci? Je opravdu problémem to, že to tam bylo a vyklouzlo, nebo je problémem to, že to tam vůbec bylo?

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1391 a v The Tony Evans Bible Commentary na str. 972.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Lk 6,43 se píše, že dobrý strom nepřináší zkažené ovoce a naopak, dostanou se do nebe i světscí, ale počestní lidé?

Odpověď: Všichni lidé, kteří jsou morálně bezúhonní a spravedliví, půjdou do nebe, ale to je irelevantní, protože žádný člověk, kromě Ježíše Krista, nesplňuje Boží standard morální bezúhonnosti.

Stejně tak dítě, které nenávidí své rodiče a odmítá je ctít, není poslušným dítětem, bez ohledu na to, čeho jiného se zdržuje.

Otázka: Co znamená podobenství o dvou domech v Lk 6,46–49?

Odpověď: Na toto podobenství se lze dívat ze dvou úhlů pohledu.

Stavitelé: Jeden stavitel postavil dům, který měl dlouho vydržet, na základech, které nevydrží. Oba dohromady tedy nevydrží déle než samotné základy. Život je často takový. Když stavíte něco, co by mělo být trvalé, na něčem, co se posouvá jako písek, nedivte se, že zdánlivě trvalé stavby se mohou tak rychle zhroutit.

Domy: Oba domy mohly zpočátku vypadat stejně pevně. Dům postavený tak, aby vydržel, je postaven jinak než dům, který není postaven tak, aby vydržel. Bůh nás stvořil, abychom trvali navěky, a my bychom měli podle toho budovat i své životy.

Hlavní myšlenka: Spojíme-li oba pohledy, Ježíšova hlavní myšlenka spočívá v tom, že stavění na poslušnosti vůči Ježíši je trvalé, zatímco cokoli jiného je jako stavění na písku. Je sice pravda, že první stavitel byl moudřejší a stavěl lépe než ten druhý, ale to není to, co Ježíš zdůrazňoval. Ježíš řekl, že první stavitel slyšel jeho slova a plní je. Proto první stavitel postavil lepší dům.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1392.

Otázka: Co bylo v Lk 7,1–9 významné na setníkovi a jeho služebníkovi?

Odpověď: Evangelium nebylo určeno pouze Židům, ale všem lidem, včetně tohoto nežidovského, ale bohabojného setníka. Setník byl poddůstojník velící asi stovce mužů. Římská armáda se v Galileji objevila až v roce 44 n. l., takže tento setník pravděpodobně sloužil pod Herodem Antipasem. Lukáš uvádí o něco více podrobností než Matouš, což odráží Lukášův větší důraz na evangelium určené i pro pohany. Lukáš 7,10 naznačuje, že Židé by měli respektovat bohabojné pohany, tak jako to učinili tito Židé. Ve skutečnosti měl tento setník dokonce větší víru než ostatní lidé v Izraeli. Setník pravděpodobně pochyboval, zda Ježíš jeho prosbu vyslyší, a proto požádal, aby se za něj přimluvili i starší města. Starší se možná ocitli ve velmi nepříjemné situaci. I kdyby sami v Ježíše nevěřili, z úcty k setníkovi, který daroval všechny tyto peníze, museli stejně jít za Ježíšem a požádat ho jménem setníka.

Pokud Ježíš a židovští starší tohoto pohana respektovali, měli by ostatní Židé následovat jejich příkladu. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary, str. 1392, The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 897, The Expositor’s Greek New Testament, sv. 1, str. 510, The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 221–222, a v Evangelical Commentary on the Bible, str. 815.

Otázka: Co bylo na víře setníka v Lk 7,6–9 obzvláště chvályhodné?

Odpověď: Ve skutečnosti to byly alespoň dvě věci. Za prvé, setník pochopil, že Ježíšovo slovo má veškerou autoritu, kterou potřebuje, bez ohledu na to, zda Ježíš fyzicky stojí před služebníkem, či nikoli. Jedna věc, kterou setník chápal lépe než většina lidí, byla představa autority. Za druhé, jako vojenský velitel okupační armády ( ) v Lukášovi 7:5–7 projevil velkou pokoru. Uvědomil si, že podrobený lid měl výhrady a považoval ho za příliš nečistého, než aby vůbec mohl vstoupit do jeho domu, a setník byl ochoten se dobrovolně podřídit těmto omezením. Více informací najdete v „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1393 a v „The Expositor’s Bible Commentary“, sv. 8, str. 897.

Otázka: Co je významné na tom, že Ježíš v Lukášovi 7:11 vykonal tento zázrak v malém městečku Nain?

A: Nain ležel jen pár mil za kopcem od Nazaretu. Nain se nacházel velmi blízko Šunemu, kde Elizeus vzkřísil syna ženy ze Šunemu. Všichni obyvatelé vesnice to věděli a věděli také, že ten samý Bůh, který vzkřísil syna ženy ze Šunemu, je ten samý Bůh, který vzkřísil syna této vdovy. Více informací najdete v knize „The Expositor’s Bible Commentary“, sv. 8, str. 899.

Q: Jak v dávných dobách truchlili Židé, jak je popsáno v Lk 7,11–17?

Odpověď: V tehdejší židovské kultuře truchlili 30 dní. Někdy si najímali profesionální truchlící, kteří zajistili, aby byl za zemřelého náležitě truchleno. Truchlení bylo důležitou záležitostí a mělo velmi veřejný charakter. Když Ježíš vzkřísil syna té vdovy, truchlící samozřejmě přišli o práci. Je zajímavé, že Lukáš 7,11.17 uvádí, že Ježíš tento zázrak vykonal v Nainu a jeho sláva se rozšířila jak po celém okolí, tak dokonce až do Judeje.

Otázka: Proč se v Lk 7,21–23 zdálo, že Jan pobízí Ježíše, aby učinil více?

Odpověď: Jan možná již slyšel o Ježíšově moci, ale překvapilo ho, že ji Ježíš stále nepoužíval autoritativním způsobem, jak by lidé od Mesiáše očekávali. Možná Jan povzbuzoval Ježíše, aby prosadil svou autoritu, a Ježíš věděl, že to nemá dělat. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1392.

Otázka: Jak mohli ve Lukášovi 7:30 farizeové – nebo kdokoli jiný – naplnit Boží záměr, když jsme hříšní a nedokonalí?

Odpověď: To neznamená, že měli být bezhříšní a dokonalí. Šlo spíše o to, zda obecně byli Bohu milí. Například David sloužil Božímu záměru ve své generaci, jak uvádí Skutky apoštolů 13:36.

Otázka: Vzhledem k tomu, že Boží milost je neodolatelná, jak mohli farizeové v Lk 7,30 odmítnout Boží záměr pro sebe?

Odpověď: Vysvětlení nám může poskytnout Lukáš 17:31–33. Lotova žena byla zachráněna před zničením Sodomy zásahem andělů. Rozhodla se však zůstat a ohlédnout se, i když jí bylo řečeno, aby šla dál, a tak nakonec stejně zahynula. Stejně tak je to vážné varování, že Bůh může lidi vysvobodit z nebezpečí a může v jejich životech působit. Přesto mohou stále zahynout kvůli svému vlastnímu rozhodnutí.

Někteří kalvinisté používají frázi „žádné ztracené případy“. Tato fráze účinně vyjadřuje mnoho klíčových prvků jejich pohledu. Jelikož Bible učí, že Bůh je všemocný, vševědoucí, svrchovaný nad vším a že každý Boží plán se naplní, je snadné logicky dojít k závěru, že u Boha neexistují žádné „ztracené případy“.

Stejně jako je pravdou tvrzení „jednou spasen, navždy spasen“, avšak nejde o vyváženou pravdu, i tvrzení „žádné ztracené případy“ je pravdou, ale rovněž nejde o vyváženou pravdu. Zde je několik příkladů z Bible, které by mohly způsobit problémy někomu, kdo zastává nevyvážený názor, že neexistují žádné ztracené případy.

1. Andělé pomohli zachránit Lotovu ženu před smrtí. Přesto hned poté stejně zemřela.

2. Stejně tak byli všichni Izraelité při exodu ušetřeni hněvu faraóna i hněvu Božího díky Paschě. Přesto je pro nás příkladem to, že stejně zemřeli pod Božím hněvem na poušti, jak říká Pavel v 1. Korinťanům 10:1–10.

3. Farizeové v Lukášovi 7:30 odmítli Boží záměr pro sebe samé.

4. V podobenství o rozsévači došlo ke ztrátě toho, co bylo zaseto do srdce člověka, jak je uvedeno v Matoušovi 13:19.

5. V Ježíšově podobenství o hostině v Lukášovi 14:23 Bůh upřímně zve hosty, kteří však odmítají přijít.

6. V 2. Korinťanům 6:1 nás Pavel varuje, abychom nepřijímali Boží milost „nadarmo“. Pavel nám nedal varování, abychom ho lehkomyslně smetli ze stolu slovy: „To se mi nikdy nemůže stát.“ Pavel to s varováním myslel vážně a chtěl, abychom ho brali vážně.

7. Boží Duch byl v životě krále Saula tak skutečně přítomen, že se Saul stal jako by jiným člověkem (1. Samuelova 10:5–7, 9–11). Jedná se o jednu z nejdramatičtějších zkušeností znovuzrození, jaké lze ve Starém zákoně najít. Přesto Duch Hospodinův od Saula odešel (1. Samuelova 16:14).

8. V době Noeho, při exodu a v mnoha dalších případech se píše, že Bůh „litoval“, že něco učinil. To neznamená, že Bůh litoval toho, co udělal, ale spíše že ho to zarmoutilo. Dalo by se říci, že žádná z těchto situací ve skutečnosti nebyla „ztraceným případem“, protože Bůh situaci obrátil a i ony se staly součástí Božího plánu (Efezským 1:11; Římanům 8:28; Přísloví 16:4). Tvrdit však, že Bůh „situace obrátil“, je v rozporu s představou klidného Boha, jemuž každé stvoření vždy plně vyhovuje podle Jeho zamýšlené (byť skryté) vůle.

9. Ve jménu náboženství docházelo k hrozným hříchům, které „Bohu ani nepřišly na mysl“ (Jeremiáš 7:31; 19:5; 32:35). To neznamená, že Bůh nebyl vševědoucí. Spíše Bůh nechtěl, aby si lidé byť jen na vteřinu mysleli, že by to bylo Božím přáním nebo součástí jeho vůle.

10. Někdy se dějí věci, které Bůh výslovně nechtěl, jako například smrt bezbožných v Ezechielovi 18:23,32 a skutečně ohavné věci v Ezechielovi 8:6.

11. Bůh natahuje ruce, aby k němu lidé přišli, a někteří nepřicházejí (Římanům 10:21; Izaiáš 65:2; Matouš 23:37). Bůh zve lidi na svou hostinu a někteří z pozvaných odmítají (Matouš 22:3–8).

12. Některé věci lámou Bohu srdce (Jeremiáš 4:19–22; 9:1; Lukáš 19:41–44; Matouš 23:37–39). Ať už souhlasíte s tím, že se jedná o „ztracené případy“, nebo ne, jsou to rozhodně „případy, které lámou srdce“. Četl jsem o alespoň jednom extremistovi, který učil, že Bůh měl potěšení ze stvoření určitých lidí jen proto, aby je mohl poslat do pekla a navěky je tam trápit. Nicméně jak nekalkvinisté, tak i mnozí kalvinisté se shodují, že to není to, co učí Bible. Konkrétně 2. Petr 3:9 a Ezechiel 18:23,32 říkají, že je to nesprávné.

Vyvážená pravda: „žádné ztracené případy“ je součástí biblické pravdy. Všichni by se měli shodnout na tom, že Bůh nemá žádná překvapení a že nikdo, o kom Bůh, který je vševědoucí, věděl, že půjde do nebe, se tam nedostane. Nicméně tvrzení „žádné ztracené případy“ se stává omylem, když je vykládáno jako „žádné srdcervoucí případy“; to by znamenalo, že Bůh má potěšení ze zla a hříchu, nebo by nás to učilo, že modlitba nemá žádný význam kromě toho, že je uklidňujícím útěchem pro změnu srdce modlícího se člověka.

Závěr: Zlo má své příčiny. Jelikož se všichni shodují na tom, že Bůh není ani původcem, ani přímou příčinou zla, existují příčiny, které nepocházejí přímo od Boha. Tyto příčiny jsou v konečném důsledku ztracené případy. Bůh nemá žádné ztracené případy v tom smyslu, že vše spolu působí jako součást Jeho plánu. Přesto má Bůh ztracené případy v srdcervoucím smyslu, kdy vševědoucí a všemohoucí Bůh natahuje ruce k lidem, kteří nepřicházejí, a Bůh se rozhoduje nechat je setrvat v jejich zvolené ztracenosti.

Otázka: Proč Ježíš v Lk 7,31–35 přirovnává tuto generaci k vybíravým dětem?

Odpověď: Mnozí odmítli Jana kvůli jeho asketickému způsobu života a ti samí lidé odmítli Ježíše, protože on takový asketický způsob života nevedl. Nešlo o způsob života Jana ani Ježíše, ale oni jen hledali výmluvy, aby jim nemuseli věnovat pozornost. Více informací najdete v „Tony Evans Bible Commentary“ na str. 973, v „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ na str. 223 a v „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1394.

Q: Proč by Ježíš v Lk 7,36 souhlasil s tím, že bude jíst s farizejem?

Odpověď: Proč by ne? Bylo by podivné, kdyby Ježíš přijímal a jedl s výběrčími daní a hříšníky, ale ne s jinými, jako jsou farizeové. Ježíš neodmítal farizeje, kteří k němu přicházeli, ale oni naopak odmítali Ježíše. Odmítali Ježíše, protože Ježíš nechtěl uznat jejich autoritu nad sebou. Více informací najdete v knize „The Expositor’s Greek New Testament“, sv. 1, str. 515.

Otázka: Do jaké míry bychom měli chodit na večírky a jiné akce pořádané hříšnými lidmi, jak je uvedeno v Lk 7:36?

A: Neměli bychom chodit na akce, kde budeme v pokušení dopustit se hříšných činů nebo kde by to mohlo vypadat, že schvalujeme hříšné činy, které tam ostatní páchají. Pokud tedy například někdo pořádá večírek, na kterém se bude užívat nelegální drogy, neměli byste tam chodit, i když je sami užívat nebudete. Pokud se skupina lidí chystá do striptýzového klubu, nebo dokonce pokud vám váš šéf řekne, že do striptýzového klubu musíte jít, třeba kvůli klientům, je to okamžik, kdy se musíte rozhodnout – a kdy celý svět uvidí –, zda milujete svou práci více než Boha, nebo ne. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1395–1396.

Otázka: Jedli v Lukášovi 7:38 vleže na břiše?

Odpověď: Ano, jedli, což vysvětluje, proč ta žena stála za Ježíšem, aby mu umyla nohy. Možná se to naučili v době, kdy byli pod nadvládou Peršanů, Řeků a Římanů, kteří také jedli tímto způsobem. Někdy měli hosté k dispozici umyvadlo, aby si mohli umýt nohy sami, nebo sluhu, který jim je umyl, ale Šimon to zřejmě neměl. Více informací najdete v knize The Expositor’s Greek New Testament, sv. 1, str. 516, a v knize The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 223.

Otázka: Proč v Lk 7,39 došel farizej Šimon k závěru, že Ježíš není prorok?

Odpověď: Pokud Ježíš nedokázal rozpoznat to, co bylo zřejmé – že by se neměl nechat dotýkat ženou, která byla zjevně hříšnicí –, pak Šimon usoudil, že může vyloučit, že by Ježíš byl prorokem. Šimon, běžné židovské jméno, se zdál být více znechucen Ježíšem než tou ženou. Více informací najdete v „Tony Evans Bible Commentary“, str. 973, a v „New International Bible Commentary“, str. 1199.

Otázka: Naznačuje Lukáš 7:47, že si člověk odpuštění získává sám?

Odpověď: Ne, tento verš ukazuje vztah, nikoli nutně příčinu. Žena, jíž bylo mnoho odpuštěno, milovala mnoho, což bylo důsledkem toho, že jí bylo mnoho odpuštěno. Nic nenasvědčuje tomu, že by její velká láska způsobila odpuštění jejího peněžního dluhu. Její láska byla důsledkem jejího odpuštění, nikoli příčinou jejího odpuštění. Více informací najdete v knize „Bible Difficulties & Seeming Contradictions“ na str. 22 a v „The Expositor’s Bible Commentary“, sv. 8, str. 897.

Otázka: Bylo Šimonovi v Lk 7,47 odpuštěno málo proto, že bylo méně co odpouštět, nebo proto, že mu ještě mnoho zůstalo neodpuštěno?

Odpověď: Šimon si pravděpodobně myslel to první, ale Ježíš věděl, že tomu tak není. Při odpovědi je třeba zvážit dva body.

Z Šimonova pohledu si Šimon pravděpodobně myslel, že je docela dobrý člověk a že má jen málo toho, co by potřebovalo odpuštění.

Z Božího pohledu je v každém z nás mnoho toho, co je třeba odpustit.

Ježíš tím chtěl říci, že Šimon se nechoval vděčně ne proto, že by nebylo co odpouštět, ale proto, že Šimon neviděl, že by bylo co odpouštět.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1395 a v The Bible Knowledge Commentary: New Testament na str. 224.

Otázka: Byly v Lukášovi 7:47 hříchy té ženy odpuštěny proto, že milovala hodně, nebo jsme spaseni skrze víru, jak říkají Lukáš 7:50 a Efezským 2:8?

Odpověď: Obě skutečnosti se vzájemně doplňují. Při odpovědi je třeba zohlednit dva body.

1. Podle F. F. Brucea v knize *Hard Sayings of the Bible*, str. 461–463, může řecké slovo v Lukášovi 7:47, *hoti*, znamenat „kvůli“ nebo „v důsledku“.

2. Ať už je to jakkoli, i když nás zachraňuje Bůh a ne my sami, na tom, že tuto spásu přijímáme, se podílí jak naše láska, tak i naše víra. Ježíš v Lukášovi 7:50 řekl: „Tvá víra tě zachránila.“

Více informací najdete v knize Evangelical Commentary on the Bible, str. 816.

Otázka: Jak v Lukášovi 7:47–50 zachránila ženu její víra?

Odpověď: Ježíš tím nechtěl říci, že víra, která je v rozporu s Boží vůlí, může nějakým způsobem převážit nad Bohem. Její víra však sehrála roli v jejím spasení. Ve skutečnosti je víra důvodem (i když ne tím hlavním), proč je člověk spasen, jak ukazuje Židům 4,2.

Katolická církev učí, že víra a skutky hrají ve spasení podobnou roli v tom smyslu, že nás oba nějakým způsobem činí více hodnými spasení. Mnozí luteráni a kalvinisté (jako například Loraine Boettnerová) rovněž učí, že víra a skutky nám nejenže nedávají zásluhy, ale mají ve spasení stejnou roli v tom smyslu, že ani jedna z nich nehraje žádnou roli v tom, jak jsme spaseni, ale obě jsou výsledkem spasení.

Faktem je, že víra není skutkem a má jinou roli než skutky, jinak by Pavel nikdy nenapsal Efezským 2:8–9. Kdybychom byli spaseni skrze skutky, pak by se na spasení podílela zásluha některých našich skutků. I když větší víra je výsledkem spasení, není to v rozporu s Pavlovým učením, že víra je tím, skrze co jsme spaseni. Jelikož Pavel říká, že jsme spaseni skrze víru „ “, nikoli skutky, zdůrazňuje nejen to, že víra není skutkem, ale také to, že v tom, když skrze víru poznáváme, kým je Kristus, a odevzdáváme se Božímu milosrdenství, není žádná „zásluha“.

Lukáš 7:50 a Židům 4:2 patří mezi verše, které ukazují, že víra má svou roli, i když nám nepřináší zásluhy. Bůh milostivě dopustil, aby naše víra hrála roli při příchodu ke Kristu. Kromě toho Pavel jasně rozlišoval mezi skutky, které nespasí, a vírou, skrze kterou jsme spaseni.

Pro kalvinisty a luterány, stejně jako pro všechny křesťany obecně, je doporučenou knihou dílo kalvinisty R. C. Sproula. Jeho kniha „Faith Alone“ (Pouze víra) skvěle biblicky vymezuje rozdíl mezi skutky a spasení z milosti skrze víru. Bylo by nelogické, kdyby kalvinista přijal knihu R. C. Sproula, pokud by považoval víru pouze za další skutek.

Otázka: Jak může člověk v Lk 7,50 „odejít v pokoji“, když ví, že spáchal velké hříchy?

Odpověď: Jedná se o pokoj, který žádný psychiatr nedokáže dát. Je to pokoj plynoucí z vědomí, že vám Bůh skutečně a upřímně odpustil. Nejde o popření toho, co jste udělali, ani o popření závažnosti vašeho činu, ale o uvědomění si, že Bůh je větší než to. Člověk možná bude muset na zemi stále žít s důsledky toho, co udělal, ale Bůh dokáže i trest a následky proměnit v pozdější požehnání. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1395.

Q: Trpěly ženy posedlé zlými duchy v Lk 8,2 pouze psychickou poruchou?

Odpověď: Pokud věříte Bibli, nemůžete věřit, že démoni byli pouze psychologickým problémem, a to z následujících důvodů:

Démoni jsou vnější: mohou vstoupit do člověka, opustit ho a přejít například do prasat.

Démoni mají osobnost: mohou myslet a jednat nezávisle na lidské vůli.

Otázka: Oženil se Ježíš v Lk 8,3–4 a J 2,1–11 s jednou nebo více ženami, které doprovázely učedníky, jak věří polygamní mormoni a některé další sekty?

Odpověď: Ne. Nejprve si uveďme ženy, o kterých víme, že doprovázely Ježíše a učedníky. Podle Lukáše 8:3–4 to byly Marie Magdaléna, Joanna, manželka Chuzy, Susanna a další. Další pasáže zmiňují Salome (Mk 15,40), Marii, matku Jakuba (Mk 15,40; Lk 24,10), a Martu, Mariinu sestru. Jen pro zajímavost: Joanna, manželka Chuzy z Lk 8,3 ( ), je první zmíněnou osobou spojenou s královskou rodinou. Všimněte si, že již byla vdaná.

V Janovi 2:2 se píše, že Ježíš byl na svatbu pozván jako host. Ženich nikdy není pozván na svou vlastní svatbu.

Neexistuje žádný důvod tvrdit, že by se Ježíš někdy oženil, měl děti nebo že by se narodily děti bez hříšné přirozenosti. Ačkoli žádný verš přímo neříká, že by se Ježíš nikdy neoženil, žádný verš také neříká, že by Ježíš neletěl na Mars. Argument z mlčení nedokazuje ani jedno, ani druhé.

Zde jsou všechny ostatní pasáže o ženách z období před vzkříšením:

Joanna a Salome nejsou nikde jinde zmíněny.

Marta (spolu s Marií) byla zmíněna pouze ve třech pasážích z doby před vzkříšením: při večeři (Lukáš 10:38–41), při uzdravení jejich bratra Lazara (Jan 11:1–45) a při druhé večeři s Lazarem (Jan 12:1–8).

Jelikož se o nich nikde jinde nemluví, nemohl by být téměř žádný silnější argument pro to, že si Ježíš vzal Marii, než pro to, že si vzal její sestru Martu. Ježíš však dodržoval Mojžíšův zákon a sňatek jednoho muže se dvěma sestrami, pokud byly obě naživu, byl podle Leviticus 18:18 zakázán. Mormoni, kteří toto učí, si pravděpodobně neuvědomují, že tím učí, že Ježíš zde údajně porušil starozákonní manželské zákony.

Více informací najdete v knize When Cultists Ask, str. 163.

Otázka: Mohlo by být slovo „mysterion“ v Lk 8,9–10 podobné řeckým mystickým náboženstvím?

Odpověď: Někteří liberální učenci si to mysleli. Avšak ekvivalentní hebrejské slovo pro „tajemství“ se vyskytovalo i v mimobiblické hebrejské literatuře, takže zde není žádný důvod k spojování s vzdálenějšími řeckými náboženstvími. Více informací najdete v knize „The Expositor’s Bible Commentary“, sv. 8, str. 906.

Otázka: Jaký je smysl toho, aby se v Lk 8,16–17 neskrývala zapálená svíčka pod nádobou?

Odpověď: Účelem zapálené svíčky je svítit; dát ji pod koš nebo pod postel by bylo absurdní. Stejně tak je smyslem křesťana oslavovat Boha, a skrývat své svědectví a neoslavovat Boha je stejně podivné. Bushely se používaly k uchovávání obilí a zboží, které se kupovalo a prodávalo. Postel byla místem pohodlí, nebo pro některé i lenosti. Někteří křesťané dnes skrývají své svědectví kvůli práci, pohodlí nebo požitkářství. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary, str. 1398.

Otázka: Proč by lidé měli v Lk 8,18 dávat pozor na to, co slyší?

Odpověď: Bůh nemá žádnou povinnost dávat komukoli neomezené příležitosti k naslouchání evangeliu. Nepovažujte příležitost k nalezení pravdy za samozřejmost, ať už pro sebe, nebo pro někoho jiného.

Kromě toho Bůh soudí lidi na základě toho, co měli příležitost poznat, jak ukazují Římanům 4:15 a 5:12. 2. Petrův 2:20–22 říká, že pro některé lidi by bylo lepší, kdyby nepoznali cestu pravdy, než aby ji poznali a odvrátili se od ní.

Otázka: V Lukášovi 8:19–21, ctil zde Ježíš svou matku?

Odpověď: Ježíš ctil své rodiče, ale v tomto případě jednal proti tomu, o čem věděl, že si jeho matka přeje. Měli bychom poslouchat své rodiče, ale když jsou jejich přání v rozporu s tím, co víme, že si Bůh přeje, musíme nejprve poslouchat Boha. Pro malé dítě je těžké poznat, co Bůh chce, zvláště pokud jeho rodiče říkají něco jiného. Ježíš však v tomto případě již byl dospělý.

Otázka: Proč v Lk 8,19–21 nebyl přítomen Ježíšův otec Josef?

A: Písmo to neuvádí. Církevní tradice však říká, že Josef zemřel ještě předtím, než se Ježíš stal dospělým mužem.

Otázka: Proč se učedníci neměli bát, jak je uvedeno v Lk 8,22?

Odpověď: Na jedné straně to byli profesionální rybáři, kteří toto jezero nepochybně mnohokrát přepluli. Na druhé straně byla bouře tak silná, že se báli utonutí. Ježíš však řekl: „Přeplujme na druhou stranu.“ Když Ježíš řekl, že půjdou na druhou stranu, nemohli by jim v tom zabránit ani všichni démoni v pekle. Mimochodem, šlo o velmi intenzivní snahu zabránit Ježíši v tom, aby se dostal na druhou stranu. Jediné, co však máme zaznamenáno, že Ježíš na druhé straně udělal, bylo uzdravení posedlého před zraky obyvatel města. Neslyšíme o tom, že by Ježíše následovali nějací obyvatelé města, ale i tak jim Ježíš dal příležitost. Více informací najdete v publikacích The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 226, The Tony Evans Bible Commentary, str. 976–977, a The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 911–912.

Otázka: Jak je možné, že v Lk 8,23 a Mt 5,23–26 Ježíš spal v lodi uprostřed prudké bouře?

Odpověď: Buď Ježíš spal přirozeně, protože byl velmi unavený, nebo byl nadpřirozeně uvržen do hlubokého spánku, aby vyzkoušel učedníky. Nejpravděpodobněji Ježíš spal hluboce, protože byl vyčerpaný z toho všeho kázání.

Existují tři druhy přirozeného spánku: hluboký spánek, REM spánek (spánek s rychlými pohyby očí), během kterého lidé sní, a lehký spánek. Lidé každou noc procházejí několika cykly těchto tří druhů spánku. Ježíš mohl být v hlubokém spánku. Ať už to bylo jakkoli, Ježíš jako člověk spal, když přišla bouře. Ale Ježíš jako Bůh bouři utišil, když promluvil. Pokud dnes v našem srdci zuří démonická bouře, požádejme Ježíše, aby promluvil, pokáral ji a také ji uklidnil.

Za zcela odlišných okolností spal i Jonáš na lodi během prudké bouře.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1398.

Otázka: Proč se Ježíš v Lk 8,25 a Mt 8,26 ptal, kde je jejich víra?

Odpověď: Byla to jakási zkouška pro učedníky; neuspěli v ní. V Lukášovi 8:22 Ježíš řekl učedníkům, že se chystají na druhou stranu. Ježíš byl překvapen jejich strachem. Pochybovali o tom, že

a) Bůh Otec ochrání Ježíše před nepřízní počasí, a/nebo

b) že sám Ježíš je chce ochránit, a/nebo

c) že Ježíš je schopen je ochránit.

Někdy pramení i naše dnešní pochybnosti ze stejných důvodů.

Q: Proč v Lk 8,37 někteří lidé i dnes chtějí, aby Kristus a jeho vliv odešli, i když již viděli jeho účinky?

Odpověď: Ježíš je pro mnoho lidí příliš „nepohodlný“. Narušuje jejich pocit klidu, pohodlí a soběstačnosti. Uvědomují si, že Ježíš je volá ke změně směru, a to způsobem, o kterém si myslí, že ho nechtějí následovat.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1399.

Otázka: Proč v Lk 8,38 Ježíš odmítl žádost toho muže, aby šel s Ním?

Odpověď: Pravděpodobně proto, že Ježíš chtěl, aby ten muž zůstal mezi těmi, kteří ho znali, a byl pro ně svědectvím.

Otázka: Udělala ta žena v Lk 8,43–45 správnou věc, když se dotkla Ježíšova roucha?

A: Ve skutečnosti se lidé, kteří byli považováni za nečisté, nesměli dotýkat těch, kteří nečistí nebyli. Všechny své peníze utratila za lékaře, ale marně. V Markovi 5:26 se píše, že lékaři její stav jen zhoršili, ale Lukáš, který byl sám lékařem, možná chtěl tento detail vynechat. Vzhledem k dané situaci a beznadějnosti její nemoci však Ježíš neměl pro ni žádná slova pokárání; pouze uzdravení a pochvalu. Více informací najdete v „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1399–1400, v „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ na str. 227 a v „Evangelical Commentary on the Bible“ na str. 817.

Otázka: Proč se Lukáš 9,1–11 liší od Matouše 10,1–15 a Marka 6,8–9?

Odpověď: Matouš uvádí podrobnost, že Ježíš jim řekl, aby šli pouze k Židům, zatímco Lukáš to nespecifikuje. Neměli mít žádnou brašnu, žádné jídlo, žádné peníze a ani náhradní tuniku. V této části Ježíš uděluje svou moc (dynamos/dynamin) a autoritu (exousian), takže nepotřebují nic jiného.

Měli však vzít hůl (singulár) nebo nevzít hole (plurál)? Ježíš sice mohl jednoduše říci: „Vezměte jednu hůl, pokud ji máte, ale žádnou navíc“, ale další možností je chyba opisovače.

Možná v kopiích Markova evangelia, které máme, bylo slovo „pouze“ nahrazeno slovem „ne“. Ačkoli všechny kopie, které máme, uvádějí „ne“, v řečtině spočívá rozdíl mezi „pouze“ a „ne“ v přidání dvoupísmenného řeckého slova ei. Kniha Hard Sayings of the Bible (str. 422–424) zmiňuje písařskou chybu jiného druhu, kdy Matouš, ačkoli obvykle velmi dobře znal Marka, v tomto případě následoval Lukáše. Jinými slovy, „pouze/kromě hole“ v Markovi by pravděpodobně mělo být „ne hůl“, jak je tomu u Matouše a Lukáše.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary, str. 1400, a v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 918.

Otázka: Myslíte si, že v Lk 9,1–11 měli všichni dvanácti tuto moc a autoritu, včetně Jidáše Iškariotského?

Odpověď: Je možné, že Jidáš nic nedělal, ale pouze tvrdil, že koná zázraky a vyhání démony. Je však pravděpodobné, zejména pokud vycházeli po dvou, že by ho viděli a nemohl by předstírat. Jinými slovy, i Jidáš tu moc skutečně měl. Pamatujte, že démoni v této chvíli ještě nevěděli, že se Jidáš obrátí ke zlu.

Otázka: Proč měli podle Lk 9,3–5 zůstat v jednom domě v každém městě?

Odpověď: Drobným důvodem je, že by to ušetřilo čas, který by jinak museli strávit tím, že by při přecházení z domu do domu žádali lidi, aby je u sebe ubytovali. Hlavním důvodem by bylo, aby nevznikaly nepříjemné pocity ohledně toho, kdo bude mít tu čest hostit učedníka. Hlavní výhodou je jednoduchost, a to jak z hlediska možného zranění citů, tak z hlediska logistiky.

Podle The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 918, napsal řecký autor Lucianus dílo „Smrt Peregrina“ (Passing of Peregrinus), satiru o kynickém kazateli jménem Peregrinus, který předstíral, že je křesťan, a žil z pohostinnosti křesťanů. Raně křesťanské spisy, konkrétně Didaché, kap. 11–12, varují před potulnými proroky, kteří se pouze živí na úkor druhých. Více informací najdete v „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1400.

Otázka: Existují dnes nějaké situace, kdy byste měli, obrazně řečeno, setřást prach ze svých nohou, jak je uvedeno v Lk 9,5?

Odpověď: Ano, i když doufejme, že to bude výjimečné. Nejprve si všimněte, že ani u pohanů na východním břehu Galilejského moře, kteří Ježíše požádali, aby z toho místa odešel, Ježíš prach z nohou neotřásl. Ale těm, kteří tvrdili, že následují Boha, a přesto odmítali Boží apoštoly a služebníky, Ježíš řekl, aby si prach z nohou otřásli. Pokud nějaká organizace nebo církev tvrdí, že je křesťanská, a přesto odmítá nebo vylučuje ty, kdo následují Boha, možná je na čase setřást prach z nohou. Více informací najdete v knize „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 979.

Otázka: Co je to tetrarcha v Lk 9,7?

Odpověď: Řecké slovo „tetra“ znamená „čtyři“ a vládce Galileje se nazýval tetrarcha, protože vládl nad jednou ze čtyř oblastí Palestiny. Více informací najdete v „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1401.

Otázka: Je ten Herodes v Lk 9,7.9 ten samý, který vládl v době Ježíšova narození?

Odpověď: Ne. Herodes, který dal povraždit betlémské chlapce, se jmenoval Herodes Veliký. Tento Herodes, zvaný Herodes Antipas, byl mladším synem Heroda Velikého a jedné z jeho deseti manželek, Malthace. S největší pravděpodobností nevěděl, že se jedná o toho samého Ježíše, kterého se jeho otec pokusil zavraždit, když byl ještě miminko. Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 979.

Otázka: Proč v Lk 9,7–9, když tetrarcha Herodes projevil zvědavost ohledně Ježíše, Ježíš všeho nenechal, nešel za tím vládcem a neřekl mu to?

Odpověď: Odpověď na otázku, kým Ježíš je, bylo snadné zjistit; stačilo jít za Ježíšem a naslouchat mu. Zdá se, že obtížné není sdělit informaci o tom, kým Ježíš je, ale spíše přimět lidi, aby si tuto otázku položili a chtěli hledat odpověď. Ježíš neběžel za Herodem, tím, kdo uvěznil a zabil Jana. Kdyby to Herodes opravdu chtěl vědět, mohl přijít a poslechnout si to sám.

Otázka: Proč se v Lk 9,14 lidé museli posadit do skupin po padesáti?

Odpověď: Byli to lidé, kteří přišli z daleka, aby slyšeli Ježíše; kdyby to byli jen místní obyvatelé, vrátili by se domů. Písmo neříká, proč měli sedět v skupinách po padesáti, ale usnadnilo by to sčítání a rozdělování košů. To připomíná zázrak v 2. Královské 4,42–44, kde Elizeus nasytil 100 mužů z jednoho hrnce. Těch 5 000 lidí představovalo ztracený svět, hladovějící po Božím chlebu. Učedníci jsou křesťané s omezenými prostředky. Jejich prostředky se rozmnožily natolik, že zbylo dokonce dvanáct košů (kophinoi), jaké se používaly v obchodě. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary, str. 1401, a v The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 228–229.

Otázka: Jaký je v Lk 9,20 rozdíl mezi pojmy „Kristus“ a „Mesiáš“?

Odpověď: „Kristus“ v řečtině odpovídá hebrejskému „Mesiáš“. Jedná se o Pomazaného, který byl zaslíben ve Starém zákoně. Podrobnější odpověď najdete v knize 1001 Bible Questions Answered, str. 28–29.

Otázka: Odmítl Ježíš v Lk 9,20–21 být nazýván Synem Božím, když v Lk 9,20–21 řekl učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Kristem Božím, a v Lk 4,11 pokáral démony za to, že řekli, že je Kristem, Synem Božím?

Odpověď: Na tuto otázku je trochu obtížné odpovědět, protože oba citované biblické odkazy jsou nesprávné, takže musím předpokládat, které verše měl tazatel na mysli. Lukáš 9:20–21 nehovoří o „Synu Božím“, ale o „Kristu Božím“. Korán dokonce připouští, že Ježíš byl Mesiáš (Kristus), takže i muslimové by museli souhlasit s tím, že Ježíš byl Kristus Boží. Ani v Lukášovi 4:11 se o Synu Božím nemluví.

Tazatel možná myslel na Matouše 8:29, kde démoni zeptali: „Co od nás chceš, Synu Boží?“, a poté požádali, aby byli posláni do vepřů. Ježíš neřekl, aby to nikomu neříkali, ale dovolil jim, aby vešli do vepřů. Démoni však pouze přiznávají, že věděli, kým Ježíš ve skutečnosti byl, možná v naději, že to pro ně bude snazší.

V Matoušovi 16:16–20 se Ježíš zeptal učedníků, kým je, a Petr odpověděl: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého.“ Ale i zde Ježíš v té době „napomenul učedníky, aby nikomu neříkali, že je Kristus [Mesiáš]“. Není zde žádná zmínka o tom, že by byli učedníci varováni, aby neříkali, že je Synem Božím.

Otázka: Proč v Lukášovi 9:21 a Matoušovi 16:20 v té době učedníci nesměli nikomu říkat, že Ježíš je Kristus (Mesiáš)?

Odpověď: K čemu by bylo dobré používat tento titul, když buď nevěděli, co Mesiáš učiní, nebo jim byly vštěpovány mylné představy o Mesiáši jako o vojenském dobyvateli. Je lepší nejprve vyvrátit mylné představy o titulu, než se k němu hlásit. Brzy budou otevřeně všem říkat, že Ježíš je Mesiáš, ale nejprve museli lidé poznat, kým Ježíš je, a vidět důkazy Jeho nároku.

Otázka: Jaké jsou podle Lk 9,24–26 dvě běžné překážky křesťanského odhodlání, a to jak tehdy, tak i dnes?

Odpověď: Chamtivost po penězích a strach z hanby. Člověk může vydělat více peněz tím, že se do vydělávání peněz vloží celým svým srdcem a duší, a nezbude mu tak čas na to, co od něj Bůh chce. Člověk se může zdráhat dělat to, co od něj Bůh chce, kvůli strachu z odmítnutí nebo ztráty úcty ze strany ostatních. Více informací najdete v „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1403 a v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 979.

Otázka: Jak to, že někteří v Lk 9,27 a Mt 16,28 neokusili smrt, než uviděli Boží království?

Odpověď: „Okusit smrt“ znamená prožít smrt. Někteří z nich zde nezemřeli, než uviděli Boží království, které přišlo s Ježíšovým vzkříšením a Letnicemi, o 50 dní později.

Otázka: Jaký je v Lk 9,31 rozdíl mezi předpovědí, že Ježíš by mohl být zabit, a Ježíšovým tvrzením, že musí být zabit?

Odpověď: Ježíš neříká, že by to mohlo být nebezpečné a že existuje možnost, že by mohl být zabit. Nehrozilo žádné riziko, že by byl zabit; naopak, bylo naprosto jisté, že naplní svůj osud a bude zabit. Jen pro doplnění: řecké slovo pro „odchod“ či „smrt“ je stejné jako slovo pro „Exodus“. Ježíš se takříkajíc chystal ke svému „Exodu“. Více informací najdete v New International Bible Commentary na str. 1202 a v Believer’s Bible Commentary na str. 1404.

Otázka: Proč v Lk 9,36 a Mt 17,9 učedníci v té době nikomu neřekli o proměnění?

Odpověď: Existují přinejmenším tři důvody.

1. Mohlo by to vyvolat závist mezi ostatními učedníky.

2. Židé, kteří v Ježíše nevěřili, by tomuto zázraku, jehož svědky byli pouze tři učedníci, neuvěřili.

3. Pro věřící by tuto událost brzy zastínilo vzkříšení.

Otázka: Proč v Lk 9,37–39 a Mt 17,15–17 démoni často ubližují lidem, které posedli?

A: Odpověď najdete v diskusi k Matoušovi 17:14–16.

Otázka: Proč v Lk 9,45 nebylo učedníkům sděleno, co Ježíš myslel svými slovy o své zradě?

Odpověď: Pravděpodobně šlo o hovorový výraz znamenající, že tomu nerozuměli. Základní otázka však zůstává: proč tomu nerozuměli? Ačkoli důvodem mohlo být, že je Bůh nebo Satan nadpřirozeně bránil v porozumění, skutečné vysvětlení je pravděpodobně mnohem jednodušší. Obecně platí, že lidé často nerozumějí tomu, co nejsou ochotni přijmout. Jak by mohl někdo, kdo při proměnění zářil takovou nadpřirozenou slávou, utrpět tak hanebnou smrt? Ježíšova smrt by znamenala porážku jejich věci – alespoň si to mysleli. Je zřejmé, že Ježíš by nedopustil, aby jeho věc byla poražena. Učedníci o tom nikdy předtím neslyšeli, nechtěli to slyšet, a tak to pravděpodobně byli sami učedníci , kteří si poprvé bránili tomu, aby tomu porozuměli.

Ježíš, který to věděl, to řekl zde a později ještě jednou, aby jim dal čas to vstřebat. Vzpírali se Ježíšovu utrpení. Později se dozvěděli, že nejen Ježíš bude trpět, ale že i ti, kdo následují Boha, budou trpět pro evangelium.

Více informací najdete v publikacích The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 231, The Expositor’s Greek Testament, sv. 1, str. 531, The Tony Evans Bible Commentary, str. 980, a Believer’s Bible Commentary, str. 1405.

Otázka: Proč se v Lk 9,46 učedníci hádali o to, kdo z nich bude největší?

Odpověď: Všimněte si načasování této události. V Lukášovi 9:10 se vrátili a hlásili svůj úspěch, což jim zřejmě stouplo do hlavy. Ve své pýše dali Ježíše na první místo, ale sami sebe na druhé. Filipským 2:3 a následující říká, že máme považovat druhé za lepší než sami sebe.

Jak také řekl G. Campbell Morgan: „Naše vášeň pro statistiky je sobecká a pochází z těla, nikoli z Ducha.“ 61,5 % lidí by s tím souhlasilo. (vtip) (z Believer’s Bible Commentary, str. 1401.) Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary, str. 1404.

Otázka: Jak je možné, že v Lk 9,49 mohl někdo jiný vyhánět démony?

Odpověď: K vymítání démonů nebylo nutné být jedním z dvanácti učedníků; mohli to dělat i někteří další následovníci. Bůh může tuto moc dát komukoli, komu si přeje.

Otázka: Proč v Lk 9,49 chtěli učedníci toho muže zastavit a proč Ježíš chtěl, aby pokračoval?

Odpověď: Nechápali, jak by mohl věřit a činit toto, když ho neznali. Dvanácti, stejně jako křesťanům v jakékoli konkrétní církvi dnes, by nemělo připadat, že jsou výlučnými zástupci Boha.

Více informací najdete v New International Bible Commentary, str. 1203, v Believer’s Bible Commentary, str. 1406, a v The Tony Evans Bible Commentary, str. 980.

Otázka: Jaké jsou v dnešní době příklady situací, kdy by někdo mohl být v pokušení zastavit službu, protože je odlišná, jak je uvedeno v Lk 9,49?

Odpověď: Křesťané bohužel někdy mohou být sektářští; to znamená, že si cení organizace a postupů více než samotného díla. Nešlo o ortodoxii, ale o příslušnost k určité skupině. Pokud jsou pastory, může jim vadit něco, co je pod Boží kontrolou, ale není pod jejich kontrolou. Pokud to nepochází z jejich organizace, může to být považováno za hrozbu; musí si však uvědomit, že je to hrozba pouze pro jejich kontrolu a organizaci, které ve skutečnosti nemají žádný význam. Mohou být obviněni z krádeže ovcí; ovce však nepatří vůdci ani organizaci, ale patří Hlavnímu pastýři, Ježíši Kristu. Může vás čekat zklamání, pokud si myslíte, že lidé patří vám nebo vaší organizaci, zatímco ve skutečnosti patří Bohu. Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 931.

Otázka: V Lk 9,51 už Ježíš do Jeruzaléma jednou šel, v čem tedy byla tentokrát situace jiná?

Odpověď: Ježíš věděl, že se tam musí dostat do Velikonoc, aby se setkal se svým „osudem“. Na rozdíl od předchozích případů Ježíš věděl, že se před svou smrtí nevrátí. Bylo to osamělé, mít takové tajemství. Dokonce se pokusil sdílet tuto informaci se svými učedníky, ale oni to prostě nepochopili. Více informací najdete v knize The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 232.

Otázka: Proč v Lk 9,53 Samaritáni nepřijali Ježíše tak, jako to dělali dříve?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zvážit tři body.

1. I když se s největší pravděpodobností jednalo o jiné Samaritány, stále zůstává otázka, proč tito Samaritáni Ježíše nepřijali.

2. Tito Samaritáni možná již slyšeli o Ježíšově tvrzení, že je [židovským] Mesiášem, a odmítli to.

3. Jelikož Ježíš cestoval do Jeruzaléma z náboženských důvodů a Samaritáni věřili, že jejich uctívání je lepší než uctívání v Jeruzalémě, Ježíšova cesta nezapadala do jejich představy o tom, co považovali za správné. Jeruzalém by pro ně nebyl tím správným místem uctívání, ale spíše hora Gerizim v Samaří. Ježíšova cesta do Jeruzaléma by nepotvrdila jejich názor, ale spíše ten opačný, a tak se k němu vědomě otočili zády.

Třetí důvod je nejpravděpodobnější.

Více informací najdete v New International Bible Commentary, str. 1203, The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 933–934, a v Believer’s Bible Commentary, str. 1406.

Otázka: Proč v Lk 9,54–55 chtěli učedníci zabít Samaritány?

Odpověď: Ačkoli to Písmo přímo neuvádí, můžeme to odvodit z chování ostatních. Někdy se člověk může tak soustředit na moc, že zapomene na soucit s lidmi.

Člověk by si mohl myslet, že po celé té době, kdy se učili tomu, co Ježíš učil, by Jakub a Jan měli lépe znát Ježíšovo srdce, ale neznali. Věřící mohou vědět mnoho věcí a být účinní ve službě, ale přesto mít strašlivé slepé skvrny. Proto potřebujeme nejen pravdu Bible, ale potřebujeme i jeden druhého, abychom se navzájem napomínali tam, kde nenásledujeme pravdu Bible.

Jednou jsem byl s několika křesťany z Blízkého východu a šli jsme ven, abychom s dalšími lidmi z Blízkého východu mluvili o Kristu. Potkali jsme jednoho muže z Jordánska, který byl od dětství vychován jako křesťan. Požádali jsme ho, aby se k nám připojil při svědectví muslimům, ale on se k tomu stavěl zdráhavě. Po tom, co viděl a slyšel o tom, co muslimové dělají křesťanům v jeho rodné zemi, nechtěl, aby muslimové přišli k Ježíši a šli do nebe. Řekli jsme mu, že pokud k ostatním lidem chová nenávist místo lásky, měl by velmi pečlivě zvážit, zda je skutečně spasen. (1. Janův 3:14–16; 4:8). Naštěstí změnil názor a rozhodl se přijít a vyprávět muslimům o Ježíši.

Možná učedníci měli na mysli Eliáše, který v 2. Královské 1:9–12 seslal oheň na 102 mužů. Situace však byla zcela odlišná. Ježíš nejenže přišel, aby ukázal Boží lásku a zahájil novou éru, ale Samaritáni ho pouze odmítli a nesnažili se ho zatknout, jak se těch 102 mužů pokoušelo zajmout Eliáše.

Otázka: Proč v Lk 9,54–55 Ježíš nechtěl, aby byli Samaritáni zabiti?

Odpověď: To by nijak nepřispělo k tomu, aby se lidé obrátili k Ježíši a dostali se do nebe. Ježíš nechtěl, aby byli lidé okamžitě souzeni za to, že ho nenásledovali a odmítli ho, a za to bychom měli být velmi vděční. V Lukášovi 9:56 Ježíš řekl, že nepřišel, aby lidem zničil život, ale aby je spasil. To nebylo jen Ježíšovým posláním, ale také jeho srdcem. I my bychom měli mít stejné srdce. Více informací najdete v knize „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 981.

Otázka: Proč v Lk 9,57–62 Ježíš odmítl, aby ho tito tři muži přímo následovali?

Odpověď: Ačkoli to Písmo výslovně neuvádí, okolnosti se zde zdají být velmi odlišné od případu posedlého z Gerasy. U uzdraveného posedlého nebylo ani náznaku pokárání a Ježíš mu svěřil další službu – a mohla to být účinná služba –, spočívající v tom, že zůstal mezi lidmi, kteří ho znali z doby, kdy byl posedlý zlým duchem. U těch tří mužů Ježíš kritizoval jejich nedostatek úplného odhodlání a nezmínil pro ně žádnou službu.

Tito tři muži souhlasili s cílem, ale ne s oddaností. Nešlo ani tak o to, čeho byli ochotni se vzdát či nevzdat, ale spíše o to, dát Ježíši přednost. Ve všech třech případech byla jejich odpověď „Ano, ale…“. Ohlíželi se zpět místo toho, aby se dívali vpřed, jak zmínil Ježíš v Lukášovi 9:62. Měli touhu pomáhat, ale chyběl jim smysl pro naléhavost. Být učedníkem s sebou nese obětování a cenu.

Pokud se podíváte pouze na podmět věty, dostanete „Pane … já na prvním místě“. Dáváme vyšší prioritu úkolům, které mohou vykonat pouze ti z nás, kdo jsou duchovně živí, nebo úkolům, které může vykonat kdokoli? Věřící mohou být od služby odrazováni tím, že na prvním místě mají lásku k hmotnému pohodlí, ke své kariéře nebo k rodině a přátelům.

Více informací najdete v The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 232–233, v New International Bible Commentary, str. 1204, v Believer’s Bible Commentary, str. 1407, a v The Tony Evans Bible Commentary, str. 981.

Otázka: Proč v Lk 9,57–59 Ježíš mluvil o liškách a ptácích k někomu, kdo ho chtěl následovat?

Odpověď: Ježíš tím chtěl říci, že on ani jeho učedníci nemají jisté útočiště ani mnoho z těch vymožeností, které lidé považují za samozřejmé. Ani ten muž by to neměl. Není pochyb o tom, že ten muž upřímně chtěl následovat Ježíše. Otázkou však bylo, zda je odhodlán dát Ježíši přednost.

Komentář „The Believer’s Bible Commentary“ na str. 1406–1407 uvádí: „Když čteme, že Syn člověka nemá kde složit hlavu, máme sklon ho litovat. Jeden komentátor poznamenává: ‚On nepotřebuje váš soucit. Spíše litujte sami sebe, pokud máte domov, který vás zadržuje, zatímco Kristus vás chce vyvést na výšiny světa.‘“

Otázka: Učil Kristus v Lk 9,59–60 lidi, aby nectili své rodiče, v rozporu s tím, co říká Ex 20,12?

Odpověď: Ne. Měli bychom ctít své rodiče, ale po jejich smrti mají některé věci přednost před rodinou. Je důležitější ctít své rodiče, dokud jsou s námi na zemi, než je na zemi zneuctívat a poté ctít prázdné schránky jejich těl, až odejdou.

Kniha „Hard Sayings of the Bible“ (Těžká slova Bible), str. 463–464, uvádí, že skotský kazatel z devatenáctého století, John McNeill, shledal tento verš pro sebe velmi výstižným. Jednou, když měl kázat na sérii evangelizačních shromáždění v Anglii, dostal zprávu, že jeho otec zemřel a že pohřeb se bude konat ve stejný den jako jedno ze shromáždění. Řekl: „Neboť ten samý Ježíš stál vedle mě a jako by mi říkal: ‚Podívej, mám tě. Jdi a zvěstuj těm lidem evangelium. Co bys raději udělal – pohřbil mrtvého, nebo vzkřísil mrtvého?‘“ A McNeill šel kázat.

Kdyby si váš syn musel vybrat mezi kázáním evangelia mnoha lidem a účastí na vašem pohřbu, co byste upřednostnili?

Více informací najdete v Haleyho knize Alleged Discrepancies of the Bible (Údajné nesrovnalosti v Bibli), str. 287.

Otázka: Proč v Lk 9,59–60 Ježíš nedovolil tomu muži, aby nejprve pochoval svého otce?

Odpověď: Když syn chtěl nejprve pohřbít svého otce, není jasné, zda otec již zemřel. Spíše mohl čekat, až jeho starý otec zemře, než se připojí k Ježíši. Musel by být přítomen na otcově pohřbu, aby si zajistil své dědictví. Více informací najdete v knize „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 980.

Otázka: Proč se ten muž v Lk 9,61–62 nemohl rozloučit se svou rodinou?

Odpověď: Ten muž by se Ježíše ani nezeptal, kdyby mu šlo jen o pětiminutové rozloučení. Spíše žádal, aby mohl nejprve strávit několik dní se svou rodinou, pravděpodobně tak, jak si to přála Rebečina rodina v Genesis 24:54–59. Eliáš nechal Elizea nejprve se rozloučit s rodinou v 1. Královské 19:19–21.

To se dá zhruba přirovnat k dnešnímu přijímacímu pohovoru. Pokud se vaše první otázka a mnoho následujících otázek týká dovolené a nemocenské, pak by se personalista mohl zamyslet nad tím, jak moc se na danou práci těšíte.

Když Eliáš povolal Elizea, Elizeus se krátce rozloučil se svými rodiči (1. Královská 19:19–21), a to bylo v pořádku. Nešlo tedy ani tak o samotný čin, jako spíše o postoj. Pro nás nejde jen o to, mít Ježíše v srdci; jde o to, aby byl Ježíš v našem srdci na prvním místě.

Podle židovských pohřebních zvyků byl člověk obvykle pohřben ještě týž den, kdy zemřel. Je tedy možné, že otec byl ještě naživu, ale blížila se jeho smrt, a ten muž chtěl strávit s otcem jeho zbývající dny. Takový je názor uvedený v knize „Bible Difficulties & Seeming Contradictions“ (Biblické obtíže a zdánlivé rozpory), str. 114–115.

Více informací najdete v knize „Hard Sayings of the Bible“ na str. 464–465 a v „Evangelical Commentary on the Bible“ na str. 819.

Otázka: V Lk 10,1 čteme: „Poté Pán určil ještě dalších sedmdesát a poslal je po dvou před sebou do každého města a místa, kam sám měl přijít.“ Otázka zní:

1. Z jakého důvodu Ježíš poslal těch 70 poté, co již poslal dvanáct (Lk 9,1)? Lišilo se jejich poslání nebo cíl? Má číslo 70 symbolický nebo alegorický význam? Byli mezi těmi 70 i původních dvanáct?

2- Proč ostatní evangelia tuto událost vůbec nezmiňují? Nebo šlo o alegorický příběh, který se ve skutečnosti nestal?

Odpověď: Těch sedmdesát nebylo s Ježíšem po celou dobu jako těch dvanáct, ale učili se od Ježíše a byli vysláni kázat. Ne, těch dvanáct nebylo součástí těch sedmdesáti. Předpokládám, že Ježíš mohl zvolit i jiné číslo, například 69 nebo 71. Ježíš však záměrně zvolil číslo 70, kulaté číslo, které je násobkem čísla 7. Číslo sedm symbolizuje dokonalost, a to by také představovalo podobnost se sedmdesáti staršími, kteří sloužili pod Mojžíšem v knize Numeri 11:16–17.

Neměli bychom považovat každý úryvek za alegorický, dokud není prokázáno opak. Spíše je každý úryvek doslovný, pokud kontext neukazuje jinak. Samozřejmě se některé věci staly doslova, ale mají také symbolický význam.

Otázka: Proč Ježíš v Lk 10,2 řekl, že dělníků je málo, a vyzval k modlitbě za další?

Odpověď: Samozřejmě, v té době bylo pouze sedmdesát dělníků, ale o to zde nešlo.

I později bude dělníků málo. Více lidí se stává křesťany, než kolik jich aktivně pracuje pro Boha. To není Boží vůle, protože Ježíš zde říká, abychom se modlili za více dělníků.

Otázka: Jak byli v Lk 10,3 těch sedmdesát učedníků jako ovce mezi vlky?

Odpověď: Beránci se nesnaží navzájem ničit ani zabíjet. Vlci se nejen snaží zabíjet a ničit, ale také rádi beránky požírají. Navíc existují lidé, kteří dokonce pociťují zvrácené potěšení z toho, že odvádějí spravedlivé od spravedlnosti.

Někdo by se mohl zeptat, proč se Ježíš rozhodl je poslat, i když si uvědomoval, že je posílá jako beránky mezi vlky. Jak církev později rostla, poslové byli mnohokrát zabiti, ale poselství bylo důležitější než posel, a poslové to chápali.

Otázka: Proč Ježíš v Lk 10,4–12 odsoudil Korazin, Betsaidu a Kafarnaum?

Odpověď: Ačkoli jistě existovalo mnohem více bezbožných měst, tato města byla „tak blízko a přece tak daleko“. Byla tak blízko v tom smyslu, že mohla snadno slyšet Ježíšova slova, a přesto byla hluchá k evangeliu. Někteří lidé jsou takoví; dostalo se jim tolik učení a dobrých příkladů následování Krista, a přesto se rozhodli ho nenásledovat.

Mimochodem, o Korazínu se jinde v Bibli ani u Josefa Flavia nezmiňuje. Jeho ruiny, ležící 1,5 míle severně od Kafarnaumu, však lze vidět dodnes. Nyní si nejsme jisti, zda se Ježíš osobně vydal do Korazínu, či nikoli, ale bez ohledu na to přijetí či odmítnutí Ježíšových poslů ukazuje jejich postoj vůči Ježíši. Více informací najdete v New International Bible Commentary, str. 1204, a v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 938–939.

Otázka: Mohli v té době, jak je uvedeno v Lk 10,8, jíst věci zakázané ve Starém zákoně?

Odpověď: Ne, tento verš to nepodporuje. Vydávali se do židovských měst a domů, kde by jim nebylo nabídnuto vepřové maso, velbloudí maso ani nic jiného, co by bylo v rozporu s Mojžíšovým zákonem. Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 938.

Otázka: Jak to v Lk 10,12 bude pro Sodomu a Gomoru snesitelnější než pro některá města v Palestině?

Odpověď: Lukáš 10:12 a 2. Petrův 2:21 ukazují, že existují různé stupně trestu. Zatímco Sodoma a Gomora přímo odmítly anděly, neslyšely tak jasné zvěstování evangelia jako lidé v galilejských městech , kteří slyšeli Ježíše. Více informací najdete v knize „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“, str. 233.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Lukášovi 10:13 se píše, že Sodoma a Gomora by činily pokání, kdyby k nim Ježíš přišel, a Bůh si nepřeje, aby kdokoli zahynul (Ezechiel 18:23,32 a 2. Petr 3:9), proč k nim Bůh nikoho neposlal?

Odpověď: Bůh tam poslal jak lidi, tak anděly. Byl tam Lot a 2. Petr 2:7 říká, že Lot byl zarmoucen nemravným životem bezbožných lidí. Bůh také poslal anděly, které se muži ze Sodomy pokusili zneužít.

Otázka: V Lukášovi 10:13,14 se píše, že by se Týros a Sidon pokání, kdyby viděli zázraky; proč tedy Ježíš v této oblasti žádný zázrak nekonal?

Odpověď: Nejde o to, že by všichni činili pokání, ale že i v Týru a Sidonu by někteří činili pokání, kdyby viděli Ježíše, zatímco mnozí v galilejských městech by pokání nečinili. Ježíš ve skutečnosti navštívil oblast Týru a Sidonu v Markovi 3:8 a znovu v Markovi 7:24–31. Lidé z Týru a Sidonu cestovali, aby Ježíše slyšeli, jak uvádí Lukáš 6:17.

Otázka: Může být podle Lukáše 10:15 celé město posláno do pekla?

Odpověď: Ulice, budovy a jiné věci nejsou posílány do pekla. Když všichni obyvatelé celého města Ježíše zavrhnou, pak se obyvatelé toho města hromadně ocitnou v pekle.

Otázka: Jak v Lukášovi 10:18 v té době padl Satan z nebe?

Odpověď: Jak se tento aspekt Ježíšovy služby odvíjel, prorocky viděl, jak Satan, žalobce, padá z nebe, neboť brzy lidé přijmou slovo o odpuštění svých hříchů a Satan nebude mít žádný důvod k obvinění proti nim.

Více informací najdete v knize „Těžká slova Bible“ na str. 465–466.

Otázka: Jak mohli Ježíšovi učedníci v Lk 10,19 šlapat na hady a štíry?

Odpověď: Ježíš zde neříkal, aby byli bezohlední nebo aby pokoušeli Boha. Spíše to znamenalo, že Bůh je ochrání před hady a štíry, tak jako byl ochráněn Pavel ve Skutcích 28:3–5.

Otázka: Jaký význam má ve Lk 10,21 to, že tyto pravdy zjevuje dětem, a ne učeným a moudrým lidem?

Odpověď: Jak ukazuje 1. Korinťanům 1:19–30, Bůh nezajistil, aby se učení a moudří lidé dostali do nebe spíše díky svému vzdělání a moudrosti. Kdyby vzdělání činilo člověka zbožnějším a spravedlivějším, co by pak bylo s nacisty za druhé světové války? Němci patřili k nejvzdělanějším lidem na zemi a jejich letadla, střemhlavé bombardér , rakety, tanky a technologie zpracování uhlí byly nejlepší na světě. Přesto spáchali obrovské zlo, když zabili přes šest milionů Židů.

Evangelium je úžasné tím, že je tak hluboké, že moudří ho mohou studovat celý život a nikdy nepřestanou se učit něco nového. Přesto ho snadno pochopí i prostí lidé.

Otázka: Jak v Lk 10,22 Otec předal Ježíši všechny věci?

Odpověď: Alespoň čtyřmi způsoby:

Stvoření: Všechno bylo stvořeno Otcem skrze Ježíše (Jan 1:3; Koloským 1:16).

Udržování: Všechno je udržováno pohromadě skrze Ježíše (Kolosanům 1:17).

Soud: Otec svěřil soud nad lidmi Ježíši, aby všichni ctili Syna tak, jako ctí Otce (Jan 5:22-23).

Spása: Není pod nebem jiného jména, skrze které bychom mohli být spaseni (Skutky 4:12).

Otázka: Jak v Lukášovi 10:24 toužili zbožní lidé, kteří zemřeli před příchodem Krista, vidět to, co viděli učedníci?

Odpověď: Mesiášská proroctví ve Starém zákoně ukazují, že lidé se těšili na to, až uvidí Mesiáše.

Otázka: Jak v Lk 10,25 „pokoušela“ Ježíše otázka toho zákoníka?

Odpověď: Lepší překlad zní: „aby Ježíše podrobil zkoušce“. Stejně jako mnozí dnešní právníci kladl i tento zákoník otázku, na kterou si myslel, že už zná odpověď. Jeho záměrem nebylo skutečně zjistit správnou odpověď, ale vidět, co Ježíš řekne, a otestovat, zda má Ježíš pravdu, alespoň v jeho očích.

Otázka: Jak máme být bližním podle Lk 10,25–37?

A: Podobenství o milosrdném Samaritánovi nám nemá říkat, kdo další by měl být naším bližním a pomáhat nám, ale spíše komu bychom my měli být bližními a pomáhat; a odpověď zní: všem. Zde jsou vlastnosti, které nás charakterizují jako dobré bližní.

1) Soused se nevymlouvá. Jaké výmluvy používáte vy?

2) Soused je ochoten snášet nepříjemnosti. Pomoc okradenému muži stála milosrdného Samaritána čas a cestu po tomto nebezpečném úseku silnice za denního světla. Pomoc druhým nás stojí čas, energii, spánek a peníze. Kdy jste naposledy snášeli nepříjemnosti kvůli někomu jinému?

3) Soused pracuje na svém charakteru. Náš soucit by měl být formován Božím slovem, ne naší kulturou. V té době se v kultuře nepatrilo pomáhat Samaritánům. Milujete Boha a modlíte se? Komu jste naposledy byli sousedem? Máte na někoho, koho učíte projevovat soucit?

4) Musí vás někdo požádat? Ve skutečnosti ten zraněný muž nebyl schopen o pomoc požádat.

Tento text je převzat z kázání Jeffa Millera z 7. listopadu 2010 v Trinity Bible Church.

Otázka: V Lk 10,27 – řekl to jako první ten zákoník, nebo Ježíš?

Odpověď: Jelikož nemáme záznam o všem, co Ježíš řekl, a vše v evangeliích není nutně v chronologickém pořadí, nemůžeme s jistotou říci, kdo to řekl jako první. I kdyby to řekl jako první ten zákoník na základě svého správného chápání Bible, Ježíšova slova mají stále za sebou Ježíšovu autoritu.

Otázka: Kdo je v Lukášovi 10:29 naším bližním?

Odpověď: V Lukášovi 10:36 se Ježíš záměrně rozhodl na tuto otázku neodpovědět. Místo toho vyprávěl poměrně dlouhé podobenství, aby když nám tuto otázku vrátil, všichni, kdo chtěli, si na ni mohli přijít sami.

Otázka: Co víme o cestě z Jeruzaléma do Jericha, o které se zmiňuje Lukáš 10:30?

Odpověď: Nebyla dlouhá, měřila asi sedmnáct mil, ale byla velmi strmá; Jeruzalém ležel asi 2500 stop nad mořem a Jericho 770 stop pod mořem. Na této strmé, klikaté cestě obklopené kopci a balvany často číhali lupiči. Jedna z jejích přezdívek byla „cesta krve“. I ve dne tam hrozilo určité nebezpečí, ale rozhodně by se po ní nikdo nechtěl zdržovat a cestovat po ní v noci. Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 943, a v Evangelical Commentary on the Bible, str. 820.

Otázka: Proč měl Samaritán v Lk 10,33–36 takový postoj?

Odpověď: I když Samaritán pravděpodobně věděl, že tento muž není Samaritán, Lukáš 10,33 říká, že se Samaritán nad obětí „slitoval“. Běžný cestovatel by pravděpodobně neměl dostatek obvazů k ošetření všech jeho ran, a tak si pravděpodobně vyrobil obvazy tak, že si roztrhal pruhy vlastního oděvu. Jako dezinfekci použil olej a víno, které měl s sebou.

Komentář „The Believer’s Bible Commentary“ (str. 1410) a „Evangelical Commentary on the Bible“ (str. 820) uvádějí, že je možné, že levita a kněz si mohli myslet, že by to mohla být past, a nechtěli, aby je sami okradli. Samaritán si to však buď nemyslel, nebo jeho obavy převážila skutečnost, že ten muž zjevně potřeboval pomoc.

Máme být tím Samaritánem. Na jiné úrovni však Židé obešli oběť a Ježíš byl tím Samaritánem, který se zastavil, aby pomohl.

Více informací najdete v „The Expositor’s Bible Commentary“, kap. 8, str. 943, a v „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“, str. 234.

Otázka: Myslíte si, že se ten Samaritán v Lk 10,35 bál, že mu bude účtována přemrštěná cena? Měl by se bát?

Odpověď: Samaritán neměl žádný „strach“, že by mu účtovali příliš vysokou cenu, i když to bylo do jisté míry pravděpodobné. Chtěl oběti pomoci, a pokud by pomoc druhým znamenala větší riziko, že ho někdo oškube, tak ať. Více informací najdete v knize The Expositor’s Greek New Testament, sv. 1, str. 544.

Otázka: Říká Lk 10,36 v řečtině „byl bližním“ (NIV) nebo „stal se bližním“ (NET Bible)?

Odpověď: Nejprve uvedeme, co říkají různé překlady, a poté dáme odpověď.

„byl bližním“ (KJV, BSB, NKJV, NIV, NRSV)

„zdá se ti být bližním“ (Berry’s Interlinear)

„zdá se ti, že ses stal bližním“ (Jay P. Green’s Interlinear)

„stal se bližním“ (NET Bible)

„ukázal se být sousedem“ (ESV, NASB 2020, Wuestův rozšířený překlad)

Expositor’s Bible Commentary, kap. 8, str. 944, ačkoli neuvádí přímý překlad, říká: „ten Samaritán se stal sousedem“

Odpověď zní, že platí obojí, což poukazuje na obtížnost překladu.

Je to „byl“, protože farizej se zeptal: „Kdo je můj bližní?“

Je to také „stal se“, protože Samaritáni nežili ve stejných městech jako Židé, Samaritáni se nepovažovali za sousedy ani přátele Židů a Židé se nepovažovali za sousedy ani přátele Samaritánů.

Zajímavá poznámka v knize The Expositor’s Bible Commentary, kap. 8, str. 944, uvádí, že nepřátelství mezi Židy a Samaritány bylo takové, že se farizej ve své odpovědi Ježíši nedokázal ani přimět k tomu, aby použil slovo „Samaritán“.

Otázka: Jak v Lk 10,36–37 Ježíš obrátil otázku, kterou mu položil zákoník?

Odpověď: Zákonník se zeptal, kdo je jeho bližní, tedy komu by měl pomoci a kolem koho by měl projít? Mohl by projít kolem někoho, kdo není Žid, někoho, o kom si myslel, že si pomoc nezaslouží, atd. Ježíš mohl uzavřít tím, že řekne, že obětí zločinu byl ten bližní, který potřeboval pomoc, ale to Ježíš neřekl. Místo toho Ježíš otázku obrátil a zeptal se: „Kdo byl tím bližním?“, čímž nemyslel toho, kdo potřeboval pomoc, ale toho, kdo pomoc poskytl. Neptejte se tedy: „Kdo je vaším bližním?“, ale spíše: „Komu můžete být bližním?“ Více informací najdete v Bibliickém komentáři Tonyho Evanse na str. 983.

Otázka: Existují v Lk 10,38–42 situace, kdy se věřící mohou soustředit na jednu věc, zatímco by se měli soustředit na jinou?

Odpověď: Pro Martu to nebyla zrovna nejlepší chvíle. Všimněte si, že Marta nevyšla z kuchyně s prosbou, aby jí Marie pomohla. Ne, vyběhla z kuchyně a obviňovala Ježíše z toho, že jí Marie nepomáhá. Navzdory jejímu špatnému přístupu, a to k samotnému Pánu, Ježíš jí laskavě a jemně odpověděl a pokáral ji. Marta si myslela, že je dobré, že se tak soustředí na večeři. Ježíš však řekl, že není příliš soustředěná, ale naopak příliš rozptýlená od důležitějších věcí.

Služba Bohu i trávení času s Bohem jsou dobré věci, ale z těchto dvou je lepší trávit čas s Bohem. Nešlo o to, že by Marie a Marta neměly připravovat večeři. Spíše o to, že Marta nemusela být tak pečlivá. Mohla připravit něco jednoduchého a zbytek času strávit nasloucháním Ježíši. Stává se vám někdy, že se něčemu věnujete více, než si Bůh přeje?

Je zajímavé si všimnout, že Marta vůbec netušila, o co přichází, a že to byla právě ona, kdo měl špatné priority. Dávejte pozor, abyste se nedostali do situace, kdy přicházíte o blízkost s Pánem a vůbec si to neuvědomujete.

Toto podobenství je pro nás varováním. Když vás služba Bohu odvádí od vašeho vztahu s Bohem a od lásky k druhým, pak si musíte znovu promyslet, zda je vaše služba skutečně pro Boha, či nikoli. Stejně jako Marta musíme dávat pozor, abychom se nenechali rozptylovat tím, že děláme příliš mnoho věcí – i těch, které souvisejí se službou –, a kvůli tomu se nesoustředíme na to, na co Bůh chce, abychom se soustředili.

Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 984, v „The Expositor’s Greek New Testament“, sv. 1, na str. 545 a v „Evangelical Commentary on the Bible“ na str. 820.

Otázka: Proč v Lukášovi 11:1 učedníci prosili: „Nauč nás modlit se“?

Odpověď: V evangeliích je vidět, že Ježíš se hodně modlil. Modlil se, když byl pokřtěn (Lukáš 3:21). Modlil se, když vybral dvanáct apoštolů (Lukáš 6:12). Často se modlil o samotě (Lukáš 5:16; 9:18). Modlil se i v přítomnosti jiných lidí (Lukáš 9:28–29). Modlil se za Šimona Petra (Lk 22,32) a v Getsemanské zahradě (Lk 22,40–44). Modlil se dokonce i na kříži (Lk 23,46). Nakonec jeden z jeho učedníků požádal: „Nauč nás modlit se.“

Tato prosba zahrnuje naučit nás způsobu, jak se modlit, ale znamená ještě více než to. Zahrnuje také: „Nauč nás být lidmi, kteří se modlí.“ K tomu došlo hned poté, co Ježíš pokáral Martu za to, že se příliš věnovala světským záležitostem a odvrátila se od Boha, a pochválil Marii za její oddanost Ježíši. Stejně jako ten učedník bychom si měli uvědomit, kdy v našem životě modlitba chybí. Více informací najdete v The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 234, v Believer's Bible Commentary, str. 1411, a v New International Bible Commentary, str. 1206.

Otázka: Proč se tato modlitba v Lk 11,1–4 liší od moderní podoby?

Odpověď: V Lukášovi je nejkratší, v Matoušovi delší a v některých pozdějších rukopisech Matouše je stejná jako dnes. Pokud předpokládáme, že moderní podoba vznikla později, Matouš i Lukáš zapsali to, co si z Otčenáše pamatovali, nebo ji Ježíš možná učil vícekrát. Poučení, které si z toho můžeme vzít, je, že Otčenáš není „magické zaklínadlo“, které si všichni musíme zapamatovat a modlit se přesně podle něj. Rozdíly ve slovech nám spíše ukazují, že důležité je stálé zaměření a význam, a právě to Bůh zachoval, nikoli nějakou formuli. Více informací najdete v The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 948, a v Evangelical Commentary on the Bible, str. 821.

Otázka: Proč bychom my, ubohí lidé, měli v Lk 11,2 prosit, aby bylo Boží jméno posvěceno?

Odpověď: Modlitba spočívá v tom, aby Boží jméno bylo na zemi svatořečeno. Boží jméno je v Žalmu 111:9 prohlášeno za svaté a úctyhodné. Také židovské modlitby Kadiš a Osmnáct požehnání se modlí za to, aby Boží jméno bylo svaté. Bůh má radost, když se modlíme a prosíme, aby Jeho jméno bylo na zemi oslavováno. Více informací najdete v The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 948.

Otázka: V Lk 11,4 se píše, že Ježíš zaplatil za naše hříchy, tak proč se za ně stále musíme modlit o odpuštění?

Odpověď: Ježíš odstranil soudní trest za hřích, ale díky působení Ducha svatého v našich životech máme odpovědnost odstranit hřích z našeho života. Je těžké mít dynamický vztah s Bohem, pokud se vážně nevypořádáváme s hříchem v našich životech.

Mimochodem, v Lukášovi se píše o „hříších“, zatímco v Matoušovi o „dluzích“. Na jedné straně to bylo řečeno ještě předtím, než byly naše hříchy sňaty na kříži. Ale i poté bychom měli být navždy nesmírně vděční za to, že Ježíš zaplatil cenu za naše hříchy.

Více informací najdete v knize The Tony Evans Bible Commentary, str. 985.

Otázka: Proč se v Lk 11,4 modlíme, aby nás Bůh nevystavil pokušení?

Odpověď: Bůh nás nepokouší, jak učí Jakub 1:13–15. Bůh však připouští, abychom byli zkoušeni, a my se modlíme, aby nám Bůh nedovolil být zkoušeni nad naše síly. Anglikáni se modlí slovy: „Zachraň nás v hodině nouze.“ Nebo: „Vysvoboď nás ze situací, které nedokážeme zvládnout.“

Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 948, The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 235, a The Tony Evans Bible Commentary, str. 985.

Otázka: Proč by v Lk 11,5 měl cestující přijít o půlnoci?

Odpověď: Lidé obvykle cestovali ve dne podél pobřeží a ve většině Palestiny. V západní poušti však lidé možná raději cestovali v noci, zejména při úplňku, aby se vyhnuli horku. Nebo si cestovatel mohl špatně spočítat čas a dorazit až velmi pozdě.

Ať už to bylo jakkoli, chléb byl velmi levný. Rodina mohla upéct spoustu čerstvého chleba a podělit se o něj se sousedy ve vesnici. A když ten chléb začal tvrdnout, mohla jiná rodina upéct další chléb a podělit se o něj. Ve vesnici se tedy dalo snadno zjistit, kdo má čerstvý chléb. Když tedy cestující přišel o půlnoci, hostitel mohl zaklepat na dveře toho, kdo právě upekl hodně chleba. Mimochodem, chléb se pekl v kulatých bochnících, které na první pohled připomínaly světle hnědé kameny.

Méně zámožné rodiny často bydlely v malých jednopokojových domech a možná dokonce sdílely i rohože na spaní. Mohlo být těžké vstát, aniž by se probudili ostatní. Odtud pramenila neochota vstát a odemknout dveře. Řecký výraz je zde dvojznačný. Může znamenat, že ten, kdo klepal, byl odvážný, nebo že byl „nestydatý“, když trval na tom, že bude klepat v tu hodinu.

Smyslem tohoto podobenství je, že i soused udělá to, co by raději neudělal, kvůli vytrvalým prosbám. O kolik více tedy Bůh vyslyší naše modlitby, když ho vytrvale prosíme.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary, str. 1412, The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 948, The Expositor’s Greek Testament, sv. 1, str. 547, New International Bible Commentary, str. 1206, a Evangelical Commentary on the Bible, str. 821.

Otázka: Proč musíme v Lk 11,5–8 vytrvat v prosbách k Bohu?

Odpověď: Ježíš pouze řekl, že musíme být vytrvalí; zde však neřekl proč. Můžeme však vidět některé důvody pro vytrvalost.

Daniel musel být vytrvalý, protože z Daniel 10:12–13 vyplývá, že – aniž by o tom věděl – anděl, který vyslyšel jeho modlitbu, čelil démonickému odporu.

Čekání je často důležité kvůli Božímu načasování.

Někdy je vytrvalá modlitba nutná, protože to, proti čemu bojujeme, je pevnost satana.

Otázka: Jaký je v Lk 11,5–8 rozdíl mezi vytrvalostí v modlitbě a marným opakováním, jak je uvedeno v Mt 6,7?

Odpověď: V obou případech může někdo říkat přesně ta samá slova několikrát, nebo se žádost opakuje různými způsoby.

Pokud to má pokaždé smysl a je to vyjádřením toho, co si člověk upřímně přeje, jedná se o vytrvalost.

Jsou-li slova pronášena bez hlubšího smyslu, nemají pro Boha větší význam než pro toho, kdo je marně opakuje.

V křesťanské liturgii všichni říkají totéž pokaždé, když se liturgie koná. Zda se jedná o vytrvalost, či o marné opakování, nezávisí na slovech, ale na srdcích lidí, kteří liturgii pronášejí. Z historického hlediska máme k dispozici kopie liturgií z doby kolem Klementa Alexandrijského (193–217/220 n. l.).

Otázka: V Lk 11,8 by mělo být uvedeno „vytrvalost“ nebo „odvaha/naléhavost“?

A: Vytrvalost znamená ptát se znovu a znovu. Odvaha znamená nestydět se o ty věci žádat. Řecké slovo může znamenat obojí.

V překladech NKJV, NRSV, World English Bible, English Free Bible a Wuest’s Expanded Translation je přeloženo jako „vytrvalost“.

V překladech KJV, ASV z roku 1901, RV z roku 1895 a Young’s Literal Translation je překládáno opačně jako „dotěrnost“, v ESV jako „drzost“ a v NIV jako „odvaha“.

Otázka: Mělo by se v Lk 11,10 (NIV) překládat jako „dveře“ nebo „to“?

Odpověď: Řecký text výslovně neříká „dveře“, ale spíše „to“. Na druhou stranu řecký text také uvádí „klepat“ a „otevřít“, takže implicitním významem jsou dveře nebo brána.

Otázka: Co chtěl Ježíš v Lk 11,11–13 říci o pozemských otcích ve srovnání s naším Nebeským Otcem?

Odpověď: Ačkoli pozemští otcové nejsou zcela dobří jako Bůh Otec, i oni obvykle dávají svým dětem dobré věci, o které je požádají. Rozhodně se nesnaží dát svým dětem špatné věci, když žádají o dobré. Nebojte se tedy prosit našeho Nebeského Otce o dobré věci.

Otázka: Jak běžná byla v té době vejce (Lk 11,12)?

Odpověď: Izraelité neměli slepice ani vejce, dokud se to nenaučili od Babylóňanů během zajetí. V té době už však byla vejce poměrně běžná. Více informací najdete v knize The Expositor's Greek Testament, sv. 1, str. 548.

Otázka: Jak v Lk 11,13 dává Otec Ducha Svatého všem, kdo Ho o to prosí, když Šimon Magus v Sk 8,18–23 prosil, ale Ducha Svatého nedostal?

Odpověď: Šimon sice neprosil Otce, ale apoštoly, to však není v tomto případě podstatné.

Šimon Magus totiž nikdy neprosil o to, aby byl sám naplněn Duchem Svatým. Šimon spíše nabídl úplatek, aby získal moc dávat Ducha Svatého druhým a sám ji využívat. I dnes se někdy stává, že lidé chtějí využívat Boha, místo aby se nechali Bohem využívat.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Lukášovi 11:13 Otec dává Ducha Svatého těm, kdo Ho o to prosí, znamená to snad, že křesťané nemají Ducha Svatého, dokud o něj Boha nepožádají?

Odpověď: Jak poukazuje kniha „1001 Bible Questions Answered“ na str. 47–48, tato slova zazněla před Letnicemi, kdy byl Duch Svatý vylit na všechny křesťany. Od Letnic je příchod Ducha Svatého do života nového věřícího součástí přijetí Krista do svého života. Existuje však výjimečný případ ve Skutcích 8:14–17, kde bylo evangelium Samaritánům kázáno neúplně; byli pokřtěni ve jménu Ježíše, ale neslyšeli nic o Duchu Svatém. Petr a Jan k nim přišli, vložili na ně ruce a teprve poté přijali Ducha Svatého. Normální situací však je, že Ducha Svatého člověk přijímá v okamžiku, kdy uvěří. Jakmile křesťan přijme Ducha Svatého, může být naplněn Duchem Svatým (Efezským 5:18–21), nebo také ne, v závislosti na tom, jak setrvává v Kristu.

Otázka: Kdo je v Lukášovi 11:21–22 ten silný muž a ten silnější muž?

Odpověď: V této metaforě je silný muž Satan a silnější muž je Ježíš Kristus. Kristus si bere zpět životy a těla, která byla v Satanově moci. Kristus zde nejedná defenzivně, nebrání zde své vlastní. Spíše Kristus jedná ofenzivně a agresivně bere Satanovi ty lidi, kteří by jinak patřili Satanovi. Více informací najdete v knize The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 236.

Otázka: Jak je možné, že v Lk 11,23 se rozprchnete, pokud nejste s Ježíšem, když někteří v Lk 9,49–50 vyháněli démony ve jménu Ježíše?

Odpověď: Obě tvrzení jsou pravdivá. Všimněte si, že lidé, kteří v Lukášovi 9:49–50 vyháněli démony, to stále činili ve jménu Ježíše. Byli tedy s Ježíšem. Na druhou stranu však nebyli součástí lidské organizace apoštolů a sedmdesáti. Více informací najdete v knize „Believer’s Bible Commentary“, str. 1413–1414.

Otázka: Proč se v Lk 11,24–26 může zlý duch vrátit se sedmi dalšími duchy a ne se šesti nebo osmi?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit dvě věci.

1. Ježíš neříkal, že jich je vždy sedm a nikdy jiné číslo. Pouze uváděl příklad.

2. Číslo sedm bylo považováno za obecné číslo úplnosti a Ježíš možná chtěl říci, že se vrátí „úplná sada“ démonů.

V našich životech neexistuje žádná „duchovní neutralita“. Pokud je někdo prázdný, protože z něj démoni odešli, je to skvělé. Jako věřící však musí být naplněn Duchem Svatým, jinak by se démoni mohli vrátit, a to v ještě horší podobě.

Více informací najdete v Evangelickém komentáři k Bibli na str. 822 a v Biblickém komentáři Tonyho Evanse na str. 986.

Otázka: Jak to, že někteří lidé v Lk 11,27–28 mylně považují rodinu a mateřství za důležitější než Boha?

Odpověď: Modlami se mohou stát jak dobré, tak i zlé věci. Například rodina je dobrá a být si s rodinou blízký je dobré. Pokud vám však vaše rodina říká, abyste dělali věci, které jsou v rozporu s tím, co říká Bůh, pak musíte být blíže svému Bohu než své rodině. Znám dva páry, které se rozvedly hlavně proto, že rodina jednoho z manželů neschvalovala druhého manžela. Bůh nenávidí rozvod, a když se rozvedete se svým manželem či manželkou pouze proto, že posloucháte svou rodinu, hřešíte před Bohem.

Otázka: Jak v Lk 11,27–28 někteří lidé hřeší tím, že uctívají Marii přibližně na stejné úrovni jako Ježíše?

Odpověď: Ježíš nepopíral, že Marie byla požehnaná, ale důležitější bylo naslouchat Božímu slovu a poslouchat je, než nazývat Marii požehnanou. Je v pořádku nazývat ji požehnanou, ale nic v Bibli neříká, že ji máme uctívat nebo se jí klanět. V Katolickém katechismu římskokatolické církve je Marie nazývána prostřednicí (spoluzprostředkovatelkou) a vykupitelkou (spoluvykupitelkou) spolu s Kristem. Jak uvádí „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 986, obdiv k Ježíši a jeho matce nenahrazuje poslušnost vůči Ježíši.

Více informací najdete v „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1414 a v „Evangelical Commentary on the Bible“ na str. 822.

Otázka: Co bylo znamením Jonáše v Lk 11,29–30?

Odpověď: Nejprve to, co není správná odpověď, a poté správná odpověď.

Co není odpověď: Jonáš by Ninivským jistě připadal podivný. Poté, co strávil tři dny a tři noci v břiše velké ryby, byla jeho kůže pravděpodobně zcela vybledlá a možná přišel i o část vlasů. Ježíš se zde však nijak nezmiňuje o kůži ani o fyzickém vzhledu.

Odpověď: Farizeové žádali zázračné znamení na jejich příkaz, a Ježíš zde, stejně jako Jonáš, nechtěl dělat absolutně nic jiného, než jim kázat. Stejně jako Jonáš nikdy neudělal zázrak, ani Ježíš nechtěl na jejich žádost zázrak učinit. A přece Ninivští činili pokání, když uslyšeli Jonášovo kázání, ale činili by pokání i farizeové, kdyby uslyšeli kázání Syna Božího? Pokud ne, jak zatvrzelí by se pak farizeové jevili, dokonce i ve srovnání s násilnými, avšak kajícími se Ninivskými.

Více informací najdete v knize „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“, str. 236.

Otázka: Co v Lk 11,29–30 vypovídá o tom, že Ježíš věřil, že Jonáš byl historická postava?

Odpověď: Někteří liberální křesťané tvrdí, že kniha Jonáš je symbolická. Žádná historická židovská osobnost ani raný křesťan však nijak nenaznačil, že by ji vnímal jinak než jako historickou. Ježíš zde používá historický fakt o Jonášovi a Ninivčanech, aby zdůraznil závažnost jejich nedostatečné pokory. Stejně jako byla královna ze Sáby historickou postavou, byl i Jonáš historickou postavou. Ježíšův argument by byl založen na klamu, kdyby sám Ježíš považoval tento příběh za smyšlený. Pokud byl Jonášův návrat po třech dnech a nocích v břiše velké ryby předobrazem Ježíšovy vlastní smrti a vzkříšení, a pokud věříte, že Jonášův příběh byl pouze obrazný, věříte pak také, že Ježíšova smrt a vzkříšení jsou rovněž pouze obrazné?

Více informací najdete v publikacích „Believer’s Bible Commentary“ (str. 1414–1415), „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 236) a „New International Bible Commentary“ (str. 1207).

Otázka: Jak se v Lk 11,31 vzbouří královna z jihu proti té generaci?

Odpověď: Královna z jihu byla královna ze Sáby, která navštívila krále Šalomouna (1. Královská 10,1–10). Židé rozhodně neměli žádnou omluvu pro to, že byli tak daleko od Galileje, protože měli příklad královny ze Sáby, která přišla z mnohem větší vzdálenosti, aby vyslechla Šalomouna, a Ježíšovo učení bylo ještě větší než Šalomounovo.

Otázka: Jak v Lk 11,32 odsoudí muži z Ninive tuto generaci?

Odpověď: Židé nemohli říci ani to, že byli příliš zlí, ani to, že Ježíšovo učení bylo příliš cizí. Příklad obyvatel Ninive jim ukáže, že zlí cizinci z Ninive činili pokání na kázání Jonáše, a Ježíšovo učení je větší než Jonášovo.

Otázka: Co měl Ježíš na mysli v Lk 11,34, když řekl, že je-li oko temné, celé tělo je plné temnoty?

Odpověď: Ježíš použil fyzickou situaci jako analogii duchovní pravdy. Jsou-li vaše oči temné (neschopné vidět), pak celé vaše já nevidí žádné světlo. Stejně tak, je-li vaším jediným duchovním vkladem temnota, není překvapením, že to, co je ve vašem nitru, je temnota. Někdy se stává, že lidem zhasne světlo příliš rychle, nebo se stane příliš slabým, než aby bylo užitečné a přinášelo nějaké dobro. Ježíš je Světlo, které zapálilo lampu, takže nedovolte, aby vaše světlo pohaslo nebo zhaslo. Více informací najdete v knize The Expositor's Greek Testament, sv. 1, str. 551, a v Believer's Bible Commentary, str. 1415.

Otázka: Proč Ježíš v Lk 11,38–41 nešel příkladem v oblasti hygieny a neumyl si ruce před jídlem?

Odpověď: Bůh ve Starém zákoně lidem nepřikázal, aby si před jídlem umývali ruce. Na umývání rukou není nic špatného, ale pokud to děláte tak nábožensky, že to považujete za znamení správného postavení před Bohem, pak se to pro vás stává špatným. Ježíš zde poukazoval na něco, co bylo důležitější než osobní hygiena. Když lidé začnou vymýšlet pravidla a tvrdit, že je musíte dodržovat, abyste následovali Boha, Ježíš s tím nesouhlasil. To úzce souvisí s Lukášem 11:45–46, kde Ježíš řekl, že zanedbávají to, co řekl Bůh, a nahrazují Boží přikázání lidskými pravidly.

Neříkejte, že Bůh něco řekl, pokud to ve skutečnosti neřekl, jak uvádějí Přísloví 30:5–6 a 1. Korinťanům 4:6.

Více informací najdete v publikacích The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 237, The Tony Evans Bible Commentary, str. 986, The Believer's Bible Commentary, str. 1415–1416, a Evangelical Commentary on the Bible, str. 822.

Otázka: Proč Ježíš v Lukášovi 11:42–54 tak ostře pokáral farizeje?

Odpověď: Ježíš vyjádřil své nejhlubší zklamání z těchto lidí. Na jedné straně měli velkou znalost Písma a předávali ji ostatním. Na druhé straně však neměli žádnou lásku k Bohu a Ježíš byl zklamán tím, že odmítli Boží záměr pro jejich životy (Lukáš 7:30). Milovali všechny mrtvé proroky; problém měli s těmi živými.

Více informací najdete v knize „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 987.

Otázka: Proč by Bůh v Lukášovi 11:49 posílal proroka k lidu, když věděl, že ho ten lid zabije?

Odpověď: Bůh je nesmírně trpělivý a dává lidem příležitosti, aby se k Němu obrátili. I když lidé zabijí zbožného proroka, někdy se ti samí lidé později kají a obrátí se k Bohu, jako to například udělali indiáni z kmene Auca v Ekvádoru poté, co zabili Jima Elliota a další křesťanské misionáře.

Otázka: Kdo byl Zachariáš ve Lk 11,51 a Mt 23,35?

Odpověď: S největší pravděpodobností se jednalo o kněze Zachariáše, kterého zabil Joáš (2. Paralipomenon 24:20–21). Mohl to být také prorok Zachariáš, nebo se mohlo jednat o tutéž osobu. Ábel byl prvním mučedníkem v Bibli. Kněz Zachariáš byl posledním mučedníkem v poslední knize židovského Starého zákona, 2. knize Paralipomenon. Je to náhoda, že to lze shrnout slovy „zabili proroky od A do Z“. Více informací najdete v Believer's Bible Commentary, str. 1416, a v The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 237.

Otázka: Jakými způsoby mohou dnes náboženští a nábožensky vzdělaní učitelé, jak je uvedeno v Lk 11,52, někdy lidem bránit v tom, aby přišli k Bohu?

Odpověď: Měli pravdu, „klíč“ k věčnému životu, ale nejenže jej sami nepoužívali, ale odrazovali i ostatní od toho, aby se jej naučili a používali.

Více informací najdete v Believer's Bible Commentary, str. 1416–1417, a v The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 956–957.

Otázka: Proč bylo Ježíši v Lk 11,53–54 kladeno tolik otázek?

Odpověď: Zákoníci a farizeové mu kladli tolik otázek ne proto, že by se od něj chtěli učit, ale spíše proto, aby ho nachytali, aby nepozorně řekl něco nekonzistentního nebo něco, čeho by Ježíš později litoval. Více informací najdete v The Expositor’s Greek Testament, sv. 1, str. 555 a v New International Bible Commentary, str. 1207.

Otázka: Proč Ježíš v Lukášovi 12:1 přirovnal učení farizeů k kvasu?

Odpověď: Kvas je zde metaforou pro pokrytecké učení. Kvas není vidět, přesto jeho růst a účinky zásadně mění těsto. Probíhá to pomalu a skrytě, ale kvas těsto zcela prostupuje a ovládá. Podobné bylo i učení farizeů. Ježíš nepovažoval učení farizeů pouze za nežádoucí, ale za duchovně smrtící. Stejně tak existuje i dnes učení, které je duchovně smrtící, pokud mu lidé uvěří. Naštěstí v tomto metaforickém smyslu může Bůh přivést lidi zpět z mrtvých. Ježíš řekl totéž, avšak v jiném kontextu, v Markovi 8:15. Více informací najdete v The Expositor's Greek New Testament, sv. 1, str. 555, The Tony Evans Bible Commentary, str. 987, a New International Bible Commentary, str. 1208.

Otázka: Co chce Ježíš v Lukášovi 12:2 říci o pokrytectví?

A: Řecké slovo „hypokrisis“ původně označovalo někoho, obvykle herce, kdo nosil masku. V určitém okamžiku se však maska odhalí a lidé uvidí jeho pravou tvář. Ačkoli je pokrytectví špatné, Ježíš v tomto verši poukazuje na to, že je také pošetilé. Představte si na chvíli, že by člověk mohl beztrestně spáchat jakýkoli zločin, který by chtěl; jeho rodiče, děti, přátelé i policie by se o tom však všichni dozvěděli. Kolik zločinů by za takových okolností chtěl spáchat? Obecně platí, že lidé podceňují pravděpodobnost, že budou odhaleni, ve srovnání s tím, jaká ve skutečnosti je. Částečně to souvisí s tím, jak to posuzujeme. Pokud něco uděláte 99krát a vyvázne vám to, a při stém pokusu vás chytí a půjdete do vězení, považovali by to za a) velmi dobré, protože úspěšnost byla 99 %, nebo b) že vás chytili, šli jste do vězení a možná jste si zničili život. Více informací najdete v publikacích The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 237, The Believer’s Bible Commentary, str. 1417, a Evangelical Commentary on the Bible, str. 822–823.

Otázka: Co je v Lk 12,6 a Lk 12,59 míněno pod pojmem „peníz“ nebo měděná mince?

Odpověď: V Lk 12,6 a Mt 10,29 se jednalo o římskou minci zvanou assarion, která představovala šestnáctinu denáru, což byla denní mzda. Toto slovo se v Bibli vyskytuje pouze v Lk 12,6 a Mt 10,29.

V Lukášovi 12:59, Markovi 12:42 a Lukášovi 21:2 se jedná o slovo „leptos“, což je židovská měděná mince v hodnotě přibližně jedné osminy centu.

Více informací najdete v knize „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ na str. 237, 240.

Otázka: Jak se máme v Lk 12,11–12 spolehnout na zde uvedený slib a co zde není slíbeno?

Odpověď: Je nám slíbeno, že když budeme kvůli pronásledování za svou víru postaveni před soudce, Duch Svatý nám ukáže, co máme říkat, abychom byli dobrými svědky pro Krista.

NEŘÍKÁ se zde, že nám budou dána slova, která jsou nejbezpečnější, nebo že díky nim budeme propuštěni na svobodu. Naším zájmem by však mělo být svědectví o Kristu, nikoli naše bezpečnost.

Rovněž se zde neříká, že bychom se neměli připravovat před vedením biblické hodiny nebo kázáním.

Více informací najdete v Believer's Bible Commentary na str. 1418.

Otázka: Proč v Lk 12,14 Ježíš nikdy nerozdělil dědictví mezi toho muže a jeho bratra?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zvážit čtyři body.

1. Zeptal se pouze ten muž, nikoli jeho bratr. Rozhodovat spor mezi dvěma stranami nefunguje příliš dobře, pokud jedna ze stran o to nikdy nepožádala, nechtěla to ani nesouhlasila s přijetím rozhodčího řízení.

2. Hlavním účelem Ježíšova příchodu na zem nebylo řešit drobné občanské záležitosti. Rozhodování sporů by bylo dobrou věcí, kdyby to však neodvádělo pozornost od toho, proč tam Ježíš vlastně byl.

3. Už existovaly soudy, kam se ten muž mohl obrátit.

4. Peníze nejsou požehnáním, když se člověk více zajímá o peníze než o Boha, jak Ježíš zmínil v Lukášovi 12:21.

Lukáš neuvádí, zda byl ten muž svým bratrem ukřivděn, nebo zda byl prostě chamtivý a chtěl získat více. Lukáš to pravděpodobně nevěděl, ale jelikož následující verše pojednávají o chamtivosti, alespoň někdo z nich byl chamtivý. V širším kontextu nezáleželo na tom, kdo byl chamtivý, protože v každém případě ten muž promarnil svou šanci. Je neuvěřitelně smutné uvažovat o tom, že tento muž, žijící v té době, měl to štěstí, že mohl spatřit Ježíše, Boha v lidské podobě. Místo toho, aby však Ježíše požádal, aby ho učil nebo mu dal věčný život, chtěl jen, aby Ježíš vyřešil nějakou malichernou záležitost. Ptát se Boha na malé věci je v pořádku. Přicházíme však dnes v modlitbě před Boha často kvůli maličkostem a ignorujeme důležité věci?

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1418.

Otázka: Co přesně udělal ten bohatý muž špatně v Lk 12,15–21?

Odpověď: Bohatý muž měl vážný problém, ale nešlo o to, co udělal špatně. Spíše šlo o to, co neudělal správně. Přemýšlet o budoucnosti, děkovat Bohu a ptát se, jak by mohl pomáhat druhým, když ho Bůh tak hojně požehnal, to mu zjevně vůbec nepřišlo na mysl. Bohatý muž nepotřeboval stavět žádné nové stodoly, aby uskladnil více, než potřeboval. Stačilo, aby jídlo rozdal chudým.

Jak kdysi někdo řekl: „Člověk plánuje, ale Bůh rozhoduje.“ Stejně jako je pokrytectví pošetilé v Lukášovi 12:2, je i starost o peníze pošetilá zde v Lukášovi 12:28–29.

To má podobnosti se Žalmem 49,5–10,16–17 a v apokryfech v knize Sirach 11,18–19. Viz The Expositor’s Greek New Testament, sv. 1, str. 557; The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 238; The Tony Evans Bible Commentary, str. 988; Evangelical Commentary on the Bible, str. 822–823; New International Bible Commentary, str. 1209–1210; a Believer’s Bible Commentary, str. 1419 pro další informace.

Otázka: Proč se lidé v Lk 12,23–31 trápí?

Odpověď: Lukáš nám zde uvádí několik důvodů.

a) V Lukášovi 12:23, 29 se příliš trápíme tím, jak zajistíme základní jídlo a oblečení pro sebe a svou rodinu. Měli bychom mít víru, že Bůh o nás postará.

b) V Lukášovi 12:24 se trápíme kvůli své hodnotě a významu. Měli bychom se spíše starat o to, aby bylo Boží jméno oslaveno na zemi. Ve skutečnosti možná nejsme v očích světa považováni za příliš cenné, ale záleží na tom, jak nás vidí Bůh.

c) Děláme si starosti o své tělo a zdraví (Lukáš 12:25). Měli bychom se o sebe starat, ale co duchovní a tělesné potřeby Božího lidu?

d) V Lukášovi 12:27 se trápíme svým vzhledem, fyzickou krásou a módou. Měli bychom se více starat o to, aby Ježíš vypadal krásně, když září v našich životech.

e) V Lukášovi 12:30 se trápíme tím, čím nás svět nutí, abychom se trápili. Měli bychom si uvědomit, že jako cizinci a přistěhovalci v tomto světě už se prostě nestaráme o mnoho věcí, o které jsme se starali, když jsme byli součástí světa.

Obecně platí, že když máte pokušení se trápit, přemýšlejte o těchto věcech. Neměli bychom se trápit, protože a) máme v Lukášovi 12:22 příkaz, abychom se netrápili, naše víra nás může uchránit před trápením v Lukášovi 12:28 a následujících verších, přestaňme hledat to, po čem touží svět v Lukášovi 12:30, ale spíše horlivě hledejme království Boží v Lukášovi 12:31, protože je Otcovou vůlí dát vám království v Lukášovi 12:32.

Více informací najdete v Believer's Bible Commentary, str. 1419–1420.

Otázka: Odkazuje „malé stádo“ v Lk 12:32 na pomazanou skupinu 144 000 lidí, jak učí Svědkové Jehovovi?

A: Ne. Svědkové Jehovovi to učí mimo jiné v publikaci „Největší člověk, jaký kdy žil“ (1991), v oddíle 78. Ani zde, ani ve Zjevení se nikde neuvádí, že by nebe bylo vyhrazeno pouze pro 144 000 lidí. Ve skutečnosti Ježíš neučí o žádném budoucím malém stádu, nýbrž se právě teď obrací na malé stádo, které v tu chvíli stojí přímo před ním. Tímto „malým stádem“ jsou zde Ježíšovi učedníci, včetně Jidáše. Jsme jako bezbranné ovce vypuštěné do nepřátelského světa. Sami jsme bezmocní proti Satanovi, démonům a dalším „vlkům“, ale máme Kristovu moc. Římanům 8:35–39 učí, že i přesto, že jsme bezbranné ovce, Bůh slíbil, že nás nic neoddělí od Jeho lásky.

Více informací najdete v knize When Cultists Ask na str. 148–149, v New International Bible Commentary na str. 1209 a v Believer's Bible Commentary na str. 1420.

Otázka: Jak máme postupovat podle Lukáše 12:33?

Odpověď: Píše se tam, že máme prodat svůj majetek; slovo „vše“ v řeckém textu není ani výslovně uvedeno, ani z něj nevyplývá. Co z něj však vyplývá, je obětavé dávání, tj. dávání až do bolesti, abychom zajistili chudým a službě.

Dalo by se diskutovat o tom, zda primárním účelem bylo pomoci chudým, nebo zabránit tomu, aby věřící byli zatíženi majetkem. Jednoduchá odpověď zní, že oba důvody jsou platné.

Více informací najdete v knize The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 964.

Otázka: Co je na podobenství v Lk 12,37 mimořádně neobvyklé?

Odpověď: Většina Ježíšových podobenství učí pravdy v kontextu a způsobem, s nimiž se posluchači mohou dobře ztotožnit. I toto podobenství tak začíná. Myšlenka, že Pán odmění bdělé a poslušné služebníky tím, že jim sám bude sloužit, je však naprosto neslýchaná. Jaký Pán by to při zdravém rozumu udělal? Právě když jsou Jeho poslušní služebníci připraveni okamžitě zasáhnout a sloužit Mu, On obrací role a dojemně jim slouží.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary, str. 1420–1421, a v New International Bible Commentary, str. 1209–1210.

Otázka: Jak Ježíš v Lk 12,41–44 odpověděl na Petrovu otázku, komu je toto učení určeno?

Odpověď: Ježíš na ni odpověděl dalším podobenstvím. Ježíšovo učení zde je určeno každému služebníkovi, který čeká (nebo by měl čekat) na návrat Pána. Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 988–989.

Otázka: Co znamená podobenství o služebnících čekajících na návrat pána v Lk 12,42–48?

Odpověď: Toto podobenství má tři odlišná uplatnění.

V Ježíšově době možná ne všichni lidé očekávali Mesiáše, ale měli by ho očekávat.

Od Kristova nanebevstoupení nám je řečeno, abychom bděli a očekávali Jeho návrat. Ježíš předpovídá zpoždění před svým druhým příchodem.

V každé době by lidé měli hledat Boha a Jeho spasení.

Toto podobenství se může vztahovat na každého, ale zejména se týká věřících, tj. služebníků pána, pokud mají autoritu nebo vliv nad ostatními věřícími. Měli bychom pečlivě zvažovat, jak trávíme svůj čas a využíváme své zdroje, zatímco čekáme na pánův návrat. Měli bychom také pečlivě uvažovat o tom, jak se chováme k ostatním. Zatímco byl pán pryč, služebníci měli stále práci. Totéž platí i pro nás.

Více informací najdete v The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 966–967, a v Evangelical Commentary on the Bible, str. 823.

Otázka: Jak zlý je služebník v tomto podobenství v Lk 12,45?

Odpověď: Služebník se ani nepokouší plnit příkazy svého pána. Je drze vzpurný, protože si myslí, že do návratu svého pána zbývá ještě dlouhá doba. Přivlastňuje si majetek svého pána i ostatní služebníky pro své vlastní účely a potěšení. Více informací najdete v knize The Expositor's Greek New Testament, sv. 1, str. 562.

Otázka: Jak budou v Lk 12,45 souzeni nevěrní služebníci Boha, svého Pána?

Odpověď: Někteří, skuteční věřící, budou souzeni tak, že přijdou o odměnu, jak ukazuje 1. Korinťanům 3:12–17.

Ostatní, kteří Bohu nesloužili, ačkoli se pravděpodobně považovali za Boží služebníky, budou zahubeni, jak ukazují 1. Korinťanům 3:16–17, Matouš 7:21–23, Židům 6:4–8 a 2. Petrův 2:1–3. Nebyli spaseni a půjdou do pekla. Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 989 a v „Believer's Bible Commentary“ na str. 1421.

Otázka: Co nám učí Lukáš 12:47–48 o poznání a odpovědnosti?

Odpověď: Služebník, který měl znalost, bude potrestán přísně. Služebník, který znalost neměl, bude potrestán mírně. Existují různé stupně trestu. To lze shrnout slovy z Lukáše 12:48: „Komu bylo mnoho dáno, od toho se bude mnoho vyžadovat.“ Více informací najdete v „Believer's Bible Commentary“ na str. 1421.

Otázka: O jaký křest se jedná v Lk 12,49–52?

Odpověď: Jedná se o skutečnost, jejíž symbolem je náš křest. Týká se to Kristovy smrti a vzkříšení. Oheň zde může znamenat očištění, soud nebo obojí. Více informací najdete v knize „Hard Sayings of the Bible“ na str. 471–472, v „The Expositor's Bible Commentary“, sv. 8, str. 968, a v „Believer's Bible Commentary“ na str. 1421.

Otázka: Proč v Lk 12,49.51 Ježíš, Kníže pokoje, nepřišel přinést pokoj, ale rozkol? (Tuto otázku vznesl muslim Ahmed Deedat.)

Odpověď: S Ježíšem máme mír ve třech smyslech, ale ne ve čtvrtém.

1) Ježíš přišel, aby nám přinesl mír a smíření s Bohem.

2) Máme také mít pokoj se svými bratry a sestrami v Kristu.

3) Pokud je to možné, máme mít pokoj se všemi lidmi.

X 4) Lidé se však budou stavět proti nám, protože neseme pravdu evangelia. Ježíš i Pavel nás předem varovali, že nás lidé budou nenávidět, budou se od nás odtrhávat a budou nás pronásledovat kvůli evangeliu.

Více informací najdete v knize „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 989.

Otázka: Jak byl Ježíš v Lk 12,50 svázán, dokud nebyl tento křest vykonán?

Odpověď: Tento křest není Ježíšovým křtem od Jana, protože ten se již odehrál. Jedná se spíše o Ježíšovu smrt na kříži a její následky, včetně Jeho vzkříšení a vylití Ducha Svatého o Letnicích. Teprve tehdy bude Duch Svatý přebývat ve všech věřících a vykonávat dílo, k němuž ho Ježíš poslal.

Více informací najdete v publikacích „Hard Sayings of the Bible“ (str. 472–475), „The Believer’s Bible Commentary“ (str. 1421), „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 239) a „The Tony Evans Bible Commentary“ (str. 989).

Otázka: Jak to, že Ježíš, Kníže pokoje, podle Lukáše 12:51 nepřinesl na zem mír, ale rozkol?

Odpověď: Následování Ježíše přineslo rozkol, ne nutně válku a násilí. I když nevěřící používají násilí k pronásledování křesťanů, je to nevěřící, nikoli křesťan, kdo násilí páchá. Dokonce i v naší vlastní rodině mohou být nevěřící, kteří by nás mohli pronásledovat. Je to téměř jako když rodič řekne: „Moje dítě možná lže, krade a je alkoholik, ale alespoň není křesťan!“ Ježíš se k velmi podobné myšlence vrací v Micheášovi 7:5–7. V Janovi 15:18–21 nám Ježíš řekl, abychom se tímto pronásledováním nenechali překvapit. Více informací najdete v The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 239, a v Believer's Bible Commentary, str. 1422.

Otázka: Jak mohou křesťané v Lukášovi 12:52–53 ctít své rodiče a zároveň nerozčilovat své děti, když evangelium přinese rozkol v rodině?

Odpověď: Křesťané mají ctít své rodiče a poslouchat je, pokud jim rodiče nepřikazují něco, co je v rozporu s tím, co řekl Bůh. Podobně mají lidé dodržovat nařízení města, ve kterém žijí, s výjimkou věcí, které jsou v rozporu se zákony státu nebo provincie. Lidé mají dodržovat zákony svého státu nebo provincie, pokud to neznamená porušení národních zákonů.

Křesťané mají milovat svou rodinu a být tvůrci pokoje, přičemž si uvědomují, že evangelium způsobuje rozkol. Měli bychom dávat pozor, abychom se neodtrhávali od ostatních, a to tím spíše, že evangelium někdy způsobí, že se ostatní odtrhnou od nás.

Otázka: Co tím Ježíš v Lk 12,57–59 míní, když říká, že se člověk nesmí dostat ven, dokud nezaplatí do posledního haléře?

Odpověď: Když člověk neprosí o milost ani ji nepřijímá, může být spravedlnost neúprosná.

Otázka: Proč by se, z lehčího hlediska, mohli částicoví fyzici zajímat o verše v Lk 12,59; Lk 21,2 a Mk 12,42?

Odpověď: V Lk 12,59 řecký text doslova říká, že neodejdou, dokud nezaplatíte poslední lepton. Lk 21,2 zmiňuje dva lepta. V moderní fyzice jsou leptony třídou subatomárních částic, mezi které patří elektrony a neutrina, takže by se dalo říci, že neodejdou, dokud nezaplatí poslední lepton.

Otázka: Proč v Lukášovi 13:1 někteří lidé vyprávěli Ježíši o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi?

Odpověď: Pro Židy by to bylo odporné. Buď chtěli od Ježíše znát jeho reakci, jeho vysvětlení, proč Bůh dopustil, aby se to stalo, nebo potvrzení, že něco takového nelze tolerovat. Jelikož se to mělo stát v Jeruzalémě, naznačuje to, že Ježíš v té době v Jeruzalémě nebyl. Chtěli vědět, jak by Ježíš v tomto konkrétním případě odpověděl na problém zla a utrpení. Byli tito lidé hříšnější než ostatní, nebo šlo o něco jiného? Možná to byli zeloti, kteří chtěli slovní podporu pro vzpouru proti Římu.

Zatímco první příklad představoval katastrofu způsobenou zlým člověkem, druhý příklad byl katastrofou, kterou nikdo (alespoň úmyslně) nezpůsobil.

T. W. Manson ve své knize Sayings (str. 273) rovněž poukazuje na to, že to Ježíšovi možná řekli proto, aby Ježíš vyslovil nějakou kritiku Piláta, kterou by mohli odnést a sdělit Pilátovi. Všimněme si zde, že Ježíš Piláta vůbec nekritizoval ani se o něm nezmínil.

Ať už chtěli cokoli, Ježíšova reakce, odpověď a to, co potvrdil, byly pravděpodobně zcela neočekávané. Ježíš mlčky přešel nad výtkou toho, o čem všichni již věděli, že je zlé, a místo toho se zaměřil na to, proč se jim to stalo. Z Ježíšovy odpovědi můžeme vyvodit tři postřehy.

1. Stává se to lidem obecně, protože jsme hříšníci, ale nemělo to nic společného s ničím konkrétním, co oni udělali.

2. Je však mylné předpokládat, že jejich trest byl v krátkodobém horizontu spravedlivý ve srovnání s ostatními Galilejci. Nelze z toho vyvodit, že byli horšími hříšníky než ostatní.

3. Ačkoli Ježíš tento čin nikdy neospravedlnil ani neřekl, že byl dobrý, z Pilátova zla se dalo vyvodit jedno dobré ponaučení. Dříve či později všichni stejně zahynou, pokud nečiní pokání.

Pilát činil podobné věci podle Josefa Flavia v díle „Starověké dějiny Židů“, kniha 18, kap. 3.2, str. 379, a v díle „Války židovské“, kniha 2, kap. 9.4, str. 479. Více informací najdete v „The Expositor's Greek New Testament“, sv. 1, str. 564, v „New International Bible Commentary“, str. 1210, a v „Evangelical Commentary on the Bible“, str. 824.

Otázka: Jaký je smysl podobenství o fíkovníku v Lk 13,6–9?

Odpověď: Co plody znamenají pro fíkovník? V tomto případě zároveň nic i všechno. Tvorba fíků spotřebovává živiny, které by fíkovník mohl využít k tomu, aby rostl silnější a vyšší. Fíky slouží pouze k tomu, aby z nich vyrostly další stromy; pro samotný strom nemají žádný význam. Pokud však strom nebude rodit fíky, majitel ho nechá pokácet, takže v tomto smyslu jsou fíky pro strom opravdu velmi, velmi důležité.

Existují dva vzájemně se doplňující významy.

Obecný význam: I když nebyla sezóna fíků, člověk by si mohl myslet, že fíkovník u cesty, možná chráněný před nejhoršími zimními podmínkami, už by mohl mít nějaké fíky. Kdykoli Ježíš přijde, musíme být připraveni. Pokud ve svém životě nepřinášíte dobré ovoce, přijde soud.

Je čas: Fíkovníky obecně začaly rodit fíky až ve čtvrtém roce. Není upřesněno, zda majitel čekal tři roky od doby, kdy byl fíkovník zasazen, nebo tři roky od doby, kdy měl poprvé rodit fíky. Ať už to bylo jakkoli, sluha požádal pána, aby počkal až do čtvrtého roku. Když Bůh chce, abychom něco udělali, měli bychom být připraveni. Pokud ne, příležitost může pominout.

Konkrétní aplikace: fíkovník představoval židovský národ. Ježíši bylo dáno znamení, zda ho židovský národ jako celek přijme, či nikoli, a odpověď zněla, že nepřijme.

Více informací najdete v publikacích The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 240, The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 970, a The Tony Evans Bible Commentary, str. 989.

Otázka: Lk 13,12; Je každé tělesné postižení způsobeno démony?

Odpověď: Vůbec ne. V Janovi 9:1–5 se píše o muži, který se narodil slepý, a nic nenasvědčuje tomu, že by s tím měli něco společného démoni.

Otázka: Měli bychom být podle Lk 13,13 stejně ochotní spolupracovat ve službě s lidmi, kteří trpí tělesnými nemocemi, postižením nebo duchovními problémy?

Odpověď: Kdybychom to neudělali, vyloučili bychom Pavla, který měl trn v těle, Timotea, který často trpěl žaludečními nemocemi, Matouše, který měl pochybné povolání výběrčího daní, nebo Petra, který jednou zapřel Ježíše. Bylo by opravdu, opravdu smutné říkat, že tito lidé jsou dost dobří pro Boha, ale ne dost dobří pro nás, protože se tak nesnažíme být jen jejich soudci, ale snažíme se být přísnějšími soudci než Bůh. Plodná služba ostatně nezávisí na naší síle, ať už fyzické či jiné, ale na Božím Duchu.

Neexistuje absolutně žádný důvod, proč by člověk s postižením nebo tělesným onemocněním nemohl být stejně efektivní a užitečný jako někdo, kdo tyto potíže nemá. Ve skutečnosti může Bůh někdy jejich situaci využít ke své slávě. Dalo by se dokonce tvrdit, že byste měli jako partnery ve službě vyhledávat zejména ty, kteří čelí obtížím nebo jsou považováni za méněcenné.

Pokud jde o duchovní problémy, odpověď zní: „Záleží na okolnostech.“ Pokud se člověk pokál a zbavil se hříchu, který ho sužoval, upřímně přiznal, jaké to bylo tehdy a jaké to je nyní, a plně ho přijměte. Možná byste ji nechtěli znovu vystavit situaci, která pro ni představuje pokušení. Stejně tak, pokud má někdo slabost v určité oblasti, možná byste ho nechtěli umístit do prostředí, kde by mohl snadno upadnout. Někteří křesťané, jako například Martin Luther, trpí záchvaty deprese. Než je však odepsáte jako špatné Kristovy vojáky, podívejte se na vše, co Luther dokázal, a to i přes obrovský odpor.

Otázka: Proč v Lk 13,14 věřil představený synagogy, že je špatné uzdravovat v sobotu?

Odpověď: Farizeové měli 39 kategorií práce. Jelikož jakýkoli tvůrčí čin nebo výrobní činnost vykládali jako práci, uzdravení někoho by bylo považováno za obojí. Zjevně pro ně měl Boží zákon i jejich dodatečně vymyšlené omezení vyšší prioritu než samotný Bůh. Kdyby Bůh v sobotu uzdravoval, kdo by byli oni, aby říkali, že Bůh nemůže uzdravovat? Dávejte si pozor, když se pokoušíte říkat Bohu, že musí poslouchat vaše pravidla, nebo dokonce že musí poslouchat pravidla, která nám sám dal.

Otázka: Proč v Lk 13,15–17 Ježíš takto odpověděl představeným synagogy?

Odpověď: Ježíš se mohl odvolat na zákon Starého zákona (který tento muž vykládal jinak) nebo na to, že je Mesiášem (což tento muž pravděpodobně nepřijímal). Místo toho Ježíš odhalil mužovu vlastní nekonzistentnost a nedostatek soucitu.

Podle The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 971, existuje mnoho příkladů rabínů, kteří učili o pomoci zvířatům v nouzi v sobotu. (V Kumránu však říkali, že v sobotu se zvířeti nemá pomáhat vůbec, ani kdyby spadlo do studny nebo rodilo.) Při rozhovoru s ostatními je často důležité začít od „společné základny“ toho, co oba přijímáte. Teprve poté, co poukážete na nekonzistentnost druhé strany, by (možná) mohli uznat nutnost zvážit jiný úhel pohledu.

Jen pro zajímavost, tento způsob argumentace se nazývá „argumentace od menšího k většímu“. Byl to běžný způsob, jakým rabíni prezentovali své názory.

Ježíš odhalil, že ačkoli se zdálo, že chtějí znát náboženské věci, ve skutečnosti neměli zájem o to, aby Bůh působil v jejich životech.

Viz The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 240, The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 970, a Evangelical Commentary on the Bible, str. 824, 825, kde najdete další informace.

Otázka: Jak víme, kromě toho, co uvádí Bible, že v biblických dobách existovaly synagogy a nejedná se o pozdější vývoj?

Odpověď: Jedním z důkazů, že existovaly již dříve, je nález Theodotova nápisu na konci devatenáctého století, který připomíná helénistického Žida jménem Theodotus, syna Vettenose. Theodotus byl knězem a představeným synagogy, synem a vnukem představeného synagogy. Tento nápis byl s velkou pravděpodobností napsán před rokem 70 n. l. Více informací najdete v „Dictionary of New Testament Background“ (Slovník pozadí Nového zákona), str. 534.

Otázka: Proč je v Lk 13,18–21 Boží království přirovnáváno k hořčičnému semínku nebo kvasu?

Odpověď: Obojí roste samo od sebe. Hořčičné zrnko je maličké, ale plně vyrostlá hořčice je vysoká asi 10 stop (3 metry). Možná Ježíš použil obě přirovnání proto, že hořčičné zrnko roste zvenčí, zatímco kvas roste zevnitř. Kvas není vidět, ale přináší výsledek, který lze spatřit jako nadýchaný chléb zvenčí.

Tento úryvek je důležitý také tím, že kvas symbolizuje dobro, neboť vyvažuje jiné úryvky, kde je kvas metaforou pro špatné učení farizejů. Toto použití kvasu ukazuje, že nelze vzít přirovnání s určitým významem a přiřadit tomuto slovu v celé Bibli stejný význam bez ohledu na kontext.

Na druhou stranu „Believer's Bible Commentary“ (str. 1424) a „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 240–241) zastávají názor, že kvas vždy symbolizuje zlo a zkaženost. „Evangelical Commentary on the Bible“ (str. 824) uvádí, že v tomto případě je to nesprávné.

Více informací najdete v „The Expositor’s Bible Commentary“, sv. 8, str. 972, a v „Believer’s Bible Commentary“, str. 1424.

Otázka: Znamenají ptáci v Lk 13,19 pohany, nebo zkažené a falešné věřící?

Odpověď: Křesťané se v tom neshodují. Odkazuje to na jiná stvoření, která nejsou součástí velkého keře, ale která sdílejí jeho stín nebo výhody. Někteří se domnívají, že se to týká pohanů, kteří jsou požehnáni. Jiní si myslí, že jde o falešné věřící, kteří nemají v církvi co dělat, ale přesto v ní jsou.

Podle „Believer's Bible Commentary“ (str. 1424) se jedná o zkaženost. „Evangelical Commentary on the Bible“ (str. 824) s tím však nesouhlasí.

Otázka: Proč je v Lk 13,23–27 spaseno jen několik lidí?

Odpověď: Učedníci možná očekávali, že Ježíšovo velkolepé učení a zázraky si získají téměř každého. Možná byli zklamáni, když se tak nestalo, a proto Ježíš vysvětlil, že cesta ke spáse je úzká. Nebyli to ti, kdo Ježíše viděli a slyšeli, kdo budou spaseni. Bylo to jejich rozhodnutí a reakce na to, co slyšeli. Neříká se tam, že máte na své cestě projít úzkými dveřmi, ani že máte čekat, až ty úzké dveře přijdou. Spíše se tam doslova píše, že se máme „snažit“ vejít úzkými dveřmi.

Ačkoli Ježíš neodpověděl na doplňující otázku, proč je spaseno jen několik lidí, můžeme učinit řadu postřehů a závěrů.

1. Ti, kdo zemřou po dosažení věku zodpovědnosti, si svůj osud zvolili, ať už výslovně, nebo implicitně.

2. Bůh „váhá“ s vynesením rozsudku, protože chce dát lidem příležitost k pokání (2. Petr 3:9).

3. Bůh není povinen dávat příležitosti k pokání navždy, ani pokračovat v jejich poskytování, dokud je člověk naživu. Ti, kdo se dopouštějí rouhání proti Duchu Svatému, nejsou vždy zabiti okamžitě.

4. Nakonec Bůh nelituje toho, že posílá lidi na místo určení, kam je zavedla cesta, kterou si zvolili.

Více informací najdete v publikacích The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 241, The Believer's Bible Commentary, str. 1424, a Evangelical Commentary on the Bible, str. 825.

Otázka: Kdo přesně v tomto podobenství klepe na dveře (Lk 13,25)?

Odpověď: Ačkoli to podobenství přímo neříká, Ježíš silně naznačuje, že židovský národ bude klepat a nebude vpuštěn, pokud Ho odmítne.

Více informací najdete v „Believer's Bible Commentary“ na str. 1424.

Otázka: Proč v Lk 13,31 tito farizeové řekli Ježíši, že ho Herodes Antipas (syn Heroda Velikého) plánuje zabít?

Odpověď: Mohlo to mít několik důvodů.

1. Možná tito konkrétní farizeové sympatizovali s Ježíšem a přáli si, aby byl v bezpečí.

2. Na druhou stranu možná prostě jen chtěli, aby Ježíš odešel. Možná těmto farizejům nešlo ani tak o to, aby Ježíš zemřel; prostě jen chtěli, aby jim nešel z cesty. Viz také následující otázka. Komentář „Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 241–242) se přiklání k tomuto názoru.

3. A konečně, kdyby mohli lidem říci, že Ježíš utekl, aby si zachránil život, když uslyšel výhrůžku, podkopalo by to Ježíšovo postavení v očích lidu jako mocného Mesiáše.

Více o tom, jak by o tom Ježíš mohl být informován z různých pohnutek, najdete v „Believer’s Bible Commentary“ (str. 1424), „The Expositor’s Greek New Testament“ (sv. 1, str. 569), „Evangelical Commentary on the Bible“ (str. 825) a „New International Bible Commentary“ (str. 1211).

Otázka: Dokazuje Lk 13,31, že Herodes Antipas plánoval zabít Ježíše?

Odpověď: Ne, tento verš to ani nedokazuje, ani nevyvrací. Bible zaznamenává slova farizeje, ale neříká, zda mluvili pravdu, či nikoli. I dnes se často stává, že lidé zaslechnou výhrůžky a musí na ně reagovat, aniž by věděli, zda jsou pravdivé, či nikoli.

Otázka: Co znamenala Ježíšova odpověď na tuto hrozbu v Lk 13,31–33?

Odpověď: Z tohoto verše můžeme vyvodit tři poznatky.

1. Ježíš označil Heroda Antipase za lstivou lišku, což nebyl lichotivý výraz. Liška byla v té době považována za bezvýznamné zvíře. Liška byla také považována za lstivou, a to jak tehdy, tak i dnes.

2. Ježíš se ho nebál a nevadilo mu, že jeho odpověď Herodovi zopakovali.

3. Ježíš věděl, že zemře na kříži, ale také věděl, že se vše stane v čase, který určí Otec.

Více informací najdete v Believer's Bible Commentary, str. 1424, v Evangelical Commentary on the Bible, str. 824, a v The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 974.

Otázka: Co je významného na slovech „blahoslavený ten, který přichází ve jménu Páně“ v Lk 13,35?

Odpověď: Ježíš mohl jednoduše říci: „Musíte říkat: ‚Požehnaný je Ježíš, Mesiáš‘, nebo něco podobného.“ Jelikož však nepřijímali, že Ježíš je Mesiáš, Ježíš to milosrdně formuloval tak, aby to mohli přijmout. Do nebe by se nedostali, dokud by neuznali pravého Mesiáše, jehož jméno pro ně nebylo známé.

Je zajímavé porovnat, jak se Ježíš a Pavel „snažili ze všech sil“, aby sdělili pravdu, s tím, že nikdy nekompromitovali obsah evangelia.

Otázka: Proč by v Lk 14,1 farizej v vedoucí pozici dovolil Ježíši učit ve svém domě?

Odpověď: Ne všichni farizeové a vládci byli proti Ježíši – stačí se zeptat Josefa z Arimatie a Nikodéma. Ve skutečnosti Skutky 15:5 ukazují, že po vzkříšení věřilo dost farizeů na to, aby měli v církvi vlastní skupinu. Jan 12:42 také říká, že mnoho farizeů věřilo Ježíšovu učení, ale tajně, protože nechtěli být vyloučeni ze synagogy.

Na druhou stranu, „Believer’s Bible Commentary“ (str. 1425) se domnívá, že to nebylo z upřímné přátelství, ale ve snaze nachytat Ježíše. Koneckonců, Lukáš 14,1 a násl. uvádí, že Ježíš byl pečlivě sledován. Proč by farizej pozval jak Ježíše, tak muže, který potřeboval uzdravení, ledaže by ten muž přišel nepozván?

Toto je však již počtvrté, co farizeové nadhodili otázku soboty (Lukáš 6:1–5; Lukáš 6:11; Lukáš 13:10–17), takže Ježíšovo učení o sobotě pro ně představovalo velký kámen úrazu. Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 976, The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 242, a New International Bible Commentary, str. 1211.

Otázka: Co je to vodnatelnost zmíněná v Lk 14,2?

Odpověď: Jedná se o zdravotní stav, při kterém dochází k hromadění tekutiny v těle. Příčin je celá řada, například nesprávná funkce levé srdeční komory, problémy s játry nebo lymfatickými uzlinami, lupus nebo toxické látky, jako je olej z argemony. Argemona je plevel, který často roste na hořčičných polích a může být sklizen spolu s hořčičnými semeny. Více informací najdete v „Believer's Bible Commentary“ na str. 1425 a v „Evangelical Commentary on the Bible“ na str. 825.

Otázka: Proč se Ježíš v Lk 14,3–6 na ně ptal?

Odpověď: Snažili se ho nachytat tím, že tam přivedli člověka trpícího vodnatelností. Ta mohla být způsobena problémy s játry, ledvinami nebo rakovinou. Ježíš převzal iniciativu a požádal je, aby se vyjádřili, zda je v sobotu zákonné konat dobro, či nikoli. Kdyby řekli ano, pak by byly povoleny dobré skutky, které Tóra nezakazuje. Kdyby řekli ne, ukázalo by to, kde skutečně leží jejich srdce: upnutá na jejich pravidla namísto konání dobra pro Boha. Více informací najdete v knize The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 242.

Otázka: Jaký byl smysl Ježíšova učení o zaujetí nejnižšího místa u stolu v Lk 14,7–11?

Odpověď: Především na místech nezáleží, stejně jako nezáleží na lidské cti. Měli bychom spíše být pokorní a starat se o to, abychom se líbili Bohu. To, že nás Bůh ctí, je mnohem významnější než jakákoli lidská čest.

Tento úryvek je vhodný k tomu, abyste ho sdíleli s dětmi, když se hádají o to, kdo by měl sedět na předním sedadle v autě.

Otázka: Proč v Lk 14,7–11 Ježíš dal farizejům poučení o zaujetí nejnižšího místa hned poté, co se je pokusil napomenout ohledně uzdravování v sobotu?

Odpověď: Můžeme uvažovat o několika důvodech.

1. Učení farizejů spojovala touha být ctěni a získat čest. Vymysleli si opravdu všechna ta pravidla ohledně soboty kvůli své lásce k Bohu? Ne, chtěli náboženskou čest. Ježíš naznačuje, že člověk by neměl usilovat o náboženskou čest; spíše by měl nechat, aby ho ctít Bůh.

2. Pokud farizeové nemohli dokázat, že se mýlí ohledně uzdravování Boží mocí v sobotu, měli by být pokorní a přestat se Ježíši protivit.

Otázka: Co chtěl Ježíš v Lk 14,12–15 říci tím, že pozval chudé, zmrzačené, chromé a slepé?

Odpověď: Jejich společnost nepovažovala tyto lidi za ideální hosty na hostinu. Nebyli ideálně způsobilí k práci a obvykle nebyli v pozici, aby mohli oplatit laskavost. Můžeme z toho vyvodit tři ponaučení:

1. Jedním z nich je, že Bůh si často vybírá a používá ty, které bychom považovali za méně než ideální.

2. Tito lidé si často uvědomují, že nejsou ideální, a o to spíše se spoléhají na Boha a vzdávají mu slávu.

3. Pravdou však je, že nikdo z nás není ideální. Kdybychom Boží měřítko spravedlnosti přirovnali k tělesnému zdraví, byli bychom všichni zmrzačení a slepí, bez bohatství i bez jakékoli naděje, pokud bychom se neupínali k Bohu.

Více informací najdete v knize „Biblické obtíže a zdánlivé rozpory“ na str. 117–118.

Otázka: Jaký byl smysl Ježíšova podobenství o hostině, které vyprávěl právě na hostině (Lk 14,16–24)?

Odpověď: Když jeden z hostů pronesl modlitbu nad jídlem za všechny přítomné, kteří budou jíst v království, předpokládal, že všichni přítomní budou v království jíst. Ježíš poukázal na to, že ne všichni přítomní budou v království jíst. Byla Ježíšova slova laskavá? Když se nad tím zamyslíte, bylo by velmi nelaskavé, kdyby Ježíš mlčky souhlasil s tím, že všichni přítomní jsou v pořádku a budou jíst v království, zatímco tomu tak nebylo. Takže ano, někdy jsou slova, která znějí přísně, tím nejlaskavějším, co můžete říct.

Jelikož Ježíšovi posluchači dobře chápali hostiny pořádané lidmi, vyprávěl jim Ježíš podobenství o Bohu a Jeho hostině. Bylo by úžasné jíst na Boží hostině; smutnou pravdou však je, že většina pozvání odmítá. Stejně jako může hostitel pozvat lidi a oni mohou pozvání buď odmítnout, nebo přijmout, i Bůh upřímně zve všechny, aby se podíleli na Jeho milosti, a oni mohou buď přijmout, nebo odmítnout. Píše se, že všichni druhé pozvání odmítli. V té době se pozvánky rozesílaly poměrně brzy a později následovala druhá pozvánka, připomínka. Lidé měli různé výmluvy, některé dost chabé, ale faktem je, že hostitel pozval lidi, kteří přijít nechtěli. Pokud by někoho svatba donutila pozvání odmítnout, proč se to neprojevilo už při první pozvánce? Zdá se neuvěřitelné, že by někdo odmítl pozvání na báječnou pozemskou hostinu, ale stává se to.

Stejně tak se andělům pravděpodobně zdá neuvěřitelné, že by někdo odmítl Boží nesmírně velkorysou nabídku určenou každému člověku, ale i to se stává.

Viz The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 242; The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 978; The Expositor's Greek New Testament, sv. 1, str. 574–575; New International Bible Commentary, str. 1212; a Believer's Bible Commentary, str. 1426 pro další informace.

Otázka: Proč je podobenství v Lk 14,16–24 podobné, ale ne totožné s podobenstvím v Mt 22,1–10?

Odpověď: Nezapomeňte, že Ježíš učil téměř tři roky, což je mnohem delší doba, než by člověku trvalo přečíst evangelia. Ježíš pravděpodobně kázal sérii kázání v jednom městě, poté se přesunul do dalšího města a kázal tam podobnou sérii kázání. Jsou si podobná, ale nejsou úplně stejná; možná měl Ježíš trochu jiné posluchače a kázání trochu pozměnil. Více informací najdete v knize The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 979.

Q: Vzhledem k tomu, že v Lk 14,23 pán nutí lidi, aby vešli, dokazuje to snad, že lidé nemají svobodnou vůli přijít ke Kristu?

Odpověď: To to nedokazuje o nic více, než dokazuje, že ti, kteří nebyli pozváni, neměli žádnou odpovědnost následovat Boha.

Je zřejmé, že nikdo v tomto podobenství by si nemyslel, že pán vysílá armádu, spoutává lidi řetězy a bere je jako otroky na svou hostinu. V tomto podobenství spíše „nutit“ znamená silné přesvědčování.

Kdyby se někdo pokusil použít tento úryvek k dokázání, že lidé nemají svobodnou vůli, jeho pokus by se obrátil proti němu. Původní hosté byli pozváni, ale nepřišli. Původní pozvání tedy bylo „ztracenou záležitostí“. Navíc, kdyby někdo na světě měl touhu přijít, ale nebyl pozván, bylo by špatné mít takovou touhu? Existují nekřesťané, kteří by rádi šli do nebe – alespoň podle svých vlastních podmínek, i když ne podle Božích podmínek.

Všimněte si, že pravidlo Granvillea Sharpa má výjimky: Lukáš 14:23 a Efezským 2:20. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 2064. Dodržování pravidla Granvillea Sharpa v souvislosti s Titem 2:13 podporuje posttribulační teorii.

Otázka: Jak to, že v Lk 14,24 nedostal žádný z odmítnutých hostů druhou šanci?

Odpověď: Bůh lidem často dává více příležitostí, ale existuje určitá hranice. Ačkoli počet příležitostí není podstatou tohoto podobenství, Bůh není povinen nikomu dávat více příležitostí.

Otázka: Co nás Lukáš 14:25–35 učí o zvážení nákladů a o Pánově vládě?

Odpověď: Člověk by měl být vyzván, aby zvážil, co ho to bude stát, než se zaváže následovat Krista. Na jedné straně Zacheus neměl čas uklidit svůj dům ani svůj život, než k němu přišel Ježíš a prohlásil, že Zacheus má spasení. Na druhé straně Lukáš 14:25–35 vyvrací tento mylný názor, že Ježíš by raději měl polodokončenou věž než žádnou. Lidé nemají sílu uklidit si svůj život sami, a proto přicházíme k Ježíši ještě předtím, než je náš život uklizen; musíme však k Ježíši přijít s odhodláním dovolit Mu, aby náš život uklidil. Více informací najdete v Evangelickém komentáři k Bibli na str. 826.

Otázka: Jak mají Ježíšovi učedníci podle Lk 14,26 „nenávidět“ svého otce, matku, manželku, děti a bratry?

Odpověď: Kontext jak tohoto úryvku, tak jejich kultury, založené na Mojžíšově zákoně, by to vykládal ve smyslu „milovat méně“. Ježíš jim neříká, aby neuposlechli Boží slovo, které v Exodu 20:12 přikazuje milovat rodiče a později v Efezským 5:25 milovat své manželky. Například v Deuteronomiu 21:15, kde se hovoří o muži, který miluje jednu ze svých žen více než druhou, je zde použito slovo „nenávidět“. Podobná formulace se vyskytuje v Genesis 29:31, kde Jákob miloval Ráchel více než Leu. Matouš 10:37 ukazuje, že Ježíš tím chce říci, že nemáme milovat své rodiče více než Boha.

Více informací najdete v publikacích „Hard Sayings of the Bible“ (str. 475–476), „The Complete Book of Bible Answers“ (str. 56–57), „The Believer’s Bible Commentary“ (str. 1427) a „Bible Difficulties & Seeming Contradictions“ (str. 116, 210).

Otázka: Jak souvisí Ježíšovo učení o rodičích v Lk 14,26 se zákonem?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit tři body.

1. Všichni Ježíšovi posluchači znali Mojžíšův zákon týkající se rodičů a Ježíš to věděl.

2. Ježíš kladl důraz na rovnováhu. Milovat Boha je první přikázání a milovat bližní je druhé, ne naopak.

3. Pokud je vaše láska nebo věrnost k rodičům, dětem nebo komukoli jinému větší než vaše láska a věrnost k Bohu, musíte změnit své priority. I dobré věci se mohou stát modlami.

Otázka: Jak by měli lidé podle Lk 14,28 zvážit, co je stojí následování Ježíše, a co je stojí, když Ježíše nenásledují?

Odpověď: Polovičaté následování Ježíše, nebo snaha následovat Ho jen na chvíli a pak se vrátit zpět, k ničemu nevede. Jeden nekřesťan, který přišel na biblickou hodinu, se mě jednou zeptal: „Pokud neudělám z Ježíše Pána svého života, bude mi křesťanství k něčemu dobré?“ Odpověděl jsem, že kromě několika menších, bezvýznamných aspektů v zásadě ne. Je to všechno, nebo nic. Musíte svůj život odevzdat Ježíši. Když kážeme evangelium, musíme kázat i o zvážení ceny. Ježíš káže proti polovičatým následovníkům.

Jan Kalvín řekl: „Vzdal jsem se všeho pro Krista, a co jsem nalezl? V Kristu jsem nalezl všechno.“ Henry Drummond řekl: „Vstupné do království nebeského je nic; roční příspěvek je všechno.“

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1428 a v New International Bible Commentary na str. 1213.

Otázka: Na co se v Lk 14,31–32 vztahuje tento boj?

Odpověď: To by mohlo napadnout posluchače, protože existovala možnost, že Herodes povede válku proti Aretovi, svému tchánovi. Ježíšovo podobenství však přesahuje tento konkrétní případ a říká, že obecně není žádný užitek v tom, začít něco, co nedokážete dokončit. Ve skutečnosti může být začít něco, co nedokončíte, horší než nezačít vůbec. Možná by bylo lepší vzdát se vytouženého, potenciálního vítězství, pokud byste stejně nakonec nevyhráli.

Více informací najdete v publikaci „The Expositor's Greek New Testament“, sv. 1, str. 567, a v „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“, str. 244.

Otázka: Co měl Ježíš na mysli v Lk 14,34–35, když řekl, že sůl, která ztratila svou chuť, je dobrá jen na hnojiště?

Odpověď: Sůl obecně slouží k zajištění životně důležitých potřeb, k dochucování a konzervaci potravin. Sůl, která ztratila svou chuť, ať už zředěním nečistotami nebo z jiných příčin, už k ničemu není. Zbývající sůl, pokud se vysype na hnůj, zpomalí jeho rozklad, což znamená méně intenzivní zápach. Více informací najdete v knize The Expositor's Greek New Testament, sv. 1, str. 577, a v knize The Tony Evans Bible Commentary, str. 992.

Otázka: Jakými způsoby mohou někteří dnešní křesťané „ztratit svou slanost“, jak je uvedeno v Lk 14,34–35?

Odpověď: Z přirozeného hlediska byla kvalitní sůl drahá. V pozdějších dobách se v africkém městě Timbuktu říkalo, že libra soli měla hodnotu libry zlata. Slanost může ztratit svou hodnotu několika způsoby. Může obsahovat malé množství nečistot s nepříjemnou chutí. Nebo může být zředěna inertním, chuťově neutrálním plnivem, takže i když stále vypadá stejně, i ta dobrá část je bezcenná, protože byla zředěna.

Z duchovního hlediska může někdo tvrdě pracovat ve službě, ale i nepatrná míra nepoctivosti, chamtivosti nebo chtíče může zničit jeho svědectví. Nebo může být člověk ochoten sloužit Bohu, když má čas, ale kvůli náročnému zaměstnání, časovým nárokům svého životního stylu, zábavě či jiným věcem se chová, jako by měl na práci mnohem důležitější věci než sloužit Bohu.

Více informací najdete v Believer's Bible Commentary, str. 1427–1428.

Otázka: Co mají společného tři podobenství v Lk 15,1–32?

Odpověď: Všechna tři podobenství se týkají ztracenosti a radosti z nalezení. Podobenství o 99 a 1 ztracené ovci ukazuje, že Bůh hledá ztracené, a radost z nalezení té jedné je větší než u těch 99, které již není třeba hledat. Podobenství o 9 a 1 ztracené minci ukazuje, že Bůh hledá velmi důkladně a „ “ se raduje z nalezení ztraceného. Podobenství o marnotratném synovi ukazuje, že Bůh odpouští a přijímá zpět ztracené a zbloudilé. Samozřejmě, když hledáme Boží srdce, chceme, aby i naše láska a postoj k druhým odrážely Boží lásku a postoj.

V celé 15. kapitole Lukášova evangelia Bůh chce, abychom měli srdce pro ztracené, tak jako On. V 16. kapitole Lukášova evangelia Bůh chce, abychom měli mysl pro ztracené.

Otázka: Co je hlavním bodem v Lk 15,1–32: ztracenost, pokání nebo radost?

Odpověď: Je hlavním bodem těchto podobenství pokání, nebo radost? O tom, že by se ztracená ovce nebo mince kály, se zde nehovoří, takže hlavním bodem těchto podobenství je radost, nikoli pokání. Farizeové navzdory všem svým studiím nepochopili Boží srdce. Když tedy farizeové ve své sebespravedlnosti kritizovali Ježíše za to, že se stýká s hříšníky, Ježíš jim v podstatě odpověděl tím, že jim vyprávěl tři podobenství o radosti.

Více informací najdete v New International Bible Commentary, str. 1213, a v The Tony Evans Bible Commentary, str. 994.

Otázka: Jak se podle Lk 15,1 můžeme stát „přístupnými“ pro těžké hříšníky tak, aby věděli, že je milujeme, i když neschvalujeme to, co dělají?

Odpověď: Ukažte jim, že je respektujete, milujete, že vám na nich záleží a že jste ochotni věnovat jim čas, abyste jim pomohli. I když je dobré trávit s nimi čas, nedělejte s nimi věci, které by ohrožovaly morálku.

Je však řada věcí, které si musíme uvědomit o sobě samých.

1) Někdy máme sklon držet se spíše těch 99 „spravedlivých ovcí“, místo abychom měli srdce hledat tu ztracenou ovci.

2) Může se stát, že bude váš charakter kritizován za to, že se stýkáte s hříšníky.

3) Někdy je pro vás nejlepší se jim vyhýbat. Jednou byla jedna křesťanská dívka v soukromí oslovena ateistou s nabídkou sexu. Dívka ho odmítla, ale i tak k němu zůstala přátelská. Záleží na situaci, zda se mu měla vyhýbat, či nikoli. Pokud by on považoval její přátelskost stále za pozvání, měla by se mu vyhýbat.

4) Někdy nás nevěřící mohou stahovat dolů nebo svádět k bezbožným věcem. Ačkoli Bible říká, abychom odolávali zlu, nikdy neříká, abychom odolávali pokušení; spíše máme před pokušením utíkat.

Více informací najdete v Believer's Bible Commentary na str. 1428, v New International Bible Commentary na str. 1213, 1214 a v The Tony Evans Bible Commentary na str. 992.

Otázka: Kdy by dnes měli věřící podle Lk 15,2 jíst s hříšníky a kdy ne?

Odpověď: Starý zákon neříká, že by s nevěřícími jíst nesměli, ale Židé v Ježíšově době se řídili svou vlastní tradicí, podle níž s nevěřícími nejedli, jak ukazují Skutky 10:28 a Galatským 2:12–14. Galatským 2:12–14 však ukazuje, že máme jíst se všemi lidmi, a jediné výjimky jsou následující.

1. 2. Tesalonickým 3:10 ukazuje, že pokud někdo odmítá pracovat, neměl by jíst.

2. 2. Tesalonickým 3:14 říká, že bychom se neměli stýkat s těmi, kteří se sice prohlašují za věřící, ale rozhodli se neuposlechnout to, co napsal Pavel.

3. 2. Janův list 7–11 říká, že toho, kdo je podvodník, nemáme vítat ve svých domech.

4. 1. Korinťanům 5:9–13 říká, že ačkoli se můžeme stýkat s nemravnými, chamtivými, zloději nebo modláři, neměli bychom s žádným z nich jíst, pokud se prohlašují za křesťany.

Otázka: Jak by v Lukášovi 15:8–10 mohla žena ztratit a najít takovou minci?

Odpověď: Toto podobenství naznačuje, že deset stříbrných mincí bylo vše, co měla. Stříbrná mince zde pravděpodobně představovala drachmu, což odpovídalo jednomu denáru, tedy denní mzdě dělníka. Mince mohly být součástí věna a žena mohla nosit stříbro jako ozdobu na hlavě. Dnes je to poněkud podobné v Indii, kde ženy mohou nosit zlato, které dostaly jako věno.

Kdyby si žena myslela, že minci ztratila v domě, vynaložila by velké úsilí na zametání podlahy a mince by mohla o něco cinknout.

Publikace „The Expositor’s Greek New Testament“, sv. 1, str. 578 poukazuje na to, že žena sousedům nevysílá formální pozvání k oslavě; spíše má jistou naději, že se k ní připojí.

Viz „The Expositor's Bible Commentary“, sv. 8, str. 982, „New International Bible Commentary“, str. 1213, 1214, „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“, str. 244, a „The Tony Evans Bible Commentary“, str. 992–993 pro další informace.

Otázka: Proč se v Lk 15,12–13 některé děti, dokonce i děti věřících, stávají marnotratnými?

Odpověď: Může to být kombinace nejméně osmi faktorů.

1) Pocit omezení, nutnost žít podle norem, které by si v této fázi svého života možná nevybraly.

2) Lákavost bouřlivého života.

3) Pocit, že „tráva je zelenější na druhé straně plotu“.

4) Tlak vrstevníků nebo pronásledování: ať už sociální, nebo ještě horší.

5) Duševní onemocnění

6) Zklamání, které zmařilo jejich naděje nebo očekávání.

7) Strach, že o něco přijde, a proto musí jednat, aby si hned teď plně splnil vše, co by v životě chtěl; nemohl čekat, až jeho otec zemře.

8) Neschopnost zvážit možné vysoké náklady svých hříšných činů.

Více informací najdete v Bibliickém komentáři Tonyho Evanse na str. 993.

Otázka: Koho představují oba synové a otec v Lukášovi 15:17–18?

Odpověď: Otec představuje Boží srdce. Otec přivítal marnotratného syna, ale také upřímně prosil staršího syna.

Starší syn představuje farizeje podle „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“, str. 245. Pro lidi, kteří kritizovali Ježíše za to, že jedl s hříšníky, by toto podobenství bylo bolestivé. Lze to však zobecnit na jakékoli náboženské lidi, kteří upřednostňují své skutky a náboženství před láskou k druhým.

Existuje několik názorů na mladšího syna. Komentář „The Believer's Bible Commentary: New Testament“ (str. 244) uvádí, že mladší syn ve skutečnosti představuje odpadlé věřící, protože byl synem ještě předtím, než požádal o dědictví. Na druhou stranu zde nejde o spasení, ale pouze o otcovu lásku. Častěji se má za to, že mladší syn představoval jakoukoli ztracenou osobu. I když mohl být náboženský, byl ztracený.

Otázka: V Lk 15,17–18, činil marnotratný syn pokání, nebo měl jen hlad?

Odpověď: Lukáš 15:14 uvádí, že nastal hladomor. Během hladomoru ho lidé v cizí zemi nechtěli a nevážili si ho; z lítosti mu dávali jen krmivo pro prasata, ale možná mu dávali tak ubohé jídlo právě proto, aby ho přiměli odejít. Pro Žida by bylo ponižující muset se živit krmením prasat. Nebylo tam ani jídlo, ani láska, ani naděje na nějakou změnu. Hebrejský idiom „přišel k rozumu“ naznačuje pokání. Mohlo to být obojí. Určitě to byl hlad, ale hlad může také vést k pokání.

Viz The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 984; The Expositor’s Greek New Testament, sv. 1, str. 580–581; Evangelical Commentary on the Bible, str. 827; a The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 245 pro další informace.

Otázka: Proč v Lk 15,20–24 otec přijal marnotratného syna zpět a měl tak učinit?

Odpověď: Otec syna uviděl ještě dříve, než se k němu přiblížil; z toho je patrné, že ho často vyhlížel. Otec přijal marnotratného syna zpět jednoduše ze soucitu, protože ho miloval. Veškeré dobré skutky, které syn vykonal, byly ztraceny. Syn se k otci zachoval špatně a projevil mu neúctu, ale otec svému synovi, který se vrátil, ochotně odpustil. Hostina mohla být způsobem, jak služebníkům, sousedům a ostatním ukázat, kým ten syn byl a že byl znovu přijat do rodiny.

Jeden západní křesťan jednou četl toto podobenství různým lidem na Blízkém východě, kteří nebyli křesťané a toto podobenství neznali, a zeptal se jich, co by se stalo, kdyby syn požádal o dědictví. Dostal odpovědi jako „to by se nikdy nestalo“ a „zbil bych svého syna, kdyby to řekl“. Další odpověď byla od jednoho muže, který řekl, že slyšel o tom, že se to stalo, a do roka otec zemřel se zlomeným srdcem.

Otec neměl žádnou povinnost syna přijmout zpět, takže nic nenaznačuje, že by to „měl“ udělat. Otec však měl právo být velkorysý a svého syna milostivě přijal zpět.

Více informací najdete v knize The Expositor's Greek New Testament, sv. 1, str. 582.

Otázka: Měl starší bratr v Lk 15,25, 29–30 oprávněný argument?

Odpověď: Odpověď závisí na tom, zda jsou peníze a bohatství považovány za důležitější než lidé. Starší bratr si myslel, že by ho otec měl milovat kvůli jeho práci. Starší bratr získal zpět bratra, kterého zjevně nevážil tolik jako jedno vykrmené tele navíc. Jeho starost o spravedlnost, která se omezovala na jedno vykrmené tele, prozrazovala nedostatek lásky. Všimněte si, že starší bratr neřekl „můj bratr“, ale spíše „tento tvůj syn“.

Říká se, že někteří lidé využívají věci a milují lidi, zatímco jiní milují věci a využívají lidi. Když i opravdový křesťan začne milovat věci více než lidi, pak je jeho pohled na svět daleko od toho, jaký by si Bůh přál. Mezi věci lze zařadit hmotný majetek, znalosti, rituály a dokonce i náboženství. Jediná věc, kterou máme milovat více než lidi, je Bůh.

Více informací najdete v knize „Hard Sayings of the Bible“ (Těžká slova Bible), str. 476–477, v „The Tony Evans Bible Commentary“ (Biblický komentář Tonyho Evanse), str. 995, a v „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (Komentář k biblickým znalostem: Nový zákon), str. 245.

Otázka: Co chce Ježíš v Lk 15,28 říci o reakci staršího bratra?

Odpověď: Majitel 99 ovcí byl zámožný, zatímco žena s pouhými deseti mincemi byla poměrně chudá. Kromě toho jsou však všechny tři podobenství poměrně podobná – až do Lukáše 15:28. Těch 99 ovcí ani těch 9 mincí, které se nikdy neztratily, si nestěžují ani se nezlobí. Otec přijal marnotratného syna zpět nikoli z důvodu spravedlnosti, ale z milosrdenství a lásky. Otec používá doslovně výraz „mé dítě“ (teknon), který je něžnější než „můj syn“. I dnes se někteří lidé více zajímají o spravedlnost a trest než o milosrdenství a lásku. Místo je tu pro obojí, ale podle Jakuba 2:13 milosrdenství vítězí nad soudem.

Změnil nakonec starší bratr svůj postoj a oslavoval, nebo ne? Ježíš to neřekl, a to záměrně. Ježíš se v podstatě ptal farizejů, kde mají srdce. Změníte svůj postoj a budete sdílet Boží srdce, nebo ne?

Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 984–985, v Evangelical Commentary on the Bible, str. 827, a v The Tony Evans Bible Commentary, str. 993.

Otázka: Je v Lk 16,1 ten bohatý muž / pán Ježíš, Bůh Otec, nebo někdo jiný?

Odpověď: Nic nenasvědčuje tomu, že by pánem byl Ježíš nebo Otec. Jedná se prostě o bohatého muže a Ježíš využívá přirozenou situaci, aby z ní vyvodil některé životní poučky. Více informací najdete v Evangelical Commentary on the Bible, str. 827.

Otázka: Jak přesně se správce v Lk 16,6–9 dopustil nepoctivosti?

Odpověď: Správce (neboli finanční správce domácnosti) byl před tímto podobenstvím přistižen, jak „plýtvá“ majetkem svého pána, takže byl nepoctivý nebo nedbalý již před začátkem podobenství. Možná slíbil, že se bude snažit co nejlépe spravovat pánovy peníze, ale ve skutečnosti mu na pánově blahu nezáleželo. Správcova nepoctivost tedy existovala již před snížením účtů, ačkoli pán o tomto snížení předem nevěděl.

Přesný termín byl použit v Kumránských svitcích, kde znamenal „světský“ nebo popisoval charakter dané doby, podle The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 987.

Otázka: Proč byl v Lk 16,6–8 pochválen nepoctivý správce?

Odpověď: Abychom pochopili odpověď, je třeba znát určité kulturní souvislosti. Ačkoli Izraelitům bylo přikázáno, aby si navzájem neúčtovali úroky z půjček (Leviticus 25:35, Exodus 22:25), realita v té době byla taková, že to běžně dělali. Navíc bylo v pořádku účtovat úroky cizincům (Deuteronomium 23:20).

Správce vrátil 50 ze 100 džbánů olivového oleje a 20 ze 100 nádob pšenice. Wycliffe Bible Dictionary na str. 1761 uvádí, že běžná úroková sazba u obilí činila 25 % až 33 1/3 %. 80 nádob pšenice plus 25 % úroku by činilo 100 nádob. Slyšel jsem výklad, že úrok z olivového oleje činil 100 %, ale nepodařilo se mi to potvrdit, ačkoli i „New Geneva Study Bible“ na str. 1636 uvádí tuto teorii. V knize „Expositor’s Bible Commentary“, sv. 8, str. 988 se uvádí, že 100 nádob pšenice představovalo velké množství: výnos z přibližně 100 akrů podle knihy „Jeremias Parables of Jesus“, str. 181. Stejně tak v knize „Evangelical Commentary on the Bible“, str. 828, se uvádí, že služebník snižoval úroky, které byly účtovány, ačkoli starozákonní zákon stanovil, že úroky se vůbec nemají účtovat.

Tím, že poskytoval tyto „slevy“, tedy správce možná svého pána neokrádal, ale spíše odečítal úroky, které by stejně neměl účtovat svému izraelskému bratrovi. Důležitým bodem je, že správce se NESNAŽIL získat zpět své místo; už věděl, že to nedokáže. Správce se snažil zalíbit věřitelům, aby zvážili, že by mu mohli dát práci.

Pán buď o těchto slevách věděl, nebo ne. Komentář „The Believer’s Bible Commentary“ (str. 1430–1431) naznačuje, že pán o nich věděl, a (možná neochotně) správce pochválil za jeho prozíravost. Komentář „Bible Knowledge : New Testament“ (str. 246) a „The Expositor’s Bible Commentary“, sv. 8, str. 987 rovněž naznačují, že bohatý muž o tom věděl a přesto správce pochválil za jeho prozíravost.

Někdy, když se podnik nebo investor ocitne na pokraji bankrotu, banka svévolně mírně sníží výši úvěru. Je lepší získat o něco méně peněz a nemuset přistoupit k exekuci, než nezískat žádné peníze a zůstat pouze s ručením.

Otázka: Jak mají věřící podle Lk 16,9 získávat přátele pomocí peněz?

Odpověď: Nečestný správce se v té době jevil jako štědrý, nikoli však z nezištného altruismu, ale z chladného pragmatismu. Když si věřící uvědomí pomíjivou hodnotu pozemských bohatství, měli by být o to více ochotni se bohatství vzdát kvůli evangeliu. Jak napsal ve svém deníku slavný křesťanský misionář a mučedník Jim Elliot: „Není bláznem ten, kdo dává to, co si nemůže ponechat, aby získal to, co nemůže ztratit.“

Kniha Hard Sayings of the Bible (Těžká slova Bible), str. 477–478, dodává: „‚Víte,‘ řekl Ježíš, ‚světscí lidé, kteří nemají žádné myšlenky přesahující tento současný život, se někdy chovají rozumněji a prozíravěji než lidé zaměření na druhý svět, ‚děti světla‘. Využijí hmotné bohatství k přípravě na svou pozemskou budoucnost; proč by ho děti světla nemohly využít k přípravě na svou věčnou budoucnost?…“

Otázka: Pokud v Lk 16,9 zjistíte, že jste již v Božích očích jednali nespravedlivě nebo nevěrně, co byste v tu chvíli měli udělat, abyste se Bohu zalíbili?

Odpověď: Uvědomit si svůj hřích a prosit Boha o odpuštění je skvělý začátek, ale je třeba ještě více. Možná byste se měli omluvit i lidem, kterým jste ublížili. A pokud je to možné, nahraďte jim to, co jim bylo odňato, ať už přímo vámi, nebo nepřímo v důsledku vašich činů.

Otázka: Představte si, jak by bylo hezké mít v Lk 16,9 zákazníky, dodavatele a obchodní partnery, kteří by s vámi vždy zacházeli spravedlivě, i když byste si toho nespravedlivého zacházení nevšimli, a vždy by vám říkali pravdu. Co můžete udělat, abyste byli takovým člověkem?

Odpověď: Je v pořádku vyjednávat o dohodě a je v pořádku neříkat všem všechno, co víte. Neměli byste však lhát, ani když se jedná o to, čemu se říká „nevinná lež“. Je v pořádku tvrdě vyjednávat, abyste dosáhli výhodné dohody, ale existuje hranice – pokud je osoba, se kterou vyjednáváte, v zoufalé situaci, můžete překročit hranici mezi snahou o výhodnou dohodu a zneužitím jejího zoufalství. Chovejte se k druhým tak, jak byste chtěli, aby se chovali oni k vám. Jste typ člověka, pro kterého byste chtěli pracovat, kterého byste chtěli vést nebo s nímž byste chtěli obchodovat?

Není žádná záruka, že tím, že se budete takto chovat, zbohatnete. Ale tím se Bohu více zavděčíte.

Více informací najdete v Bibliickém komentáři Tonyho Evanse na str. 994.

Otázka: Jak si můžeme v Lk 16,9 lépe uvědomit, že jsme správci, a nikoli vlastníky toho, čím nás Bůh obdařil?

Odpověď: Nejprve zvažte, jaké dary nebo talenty máte navíc oproti ostatním, které byste si zasloužili. Žádné takové nemáte. Poté zvažte, jaký majetek nebo peníze máte bez Boží milosti. Možná jste získali nějaké plody a něčeho dosáhli tvrdou prací, ale kdo vám umožnil mít schopnosti a situaci, ve které se vaše tvrdá práce vyplatila?

Za druhé, zamyslete se nad tím, jak dlouho budete mít pozemská požehnání, která nyní vlastníte. Někdo řekl, že za pohřebními vozy nejezdí žádné stěhovací vozy. Vše zmizí a bude předáno jiným, kteří s tím možná naloží moudře, možná ne, jak říká Kazatel 2,18–19.

A nakonec věřte slovům z Knihy přísloví 8,10–11, kde se píše, že moudrost je lepší než zlato či stříbro. Věnujte veškerý svůj volný čas a energii hledání Boží moudrosti a Jeho království, nikoli zlata či stříbra. Bohatství, které máte, není cílem; je to nástroj, který vám má pomoci dosáhnout vašeho cíle, jímž je sloužit Bohu a šířit Jeho království.

Více informací najdete v knize „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 994–995.

Otázka: Proč by v Lk 16,14 farizeové, kteří milovali peníze, pohrdali Ježíšem?

Odpověď: Komentář „Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 246) to dobře vysvětluje tím, že Ježíš byl chudý člověk, za nímž chodili další chudí lidé, a snažil se je poučit o penězích. Šestina všech veršů v evangeliích se zabývá penězi. V Lukášově evangeliu se 18 z 40 podobenství týká peněz. Farizeové se domnívali, že je možné sloužit zároveň penězům i Bohu.

Více informací najdete v knize Evangelical Commentary on the Bible, str. 828.

Otázka: Jaké věci, které svět vysoce cení, jsou v Božích očích ohavností (Lk 16,15 a násl.)?

Odpověď: Svět si cení určitého druhu nepoctivosti a jednání založeného na prohnanosti. Ve filmech z řady „Ocean’s XX“ jsou „hrdinové“ gang, který krade miliony z kasin. Ve filmech o Minionech jsou „ti dobří“ ti, kteří okrádají ostatní. Lidé jsou někdy obdivováni, pokud udělají něco finančně nesprávného nebo sporného a vyvázne jim to. Žalm 49:18 a následující říká, že lidé tě budou chválit, pokud se ti daří. Zajímavé však je, že ti samí lidé jsou označováni za padouchy, pokud udělají chybu nebo je chytí. Je to téměř jako by k nim nevzhlíželi kvůli jejich morálnímu charakteru, ale ze závisti. Kim Kardashianová se zřejmě proslavila po natočení sexuální scény. Kolik dílů televizního seriálu o Kardashianových jste tedy viděli? Pokud je to více než nula, proč jste to udělali?

Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 995 a v „Believer's Bible Commentary“ na str. 1432.

Otázka: V Lk 16,16 a Mt 11,12 – jedná se v těchto verších o „nebe“, které aktivně něco činí, nebo je pasivní v tom smyslu, že se s ním něco děje či se proti němu něco děje?

Odpověď: Nejprve trochu gramatiky, poté tři názory a nakonec odpověď.

Publikace „Hard Sayings of the Bible“ (str. 479–480) a „Evangelical Commentary on the Bible“ (str. 829) uvádějí, že řecké sloveso je zde nejednoznačné. Může být aktivní, například „Nebeské království naléhavě zve všechny, aby přišli“, nebo pasivní, například „lidé se snaží vstoupit do nebeského království“, nebo „nebeské království je vystaveno násilí…“, či „lidé se do nebeského království vtlačují“.

1) Aktivní: „Nebeské království naléhavě zve všechny, aby přišli.“ Tento výklad zastává NET Bible a „Evangelický komentář k Bibli“ (str. 829) uvádí, že tento výklad je nejvhodnější.

2) Pasivní: Všichni se snaží dostat dovnitř. Komentář „The Believer's Bible Commentary“ (str. 1432) se přiklání k tomuto názoru.

3) Pasivní a násilné: Lidé se snaží dostat dovnitř pomocí světského násilí. Tento názor zastává „Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 247) a většina překladů.

Odpověď: Matouš 11:12 používá slovo „násilí“ dvakrát a naznačuje, že lidé jsou aktivní a násilní. V kontextu farizejů se jedná o kritiku náboženských lidí, kteří se snaží použít násilné nebo světské prostředky, aby vstoupili do království. Celá 16. kapitola Lukášova evangelia se týká věrnosti a chamtivosti a farizejové jsou v ní výslovně zmíněni, protože se to vše týká i jich.

Otázka: Jak se v Lk 16,16 a násl. a Mt 11,12 někteří pokoušejí násilím vstoupit do království Božího/nebeského?

Odpověď: Komentář „The Believer’s Bible Commentary“ na str. 1432 poukazuje na to, že kontext kolem Lukáše 16:16 se týká výhradně farizejů, jejich chamtivosti a lakomé pokrytectví. To platí bez ohledu na to, zda se lidé snažili vstoupit do Božího království, nebo zničit království, o kterém kázal Jan Křtitel. Komentář „The Believer’s Bible Commentary“ na str. 1244 poukazuje na to, že kázání Jana Křtitele vyvolalo bouřlivou reakci.

Je důležité pochopit, jaké království se zde míní. To nutně neznamená, že všichni ti, kdo se tam vtlačují, obdrží spasení, ale spíše si vynucují místo v Božím viditelném projevu Jeho království na zemi.

Z toho vyplývá, že musíme brát v úvahu nejen cíl, ale i prostředky. Někteří chtěli jít do nebe, což je dobrá věc, ale snažili se k tomu použít světské zbraně.

Více informací najdete v knize „Hard Sayings of the Bible“ (Těžká slova Bible), str. 479–480, a v „Evangelical Commentary on the Bible“ (Evangelický komentář k Bibli), str. 828.

Otázka: V Lk 16,17 se píše, že je snazší, aby pominulo nebe a země, než aby pominula i ta nejmenší část zákona. Proč tedy mohou křesťané jíst vepřové maso, velbloudí maso a měkkýše a proč již neprovádějí zvířecí oběti?

Odpověď: Ježíš zde zrušil starozákonní zákon.

Jídlo: Ježíš řekl, že člověka nečiní nečistým to, co do něj vstupuje, ale to, co z něj vychází (Matouš 15:10, 17–20 a Marek 7:14–15).

Marek 7:19 dodává, že tímto Ježíš prohlásil veškeré pokrmy za čisté.

Anděl Boží přikázal Petrovi, aby zabil a snědl zvířata, která byla dříve nečistá (Skutky 10:12–16).

Muslimové by měli být schopni se s tímto bodem ztotožnit, protože ani Mohamed se neřídil starozákonním zákonem, když jedl velbloudí maso.

Oběti: Izraelité měli přinášet oběti; bohužel se to pro mnohé stalo rituálem, který ztratil svůj smysl. Oběť je pro křesťany stejně důležitá, ne-li důležitější, než pro Izraelity, jak ukazuje Židům 7:23–10:26. I my potřebujeme oběť, a ta byla jednou provždy vykonána naším veleknězem, Ježíšem Kristem, který se obětoval na kříži.

Otázka: Proč je v Lk 16,19 ten bohatý muž často nazýván Dives?

Odpověď: Jelikož je v tomto podobenství jmenován Lazar, některé tradice nazývají bohatého muže „Dives“. Dives je však pouze latinské slovo pro bohatého muže.

Lazarus byla řecká podoba hebrejského jména Eleazar, což znamená „Bůh pomohl“. Hades, hebrejsky Šeol, je hrob. Toto slovo se v Novém zákoně vyskytuje desetkrát. Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 992.

Q: Jaké jsou hlavní body tohoto podobenství v Lk 16,19–31?

Odpověď: Ježíš vyprávěl podobenství o penězích a pokračuje dalším. Mnozí Židé se domnívali, že hmotné bohatství je znamením Boží přízně. Bylo by šokující slyšet, že bohatý Žid skončí v ohni.

Jsou zde tři hlavní body.

1) Konečnost smrti a vědomí po ní.

2) Pro zbožné je to lepší než pro bezbožné, kteří se nestarají o chudé.

3) Lidé mají v Písmu dostatečného průvodce.

Více informací najdete v New International Bible Commentary na str. 1216 a v Believer's Bible Commentary na str. 1433.

Otázka: Jaký je výklad Jehovových svědků ohledně podobenství o Lazarovi a bohatém muži v Lukášovi 16:19–31?

Odpověď: Podle „Believer’s Bible Commentary“ (str. 1433) toto podobenství vyvrací teorii o spánku duše. Svědkové Jehovovi s tím však nesouhlasí. Toto mi ústně sdělil jeden Svědek Jehovův a některé části jsem viděl i v písemné podobě. Držte si klobouky, protože je to poněkud podivné.

Bohatý muž představuje třídu farizejů (nebo duchovenstva / kněží), která se cítí zahanbena třídou věrných služebníků (kteří následují Boha). Psi představují falešné učitele, drobky chleba znamenají Boží učení. „Celý život“ v Lukášovi 16:24 znamená, že žili pod systémem zákona. Smrt zde neznamená fyzickou smrt, ale změnu postavení. To, že andělé odnesli Lazara, zatímco bohatý muž byl pohřben, znamená, že změnili stav, k čemuž došlo buď poté, co Ježíšův duch vstal v duchovním těle, nebo o Letnicích. (V tomto bodě si nejsem zcela jistý.) Mučení zde nezahrnuje význam fyzického nepohodlí a omezení, jak je tomu jinde. Spíše to znamená duševní utrpení způsobené tím, že zbožní kazatelé o nich říkají špatné věci. Jelikož [údajně] lidé, kteří jsou upalováni, netouží po vodě, nejedná se o doslovný oheň. Velká propast spočívá jednoduše v tom, že celá skupina ji nemůže překročit, ačkoli jednotlivci to dokážou.

Jak se píše v knize *When Cultists Ask* na str. 149: „Protože tento úryvek tak zjevně podporuje myšlenku vědomé existence po smrti – stejně jako vědomého utrpení bezbožných po smrti – svědkové Jehovovi se velmi snaží jej přeinterpretovat.“

Viz také následující otázka.

Otázka: Jaká je v Lk 16:19–31 odpověď na výklad Svědků Jehovových?

Odpověď: V odpovědi je třeba zohlednit čtyři body.

1. Raní křesťané, kteří mluvili řecky, jednotně věřili v vědomé trápení po smrti pro bezbožné. Kromě raně křesťanských spisů stačí si přečíst Matouše 13:40–42, 50, Zjevení 20:10 a Zjevení 14:9–11

2. Stejně tak věřili i Židé. Důkazem toho jsou 1. Enoch 22:1–4, Vzestup Mojžíše 10:10, 2. Esdras 7:36, Judita 16:17 a Žalmy Šalomounovy 3:13. Konkrétní citáty najdete v diskusi k Lukášovi 23:43. Rabíni si představovali Šeol/Hádes jako místo rozdělené na dvě části, oddělené zdí o šířce dlaně nebo prstu (viz Weber, Lehre des Talmud, s. 326 a násl.), jak uvádí The Expositor's Greek Testament, s. 589.

3. Ježíš neudělal nic, aby tyto údajně mylné představy vyvrátil nebo opravil. Ve skutečnosti je Ježíš potvrdil tím, že je použil, aniž by je opravil. Navíc výrazy, které Ježíš použil: „lůno Abrahamovo“ a „ráj“, jsou ve skutečnosti výrazy používané v židovském Talmudu.

4. Buď je Ježíš klamal tím, že podpořil údajně mylnou víru v vědomou existenci po smrti, anebo Ježíš považoval za pravdivé něco, co bylo obecně přijímáno.

Tento bod ilustruje příklad, který jsem uvedl dvěma misionářům ze Svědků Jehovových.

Představme si, že jsem jednoho dne vzal do ruky výtisk časopisu Svědků Jehovových „Probuďte se!“ a četl jsem v něm příběh o dvou chlapcích. Jeden z nich vyrostl a následoval Boha, a po smrti se mu dostalo dobrých věcí. Druhý chlapec vyrostl v odmítání Boha a po smrti se reinkarnoval jako hmyz. Poté jsem se jich zeptal, zda si myslí, že bych v časopise „Awake“ někdy něco takového četl, a oni odpověděli, že rozhodně ne, protože reinkarnace není biblická. Souhlasil jsem, ale pak jsem se zeptal: „Nesnažili byste se přesto použít falešnou doktrínu, jako je reinkarnace, k dokázání pravdivého tvrzení, že by člověk měl následovat Boha?“ Důrazně nesouhlasili a řekli, že by to z jejich strany bylo klamné. Souhlasil jsem, ale poznamenal jsem, že pokud je vědomí bezbožných po smrti falešnou doktrínou, neříkají tím snad, že Ježíš udělal přesně to samé?

Otázka: Co nám říká Lukáš 16:19–31 o chudých?

Odpověď: Tento úryvek je silným pokáráním pro mnoho (ale ne všech) bohatých. Bohatý muž je před svou smrtí třikrát nazván „bohatým mužem“, ale on ani Lazar nejsou po smrti nazýváni „bohatým mužem“ ani „chudým mužem“. Jméno „Lazar“ znamená „pomáhaný Bohem“, přesto byl tak nuzný, že jeho vředy olizovali psi. Psí sliny mají větší antiseptické účinky než naše, takže i toulaví psi pomohli Lazarovi více než ten bohatý muž. Chudí, vězni a utlačovaní mohou být pro nás neviditelní, ale pro Boha nejsou vůbec neviditelní. Stejně tak někteří lidé, kteří jsou v tomto světě zbožňováni, mohou být v Božích očích nečestní. Neměli bychom obdivovat ty, kteří vedou život, který by Bůh pohrdal. Kéž bychom mohli vidět lidi a věci Božíma očima!

Otázka: Co nám říká Lk 16,19–31 o bohatých?

Odpověď: Výslovně se zde neříká, že bohatství je zlé, protože se zde zmiňuje Abraham v ráji, a Abraham byl – ať už podle starověkých, nebo moderních měřítek – nesmírně bohatý muž. Mnozí bohatí však trpí tím, co Darrell Bock nazývá „kómatem lhostejnosti“, a nedokážou ani vidět chudáka před branou svého sídla. Chudák Lazar byl pro bohatého muže téměř neviditelný. Pokud nebudete opatrní, bohatství vám může poškodit zrak a sluch, takže budete slepí vůči chudým a hluší k volání utlačovaných. Ale bez ohledu na vaše bohatství, kdybyste mohli vidět a slyšet o něco lépe než nyní, duchovně řečeno, jaký krok byste mohli učinit, abyste pomohli chudým, vězňům a utlačovaným, abyste jim dali najevo, že na ně nezapomínáme a že se o ně někdo stará a chce jim pomoci?

Otázka: Pokud je Lk 16,20–25 podobenstvím, proč je to jediné podobenství, v němž je zmíněno něčí jméno?

Odpověď: I když se lze dohadovat, zda toto zcela odpovídá formě podobenství, Lazarovo jméno v tomto podobenství plnilo důležitý účel. Nikdo v tomto podobenství nemá jméno kromě Lazara; Lazar se možná zdál nedůležitý, ale Bůh znal jeho jméno. Lazar znamená „pomáhaný Bohem“, přesto vidíme někoho, kdo v tomto životě nedostal moc pomoci ani od Boha, ani od bohatého muže, ani od nikoho jiného. Není nám ani řečeno, že by Lazarus dostal důstojný pohřeb, přesto mu bylo prokázáno mnohem větší milosrdenství tím, že se dostal do ráje, kde byl Abraham. Bohatý muž zná Lazarovo jméno v Lukášovi 16:24, takže si alespoň matně uvědomoval, že Lazarus existoval hned za branami jeho pohodlného sídla. Ale lidé, kteří se bohatým (a bohužel možná i nám) mohou zdát neviditelní, jsou Bohu známí a důležití. Každý je stvořen k Božímu obrazu a měli bychom respektovat všechny lidi, bez ohledu na to, zda jsou v tomto současném světě ctěni, či nikoli.

Lazar a jeho řecká podoba Eleazar byly běžná jména a v Písmu není uveden žádný důvod, proč se tento žebrák jmenuje stejně jako bratr Marie a Marty. Mohlo by to však být předzvěstí. Když byl Lazar později vzkříšen z mrtvých, někdo si možná vzpomněl na toto podobenství a na prosbu bohatého muže, aby byl Lazar vzkříšen z mrtvých.

Otázka: Jaký význam má v Lk 16,25 způsob, jakým Abraham oslovil bohatého muže?

Odpověď: Řecké slovo, které se zde používá, je teknon, tedy „dítě“, nikoli „můj syn“. Je to laskavé a něžné slovo, ale neznamená to, že by Abraham říkal, že ten bohatý muž je jeho dítě nebo potomek, i kdyby byl Žid.

Otázka: Co je v Lk 16,26 tou velkou propastí mezi místem trápení a rájem?

Odpověď: Jedná se o propast, kterou Bůh vytvořil mezi nebem (rájem) a peklem (vězením). Toto je jediné místo v Novém zákoně, kde se toto řecké slovo, chasma, používá, a musíme si uvědomit, že mnoho lidí, s nimiž se každý den stýkáme, bude po smrti na druhé straně této velké propasti. C. S. Lewis ve svém románu o nebi a pekle s názvem Velký rozvod spekuluje, že lidé v pekle by mohli cestovat do nebe, ale že jen málokdo by se k tomu kdy rozhodl. Lukáš 16:26 však této spekulaci C. S. Lewise odporuje. Také Juda 7 a Matouš 25:46 říkají, že jejich trest je věčný.

Zajímavé je, že ten bohatý muž nikdy nepožádal o propuštění, žádal pouze o úlevu. Poté požádal, či spíše přikázal, Abrahamovi, aby poslal Lazara varovat jeho bratry, a v podstatě řekl: „Neměl jsem dostatek důkazů; pošli důkazy mým bratrům.“

Jen pro zajímavost: slovo „ráj“ se v Novém zákoně vyskytuje pouze třikrát. Kdyby někdo z pekla mohl poslat vzkaz, co by řekl? Zaprvé, bohatý muž chtěl zmírnit své utrpení. Za druhé chtěl bohatý muž poslat vzkaz, aby se jeho bratři vyhnuli místu, kde se nacházel. I tento člověk v pekle chtěl, aby někdo sdělil evangelium ostatním. Všimněte si také, že bohatý muž viděl Abrahama a Lazara, ale není řečeno, že by Lazar viděl bohatého muže.

Více informací najdete v knize „Hard Sayings of the Bible“ (Těžko srozumitelné výroky Bible), str. 480–482.

Otázka: Co měl Ježíš na mysli v Lk 16,31, když řekl, že by i tak neuvěřili, i kdyby někdo vstal z mrtvých?

Odpověď: Jednalo se jak o postřeh ohledně jejich současného postoje, tak o předpověď jejich reakce na Ježíšovo vzkříšení. Je zajímavé, že Abraham stále oslovoval bohatého muže „synu“. Samozřejmě, krátce nato to Ježíš dokonce dokázal, když vzkřísil bratra Marie a Marty, Lazara, jak je popsáno v Janovi 11:45–53 a 12:10–11.

Otázka: Byl v Lukášovi 16:31 Abraham v nebi, jak uvádí skeptická kniha Asimovův průvodce Biblí na str. 985?

Odpověď: Ne, Bible neříká, kde se Abraham nacházel. Ačkoli se Abraham a Lazar nacházeli na příjemném místě, mnozí křesťané učí, že ještě nebyli v nebi, ale v „přechodném místě“, kam, jak Ježíš řekl zloději po své pravici, ten zloděj ještě téhož dne odejde, a které Ježíš nazval rájem. Ráj je část posmrtného života, kam odcházeli ti, kdo následovali Boha, dokud Ježíš nevstal z mrtvých.

Otázka: Dokazují zázraky v Lk 16,31 Ježíšovo poslání?

Odpověď: Zázraky byly podle Židům 2:4 svědectvím podporujícím Ježíšovo poslání, ale zázrak sám o sobě nic „nedokazuje“, protože mohou existovat i falešné zázraky. Nicméně ani s důkazy o vzkříšení a dalších zázracích, se všemi naplněnými proroctvími a svědectvím prvních křesťanů stále nemáme „absolutní důkaz“, protože o historické události nikdy nelze mít absolutní důkaz.

Nicméně, i když Ježíš poskytl přesvědčivé důkazy, poskytnout přesvědčivé důkazy je jedna věc, ale to, zda posluchač tyto důkazy přijme, je věc druhá. I v moderní době najdete pár lidí, kteří věří, že Země je plochá, že se holocaust nikdy neodehrál, nebo že zabití určitých lidí a pití jejich krve poskytuje ochranu před AIDS. Skutečnost, že pár lidí věří každé z těchto tří lží, a to i navzdory přesvědčivým důkazům o opaku, však neznamená, že důkazy proti těmto šíleným tvrzením nejsou přesvědčivé.

Doplňující odpověď najdete v knize When Critics Ask, str. 392–393.

Otázka: Proč je v Lk 17,1–2 tak závažným přestupkem přivést někoho jiného k hříchu?

Odpověď: Následky toho, že se člověk stane Satanovým nástrojem k odvrácení někoho od života v radosti s Bohem na věčnosti, jsou závažné.

Otázka: Kdo jsou ti „malí“ v Lk 17,2?

Odpověď: Podívejme se na tři možnosti.

a) Mohly by to být děti, ale v tomto učení se o dětech nikde jinde nemluví, na rozdíl od jiných učení. Ježíš i Bible považují děti za stejně cenné jako dospělé, ale nepovažují je za cennější.

b) Mohli by to být noví věřící, děti ve víře a ti, jejichž víra se teprve formuje, ať už jsou to fyzicky děti, nebo starší lidé.

c) Mohlo by se jednat o „malé“, tj. chudé lidi tohoto světa. Nicméně kromě podobnosti s podobenstvím o Lazarovi a bohatém muži nic jiného tuto interpretaci nepodporuje.

Odpověď: Jelikož se kontext týká urážení nebo uvádění do pokušení někoho, kdo by se mohl urazit nebo upadnout do hříchu, správná odpověď je b). Mohou existovat lidé, kteří jsou materiálně chudí, ale bohatí ve víře, a kteří by do pokušení neupadli.

Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 994, rovněž uvádí, že rozhodně nemůže jít o možnost a), a Believer's Bible Commentary, str. 1434, The Tony Evans Bible Commentary, str. 996, a New International Bible Commentary, str. 1216, uvádějí, že správná odpověď je b).

Otázka: Proč je v Lk 17,3–4 pro věřícího tak urážlivé neodpouštět druhým?

Odpověď: Možná nám zde pomůže analogie. Proč je tak důležité, aby naše krev přiváděla kyslík a živiny do buněk v našem těle a odnášela oxid uhličitý a odpadní látky? Stejně jako jsou tyto fyzické jevy známkou života, tak i láska a odpuštění jsou známkou našeho duchovního života. Cokoli, co brání funkci krve, představuje vážný problém.

Stejně jako naše těla potřebují potravu a kyslík, tak i my neustále potřebujeme Boží milost a lásku. Stejně jako se naše těla potřebují zbavit oxidu uhličitého a odpadních látek, tak i my potřebujeme Boží odpuštění a očištění. Můžeme ostatním snadno odpouštět, protože Bůh nám, kteří jsme v Kristu, tolik odpustil. Pokud někdo nedokáže odpustit, buď si dostatečně neuvědomil, jak moc mu Bůh odpustil, nebo možná nebyl spasen.

Otázka: Co zde Ježíš v Lk 17,5–6 učí o víře?

Odpověď: Víra není něco, co vám někdo dá, a to, co máte, je vše, co kdy budete mít. Nejde tedy o to získat více „kousků“ víry, ale spíše o to, abyste rozvíjeli to, co již máte od chvíle, kdy jste poprvé uvěřili v Krista. Živá víra je spíše jako semínko – má život a roste. I když máte jen malé množství živé víry, může z ní vyrůst velká víra, pokud ji ochráníte před plevelem a škůdci a budete ji zalévat a pečovat o ni. Nepotřebujete tedy „velkou víru“; stačí vám upřímná víra, protože ta může vyrůst ve velkou víru. Jste-li upřímný křesťan, jak svou víru pěstujete?

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1435 a v The Tony Evans Bible Commentary na str. 996–997.

Otázka: Co víme o moruších z Lk 17,6?

Odpověď: Ačkoli existuje 12 druhů moruší, v Izraeli a ve Středomoří se pěstovala převážně moruše černá, nazývaná také sykamina. Pěstovaly se kvůli plodům a na Západě se k chovu bource morušového začaly používat až dlouho po Ježíšově době.

Moruše mají mělký kořenový systém a silný vítr může strom převrátit a odfouknout. Metaforicky řečeno si lze představit silný vítr (Ducha Svatého), který unáší moruši k moři – výsledek, který se zdá nemožný, ale nepochybně se již stal.

Odlišná odpověď: V publikacích „The New International Bible Commentary“ (str. 1217) a „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 248) se uvádí, že sykomora má velmi silné kořeny. Nicméně publikace „https://homeguides.sfgate.com/potting-soil-and-cactus-mix-13768053.html“ uvádí, že moruše obecně mají širší a mělčí kořenový systém než mnoho jiných druhů stromů, což jim pomáhá lépe přijímat živiny. V kypré půdě a při silném větru by však tento strom mohl být snáze vyvrácen.

Otázka: Co Ježíš v Lk 17,7–10 učí o službě, když hovoří o služebníkovi, který se vrací z pole a připravuje jídlo?

Odpověď: V odpovědi je třeba zohlednit tři body.

Pýcha z naší poslušnosti je pošetilá. Poslušnost je pouze naší povinností. Naše poslušnost by měla být vyjádřením naší vděčnosti vůči Bohu.

Chlubení: Neměli bychom Bohu říkat, jak jsme skvělí a poslušní. Ježíš to ilustroval na příkladu modlitby farizeje a celníka v Lukášovi 18:9–14.

Zvláštní zacházení: Neměli bychom si myslet, že si kvůli své poslušnosti zasloužíme zvláštní zacházení. Žádná míra duchovnosti ani minulá poslušnost nás nezbavuje povinnosti naslouchat Bohu a být mu poslušní i v budoucnu. Neměli bychom mít pocit, že nám něco náleží, a neměli bychom tento pocit vyvolávat ani u druhých, jak ukazuje Jakubův list 2:1–9.

Otázka: Proč se v Lk 17,11–19 Ježíš urazil kvůli těm devíti malomocným?

Odpověď: Všichni byli uzdraveni, ale pouze jeden projevil vděčnost tím, že se vrátil k Ježíši, aby mu poděkoval. A ten žebrák nebyl z Judeje a pravděpodobně neměl příležitost seznámit se se Starým zákonem tak jako ostatní. Může to být urážlivé vůči ostatním i vůči Bohu, když myslíte tolik na sebe, že nedokážete projevit vděčnost. Všech deset bylo uzdraveno z malomocenství, ale pouze ten, který se vrátil, obdržel od Ježíše zvláštní požehnání. To zdůrazňuje, že poselství evangelia je určeno stejně tak těm, kteří nemají židovský původ, jako těm, kteří jej mají.

Poté, co Ježíš uzdravil všech deset, poslal je k kněžím, aby splnili pokyny z Leviticus 14:2-32. Kněz měl danou osobu vyšetřit, a pokud byla malomocenství uzdravena, měl ji prohlásit za čistou, a teprve poté se mohla znovu začlenit do společnosti. Bylo by to také svědectvím pro kněží. Nevíme, zda kněží s malomocnými mluvili přísně, když se dozvěděli, že je Ježíš uzdravil, a nevíme ani, zda jim dali nějaké varování. Bez ohledu na jakýkoli odpor by se však měli vrátit, aby Ježíši projevili vděčnost.

Než však budete k těm devíti malomocným příliš přísní, uvědomte si, že mnoho lidí je dnes podobných. Jsou velmi přátelští, když žádají o pomoc, ale jakmile dostanou veškerou pomoc, kterou potřebují, neprojevují žádnou vděčnost, protože danou osobu vnímají pouze jako prostředek k dosažení cíle, na který si podle svého názoru mají nárok. Jako věřící se musíme ujistit, že se k ostatním nechováme nevděčně. Ježíš se urazil, když těch devět malomocných neprojevilo žádnou vděčnost, ale brali Ho prostě jako samozřejmost. Cítí se Bůh uražen, když Mu neprojevujeme vděčnost a bereme Ho jako samozřejmost? Doufám, že si každý den „počítáte své požehnání“ a neustále se modlitbou děkujete Bohu.

Více informací najdete v Believer's Bible Commentary na str. 1436 a v Evangelical Commentary on the Bible na str. 829.

Otázka: Proč Ježíš v Lk 17,19 často říkal lidem: „Tvá víra tě uzdravila“?

Odpověď: Zaprvé chtěl Ježíš pochválit jejich víru a my bychom měli činit totéž. Dnes nestačí, aby křesťané pouze tolerovali a přijímali věřící v jiných bohabojných službách. Měli bychom se za ně modlit, chválit za ně Boha a veřejně je chválit za jejich víru a práci pro Pána.

Otázka: Byli ti farizeové v Lk 17,20 upřímní, když se Ježíše ptali, kdy přijde království, nebo si z něj dělali legraci, či se ho jen snažili nachytat?

Odpověď: Na základě kontextu nemůžeme říci, o kterou z těchto možností šlo, ani zda to byla částečně upřímnost a částečně skepse. Ani někdo, kdo tu otázku v té době slyšel, by to možná nedokázal rozlišit. Ale na tom nezáleží. Když nám je položena otázka, která by mohla být upřímná, nemusíme trávit čas tím, že se snažíme posoudit něčí srdce; stačí na otázku odpovědět.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1436.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Lk 17,21 je řečeno, že Boží království je uvnitř věřících, znamená to snad, že lidská království jsou nereálná, jak učí sekta Křesťanská věda?

Odpověď: Ne. Kdybychom to tvrdili, museli bychom věřit v nereálnou definici reality. Samozřejmě, že nic na zemi, nejen království, není tak skutečné jako nebe. Nicméně pozemská království, která „skutečně“ mučila a umučila křesťany, a pozemská království a filozofie, které „skutečně“ svádějí lidi ke zlu, nelze bagatelizovat jako pouhou fantazii.

Odlišnou, ale doplňující odpověď najdete v knize When Cultists Ask na str. 150.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Lk 17,21 je řečeno, že království Boží je uvnitř věřících, znamená to snad, že lidé jsou božští, jak učí sekta Křesťanská věda?

A: Ne. Můžeme si být jisti, že apoštol Pavel znal odpověď na tuto otázku. Ve Skutcích 14:11–18 Pavel a Barnabáš nechtěli, aby je lykaonský dav uctíval. Mít v sobě Boží království znamená, že jste Božím dítětem, ale neznamená to, že jste božský nebo že jste Bůh. Je zajímavé, že v odpovědi farizejům Ježíš řekl, aby hledali to, co již je zde, zatímco hned poté, když mluvil k učedníkům, řekl, aby se dívali do budoucnosti. Více informací najdete v knize When Cultists Ask na str. 150–151 a v Believer's Bible Commentary na str. 1436.

Otázka: Co Ježíš v Lk 17,31–33 říká o tom, že si máme pamatovat na Lotovu ženu?

Odpověď: Můžeme si z toho vzít alespoň dvě ponaučení.

Lotova žena byla náhle zahubena právě ve chvíli, kdy se cítila v bezpečí poté, co ji andělé zachránili. Bůh jí zachránil život, ale poté zahynula kvůli své vlastní neposlušnosti. Problém spočíval v tom, jak uvádí „Believer's Bible Commentary“ na str. 1437: „Byla pryč ze Sodomy, ale Sodoma nebyla pryč z ní.“

Obecně si křesťané mohou klást otázku, kolik let uplyne, než budou moci polevit v ostražitosti vůči pokušením a hříchu, včetně materialismu, chtíče, pýchy a skleslosti. Kdy budou duchovně natolik zralí, že budou moci přestat myslet na to, jak těmto zlům odolávat? Odpověď zní, že na této straně nebe, jak uvádí , nesmíte nikdy polevit v ostražitosti. Bible nás znovu a znovu varuje, že musíme vytrvale pokračovat. Mezi způsoby patří:

Pečlivě dbát na svůj život a učení. 2. Timoteovi 1:14; Kolosanům 1:23; Přísloví 22:5

Nesledovat moudrost tohoto světa. Koloským 2:8–9; Jakub 3:15; 1. Korinťanům 1:17–27; 2:6, 8, 14; 2. Korinťanům 1:12

Obecná vytrvalost. Židům 10:23,36; 12:1,12-13; 1. Janův 2:24; 1. Korinťanům 13:7; Římanům 5:3-4; Jakub 1:3-4,12; 5:11; 2. Petrův 1:8-10

Věřící musí vytrvat v utrpení. Římanům 8:17-18; 2. Korinťanům 1:8-9; 4:8-12; 6; 2. Timoteovi 2:3; 4:5

Otázka: Co se v Lukášovi 17:34–36 říká o dni a noci na zemi?

Odpověď: Ukazuje to na skutečnost, že pro některé lidi může být ve verši 34 noc, zatímco pro jiné může být ve verších 17:35–36 současně den. Více informací najdete v Believer's Bible Commentary na str. 1437.

Otázka: Co měl Ježíš na mysli, když v Lk 17:37 řekl: „Kde je mrtvé tělo, tam se shromáždí supové“?

Odpověď: Ať už se jedná o orla typu mrchožrouta nebo o běžného supa, Ježíš zde používá metaforu velkých mrchožravých ptáků jako symbol řady blížících se soudů. Samozřejmě, když existují určité věci, jako jsou mrtvá těla, obvykle nastávají určité důsledky, například přilétnutí mrchožravých ptáků. To však není v tomto případě hlavní pointou, neboť Ježíš mohl použít celou řadu jiných metafor, kdyby chtěl pouze říci, že věci mají své důsledky.

Obecný výklad pro jakoukoli dobu: Kniha „Hard Sayings of the Bible“ (Těžko srozumitelná slova Bible), str. 482–483, uvádí, že někteří v tom vidí výrok: „Tam, kde je situace zralá pro soud, tam soud dopadne.“

Aplikace na konec časů: Ježíš vypráví podobenství o jednom důsledku bezbožnosti před svým příchodem. Bezbožní budou zabiti a mrchožroutští ptáci budou mít dostatek potravy. To je podrobněji popsáno ve Zjevení 19:17–21.

Výklad pro rok 70 n. l.: Někteří v „orlech“ zde vidí také odkaz na symbol římských orlů, které byly na praporech nesených jednotlivými divizemi. Římská armáda přišla a zničila Jeruzalém v roce 70 n. l. Evangelický komentář k Bibli, str. 830, Biblický komentář Tonyho Evanse, str. 998, a Komentář k biblickým znalostem: Nový zákon, str. 249, to chápou pouze jako supy.

Více informací najdete také v „Believer's Bible Commentary“ (Komentář k Bibli pro věřící), str. 1437.

Otázka: Pokud je v Lk 18,1–8 Bůh podobný nespravedlivému soudci z podobenství, jeví se Bůh někdy jako nespravedlivý?

Odpověď: Bůh není nespravedlivý, ale ve své prozřetelnosti se může na určitou dobu jevit jako nespravedlivý – zeptejte se třeba Joba. Účelem tohoto podobenství je ukázat, že pokud jsou oběti vytrvalé i před nespravedlivým soudcem, o to více by měly být vytrvalé Boží děti vůči svému nebeskému Otci, který je spravedlivý. Ježíš chtěl pomocí nespravedlivého soudce ilustrovat konkrétní myšlenku, podobně jako chtěl ukázat konkrétní myšlenku pomocí bohatého muže, který propustil prohnaného správce v Lukášovi 16:1–9. Na zemi jsou věci často nespravedlivé, ale Bůh může při posledním soudu vše napravit. Více informací najdete v publikacích New International Bible Commentary, str. 1217–1218, The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 249–250, The Tony Evans Bible Commentary, str. 999, a The Expositor's Greek New Testament, sv. 1, str. 596.

Otázka: Co nás Ježíš v Lk 18,4–6 učí o nutnosti vytrvalosti v modlitbě?

Odpověď: Jestliže by měl člověk vytrvat u soudce, kterému nezáleží na spravedlnosti, o kolik více bychom měli vytrvat u Boha. To se může vztahovat na modlitbu obecně, ale podle Believer’s Bible Commentary, str. 1437, naznačuje umístění tohoto podobenství hned po 17. kapitole Lukášova evangelia, že se zvláště hodí k dlouhodobé modlitbě za Kristův návrat.

1. Tesalonickým 5:17 nám přikazuje modlit se bez přestání. Řecké slovo „vyčerpává mě“ je ve skutečnosti obtížné přeložit. Doslovně znamená „udělej mi monokl“, což může znamenat jak „zmlátit mě“, tak „uvést mě do špatného světla“.

Více o tom, jak tento výraz znamená „poškodit mou pověst“, najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 1000. Evangelical Commentary on the Bible na str. 830 však uvádí, že soudce NEBRAL ohled na to, co si lidé mysleli, ale že ho prostě unavovalo, jak ho ta žena obtěžovala.

Otázka: Jak se podle Lk 18,4–5 vypořádat se situací, kdy vás někdo považuje za příliš bezvýznamného na to, aby pro vás udělal to, co by měl?

Odpověď: Poučením z tohoto podobenství je, že máte naléhat, dokud toho nedosáhnete. Jsou chvíle, kdy musíme být vytrvalí. Ne hrubě ani bez ztráty trpělivosti, ale zdvořile a vytrvale, bez ustání.

Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 998–999 a v „Evangelical Commentary on the Bible“ na str. 830.

Otázka: Co měl Ježíš na mysli, když se v Lk 18,8 a následujících verších ptal, zda na zemi najde víru?

A: Jak ukazuje Jan 1:10–12, Ježíš na zemi nenašel příliš mnoho víry. V knize „Bible Knowledge Commentary: New Testament“ na str. 249–250 se uvádí, že Ježíš ne , nemluvil z nevědomosti ani se neptal na Vytržení, ale spíše je nabádal, aby si víru uchovali modlitbou a intenzivnější službou. Doplňující odpověď najdete v knize „Hard Sayings of the Bible“ na str. 483–484.

Otázka: Je v Lk 18,9 v pořádku spoléhat se v některých věcech na sebe?

Odpověď: Máme nést odpovědnost za své vlastní činy a máme mít důvěru, že s Boží pomocí dokážeme vykonat to, co pro nás Bůh zamýšlí.

Bez Boha, našeho Stvořitele a Udržovatele, bychom však ani nemohli dál existovat. Navíc bez Boha nemůžeme vykonat ani jedinou dobrou věc, která by měla věčný význam. Nemáme tedy žádný důvod spoléhat se na svou vlastní dobrotu, sílu nebo schopnosti bez Boha.

Otázka: Jsme podle Lk 18,9–14 povinni platit desátek?

Odpověď: Desátek, neboli desetina, je část vašeho příjmu věnovaná na Boží dílo. Leviticus 27:30–33 uvádí, že patřila Bohu, a ve Starém zákoně byla určena kněžím a Levítům (Numeri 18:21–32, Genesis 14:20; 28:22; 2. Paralipomenon 31:5 a Malachiáš 3:7–12).

V Novém zákoně, od Ježíšova vzkříšení, již nejsme pod zákonem Starého zákona (včetně desátku), ale pod milostí. Můžeme dávat i více! Desátek však lze stále považovat za měřítko štědrého dávání. Nový zákon zmiňuje desátek v Lukášovi 18:9–14; 1. Korinťanům 16:1 a 2. Korinťanům 8.

Otázka: Je možné, že celníkem v Lk 18,9–14 byl Zacheus? Mohlo by to vysvětlovat, proč ho Pán v následující kapitole, Lk 19,1–10, zavolal dolů?

Odpověď: Ačkoli by Zacheus do této situace zapadal, většina komentátorů považuje Lukáš 18,9–14 za podobenství, které se nevztahuje na žádného konkrétního výběrčího daní ani farizeje.

Otázka: Měli bychom v Lk 18,11 někdy děkovat Bohu za to, že jsme morálně lepší než někdo jiný?

Odpověď: Toto podobenství naznačuje, že bychom neměli. Nemáme nic dobrého, co by nám nebylo dáno od Boha. Je arogantní tvrdit, dokonce i před Bohem, že jsme lepší nebo důležitější než někdo jiný. Filipským 2,3 a následující říká, že máme považovat druhé za důležitější než sami sebe.

Jak uvádí New International Bible Commentary na str. 1218, farizej „pohlíží na Boha, ale přemýšlí o sobě samém“. Naproti tomu výběrčí daní se nemohl snést, když pohlédl na Boží svatost.

Více informací najdete v Evangelical Commentary on the Bible, str. 830, a v The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 250.

Otázka: Kdy v Lk 18,12 Židé postili dvakrát týdně?

Odpověď: Židé, kteří se postili, obvykle postili v pondělí a ve čtvrtek.

Otázka: Může modlitba v Lk 18,14 ospravedlnit člověka?

Odpověď: Ne. Je zajímavé, že na začátku tohoto podobenství by mnozí předpokládali, že hrdinou bude spravedlivý farizej a výběrčí daní padouch. Je to Bůh, kdo se rozhoduje, zda někoho ospravedlní, či nikoli. Modlitba ani žádné jiné naše činy nemohou „donutit“ Všemohoucího Boha, aby někoho ospravedlnil. Ježíš však v tomto úryvku poukazuje na to, že Bůh se rozhodl ospravedlnit pokorného výběrčího daní spíše než pyšného farizeje. Více informací najdete v knize „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 999.

Otázka: Proč chtěli učedníci v Lk 18,16 pokárat děti?

Odpověď: Ježíš byl zaneprázdněný člověk, o kterém si mysleli, že „zjevně“ nemá čas setkat se se všemi, kdo ho chtějí vidět. Učedníci se snažili chránit Ježíšův drahocenný čas před tím, co považovali za jeho plýtvání. Snažili se „vypomoci Bohu“ tím, že vyřazovali ty, koho považovali za méně hodnotné lidi. Všimněte si, že Ježíš o takovou pomoc nikdy nepožádal.

Dnes bychom měli být opatrní, kdykoli si myslíme, že Bůh potřebuje, abychom mu „pomohli“, zejména tím, že děláme věci, které nám nikdy neřekl, abychom dělali.

Na rozdíl od názoru učedníků na děti řekl jednou zbožný evangelista D. L. Moody jednomu příteli, že „dnes byli spaseni dva a půl člověka“. Přítel se zeptal: „Myslel jsi dva dospělé a jedno dítě?“ Moody odpověděl: „Ne, dvě malé děti a jednoho staršího dospělého.“ V podstatě měly děti před sebou celý život, aby sloužily Bohu. Bylo skvělé, že ten starší dospělý mohl jít do nebe a sloužit Bohu už teď, ale zbývalo mu méně než polovina života, aby sloužil Bohu na zemi.

Více informací najdete v Evangelickém komentáři k Bibli, str. 830–831.

Otázka: Jak je v Lk 18,16 a násl. Boží království určeno pro takové, jako jsou děti?

Odpověď: Jedním ze způsobů je, že si děti uvědomují, že jsou dětmi. Často jsou pokornější než dospělí, protože si uvědomují, že nemají znalosti, sílu ani schopnosti k tomu, aby dokázaly mnoho věcí. To jim však nevadí, pokud jsou tu jejich rodiče, aby jim pomohli. Malé děti do vztahu mezi rodičem a dítětem nepřinášejí nic jiného než svou vlastní slabost, potřebu, závislost a lásku. Ale i když vědí, že jsou závislé, mají očekávání a nadšení. Stejně tak bychom měli být jako děti, když vstupujeme do Božího království.

Více informací najdete v knize „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 999 a v knize „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ na str. 250.

Otázka: Proč Ježíš v Lk 18,18–23 kladl důraz na zákon vůči bohatému mladému vládci?

Odpověď: Stalo se to hned po události s malými dětmi a ukazuje to na někoho, kdo Království NEPŘIJME jako malé dítě. Bohatý mladý vládce se nepovažoval za ztraceného, za někoho, kdo potřebuje odpuštění, ani za někoho, kdo potřebuje milost ke spasení. Ježíš se mu přizpůsobil a zmínil pět z Desatera přikázání, i když zatím ne přikázání o chamtivosti. Ježíšův příkaz lze také považovat za implicitní otázku: „Jak důležité jsou pro tebe vlastně tvé peníze?“ Místo toho, aby mladému vládci prostě řekl, aby v něj uvěřil, chtěl mu Ježíš nejprve ukázat, že jeho skutky a srdce nestačí k tomu, aby se do nebe dostal vlastními silami. Ježíš toho bohatého mladého vládce neobviňoval z žádné pokrytectví; spíše mu chtěl pomoci hlouběji porozumět jeho vlastnímu srdci.

Zatímco k Ježíši přišli jak ten bohatý mladý vládce, tak i slepec – slepec dokonce i poté, co mu bylo řečeno, aby to už nezkoušel –, Ježíš pozval jen velmi málo lidí, aby opustili vše a šli za ním. A přesto se ten mladý muž odvrátil. Kdybyste mohli být kýmkoli v historii, nebylo by skvělé být tímto bohatým mladým vládcem a když by vás Ježíš požádal, abyste šli za ním jako učedník, radostně se všeho vzdát a učinit tak!

Viz When Cultists Ask, str. 151–152, Believer’s Bible Commentary, str. 1438–1439, a Evangelical Commentary on the Bible, str. 831, kde najdete další informace.

Otázka: Musíme podle Lk 18,18–23 a Mt 19,21 rozdat vše, co máme, chudým, tak jak to Ježíš požadoval od toho bohatého mladého vládce?

Odpověď: Písmo to nikde neříká a Abraham byl ve skutečnosti velmi bohatý muž. Pavel si ponechal soukromý majetek, svůj plášť (viz 2. Timoteovi 4:13). Místo toho, abychom říkali, že bohatí musí dělat to či ono, podívejme se prostě na to, co o bohatých řekl Pavel v 1. Timoteovi 6:17–19.

„Přikazuj těm, kdo jsou v tomto věku bohatí, aby nebyli pyšní a nevkládali svou naději do nejistoty bohatství, ale do Boha, který nám hojně poskytuje vše, z čeho můžeme mít radost. Přikazuj jim, aby konali dobro, byli bohatí na dobré skutky, byli štědří a ochotní se dělit, a tak si hromadili pevný základ pro budoucnost, aby dosáhli toho, co je skutečný život.“ (BSB)

Všimněte si, že ten bohatý mladý vládce pravděpodobně dodržoval zákon lépe než Zacheus, ale oba reagovali velmi odlišně.

Mimochodem, v řečtině existují alespoň dvě slova pro „dobrý“. Řecké slovo kalos znamená „krásný“ nebo „dobrý plod“, zatímco agathos znamená „v podstatě dobrý“. Zde je použito druhé slovo.

Více informací najdete v knize When Critics Ask, str. 502, a v The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 251.

Otázka: V Lk 18,31 Kristus v podstatě řekl: „Jdeme do Jeruzaléma a všechno, co je napsáno u proroků o Synu člověka, se naplní.“ Proč se tedy proroctví o druhém příchodu dosud nenaplnila?

Odpověď: Každé proroctví se naplní. I přes předem známé zavržení Krista Židy se tato proroctví přesto naplní. Kdyby však Kristovo věčné kralování na zemi začalo ještě předtím, než byl zavržen, a Ježíš nikdy nebyl zavržen, pak by proroctví v Izaiášovi 53 byla nepravdivá.

To ilustruje důležitý aspekt o Bohu. Bůh má pro své dílo smysl pro načasování a někdy musíme být trpěliví a čekat na Boží načasování, jak nám připomíná první podobenství v Lukášovi 18.

Otázka: Proč jim Ježíš v Lk 18,34 říkal věci, kterým nerozuměli?

Odpověď: Ježíš jim to řekl jasně, ale oni si to nepamatovali a jasně tomu nerozuměli. Jedná se o třetí případ v prvních třech evangeliích, kdy Ježíš učedníkům řekl, že bude zabit. Někdy, když někoho učíte a on má potíže pochopit, jak by se to mohlo stát, je třeba to trpělivě opakovat několikrát. Ježíš jim však pokaždé sdělil více podrobností. Učedníci tomu později jasně porozuměli. Více informací najdete v diskusi k Lukášovi 9:45, v knize „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ na str. 251 a v knize „Evangelical Commentary on the Bible“ na str. 831.

Otázka: Co nám říká o Ježíši pasáž v Lk 18,40–41?

Odpověď: Ježíš by kvůli slepému žebrákovi zastavil cokoli. Jak uvádí „Believer’s Bible Commentary“ (str. 1440), zatímco Jozue viděl, jak slunce stojí na nebi, Pán slunce se zastavil kvůli jednomu slepému žebrákovi. Poté se Ježíš podivně zeptal slepého muže, co si přeje. Nešlo o to, že by Ježíš nedokázal rozpoznat to, co bylo zřejmé, ale spíše o to, že chtěl, aby ten muž svou potřebu vyslovil.

Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 1000–1001.

Otázka: Co nám v Lukášovi 19,1–9 na Zachejově zážitku dává naději?

Odpověď: Text začíná tím, že tento zlý muž hledá Ježíše, ale ve skutečnosti to byl Ježíš, kdo Zachea hledal po celou dobu. Ježíš nepožádal, aby mohl zůstat v Zacheově domě; Ježíš Zacheovi řekl, že v jeho domě musí zůstat, jako by Zacheus neměl na výběr. Zacheus nemusel nejprve uklidit svůj dům, ani to od něj Ježíš neočekával. Zacheus neměl šanci nejprve dát do pořádku svůj život, a ani to od něj Ježíš neočekával.

Mohli bychom předpokládat, že poté, co spravedlivý bohatý muž odmítl vzdát se svého majetku, aby následoval Ježíše, zkorumpovaný bohatý muž by měl téměř nulovou šanci, že se vzdá svých peněz a bude chtít následovat Pána. To jen dokazuje , že bychom se neměli pokoušet předpovídat, kdo přijme Krista a kdo ne. Prostě kážte a Bůh se postará o odezvu.

Lidé věděli, kdo je Zacheus, a ačkoli by to vypadalo nedůstojně, kdyby Zacheus vylezl na strom, v očích ostatních by vypadalo ještě hůře, že Ježíš Zacheuse přijal. Ale Ježíšovi to bylo jedno. Lidé se možná Zacheovi posmívali za to, že si myslel, že by ho Ježíš chtěl, ale Zacheusovi to bylo jedno. Když žijeme před zraky mnoha lidí, hledáme potlesk toho Jediného?

Zacheus se změnil, a to zevnitř ven. Ježíš Zacheovi neřekl, aby vrátil peníze, které vzal chudým a ostatním. Zacheovo nové srdce mu samo řeklo, že to musí udělat.

Otázka: Co je na verši Lk 19,2 neobvyklého?

Odpověď: V Lukášovi 19:2 se řecký výraz „hlavní výběrčí daní“ nikde jinde v celé řecké literatuře, včetně Bible, nepoužívá. Pravděpodobně se jedná o titul pro výběrčího daní, který dohlížel na ostatní výběrčí daní. Více informací najdete v The Expositor's Greek New Testament, sv. 1, str. 603, v Evangelical Commentary on the Bible, str. 831, a v New International Bible Commentary, str. 1219.

Otázka: Proč v Lk 19,8 dal Zacheus polovinu svého majetku chudým?

Odpověď: Písmo to přímo neuvádí, ale jedním z faktorů byla jeho nově objevená starost o chudé. Dalším důvodem mohlo být to, že kdyby vrátil vše, o co ostatní ošidil, možná by mu nezbylo více než polovina. Podle Believer's Bible Commentary, str. 1441, by řecké slovo nemělo být překládáno jako „kdyby“, ale spíše jako „protože“. Všimněte si, že zatímco bohatý mladý vládce se nechtěl rozloučit se svým bohatstvím, Zacheus se chystal většinu z něj rozdat. Více informací najdete v „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“, str. 252.

Otázka: Proč Ježíš v Lk 19,13a zmínil v podobenství o hřivnách deset služebníků?

Odpověď: Ježíš vyprávěl i jiné podobenství o penězích a také o moci. Toto podobenství je neobvyklé tím, že kombinuje peníze i moc. Ježíš v Lukášovi 19:15–26 hovořil pouze o výsledcích tří služebníků; mnoho lidí si proto mylně pamatuje, že v podobenství byli pouze tři služebníci. Ježíš zmiňuje, že peněz dostalo deset služebníků, ale o tom, co s nimi udělalo těch dalších sedm, mlčí. Je to téměř, jako by Ježíš to podobenství úplně nedokončil; těch dalších sedm služebníků jsme my, Jeho církev, a my toto podobenství dotváříme tím, co uděláme se svými minami.

To připomíná závěr knihy Jonáš, kde zůstává otevřená otázka, zda se Jonáš kál ze svého hrozného postoje vůči ztraceným lidem, či nikoli.

Otázka: Proč Ježíš v Lk 19,14 zmínil, že poddaní vyslali delegaci s vzkazem: „Nechceme, aby tento člověk nad námi vládl“?

Odpověď: Posluchači Ježíše se s tímto popisem mohli velmi dobře ztotožnit, neboť kolem roku 4 př. n. l. vyrazila z Jericha do Říma právě z tohoto důvodu delegace Heroda Velikého a jeho syna Heroda Archeláa. Lidé z Judeje však poslali římskému císaři vzkaz, že nechtějí, aby Archeláus byl jejich králem. Jen pro zajímavost: Řím nakonec Heroda Archeláa sesadil kvůli neustálým žádostem jeho poddaných. Viz The NIV Study Bible, str. 1577, The Expositor's Greek New Testament, sv. 1, str. 603, Believer's Bible Commentary, str. 1441, New International Bible Commentary, str. 1219, které čerpají z díla Josefa Flavia „Války židovské“ 2.6.1 a „Starověk židovský“ 17.9.3 (napsáno kolem let 93–94 n. l.) – pro více informací.

Otázka: Proč v Lk 19,16–26 pán svěřil tyto peníze svým služebníkům?

A: Mina představovala přibližně tříměsíční mzdu dělníka, jak uvádí „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 252) a „Evangelical Commentary on the Bible“ (str. 832). Podle „The Tony Evans Bible Commentary“ (str. 1001) to bylo asi 100 dní. I když by pán možná uvítal o pár stříbrných min více, ten, kdo má vládnout nad městy, by k tomu měl pravděpodobně mnohem závažnější důvod. Hledal správce měst, nad nimiž měl vládnout, a chtěl vědět, kdo bude věrný a kdo ne. Služebník, který z jedné miny vydělal deset min, k tomu musel použít svou vynalézavost. Stejně tak, když jsme věrní v tom, co nám Bůh dal, nejde jen o to, že Bůh má o pár příspěvků navíc, ale zkouší nás, aby zjistil, zda nám lze svěřit více. Více informací najdete v knize The Expositor's Greek New Testament, sv. 1, str. 606.

Otázka: Co zde v Lk 19,20 znamená řecké slovo pro „jiný“?

Odpověď: V některých ohledech je řečtina přesnější než jiné jazyky a má tři různá slova pro „jiný“/„další“. Slovo použité zde je eteros (Strongovo číslo 2087), z něhož pochází naše předpona hetero, a znamená „jiný, odlišného druhu“. Toto slovo se používá také v 1. Korinťanům 3:4, Židům 7:15 a Skutcích 1:20. Jiné slovo, allos (Strongovo číslo 243), znamená „jiný stejného druhu“. Allos se používá v Matoušovi 4:21; 6:15; 20:3; 21:23; 27:42 a ve Skutcích 19:32.

Otázka: V Lukášovi 19:20 se třetí služebník nechtěl vůbec zapojit do správy majetku; jak mohou být křesťané (bohužel) dnes podobní?

Odpověď: Nic nenasvědčuje tomu, že by služebník byl nepoctivý. Přinejmenším ten služebník neztratil to, co mu bylo svěřeno. Ale neměl zájem chovat se j ně v králových záležitostech, když byl král pryč. Stejně jako ten služebník mohou i křesťané nechat své dary a schopnosti ležet ladem nebo je nepoužívat pro Boha. Pokud nevyužijeme své příležitosti, mohou nám být odebrány. A když se pak nic neděje, mohou někteří, stejně jako ten služebník, mít sklon obviňovat pána.

Jedním druhem lenosti je nedělat to, co byste měli dělat. Dalším druhem lenosti je nechtít plánovat ani přemýšlet o tom, co byste měli dělat. Žádnému ze služebníků nebylo řečeno, do čeho mají investovat. První dva služebníci museli být vynalézaví a využít vlastní iniciativu při vymýšlení způsobů, jak vydělat peníze. Naše iniciativa by měla být pod Kristovým vedením; když se nám nějaký směr jeví jako dobrý, ale Bůh chce, abychom šli jinou cestou, měli bychom jít Boží cestou. Měli bychom však i nadále projevovat iniciativu a vynalézavost při snaze využívat své talenty pro Boha. Nevíme, zda byl třetí služebník líný ve svém jednání, líný v tom, že nechtěl plánovat, nebo zda jednal tak, jak jednal, kvůli svému postoji vůči pánovi. Je pravděpodobné, že to mohlo být všechno dohromady, přičemž oba typy lenosti pramenily z jeho postoje.

Když třetí služebník vykopal jámu, aby v ní ukryl svou minu, v jistém smyslu kopal jámu pro sebe. Žádný ze služebníků si nemohl být jistý, že uspěje. Ale z přehnané opatrnosti udělal třetí služebník to nejhorší, co mohl v očích pána udělat. Někdy lidé ze strachu nebo když se cítí ohroženi, dělají pošetilé věci. Když andělé řekli pastýřům „nebojte se“, mohlo to znamenat dvě různé, ale související věci. První je „necítit strach“ a druhá je „nejednat ze strachu“.

A nakonec, když nám Bůh dá dar nebo talent a my se rozhodneme, že ho buď nebudeme používat, nebo ho nebudeme používat pro Boha, nejednáme snad stejně špatně jako ten třetí služebník? Nejviditelnějším přirozeným darem, který lidem přijde na mysl, je bohatství a kariéra, ale možná ještě důležitějším přirozeným darem je čas. Když prostě „nemůžete“ sloužit Bohu více, protože každý den trávíte příliš mnoho hodin sledováním televize nebo filmů, nevykopáváte si tím jámu, do které své talenty pohřbíváte? Jak jednou řekl jeden televizní kazatel, pro některé je prvním krokem ke službě Bohu zvednout ukazováček přímo nahoru, pak otočit ruku tak, aby ukazoval od vás, a poté stisknout tlačítko vypnutí na televizi. Nesuďte tedy toho třetího služebníka příliš přísně, protože by se to mohlo obrátit proti vám. Čiňte pokání za způsoby, jakými jste možná neúmyslně kopali jámu, abyste promarnili své dary a talenty, které by mohly být využity pro Boha.

Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 1002, v „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ na str. 252–253 a v „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1442.

Otázka: Proč v Lk 19,38 a následujících verších neřekli „mír na zemi“, jako tomu bylo při Ježíšově narození?

Odpověď: Lukáš 19,38 cituje Žalm 118,26a a Žalm 148,1; mohli sice zopakovat to, co řekli andělé při Ježíšově narození, ale neučinili tak. Mluvili pod vlivem Ducha Svatého a v nebi měl brzy nastat mír, avšak vůdci a mnoho Židů Ježíše odmítli, a tak mír na zemi musel počkat. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1443.

Otázka: Proč v Lk 19,39 farizeové řekli Ježíši, aby pokáral své učedníky?

Odpověď: „Hosanna“ znamená „chvála“ a oni viděli, že učedníci chválí Ježíše, a přitom by měl být chválen pouze Bůh. V jednom bodě měli pravdu: takto by měl být chválen pouze Bůh.

Otázka: Co znamená v Lk 19,40, že by kameny volaly?

Odpověď: Farizeové byli nespokojeni, protože Ježíš se choval, jako by chrám a město patřily jemu. Kdyby lidé Ježíše neuctívali, oslavovaly by ho samotné kameny. Židé byli s touto metaforou obeznámeni, protože v Habakukovi 2:11 se píše, že i kameny budou volat. Habakuk 2:11 však ukazuje, že pro ty, kdo Krista odmítají, to nebude dobré, protože kameny budou volat v rámci soudu. Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary na str. 1443.

Otázka: Proč se Ježíš v Lk 19,41–44 rozplakal?

Odpověď: Není to kvůli tomu, co ho čeká; jde spíše o to, co se stane s Jeruzalémem. Později, v Getsemanské zahradě, se Ježíš zeptal, zda je nějaká možnost, aby tento kalich pominul, takže Ježíš věděl, co se s ním stane. Zde se však Ježíš soustředí na smutek nad budoucím utrpením Jeruzaléma. Více informací najdete v Evangelical Commentary on the Bible, str. 832, The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 253–254, a The Tony Evans Bible Commentary, str. 1002–1003.

Otázka: Proč Ježíš v Lk 19,44 prorokoval, že židovské nemluvňata budou rozdrcena na kusy?

Odpověď: Ježíš to neříkal s radostí ani to nenařizoval, ale pouze to předpovídal s velkým zármutkem a pláčem. Bůh dopouští, aby se tyto věci staly, ale některé z nich zarmucují Boží srdce.

Otázka: Proč se v Lk 20,2 vůdci ptali Ježíše, odkud má svou autoritu?

Odpověď: Je tu otázka a pak otázka skrytá za touto otázkou. Vyslovená otázka se pouze ptala, proč si Ježíš myslel, že má pravomoc nechat se chválit davem a vyhnat směnárníky z cizího chrámu. Na první pohled to zní, jako by byli jen zvědaví, kde získal svůj diplom, vysvěcení nebo rabínský certifikát.

Skutečná otázka však zněla spíše: „Jak se opovažuješ dělat tyto věci, když k tomu nemáš pravomoc?“ Rabín může mít stoupence, ale pouhý rabín by neměl být takto veleben, ledaže by tím rabínem byl ve skutečnosti Mesiáš nebo někdo ještě vyšší. Jak Ježíš, tak všichni vůdci již věděli, že žádná náboženská ani politická autorita, ani nikdo jiný na zemi, Ježíši tuto pravomoc neudělila. A přesto, jakkoli to muselo mocné velekněze a ostatní rozzuřovat, bylo zřejmé, že Ježíšovi to bylo jedno. Ježíš byl Bůh a Jeho pravomoc pocházela od Otce.

Ježíš jim neodpověděl přímo, ale položil jim vlastní otázku. Na první pohled zněla: „Také by mě zajímalo, zda považujete autoritu Jana Křtitele za legitimní, či nikoli.“ Za touto otázkou však Ježíš obviňoval je z pokrytectví. Kdyby jim odpověď byla jasná, proč by o tom nejprve museli diskutovat mezi sebou? Kdyby se Ježíš zeptal na Jeremiáše, okamžitě by odpověděli: „Ano, ten byl od Boha.“ Proč tedy to váhání ohledně Jana Křtitele? Nedokázali odpovědět ani na jednoduchou otázku, protože se buď báli, že je lid ukamenuje, nebo si uvědomili, kam tato otázka směřuje. Pokud ani Jan Křtitel neměl lidskou autoritu, ale autoritu od Boha, proč se mě tedy ptáte, když jste sami uznali, že Jan byl od Boha, a přesto se neřídíte Boží autoritou?

Více informací najdete v publikacích „Evangelical Commentary on the Bible“ (str. 832), „The Tony Evans Bible Commentary“ (str. 1003), „Believer's Bible Commentary“ (str. 1444), „New International Bible Commentary“ (str. 1220), „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 254–255) a „The Expositor's Greek New Testament“, sv. 1 (str. 611).

Otázka: Proč v Lk 20,8 Ježíš odmítl odpovědět na jejich otázku?

Odpověď: Než odpovíme, všimněme si, že se mezi sebou neptali „jaká je správná odpověď“ nebo „co by Bůh chtěl, abychom řekli“, ale spíše jakou odpověď by si mohli vymyslet, aby zněla nejlépe. Nezajímalo je, zda zde odpoví pravdivě, či nikoli.

Odpověď: Velekněží a zákoníci věděli, že v Janovi Křtiteli měli světlo Božího učení, přesto však odmítli přijmout světlo, které měli. Ježíš jim odmítl dát více světla, když odmítli světlo, které již měli. Více informací najdete v knize „The Expositor's Bible Commentary“, sv. 8, str. 1013.

Otázka: V jakém smyslu se v Lukášovi 20:9–14 podobali velekněží a saduceové nájemcům vinice v tomto podobenství?

Odpověď: V té době byli v Palestině běžní nepřítomní majitelé pozemků, takže jim prostředí tohoto podobenství muselo připadat povědomé. Izaiáš 5:1–7 obsahuje podobnou alegorii, v níž je Bůh majitelem vinice a Izrael představuje vinici, která rodila bezcenné hrozny.

Existují čtyři podobnosti. Jak nájemci, tak velekněží a saduceové obývali a živili se z toho, co patřilo někomu jinému, což samo o sobě bylo v pořádku. Oba skupiny však odmítly uznat autoritu Pána. Oba začaly mít pocit, že to ve skutečnosti patří jim, a ne právoplatnému majiteli. Oba by se uchýlily k vraždě, aby získaly to, co považovaly za své právoplatné vlastnictví.

Kdykoli si skupina u moci myslí, že uctívání Boha právem spadá do její pravomoci, vznikají potíže. Více informací najdete v The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 1014, v Believer's Bible Commentary, str. 1444, a v Evangelical Commentary on the Bible, str. 833.

Otázka: Co Ježíš v Lk 20,18 říká o kameni, který je jednak pod nohama, a jednak na někoho padá?

Odpověď: Jedná se zde pouze o jeden kámen. Kámen, který je překážkou pod nohama, představuje náboženské vůdce, kteří byli znepokojeni Ježíšovým prvním příchodem. Ale ten samý kámen, který později spadne z nebe a některé rozdrtí, se stane při Ježíšově druhém příchodu. Není možné se tomu vyhnout; nemůžete ten kámen odmítnout a zůstat bez úhony. Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 1004 a v „Believer's Bible Commentary“ na str. 1444–1445.

Otázka: Proč se v Lk 20,19–22 velekněží a zákoníci ptali Ježíše na daně?

Odpověď: Tato otázka se netýkala pouze daní, ale také peněz, náboženství a politiky. V Ježíši viděli hrozbu pro svou moc nad náboženským systémem. Snažili se Ježíše nachytat, a to tak, že pokud by Ježíš odpověděl určitým způsobem, mnozí z jeho následovníků by v něm mohli zklamat, protože by jim řekl, aby daně nadále platili. Kdyby však Ježíš odpověděl opačně, tedy že je třeba daně neplatit, bylo by to pro ně ještě lepší. Mohli by běžet za Pilátem nebo Herodem a říct jim, že tento člověk veřejně vyzývá k neplacení daní, a pokud jsou loajální k Římu, Ježíše dostanou.

Mnozí Židé měli s placením daní tři problémy. Nechtěli platit peníze cizímu systému, který tím podporoval útlak židovského národa. Podle The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 1015, byli zdaněni až do výše jedné třetiny svého příjmu. Za druhé, na římských mincích byl obvykle vyobrazen císař a oni se domnívali, že tento rytý obraz porušuje druhé přikázání. Za třetí, v té době se císaři prohlásili za bohy, a tak římská mince s císařovým vyobrazením představovala rouhavý obraz modly.

Ježíš jim však neodpověděl přímo a nespadl do jejich pasti. Zaprvé Ježíš v Lukášovi 20:23 prohlásil, že se jedná o past či zkoušku. Zadruhé Ježíš položil jednoduchou otázku, aby našel společnou řeč, a zatřetí Ježíš vrátil míč na jejich stranu. Ježíš řekl, aby se císaři platilo, co je císařovo, a Bohu, co je Boží. Ježíš však nespecifikoval, kolik by mělo patřit císaři. Odkud však Ježíš tu minci vzal? Měl ji u sebe jeden z Židů. Pokud byl ten obraz rouhavým modlářským vyobrazením, proč ji tedy ten Žid nosil u sebe?

Více informací najdete v Evangelical Commentary on the Bible, str. 833, The Tony Evans Bible Commentary, str. 1004, New International Bible Commentary, str. 1220, The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 255, a Believer's Bible Commentary, str. 1445.

Otázka: Proč v Lk 20,27–38 saduceové v této věci zkoušeli Ježíše?

Odpověď: Jedná se o jiný druh zkoušky. Saduceové si mysleli, že mají neotřesitelný argument, který by vyvrátil nejen Ježíšovo učení, ale i učení farizeů. Deuteronomium 25:5–10 uvádí, že pozůstalý bratr zemřelého manžela se má oženit s vdovou. Pokud by se předpokládalo, že manželské vztahy v nebi fungují stejně jako na zemi, mohli by mít pravdu. Ježíš jim však ukázal, že jejich předpoklad byl v tomto případě mylný. Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 1004–1005, v „New International Bible Commentary“ na str. 1220–1221 a v „The Expositor's Bible Commentary“, sv. 8, na str. 1016.

Otázka: Jak jsou v Lk 20,35 někteří „považováni za hodné“?

Odpověď: Obecně platí, že člověk je něčeho dobrého hoden (zaslouží si to) z jednoho ze dvou důvodů.

1. Sama za to zaplatila, zasloužila si to nebo to vlastnila.

2. Někdo jiný za to zaplatil, zasloužil si to jejím jménem nebo jí to dal.

Ježíš měl na mysli druhý význam, nikoli první, neboť neříká, že jsme hodni, ale že jsme považováni za hodné.

V očích lidí, andělů i démonů jsme skutečně považováni za hodné podílu na věčném životě, protože Ježíš zaplatil cenu za naše hříchy tím, že nám dal tento vzácný dar. Lidé, kteří se snaží zasloužit si cestu do nebe, i praví křesťané se shodnou na tom, že věřící jsou spaseni zásluhou. Bodem neshody je, zda se jedná o zásluhu Ježíše, nebo o zásluhu jejich samotných.

Otázka: Co tím Ježíš chtěl říci v Lk 20,41–44?

Odpověď: Tyto dvě části – že Mesiáš byl Davidovým potomkem a zároveň Davidovým Pánem – se nacházejí ve stejném verši v Žalmu 110:1, takže musí jít o tutéž osobu. Kde je v jejich teologii místo pro jedinou bytost, která je zároveň lidským potomkem Davida i Pánem krále Davida? Pokud v jejich teologii není místo, kam by se toto starozákonní Boží slovo vešlo, pak se musí vrátit a svou teologii přepracovat.

Otázka: Proč byl Ježíš v Lk 20,44–47 konkrétně proti zákoníkům?

A: Uvádějí se tři důvody. Za prvé, milovali dlouhé roucho, tituly, pozdravy a nejlepší místa. Za druhé, peníze na svůj okázalý životní styl brali od chudých vdov. Za třetí, pronášeli dlouhé modlitby jen proto, aby dobře zněly. Zneužívali svou náboženskou autoritu pro vlastní pýchu a finanční zisk. Bohužel od té doby se mnoho náboženských vůdců v dlouhých rouchách chovalo podobně. Lukáš 20:47 a následující říká, že náboženští vůdci, kteří se takto chovají, budou podrobeni přísnějšímu soudu. Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 1005, „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ na str. 256, „New International Bible Commentary“ na str. 1221 a „The Expositor's Bible Commentary“, sv. 8, na str. 1018.

Otázka: Proč Ježíš v Lk 21,1–4 pochválil tu vdovu?

Odpověď: Ty dvě mince se nazývaly lepta a měly hodnotu asi osminy penny. Byla to extrémně malá částka, ale bylo to všechno, co měla.

Ježíš vdovu pochválil z několika důvodů. V Lukášovi 20:47 právě mluvil o těch, kteří vykořisťují vdovské domy. Nyní Ježíš staví do kontrastu tento pohled tím, že se na věci dívá z perspektivy vdovy. Zatímco ostatní dávali malé procento ze svého přebytku, ona dala vše, co měla, ze své chudoby. Zatímco ostatní možná projevovali malou závislost na Bohu, její dar prozrazoval závislost na Něm. Vdovy měly ve starověku potíže se uživit, pokud neměly syny a dcery. Někdo by možná očekával, že vdova bude v chrámu žebrat, ale ona tam naopak byla, aby darovala peníze.

Viz Evangelický komentář k Bibli, str. 834, Biblický komentář Tonyho Evanse, str. 1005, Komentář k biblickým znalostem: Nový zákon, str. 256, Komentář k Bibli pro věřící, str. 1446, Řecký Nový zákon pro výklad, sv. 1, str. 618, Nový mezinárodní biblický komentář, str. 1221, a Komentář k Bibli pro výklad, sv. 8, str. 1018.

Otázka: Jak se v Lk 21,5–6 liší to, co my považujeme za velkolepé, od toho, co za velkolepé považuje Bůh?

Odpověď: Herodes Veliký zahájil přestavbu chrámu v letech 20/19 př. n. l., ale v Ježíšově době ještě nebyla dokončena. Dokončena byla až v roce 63 n. l. Ježíš věnoval větší pozornost vdově než honosným budovám postaveným Herodem Velikým.

Více informací najdete v Evangelickém komentáři k Bibli na str. 834 a v Biblickém komentáři Tonyho Evanse na str. 1005.

Otázka: Měli by být podle Lk 21,5–6 kostely a náboženské budovy nákladně zdobeny?

Odpověď: Ježíš zde hovořil o tom, jak bude vše toto zničeno, k čemuž došlo v roce 70 n. l. Obecně platí, že někteří lidé mají větší zájem darovat Bohu drahé věci, než mu odevzdat svůj život.

Dva biblické koncepty dokazují, že pěkné vyzdobení kostela je v pořádku.

Ve Starém zákoně byl svatostánek a později chrám bohatě vyzdobeny na počest Boha.

Hříšná žena, která pomazala Ježíše olejem v hodnotě ročního výdělku, uctívala Ježíše správným způsobem. Je tedy stále v pořádku utratit nějaké peníze za věci, které oslavují Boha, kromě darování peněz chudým (což také oslavuje Boha).

Otázka: Proč se učedníci v Lk 21,7 tak zajímali o to, kdy bude Chrám zničen?

Odpověď: Na jedné straně je udivovalo, že tak mohutná stavba bude zničena do té míry, že nezůstane kámen na kameni. Na druhé straně si mylně mysleli, že až k takové významné události dojde, hned poté nastane mesiášské království.

Více informací najdete v Believer's Bible Commentary, str. 1446, a v The Tony Evans Bible Commentary, str. 1005–1006.

Otázka: Odpověděl Ježíš v Lk 21,8–28 přesně na jejich otázku?

Odpověď: Ano, Ježíš odpověděl na to, na co se ptali, ale odpověděl také na to, co si pravděpodobně mysleli. Výslovně se ptali, kdy bude chrám zničen. Ježíš nejprve hovořil o znameních, jako jsou falešní Kristové, války a zvěsti o válkách atd. Co však nevěděli, bylo to, že některé z těchto událostí se stanou velmi brzy, ještě před zničením chrámu v roce 70 n. l., ale konečné naplnění nastane v posledních časech, až bude zničen znovu vybudovaný chrám.

Mimochodem, když se Židé vzbouřili proti Římanům a porazili dvě legie, Římané se kolem roku 67 n. l. vrátili s pěti legiemi. Poté, co byl Jeruzalém obklíčen římskými legiemi (Lukáš 21:20–21), na krátkou dobu se stáhly, než se vrátily. Člověk by se z bezpečnostních důvodů mohl cítit v bezpečí uvnitř městských hradeb. Křesťané však věděli, že musí z Jeruzaléma výslovně uprchnout a odejít někam jinam, například do Pelly, ležící východně od řeky Jordánu a jižně od Galilejského moře, na území dnešního Jordánska. Jeruzalém byl v roce 70 n. l. dobyt a jeho obyvatelé zabiti nebo zotročeni.

Je zajímavé, že ve snaze vyvrátit pravdivost křesťanství vydal římský císař Julian Odpadlík v roce 362 n. l. dva dekrety: jeden nařizoval Židům přestavět Jeruzalém a druhý výslovně nařídil přestavět chrám. Julian zemřel v roce 363 n. l. v boji proti Peršanům. Několik dní po zahájení stavby došlo k nějakému požáru a stavba byla opuštěna.

Více informací najdete v „Believer's Bible Commentary“ na str. 1447, v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 1006, v „The Expositor's Greek New Testament“, sv. 1, na str. 620 a v „Believer's Bible Commentary“ na str. 1446.

Otázka: Jak se v Lukášovi 21:8–28 shoduje dějiny až do roku 70 n. l. s těmito proroctvími?

Odpověď: Je zde uvedeno několik proroctví, proto se na ně podívejme jedno po druhém.

1 (ano, ale pouze 3 až 6) Falešní proroci a Kristové (Lukáš 21:8): Ve Skutcích 5:34–37 vypráví slavný židovský rabín Gamaliel o Theudovi (kolem roku 44 n. l.) a Jidášovi z Galileje, kteří se spolu se svými stoupenci vzbouřili, aby osvobodili Izrael od římského jha. Ve Skutcích 8:9–24 Petr pokárá falešného náboženského vůdce jménem Šimon, později známého jako Šimon Magus. Církevní dějiny nám říkají, že Šimon Magus následně založil své vlastní náboženství, údajně založené na Kristu, a stal se falešným Mesiášem. 1. Janův list byl pravděpodobně napsán po roce 70 n. l., ale v 1. Janově 4:3 se zmiňuje, že vyšlo mnoho falešných proroků s Duchem Antikrista. Rané církevní spisy hovoří o Menandrovi, Cerinthovi a Karpokrátovi, není však jasné, zda se jednalo o období před rokem 70 n. l., či nikoli.

2 (ano, 19 válek) Války (Lukáš 21:9–10): Ačkoli v této době probíhalo mnoho bojů v Číně a některé i v Indii, zaměřme se pouze na Římskou a Parthskou říši.

35–42 n. l. Parthský generál Vardanes potlačil povstání ve městě Seleukia.

Rok 37 n. l. Herodes Antipas poráží nabatejského krále Aretase.

40 n. l. Druhé povstání proti Římu v Mauretánii

48 n. l. Římané znovu podmanili Frísy, kteří se bouřili po dobu 20 let.

43–51 n. l. Římané pod velením Aula Plautiuse vtrhli do Anglie a dobyli Kent a Maiden Castle.

44 n. l. Římané znovu dobývají Mauretánii.

44 n. l. Římané dobývají Panonii (Srbsko)

44 n. l. Theudas se v Palestině vzbouřil proti Římu.

46 n. l. Říman Plinius Starší vede tažení v Germánii.

47–77 n. l. Silurové kladou v Anglii odpor Římanům.

47/49 n. l. Parthský Vardanes vládne v Babylonu, dokud není zavražděn.

51 n. l. Parthové porážejí a zabíjejí parthského uchazeče o trůn Meherdata.

54 n. l. Skutky apoštolů 21:38 zmiňují Žida, který vedl 4 000 vrahů do pouště. Historie uvádí, že se jmenoval Ben Stada.

60/61 n. l. Britská královna Boudicca vede masivní povstání proti Římanům. Zahyne asi 80 000 lidí.

66–71 n. l. Židé se vzbouřili proti Římu a porazili dvě legie. Římané se vrátili s dalšími pěti legiemi.

Rok 68 n. l. Batavové a Frísové se vzbouřili proti římskému císaři Nerovi.

69 n. l. Roxoláni vtrhli do Moesie a zničili římskou legii III. Gallica.

69–70 n. l. Vespasian poráží své soupeře v boji o římský císařský trůn.

69–70 n. l. Říman Vespasian potlačuje batavské povstání pod vedením Julia Civilise

3 (ano, ale pouze 3) zemětřesení na různých místech (Lukáš 21:11):

33 n. l. Zemětřesení v Bithýnii a Niceji podle světského spisovatele Flegona.

60 n. l. Laodicea byla zničena zemětřesením. Laodicejci ji znovu vybudovali z vlastních prostředků, bez jakékoli římské pomoci.

Rok 62 n. l. Zemětřesení na hoře Vesuv v Itálii. (Pompeje byly zničeny erupcí až v roce 79 n. l.)

4 (žádné) hladomory (Lukáš 21:11): V Římské a Parthské říši nejsou zaznamenány žádné.

5 (žádné) Morové epidemie (Lukáš 21:11): V Římské a Parthské říši nejsou zaznamenány žádné.

6 (ne) Strašlivé jevy a velká znamení z nebe (Lukáš 21:11) Nikdo nezaznamenal, že by se něco stalo.

7 (ano, ale pouze 2) Pronásledování (Lukáš 21:11):

54 n. l. První lokální římské pronásledování křesťanů za císaře Nera.

Rok 64 n. l. První všeobecné (celorímské) pronásledování křesťanů za vlády římského císaře Nera.

Upřímně řečeno, po roce 70 n. l. došlo k mnohem většímu počtu pronásledování.

8 (ne) Křesťané zrazeni blízkými příbuznými (Lukáš 21:16): Není zaznamenáno nic konkrétního.

9 (ne) Křesťané nenávidění všemi kvůli Kristovu jménu (Lukáš 21:17): Ne tak úplně, s výjimkou Nerova pronásledování, a lidé nenáviděli Nera více než křesťany.

10 (rozhodně ano) Obyvatelé Jeruzaléma zabiti mečem a odvedeni do zajetí (Lukáš 21:24) K tomu došlo. Všechny podrobnosti si můžete přečíst u Josefa Flavia.

11 (ano, i když je neobvyklé nazývat to „pošlapáním“) Jeruzalém pošlapaný pohany (Lukáš 21:24 a násl.) Římané obsadili město a zničili chrám.

12 (ne) Znamení na slunci, měsíci a hvězdách (Lukáš 21:25): Žádná zaznamenána.

13 (ne) Úzkost národů a burácení mořských vln (Lukáš 21:25): Méně než občanské války mezi Římany a Parthy v jiných obdobích. Mnohem méně než nájezdy Hunů, pomalý pád Římské říše a vyplenění Říma.

14 (ne) Ježíš přicházející s velkou mocí a slávou (Lukáš 21:27): Křesťané o tom v roce 70 n. l. nic nevěděli.

Pouze šest ze čtrnácti částí (43 %) lze považovat za naplněné do roku 70 n. l.

Více informací najdete v publikacích The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 256–257, a The Expositor's Greek New Testament, sv. 1, str. 619.

Otázka: Jak se Lukáš 21:8–28 shoduje se Zjevením?

Odpověď: 1 (ano, ale pouze 3 až 6) Falešní proroci a Kristové (Lukáš 21:8): Ve Skutcích 5:34–37 vypráví slavný židovský rabín Gamaliel o Theudovi (kolem roku 44 n. l.) a Jidášovi z Galileje, kteří se spolu se svými stoupenci vzbouřili, aby osvobodili Izrael od římského jha. Ve Skutcích 8:9–24 Petr pokárá falešného náboženského vůdce jménem Šimon, později známého jako Šimon Magus. Církevní dějiny nám říkají, že Šimon Magus následně založil své vlastní náboženství, údajně založené na Kristu, a stal se falešným Mesiášem. 1. Janův list byl pravděpodobně napsán po roce 70 n. l., ale v 1. Janově 4:3 zmiňuje, že vyšlo mnoho falešných proroků s duchem Antikrista. Spisy rané církve hovoří o Menandrovi, Cerinthovi a Karpokrátovi, není však jasné, zda se jednalo o období před rokem 70 n. l., či nikoli.

2 (ano, 19 válek) Války (Lukáš 21:9–10): Zjevení 6:2–3, 12; 13:7

3 (ano) Zemětřesení na různých místech (Lukáš 21:11): Zjevení 6:12; 11:13

4 (ano) Hladomory (Lukáš 21:11): Zjevení 6:6,12

5 (ano) Morové epidemie (Lukáš 21:11): Zjevení 11:6.

6 (ano) Strašné výjevy a veliká znamení z nebe (Lukáš 21:11) Zjevení 6:12–13.

7 (ano) Pronásledování (Lukáš 21:11): Zjevení 12:17

8 (ne) Křesťané zrazeni blízkými příbuznými (Lukáš 21:16): V Zjevení nic, pouze Matouš 24 a Marek 13.

9 (ano, tak nějak) Křesťané nenáviděni všemi kvůli Kristovu jménu (Lukáš 21:17): Zjevení 11:9–10, radost ze smrti zbožných.

10 (ne) Obyvatelé Jeruzaléma zabiti mečem a odvedeni do zajetí (Lukáš 21:24)

11 (ano) Jeruzalém pošlapán pohany (Lukáš 21:24 a násl.) Zjevení 11:2 a násl.

12 (ano) Znamení na slunci, měsíci a hvězdách (Lukáš 21:25): Zjevení 6:12–13.

13 (ano) Úzkost národů a burácení mořských vln (Lukáš 21:25): Zjevení 6:15–17, 13:1

14 (ano) Ježíš přicházející s velkou mocí a slávou (Lukáš 21:27): Zjevení 19:11-16

Z 14 událostí v Lukášově evangeliu je tedy 12 (86 %) zmíněno také ve Zjevení. Kniha Zjevení samozřejmě obsahuje mnoho událostí, které v Lukášovi 21 nejsou zmíněny.

Otázka: Kdo je v Lk 21,23 „toto pokolení“?

A: Mezi slovy „generace“ a „rasa“ je rozdíl pouze v jednom písmenu, takže by mohlo jít o jednu generaci od okamžiku, kdy se objeví první znamení, nebo by to mohlo znamenat, že židovský národ bude existovat až do doby, než se tato znamení objeví. Za jednu generaci se považovalo přibližně 40 lunárních let, tedy asi 39,5 slunečních let. Jelikož má toto proroctví dvojí naplnění, generace, která uviděla první z těchto znamení, bude také svědkem jeho naplnění. Rok 70 n. l. je jen o pár let méně než jedna generace po roce 33 n. l. Jelikož se první znamení objeví v posledních časech, vše se odehraje během jedné generace od prvních znamení. Hodí se tedy jak „rasa“, tak „generace“.

Více informací najdete v Believer’s Bible Commentary, str. 1448, a v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 1022.

Otázka: Co znamená v Lk 21,24 a násl. „pošlapání pohany“?

Odpověď: Zjevení 11:2 říká, že v posledních časech budou pohané 42 měsíců šlapat po Svatém městě.

Otázka: Proč Ježíš v Lk 21,29–31 přirovnává tuto situaci k fíkovníku?

Odpověď: Ježíš neučí nic nového o stromech; to už bylo každému zřejmé. Ježíš použil metaforu něčeho, co všichni znali, aby vysvětlil, že tato znamení nebudou nijak nenápadná, ale budou zřejmá pro každého. Fíkovník v Písmu často představuje Izrael, a jistě by se to vztahovalo na Izrael. Ježíš však říká „fíkovník nebo jakýkoli strom“, takže zde nejde pouze o Izrael.

Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 1006, v „Evangelical Commentary on the Bible“ na str. 835, v „The Expositor’s Bible Commentary“, sv. 8, na str. 1022 a v „The Expositor’s Greek New Testament“, sv. 1, na str. 622.

Otázka: Jak se v Lk 21,34–36 věřící nechají zatížit nebo zaplést do záležitostí tohoto světa?

Odpověď: Věřící nemusí nic odmítat ani výslovně popírat, aby ochladli. Mohou postupně dávat Božím věcem stále menší a menší prioritu a věcem tohoto světa stále větší a větší prioritu. Co je právě teď ve vašem životě nejdůležitější? Pokud mezi tím není oslavování Boha, sdílení evangelia s ostatními, pomoc druhým, posilování ostatních křesťanů a obrana stáda, zvažte, zda nejsou vaše priority úplně popletené.

Satan a démoni nás mohou pokoušet „ohnivými šípy“. Ohnivý šíp se sice může odrazit od Boží zbroje, ale i tak můžete cítit jeho žár. Někdy se ohnivý šíp může dostat do mezery ve zbroji a jako věřící potřebujeme uzdravení od Ježíše, Velkého Lékaře.

V jistém smyslu je bitva vyhrána, když poprvé přijdeme ke Kristu. Ale v jiném smyslu ta bitva, bitva o posvěcení, teprve začíná. Ujistěte se, že skutečně bojujete, a ne že se jen vzdáváte světu. Výzva v Římanům 12:2, abychom se proměnili, není výzvou pro nebe, ale spíše výzvou pro náš současný život. I když by to možná bylo snazší, kdybychom byli mimo tento svět, Bůh chce, abychom v něm zůstali; nemáme však být z tohoto světa, jak říká Jan 17:14–16.

Někdy se musíme rozhodnout postavit se proti nepříteli, který nás okrádá o radost, kterou můžeme mít v Bohu. Nemluvím zde o Satanovi, démonech ani o jiných lidech. Jedním z klíčových nepřátel, s nimiž musíme bojovat a které musíme přemoci, je naše přirozené já.

Otázka: Jak může věřící podle Lukáše 21,34–36 poznat, že se stává zatíženým nebo zapleteným?

Odpověď: Někdy to poznáte prostě podle svého srdce. Co vás ráno dostane z postele? Co vás nadchne a co se vám naopak zdá nudné? Když nemáte nic, o čem byste opravdu museli přemýšlet, na co myslíte? Jsou to věci Boží, nebo věci méně důležité?

Otázka: O čem přesně máme bdít a modlit se podle Lk 21,36?

Odpověď: Celou kapitolu lze shrnout jako důvody, proč musíme brát vážně příkaz bdít a modlit se. Bdít nad těmito věcmi a modlit se za to, co Bůh předurčil, že se stane, má pouze druhořadý význam. Primárním významem je bdít nad svým životem a modlit se, aby vás Bůh shledal hodnými uniknout těmto věcem.

Více informací najdete v Believer's Bible Commentary na str. 1448.

Otázka: Jak a proč zde v Lukášovi 22:3 a Janovi 13:2,27 vstoupil Satan do Jidáše?

Odpověď: Ačkoli by se to mohlo vztahovat k posedlosti Jidáše démonem, nemusí to nutně znamenat právě toto. K posedlosti démonem často dochází tehdy, když člověk ztratí kontrolu nebo neví, co dělá. Neexistuje žádný náznak toho, že by Jidáš ztratil kontrolu nebo neměl plnou kontrolu nad tím, co dělal. „Spolupráce s démonem“ tedy není vždy „posedlost démonem“.

Kde se navíc vzaly peníze, které kněží zaplatili Jidášovi v Lukášovi 22:5? Pocházely z chrámové pokladny; jinými slovy, peníze, které byly upřímně obětovány Bohu, byly zneužity k zaplacení za zradu Ježíše. Satan není stvořitel; on ty peníze nevytvořil. Ani nepřesvědčil lidi, aby obětovali své vlastní peníze za zradu Ježíše. Satanovi stačilo pouze přimět velekněze, aby zvrátil účel oběti tak, aby sloužila Satanovým záměrům.

Otázka: Mohou být křesťané v Lukášovi 22:3 a Janovi 13:2,27 ovlivněni démony?

Odpověď: Bohužel ano. I když křesťan není posedlý démony, může být démony ovlivněn, pokud to sám připustí. Pokud se křesťan rozhodne uvěřit tomu, čím ho démon svádí, obrátí se k temným věcem pro potěšení nebo dovolí démonům ovládat určitou oblast svého života, pak se může, alespoň částečně, ocitnout pod démonovou vůlí.

Otázka: Co je v Lk 22,10 trochu neobvyklé?

Odpověď: Není to náhoda, že Ježíš dokázal předpovědět, kdo přinese vodu, a poté i to, že pán domu dostane pokyn, aby připravil pokoj pro hosta, a že tak s radostí učiní. Mnozí se dokonce domnívají, že pán domu byl pravděpodobně již Ježíšovým následovníkem.

Za druhé, v té době v té společnosti pracovalo mnoho mužů jako nádeníci a vodu často nosily ženy. Muž nesoucí vodu by sice nebyl ojedinělý, ale přesto by to bylo méně běžné. Komentář „The Believer’s Bible Commentary“ na str. 1449 také uvádí, že učedníci požádali o pokoj pro hosty, ale hostitel jim dal více, než o co požádali; velkou, zařízenou horní místnost. Ten muž pravděpodobně věděl, kdo Ježíš je. Navíc lidé v této době, kdy na Pesach přijíždělo velké množství návštěvníků, pravděpodobně měli pokoje k pronájmu. Více informací najdete v „Evangelical Commentary on the Bible“ (str. 835), „The Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 259) a „The Tony Evans Bible Commentary“ (str. 1007).

Otázka: V Lk 22,19–21 Ježíš již s učedníky jedl mnoho jídel, jaký tedy byl zvláštní význam této večeře?

Odpověď: Namísto spekulací se podívejme, co o tom řekl sám Ježíš.

Obecný význam

V Lukášovi 22:15 Ježíš řekl, že „toužil“ (doslova: toužil s touhou) po tom, aby tuto poslední večeři s učedníky požil.

V Lukášovi 22:16,18, Matoušovi 26:29 a Markovi 14:25 Ježíš řekl, že již nebude jíst chléb ani pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království, takže to mělo význam pro poslední časy.

Zvláštní význam

V Janovi 13:14–15 Ježíš řekl, že jim dal příklad tím, že umyl nohy svým učedníkům.

V Janovi 13:18 Ježíš výslovně jedl s Jidášem, čímž se naplnil Žalm 41:9.

V Lukášovi 22:19 Ježíš lámal chléb a řekl, aby to činili na jeho památku.

Ježíš samozřejmě slavil Paschu tak, jak to měli dělat věřící Židé, a učil tomu i své učedníky.

Více informací najdete v „Believer's Bible Commentary“ na str. 1450 a v „Evangelical Commentary on the Bible“ na str. 836.

Otázka: Proč v Lk 22,19 nejsou chléb a víno Kristovým fyzickým tělem?

A: Ze dvou důvodů můžeme usoudit, že Ježíš mínil, že chléb a víno symbolicky představují Jeho tělo.
Za prvé, neexistuje ani nejmenší důkaz o tom, že by se lidé klaněli chlebu a vínu, a to ani v Bibli, ani v rané církvi. Nemáme uctívat nic ani nikoho kromě Boha. Uctíváme Ježíše, ale pokud chléb a víno nejsou Ježíšem, nemáme uctívat chléb a víno.
Za druhé, pokud by někdo bral tuto metaforu tak, že chléb a víno byly nebo se staly Ježíšem, pak bychom pro zachování důslednosti museli brát i jiné metafory o Ježíšově těle jako samotného Ježíše, například v 1. Korinťanům 12:27. My (církev) jsme Kristovo tělo. Myslíte si, že by vás lidé měli uctívat, nebo uctívat sbor, do kterého chodíte? Pokud ani jedno, proč byste tedy neměli uctívat křesťana, stvořeného k Božímu obrazu, více než chléb a víno, které nejsou stvořeny k Božímu obrazu?
Samozřejmě nemáme uctívat křesťany. Ale bylo by uctívání jiných lidí a ospravedlňování toho Kristovou metaforou horší než uctívání chleba a vína a ospravedlňování toho Kristovou metaforou?

Více informací najdete v knize When Critics Ask, str. 393–394.

Otázka: Jaké jsou tři zrady v kapitole Lk 22,24–30?

Odpověď: První a největší z nich bylo to, že Jidáš přijal peníze za zradu Ježíše. Druhou je to, že i po více než třech letech strávených s Ježíšem byli učedníci stále naplněni sobeckými ambicemi. Třetí je Petrův strach o vlastní život, který převážil nad jeho láskou k Ježíši. Jako křesťané, i když nepodlehneme prvnímu pokušení, musíme si dát pozor, abychom neupadli do posledních dvou.

Otázka: Jak v Lk 22,31 Satan prosívá člověka jako pšenici?

Odpověď: Písmo to přímo neříká, ale naznačuje, že Satan podlomí jejich odpor a duchovní sílu, naruší soudržnost jejich života a zanechá je jako plastelínu v jeho rukou, neschopné poslouchat Boha. Řecké slovo pro „ty“ je zde v množném čísle, nikoli v jednotném. Na jedné straně tedy Satan chtěl prosít všechny učedníky jako pšenici. Na druhé straně se však Ježíš obracel pouze na Petra, na toho, kdo měl skupinu držet pohromadě. Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“ na str. 1008.

Otázka: Byla Ježíšova modlitba v Lk 22,32, aby víra Šimona Petra nezklala, vyslyšena kladně, nebo záporně?

Odpověď: Řecké slovo lze přeložit jako „selhat“ nebo „zhasnout“. Ježíšova modlitba byla brzy vyslyšena záporně, protože Petrův víra na chvíli skutečně selhala, když Petr třikrát zapřel Ježíše. V jiném smyslu však byla Ježíšova modlitba nakonec vyslyšena kladně, protože se Petr vrátil. Někdy se věřící zcela odvrátí od Pána, ale později se vrátí. V Lukášovi 22:32 Ježíš Petrovi neřekl, co má dělat, POKUD se vrátí, ale vzhledem k tomu, co Ježíš věděl, řekl Petrovi, KDY se vrátí. Petr byl v tomto případě příliš sebejistý, protože měl mylný pohled na svou vlastní křehkost. Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 1028–1029, a v The Tony Evans Bible Commentary, str. 1008.

Otázka: Proč se Ježíš v Lk 22,38 chtěl ujistit, že mají dva meče?

Odpověď: Existuje nejméně pět různých výkladů toho, co Ježíš svým učedníkům sděloval.

Žádost splněna: Ježíš chtěl, aby si vzali dva meče. Věděl, že budou potřebovat meč, protože Ježíš měl ještě vykonat zázrak – uzdravit ucho otroka, které mělo být uříznuto.

Pokárání: „To stačí“ znamenalo, že Ježíš mluvil o mečích symbolicky, zatímco učedníci brali slova „s mečem“ doslova. Ježíš tím dal najevo, že už má dost takových řečí. Takový výklad uvádí „New Geneva Study Bible“ (str. 1649) a „Believer’s Bible Commentary“ (str. 1452).

Lhostejnost: Ježíš je ani nekáral, ani nechválil. Ježíš prostě říkal, že dva meče jsou v pořádku, a aby se tím už dál nezabývali.

Naplněné proroctví: Ježíš chtěl, aby měli dva meče, aby se naplnilo proroctví, že budou zařazeni mezi zločince. „Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 260) rozebírá tři další názory, ale upřednostňuje tento.

Publikace „Hard Sayings of the Bible“ (Těžká slova Bible), str. 486–488, dodává, že to ukazuje, jak velmi se lišili od skupiny revolucionářů zealotů. Válečnická skupina by byla k boji mnohem lépe vybavená.

Otázka: Co nám říká Lukáš 22,40 o pokušení?

Odpověď: V této konkrétní situaci Ježíš řekl, aby se pokušení vyhýbali modlitbou. Ale je to dobrá rada obecně. Když jsme v pokušení, modleme se; a ještě lépe, modleme se s někým jiným.

Otázka: Co přesně byl ten „kalich“, o jehož odvrácení, pokud je to možné, Ježíš prosil v Lk 22,42?

A: Nejprve to, co není správná odpověď, a pak správná odpověď.

Co není správná odpověď: Někteří se domnívali, že Ježíš se modlil, aby neutekl nebo nepřivolal anděly, aby ho zachránili, a tak neselhal ve svém poslání zemřít na kříži. Jiní spekulovali, že Ježíš prosil, aby nezemřel na vyčerpání ještě předtím, než se dostane na kříž.

Odpověď: Vědom si jak blížící se fyzické bolesti, tak – co je ještě horší – blížícího se odloučení od Otce, Ježíš se ptal, zda neexistuje nějaká jiná cesta, kterou by mohli jít a která by splnila požadavky pro spasení. Bylo v pořádku, že se Ježíš ptal, ale stráže, které se objevily, zatímco se ještě modlil, naznačují, že Otec na Ježíšovu prosbu odpověděl „ne“.

Více informací najdete v The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 1032.

Otázka: Co je významné na chrámových strážcích v Lk 22,50–52?

Odpověď: Jedná se o židovskou chrámovou „policii“, která Ježíše zatkla, nikoli o římské stráže. Chrámová stráž měla za úkol udržovat pořádek v Božím chrámu, ale v tomto případě se vydala daleko za hranice chrámového areálu, aby ji Satan mohl využít k udržení pořádku. Někdy Satan nikomu nebrání v tom, aby vykonával svou práci; naopak, tito lidé ve své práci pokračují, avšak jsou zneužiti Satanem a démony.

Více informací najdete v knize The Expositor’s Greek New Testament, sv. 1, str. 623–624.

Otázka: Co se v Lk 22,54–60 dozvídáme o Petrově zapření?

Odpověď: Petr je jediným zmíněným učedníkem, který měl vůbec odvahu následovat Ježíše. Petr byl statečný, ale jeho statečnost se vypařila, když ho služebná překvapila otázkou, zda je Ježíšovým následovníkem. Petr Ježíše nezapřel proto, že by ztratil svou lásku k Ježíši; spíše v tomto okamžiku převážil Petrův strach o vlastní život a pochybnosti o Boží ochraně nad jeho láskou. Kdyby byl Ježíš vydán kněžím místo toho, aby byl chráněn, Petr by si možná kladl otázku, jaká ochrana by ho čekala. Petr se však zřejmě poučil. Ve Skutcích 4:3–21 a také ve Skutcích 5:18–33 se Petr nebál žít bez Boží ochrany. Viz The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 1035; New International Bible Commentary, str. 1224; The Expositor’s Greek New Testament, sv. 1, str. 628 a The Tony Evans Bible Commentary, str. 1008–1009 pro další informace.

Otázka: Co je na Petrově zapření v Lk 22,57–60 tak neohrabaného?

A: Petr nejenže popřel, že by byl učedníkem; Petr popřel, že by vůbec věděl, kdo Ježíš je. Vzhledem k tomu, že Ježíš učil v Galileji a Judeji asi tři roky, že do Jeruzaléma vstoupil triumfálně, že učil v chrámu téměř týden a že vyhnal směnárníky, napadá mě, kolik procent Židů v Jeruzalémě s galilejským přízvukem by mohlo tvrdit, že nikdy neslyšeli o svém krajanovi z Galileje, Ježíši? Petr se nejen zapřel Ježíše, ale ani mu to moc nešlo!

Otázka: V Lk 22,64 – zavázali Ježíšovi oči, nebo ne?

Odpověď: Ježíšovi zavázali oči během části času, kdy si s ním pohrávali. Není tam řečeno, že měl Ježíš zavázané oči po celou dobu. S římskými vojáky jste si rozhodně nechtěli zahrávat.

Otázka: Co měl Ježíš na mysli, když v Lk 22,70; 23,3 řekl: „Ty říkáš, že jsem“?

Odpověď: Jednalo se o výraz silného potvrzení toho, co bylo řečeno. NIV to správně překládá jako: „Máš pravdu, když říkáš, že jsem.“

Svitky od Mrtvého moře vrhají na tuto otázku položenou Ježíši další světlo. Jednou z vír sekty v Kumránu bylo, že Mesiáš bude konat zázraky a uzdravovat, ale osobně zabije římského císaře. Trvalo by roky, než by se pohřbili všichni mrtví z Mesiášových vojenských vítězství. Jak tedy uvádí Christian News (23. 11. 1998): „Nyní tedy víme, že když Kaifáš vedl Ježíšův proces, stačilo mu jen přimět Ježíše, aby přiznal, že je Mesiáš. Jakmile Ježíš, který vykonal předpovězené zázraky, toto přiznání učinil, byl považován za vinného z velezrady proti císaři.“

Otázka: Vzhledem k tomu, že smyslem procesu před Sanhedrinem v Lk 23,2 bylo najít obvinění, která by mohla být předložena Pilátovi, jaká byla obvinění proti Ježíši a jak závažná by byla?

Odpověď: Židovská rada neměla pravomoc nikoho popravit, a tak předali Ježíše nejvyšší římské autoritě v zemi: Pontiu Pilátovi. Když Sanhedrin předal Ježíše Pilátovi spolu s obviněními, šlo o oficiální zavržení Ježíše ze strany židovských úřadů. Byla tam tři obvinění.

Podvracení židovského národa by v Pilátových očích pravděpodobně nebylo příliš závažné, i když by mohl předstírat, že mu na tom záleží.

Zákaz placení římských daní by byl závažný a taková zrada by si zasloužila smrt. Židovské úřady by věděly, že toto obvinění je lež.

To, že se nazýval Mesiášem, králem. To je složitější. Pilátovi by bylo jedno, kdyby se někdo nazýval nějakým neznámým náboženským termínem, ale židovští starší dodali, že by to znamenalo „krále“. Samozřejmě, nazývat se králem by bylo velmi závažné; guvernér nemohl v žádném případě dopustit, aby mu proklouzlo možné povstání samozvaného krále. Pilát tedy začal právě tímto posledním obviněním.

Viz The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 1039–1040; Evangelical Commentary on the Bible, str. 837; New International Bible Commentary, str. 1224; Believer’s Bible Commentary, str. 1453–1454; The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 262; a The Tony Evans Bible Commentary, str. 1010 pro další informace.

Otázka: Proč byl Pilát v Lk 23,4 ochoten propustit Ježíše poté, co Ježíš prohlásil, že je král?

Odpověď: Musíme si uvědomit, že evangelia nikdy netvrdí, že jsou doslovným záznamem celého rozhovoru. Ačkoli to Lukáš nezmiňuje, po jejich diskusi, jak ukazuje Jan 18:33–38a, Pilát věděl, že Ježíš se neprohlašoval za politického krále tohoto světa a že by nechtěl, aby jeho následovníci bojovali. Pilát tedy v tu chvíli s Ježíšem neměl žádný problém. Pamatujte, že Pilát měl zkušenosti s opravdovými vzbouřenci, ale věděl, že Ježíš jím nebyl. Jak však uvidíme o několik veršů dále, správné prohlášení člověka za nevinného či vinného nebylo Pilátovou hlavní starostí. Více mu šlo o udržení pořádku než o spravedlnost.

Více informací najdete v The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 1040, The Tony Evans Bible Commentary, str. 1011, a Believer's Bible Commentary, str. 1454.

Otázka: Proč přesně Pontius Pilát v Lk 23,6–8 poslal Ježíše k Herodovi Antipasovi?

Odpověď: Zjevným důvodem bylo to, že Ježíš žil v Herodově jurisdikci. Pilát však mohl tuto skutečnost ignorovat. Skutečným důvodem byla jedna nebo více z následujících tří věcí.

Pilát se nechtěl zabývat Ježíšem. Jelikož měl Pilát záminku, aby ho předal Herodovi, nechal to na Herodovi. Nebo možná Pilát viděl šanci rozložit odpovědnost za cokoli, co by se mohlo stát.

Pilát se chtěl dozvědět více: Jelikož Herodes znal židovské zvyky mnohem lépe než Pilát, chtěl Pilát slyšet od odborníka na tuto záležitost, jak vážné je toto tvrzení o Mesiáši.

Pilát chtěl Herodovi prokázat laskavost. Pilát a Herodes neměli dobré vztahy a možná si Pilát myslel, že pokud se v této bezvýznamné věci podřídí Herodovi a uspokojí jeho zvědavost, mohlo by to jejich vztahu prospět.

Pilát však v Lukášovi 23:4 nenašel na Ježíši žádnou vinu a ani Herodes Antipas, ani Pilát nenašli na Ježíši žádnou vinu v Lukášovi 23:14–15.

Více informací najdete v Evangelickém komentáři k Bibli na str. 837.

Otázka: Proč v Lk 23,16 Pilát řekl, že Ježíše potrestá/bičuje, a poté ho propustil, pokud si myslel, že je Ježíš nevinný?

Odpověď: Zaprvé, řecké slovo pro „potrestat/bičovat“ zde, paideusas, je jiné slovo než slovo pro skutečné bičování, phragellosas, které Ježíš nakonec podstoupil v Matoušovi 27:26 a Markovi 15:15.

Pilátův záměr byl propustit Ježíše poté, co ho lehce potrestá. Pilát možná chtěl Ježíše varovat, aby „zachoval klid“, aby židovští vůdci viděli, že Ježíš nějaký trest skutečně dostal. Pilát také možná nebyl nadšený z toho, že se Ježíš choval takovým způsobem, který židovské vůdce vůbec tak rozhněval. Nakonec Matouš 27:19 zmiňuje, že Pilátova manželka ho varovala, aby Ježíšovi nic neudělal, protože kvůli tomu ve snu velmi trpěla. Pilát tedy viděl, jak by v celé této situaci mohl najít „zlatou střední cestu“. Pilátův záměr se však nenaplnil. Jak říká Helmut Gollwitzer: „Pilát má moc, ale ne svobodu.“

Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 8, str. 1040–1041, v Believer’s Bible Commentary, str. 1454, v New International Bible Commentary, str. 1225, v Evangelical Commentary on the Bible, str. 837, a v The Tony Evans Bible Commentary, str. 1010.

Otázka: Co měl Ježíš na mysli, když v Lk 23,31 v souvislosti s fíkovníkem řekl: „Neboť jestliže lidé činí tyto věci, když je strom ještě zelený, co se stane, až uschne?“

A: Čerstvé dřevo nehoří dobře a nevinní lidé by neměli být popravováni. Ale pokud se (nevinné) čerstvé dřevo spálí – obrazně řečeno –, co se stane se suchým dřevem a vinnými lidmi? Pokud lidé takto jednají, když je Ježíš přítomen, a to i poté, co viděli Jeho zázraky, o kolik více pak budou Boha odmítat, když Ježíš nebude fyzicky po jejich boku a oni nebudou vidět zázraky? Více informací najdete v New International Bible Commentary, str. 1225, a v Believer's Bible Commentary, str. 1455.

Otázka: V Lk 23,33, nazývalo se místo Ježíšova ukřižování Kalvárie, nebo to byla Golgota, jak uvádí Mt 27,33?

Odpověď: Obojí, protože lidé mluvili různými jazyky. Kalvárie pochází z latinského římského výrazu pro lebku a Golgota z aramejštiny. Totéž uvádí New International Bible Commentary, str. 1225, a Asimov’s Guide to the Bible, str. 893.

Otázka: Co je zajímavého na verších Lk 23,33–49?

Odpověď: Lidé na tuto jedinou událost reagovali velmi rozmanitě. Vojáci byli příliš zaneprázdněni hazardem, než aby Ježíši věnovali větší pozornost. Ženy plakaly, Ježíš umíral v bolestech a většina židovských vůdců měla radost. Jeden z lupičů na kříži se Ježíši posmíval, zatímco druhý v něj uvěřil. Setník, který byl dříve vůči Ježíši lhostejný, se změnil a nyní je plný úžasu. Více informací najdete v publikacích New International Bible Commentary, str. 1225, a Evangelical Commentary on the Bible, str. 837–838.

Otázka: Mohou lidé, kteří celý život odmítali Boha a přijali Ježíše až v posledním výdechu, podle Lk 23,40–43 přesto jít do nebe?

Odpověď: Ano i ne.

Ano: Pokud někdo v okamžiku smrti dospěje k opravdové víře v Krista, pak stejně jako zloděj na kříži v Lukášovi 23:40–43 půjde do nebe. Možná nebude mít všechny odměny, které Pavel zmiňuje v 1. Korinťanům 3:11–15, ale v nebi určitě bude.

Ne: Pokud někdo pouze pronese slova, něco jako pojištění proti požáru, aniž by skutečně svěřil svou duši Kristu, pak, jak zmiňuje R. C. Sproul v knize „Now That’s a Good Question“ (str. 113–115), pouze „vyznává víru“, ale „víru nemá“.

Otázka: Co je paradoxního na zloději po Ježíšově pravici v Lukášovi 23:40–43?

Odpověď: I když někteří viděli, jak Ježíš vzkřísil mrtvé, stále nevěřili. Zloděj viděl, jak Ježíše popravují, a přesto věří. Poté, co Ježíš vzkřísil Lazara, reagovala Velká rada tím, že začala spřádat plány, jak Ježíše zabít. I dnes, kdybyste dokázali vykonat tolik zázraků jako Ježíš, u některých by to jen ztvrdilo jejich odpor vůči evangeliu.

Otázka: Co nám zloděj na kříži v Lk 23,40–43 říká o křtu vodou?

Odpověď: V odpovědi je třeba zohlednit dva body.

1. Jeden křesťan z Církve Kristovy mi řekl, že jelikož se učí, že člověk musí být pokřtěn vodou, aby byl spasen, dlouho ho trápil příběh o zloději na kříži, který byl s Ježíšem v ráji. Nakonec však došel k závěru, že jelikož ten zloděj neměl možnost nechat se pokřtít, Bůh jistě chápe situaci lidí.

Jeho závěr je naprosto správný. Bůh není omezen v tom, aby spasil někoho, kdo není pokřtěn vodou. Ačkoli vodní křest je něco, co každý poslušný křesťan činí, pokud a kdy je to možné, Bůh není omezen našimi okolnostmi.

2. Druhý názor, který mi byl veřejně sdělen během debaty s členem Církve Kristovy, je ten, že zloděj po pravici musel být dříve následovníkem Ježíše nebo Jana Křtitele a že byl pokřtěn ještě předtím, než se ocitl na kříži.

3. Třetím názorem Církve Kristovy je, že zloděj na kříži zemřel před Kristovým vzkříšením a křest je nezbytný až po vzkříšení. Samozřejmě pak bylo i před vzkříšením učeno, že Jan 3:5 – „nikdo nemůže vejít do Božího království, pokud se nenarodí z vody a z Ducha“ – je pravdivé.

Tento názor omezuje Boží moc. Představte si, že by odsouzený zločinec ve vězení v nekřesťanské zemi dospěl k opravdové víře v Krista a strážci by mu před popravou nedovolili přijmout křest vodou. Znamenalo by jednání strážců „veto“ vůči schopnosti Všemohoucího Boha přivést do nebe člověka, který skutečně věří v Krista?

Kromě toho se kolem roku 400 n. l., v době Ambrože, Augustina a Prospera z Akvitánie, rozšířil názor, že pokřtěné děti, které zemřou , jdou do nebe, zatímco nepokřtěné děti, které zemřou, jdou do pekla. „Shodou okolností“ se křest nemluvňat stal velmi populárním. Po většinu dějin, až do doby anabaptistů během reformace, křesťané téměř bez výjimky praktikovali křest nemluvňat. Půjde snad každý jednotlivý křesťan od roku 400 n. l. do přibližně roku 1514 n. l. do pekla kvůli Boží neschopnosti nebo neochotě je spasit?

Otázka: Jak mohl Ježíš v Lk 23,43 říci zloději po své pravici, že ještě dnes bude v ráji, když vstal z mrtvých až třetího dne?

Odpověď: Ježíš odešel do ráje a kázal duchům ve vězení bezprostředně po své smrti a před svým vzkříšením. Je zajímavé, že Ježíš zloději NEŘEKL: „Dnes budeš se mnou v nebi“, ale „Dnes budeš se mnou v ráji“.

Otázka: Říká verš v Lk 23:43 „Amen, pravím ti dnes“, jak tvrdí Svědkové Jehovovi, nebo „Amen, pravím ti, dnes“?

Odpověď: Ne. Neexistuje žádný důkaz, že by řecky mluvící křesťané chápali, že „dnes“ se vztahuje na okamžik, kdy Ježíš mluvil, a ne na okamžik, kdy se tato slova naplní. Kniha When Cultists Ask na str. 152 uvádí, že ze 74 výskytů výrazu „pravě vám pravím“ by toto bylo jediné místo, kde by se slovo „dnes“ spojovalo s touto frází. Když nějaká moderní skupina lidí přichází s novým výkladem starověké řecké gramatiky, měly by existovat důkazy, že to tak chápali alespoň někteří raní křesťané.

Otázka: Co přesně je v Lk 23,43 tím rájem?

Odpověď: Jelikož zloděj po Ježíšově pravici měl být toho dne s Ježíšem v ráji, je ráj místem, kam Ježíš toho dne odešel. Ještě před Ježíšovým narozením Židé chápali, že hrob, Šeol, byl rozdělen na dvě části: „vězení“ pro nespravedlivé a „ráj“ pro spravedlivé. Jelikož Ježíš tento termín použil bez jakéhokoli upřesnění, v zásadě tuto doktrínu nijak neopravil. Pavel navštívil třetí nebe, ráj, ve 2. Korinťanům 12:2,4.

Židovský odkaz na dvě části Šeolu se nachází v 1. knize Henochově 22:1–4. Po soudu budou nespravedliví navždy trpět bolestí a utrpením. Další židovské odkazy na věčné trestání bezbožných jsou:

„Vzestup Mojžíše“ 10:10

2. Esdras 7:36, kde synové Makabejští, když byli upalováni k smrti, řekli: „My budeme hořet jen krátkou chvíli, ale vy budete hořet po celou věčnost.“

Judita 16:17: „Oheň a červy dá jejich tělu; budou navěky plakat v bolestech.“

Žalmy Šalomounovy 3:13. 4. Makabejská v LXX používá tento výraz pro hebrejská slova jako „asam“ ve smyslu odčinění viny. V Septuagintě se používá v 1. Samuelově 6:3 a násl. 8, 17 jako oběť za vinu. Je překládán jako „hanba“, „neštěstí“ v Ezechielovi 16:52, 42; 32:24,30 a jako příčinu hříchu a neštěstí v Ezechielovi 3:20 a 7:19. Ezechiel 16:52,52 a 32:24,40 ukazují Boží tresty. Kniha Moudrosti 3:1 říká, že spravedliví nejsou dotčeni žádným basanos.

Ve 2. knize Makabejské 7:13 a často také ve 4. knize Makabejské se tento podstatný název a sloveso používají v souvislosti s mučením židovských mučedníků. V souvislosti s mučením křesťanských mučedníků se tento výraz vyskytuje v 1. Klementově listu 6:1,15, 2. Klementově listu 17:7, Eusebiově Církevních dějinách 5, 1, 20 a 24 a v Mučednictví Polykarpa 2,3.

Více informací najdete v Encyklopedii biblických obtíží, str. 367–368, a v knize Těžko srozumitelná místa Bible, str. 488–489.

Otázka: Kdy byla v Lk 23,44 šestá hodina?

Odpověď: Židovský den začínal kolem 6:00 ráno, takže šestá hodina by byla přibližně v poledne. Stejný názor zastávají NIV Study Bible, str. 1587, NET Bible, The New Geneva Study Bible, str. 1652, a The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 262. Nemohlo se jednat o sluneční zatmění, protože podle The Expositor's Greek Testament, sv. 1, str. 641, se Pesach slavil za úplňku.

Otázka: Proč Lukáš v Lk 24,4 nazval tyto dva muže „muži“ místo „andělé“?

Odpověď: Lukáš píše tak, jak se věci jevily, a oni se jevili, jako by to byli muži. Lukáš však sám chápal, že to byli andělé, neboť je tak nazývá v Lukášovi 24:23. Navíc i v Lukášovi 24:4 měli tito muži zářící oděvy (tj. látku, nikoli brnění), což by byl andělský oděv. Více informací najdete v The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 1048, a v The Expositor's Greek Testament, sv. 1, str. 643–644.

Otázka: Jak dnes lidé hledají živé mezi mrtvými, jak je popsáno v Lk 24,5 a násl.?

Odpověď: Stejně jako ženy hledaly vzkříšeného Spasitele na nesprávném místě, i lidé dnes mohou hledat život v mrtvých věcech. Na jedné straně se mohou doslova věnovat okultním praktikám, jako je účast na seancích nebo žádání médií o kontakt s mrtvými, což by věřící neměli dělat. V přeneseném smyslu mohou hledat život v mrtvých institucích, liberálních církvích a falešných náboženstvích. Mohou hledat život ve své organizaci, tradicích, zesnulých svatých či hrdinech nebo v zákonech. Život však přichází pouze skrze Ježíše. Více informací najdete v knize The Tony Evans Bible Commentary, str. 1013.

Otázka: Kde se v Lk 24,13 nacházela vesnice Emauzy?

Odpověď: Emaus byla malá osada a nevíme to přesně. Lukáš uvádí, že to bylo šedesát stadií, což je asi sedm mil. Jelikož to však bylo jen kousek pěšky od Jeruzaléma, jsou možné tři varianty. Abu-Ghosh je vzdálen asi devět mil, El-Qubeibeh asi sedm mil. Motza-Illit je vzdálená pouze tři a půl míle, ale cesta tam a zpět by činila sedm mil. Josephus ji zmiňuje jako Emauzy a Talmud jako Motzu. Semitské slovo Ha-Motza je podobné slovu Emauzy. Později tam stál byzantský kostel.

Existuje ještě jedno místo, Imwas, nazývané také Nikopolis, které v té době existovalo, ale bylo vzdálené 160 stadií, tedy asi 15 mil. Sinaiticus a některé další rukopisy uvádějí 160 stadií.

Více informací najdete v knize The Expositor's Bible Commentary, sv. 8, str. 1055.

Otázka: Jak se na nás dnes vztahuje příběh z Lukáše 24:13–35?

Odpověď: Tito věřící Ježíše nepoznali, i když kráčel přímo vedle nich. Dnes možná kráčíte po své vlastní emauské cestě. Ježíše ještě nevidíte, ačkoli kráčí přímo vedle vás. Někdy je to, co od vás Bůh chce, přímo před vašima očima, jenže vy to nevidíte.

I když je možné, že Bůh nadpřirozeně zabránil tomu, aby Ježíše poznali, je pravděpodobnější, že ho nepoznali z mnohem prozaičtějších důvodů. Kromě toho, že měl možná jiné šaty, viděli, že Ježíš byl mrtvý, nečekali, že by Ježíš mohl být naživu, a neviděli to, co nehledali. Věděli, co jim řekly ženy a ostatní, a jejich srdce v nich hořela, když kráčeli s Tím, kterého milovali, ale neměli víru a byli příliš pomalí uvěřit, že Bůh mohl Ježíše vzkřísit. I když máme poznání a máme lásku, věci se v naší cestě s Pánem nemusí dát dohromady, pokud nemáme víru.

Otázka: Jak bylo v Lk 24,16 zabráněno učedníkům, aby poznali Ježíše?

Odpověď: Nadpřirozeným způsobem jim Bůh mohl snadno zabránit, aby Ho poznali, stejně jako muži u Lotových dveří nemohli najít obyčejné dveře v Genesis 19:11. Z přirozeného hlediska, pokud by někdo nosil něco podobného beduínskému plášti, aby se chránil před sluncem a prachem, měli by jen malou šanci vidět jeho tvář. Mohli být také příliš pohlceni zármutkem, než aby lidi opravdu tak pozorně pozorovali. Nevěřili, že by Ježíš mohl zvítězit nad smrtí, takže i kdyby si mysleli, že ten muž vypadá jako Ježíš, odmítli by tuto myšlenku kvůli své nevěře. A konečně, rozhodně Ježíše nehledali, protože věděli, že byl zabit. Publikace „The Expositor’s Greek Testament“, sv. 1, str. 646 nevidí žádnou potřebu nadpřirozeného důvodu, proč Ježíše nepoznali. Více informací najdete v „The Tony Evans Bible Commentary“, str. 1013, 1014.

Otázka: V Lk 24,19–21 vyprávěli oba učedníci, jak vložili veškerou svou naději do Ježíše a jak byly všechny jejich naděje a sny zmařeny. Jak jste reagovali, nebo jak byste reagovali, kdyby Bůh dopustil, aby byly vaše naděje a sny zmařeny?

Odpověď: Naším cílem je potěšit Boha, nikoli naplnit své vlastní ambice. Měli bychom mít zásadní zájem o to, co Bůh činí, a o to, jak se na tom můžeme podílet. Na druhou stranu bychom měli mít jen „vlažný zájem“ o věci, na nichž se Bůh nepodílí. Někdy může být bolestivé vzdát se toho, co vypadá, že uspokojí vaše ambice, ale měli bychom si uvědomit, že Bůh má něco lepšího. Křesťané by, správně chápáno, měli být velmi ambiciózní. Měli bychom však být ambiciózní s Jeho ambicemi, pro Jeho království, a ne s našimi vlastními ambicemi.

Otázka: V Lk 24,30–31 se host, Ježíš, stal hostitelem. Jak se může Ježíš v našem životě proměnit z hosta v hostitele?

Odpověď: Mnoho lidí má k křesťanství a k Ježíši přátelský vztah. Jiní chtějí naslouchat tomu, co učil, a možná se některými jeho učeními řídit, zatímco jiné části odmítají. Ale dovolíte Ježíši, aby se stal Pánem vašeho života, odvrátíte se od toho, co se jeví jako slibné nebo příjemné, protože On to tak říká – ať už v Božím psaném slově, nebo po modlitbě – a budete následovat to, co On chce?

Více informací najdete v Believer's Bible Commentary na str. 1458 a v New International Bible Commentary na str. 1226–1227.

Otázka: Jak se v Lk 24,39 lišilo Ježíšovo tělo a krev před vzkříšením a po něm?

Odpověď: Písmo to neříká, ale můžeme se nad některými věcmi zamyslet. Po vzkříšení již Ježíš nepodléhal bolesti, smrti ani žádné možnosti ublížení na těle. Nepochybně mohl se svým oslaveným tělem dokázat více než tehdy, když bylo jeho tělo obyčejným lidským tělem. Ježíš ve svém těle mohl procházet dveřmi a zdmi, ale zároveň mohl být hmotný, aby ho bylo možné jíst a dotýkat se ho. Podrobnější rozbor najdete v publikacích „When Cultists Ask“ (str. 154–157) a „When Critics Ask“ (str. 395–399).

Otázka: Co znamená pasáž z Lukáše 24:39–43 pro Svědky Jehovovy a členy Církve sjednocení reverenda Moona?

Odpověď: S tímto veršem mají skutečné problémy, protože obě skupiny učí, že Ježíš byl „duchovně vzkříšen“, což znamená, že Jeho fyzické tělo zůstalo v hrobě. Buď

1. Ježíš lhal a neměl zde fyzické tělo.

2. Jelikož učedníci byli pomalí v uvěření, Ježíš si dočasně vytvořil fyzické tělo a vydával ho za své (tuto teorii jsem slyšel od svědka Jehovova). Jinými slovy, Ježíš se před svými učedníky vydával za někoho jiného. Pokud s tím někdo souhlasí, neměl by brát příliš vážně tvrzení, že křesťané nesprávně představují Ježíše jako fyzicky vzkříšeného z mrtvých, protože i Ježíš sám to tak nesprávně prezentoval.

3. Ježíš mluvil pravdu. Ježíš to řekl, protože skutečně fyzicky vstal z mrtvých.

Pokud jde o mě, věřím, že Ježíš mluvil pravdu. Odlišnou, ale doplňující odpověď najdete v knize When Cultists Ask, str. 152–154.

Otázka: Co znamená Lukáš 24:39–43 pro falešné náboženství Křesťanské vědy?

Odpověď: Stoupenci Křesťanské vědy věří, že Ježíš fyzicky z mrtvých nevstal. Podle knihy „When Cultists Ask“ (str. 157–158) Mary Baker Eddyová, zakladatelka Křesťanské vědy, říká, že Ježíš „se prostě přizpůsoboval nezralým představám svých učedníků (Eddy, 593)“.

Eddy tím říká, že Ježíš učedníky bezostyšně oklamal. Jelikož učedníci učili, že Ježíš fyzicky vstal z mrtvých, pak tento údajný Ježíšův podvod klamal západní svět téměř 2 000 let. Navíc, pokud se Ježíš pouze přizpůsoboval nezralým představám, jak to, že když Tomáš nevěřil, že Ježíš fyzicky vstal z mrtvých, Ježíš údajně oklamal Tomáše, aby změnil svůj názor z „osvícenějšího“ na „nezralejší“?

Otázka: Je podle Lk 24,41–43 a Sk 10,10–16 v pořádku, aby byl křesťan vegetariánem?

Odpověď: Ano, je to v pořádku. Není však křesťanské tvrdit, že konzumace masa je morálně špatná. Ježíš jedl rybu v Lukášovi 24:41–43 a Petr dostal příkaz zabít a jíst ve Skutcích 10:10–16. Samozřejmě, že konzumace ryby ukazuje, že Ježíš mohl jíst, a tedy měl fyzické, oslavené tělo. Více informací najdete v knize The Tony Evans Bible Commentary na str. 1018.

Otázka: Jak v Lukášovi 24:44 hovoří Mojžíšovy spisy o Ježíši?

Odpověď: Podívejme se nejprve na hlavní principy, poté na konkrétní proroctví a nakonec na symboliku v Tóře, prvních pěti knihách Bible.

Klíčové principy: Nelze číst Tóru, aniž by člověka zaujala četnost a význam obětí. Bůh je nechal praktikovat tento koncept po dobu 1 400 let, až se stal tak běžnou součástí jejich kultury, že když Jan nazval Ježíše „Beránkem Božím“, každý věděl, na co Jan naráží.

Konkrétní proroctví:

Genesis 3:15 říká, že semeno (v jednotném čísle) ženy rozdrtí hlavu satana.

Genesis 49:10 říká, že žezlo neodejde od Judy, dokud nepřijde „Šilo“. To znamená, že neztratí právo na výkon moci, dokud nepřijde Kristus. Podrobnější vysvětlení tohoto tvrzení najdete v diskusi o Genesis 49:10.

Deuteronomium 18:15–19 říká, že po Mojžíšovi přijde někdo z Židů a oni ho budou muset poslouchat.

Symbolika: Existuje řada pasáží, které poskytují symboliku a předzvěst Kristova příchodu, ale nejedná se o konkrétní proroctví.

Měděný had (Jan 3:14; Numeri 21:8,9)

Otázka: Kde ve Starém zákoně se podle Lukáše 24:46 píše, že Mesiáš musí trpět, zemřít a třetího dne vstanout z mrtvých?

Odpověď: Mezi verše, které hovoří o tom, že Mesiáš bude trpět a zemře, patří Daniel 9:26; Izaiáš 53:1–12 a Zachariáš 12:10 (truchlení nad tím, kterého probodli). Ještě předtím Ježíš v Matoušovi 12:40–41 učil, že Jonáš v břiše ryby byl předzvěstí jeho vlastního osudu.

Otázka: V Lukášovi 24:50–51, vystoupil Ježíš z Betánie, nebo z Olivové hory, jak uvádí Skutky 1:9–11?

Odpověď: Obojí. Betánie ležela na jihovýchodním svahu Olivové hory asi jednu míli od vrcholu. Kniha When Critics Ask, str. 401, rovněž naznačuje, že učedníci mohli stát s Ježíšem na vrcholu hory a že Ježíš vystoupil směrem na východ (pryč od Jeruzaléma) nad Betánií. Viz také „Bible Difficulties & Seeming Contradictions“, str. 200, „The Expositor's Greek Testament“, sv. 1, str. 651, a „Evangelical Commentary on the Bible“, str. 839, kde najdete další informace.

Otázka: Měl by být na konec Lukášova evangelia přidán text z Janova evangelia 7:53–8:11 (Lk 24:53)?

Odpověď: Ne. Jediný rukopis, o kterém Aland a kol. (3. vydání) uvádějí, že tuto pasáž obsahoval, byl rukopis č. 1333, který byl sepsán v 11. století. Navíc byl do tohoto rukopisu přidán jako oprava, zřejmě jinou rukou.

Otázka: Proč by mělo být Lukášovo evangelium součástí Bible?

Odpověď: Existují dva důvody a třetí důvod, který činí první dva důvody méně důležitými.

1. Lukáš je považován za jednoho z nejpřesnějších starověkých historiků.

2. Jelikož Lukáš zaznamenává přesný popis Ježíšových slov, měli bychom si chtít přečíst výroky a skutky Mesiáše.

3. Pavel a autoři rané církve jej uznávali za Boží slovo. Jak poukazuje kniha The Complete Book of Bible Answers na str. 27–28, v 1. listu Timoteovi 5:18 Pavel citoval z knih Deuteronomia [Dt 25:4] a Lukáše [Lk 10:7] a označil je obě za Písmo. 1. list Timoteovi byl napsán v roce 63 n. l., pouhé tři roky po Lukášovi, a přesto je Lukáš stále označován za Písmo na stejné úrovni jako Deuteronomium.

Otázka: Jaké důkazy v Lukášově evangeliu svědčí o tom, že Lukáš napsal evangelium, které nese jeho jméno?

Odpověď: Raná církev všeobecně uznávala Lukáše, Pavlova společníka, za autora Lukášova evangelia.

Irenej ve spise Proti kacířstvím, str. 439, kapitola 14, verše 1 a 3 (napsáno v letech 182–188 n. l.) cituje Lukáš 1:2 a zmiňuje, že je to dílo Lukáše.

Tertullian (198–220 n. l.) ve spise Proti Marcionovi, kniha 4, kapitola 2, uvádí, že „evangelický Zákon má za autory apoštoly“. Ve stejné kapitole Tertullian uznává, že Lukáš nebyl „apoštol“, ale „apoštolský muž“, protože byl s Pavlem. K obecné spolehlivosti Lukášova evangelia viz následující tři otázky.

Cyprián, biskup Kartága (cca 246–258 n. l.), cituje v „Traktátu 12“, třetí knize, č. 116, z Lukáše jako z Lukáše.

Otázka: Kdy bylo napsáno Lukášovo evangelium?

Odpověď: S jistotou víme, že bylo napsáno po roce 33 n. l., před Skutky apoštolů a pravděpodobně před rokem 70 n. l.

Názory různých autorů

Studijní bible NIV na str. 1533 uvádí, že dvě nejčastěji navrhovaná období jsou 59–63 n. l. a 70. nebo 80. léta.

Komentář „Bible Knowledge Commentary: New Testament“ na str. 199 uvádí, že jelikož Skutky apoštolů byly sepsány ještě za Pavlova života a Lukášovo evangelium ještě dříve, mohly být napsány před rokem 64 n. l. Navrhuje se datum 58–60 n. l.

„New Geneva Study Bible“ na str. 1599 uvádí, že Lukášovo evangelium a Skutky apoštolů mohly být sepsány kolem roku 63 n. l.

Komentář „Believer’s Bible Commentary“ na str. 1367–1368 uvádí, že nejpravděpodobnějším datem je počátek 60. let. „Zatímco někteří datují Lukášovo evangelium do let 75–85 (nebo dokonce do 2. století), je to obvykle alespoň částečně způsobeno popřením toho, že by Kristus mohl přesně předpovědět zničení Jeruzaléma.“

„New International Dictionary of the Bible“ (str. 605) uvádí, že náhlé ukončení Skutků naznačuje, že Lukáš nepřežil Pavlovo uvěznění o mnoho déle. Rovněž není pravděpodobné, že by byl tento text napsán až po zničení Jeruzaléma. Uvádí se, že období let 58–59 n. l. by Lukášovi poskytlo dostatek času na provedení jeho výzkumu.

Wycliffe Bible Dictionary na str. 1056–1057 uvádí pouze druhou polovinu 1. století.

„New International Bible Commentary“ (str. 1182) uvádí důvody pro tři názory.

80–85 n. l., pokud popíráme proroctví: Uvádí se, že tento nejrozšířenější názor vychází z toho, že Lukáš 21:20, kde se říká „až uvidíte Jeruzalém obklíčený vojsky“, nemůže být prorockým předpovědí.

100 n. l., pokud Lukáš a Skutky apoštolů vycházejí z Josefa Flavia: Josef Flavius a Lukáš zaznamenávají některé stejné události, a proto se někteří domnívají, že Lukáš přebral informace od Josefa Flavia.

Před rokem 70 n. l., protože Skutky apoštolů končí tím, že Pavel je naživu.

Skeptická publikace Asimov’s Guide to the Bible na str. 912 uvádí, že zřejmě někdy po roce 70 n. l. Ačkoli někteří navrhují data až do roku 100 n. l., obecněji přijatelnější je rok 80 n. l.

Otázka: Jak víme, že dnešní Lukášovo evangelium je spolehlivým zachováním toho, co bylo původně napsáno?

Odpověď: Existují přinejmenším tři dobré důvody.

1. Bůh slíbil, že zachová své slovo v Izaiášovi 55:10–11; Izaiášovi 59:21; Izaiášovi 40:6–8; 1. Petrově 1:24–25 a Matoušovi 24:35.

2. Svědectví rané církve. Zde je několik autorů, kteří odkazovali na verše z Lukášova evangelia.

1. Klement (96–98 n. l.) cituje Lukáš 6:36–38; 8:5 (parafráze podobenství o rozsévači); 17:2. Citát z Lukáše 6:36–38 (kap. 13, str. 8) může odkazovat také na Matouše 6:12–15; 7:2. Parafráze Lukáše 17,2 může odkazovat také na Matouše 18,8; 26,24; Marka 9,42.

Didaché (cca 60–120 n. l.), sv. 7, kap. 1, str. 377, cituje Lukáš 6:30: „Dejte každému, kdo vás prosí, a nepožadujte to zpět.“

Barnabášův list (cca 70–130 n. l.), kap. 5, str. 139, cituje Lukáš 5:32 (také Matouš 9:13; Marek 2:17)

Barnabášův list (cca 70–130 n. l.), kap. 19, str. 148, cituje polovinu Lukáše 6:30 (také Matouše 5:42)

2. Klementův list (120–140 n. l.), kap. 13, str. 254, volně cituje Lukáš 6:32 jako slova Pána: „Nemáte zásluhu, milujete-li ty, kteří vás milují, ale máte zásluhu, milujete-li své nepřátele a ty, kteří vás nenávidí.“ Odkazuje také na Lukáš 16:12.

2. Klement (120–140 n. l.), kap. 13, str. 254, cituje část Matouše 9:13 a Lukáše 6:32 jako Písmo. „A jiné Písmo praví: ‚Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.‘“ 2. Klement také cituje Matouše 6:24 a Lukáše 16:13 v kap. 16, str. 252.

2. Klement (120–140 n. l.), kap. 5, str. 252, odkazuje na rozhovor mezi Petrem a Ježíšem, který se v Písmu nevyskytuje, a uzavírá jej citátem z Matouše 10:28 a Lukáše 12:4,5.

To jsou všechny odkazy, které 2. Klementův list obsahuje na Lukáše.

Polykarp (100–155 n. l.) cituje třetinu verše z Lukáše 6:37: „Odpouštějte, a bude vám odpuštěno;“ Polykarpův list Filipským, kap. 2, str. 33.

Polykarp (100–155 n. l.) cituje text z Matouše 7:2 a Lukáše 6:38: „Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno.“ Polykarpův dopis Filipským, kap. 3, str. 33.

Polykarp (100–155 n. l.) volně cituje Matouše 5:3, 10 a Lukáše 6:20. „Blahoslavení chudí a ti, kteří jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království Boží.“ Polykarpův list Filipským, kap. 3, str. 33.

To jsou všechny odkazy na Lukáše, které se v Polykarpově listě vyskytují.

Justýn Mučedník psal kolem let 138–165 n. l. Cituje nebo parafrázuje Lukáš 1:32, 35, 38, 78; 6:28–30, 34–36; 9:22; 10:16, 19; 12:48; 13:26; 18:18 a násl.; 20:34, 35; 22:19, 42, 44; 23:46; 24:32

Lukáš je zmíněn v Muratoriově kánonu (kolem roku 170 n. l.) společně s dalšími třemi evangeliemi.

Pásec Hermův (kolem roku 160) v knize 2, kapitole 6, na straně 30 cituje polovinu Lukáše 12:5, což je také Matouš 10:28.

Athenagoras (177 n. l.) cituje Lukáš 6:27,28, což je také Matouš 5:44,45. Obhajoba křesťanů, kap. 11, str. 134

Athenagoras (177 n. l.) cituje Lukáš 6:32,34, což je také Matouš 5:46. „Obhajoba křesťanů“, kap. 12, str. 134

Melito ze Sardis (170–180 n. l.) cituje část Lukáše 11:20: „a v evangeliích: ‚Jestliže já vyháním démony prstem Božím.‘“ Z díla „Projev o Pánově utrpení“, sv. 8, str. 761

Tatianův Diatessaron (kolem roku 172 n. l.) citoval 77,4 % Lukášova evangelia, tedy všech 1 151 veršů kromě 260,3.

Křesťané z Vídně a Lugduna (177 n. l.) odkazují na Lukáš 1:67: „a má sám za svého Obhájce Ducha, a to hojněji než Zachariáš;“ sv. 8, str. 779

Theofil z Antiochie (168–181/188 n. l.) cituje Lukáš 18:27 v díle „Theofil Autolykovi“, kniha 2, kap. 13, str. 99

Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) cituje všech 130 veršů z Lukášova evangelia nebo jejich části.

Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) cituje Lukáš 1:6 jako od Lukáše. Irenaeus, Proti herezím, kniha 3, kap. 10.1, str. 423

Muratoriho kánon (190–217 n. l.) 1. Třetí knihou evangelií je Lukáš. (Nepojmenovaní Matouš a Marek se tedy počítají jako dvě.)

Klement Alexandrijský (193–202 n. l.) cituje Lukáš 3:1, 2, 23 jako Evangelium podle Lukáše ve spise „Stromata“, kniha 1, kap. 21, str. 333

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) cituje Lukáš 16:9 jako slova Páně. Kdo je ten bohatý člověk, který bude spasen? kap. 13, s. 594–595.

Tertullian (198–220 n. l.) zdůrazňuje autorství Matouše, Marka, Lukáše, Jana, Zjevení a mnoha Pavlových listů v díle Pět knih proti Marcionovi, kniha 4, kap. 5, s. 350.

Hippolyt (222–235/6 n. l.) cituje Lukáš 21:28; 21:18 jako „Pán říká“ v spisu „Pojednání o Kristu a Antikristovi“, str. 218

Komodianus (kolem r. 240 n. l.) naráží jak na Marek 12:42, tak na Lukáš 21:2. „Pokyny Komodiana“, kap. 72, str. 217

Theodotus, pravděpodobně montanista (kolem r. 240 n. l.), cituje část Lukáše 12:49 jako slova „Spasitele“; Výňatky z Theodota, kap. 27, s. 46

Theodotus, pravděpodobně montanista (kolem r. 240 n. l.), cituje Lukáš 1:43 jako „Evangelium“; Výňatky z díla Theodota, kap. 50, str. 49

Julius Africanus (232–245 n. l.) zmiňuje „evangelistu Matouše“ a „Lukáše“ při srovnání dvou Ježíšových rodokmenů. Dopis Aristidovi, kap. 3, str. 126

Origenes (225–254 n. l.) zmiňuje Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Origenes, Proti Celsovi, kniha 5, kap. 56, str. 568. Matouše 18:1 cituje také v Origenesově Komentáři k Matoušovi, kniha 13, kap. 14, str. 482.

Novatian (250/4–256/7 n. l.): „Neboť navrhují a předkládají to, co je řečeno v Lukášově evangeliu,“ a odkazuje na Lukáš 1:35. O Trojici, kap. 24, s. 635

„Traktát proti Novatianovi“ (254–256 n. l.), kap. 15, str. 662, cituje Lukáš 8:1–5 jako slova samotného Pána v evangeliu.

Pojednání proti Novatianovi (254–256 n. l.), kap. 6, str. 659, cituje Lukáš 10:19 jako slova Pána v evangeliu. Toto dílo odkazuje také na Lukáš 11:10 a 7:39.

Pojednání o opětovném křtu (cca 250–258 n. l.), kap. 14, str. 675: „v Evangeliu podle Lukáše“ a cituje Lukáš 12:50.

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) cituje Lukáš 11:41 a říká: „To učí Pán také v evangeliu“ v díle „Cypriánovy pojednání“, pojednání 8, kap. 2, str. 476

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) „V Evangeliu podle Lukáše: ‚A budete nenáviděni všemi lidmi kvůli mému jménu.‘“ (Lukáš 21:17) „Cypriánovy spisy“, spis 3, kap. 29, s. 542

Firmilian z Cesareje v dopise Cypriánovi (256 n. l.) cituje Lukáše 11:23 jako slova „Krista, našeho Pána“. (Dopis 74, kap. 14, s. 394)

Gregor Thaumaturgos (240–265 n. l.) odkazuje na Lukáš 21:2, oběť chudé vdovy, jako na něco, co je „zaznamenáno v posvátných spisech“. Řeč a chvalořeč adresovaná Origenovi, argument 3, s. 23

Dionýsius Alexandrijský (246–265 n. l.) „Bylo to ‚na konci soboty‘, jak říká Matouš; bylo to ‚brzy, když ještě byla tma‘, jak píše Jan; bylo to ‚velmi brzy ráno‘, jak to uvádí Lukáš; a bylo to ‚velmi brzy ráno, při východu slunce‘, jak nám sděluje Marek. Nikdo nám tedy jasně neukázal přesný čas, kdy vstal z mrtvých.“ Dopis 5 biskupovi Basilidovi, str. 94

Dopis Hymenaeuse (268 n. l.)

Pierius z Alexandrie (275 n. l.) napsal knihu

s názvem „O evangeliu podle Lukáše“ Fragment 1, str. 157

Anatolius z Alexandrie (270–280 n. l.) cituje Lukáš 15:6 jako slova samotného Pána. Velikonoční kánon Anatolia z Alexandrie, kap. 10, str. 149

Adamantius (kolem r. 300 n. l.) „Souhlasíte, když z evangelií dokážu, že nejde o výmysly?“ … „Napsali je Kristovi učedníci: Jan a Matouš; Marek a Lukáš.“ Dialog o pravé víře, první část „b 5“, str. 41

Adamantius (kolem roku 300 n. l.) cituje Lukáš 23:46; 50–53 jako slova evangelisty. Dialog o pravé víře, pátá část, 12, str. 163

Adamantius (kolem roku 300 n. l.) cituje Lukáš 1:35 jako z evangelia. Dialog o pravé víře, pátá část, kap. 9, s. 159.

Victorinus z Petau, biskup v Petau v Rakousku (umučil se v roce 304 n. l.), zmiňuje Matouše, Marka a Lukáše v Komentáři k Zjevení blahoslaveného Jana, 4. kapitola, 7–10, str. 348

Pamphilus (zemřel mučednickou smrtí v roce 309 n. l.): „Toto výklad tedy podáváme podle dějin Lukáše, evangelisty a historika.“ Výklad kapitol Skutků apoštolů, str. 166

Metoděj (270–311/312 n. l.) (částečná citace) cituje Marek 11,9b, což je také Žalm 118,26a; Matouš 21,9b; Lukáš 19,38a; a Jan 12,13b. „Místo našich oděvů rozprostřeme před Ním svá srdce. V žalmech a chvalozpěvech vznesme k Němu naše výkřiky díků; a bez přestání volme: ‚Požehnaný ten, který přichází ve jménu Páně;‘“ Projev o žalmech, kap. 1, str. 394

Athanasius (318 n. l.) cituje Lukáše 19:10: „jak On [Ježíš] sám říká v evangeliích: ‚Přišel jsem, abych našel a spasil ztracené.‘“ Vtělení Slova, kap. 14, str. 43. V knize Vtělení Slova, kap. 32.5, str. 53, cituje také Lukáš 4,34, což je stejný verš jako Marek 5,7.

Athanasius (318 n. l.) cituje Lukáš 10:18 v knize Vtělení Slova, kap. 25, str. 50

Eusebius ve svém díle „Církevní dějiny“ (318 n. l.), kniha 3, kap. 24, str. 152, pojednává o čtyřech evangeliích: Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi. „Nicene and Post-Nicene Fathers“, druhá řada, sv. 1, str. 152

Laktancius (cca 303–cca 325 n. l.) cituje Lukáš 14:2 v díle „Božské instituce“, kniha 5, kap. 16, str. 151.

Laktancius (cca 303–cca 325 n. l.) naráží na Matouše 14; Marka 6, Lukáše 9 a Jana 6, když vypráví o události s pěti chleby a dvěma rybami. „Božské instituce“, kniha 4, kapitola 15, str. 115

Které verše a části veršů byly citovány a které nikoli, viz následující otázka.

Po Nicejském koncilu

Juvencus (329 n. l.) napsal epickou báseň spojující všechna čtyři evangelia.

Eusebius sepsal celé komentáře k Lukášovi a 1. listu Korinťanům. Otcové nicejští a postnicejští, druhá řada, sv. 1, str. 41

Afrahat Syrský (337–345 n. l.) Vybrané pojednání

Hegemonius (4. století) cituje Lukáše 4:34. „Disputation with Manes“, kap. 48, str. 225.

Filón z Karpasie (4. století) odkazuje na Lukáš 23:11

Optatus (4. století) odkazuje na Lukáš 8:45

Zeno (4. století)

Hilarius z Poitiers (355–367/368 n. l.) autoritativně odkazuje na Jana, Lukáše, Matouše a Marka. O Trojici, kniha 10, kap. 43, str. 193

Hilarius z Poitiers (355–367/368 n. l.) cituje z Lukáše 18:19 jako slova Ježíše. V knize O Trojici, kniha 1, kap. 31, str. 48. Odkazuje také na Lukáše 1:35.

Athanasius (367 n. l.) uvádí seznam knih Nového zákona ve „Svátečním dopise“ 39, str. 552

„Synopsis Scripturae Sacrae“ (350–370 n. l. nebo 5. století) zmiňuje Lukášovo evangelium jako součást Nového zákona. Cituje celý verš Lukáš 1:1.

Schizmatický Lucifer z Cagliari (370/371 n. l.) odkazuje na Lukáš 13:27; 19:25

Efraem Syrský (373 n. l.)

Titus z Bostry (před rokem 378 n. l.)

Basil z Kappadokie (357–379 n. l.) cituje z Lukáše jako z Ježíšových slov. Odkazuje také na Lukáš 9:26. V dopise č. 42, kap. 1, str. 143, odkazuje na Lukáš 14:29 jako na slova Páně

Ambrosiaster (po r. 384 n. l.)

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) cituje část Lukáše 4:41 jako Písmo v přednášce 10.15, str. 4. Odkazuje na ni jako na evangelium v přednášce 2.4, str. 9.

Synod v Laodiceji (ve Frýgii) (343–381 n. l.) v kánonu 60, str. 159, uvádí seznam knih Starého a Nového zákona. Kánon 59, str. 158, stanoví, že v kostele smí být čteny pouze kanonické knihy Starého a Nového zákona.

Cheltenhamský kánon (= Mommsenův katalog) (ca. 360–370/390 n. l.) zmiňuje každé ze čtyř evangelií.

Ambrož Milánský (370–390 n. l.)

Apollinaris z Laodiceje (kolem roku 390 n. l.) odkazuje na Lukáš 1:35

Gregor Nazianský (330–391 n. l.) naráží na Lukáše

Amfilochios (zemřel 397 n. l.) cituje z Lukáše ve spise Iambi ad Seleucum

Gregor z Nyssy (cca 356–397 n. l.) odkazuje na Lukáš 6:36 jako na slova Páně v díle Proti Eunomiovi, kniha 1, kap. 34, str. 89

Didymus Slepý (398 n. l.)

Syrská „Kniha kroků“ (Liber Graduum) (350–400) uvádí část Lukášova evangelia jako slova Ježíše.

Maximus z Turína (4.–5. století)

Asterius z Emesy (cca 400 n. l.)

Syrský katalog sv. Kateřiny (kolem roku 400 n. l.)

Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.) Lukáš 1:28

Rufinův komentář k Apoštolskému vyznání víry (376–406 n. l.)

Jan Zlatoústý (–406 n. l.) uvádí, že Lukášův rodokmen je úplnější než Matoušův. Komentář k Matoušovu evangeliu, kázání 1.14, s. 7 (sv. 10)

Gaudentius (po r. 406 n. l.)

Chromatius (zemřel 407 n. l.)

Severian (působil v letech 400–408 n. l.)

Jeroným (317–420 n. l.) zmiňuje každé ze čtyř evangelií jménem v dopise 53.9, str. 101.

Sozomen (370/380–425 n. l.) označuje Lukášovo evangelium za Písmo. Sozomenova Církevní historie

Kartáginský koncil (393–419 n. l.) (218 biskupů) (implicitně)

Niketa z Remesianu (361–cca 415 n. l.) cituje z Lukáše. Odkazuje na Lukáše 12:39.

Orosius/Hosius z Bragy (414–418 n. l.) cituje z Lukáše

Sulpicius/Sulpitius Severus (363–420 n. l.) zmiňuje Lukáše jménem ve své knize „Dějiny“, svazek 2, kap. 28, str. 110

Augustin z Hippa (354–430 n. l.) odkazoval na všechna čtyři evangelia ve svém díle nazvaném „Harmonie evangelií“.

Jan Cassian (semi-pelagián) (419–430 n. l.) zmiňuje Lukáš 4:27 jako z Lukáše v díle „Rozhovor s opatem Nesterosem“, kap. 1, str. 445

Nilus (kolem roku 430 n. l.) odkazuje na Lukáše

Hesychius z Jeruzaléma (zemřel kolem roku 450 n. l.) (vyslovuje se HESS-us) odkazuje na všechna čtyři evangelia

Cyril Alexandrijský (444 n. l.)

Theodoret z Kýru (biskup a historik) (423–458 n. l.)

Speculum (5. století)

Patrick z Irska (420–461 n. l.) cituje z Lukáše. Dopis Cortikovi

Papež Lev I. z Říma (440–461 n. l.)

Proklos (412–485 n. l.)

Důkazy o kacířích a padělaných knihách

Enkratitský kacíř Tatian (cca 172 n. l.) sepsal harmonizaci čtyř evangelií nazvanou Diatessaron, což znamená „skrze čtyři“. V ní odkazuje na 890,7 veršů v Lukášově evangeliu. To představuje 77,4 % celého Lukášova evangelia.

Apostolské konstituce (375–380 n. l.)

Ptolemaios a Valentinian podle Irenea z Lyonu (182–188 n. l.)

Priscillian (kolem roku 385 n. l.) odkazuje na Lukáš 1:35 a další verše.

Nestoriův „Bazar Herakleida“ (451/452 n. l.)

Manichejský kacíř Faustus-Milevis (383–400 n. l.) cituje Lukáš 3:22–23 jako z Lukáše. Augustinova Odpověď manichejci Faustovi, kniha 23, kap. 2, Nicene and Post-Nicene Fathers, první série, sv. 4, s. 313

Pelagiánský kacíř Julian z Eclana (kolem roku 454 n. l.) odkazuje na Lukáš 20:36

3. Nejstarší dochované rukopisy Lukášova evangelia vykazují drobné rukopisné odchylky, avšak žádné teologicky významné chyby.

Lukášův rukopis v Paříži, obsahující verše Lukáše 3:23 a 5:36, datuje Philip Comfort přibližně do roku 100 n. l. Více informací k tomuto tématu lze najít v knize autorů Thiede, Carsten P. a Matthew d’Ancona s názvem *Eyewitness to Jesus: Amazing New Manuscript Evidence About the Origin of the Gospels* (NY: Doubleday, 1996, 206 stran). Autoři jej datují jako „ne o mnoho později než do roku 68 n. l.“ Evangelium podle Lukáše bylo samozřejmě napsáno před Skutky apoštolů.

str. 3 Lukáš 7:36–45; 10:38–42 6./7. století. Alexandrijský text.

6. nebo 7. století – 1968 – Text Nového zákona.

str. 4 Lukáš 1:58–59; 1:62–2:1; 2:6–7; 3:8–4:2; 4:29–32, 34–35; 5:3–8; 5:30–6:16 (polovina 2. století podle publikace The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts, str. 33). Fotografie p4 je uvedena v publikaci The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts, str. 32. p4, p64 a p67 pocházejí všechny ze stejného rukopisu.

Datování rukopisu je následující:

3. století – 1968 – The Text of the New Testament.

3. století – 1975 – Aland, 3. vydání

podobné počátku 2. století – 1990 – Philip Comfort v knize „Early Manuscripts and Modern Translations of the New Testament“ (Rané rukopisy a moderní překlady Nového zákona), str. 32, poznamenává, že až donedávna byl datován do 3. století (cca 250 n. l.), ale jelikož p4 je buď součástí stejného rukopisu jako p64 a p67, nebo byl napsán stejným písařem, a je známo, že p64/67 pocházejí z počátku 2. století, musí mít p4 podobné datování. (Někteří však tvrdí, že se nejedná o stejné rukopisy.)

3. století – 1998 – Aland, 4. revidované vydání

polovina 2. století – 1999 – Philip Comfort v knize The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts, str. 33

p7 Lukáš 4:1–3 (nacházel se v Kyjevě, dnes ztracen) (3. až 4. století?)

5. století – 1968 – Publikace „The Text of the New Testament“ uvádí, že obsahuje pouze Lukáš 4:1–2.

str. 42 Lukáš 1:54–55; 2:29–32 (7. až 8. století) Shoduje se s rukopisem Alexandrinus.

7. až 8. století – 1968 – „Text Nového zákona“.

str. 45 Chester Beatty I (všechna čtyři evangelia a Skutky apoštolů) (100–150 n. l.) (dříve se předpokládalo, že pochází z konce 2. nebo počátku 3. století n. l.) 233 veršů z Lukáše. (Lukáš 6:31–41; 6:45–7:7; 9:26–41; 9:45–10:1; 10:6–22; 10:26–11:1; 11:6–25, 28–46; 11:50–12:13 (12:9 nebyl nikdy napsán); 12:18–37; 12:42–13:1; 13:6–24; 13:29–14:10; 14:17–33) Publikace The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts obsahuje na str. 146 fotografii, která zachycuje část rukopisu p45. Na str. 150–151 se uvádí, že se jednalo o volnou parafrázi, v níž se autor snaží vyjádřit myšlenku každé věty. V knize „A General Introduction to the Bible“ (str. 389) se uvádí, že původní svitek měl podle odhadů asi 220 listů, z nichž se dochovalo 30. Máme 7 listů z Lukášova evangelia.

3. století – 1968 – Text Nového zákona

3. století – 1975 – Aland et al. Třetí vydání

3. století – 1998 – Aland a kol. Čtvrté revidované vydání

Konec 2. nebo začátek 3. století – 1999 – Úplný text nejstarších rukopisů Nového zákona.

p69 (=Papyrus Oxyrhynchus 2383) Lk 22:40,45–48,58–61 (polovina 3. století). Nikdy neobsahoval Lukáš 22:43–44. Publikace „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“ obsahuje na str. 460 fotografii zachycující část str. 69, stejně jako publikace „The Text of the Earliest New Testament Greek Manuscripts“ na str. 470.

3. století – 1968 – „The Text of the New Testament“.

p75 Bodmer 14/15 Papyry (většina Lukáše a Jana) Obsahuje Lukáš 3:18–22; 3:33–4:2; 4:34–5:10; 5:37–6:4; 6:10–7:32; 7:35–39, 41–43; 7:46–9:2; 9:4–17:15; 17:19–18:18; 22:4–24:53. Obvykle se datuje do let 175–200 n. l. nebo 175–225 n. l. Jeho rukopis je však velmi podobný jinému dokumentu, papyru Fuad XIX, o kterém je známo, že byl napsán v letech 145–146 n. l. Text je velmi podobný rukopisu Vaticanus (A General Introduction to the Bible, str. 390). Publikace „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“ obsahuje fotografii části tohoto rukopisu na str. 495 a uvádí, že tento rukopis sepsal profesionální křesťanský písař; na str. 496 se dále uvádí, že je z 97 % totožný s rukopisem Vaticanus (v Evangeliu podle Jana je shodný z 92 %). Publikace „Archeologie Nového zákona“ (Finnegan) obsahuje na str. 383 fotografii úryvku z Lukáše 9:23–33. „Mezinárodní standardní biblická encyklopedie“ (1982), sv. 6, str. 414, obsahuje fotografii úryvku z Lukáše 16:9–21, jehož vznik datuje do let 175–225 n. l.

počátek 3. století – 1968 – Publikace „The Text of the New Testament“ obsahuje Lukáš 3:18–22; 3:33–4:2; 4:34–5:10; 5:37–6:4; 6:10–7:32, 35–43; 7:46–8:18; 22:4–24:53

str. 82 Lukáš 7:32–34, 37, 38 (4. až 5. století)

str. 97 Lukáš 14:7–14 (6. až 7. století)

str. 111 (3. století) Oxyrhynchus Lukáš 17:11–13, 22–23

0171 (kolem roku 300 n. l.) obsahuje Lukáš 22:44–50; 22:52–56

Vaticanus [B] (325–350 n. l.), Sinaiticus [Si] (340–350 n. l.) a Alexandrinus [A] (cca 450 n. l.) obsahují celé Lukášovo evangelium.

Washingtonův kodex (4./5. století) obsahuje celý Lukášův evangelium.

Cambridge, 5./6. století

Bohairská koptská verze [Boh] 3./4. století

arménština [Arm] od 5. století

Sahidská koptská řeč, 3. až 4. století

Ephraemi Rescriptus [C], 5. století

Gotština 493–555 n. l.

Etiopština [Eth] od cca 500 n. l.

Curetonština [Syr C] 4.–7. století

Sinajská sýrština [Syr S] 4.–7. století

gruzínština [Geo] 5. století

V Novém mezinárodním slovníku Bible na str. 604 je vyobrazení Lukáše 16:16–21 z Bodmerova papyru (cca 180 n. l.). Fotografie části svitku papyru Bodmer 14/15 je v Novém mezinárodním slovníku Bible na str. 706.

Z období do roku 200 n. l. se nám dochovaly rukopisy obsahující 71 % veršů Lukášova evangelia (818 z 1151 veršů). Jedná se o: Lukáš 1:58–59; 1:62–2:1; 2:6–7; 3:8–4:2; 4:29–32; 4:34–5:10; 5:30–7:32; 7:35–39, 41–43; 7:46–9:2; 9:4–17:15; 17:19–18:18; 22:4–24:53.

Více informací o raných rukopisech Lukášova evangelia najdete na stránce www.BibleQuery.org/LukeManuscripts.html.

Otázka: Které verše a části veršů z Lukášova evangelia citovali autoři z období před nicejským koncilem (před rokem 325 n. l.)?

Odpověď: Církevní autoři před rokem 325 n. l. citovali přibližně 84,7 % veršů z Lukášova evangelia. To je 975,25 veršů. Jinými slovy, z celkových 1 151 veršů Lukášova evangelia bylo citováno všech 1 151 veršů s výjimkou 175,75 veršů. Verše a části veršů, které nebyly citovány, jsou: Lukáš 1:1; 1:3–4; 1:5m (ne 5, 3, ne 19 slov);

3:21m (ne 12, 1, ne 3 slova); 3:24–38; 4:2a (7/9 slov);

4:3m (5, nikoli 5, 7 slov); 4:4; 4:8–11; 4:12; 4:22f (7/24 slov); 4:31a (8/14 slov); 4:38f (10/23 slov); 4:40a (1/24 slov); 4:41a (5/28 slov); 4:42m (3, nikoli 5; 9, nikoli 8 slov);

5:13; 5:14m (7, nikoli 7; 6, nikoli 4 slova); 5:17a (5/16 slov); 5:36 a násl. (9/36 slov);

6:1–2; 6:5; 6:10–11; 6:13a (8/17 slov); 6:17f (10/30 slov); 6:21a (6/12 slov); 6:29m (1, nikoli 9; 1, nikoli 11 slov);

7:1a (11/14 slov); 7:3f (8/19 slov); 7:7; 7:37m (ne 1, 1 ne 19 slov);

8:4; 8:5m (ne 5, 3 ne 16, 2 ne 2 slova); 8:10–12; 8:13f (10/29 slov); 8:14; 8:16; 8:21; 8:22m (19, ne 6, 2 slova); 8:23; 8:28a (11/26 slov); 8:29f (ne 10, 11, ne 11 slov); 8:37 a násl. (6/23 slov); 8:40a (6/15 slov); 8:41m (2, nikoli 22, 3 slova); 8:42–44; 8:45a (13/21 slov); 8:51–52; 8:54;

9:4; 9:6; 9:10; 9:12; 9:13a (4 ze 32 slov); 9:14a (5 ze 17 slov); 9:16–17; 9:18a (14 ze 23 slov); 9:19 a násl. (4 ze 18 slov); 9:23a (4/22 slov); 9:26m (ne 3 1 ne 10 1 ne 13 slov); 9:28; 9:29a (12/18 slov); 9:30a (6/11 slov); 9:31a (4/13 slov); 9:32m (ne 9, 2 ne 12 slov); 9:35; 9:38a (4/20 slov); 9:39m (ne 5, 13 ne 2 slov); 9:40; 9:42a (22/28 slov); 9:43f (12/20 slov); 9:50a (10/17 slov); 10:23a (8/15 slov); 10:24f (17/23 slov); 10:25f (7/14 slov); 10:26; 10:27m (4, ne 22, 6, ne 6 slov); 10:34–35; 10:36m (ne 2, 2 ne 6, 3 slova); 10:37m (3 ne 6, 3 ne 5 slov); 10:38a (3/17 slov); 11:1a (12/30 slov); 11:3–4; 11:15; 11:18m (4, nikoli 4 4, nikoli 9 slov); 11:29; 11:33; 11:42; 11:44; 11:48–50;

12:6–7; 12:9m (ne 10, 2 ne 1 slova); 12:34; 12:39 (smíšená citace 1/4); 12:40; 12:42a (4/26 slov); 12:43; 12:44m (ne 7, 1, ne 3 slova); 12:57a (2/9 slov); 12:59a (8/12 slov);

13:18a (2/18 slov); 13:20a (2/9 slov); 13:21; 13:35f (17/23 slov);

16:13m (ne 5, 20, ne 3 slova);

17:1–2; 17:19a (5/10 slov); 17:22a (5/20 slov); 17:23–24; 17:26f (10/16 slov);

18:15–17; 18:25–26; 18:27a (3/12 slov); 18:32; 18:40 a násl. (7/10 slov); 18:41;

19:34; 19:44m (9, nikoli 8, 9 slov); 19:45; 19:46a (1/5 citátu);

20:3; 20:4 a násl. (6/9 slov); 20:5a (7/10 slov); 20:7; 20:8a (5/14 slov); 20:9a (9/21 slov); 20:10–12; 20:15–16; 20:18–19; 20:21–22; 20:23a (3/8 citátu); 20:23f (3/8 citátu); 20:24; 20:27–28; 20:33f (polovina citátu); 20:40–47;

21:1–2; 21:6; 21:10a (citát 3/10); 21:15m (ani 10, ani 5 slov); 21:29a (citát 4/11); 21:32–33;

22:1; 22:2a (11 ze 15 slov); 22:4 a násl. (8 ze 16 slov); 22:5; 22:6 a násl. (6 ze 12 slov); 22:11 a násl. (16 ze 22 slov); 22:13; 22:17–18; 22:20; 22:22a (10 ze 18 slov); 22:24; 22:25a (11 ze 16 slov); 22:26; 22:33a (10 ze 16 slov); 22:34a (10 ze 15 slov); 22:39; 22:42a (1/19 slov); 22:45f (2/15 slov); 22:46f (9/12 slov); 22:47; 22:50; 22:51a (5/14 slov); 22:54; 22:55f (4/14 slov); 22:56; 22:58f (15/19 slov); 22:59a (9/20 slov); 22:60a (4/16 slov); 22:66a (4/20 slov);

23:1; 23:2a (5/22 slov); 23:3; 23:5m (ne 2, 1, ne 17 slov); 23:17; 23:18f (5/11 slov); 23:24; 23:25f (7/19 slov); 23:26a (12/19 slov); 23:34a (17/19 slov); 23:38; 23:45f (7/10 slov); 23:47a (10 ze 16 slov); 23:50; 23:51m (ne 10, 5 ne 6 slov); 23:52–54;

24:3a (3/10 slov); 24:4a (2/17 slov); 24:8–9; 24:12–13; 24:49f (12/23 slov)

Každý verš nebo část verše, který zde není uveden, byl citován. Více informací najdete na www.bibleQuery.org/Bible/BibleCanon/EarlyChristianNTQuotes.xlsx.