< Otázka k Bibli z knihy Jozue

Otázka: Jaké je hlavní poselství knihy Jozue?

Odpověď: Kniha Jozue je zajímavá tím, že ji lze číst nejméně na třech úrovních.

1. Kniha Jozue vypráví o tom, jak Bůh vedl Izraelity při dobývání Palestiny.

2. Slouží jako vyvrcholení Exodu a začátek jejich života v Palestině.

3. Tato kniha především ukazuje, jak volba poslušnosti přináší vítězství a požehnání, a v druhé řadě, jak neposlušnost přináší porážku. Kniha Soudců obsahuje podobná ponaučení, ale pořadí je obrácené a Soudci přinášejí mnoho dalších poučení o různých druzích neposlušnosti. A konečně, kniha Jozue je pro nás užitečná tím, že se můžeme poučit z příkladu tohoto zbožného vůdce.

Otázka: Jak v Joz 1,4 Bůh dal Izraelitům zemi Chetitů, když Chetité žili severně od Izraele v dnešním Turecku?

Odpověď: Jozue 1:4 se nevztahuje na území dnešního Turecka. Chetité měli spíše kolonii ve středním Kanaánu, jejíž součástí bylo i město Gibeon.

Otázka: Co je v Joz 1,4 míněno pod pojmem „Velké moře“?

Odpověď: Velké moře byl jejich výraz pro Středozemní moře.

Otázka: Jaký druh prosperity je slíben v Jozue 1:8?

Odpověď: Bůh slibuje Jozue vojenský úspěch. Jozue sám se nikdy nestal nijak zvlášť bohatým. Ačkoli Bůh dává křesťanům úspěch v mnoha ohledech, musíme dávat pozor, abychom se nenechali svést zlem, jímž je láska k penězům. O finanční prosperitě můžeme říci jen to, že v tomto životě můžeme být stejně bohatí jako Ježíš a Pavel, a ti toho moc nevlastnili.

Otázka: Co znamená výraz „čím se živíš“ v Jonášovi 1:8?

Odpověď: Může to znamenat „čím se živíš (jaké máš povolání)“, nebo to může znamenat „co děláš (na této lodi)“.

Otázka: Proč se v Jonášovi 1:8–10 lidé zalekli, když Jonáš řekl, že uctívá Toho, kdo stvořil moře a zemi? Vždyť oni stejně neuctívali jediného pravého Boha.

Odpověď: Nevěřili v jediného pravého Boha, ale zjevně Ho ani zcela nevylučovali. Pohané měli sklon přijímat nové božstva, a pokud se tvrdilo, že On stvořil moře, pak by s tímto Bohem za daných okolností bylo třeba počítat. Někteří lidé jsou takoví i dnes. Nepřijímají jediného pravého Boha, ale ani Ho nevylučují. Rádi se drží na střední cestě.

Otázka: Bylo Joz 1,11 proneseno před Joz 3,1 nebo po něm?

Odpověď: Mohlo to být tak i tak; vyprávění je v přísném chronologickém pořadí. Obecně platí, že v Bibli nelze předpokládat, že něco musí být v chronologickém pořadí, pokud to není výslovně uvedeno.

Otázka: Měli muži v Jonášovi 1:11–15 pravdu, když hodili Jonáše přes palubu do toho, co se jevilo jako jistá smrt?

Odpověď: Normálně ne. Byli však zoufalí, a když jim to Jonáš řekl, udělali to, co považovali za nutné. Může se zdát kruté, že je Bůh donutil hodit Jonáše přes palubu do zdánlivě jisté smrti, ale Bůh to využil k tomu, aby přinesl život mnoha pohanům.

Otázka: Proč museli v Joz 1,15 obsadit zemi, když jim ji Bůh již dal v Joz 1,3?

Odpověď: Zde je důležité poučení. Bůh již prohlásil, že ta země je jejich. Nicméně před nimi ještě ležela tvrdá práce, aby se zmocnili Božího zaslíbení. I dnes platí, že abyste dosáhli vítězství, musíte spolupracovat s Bohem a zmocnit se toho, co vám Bůh dal.

Otázka: Stali se námořníci v Jonášovi 1:16 věřícími v pravého Boha?

Odpověď: Písmo to výslovně neuvádí. Buď:

a) obrátili se a uctívali pouze pravého Boha,

b) nyní pouze velmi respektovali pravého Boha a přinášeli mu oběti, přičemž zároveň pokračovali v obětování svým modlám.

Otázka: Byla Rachab v Joz 2,1 opravdu jen hostinská?

Odpověď: Podle Židům 11:31 a Jakuba 2:25 tomu tak nebylo. Mimo Bibli to potvrzuje i 1. Klementův list (96–98 n. l.), kap. 12, sv. 1, str. 8, napsaný v letech 96–98 n. l. Nelsonova studijní Bible na str. 355 uvádí, že hebrejské slovo zde označuje běžný hostinec, který není spojen s náboženským chrámem.

Poznámka pod čarou v překladu NIV uvádí: „Nebo možná hostinská“, ale v tomto případě je to nesprávné.

Otázka: Proč v Jozue 2:1 šli zbožní muži do domu, jako byl ten Rahabův?

Odpověď: Zbožní muži by to dnes dělat neměli. Přísloví 5:8 v souvislosti s pokušením říká, že muži by se neměli ani přiblížit ke dveřím lehké ženy. V odpovědi je však třeba zohlednit tři body.

1. Přísloví 5:8 ještě nebylo napsáno a od lidí se neočekávalo, že budou dodržovat příkazy, které ještě nebyly zjeveny.

2. Bible ani neschvaluje, ani neodsuzuje místo, kde se ubytovali.

3. Hebrejské slovo pro hostinského i pro prostitutku je stejné. Rachab byla rozhodně tou druhou, jak ukazují Židům 11:31 a Jakub 2:25. Může však existovat kulturní důvod, proč se pro oba pojmy používá jediné slovo. Možná měly pokoje v hostincích a jiných ubytovacích zařízeních dvojí využití a pro morálně bezúhonné lidi sloužily pouze jako místnosti na spaní. V takovém případě, pokud každý hostinec sloužil zároveň jako místo prostituce, mohlo být nevyhnutelné, že zbožní muži pobývali v hostinci ze zbožných důvodů.

Otázka: Odměnil Bůh v Jozue 2:4–9 Rachab za to, že lhala?

Odpověď: Bible nikde neříká, že Bůh odměnil Rachab za lhaní, ale Židům 11:31 ukazuje, že Bůh odměnil Rachab za to, že Mu důvěřovala. Kromě toho se křesťané v této otázce neshodují a existují dvě odpovědi.

1. Někteří tvrdí, že Rahabina lež byla spravedlivým jednáním. Lhát zlým lidem je v pořádku, pokud jde o záchranu nevinného života a v době války. Nová ženevská studijní Bible na str. 298 uvádí: „Klam je ve válce nezbytnou taktikou.“

2. Jiní tvrdí, že Rahabina lež nebyla spravedlivým jednáním. Rahab však neznala Boží zákon a Bůh ji odměnil za to, že Ho následovala, i přes její neúplné poznání. Publikace „735 Baffling Bible Questions Answered“ (Odpovědi na 735 záhadných biblických otázek), str. 88, poukazuje na to, že Bůh žehná hříšníkům navzdory jejich hříchům, protože všichni lidé jsou hříšníci.

Viz také diskuse k Židům 11:31 a Jakubovi 2:25.

Otázka: Co je v Joz 2,7 „brod“ (s malým písmenem „b“)?

Odpověď: Jedná se o mělké brodové místo v řece.

Otázka: Co je významného na šarlatové niti v Joz 2,18–21 a Joz 6,22–23?

Odpověď: Pro Rachab a Izraelity to bylo prostě znamení mezi nimi, aby zachránili její rodinu.

Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) ve svém spise Proti kacířstvím, kniha 4, kap. 20.12, str. 492, zmiňuje, že šarlatová nit vyvěšená z okna připomíná krev velikonočního beránka, kterou Izraelité v Egyptě natřeli na své dveře. Můžeme v ní také vidět připomínku růžově červené krve Ježíše, která byla prolita za nás. V jistém smyslu tedy i my máme šarlatovou nit jako symbol naší ochrany před Božím hněvem.

Otázka: Proč chtěl Bůh v Joz 3,7 „velebit“ Jozueho?

Odpověď: Bůh chtěl, aby lid k Jozueovi vzhlížel. Bylo by pak pravděpodobnější, že ho budou poslouchat a důvěřovat mu. Filipským 2:29 ukazuje, že zbožní muži by měli být uznáváni a ctěni.

Otázka: Proč Jozue v Joz 3,9–16 zaútočil ze středu Kanaánu?

Odpověď: Vidíme, že to dávalo z vojenského hlediska smysl. Útok ve středu oddělil přibližně 1,1 milionu lidí na severu od 900 000 na jihu. Je zajímavé, že Jozueova strategie nejprve zaútočit na Kanaán ve středu, aby rozdělil sever a jih, byla zřejmě známa britskému polnímu maršálovi Edmundu H. Allenbymu. Ten použil stejnou strategii v první světové válce k osvobození Palestiny od Turků a také on zvítězil.

Q: Měli v Joz 3,9–13 potíže s překročením řeky Jordán?

A: Pro Boha to nebyl žádný problém. Řeka Jordán byla u Jericha po většinu roku široká 80–100 stop, ale během jarních povodní dosahovala šířky až jedné míle. Zvědové ji mohli překročit v mělkých brodech, hlubokých asi 3 stopy, kde se najednou vešlo jen několik lidí. Zdálo by se, že Izraelité budou potřebovat velmi široký brod, nebo se budou muset vydat na dlouhou okliku. Bůh však měl rychlejší řešení, o kterém Jozue lidu řekl v Jozue 3:9–13.

Byl to zázrak, protože vody se zastavily, „jakmile se nohy kazatelů dotkly vody“ (Jozue 3:15–16), a oni přešli po suché zemi (Jozue 3:17).

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Jozue 3:10 Bůh slíbil, že Kanaánce před nimi bez výjimky vyžene, proč někteří z nich zůstali i v době soudců?

Odpověď: Bůh neřekl, že Kanaánce vyžene, ale že je vyžene před nimi. V případech, kdy přestali bojovat proti Kanaáncům, nebyli Kanaánci vyhnáni.

I dnes existují bitvy, v nichž bude Bůh s námi, abychom zvítězili, ale pokud se odmítneme do boje pustit, vítězství nezískáme.

V křesťanských písních se často objevuje téma překročení Jordánu. Toto téma symbolizuje smrt a pokojný vstup do zaslíbené země nebes. To však není přesným odrazem toho, co Jordán pro Izraelity znamenal. Překročení Jordánu pro ně znamenalo začátek boje o to, aby si přivlastnili to, co jim Bůh slíbil. Čekala je tvrdá práce! Bůh řekl Izraelitům, že mohou získat Zaslíbenou zemi, ale Kanaánci to zjevně nepochopili. Stejně tak v našich životech nám Bůh slibuje věci, které chceme, ale Satan se zdá být neochotný vzdát se svého vlivu. Stejně jako Izraelité musíme být odvážní a nárokovat si to, co nám bylo slíbeno. Stejně jako Jozue bychom neměli dělat kompromisy, ale poslušností a tvrdou prací musíme překonat obtíže, které nás čekají.

Otázka: V Joz 3,15–16 se píše, že od té doby Jordán přestal téct. Stalo se to někdy?

Odpověď: Ano, od Jozueova přechodu se řeka Jordán přestala vřít i jindy. V roce 1927 zablokoval sesuv půdy poblíž města Adam řeku na 20 hodin. To, že se však koryto Jordánu proměnilo v suchou zem hned poté, co kazatelé vstoupili do Jordánu, nelze vysvětlit bez Boží moci. Muselo to být úžasné být jedním z Izraelitů, kteří sledovali, jak řeka náhle vyschla, a podle Jozue 4:18 se stejně náhle vrátila na své místo.

Otázka: Překročili Izraelité Jordán zde, v Jozue 3:17, nebo v Jozue 4:5, 10–11?

Odpověď: Zde je sled událostí.

1. Kněží vnesli truhlu do středu řeky Jordán a zůstali tam, jak uvádí první polovina Jozue 3:17.

2. Zatímco tam kazatelé byli, lid přešel na druhou stranu, jak uvádí druhá polovina verše Jozue 3:17.

3. Muži vzali dvanáct kamenů a přenesli je ze západního (kananejského) břehu řeky do středu, jak uvádí Jozue 4:5.

4. Kněží, kteří celou tu dobu stáli uprostřed Jordánu s truhlou, nakonec přešli, až když bylo vše hotovo, jak uvádí Jozue 4:10–11.

Není jasné, zda muži přenesli těch dvanáct kamenů až poté, co přešel i poslední člověk, nebo zatímco někteří lidé ještě přecházeli.

Otázka: Proč v Jozue 4:5–9 vzali dvanáct kamenů?

Odpověď: Sloužily jim jako památník (Jozue 4:6) a jeden kámen představoval každý kmen (Jozue 4:5).

Je třeba si uvědomit, že Jozue netrval na tom, aby se dvanáct kmenů spojilo do jednoho, ale spíše aby se spokojily se svou odlišností, přičemž trval na jednotě v oddanosti Bohu a jeden druhému. Jako křesťané nemusíme předstírat, že by se různé kultury měly všechny sjednotit. Naše odlišné kultury jsou naopak na jedné straně důvodem k radosti a úžasu. Na druhé straně nám naše odlišné kultury poskytují různé úhly pohledu, což je cenné, protože si tak navzájem pomáháme chránit se před omyly a slepými místy, která vedou k hříchu.

Představte si, že byste byli jedním z Izraelitů. Kdyby Jozue požádal dvanáct lidí, aby se vrátili do středu řeky a přinesli kámen, přihlásili byste se dobrovolně? Pamatujte, že jedinou jistotou, kterou jste měli, že se řeka nevrátí, bylo to, že jste viděli kazatele a truhlu uprostřed koryta řeky.

Otázka: Jak to, že v Joz 4,13 je počet všech mužů v armádě z kmenů z Transjordánska uveden jako asi 40 000, když Num 26,7.18.34 uvádí více než dvojnásobek tohoto počtu těch, kteří byli schopni sloužit v armádě?

Odpověď: Nejprve tři body, které nejsou součástí odpovědi, a poté samotná odpověď.

1. Kniha Čísel 1 uvádí další sčítání lidu, ale to se uskutečnilo před 40 lety, takže to pro tuto otázku není relevantní.

2. Mezi druhým sčítáním lidu a vpádem uplynulo krátké časové období, ale tento časový interval byl tak malý, že rozdíly by nepřesáhly asi jedno procento.

3. Lidé z pokolení Manasseho žili na obou březích řeky Jordán, takže pouze zlomek z 52 700 lidí z pokolení Manasseho žil východně od Jordánu. Nicméně pokolení Gad a Ruben dohromady čítala 84 230 lidí, což je o více než přibližně 40 000.

Při hledání odpovědi je třeba zohlednit dva body.

Ne 100 % mužů bylo v armádě. Deuteronomium 20:5–8 přikazovalo bojeschopným mužům zůstat doma, pokud právě vysadili vinici, zasnoubili se nebo se bojí. Určité procento z nich pravděpodobně zůstalo doma, aby se staralo o stáda a chránilo ženy a děti.

Únikáři z vojenské služby? Dalo by se argumentovat, že počet mužů aktuálně sloužících v armádě měl být možná vyšší. Možná byl počet správný, nebo možná bylo příliš mnoho mužů, kteří tvrdili, že jsou zbabělí, nebo dezertovali. Lidé ne vždy dělají to, co by měli.

Otázka: Měly těch dvanáct kamenů v Joz 4,19 nějaký předizraelský kanaánský význam, podobně jako Stonehenge v Anglii, jak uvádí Asimovova Příručka k Bibli na str. 212, že je to docela pravděpodobné?

Odpověď: Ne, neexistují žádné archeologické důkazy o tom, že by tyto kameny měly nějaký předizraelský význam. Kdyby Izraelité přinesli kameny sami, před příchodem Izraelitů by tam žádný kamenný oltář nestál.

Otázka: Asimilovalo izraelské náboženství v Joz 4,19 Gilgal, podobně jako muslimové „asimilovali Ka’abu a posvátnost Mekky z pohanské minulosti a křesťanství asimilovalo oslavu Vánoc z pohanských obřadů soustředěných kolem zimního slunovratu“?

Odpověď: Ne. Zde se vyskytuje několik mylných předpokladů.

1. Ačkoli název Gilgal může znamenat mnoho věcí, neexistuje žádný důkaz, že by znamenal kruh z kamenů.

2. Neexistují žádné důkazy o tom, že by Gilgal měl kanaánský náboženský význam.

3. Neexistují žádné důkazy o podobnosti se Stonehenge.

Muslimské hadísy z Bukhárí otevřeně přiznávají, že kmen Kurajšů měl v Ka’abě před příchodem Mohameda 360 modl.

Křesťané slaví Vánoce na počest narození Krista. Tvrzení, že tento svátek byl převzat z pohanského slunovratového svátku, není pravdivé. Z přibližně 25 římských svátků v průběhu roku to byla právě Saturnálie (17.–24. prosince), během nichž byli otroci dočasně osvobozeni. Mnoho křesťanů bylo otroky, a proto by dávalo smysl, aby slavili v době, kdy byli dočasně svobodní.

Otázka: Věděli v Joz 4,24 všichni lidé na zemi o tomto zázraku?

Odpověď: Ačkoli o tom nepochybně slyšeli všichni obyvatelé té země i národy Blízkého východu, Jozue 4:24 neříká, že by o tom v té době věděli všichni lidé na planetě. Na druhou stranu, vzhledem k počtu vytištěných Biblí a počtu biblických překladů se blížíme k tomu, že o tom slyšelo téměř 100 % lidí na světě.

Otázka: Proč Izraelité v Jozue 5:2–5,7 neobřezávali své děti již dříve?

Odpověď: Písmo neuvádí, zda šlo o neposlušnost, zanedbání nebo o to, že obřízka by byla během putování obtížná.

Otázka: Co bylo v Joz 5,9 „hanbou Egypta“?

A: „Hanba“ znamená ostudu nebo výtku. Tou hanbou nebylo to, že Izraelité byli otroky, ale jejich neposlušnost poté, co opustili Egypt. Z historického hlediska tvořili otroci zhruba polovinu až dvě třetiny římského, kartaginského a řeckého obyvatelstva.

Q: V Joz 5,13–15, byla ta neobvyklá osoba, kterou Jozue viděl, na straně Izraelitů, nebo na straně Kanaánců?

A: Bible jasně říká, že nebyl na žádné ze stran. Samozřejmě, že Bůh nebyl na straně Kanaánců, ale jelikož Jozue a Izraelité nebyli bezhříšní a dokonalí, nebyl ani na jejich straně. Dnes se možná ptáme, zda je Bůh na naší straně a zda vždy splní naše přání. Bůh není na naší straně; spíše my bychom měli být na Boží straně.

Otázka: Kdo přesně je ten Velitel v Joz 5,13–15?

Odpověď: Jedná se o zjevení Ježíše Krista před jeho Vtělením. Někteří křesťané se domnívají, že by to mohl být archanděl Michael, protože Michael vedl anděly v boji proti Satanovi ve Zjevení 12:7–8. V roli Velitele se však ve Zjevení 19:11–16 objevuje Ježíš.

Rozhodujícím argumentem však je, že Velitel přijal uctívání v Jozue 5:14, zatímco Boží andělé nedovolují, aby je lidé uctívali nebo padali k jejich nohám, jak ukazuje Zjevení 22:8–9. Velitel také přikázal Jozueovi, aby si zul sandály, neboť země, na níž stál, byla svatá (Jozue 5:15). To připomíná situaci, kdy si Mojžíš musel zul sandály, když mluvil s Bohem v hořícím keři (Exodus 3:3–5).

Otázka: Proč Jozue v Joz 5,14 reagoval právě tak, jak reagoval, když si uvědomil, že tento velitel není obyčejný člověk?

Odpověď: Pořadí Jozueových reakcí je významné.

1. Nejprve se Jozue před Ním poklonil tváří k zemi.

2. Poté se Jozue zeptal, zda pro něj velitel má nějaké poselství.

3. Když mu velitel řekl, aby si na svaté zemi zul boty, Jozue poslechl.

Dnes, když následujeme Boha, je důležité, abychom si nepopletli pořadí našich reakcí. Uctívání Boha předchází poznávání faktů o Bohu a musíme znát Boží vůli, než můžeme poslechnout.

Otázka: Jaké přesně bylo poselství, které Jozue obdržel v Joz 5,14?

Odpověď: Bylo to jasné poselství, i když nebylo vyjádřeno slovy, ale spíše samotnou přítomností Velitele. Poselství spočívalo v tom, že Velitel byl s Izraelity a dohlížel na ně a že se nemají čeho bát.

Otázka: Je půda, na které Jozue stál (Joz 5,15), i dnes svatou půdou?

Odpověď: Ne nutně. Je to Bůh, kdo věci posvěcuje, a svatá místa mohou být znesvěcena, a pak již svatá nejsou.

Otázka: Proč v 6. kapitole knihy Jozue Bůh nechal zbořit hradby Jericha, a ne jiných měst?

Odpověď: Možná ze stejného důvodu, proč Bůh nedělá všechno za všechny po celou dobu. Bůh nám nejen dává práci, kterou máme vykonávat na zemi, ale jedním z důvodů, proč byli vyvolení stvořeni, bylo konání dobrých skutků podle Efezským 2:10.

Otázka: Padly v 6. kapitole knihy Jozue hradby Jericha proto, že izraelští ženisté podkopali hradby, zatímco Kanaánci byli rozptýleni pochodem, jak uvádí Asimovův Průvodce Biblí na str. 213?

Odpověď: To by sice mohla být chytrá teorie, ale má tři problémy.

1. Kolem hradeb pochodovali pouze sedm dní, což by nestačilo na vykopání tunelu pod hradbami. Nezapomeňte, že starověcí lidé neměli výbušniny, takže by museli pod hradbami provádět rozsáhlé výkopové práce.

2. Při kopání by museli postupovat s velkou přesností, aby se dostali do správné hloubky pod kopcem a případně i pod příkopem.

3. Neexistují žádné záznamy o tom, že by v té době, před 3 400 lety, někdo vůbec uvažoval o tom, že by se dalo podkopat městské hradby. První známý pokus o podkopání městské hradby provedl Filip V. Makedonský (220–205 př. n. l.), který vykopal falešný tunel, a poté, co vojáci vyhodili do vzduchu dostatek prachu, aby to vypadalo, že je tunel téměř hotový, se občané vzdali. Římané podkopali městské hradby při obléhání Ambracie nedaleko Korintu v roce 189 př. n. l.

Otázka: Ukazuje kniha Jozue 6, že jsme spaseni nejen milostí, ale i skutky?

Odpověď: Ne, ačkoli se někteří pokoušeli tvrdit, že ano. Jejich argument zní, že ačkoli Bůh svou milostí dal Jericho Izraelitům, aniž by si ho museli zasloužit (Jozue 6:2), museli nejen věřit, že padne, ale také sedm dní obcházet město třináctkrát, než hradby padly.

Jejich obcházení však nezpůsobilo pád hradeb; to učinil Bůh nadpřirozeným způsobem. Poslušné konání skutků nám sice přináší požehnání, ale jerichovské hradby nesouvisí s jejich spasením, nýbrž s dobýváním pevností v jejich životě jako věřících. Bylo by zkreslením našeho postoje tvrdit, že jsme proti skutkům, nebo že skutky nemají nic společného se životem spaseného člověka. Skutky jsou výsledkem Spasení, nikoli jeho podmínkou.

Otázka: V Joz 6,1–5, věděl Jozue, proč Bůh nechal Izraelity obcházet město?

Odpověď: V 6. verši bylo Jozueovi řečeno, že sedmého dne se hradby zřítí. Jozue však neměl tušení, proč se Bůh rozhodl postupovat právě tímto způsobem. Můžeme si vytvářet teorie o zemětřeseních, hradbách postavených na nestabilních základech atd., ale nakonec musíme uznat, že Bůh nám ne vždy sděluje důvody, proč chce věci dělat tak, jak je dělá.

Někteří lidé uvěří něčemu nebo poslechnou Boha pouze tehdy, když plně pochopí všechna „jak“ a „proč“. Jediné, co Jozue věděl – a co nás dnes učí Kniha Jozue – je, že poslušnost přináší požehnání a neposlušnost porážku. Je větší poslušností poslouchat, i když neznáme všechna „proč“ a „jak“. Jedinou výhradou je, že pokud se nám zdá, že nám Bůh říká něco, co je v rozporu s tím, co říká v Písmu, můžeme si být jisti, že to není Bůh, kdo by nám to přikázal.

Otázka: Jak mohli Izraelité v Joz 6,4 obcházet Jericho sedm dní v kuse, když měli v sobotu odpočívat?

Odpověď: V sobotu měli odpočívat od své vlastní práce, nikoli na základě výslovného Božího příkazu. Tertullian (píšící v letech 207/208 n. l.) byl jedním z prvních, kdo na tuto námitku odpověděl ve spise Proti Marcionovi, kniha 2, kap. 21, str. 313.

Otázka: Proč si Izraelité v Joz 6,18–19 nemohli ponechat kořist, když si mohli ponechat kořist z ostatních měst?

Odpověď: Bůh obvykle žádá, aby mu byly odevzdány první plody práce. Navíc to nebyli Izraelité, kdo zbořil jerichovské hradby, ale Bůh. Podle knihy „Can Archaeology Prove the Old Testament“ (str. 32) je jednou z neobvyklých věcí, které archeologové objevili, nedotčené nádoby s obilím. Ty se v dobytých městech téměř nikdy nenacházejí. Buď by je obránci během obléhání snědli, nebo by si je vzali dobyvatelé.

Otázka: Co víme o Jerichu z archeologického hlediska na základě Jozue 6:20?

Odpověď: Jericho je jedno z nejstarších známých měst na světě. Archeologové uvádějí, že Jericho bylo poprvé vybudováno přibližně v roce 7000 př. n. l., opuštěno kolem roku 4000 př. n. l. a znovu vybudováno kolem roku 3200 př. n. l. Bylo to jedno z mnoha měst zničených Amorejci kolem roku 2300 př. n. l., jimiž bylo znovu vybudováno a znovu zničeno kolem roku 1400 př. n. l. Jericho mělo strážní věž a dvě hradby: vnitřní hradbu o tloušťce 12 stop a vnější hradbu o tloušťce 6 stop a výšce 35 stop. Vnitřní hradba byla o 5 až 10 stop uvnitř vnější hradby. Obyvatelé stavěli domy na prknech mezi hradbami a dům Rachab byl pravděpodobně postaven stejným způsobem. Špehové tak mohli vylézt z jejího okna a uprchnout z města. Jericho bylo malé až středně velké město v Palestině, ležící na kopci vysokém 11 stop o rozměrech 200 x 400 yardů. Kopec měl sklon 35 stupňů, a proto beranidla nemohla hradby příliš účinně prolomit. Jericho zabíralo 8 akrů; naproti tomu Megiddo zabíralo 14 akrů a Hazor, největší město, se rozkládalo na 200 akrech. V Jerichu žilo nanejvýš 10 000 lidí. Vodu dodával pramen uvnitř města a Jericho bylo silně opevněné; bylo by obtížné ho dobýt. Tyto skutečnosti oba zvědové pravděpodobně pozorovali a nahlásili Jozueovi.

Otázka: Existují v Joz 6,20 archeologické důkazy o nadpřirozeném pádu hradeb v Jerichu?

Odpověď: Ano. V roce 1990 objevil Bryant G. Wood pevné hradby, velké množství obilí (což naznačuje krátké obléhání) a žádné stopy po drancování (protože obilí tam stále bylo). John Garstang byl tím, kdo jako první objevil hojné množství zuhelnatělého obilí. Kniha „Hard Sayings of the Bible“ (str. 182–183) zmiňuje některé důkazy o zemětřesení o síle 8 stupňů Richterovy stupnice, které mohlo ve zdech zanechat trhliny. Vnitřní zdi z nepálených cihel se zřítily na vnější kamennou zeď a vytvořily tak vhodnou rampu – tedy vhodnou pro Izraelity.

Kdy k tomuto dobytí došlo? Keramika z Kypru naznačuje datum mezi lety 1450 až 1400 př. n. l. Egyptské amulety s vyrytým jménem tehdejšího faraóna sahají až do Jozueho doby. Datování pomocí uhlíku C-14 určuje zničení na rok 1410 př. n. l. ± 40 let. Kromě knihy *Hard Sayings of the Bible* (str. 182–183) byly informace v této odpovědi čerpány z knih *When Critics Ask* (str. 136–137) a *Encyclopedia of Bible Difficulties* (str. 156–157). První dvě zmiňují článek Bryanta G. Wooda v časopise *Biblical Archaeology Review* (březen/duben 1990).

Viz také kniha „Pharaohs and Kings: A Biblical Quest“, str. 299–308, kde se dočtete o názoru jednoho nekřesťanského badatele na to, proč někteří vědci dříve považovali Jericho za jeden z největších neúspěchů biblické archeologie, a jak Rohl dokazuje, že se v tomto případě nakonec ukázalo, že Jozueův záznam byl správný.

Alfred Hoerth ve své knize Archeology and the Old Testament (Archeologie a Starý zákon), str. 209 a 210, uvádí: „Archeologické důkazy o pádu Jericha jsou již dlouho předmětem sporů. Od roku 1907 prováděl na tomto místě vykopávky Carl Watzinger a dospěl k závěru, že v období pozdní doby bronzové (1550–1200) bylo město neobydlené. Ve 30. letech 20. století John Garstang na tomto místě prováděl vykopávky po několik sezón a oznámil, že nalezl zřícenou dvojitou městskou hradbu a obytnou čtvrť („Město IV“) zničenou požárem – vše datované přibližně do roku 1400. V letech 1952 až 1958 prováděla vykopávky v Jerichu Dame Kathleen Kenyonová. Souhlasila s tím, že Garstang objevil hrobky, několik keramických předmětů a možná i budovu (Garstangovu „střední budovu“), které všechny pocházejí z pozdní doby bronzové IIA (1450/1400–1350/1300). Sama však na místě nalezla pouze několik fragmentů hradeb z pozdní doby bronzové a jednu malou naběračku z pozdní doby bronzové. Kromě toho Kenyonové sofistikovanější vykopávkové techniky odhalily, že dvojitá městská zeď, kterou Garstang datoval do doby Jozueho, ve skutečnosti patřila do mnohem dřívějšího raného bronzového věku. Zničení Města IV. zařadila na konec středního bronzového věku II (přibližně 1550). Kenyonová dospěla k závěru, že neexistovalo žádné opevněné město, které by Jozue mohl dobýt.

Teprve na počátku 80. let 20. století se konečné publikace o Kenyonové práci staly dostupné ke studiu. Takové studium vedlo Bryanta Wooda (1990) k souhlasu s tím, že dvojitá hradba skutečně pocházela z mnohem dřívějšího období, ale také dospěl k závěru, že Město IV bylo zničeno na konci pozdní doby bronzové I (přibližně 1400), jak tvrdila Garstangová. Wood, který svou analýzu Města IV založil na keramice, skarabeích a dokonce i radiokarbonovém datování, zjistil, že Kenyonová své závěry do značné míry opírala o absenci určité importované keramiky a že opomíjela značné množství místní keramiky, z níž část Wood datoval do pozdní doby bronzové. Pokud má Wood pravdu, pak v Jerichu existují důkazy podporující časné datování exodu.

Poznámka pod čarou 9, str. 210: „Neexistuje úplná shoda ohledně vnitřní chronologie ani terminologie pozdní doby bronzové. V závislosti na zvolené chronologii skončila pozdní doba bronzová I v roce 1450 nebo 1400. Důsledkem této variabilnosti je, že důkazy o dobytí by mohly existovat buď v přechodném období mezi pozdní dobou bronzovou I a pozdní dobou bronzovou II, nebo zcela v rámci pozdní doby bronzové II. Situaci dále komplikuje značná kulturní kontinuita mezi těmito dvěma obdobími, která někdy ztěžuje určení, kdy pozdní doba bronzová I skončila a kdy začala pozdní doba bronzová II. Možná proto se život města IV mohl před jeho zničením protáhnout až do pozdní doby bronzové II.“

Zatímco většina konzervativních biblistů datuje exodus kolem roku 1450 př. n. l., někteří spekulují, že k němu došlo kolem roku 1200. Neexistují však žádné stopy osídlení Jericha kolem roku 1200 př. n. l.

Otázka: Proč v Joz 6,21 a dále byli za lidské oběti potrestáni právě Kanaánci a ne jiní, jako například Aztékové a Mayové?

Odpověď: Bůh tyto kultury skutečně potrestal dobytím, zničením jejich civilizace a velkými ztrátami na životech. Bůh však v tomto životě neuděluje všem lidem a všem kulturám přiměřený trest. K tomu dojde až v den soudu. Jak ukázal Ježíš v Markovi 13:1–6, Bůh v tomto životě zatím neuděluje stejný trest za stejné hříchy.

Otázka: Proč v Jozue 6:21 a dalších verších Bůh přikázal Izraelitům zabít všechny Kanaánce a ne nějaký jiný národ?

Odpověď: Kanaánci se dopouštěli modlářství, ale modlářství se dopouštěly i jiné národy. Písmo v Leviticus 18:21–26 pouze uvádí, že země byla znesvěcena kvůli svým obyvatelům. Neříká proč, ale můžeme vidět alespoň tři důvody. Existují tři aspekty kanaánského náboženství, které byly obecně obzvláště zlé a pro Izraelity lákavé.

Obětování dětí: (Deuteronomium 12:30–31). Archeologické vykopávky v Gezeru a na dalších místech rovněž dokládají obětování kojenců.

Náboženská prostituce: To bylo běžným prvkem kanaánského náboženství. Prostituce je jedna věc, ale je to ještě horší, když vám kazatelé říkají, abyste se jí věnovali, pokud chcete být dobrým, zbožným člověkem.

Homosexualita: Kanaánci ji praktikovali, protože

1) tak to uvádí Leviticus 18:22–24, a

2) toto bylo běžné v Sodomě a Gomoře, které ležely blízko Kanaánu a sdílely stejnou kulturu.

Jak říká Gleason Archer v knize *A Survey of Old Testament Introduction* (Moody Press, 1974, str. 279–280): „…následující dějiny Izraele velmi výstižně ilustrují vážné nebezpečí, které pro Izrael přetrvávalo, dokud bylo Kanaáncům dovoleno žít uprostřed nich.“

Není však jasné, zda byla homosexualita tak rozšířená jako obětování dětí a náboženská prostituce.

Otázka: Jak lze v Joz 6,21 a následujících verších ospravedlnit to, že Bůh přikázal Izraelitům zabít všechny Kanaánce?

Odpověď: Odpověď je stručná a jednoduchá, ale k jejímu pochopení bude možná zapotřebí změnit způsob uvažování. Odpověď je jednoduchá: Bůh může dělat, co se Mu zlíbí. Následující vysvětlení vám (snad) pomůže tuto odpověď pochopit. Ať už souhlasíte s tím, že Bůh může dělat, co se Mu zlíbí, nebo se vám tato odpověď líbí či nelíbí, alespoň můžete plně pochopit, co vše tato odpověď znamená.

Odpovězte ano nebo ne

(Ano/Ne) Byl by Bůh spravedlivý, kdyby prodloužil lidem život?

(Ano/Ne) Byl by Bůh spravedlivý, kdyby zkrátil délku života lidí?

(Ano/Ne) Kdyby nastal čas, aby někdo zemřel, byl by Bůh spravedlivý, kdyby si zvolil jakýkoli způsob, jaký by si přál?

(Ano/Ne) Byl by Bůh spravedlivý, kdyby nechal některé lidi žít déle než jiné?

Pokud jste na některou z výše uvedených otázek odpověděli „Ne“, uveďte příslušný právní předpis, pokud existuje, spolu s autoritou, na které je tento předpis založen.

Bůh může činit, co si přeje, a může přikazovat, co si přeje. I kdyby Bůh podléhal našim zákonům (což není pravda), naše zákony se nesnaží upravovat to, co Bůh může činit, stejně jako neupravují to, co je povoleno tornádům a hurikánům.

Jelikož je Boží povaha dobrá a vše, co řekl, je pravda, dalo by se určitý příklad označit za nespravedlivý ze strany Boha tehdy a jen tehdy, pokud by byl v rozporu se vším, co Bůh zjevil o své povaze a způsobech jednání.

Naštěstí Bůh není jako ten extrémní příklad. To, že Bible říká, že Bůh je milující, Boha k lásce „nenutí“. Spíše Bůh byl milující jako první a svobodně si přál nám vyjádřit, že je milující, stejně jako spravedlivý, svatý a že má hněv. Bůh vás žádá, abyste ho následovali, ale neprosí vás o to. Pokud se vám to nelíbí, můžete jít svou vlastní cestou a Bůh půjde svou. Zvažte však, kam vás vaše vlastní cesta zavede…

Otázka: V Jozue 6:21 a dalších verších se Bůh nezdá být příliš milý. Neměl by být Bůh vždy milý?

Odpověď: Ne vždy. Ve skutečnosti je Bůh často nesmírně milý (ačkoli „milující“ je přesnější slovo). Bůh je tak milující, že Boží Syn přišel na zem, aby trpěl a zemřel, aby prolil svou vlastní krev na kříži za naše hříchy. Avšak k těm, kteří Boha odmítají, a k těm, kteří ubližují druhým, není Bůh milý. Jak ve Starém, tak v Novém zákoně se Bůh o svém hněvu vyjadřuje méně zdrženlivě, než jak to často děláme my. Pokud dokážeš pochopit, že ačkoli je Bůh velmi milující, není vždy milý, ani to od něj není vyžadováno, překonal jsi jedno z největších mylných představ o Bohu v naší kultuře.

Otázka: V Joz 6,25 se píše: „…až do dnešního dne“ – kdy byla kniha Jozue zapsána?

Odpověď: To naznačuje, že kniha Jozue byla sepsána za Jozueho života, ještě za života Rachab. Samozřejmě z ní byly pořizovány kopie až do současnosti.

Otázka: Proč v Joz 6,26 Jozue vyslovil tuto kletbu proti tomu, kdo by Jericho znovu vybudoval?

Odpověď: Písmo neříká, proč Jozue vyslovil tuto kletbu, která se naplnila. Někdo by mohl říci, že to nebyla kletba, ale pouze Boží varování před tím, co se stane. Místo toho, aby však tuto kletbu vyslovil, mohl Bůh stejně snadno zabránit tomu, aby se to stalo.

Proč tedy byla tato kletba vyslovena? Lidské důvody a božské důvody nemusí být nutně stejné. Zde jsou dvě spekulace.

Lidský důvod: Jozue byl po porážce Jericha velmi rozrušený. Možná nechtěl vidět město znovu vybudované, protože symbolizovalo odpor proti Bohu a proti němu samotnému.

Božský důvod: Možná ani Bůh nechtěl, aby bylo toto město, které symbolizovalo odpor vůči Božímu lidu, po staletí znovu vybudováno. Někdy Bůh stále dovoluje lidem dělat věci, které se Mu nelíbí, ale za určitou cenu, jako například znovu vybudování Jericha.

Otázka: Naplnilo se toto proroctví v Joz 6,26?

Odpověď: Jedná se o příklad podmíněného proroctví. V tomto případě byla podmínka splněna tehdy a pouze tehdy, pokud bylo Jericho znovu vybudováno. Podle 1. Královské 16:34 Jericho znovu vybudoval Hiel z Bet-elu. Jeho prvorozený syn Abiram i jeho nejmladší syn Segub oba zemřeli.

Otázka: Zhřešil v Joz 7,1 pouze Achán, nebo celý Izrael?

Odpověď: Zhřešil pouze Achán a jeho rodina, ale porážka Izraele ukazuje, že následky Achánova hříchu pocítili i ostatní.

Hřích jednoho člověka a zapojení jeho rodiny ublížily celému národu. Izraelité nezapomněli na poučení, že Achan nebyl jediný, kdo zemřel za svůj hřích (Jozue 22:20). Je zajímavé zamyslet se nad dalšími příklady, kdy hřích jednoho ublíží mnoha. Co se však týče Adama a Krista, zatímco hřích jednoho ublížil mnoha, Kristova spravedlnost zachraňuje každého kdo věří. Často chování jednoho člověka ovlivňuje mnoho lidí. Další příklad najdeme v 1. Samuelově 24.

Otázka: Bylo to v Jozue 7:2–4 Boží trest, nebo jen chybný odhad ze strany izraelských vůdců?

Odpověď: Tyto dvě možnosti se vzájemně nevylučují. Izraelité špatně odhadli počet vojáků soustředěných v Bet-elu a Ai. Bůh však může podle své vůle posílit nebo oslabit naši prozíravost a úsudek.

Otázka: Proč v Joz 7,5–15 trpěli ostatní za Achánův hřích?

Odpověď: Bohužel ostatní často trpí za hřích jedné osoby dvěma způsoby.

1. Trpí trestem (vlastně následky), za který nejsou vinni, stejně jako se dnes rodí děti závislé na kokainu, heroinu nebo alkoholu, které užívaly jejich matky.

2. Prostě se smíří s hříchy těch, za nimiž jdou, a sdílejí vinu i trest za tyto hříchy.

Komentář „Bible Knowledge Commentary: Starý zákon“ obsahuje další zajímavou poznámku: stejně jako v případě hříchů Adama a Evy a Davida i Achán něco uviděl, zatoužil po tom a vzal si to. Francis Schaeffer zmiňuje, že věci, které si Achán vzal, jsou stejného druhu jako ty, které by si lidé vzali dnes. Zlato a stříbro představují čistý materialismus a šaty z Babylónu by pravděpodobně byly velmi stylové. Země zaslíbená Achánovi nestačila; chtěl víc, protože se nespokojil s tím, co mu Bůh poskytoval. Stává se vám někdy v životě, že nejste spokojeni s tím, jak se o vás Bůh stará?

Dalším tragickým aspektem Achánova příběhu je to, že v bitvě u Ai i ve všech následujících bitvách směli Izraelité cenné kořisti ponechat! Kdyby jen Achán počkal, mohl by nashromáždit poklady z mnoha měst. Víte o situacích, kdy jste přišli o Boží požehnání, protože jste nechtěli čekat a poslechnout Boha?

Otázka: Proč byl Jozue v Joz 7,6 tak znepokojen tím, že v této potyčce zahynulo 36 mužů z celé jeho armády?

Odpověď: Nešlo ani tak o dobytí města Ai, v němž bylo 10 000 válečníků, jako spíše o to, aby bylo dobyto bez velkých ztrát na životech Izraelitů a aby k tomu došlo rychle, než se spojí armády ostatních asi 140 měst a osad Kanaánu.

Ještě horší bylo, že to naznačovalo, že jim Bůh v tomto okamžiku nepomáhal. Pokud jim Bůh neměl pomoci, Jozue si nebyl jistý vítězstvím v Kanaánu.

Q: Proč v Joz 7,11–18 Bůh prostě neřekl Jozueovi, kdo zhřešil?

Odpověď: Zdá se, že Bůh klade stejný důraz na proces, jakým k odhalení dochází, jako na výsledek, tedy na to, že najdou správné osoby. Stalo se toto:

1. Celý lid byl zasvěcen.

2. Časová prodleva (jeden den) dala Achánovi a jeho rodině příležitost, aby se přihlásili sami.

3. Losování ukázalo Boží schopnost odhalit hřích.

Možná se tímto způsobem zdůraznila vážnost situace, zatímco se řízení protahovalo. Představte si, že jste Achan. Jak byste se cítili, když se losovalo? Možná jste si mysleli, že se z toho dostanete, pokud se budete chovat normálně? Důvodem tohoto zdlouhavého procesu mohlo být to, aby dostal Achan šanci k pokání, čehož však nečinil. Bůh je velmi trpělivý, ale ujistěte se, že činíte pokání, než přijde zkáza.

Zajímavým kontrastem k tomu je výběr Jonatána losem v 1. Samuelově 14:37–45.

Otázka: Byli by v Joz 7,12 Achán a jeho rodina ušetřeni, kdyby sami vystoupili a provedli Zpověď?

Odpověď: Písmo to neříká. Když však Jozue 7:12 hovoří o zničení všeho, co je určeno ke zničení, nevztahuje se to na Achána. Když však měl být ten, kdo má věci určené ke zničení, vykořeněn, jak Bůh přikázal v Jozue 7:15, bylo pro Achána již příliš pozdě.

Otázka: Proč v Jozue 7:18 Jozue přikázal, aby vystoupila „jeho“ rodina?

Odpověď: „Jeho“ se zde vztahuje na Zimriho, nikoli na Jozueho. Jozue pocházel z kmene Efraim (Jozue 24:30).

Otázka: Co znamená ve Jozue 7:19 „vzdát slávu Hospodinu“?

Odpověď: Jedná se o vážné nabádání, aby se mluvilo pravdu.

Otázka: Proč Izraelité v Joz 7,24–26 zabili i Achánovu rodinu?

Odpověď: Podívejte se, kde byly předměty zakopány. V odpovědi je třeba zohlednit sedm bodů.

1. I oni slyšeli ten rozkaz.

2. I oni bydleli ve stanu, kde byly předměty zakopány. Bylo by nemožné, aby byly zakopány do země, aniž by o tom věděli.

3. I oni mlčeli, když měli příležitost promluvit.

4. I oni zaplatili cenu za hřích, s nímž se smířili. V americké kultuře panuje představa, že ať už dítě nebo teenager udělá cokoli, ve většině případů může být osvobozen od přísného trestu, pokud je mu méně než 18 let. To je v rozporu s tím, jak na věci nahlíží Bůh, ačkoli Bůh uznává věk zodpovědnosti a Bible skutečně říká, že přestoupení se nepočítá jako hřích tam, kde není zákon (Římanům 4:15; 5:12).

5. Jozue neuvádí věk těchto dětí.

6. Bůh nečiní děti vinnými za hříchy jejich otců (Ezechiel 18:4, 19–20; Deuteronomium 24:16). Mohou však být vinny z toho, že se řídí přáním svého otce, pokud vědí, že jejich otec chce, aby neuposlechly Boha.

7. Ačkoli děti nesdílejí vinu svých rodičů, Bůh lidi „trestá“ tím, že jejich děti trpí následky hříchů svých Otců, jak ukazuje 4. Mojžíšova 14:18.

Otázka: Byla to v Jozue 8:1–35 Boží moc, nebo Jozueova strategie, která rozhodla o vítězství u Ai?

Odpověď: Tyto dvě věci se vzájemně nevylučují. Strategie byla užitečná v tom, že umožnila Izraelitům dobýt Bethel a Ai bez odporu, a vypálení těchto měst demoralizovalo kanaánské válečníky. Skvělá strategie však nefunguje, pokud vojáci nebojují dobře, a Bůh pravděpodobně pomohl izraelským vojákům, aby bojovali dobře.

Otázka: Jaké ponaučení si můžeme vzít z bitvy u Ai popsané v knize Jozue 8:1–35?

Odpověď: Můžeme si z ní vzít alespoň dvě ponaučení.

1. Ani drtivá převaha nezaručuje vítězství křesťanům ani nikomu jinému, pokud Bůh nechce, aby ta strana zvítězila.

2. Úspěch obvykle vystavuje běžného člověka riziku neúspěchu, pokud není opatrný. Opatrnost znamená vidět všechny stránky problému a udržovat si správný nadhled.

Otázka: Našli archeologové v Joz 8,17.25 a Gn 12,8 město Ai?

Odpověď: Ne, a existuje pro to i dobrý důvod. Ai bylo malé město, o kterém kniha Jozue uvádí, že bylo „úplně“ zničeno. Jozue 8:17,25 naznačuje, že v Bet-elu a Ai dohromady žilo pouze 12 000 lidí. V knize Jozue 7:3 Izraelité odhadovali, že k jejich porážce budou zpočátku potřebovat pouze 2 000 až 3 000 mužů. (V dnešních bitvách mají útočníci rádi alespoň dvojnásobnou převahu.)

Kniha „735 Baffling Bible Questions Answered“ (str. 89–90) uvádí, že většina archeologů se domnívala, že Ai bylo pohřbeno pod mohylou Et-Tell, i když geografické poměry neodpovídají biblickému popisu. Výkopy v Et-Tell odhalily město, které však bylo zničeno v roce 2200 př. n. l., tedy ještě před dobou Abrahama. Nicméně další nedaleký kopec, zvaný Khirbet Nisya, je pravděpodobně místem, kde se Ai nacházelo, a je třeba provést další vykopávky.

Nezapomeňte však, že jelikož bylo Ai malé a bylo „zcela zničeno“, možná už tam pro archeology nezbylo nic k nalezení.

Otázka: Proč se Jozue v Joz 8,25 tak zajímal o vítězství u Ai?

Odpověď: Mohly to být dva důvody: vojenský a duchovní.

Vojenská stránka: Jozue se obával jednak o vysokou bojovou morálku své armády, jednak toho, že dlouhé obléhání města Ai dá ostatním Kanaáncům příležitost sjednotit se.

Duchovní stránka: Jeho největší obavou však pravděpodobně bylo, že síla, která rozdělila řeku Jordán a způsobila pád jerichovských hradeb, už s nimi není. Bůh jim přikázal, aby se zmocnili té země, ale bylo tam mnoho silných měst a bez té moci by sami byli zničeni. Jak lid, tak Jozue si uvědomili, že pokud s nimi Bůh nebude, budou v velkých potížích. Měli jste někdy potíže, když jste se snažili plnit Boží vůli bez Boží moci, pouze vlastními silami?

Otázka: Jak je možné, že v malém městečku jako Ai bylo podle Joz 8,25 „12 000“ lidí?

Odpověď: -Ze dvou důvodů. V hebrejštině se výraz „muži“ mohl vztahovat na celkovou populaci a ve městě se pravděpodobně dočasně nacházeli i další vojáci.

Otázka: Znamená číslo „12 000“ v Joz 8,25 pouze muže, nebo všechny obyvatele?

Odpověď: Slova jsou jasná, ale význam může být obojí. Mohlo se stát, že se v tomto malém městě soustředilo 12 000 mužských vojáků kvůli posilám od ostatních Kanaánců. Na druhou stranu se v hebrejštině o lidech, mužích i ženách, může obecně hovořit jako o „mužích“.

Otázka: Proč Jozue v Joz 8,29 pověsil mrtvého krále z Ai na strom?

Odpověď: Viz odpověď na Jozue 10:24.

Otázka: Proč Jozue v Joz 8,30 postavil oltář na hoře Ebal, když 1 Kr 12,31 a 1 Kr 15,14 později zakazovaly stavět výšiny?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit tři body.

Čas: I kdyby oltář v Jozue 8:30 porušoval zákazy uvedené v 1. Královské, Jozueův oltář na hoře Ebal byl postaven ještě předtím, než byla tato přikázání vydána. Nemůžete být zodpovědní za porušení budoucího přikázání, když jste o něm nevěděli. Viz Římanům 4:15; 5:13.

Poslušnost: Oltář na hoře Ebal byl postaven pro bohoslužby ještě před zavedením centralizovaného uctívání v Jeruzalémě. 1. Královská ukazuje, že Bůh nechtěl, aby byly stavěny jakékoli neoprávněné oltáře, a předtím Bůh oltář na hoře Ebal schválil.

Účel: Oltář na hoře Ebal, stejně jako chrám v Jeruzalémě, byl postaven za účelem uctívání Boha. 1. Královská 12:32 ukazuje, že Jeroboám postavil výšiny nikoli za účelem uctívání Boha, ale za účelem uctívání modl. Stejně tak 1. Královská 15:14 ukazuje, že tyto výšiny byly používány k uctívání Ašery a dalších modl.

Otázka: Proč se Izraelité v Joz 8,32–35 zastavili ve svém tažení a podnikli strategicky zbytečný krok, když se vydali na sever a na východ k hoře Gerazim?

Odpověď: To nám ukazuje, že duchovní příprava je zde důležitější než vojenská strategie. Vydali se na horu Gerazim, aby se nechali obřezat a znovu se zasvětili Hospodinu. Ačkoli hora Gerazim byla odlehlým místem, které bylo vhodné pro ženy a děti, nebyl to hlavní důvod, protože ponechání žen a dětí na druhé straně Jordánu by jim mohlo poskytnout ještě větší bezpečnost.

Otázka: Proč v Joz 9,1–27 Bůh požehnal Gibeonitům, a to nejen za to, že oklamali Boží lid, ale i za to, že přímo lhali?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zvážit tři body.

1. Jak by Gibeonité mohli vědět, že nemají lhát? Gibeonité neměli k dispozici učení předané skrze Mojžíše.

2. I kdyby Gibeonité hypoteticky měli Mojžíšovo učení, někteří křesťané (jako například R. C. Sproul) učí, že existují určité okolnosti, například situace ohrožující život, kdy by věřící měli lhát.

3. „Optimální“ by možná bylo, kdyby Gibeonité uvěřili a důvěřovali Bohu a řekli Jozueovi úplnou pravdu, protože věřící by si neměli navzájem lhát (Efezským 4:25), a spoléhali se na to, že Bůh dá izraelským vůdcům poznat svou vůli. Bůh však nečiní lidi zodpovědnými za pravdu, kterou neznají, jak ukazují Římanům 4:15 a 5:12.

Otázka: Jak mohli izraelští vůdci v Joz 9,1–27 udělat tu chybu, že se Boha na Gibeonity nezeptali?

Odpověď: Izraelité nebyli nedbalí; napadlo je, že by je Gibeonité mohli klamat (Jozue 9:7). Stejně tak i dnešní věřící mají někdy sklon ptát se Boha na některé věci ochotněji než na jiné. Dnes, stejně jako tehdy, je pro věřící bohužel až příliš snadné domnívat se, že situace je tak jednoduchá, že nepotřebují Boží moudrost.

Bůh samozřejmě věděl, že tuto chybu udělají. Bůh využil i jejich chybu k tomu, aby ušetřil Gibeonity, kteří mu později sloužili. Více informací najdete v diskusi k Deuteronomiu 20:17.

Otázka: Kdo byli Gibeonité v Joz 9:3 a co se s nimi stalo?

Odpověď: Gibeon bylo významné město založené přibližně (tj. asi) v roce 3100 př. n. l. Archeologové uvádějí, že leželo 20–25 mil (32–40 kilometrů) západně od Gilgalu a o 4 000 stop výše. Uvnitř města se nacházelo mnoho pramenů a vodních nádrží, takže mohlo odolat dlouhému obléhání. Gibeon byl hlavním městem svazu měst, k němuž patřily Kearot-Jearim, Kefira a Beerot. Celkový počet obyvatel města a okolního venkova se mohl pohybovat kolem 50 000. Poté, co byli svědky zničení Jericha a Ai, rozhodli se uzavřít mír s Božím lidem.

Gibeonité byli známí jako dobří bojovníci (Jozue 10:2). Je pozoruhodné, že svěřili své životy zcela do rukou Jozueho (Jozue 9:25). Pro lidi, kteří nemají vlastní sílu, je snadné důvěřovat v Boží moc; pro ty, kteří jsou silní, je to obtížnější.

Gibeonitům se v pozdějších stoletích dařilo. Když se vyhnanci vrátili z Babylonu, někteří Gibeonité se možná vrátili jako strážci bran (Nehemiáš 7:45–56, 11:19, Ezdráš 2:42–54). Zdá se, že někteří potomci Gibeonitů se při službě v chrámu radovali z uctívání Hospodina.

Není úžasné, že spasení Gibeonitů přišlo dokonce díky chybě Izraelitů? Bůh nejenže používá dobré věci ke své slávě, ale dokáže využít i naše chyby!

Otázka: Měli Izraelité v Joz 9,8–19 dodržet své slovo, když k němu došlo pod falešnou záminkou?

Odpověď: Pokud uzavřete dohodu ve jménu Hospodina, aniž byste se za ni modlili, a druhá strana použila podvod, někdy byste ji měli dodržet a jindy ne, v závislosti na okolnostech. V tomto případě Bůh očekával, že svou smlouvu dodrží, jak ukazuje 2. Samuelova 21:1–6.

Otázka: Proč Izraelité v Joz 9,8–19 ušetřili Gibeonity?

Odpověď: Existují dva souběžné důvody.

Lidský: Jakmile uzavřeli smlouvu s Gibeonity a přísahali při Hospodinu, museli dodržet své slovo.

Božský: Bůh předem věděl, že k tomu dojde, a předurčil, aby byli Gibeonité takto ušetřeni.

Pro některé moderní lidi to může být těžké pochopit, protože moderní pojetí „dodržování slova“ se dnes nebere tak vážně jako v dávných dobách.

Otázka: Existují v Joz 10,3 nějaké mimobiblické archeologické důkazy o těchto králech?

Odpověď: Ne, neexistují. Při odpovědi je třeba zohlednit tři body.

1. Vzhledem k náhlému zničení kanaánského obyvatelstva nezbylo mnoho Kanaánců, kteří by mohli psát, a ještě méně těch, kteří by chtěli psát o těchto potupně poražených králech

2. Ve skutečnosti Kanaánci nezanechali mnoho záznamů o svých králech ani z dřívějších generací. Na rozdíl od hrdých Egypťanů, Sumerů a Chetitů se nám mimo Bibli dochovalo jen málo jmen kanaánských králů.

3. Dalo by se očekávat, že dobyvatelé by si alespoň vedli historické záznamy o poražených králech, a přesně to se stalo – v Knize Jozue.

Otázka: Jak je možné, že v Joz 10,11 padaly velké kameny právě na kanaánskou armádu?

Odpověď: Odpověď má dvě části.

1. Všemohoucí Bůh může dělat, co chce, a má lepší mušku než ten nejlepší hráč bowlingu nebo baseballový nadhazovač.

2. Možná nebylo třeba mířit přesně. Jak před bitvou, tak i když Kanaánci prchali, byla mezi oběma armádami určitá vzdálenost.

Otázka: Proč se Bůh v Joz 10,12–13 rozhodl učinit zázrak se sluncem a měsícem?

A: Jedna z teorií zní, že jelikož slunce a měsíc byly hlavními božstvy kanaánského náboženství, bylo příhodné, že Bůh při jejich porážce použil právě tyto symboly.

Q: Jak Bůh v Joz 10,12–13 zastavil slunce?

A: Existuje krátká a dlouhá odpověď. Krátká odpověď zní, že Všemohoucí Bůh to mohl udělat jakýmkoli způsobem, který si přál, a způsob není důležitý. Dlouhá odpověď dodává, že Bůh se mohl rozhodnout to udělat zastavením rotace Země, zpomalením rotace Země nebo optickým jevem. Zde jsou klady a zápory každé z těchto spekulací.

Zastavení rotace Země: Bůh by měl moc to udělat. Bůh by také zastavil katastrofické důsledky zpomalení na souši, na moři i ve vzduchu.

Zpomalení rotace Země: Podobně jako v první odpovědi. Jedinou výhodou této odpovědi je, že potřeba zázraku k vyvážení setrvačného účinku by byla pozvolnější, i když by zázrak byl stále nutný.

Optický jev: Slunce se nemuselo „zastavit“, Bůh mohl vytvořit optický jev, který by i nadále poskytoval sluneční světlo po dobu navíc. Nemuselo by se jednat o globální jev, ale mohl by to být pouze lokální jev v Kanaánu.

Žádné slunce po celý den: Hebrejské slovo popisující, co slunce udělalo, je nejasné. Kniha „Hard Sayings of the Bible“ (str. 186–188) uvádí, že hebrejské slovo dom může znamenat, že slunce prostě „mlčelo“ nebo se na jeden den skrylo. To dobře zapadá do kontextu, neboť jak by se mohlo zdát, že slunce stojí na obloze, kdyby zuřila velká krupobití? Navíc by nižší teplota byla pro izraelskou armádu po jejím dlouhém a rychlém pochodu výhodou.

V souvislosti s tím E. W. Maunders a Robert Dick Wilson zastávali teorii, že slunce na jeden den „přestalo vydávat teplo“.

Tato odpověď i ta předchozí jsou nejpravděpodobnější.

Falešná stopa: Je třeba zmínit, že se objevily příběhy o astronomickém počítačovém programu, který při zpětném výpočtu ukazuje, že v Jozueově době chyběl jeden den. To je však vysoce nepravděpodobné, protože vzhledem k tomu, že v té době neexistovaly žádné astronomické záznamy pro srovnání, počítačová simulace by nemohla nijak zjistit, zda jeden den chyběl, či nikoli. Je to podobné, jako kdybychom se pokoušeli něco kalibrovat, aniž bychom měli měřítko. Kniha „Hard Sayings of the Bible“ (str. 186–188) ve své rozsáhlé diskusi o této otázce zmiňuje, že původci tohoto tvrzení byli zřejmě Charles Pickering z Harvardské observatoře a profesor Totten z Yale.

Otázka: Jaké další teorie o tomto zázraku existují v Joz 10,12?

Odpověď: Zde jsou dvě další teorie.

1. Keil a Delitzsch spekulovali, že se zdálo, jako by se slunce zastavilo, protože práce na dva dny byla vykonána za jeden den. Koneckonců, kdyby se slunce přestalo pohybovat, jak by mohli změřit, jak dlouho se zastavilo?

2. Hugh J. Blair spekuloval, že jelikož původní útok proběhl brzy ráno, Jozue se ve skutečnosti modlil za oddálení tmy, aby mohl provést překvapivý útok, a Bůh na to odpověděl cílenou krupobitkou.

Otázka: Bylo zastavení slunce, o kterém se píše v Joz 10,12, zaznamenáno i v jiných kulturách?

Odpověď: Ne. Je třeba poukázat na to, že pokud bylo zastavení slunce optickým jevem, nebo pokud hebrejština znamenala, že slunce nesvítilo, mohlo se jednat o jev omezený na Kanaán. Na druhou stranu existuje jednodušší vysvětlení. Mnohé kultury v té době neměly písmo a většina z nich neprováděla astronomická pozorování.

Mnoho událostí z doby před rokem 1400 př. n. l. (dobou Jozueho) nezaznamenaly. Například na ostrově Théra v Egejském moři došlo k obrovské sopečné erupci, kterou nikdo nezaznamenal (s výjimkou možná jedné egyptské zmínky a možná řeckých legend o Atlantidě, která se potopila do moře). Zde je to, co nám zanechali starověcí astronomové.

Sumerové a Babylóňané měli velmi starodávný hvězdný katalog sahající až do roku 1200 př. n. l. Babylóňané již od roku 1800 př. n. l. používali sumerská jména pro hvězdy, což naznačuje, že se o astronomii zajímali již dlouho předtím. Od roku 1800 Babylóňané sledovali roční období podle Slunce a Měsíce, aby věděli, kdy zasít plodiny. Za vlády Nabopolassara (747–733 př. n. l.) Babylóňané objevili, že zatmění Měsíce mají devatenáctiletý cyklus. V Jozueově době však prožívali temné období. Kassité dobyli Babylón v roce 1570 př. n. l. a Asyřané pod vedením Tikulti-Ninurty dobyli Babylón kolem roku 1225 př. n. l.

Féničané uměli navigovat pomocí „féničské hvězdy“ (Polárky), ale nezanechali žádné astronomické záznamy.

V Egyptě se nachází kruh astronomických kamenů z roku 3 000 př. n. l. Egypťané své pyramidy astronomicky vyrovnávali. Neexistují však žádné podrobné písemné astronomické záznamy. Existuje však jeden velmi zajímavý záznam o temnotě, který pochází z doby krátce po Jozueově době.

Indie: Mohlo se to odehrát přibližně v době bitvy, o níž se volně zmiňuje Bhagavadgíta, ačkoli k této bitvě mohlo dojít i dříve. Předpokládá se také, že kolem roku 1390 př. n. l. porazili Árjové v Takšasile západní Nágové. Jde o to, že se jednalo o velmi rané období árijského dobývání Indie, z něhož se dochovalo jen málo historických záznamů. První astronomické knihy, o nichž v Indii víme, pocházejí z doby asi století před Kristem.

Čína: Čína vstoupila do doby bronzové a dynastie Šang se v Číně poprvé dostala k moci těsně po Jozueově době. První zaznamenané sluneční zatmění provedli čínští astronomové v roce 2136 př. n. l. Polohy hvězd zaznamenávali na věšteckých kostech v letech 1339–1281 př. n. l. Kromě těchto záznamů se dochovalo jen velmi málo starověkých čínských astronomických záznamů. Je obtížné je získat, protože v roce 213 př. n. l. císař Ší Huang-ti nařídil spálit všechny knihy v říši.

Minojci na Krétě měli písmo a zřejmě se věnovali astronomii, ale o nich toho moc nevíme, protože jejich civilizace byla zničena kolem roku 1450 př. n. l., tedy ještě před dobou Jozueho.

Mykénští Řekové, kteří Minojce porazili, byli stále velmi barbarští.

Dórští Řekové dobyli Egejské moře přibližně v roce 1200 př. n. l., více než 200 let po Jozueovi. Prvním známým řeckým astronomem byl Thales z Milétu (624–548 př. n. l.).

V Mexiku byli nejstaršími známými astronomy Olmékové (1200–400 př. n. l.), kteří pravděpodobně vynalezli původní středoamerický kalendář.

Stručně řečeno, zaznamenávání astronomických událostí buď neexistovalo, nebo bylo sporadické. Víme, že na Blízkém východě nastala tma, když vybuchla sopka Théra, a přesto máme pouze jednu možnou zmínku v egyptských spisech. Nelze tedy očekávat, že bychom našli zmínky o delším dni v době, kdy neexistovaly žádné hodiny.

Otázka: Co je to Kniha Jasher v Joz 10,13 a 2 Sam 1,18?

Odpověď: V Jozue 10:13 se uvádí, že více o tom je napsáno v knize Jashar. Kniha Jashar není součástí Bible; dnes nemáme žádné její kopie a podle New Bible Dictionary jsou jakékoli moderní „kopie“ výmysly.

Otázka: Proč v Jozue 10:23 a 11:3 bojovali Jebuzejci (obyvatelé Jeruzaléma) jak v severní, tak v jižní tažení?

Odpověď: Jozue porazil všech pět jižních králů, ale nedokázal dobýt dvě z jejich měst: Jeruzalém (neboli Jebus) a Jarmut. V důsledku toho mohli Jebuzejci z Jeruzaléma pomoci severním kanaánským králům.

Z toho plyne důležité ponaučení. Někdy, když v určité oblasti našeho života dosáhneme vítězství, ale hřích v ní není zcela „vymýcen“, může se později vrátit a znovu na nás zaútočit.

Q: Proč v Joz 10,24 Jozue ještě přilil olej do ohně tím, že přikázal izraelským vůdcům, aby položili nohy na krky zajatých kanaánských králů?

Odpověď: Ve starozákonních dobách to Jozue pravděpodobně udělal, aby demoralizoval Kanaánce, kteří se o tom dozvědí, a dodal sebevědomí své armádě. Tito králové věděli, že Bůh je s Jozue, a přesto proti němu bojovali.

V době Nového zákona však platí jiná norma. Nemáme se mstít svým nepřátelům, ale milovat je, jak řekl Ježíš v Lukášovi 6:27–28 a Matoušovi 5:43–44.

Otázka: Proč byli v knize Jozue 10:26 kanaánští králové pověšeni na stromech, když už byli mrtví?

Odpověď: Pravděpodobně ze stejného důvodu, jaký byl zmíněn v předchozí odpovědi. Existuje však ještě jedna doplňující možnost.

Některé háje byly Kanaánci považovány za posvátné a Jozue možná chtěl ukázat, co si myslí o uctívání modl v těchto hájích. Více o posvátných stromech najdete v diskusi k Deuteronomiu 12:3 a 16:21.

Otázka: Proč v Jozue 10:28 Bůh přikázal Izraelitům, aby všechny vyhladili?

Odpověď: Odpověď najdete ve třetí otázce k Jozue 6:21.

Otázka: Existují v Jozue 10:28–42 nějaké archeologické důkazy o zničení těchto měst?

Odpověď: Ano. Zde jsou biblické důkazy, následované potvrzujícími archeologickými nálezy.

Biblické důkazy: Kniha Jozue netvrdí, že byla zničena všechna kanaánská města. Na jihu uvádí pouze, že byla zničena města Jericho, Ai, Makkadeh, Libna, Lachiš, Eglon, Hebron a Debir. Možná bylo zničeno i Bethel. Podle Jozue 10:20 na jihu zůstalo mnoho opevněných měst.

Na severu nebyla podle Jozue 11:13 vypálena žádná města kromě Hazoru.

Archeologické důkazy: Z knihy „Pharaohs and Kings: A Biblical Quest“ (Crown Publishers 1995), str. 306, zde jsou důkazy o městech zničených na konci střední doby bronzové IIB, které uvádí David M. Rohl, sekulární archeolog. Na str. 299 se uvádí, že rok 1410 př. n. l. spadá do období MB IIB.

Arad, Debir, Jericho, Lachiš a Hazor na severu – u všech existují důkazy o jejich zničení. Panuje určitá nejistota ohledně toho, zda se Bethel nacházel na místě dnešního Beitinu nebo el-Birehu, avšak město v Beitinu bylo zničeno. Panuje určitá nejistota ohledně toho, zda se Hebron nacházel na místě dnešního el-Khalilu nebo Tell el-Rumeidehu, avšak jakékoli město, které se nacházelo v el-Khalilu, bylo zničeno. V případě Hormy není jisté, zda bylo tehdy zničeno či nikoli. Město Gibeon bylo opuštěno. Nebylo jisté, zda se Ai nacházelo na místě dnešního et-Tell nebo Khirbet Nisya, avšak město v Khirbet Nisya bylo opuštěno a město v et-Tell nebylo zničeno.

Vzhledem k tomu, že zničení městečka Ai bylo tak úplné, skutečné místo, kde Ai leželo, pravděpodobně nikdy nebude nalezeno.

Někteří byli zmateni, protože jiná města byla zničena později Izraelity a Egypťany v době soudců, a v této souvislosti se objevila mylná teorie, že exodus se odehrál kolem roku 1350 př. n. l. Hazor a Lachiš byly znovu zničeny přibližně v té době.

Otázka: Co víme o Gezeru z jiných zdrojů než z Bible, jak je uvedeno v Joz 10,33?

Odpověď: Gezer byl jedním ze šesti nejdůležitějších měst v Palestině. Uvnitř městských hradeb, které obklopovaly plochu 30 akrů, se nacházel pramen. Kolem roku 1600 př. n. l. byla postavena vnitřní hradba, která byla široká 50 stop a představovala největší kamennou stavbu v Palestině. Měla 25 stop vysoký val se sklonem 45 stupňů. Na druhou stranu byly v Gezeru nalezeny pozůstatky obětovaných kojenců.

Otázka: Jak mohli v Jozue 10:41 porazit zemi Goshen, když se Goshen nachází v Egyptě?

Odpověď: Goshen v Egyptě je oblast v deltě Nilu. Jednalo se o jiný Goshen, a to o město poblíž kanaánského města Debir. Goshen je uveden v knize Jozue 15:51.

Otázka: Proč v Joz 11,1 severní králové nepomohli jižním králům v boji?

Odpověď: Písmo to neuvádí. Podíváme-li se však na mapu, vidíme, že tito králové pocházeli především ze severního Kanaánu, zatímco předchozí králové byli z jižního Kanaánu. Nedostatek koordinace mezi severem a jihem mohl být způsoben politickým soupeřením a skutečností, že Izraelité, kteří se nacházeli mezi těmito dvěma oblastmi, by přerušili nejen pohyb kanaánských vojsk, ale také komunikaci mezi severem a jihem. Kromě toho byla Jozueova tažení velmi rychlá, takže Kanaánci měli málo času na naplánování promyšlené strategie.

Q: V Joz 11,1 – v čem se severní tažení lišilo od jižního?

Odpověď: Byly zde tři rozdíly.

1. Proti Izraelitům se spojilo více králů. Podle Josefa Flavia se severní kanaánská armáda skládala z 20 000 válečných vozů, 100 000 jezdců a 300 000 pěšáků. Jeho odhad je však pravděpodobně poněkud nadhodnocený, ledaže by se shromáždili téměř všichni kanaánští muži z celého regionu. Pokud počet obyvatel, kteří se spojili, činil 810 000 až 1,1 milionu, mohla armáda čítat celkem 240 000 mužů, pokud do boje nevstoupili i staří muži a mladí chlapci.

2. Severní Kanaánci mohli být odhodlanější poté, co viděli, jak Izraelité porazili jižní krále.

3. Severní království měla pravděpodobně nižší bojovou morálku, neboť pro jižní krále bylo obtížné bojovat proti krupobití.

Otázka: Proč v Joz 11,3 pozval Jabin z Chazoru Chetitů, aby bojovali proti Izraelitům, když Gibeonité uzavřeli s Izraelity smlouvu v Joz 9,19?

Odpověď: Odpověď najdeme v Jozue 11:19. Existovala různá města Chetitů a pouze Chetité v Gibeonu a jeho okolí uzavřeli smlouvu s Izraelity.

Otázka: Proč bylo Jozue v Joz 11,6.9 výslovně řečeno, aby koním přeřízl šlachy a spálil vozy?

Odpověď: Podřezání šlach koním znamená přeříznutí „Achillovy šlachy“, která spojuje svaly v zadní části dolní končetiny s chodidlem. Koně by sice zůstali naživu, ale nemohli by běžet a byli by pro válku nepoužitelní. Deuteronomium 17:16–17 ukazuje, že Bůh nechtěl, aby Izraelité měli mnoho koní a vozů. Existují tři body k úvaze.

1. Koně a vozy jsou velmi užitečné pro boj na rovinách, ale většina Kanaánu byla hornatá, takže by nebylo moudré spoléhat se při dobývání na vozy a koně.

2. Bez ohledu na to, zda bylo z přirozeného hlediska moudré spoléhat se na vozy a koně, Bůh chtěl, aby se spoléhali na Něho, nikoli na své válečné zbraně.

3. Vozové kolony a koně umožňují zemi rychle vyrazit do války proti nepřátelům ve vzdálených zemích. Bůh nikdy Izraelitům nepřikázal, aby napadli Egypt, Sýrii, Asýrii nebo jakékoli jiné vzdálenější země.

Otázka: Proč Jozue v Joz 11,7 zaútočil na severní Kanaánce u vod Meromu?

Odpověď: Písmo to neříká, ale můžeme vidět několik důvodů.

1. Jozue je zaskočil. Severokanaánská armáda se ještě shromažďovala a Jozue na ni zaútočil náhle, než se všichni lidé shromáždili a než se stačili zorganizovat.

2. V Jozue 11:5 se uvádí, že měli mnoho válečných vozů. V hornaté oblasti, protkané potoky a malými řekami, by byla výhoda válečných vozů minimalizována.

Stejně tak i v našem boji za Boha může být pro vítězství někdy důležité, abychom si vybrali správný čas a místo.

Otázka: Existují v Joz 11,10 nějaké archeologické důkazy o zničení Hazoru?

Odpověď: Podle archeologů bylo Hazor ve skutečnosti třikrát vypáleno: v roce 1400 př. n. l., v roce 1300 př. n. l. faraonem Setim I. a v roce 1230 př. n. l. Kdo mohl vypálit Hazor naposledy (Soudců 14:2, 15, 16)? Dnes máme dokonce k dispozici dopis od I-eha-enu (Jabin?) z Hazoru adresovaný faraónovi, v němž v této době žádá o pomoc. (David M. Rohl ho nazývá králem Ibni, str. 317) Egypťané nepřijeli: zřejmě už padesát let předtím měli dost toho, že se snažili plavat proti proudu Boží vůle.

Otázka: Jak je možné, že Hazor, který Jozue v Joz 11:10–11 zcela zničil a vypálil, mohl o několik generací později v Soudců 4:3 zotročit Izrael?

Odpověď: Někteří tvrdí, že se jedná o nepřesnost v knize Jozue. 170 let je však dost dlouhá doba na to, aby bylo město znovu vybudováno. Archeologie nám ve skutečnosti říká, že město Hazor bylo vypáleno v letech 1400 př. n. l., 1300 př. n. l. Egypťany a v roce 1230 př. n. l. Bez ohledu na zaujatost kritiků Bible nám archeologie vypráví tento příběh velmi přesně. Viz předchozí otázka, kde se dozvíte více o tom, jak byl Hazor zničen Jozue a o 170 let později znovu vybudován Kanaánci, aby utlačovali Izraelity.

Otázka: Co víme o městě Hazor z Jozue 11:10?

Odpověď: Archeologové uvádějí, že Hazor bylo největším městem v celém Kanaánu s rozlohou 175 až 200 akrů a maximálním počtem obyvatel 40 000. Hazor mělo neobvyklý tvar. Uvnitř se nacházela vnitřní pevnost o rozloze přibližně 14 akrů a na vzdálenějším konci dvojitá hradba, přičemž vzdálenost mezi oběma hradbami činila 100 stop. Město bylo dlouhé 1 542 stop (5 fotbalových hřišť) a v nejširším místě široké 574 stop. V době knihy Soudců 4 se Hazor opět dostal k moci a utlačoval Izraelity, dokud je Barák a Izraelité neporazili.

Otázka: Byla Kanaánská země v Joz 11,18 dobývána postupně, nebo rychle, jak uvádí Joz 10,42?

A: Počáteční dobytí Kanaánu proběhlo velmi rychle. Izraelité však přestali na Kanaánce tlačit, jakmile získali dostatek země k životu, a zbytek dobývání probíhal velmi pozvolna. Navíc bylo pro Izraelity obtížnější bojovat na rovinách než v horách, protože Filištíni a další národy disponovali bojovými vozy.

Q: Proč Bůh v Joz 11,20 zatvrdil srdce Kanaánců?

A: Odpověď najdete v diskusi k Exodu 7:22.

Otázka: Kdo byli Anakimové (= Anakité) v Joz 11,21 a Joz 14,15?

Odpověď: Jedná se o opakování odpovědi z Deuteronomia 1:28.

Anakité zřejmě tvrdili, že pocházejí z muže jménem Anak. Anakité byli kmen, jehož muži byli obávanými válečníky, pravděpodobně kvůli své velikosti a síle. Jelikož luky tehdy nebyly tak silné a dlouhý dosah a síla byly cennými bojovými vlastnostmi pro lidi, kteří bojovali meči a palicemi, vychovali mnoho obávaných válečníků. Více informací najdete v diskusi k Deuteronomiu 31:3.

Otázka: Kdy byli poraženi králové zmínění v Jozue 12:1–14?

Odpověď: Všichni byli poraženi Jozue. Mnohá z těchto měst však byla dobyta až mnohem později. Pokud jde o to, která města byla dobyta, viz odpověď na následující otázku.

Otázka: Co víme z archeologie o těchto městech zmíněných v Jozue 12:1–14?

Odpověď: K dispozici je přehled jednotlivých měst a regionů.

Otázka: Proč v Joz 13:1, Joz 23:1–2 a Joz 14:11 Bůh dopouští, aby někteří z jeho poslušných služebníků trpěli stářím, a jiní nikoli?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit dva body.

1. V knize Jozue 24:29 se píše, že Jozue měl téměř 110 let, zatímco Kálefovi bylo asi 87 let. V tomto případě byl tedy Jozue mnohem starší a více trpěl následky stáří.

2. Obecně platí, že Bůh vede každé ze svých dětí tak, jak si přeje. Někteří Ho oslavují tím, že Mu zůstávají věrní i uprostřed těžkých zkoušek, jiní Ho oslavují prostřednictvím stáří a další zase jinými způsoby.

Otázka: Proč Bůh v Jozue 13:6 slíbil, že vyžene Sidonijce, když k tomu nikdy nedošlo?

Odpověď: Bůh v Jozue 13:6 řekl, že je sám vyžene před Izraelity. To zní trochu podobně jako bitva u Gibeonu v Jozue 10:11, kde bylo více Kanaánců zabito kroupami než Izraelity. Rozdíl je v tom, že Izraelité se nikdy neobtěžovali shromáždit se k boji proti Sidoncům, a proto Bůh Sidonce „před Izraelity“ nevyhnal.

Otázka: Byla podle Jozue 13:9–12 východní hranice v Transjordánsku, nebo sahala až k řece Eufrat, jak uvádějí Genesis 15:18 a Deuteronomium 11:24?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit tři body.

Jozue 13:9–12 bylo konstatováním tehdejší situace, že východní hranice jejich území v době Mojžíše a Jozueho ležela v Transjordánsku a byla přidělena dvěma a půl kmenům.

Genesis 15:18 byl bezpodmínečný, budoucí, prorocký slib. Abrahamovi potomci budou ovládat zemi až k řece Eufrat. To se naplnilo během vlády Davida a Šalomouna, jak ukazuje 2. Samuelova 8:3.

Deuteronomium 11:24 bylo podmíněným, budoucím, prorockým slibem. Bylo podmíněno tím, že budou pečlivě dodržovat všechna přikázání (Deuteronomium 11:22). Budou vlastnit celou zemi až k řece Eufrat, jak uvádí Genesis 15:18. V následujících generacích však tyto podmínky nadále nedodržovali, alespoň až do doby Davida.

Otázka: Proč Izraelité v Jozue 13:22 zabili Baláma, Božího proroka, který mluvil pouze pravdu?

Odpověď: Balám mluvil pravdu, aby ublížil Izraelitům. Pokud určitá pokušení někomu ublíží, neměli byste chodit kolem a – i když pravdivě – říkat jeho nepřátelům, jak ho mají pokoušet, jak to udělal Balám v 4. knize Mojžíšově 31:16. O Balámově omylu se zmiňují také 2. list Petrův 2:15 a Juda 11.

Otázka: Co je v knize Jozue 13:27 moře Chinneret?

Odpověď: Jedná se o starověký název pro Galilejské moře.

Otázka: Proč v knize Jozue 14:2 většina kmenů zdědila své území losem?

Odpověď: Byl to Jozueův nápad, ne Boží. Kniha Jozue nikde neříká, že by Bůh tento nápad schválil, ačkoli Bůh nikdy nevyjádřil ani svůj nesouhlas.

Otázka: Proč bylo v Joz 15–19 rozdělení země na dvanáct částí?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit tři body.

1. Bylo dvanáct kmenů, ale jeden kmen, Levité, tvořili kazatelé a nedostali žádný podíl na zemi. To by znamenalo jedenáct podílů.

2. Místo toho dostali každý svůj podíl dva synové Josefa, Efraim a Manasse. Obvykle dostával prvorozený syn dvojnásobné dědictví.

3. Josef však nebyl Jákobovým prvorozeným synem, tím byl Ruben. V Genesis 49:3–4 však Jákobova řeč naznačuje, že Ruben by „právo prvorozeného“ nedostal, protože se vyspal s Jákobovou konkubínou Bilhou (Genesis 35:22). Místo toho by ho dostal Josef, který zachránil celou rodinu před hladomorem. To mohlo být částečně důvodem, proč Jákob požehnal Efraimovi a Manasseovi v Genesis 48:1–2.

Otázka: Jaké ponaučení si můžeme vzít z rozdělení země popsaného v knize Jozue 15–19?

Odpověď: Můžeme si z toho vzít několik ponaučení.

1. Nemůžeme procházet životem a vždy opomíjet detaily. Někdy musíme být velmi důkladní. Například pokud jste nadřízený a hodnotíte své pilné podřízené, budou od vás očekávat, že to budete dělat se stejnou vážností a pečlivostí, s jakou oni pracují pro vás.

2. Často je nejlepší, když mají lidé, kterých se rozhodnutí týká, významné slovo při jeho přijímání. Když američtí kolonisté volali „žádné daně bez zastoupení“, nešlo o to, že by se snažili neplatit žádné daně vůbec. Spíše chtěli mít slovo v tom, jakým způsobem budou zdaněni.

3. „Spravedlivé“ a „rovné“ nejsou totéž. Rozdělení půdy bylo „spravedlivé“ v tom smyslu, že se ho účastnily všechny kmeny a všechny měly stejnou šanci získat proporcionálně více půdy na osobu. Nebylo však rovné v tom smyslu, že některé kmeny získaly více půdy na osobu než jiné kmeny. Dnes se může stát, že vyděláváte méně než jiný zaměstnanec téže společnosti, který má pro společnost téměř stejnou hodnotu. Nestěžujte si, že společnost je nespravedlivá. Oba dostáváte mzdu, na které se společnost s každým z vás dohodla. Máte však možnost tuto nerovnou situaci napravit tím, že si promluvíte se svým nadřízeným, nebo si najdete zaměstnání jinde. Uvědomte si však, že když vnímáte situaci jako nerovnou, je možné, že se mýlíte právě vy.

4. I zbožní lidé mohou dělat chyby a mohou rozdělovat věci nespravedlivě.

Otázka: Byl Arba v Joz 15,13 otcem Anakitů, nebo jen významným mužem mezi Anakity, jak uvádí Joz 14,15?

Odpověď: Nemáme žádný samostatný záznam o Arbovi, ale není žádný problém v tom, že by Arba mohl být obojím.

Otázka: Bylo v Joz 15,17 a Soudců 1,12–13 správné, že si Otniel vzal dceru mladšího bratra svého otce?

Odpověď: Podle starozákonních manželských zákonů to bylo v souladu se zákonem. Muž si nemohl vzít manželku svého otcova bratra, ale mohl si vzít dceru svého otcova bratra. Více informací najdete v diskusi k Leviticus 18:1-17.

Otázka: Bylo v Jozue 15:18–19 a Soudců 1:14–15 správné, že Othnielova manželka požádala také o prameny vody?

Odpověď: Bylo od ní prozíravé o to požádat, protože v té zemi byla voda klíčovým zdrojem. Bible neuvádí, zda bylo spravedlivé, aby získala i prameny vody.

Otázka: Je Bealot v Joz 15,24 totéž jako Baalat-Beer v Joz 19,8?

Odpověď: V knize „Expositor’s Bible Commentary“, svazek 3, str. 329–330 se uvádí, že by tomu tak mohlo být. Všimněte si, že Simeonův příděl sahal pouze až k Baalath Beer, ale nezahrnoval ho.

Otázka: Proč se v Joz 15,33 uvádí, že je tam 29 měst a vesnic, když seznam uvádí 36?

Odpověď: S největší pravděpodobností se jedná o chybu opisovače. Nejprve uvedeme dvě nesprávné odpovědi a poté se podrobněji zaměříme na správnou odpověď.

Některé jsou vesnice, které nejsou zahrnuty do součtu měst (nesprávná odpověď): Tento postup, kdy se nejprve uvádějí města a poté se uvádí jejich součet, se v knize Jozue vyskytuje asi 30krát. V 28,5 z těchto případů se čísla dokonale sčítají. (Poloviční případ je Jozue 15:22, kde se čísla sčítají, pokud je Gederothaim synonymem pro Gederah.) Tvrdit tedy, že číslo se vztahuje pouze na města a ne na okolní vesnice, pravděpodobně není správné, protože proč by se tento seznam měl lišit od ostatních 29?

Města, která byla společně přidělena Simeonovi, se nepočítala (nesprávná odpověď): Simeonovi patřilo sedm měst. Simeonovo území se nacházelo zcela v rámci Judy a kmeny Judy a Simeona se později spojily. Simeonových 17 měst v Jozue 19:2–8. Z nich je 11 uvedeno v judském seznamu měst v Negevu. Jsou to: V judském seznamu jsou společná města Ain, Balah (=Baalah), Beersheba, Eltodad, Ezem, Hazar Šual, Horma, Molada, Lebaoth (=Bet-Lebaoth), Rimmon, Ziklag. Všimněte si, že 36 – 11 se nerovná 29. Navíc dvě ze Simeonových měst leží společně s Judskými v západních podhůřích: Ašan a Eter, přesto se součet měst v západních podhůřích shoduje. Všimněte si také, že čtyři ze Simeonových měst nejsou nikde uvedena v Judsku: Betul, Bet-Markabot, Chazar-Susa, Šaruhen. Komentář „The Believer’s Bible Commentary“ (str. 251) a „The Bible Knowledge Commentary: Old Testament“ (str. 359) zastávají tento názor, přičemž sedmi společnými městy jsou Beersheba, Eltodad, Ezem, Hazar Shual, Hormah, Moladah a Ziklag.

Chyba opisovače v masoretském textu (správná odpověď): Jak masoretský text, tak Septuaginta uvádějí, že bylo 29 měst, ale masoretský text uvádí pouze 30 měst. (Možná se jednalo o jeden dodatek nebo také o chybu opisovače.)

Komentář „The Expositor’s Bible Commentary“, svazek 3, str. 330, rovněž zmiňuje, že by se mohlo jednat o chybu opisovače, nebo že bylo přidáno několik vesnic, které by tam neměly být uvedeny.

Bohužel nemám přístup k Svitkům od Mrtvého moře a k tomu, co v nich stojí.

Jen na okraj: v „The Expositor’s Bible Commentary“, svazek 3, str. 329–330 se uvádí, že jelikož slovo „Hazor“ znamená okolní zemědělskou půdu, Hazor a Ithnan by mohly znamenat pouze zemědělskou půdu Ithnanu (Septuaginta je zřejmě spojuje do jednoho názvu). Dále se tam uvádí, že Biziothiah v knize Soudců 15:28 je některými opravováno na (ubenoteha), což znamená „a okolní vesnice“, ale zmiňuje se, že to je nepravděpodobné. Tak to však uvádí Septuaginta.

Otázka: Proč v knize Jozue 16:1 dostal Josef, syn Jákobův, dva podíly (jeden pro Efraima a jeden pro Manasseho), zatímco všichni ostatní synové Jákobovi dostali pouze jeden podíl?

Odpověď: Obvykle měl prvorozený dvojnásobný podíl ve srovnání s ostatními syny. Josef však biologicky nebyl Jákobovým prvorozeným. Pravděpodobně proto, že zachránil Jákobovu rodinu, získal Josef právo prvorozeného. Jákob výslovně řekl, že jak Efraim, tak Manasse mají být počítáni jako jeho vlastní, jak je uvedeno v Genesis 48:5. Ruben, biologický prvorozený, o toto právo přišel, když znesvětil lože svého Otce, jak je popsáno v Genesis 49:3–4.

Otázka: Bylo správné, že dcery Zelofchadovy v knize Jozue 17:3 a Numeri 36:2–12 způsobily tolik „potíží“?

Odpověď: Ačkoli to Písmo výslovně neuvádí, jak okolnosti, tak i to, že Bůh jejich žádosti vyhověl, naznačují, že to bylo správné. Žádat o to, co je spravedlivé, není pro Boha ani pro spravedlivé lidi žádným problémem.

Otázka: V Joz 17,12–13 a Soud 1,27–30.33 – jelikož nemohli vyhnat Kanaánce, jak mohli přimět Kanaánce, aby vykonávali nucené práce?

Odpověď: Odpověď najdeme v Soudců 1:28. Zpočátku Kanaánce porazit nedokázali. Po nějaké době však Izraelité měli sílu, ale ne vůli Kanaánce zničit, a tak s oslabenými Kanaánci uzavřeli tuto dohodu.

Otázka: Proč v knize Jozue 18:6 losovali o zemi?

Odpověď: Losovali, protože jim to přikázal Jozue. Na jedné straně se Bible nezmiňuje o tom, zda to Bůh schvaloval či nikoli. Na druhé straně to nebyla špatná metoda, protože poskytla každému zúčastněnému kmeni stejnou šanci.

Dnes je pro křesťany v pořádku použít házení mincí nebo nějaký jiný pseudonáhodný proces k přijímání libovolných rozhodnutí, pokud není vyžadováno rozumné rozhodnutí. Stejně jako v knize Jozue však nemůžeme říci, že kdykoli se rozhodujeme házením mincí, znamená to nutně, že jde o nejlepší rozhodnutí, jaké si Bůh přál.

Otázka: Bylo rozdělení země v knize Jozue 18:8–10 spravedlivé?

Odpověď: Bylo to zcela spravedlivé, ale ne stoprocentně rovné. Bylo to spravedlivé, protože

1. Změřování provedly kmeny.

2. Kmeny rozhodly, jak velký bude každý podíl.

3. Losovali, kdo který podíl dostane.

4. Uznali, že Juda a synové Josefovi měli více lidí, a tak přidělili větší části kmenům s větším počtem obyvatel.

Dalo by se však namítnout, že to nebylo zcela spravedlivé, protože při zaměření zřejmě předpokládali, že palestinská země má spíše obdélníkový tvar, než jak tomu ve skutečnosti je. Severní kmeny tak dostaly méně půdy.

Na druhou stranu se severní části nemusely potýkat s Filištínci a měly více srážek, takže to možná bylo spravedlivé.

Je to podobné situaci, kdy sedm chlapců náhodně losuje, kdo dostane sedm pytlíků s kuličkami. Nevědí přesně, kolik kuliček je v každém pytlíku, ale všichni si myslí, že v pytlících je přibližně stejný počet kuliček. Pokud by se ukázalo, že jeden pytlík obsahuje více kuliček, je to spravedlivé, protože každý chlapec měl stejnou šanci ten pytlík dostat.

Otázka: Bylo v Joz 18,28 Jeruzalém na území Benjamína, nebo na území Judy, jak uvádí Joz 15,8?

Odpověď: Nacházel se na hranici oddělující tyto dva kmeny.

Otázka: Byla města uvedená v Joz 19,2–7 v Simeonově území, nebo v Judově, jak uvádí Joz 15,26–32, 36, 42?

Odpověď: Původně ležela v Judsku, ale později byla přidělena Simeonovi. To se však stalo bezpředmětným, když se Judsko a Simeon spojily. V odpovědi je třeba zohlednit šest bodů.

1. Jozue 15 ukazuje, že tato města byla součástí přiděleného území Judy. (Například The New International Dictionary of the Bible, str. 327, uvádí: „Buď v Jozue 15:42 je možná totéž, co bylo přiděleno Simeonovi v Jozue 19:7,9“).

2. Jozue 19:9 ukazuje, že kmen Simeon obdržel svůj podíl z území přiděleného kmeni Juda, protože se tam uvádí, že Juda měl více, než potřeboval.

3. O rozdělení země rozhodovali zbožní muži, ale i zbožní lidé mohou dělat chyby.

4. Když si uvědomili, že Juda dostal příliš velký podíl vzhledem k počtu obyvatel, svou chybu napravili.

5. Všimněte si zde postojů. Lidé z Judy si nestěžovali, že jim byla odebrána půda. Ostatní si nestěžovali na motivy Judy, když poprvé objevili tuto chybu.

6. Ačkoli vůdci udělali chybu a napravili ji tím, že přidělili Simeonovi území v Judsku, Bůh již věděl, že k té chybě i k její nápravě dojde. Jejich chyba a její náprava naplnily proroctví z 49:7, že Simeon bude rozptýlen po Izraeli.

Otázka: Kde se v Joz 19,47 nachází město „Lešem“?

Odpověď: Jednalo se o poměrně velké město, ačkoli archeologické nálezy ukazují, že bylo menší než Cházor. Nazývalo se také „Laíš“ a leželo v nejsevernější části Kanaánu.

Otázka: Dobytí města Leshem Danovci se odehrálo v Joz 19,47, nebo v Soudcích 18,27–29?

Odpověď: V obou případech se jedná o stejnou událost. Tato část knihy Jozue popisuje, co Danité učinili později, po Jozueově době.

Otázka: Byla kniha Jozue napsána až poté, co Danité dobyli Leshem, jak uvádí Jozue 19:47?

Odpověď: Ano. Ačkoli samotná kniha výslovně neuvádí, kdy byla napsána, Jozue 19:47 ukazuje, že kniha Jozue byla napsána poté, co Danité dobyli Leshem.

Otázka: V jakém smyslu se zákon týkající se velekněze v knize Jozue 20 podobá Kristu?

Odpověď: Osoba, která uprchla do města útočiště kvůli zabití z nedbalosti, byla osvobozena, jakmile velekněz zemřel. Možná Bůh zavedl tento „zvláštní“ zákon částečně jako předzvěst odpuštění našich hříchů, když náš velekněz, Ježíš Kristus, zemřel na kříži za naše hříchy.

Otázka: V knize Jozue 21 se uvádí, že jelikož duchovní dostávají své peníze od jiných a slouží Bohu, měl by se z platu duchovního automaticky strhávat desátek?

A: Ne. Zaprvé, křesťané nejsou omezeni na to, aby dávali pouze deset procent, tak jak by mohli vědět, kolik mají odečíst? To je však vedlejší bod ve srovnání s 2. Korinťanům 9, kde se píše, že máme dávat s radostí, ne z donucení. Naše dávání je projevem naší poslušnosti vůči Bohu a automatické strhávání desátku by bylo v rozporu s 2. Korinťanům 9 a zbavilo by duchovního možnosti svobodně se rozhodnout, zda bude Bohu poslušný.

Q: Ukazuje Jozue 21:43–45, že všechny Boží sliby dané Izraeli byly již tehdy naplněny?

Odpověď: Ne, protože většina proroků přišla až po Jozueovi.

Otázka: Proč se v Jozue 22:10–12 Izraelité chystali k občanské válce?

Odpověď: Odpověď najdeme v Jozue 22:16–18. Devět a půl kmene se mylně domnívalo, že kmeny za Jordánem staví modlářský oltář. Byli připraveni jít do války proti svým bratrům, než by dopustili, aby jejich bratři upadli do modlářství.

Byli bychom dnes připraveni postavit se proti křesťanům, kteří se dopouštějí modlářství, místo abychom lhostejně a mlčky přihlíželi jejich zradě víry v Boha?

Otázka: Jaká byla v Jozue 22:17 nepravost Peoru?

Odpověď: Jednalo se o strašlivou událost popsanou v knize Numeri 25:1–9, kdy moábské ženy měly pohlavní styk s izraelskými muži, aby odvrátily Boží přízeň od Izraelitů. Bůh způsobil, že 24 000 Izraelitů zemřelo na mor.

Otázka: Dal Bůh v Joz 23,12–16 a Dt 31,16–17 Izraelitům Zaslíbenou zemi podmíněně, nebo bezpodmínečně, jak ukazují Gn 12–15, Gn 26 a Gn 46?

Odpověď: Země jim patřila bezpodmínečně, ale jejich držení této země bylo podmíněno jejich poslušností vůči Bohu.

Otázka: V jakém ohledu se v Joz 24,8.18 lišili Amorejci od Kanaánců?

Odpověď: Téměř všichni Kanaánci byli Amorejci (s výjimkou Hivijců a Chetitů). Amorejci však žili i mimo Kanaán, v Sýrii a severní Mezopotámii.

Otázka: Co byly ty sršně, které v Joz 24,12 vyhnaly Kanaánce?

Odpověď: Nejednalo se o pouhý hmyz, ale o metaforu pro ničivé anděly. Stejně jako hnízdo sršňů účinně odradí člověka od toho, aby se někde zdržoval, tak i tito andělé pomohli Izraelitům vyhnat Kanaánce.

Otázka: Proč bylo Izraelitům v Joz 24,14.23 řečeno, aby zde odložili své modly?

Odpověď: Nešlo ani tak o to, že by v té době upadli do modlářství, ale Jozue zde promlouval nejen k současné generaci, ale i k generacím budoucím. Bohužel již během jedné či dvou generací po Jozueovi nebyla jeho rada dodržena.

Otázka: Mají lidé podle Joz 24,21–24 svobodnou vůli k rozhodování, jak to zjevně zde činili Izraelité?

Odpověď: Tvrdí kalvinisté říkají, že ne. Jiní extremisté si myslí, že máme naprostou svobodu. Většina křesťanů se shoduje na tom, že máme svobodnou vůli, pokud je tento pojem správně chápán. Zde je, co k tomu říká R. C. Sproul.

„Nevidím žádný problém ve smíření Boží svrchovanosti s lidskou svobodnou vůlí, pokud chápeme biblický pojem svobody. … Nejsme absolutně svobodní. … Mám moc, schopnost a svobodu činit to, co mohu, ale moje svoboda nikdy nemůže převážit nad Boží mocí či autoritou. Moje svoboda je vždy omezena vyšší svobodou Boží. Rozporem je Boží svrchovanost a lidská autonomie. Autonomie znamená, že člověk může dělat, co se mu zlíbí, aniž by se musel obávat soudu shůry. Je zřejmé, že tyto dvě věci jsou neslučitelné, a my nevěříme, že je člověk autonomní. Říkáme, že je svobodný, ale jeho svoboda má své meze a tyto meze jsou vymezeny Boží svrchovaností. Zde je jednoduchá analogie: V mém domě mám větší svobodu než můj syn. Oba máme svobodu, ale ta moje je větší.“

Myslím, že s tím by souhlasila drtivá většina křesťanů, ať už kalvinistů, či nikoli.

Otázka: Proč lid v Joz 24,26 uzavřel Smlouvu v Šekemu, nebo bylo svatyní Šílo, jak uvádějí Joz 18,1; 1 Sam 1,3; 3,21 a 4,3?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit dva body.

1. V době Jozueho (kolem roku 1400 př. n. l.) uzavřely všechny kmeny Smlouvu a v Šechemu vztyčily velký kámen jako památník. Toto shromaždiště muselo být velké, aby pojalo celý lid. Bible neříká, že by se tam přinášely oběti, ani že by tam byla Archa smlouvy.

2. Jak ukazují ostatní verše, Šílo bylo místem, kde se nacházela Archa, a místem, kde lid přinášel oběti předtím, než David dobyl Jeruzalém.

Otázka: Jaké jsou některé z nejstarších dochovaných rukopisů knihy Jozue?

Odpověď: Svitky od Mrtvého moře: (cca 1 př. n. l.) 2 samostatné kopie.

4Q47 (=4QJosh(a)) 22 fragmentů částí knihy Jozue 5–10. Je podobný masoretskému textu, nikoli Septuagintě, s výjimkou pasáží 5:2–7; 8:10–18; 8:34–35. Zachované verše jsou: 5:2–7; 6:5–10; 7:12–17; 8:3–14, 18?, 34–35; 10:2–5, 8–11.

4Q48 (=4QJosh(b)) pět fragmentů z knihy Jozue 2–4 a 17. Zachované verše jsou: 2:11–12; 3:15–17; 4:1–3; 17:1–5, 11–15

Samaritánská verze knihy Jozue

V Masadě byla nalezena kopie knihy Jozue, jejíž stáří bylo pomocí radiokarbonové metody pomocí hmotnostního spektrometru datováno do let 169–93 př. n. l. Jedná se o parafrázi kapitol 23–24 knihy Jozue.

Celkově se v Svitcích od Mrtvého moře a v Masadě dochovalo následujících 58,5 z 648 veršů knihy Jozue (9,0 %)

Joz 2:11–12; 3:15–17; 4:1–3; 5:X,2–7; 6:5–10; 7:12–17; 8:3–14,18?,34–35; 10:2–5,8–11; 17:1–5,11–15, parafráze kapitol 23–24.

Řecká Septuaginta [LXX] byla překladem celého Starého zákona do řečtiny. Kodex Colberto Sarravianus (4. až 5. století n. l.) obsahuje knihy od Genesis až po Rút. Masoretský text a verze knihy Jozue v Septuagintě se od sebe značně liší.

Vaticanus [B] (325–350 n. l.) obsahuje celou knihu Jozue

Sinaiticus (340–350 n. l.) obsahuje Jozue 12:2–14:4

Alexandrinus [A] (kolem roku 450 n. l.) obsahuje celou knihu Jozue.

Washingtonův kodex (4./5. století) obsahuje knihu Jozue.

Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na knihu Jozue?

Odpověď: Mezi přednicejskými autory, kteří odkazovali na verše z knihy Jozue nebo na ně naráželi, patří:

Filón Alexandrijský (20/15 př. n. l. – 50 n. l.) odkazoval na Jozue 1:5: „Nikdy tě neopustím ani tě nezanechám.“ V díle O zmatení jazyků 32 (164), str. 249.

Klement Římský (96–98 n. l.) naráží na knihu Jozue, když vypráví příběh o Rachab, když Jozue vyslal zvědy. 1. Klement, kap. 12, sv. 1, str. 8

Justýn Mučedník (cca 138–165 n. l.) odkazuje na Jozue 5:13 a 6:1,2 v „knize Jozue“. „Dialog s Židem Tryfonem“, kap. 62, s. 228

Justýn Mučedník (cca 138–165 n. l.) zmiňuje anděla, který se zjevil Jozue, synu Núnovu. „Dialog s Židem Tryfonem“, kap. 61, str. 227.

Meleto/Melito ze Sard (170–177/180 n. l.) ve svém dopise Onésimovi zařadil knihu Jozue mezi knihy Starého zákona. O Velikonocích, str. 72. Zachováno v Eusebiově „Církevních dějinách“, kniha 4, kap. 26.

Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) hovoří o pěti amoritských králech, které Jozue uvěznil v jeskyni, jako o „Písmu“. Irenej, Proti herezím, kniha 2, kap. 24.4, str. 395

Klement Alexandrijský říká: „Jak uvádí kniha Jozue“, a později „jak zmiňuje kniha Soudců“; Stromata (193–202 n. l.), kniha 1, kap. 21, s. 325

Tertullian (198–220 n. l.) odkazuje na Jozue, syna Nuna 6:1–20 a pád Jericha. Odpověď Židům, kap. 4, s. 155

Hippolyt (222–235/6 n. l.) pojednává o době, kdy Jozue, syn Núna, bojoval proti Amorejcům. Fragment Komentáře k proroku Izaiášovi, kap. 1, str. 176

Origenes (225–254 n. l.) má celé dílo o kázáních na knihu Jozue. Zmiňuje Ježíše [Jozue] jménem.

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) „V Izaiášovi … ve 117. žalmu … Také v Zachariášovi … Také v Deuteronomiu: … Také v Ježíši [Jozue], synu Naveho“ Cypriánovy traktáty, traktát 12, oddíl 2, kap. 16, s. 512

Cyprián (cca 246–258 n. l.) cituje Jozue 5,2: „Také u Ježíše, syna Naveho: ‚A Hospodin řekl Ježíšovi: Udělej si malé kamenné nože, velmi ostré, a přistup k tomu, abys podruhé obřezal syny Izraele.‘“ Cypriánovy spisy, spis 12, oddíl 1, kap. 8, s. 510

Gregor Thaumaturgus (240–265 n. l.) odkazuje na Jozue 7 v Kanonickém listu, kánon 3, str. 19.

Laktancius (cca 303–cca 325 n. l.) uvádí verš z Jozue 5:2 jako slova Jozue, syna Nuna.

Po Nicejském koncilu:

Athanasius (367 n. l.) uvádí seznam knih Starého zákona ve Velikonočním listu 39, kap. 4, str. 552.

Augustin z Hippa (338–430 n. l.) zmiňuje Jozueho v díle „O Božím městě“, kniha 18, kap. 12, str. 366

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) cituje v přednášce 10.11, str. 60 verš Jozue 3:1 jako slova Ježíše [Jozue], syna Naveho [Nuna].

Pacian z Barcelony (342–379/392 n. l.) odkazuje na Jozue 7 v Dopise 3, kap. 20.1, str. 61

Epifanius ze Salamíny (360–403 n. l.) uvádí seznam knih Starého zákona, mezi nimiž je i kniha Jozue. *Panarion*

Jan Zlatoústý (zemřel 407 n. l.) odkazuje na Jozue 9 jako na Jozue v Komentáři ke Skutkům apoštolů, kázání 13, str. 86

Sulpicius/Sulpitius Severus (historik) (363–420 n. l.) odkazuje na knihu Jozue ve svém díle „Historie“, kniha 1, kap. 22–23, str. 81–82

Existují i další příklady.

Otázka: Jaké jsou v knize Jozue některé rozdíly v překladu mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?

Odpověď: Zde je několik příkladů překladových rozdílů. Abychom si udělali představu o rozdílech mezi masoretským textem a řeckou Septuagintou, zaměříme se v této části na 18. a 19. kapitolu.

Joz 2,14: „vy (množné číslo) řekněte“ s odkazem na Rachab a její rodinu (masoretský text) vs. „ty (jednotné číslo) řekni“ s odkazem pouze na Rachab (jiné hebrejské rukopisy)

Joz 3:3 „kněží, kteří jsou Levité“ (masoretský text) vs. „kněží a Levité“ (LXX)

Joz 3:16 „u [města] Adam v okolí/oblasti Zaretanu“ (Kethiv) vs. „z [města] Adam v okolí/oblasti Zaretanu“ (Qere) vs. „ze všech vzdálených míst, až po okolí/oblast Kariathiarim“

Joz 5:1a „dokud jsme nepřekročili“ (masoretský text) vs. „dokud nepřekročili“ (Qere, LXX)

Joz 5:1b „nebyl v nich žádný duch“ (Kethiv) vs. „selhala jim odvaha“ (Qere, některé masoretské rukopisy, LXX, syrština, targumy, Vulgata)

Joz 6:1 „byla pevně uzavřena“ (masoretický text) vs. „byla pevně uzavřena a opevněna“ (LXX)

Joz 7:1,17,18 „Zabdi“ (masoretský text) vs. „Zimri“ (Septuaginta a 1. Paralipomenon 2:6)

Joz 7:2 „Bet-Aven“ (masoretský text) vs. chybí (LXX)

Joz 7:17 „muž po muži“ (masoretský text, LXX) vs. „rodina po rodině“ (několik hebrejských rukopisů, syrština)

Joz 8:11b–16 je v masoretském textu, v Septuagintě a v svitku z Mrtvého moře 4Q47 chybí.

Joz 9:1 „Jebuzejci“ (masoretský text) vs. „Jebuzejci a Girgašité“ (LXX)

Joz 9:4 „vyšli jako výprava s naloženými osly“ (masoretský text) vs. „Připravili si zásoby a naložili je na osly“ (Septuaginta, Vulgata, syrský překlad)

Joz 10:28 „zničili je“ (masoretský text, většina hebrejských rukopisů) vs. „zničili to“ (mnoho hebrejských rukopisů, některé rukopisy Septuaginty, některé targumy)

Joz 13:26 „Lidebir“ (město v Transjordánsku) (masoretský text) vs. „Debir“ (město v Kanaánu) (LXX, syrský překlad, Vulgata)

Joz 15:18 „ona na něj naléhala“ (masoretský text, některé rukopisy Septuaginty) vs. „on na ni naléhal“ (jiné rukopisy Septuaginty)

Joz 15:60 „Kirjat-baal, to jest Kirjat-Jearim, a Rabba – dvě města a jejich vesnice.“ (Masoretský text) vs. „Teko, Efrata, to je Betlém, Fagor, Aetan, Kulon, Tatam, Tóbes, Kárem, Galem, Téther a Manocho: jedenáct měst a jejich vesnice.“ (Septuaginta)

Joz 16:2 „Od Bet-elu až k Lúzu“ (hebrejsky) vs. „Bet-el Lúza“ (Septuaginta).

Joz 18:1 „země byla před nimi podmaněna“ vs. „země byla jimi podmaněna“

Joz 18:3 „selhat“ vs. „polevit“

Joz 18:3 „Hospodin, Bůh vašich otců“ vs. „Hospodin, náš Bůh“

Joz 18:4 „A já je pošlu“ vs. (chybí)

Joz 18:4 „a pak přijdou ke mně“ vs. „A přišli k němu:“

Joz 18:5 „A rozdělí ji na sedm částí“ vs. „a on [Jozue] jim rozdělil sedm podílů“

Joz 18:18 „svah / strana naproti Arábě“ (masoretský text) vs. „za Baetharabou na sever“ (LXX)

Joz 18:28 „Jebuzejec“ (masoretský text) vs. „Jebu“ (LXX, syrský překlad, Vulgata)

Joz 18:28 „Kiriath“ (masoretský text) vs. „Kiriath-Jearim“ (LXX)

Joz 19:2–8, 11–15, 18–22, 24–30, 33–38, 41–46 – některá jména se liší. To je očekávatelné, protože mnohá z těchto kanaánských měst neměla přímý ekvivalent v řečtině.

Joz 19:28 „Ebron“ (většina hebrejských rukopisů, targumy, Vulgata) vs. „Abdon“ (Septuaginta, některé hebrejské rukopisy a Joz 21:30.)

Joz 19:34 „Ašer na západě a Juda, Jordán“ vs. „Ašer se k němu připojí na západě a Jordán na východě.“ Septuaginta.

Joz 19:51 „dědictví“ vs. „rozdělení“

Joz 19:51 „brána“ vs. „brány“

Joz 21:36–37 tyto verše jsou přítomny (LXX, Vulgata) vs. tyto verše chybí (masoretský text, Danielovy targumy, Bombergův hebrejský Starý zákon z let 1524–1525)

Joz 22:33–34 [chybí] (masoretský text) vs. „a polovina pokolení Manasseho“ (LXX)

Joz 22:34 „nazval oltář“ (masoretský text, LXX) vs. „nazval oltář Svědkem“ (srovnej syrský překlad)

Joz 24:23 „synové Gádovi“ (masoretský text) vs. „synové Gádovi a polovina kmene Manasseho“ (LXX)

Bibliografie k této otázce: hebrejský překlad pochází z díla Jaye P. Greena Literal Translation a překlad Septuaginty je z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona The Septuagint: Greek and English. Byly rovněž použity The Expositor's Bible Commentary a poznámky pod čarou v Biblích NASB, NIV, NKJV a NRSV.

Není-li uvedeno jinak, citace z Písma pocházejí z Berean Standard Bible (BSB), která je volně dostupná. https://berean.bible/

www.biblequery.org