< Otázka k Bibli z knihy Jonáš

Otázka: Co víme o Jonášovi z 1. kapitoly knihy Jonáš?

Odpověď: O Jonášovi se zmiňuje také 2. Královská 14:25. Jonáš pocházel z Gath-Hepheru, což bylo ve skutečnosti velmi blízko Nazaretu v Galileji. Byly dva roky, kdy Asyřané nevedli válku (asi 758–757 př. n. l.), a lze předpokládat, že Jonáš přišel právě tehdy. 2. Královská 14:25 klade Jonáše do této doby, přibližně do období vlády asyrských králů Ašur-dana III. (asi 772–754 př. n. l.) a Ašur-nirariho V. (asi 754–746 př. n. l.).

Otázka: Jaké ponaučení si můžeme vzít z knihy Jonáš?

Odpověď: Jonáš nás učí nejméně tři ponaučení najednou. Zjednodušeně řečeno jsou to:

1. Bůh chce úplnou poslušnost, ne částečnou. Nikdo, ani skutečný prorok, není osvobozen od povinnosti vytrvale pokračovat v poslušnosti.

2. Můžete před Bohem utéct, ale nemůžete se před ním schovat. Boží vůle se nikdy nezmaří.

3. Bůh miluje ztracené, dokonce i bezbožné lidi. My bychom měli také.

Otázka: Jakými různými způsoby lze číst knihu Jonáš?

A: Kniha Jonáš je fascinující kniha, kterou lze číst na sedmi různých úrovních. Jonáš ukazuje, že nikdy nejste příliš zralí na to, abyste přestali chránit svou víru. Zde jsou různé úrovně čtení knihy Jonáš.

1) Příběh o Boží moci, kterému porozumí i dítě

2) Liberální takzvaní „učenci“ to považovali prostě za pohádku o velrybě, za příběh, který už dávno ztratil na významu.

3) Existují však historické důkazy, že krutí a válkychtiví Asyřané skutečně záhadně upustili od války, alespoň na pár let v letech 758 až 757 př. n. l.

4) V knize Jonáš se nacházejí náznaky Kristova vykoupení, smrti a vzkříšení Ježíše.

5) Lze to vnímat jako poselství, že před Bohem sice můžete utéct, ale neschováte se.

6) Knihu Jonáša však můžeme číst jako náš vlastní příběh – o tom, čím jsme byli v větší či menší míře, a čím bychom mohli být, pokud nebudeme opatrní.

7) Nakonec navrhuji, že kniha Jonáš je knihou, z níž se můžeme poučit o „východech“. Pokud se nacházíme na cestě podobné té Jonášově – ať už je to cesta neposlušnosti, nebo cesta částečné poslušnosti –, můžeme na Jonášovi vidět a naučit se, jak z té špatné cesty vystoupit a vydat se na cestu upřímné poslušnosti.

John Hannah řekl: „Jonášův život byl řadou nesouvisejících překvapení a frustrací. Uteče před Bohem a ocitne se v pasti. Smíří se s nevyhnutelností záhuby a je zachráněn. Dostane druhou šanci a dosáhne až trapně velkého úspěchu. Na závěr knihy je ponechán, aby přemýšlel o svém vlastním nedostatku soucitu a o hloubce Božího soucitu.“

Otázka: Proč je Jonáš v Bibli?

Odpověď: Kniha Jonáš je fascinující dílo, v němž se prolínají nejméně tři hlavní témata.

Boží soucit se všemi: Bůh nemiloval jen Židy. Miloval i pohany a dokonce i bezbožné.

Poslušnost: Jonáš byl neposlušný pouze v jedné věci, ale Bůh chce úplnou poslušnost. Pokud si myslíte, že se vyplatí být Bohu neposlušný, ujistěte se, že unesete následky.

Naše láska: Neměli bychom hledat pouze poznání Boha a Boží svatost, ale také Boží srdce. Naše životy by se měly vyznačovat především láskou k Bohu a teprve poté láskou k druhým, a to i k lidem tak bezbožným, jako byli Ninivští.

Otázka: Jaké jsou v knize Jonáš podobnosti s Žalmy?

Odpověď: Jonáš zřejmě dobře znal Žalmy. Zde jsou podobnosti.

Otázka: Je kniha Jonáš 1 fikcí kvůli svým prvkům fantazie?

Odpověď: Ne. Kritici, kteří toto tvrzení zastávají, obvykle neuvádějí žádné konkrétní prvky fantazie, takže je těžké odpovědět na tak vágní námitku. Zde jsou možné body, které by mohli mít na mysli, spolu s odpověďmi.

Pohltěn velkou rybou: I když by se mohlo jednat o zázračně stvořenou rybu, není důvod trvat na tom, že tomu tak musí být. Existuje řada dalších případů, kdy byli lidé pohlceni velkou rybou (zvanou židovská ryba), vyvrženi a přežili, aby o tom mohli vyprávět. Více informací o tom najdete v diskusi k Jonášovi 1:17.

Cesta do Tarsisu: Tarsis (Tartessus) ve Španělsku byl založen Féničany kolem devátého nebo desátého století př. n. l., takže není žádný problém se pokusit cestovat do Tarsisu, protože již existoval jedno nebo dvě století před Jonášem.

Velká bouře: Ve východní části Středozemního moře se často vyskytují prudké a náhlé bouře. O další bouři se můžete dočíst ve Skutcích apoštolů 27:13–38.

Existence Ninive: Podle archeologů existovalo Ninive již v roce 5000 př. n. l. Ninive bylo zmíněno na klínopisných tabulkách krále Gudey (kolem roku 2200 př. n. l.) a Hammurapiho (kolem roku 1700 př. n. l.). Lze tedy předpokládat, že Ninive bylo již v dávných dobách natolik významné, že bylo zmíněno v 1. knize Mojžíšově 10:11.

Velikost Ninive: Ninive bylo velkým městem již před Jonášovou dobou, takže zde není žádný problém. Kalah bylo město o méně než polovinu menší než Ninive a v roce 879 př. n. l. mělo 69 574 obyvatel.

Král v Ninive: Ninive se stalo hlavním městem Asýrie až za vlády krále Sennacheriba (705–681 př. n. l.), což bylo krátce po Jonášově době. Nicméně Ašurnasirpal II. (884/883–859 př. n. l.) a Šalmaneser III. (859–824 př. n. l.) patřili mezi krále, kteří část času pobývali v Ninive. Ninive bylo od roku 1100 př. n. l. jednou z královských rezidencí.

Král Ninive vs. Asýrie: Říše se nazývala Asýrie, nikoli Ninive, ale nebylo neobvyklé nazývat krále národa králem místa, kde pobýval. Například Achab je v 1. Královské 21:1 nazýván králem Samaří (nikoli Izraele), Achaziáš je rovněž v 2. Královské 1:3 nazýván králem Samaří (nikoli Izraele) a Ben-Hadad je v 1. Královské 15:18 a 2. Paralipomenon 16:2 nazýván králem Damašku (nikoli Aramu/Sýrie).

Rychle rostoucí tykev: Je pravda, že se pravděpodobně jednalo o zázračnou rostlinu. Nejrychleji rostoucí rostlinou v přírodě je bambus, který může vyrůst až o 91 cm (36 palců) za den.

Východní vítr: Na východním větru, který vane z hor, není nic fantastického.

Jak shrnuje Walter Kaiser v knize „Hard Sayings of the Bible“ (Těžko srozumitelné výroky Bible), str. 332–333: „Námitky proti této knize se tedy dají shrnout takto: obsahuje příliš mnoho zázraků!“

Otázka: V Jonášovi 1:1–3 se nikde neříká, že by Jonáš Bohu slovně řekl „ne“. Jak může být člověk ve svých činech vzpurný, aniž by použil slova?

Odpověď: Člověk nemusí nic říkat; stačí, když jednoduše jedná v rozporu s tím, co Bůh chce, a pokračuje v tom. Ať už je vzpurnost hlasitá nebo tichá, stále jde o vzpurnost.

Otázka: Proč přesně Bůh v Jonášovi 1:2 řekl, že chce, aby Jonáš kázal proti tomu? Jaké jsou podle vás tři důvody, které za tím stojí?

Odpověď: Bible uvádí, že to bylo proto, že se jejich bezbožnost dostala před Boží tvář. Tuto skutečnost lze chápat třemi způsoby.

1) Někteří by mohli vyslechnout Jonášovo kázání, pokání a poté pokračovat v následování Boha.

2) Jiní Ninivští by jasně uslyšeli, že Bůh je nespokojen s jejich bezbožností, a měli by větší důvod k soudu, protože byli varováni.

3) Ostatní, kteří nebyli Asyřané, by uslyšeli a viděli, že zničení prakticky neporazitelných Asyřanů bylo Božím dílem.

Obecně platí, že když Bůh varuje člověka nebo národ, je to dobrá věc, pokud činí pokání. Je to však pro ně pohroma, pokud varování uslyší a neuposlechnou ho. Více o tomto pojmu najdete v Jeremjášovi 42, zejména ve verších 42:19–22.

Otázka: Do kterého Tarsisu utíkal Jonáš v Jonášovi 1:3?

Odpověď: Existují tři města jménem Tarsis, což nabízí tři možnosti.

Nepravděpodobné: Tarsis (Tarsus) v Malé Asii: Jednalo se o středně velké přístavní město vzdálené asi deset mil (16 kilometrů) od Středozemního moře. O několik století později odtud pocházel apoštol Pavel. Nemělo by smysl, aby Jonáš cestoval na jih, aby se lodí dostal do tohoto vnitrozemského města, když tam mohl dojít pěšky.

Nejpravděpodobnější: Tarsis (Tartessus) ve Španělsku: Toto je pravděpodobnější místo. Tarsis, zmíněný u Herodota 4:152, se pravděpodobně nacházel západně od Gibraltaru, na území dnešního Španělska nebo Portugalska. V té době to bylo nejzápadnější civilizované město, s výjimkou olmécké civilizace v Mexiku. Tarsis byl založen Féničany v devátém nebo desátém století př. n. l. Právě do tohoto Tarsisu Jonáš prchal. Díky zlatu, stříbru a mědi, které se zde těží, patří tato oblast dnes k nejbohatším těžebním revírům ve Středomoří. To by byla nejvzdálenější vzdálenost od Ninive, kam by se Jonáš mohl rozumně dostat.

Nepravděpodobné: Tarsis na Sardinii: Fénické slovo „Tarsis“ pochází z akkadského slova znamenajícího „tavit“ nebo „být taveno“. V devátém století př. n. l. Féniciové dobyli na Sardinii město, kde se provozovalo tavení kovů, a nazvali ho rovněž Tarsis. Víme to díky nápisu na Norově kameni. Kromě názvu však neexistuje žádný další důvod spojovat toto město s Jonášem. Nebylo tak známé jako Tarsis ve Španělsku, ačkoli právě tento Tarsis pravděpodobně v dřívějších dobách dodával stříbro králi Šalomounovi.

Otázka: V Jonášovi 1:3 našel Jonáš „otevřené dveře“ v podobě lodi, na které mohl odplout. Kdo však ty otevřené dveře poskytl? Když narazíme na otevřené dveře, jak poznáme, zda je poskytl Bůh, nebo Satan?

Odpověď: Stejně jako Satan nabídl Ježíši „otevřené dveře“ k snadnější cestě k vládnutí nad světem, tak i nám může Satan připravovat otevřené dveře, abychom se pokusili vyhnout poslušnosti Bohu. Když uvidíte otevřené dveře, nemusíte jimi nutně projít. Nejprve se podívejte do Písma a pak se zeptejte Boha, zda je to právě to, co od vás chce.

Otázka: Proč se Jonáš v Jonášovi 1:3 snažil utéct před Bohem?

Odpověď: Písmo to neříká, ale můžeme spekulovat. Jonáš věřil v Boha, chtěl Boha uctívat a sloužit Mu a nepochybně Mu chtěl obecně poslouchat. V této konkrétní věci však Bohu poslechnout nechtěl; Jonáš nám dává nahlédnout do svého důvodu v knize Jonáš 4:2.

Jonáš nepochyboval o Boží moci, moudrosti ani lásce. Spíše Jonáš neměl rád kruté Asyřany, zatímco Bůh je miloval. Jonášovi se nelíbila tato Boží vlastnost – že Bůh i nadále miloval kruté a bezbožné. Je zajímavé, že Jonáše nelze omluvit tím, že neměl k dispozici všechny skutečnosti nebo že o Bohu nevěděl dost.

Jonáš se spíše rozhodl nenávidět krutost Asyřanů a vědomě se odvrátil od skutečnosti, že je Bůh miloval. Pokud je dnes něco na Bohu, co se vám nelíbí, je v pořádku být upřímný ohledně svého nedostatku. Pamatujte však, že to vy se musíte změnit, a všichni, kdo žijí v nebi, budou proměněni, a nemá smysl utíkat před svým konečným posvěcením.

Otázka: Proč se Jonáš v knize Jonáš 1:3,10 vydal do Joppy (dnešní Jaffa, součást Tel Avivu)? Proč mu nevadilo, že svůj důvod držel v tajnosti?

Odpověď: Zatímco v dnešním Libanonu a na pobřeží Sýrie bylo mnoho fénických přístavů, na izraelském pobřeží kromě Joppe nebylo téměř žádné místo vhodné pro přístav, dokud Římané o několik století později nepostavili umělý přístav v Cesareji. Jonáš by nemusel cestovat do Joppe, pokud by šlo o cestu po souši, ale pro plavbu po moři to byl nejbližší přístav.

Otázka: V Jonášovi 1:3–10 si Jonáš pravděpodobně myslel, že pokud se vydá dostatečně daleko opačným směrem, bude pro Boha efektivnější použít někoho jiného místo něj. Myslíme někdy podobně?

Odpověď: Je až příliš snadné si myslet, že Bůh má stejná omezení a způsoby jednání jako my. Izaiáš 55:8–11 však říká, že Boží myšlenky a cesty nejsou jako naše. Jeho slovo splní to, co pro něj zamýšlel.

Otázka: V Jonášovi 1:3–10 mělo v dobách Starého zákona jen velmi málo lidí Božího Ducha, díky němuž mohli prorokovat, ale když ho měl i Jonáš, jak mohl i on být neposlušný a odvrátit se od Boha?

Odpověď: Zeptejte se Baláma. Pokud vám Bůh dá zvláštní dar, ať už je jakýkoli, vaše povinnost poslouchat Boží příkazy se tím nijak nesnižuje. Vaše potřeba bdělosti, abyste zkoumali sami sebe, zda stále kráčíte v Pánu, pro vás nebyla odstraněna o nic více, než byla odstraněna pro Pavla a jeho původní čtenáře ve 2. Korinťanům 13:5–6.

Otázka: V Jonášovi 1:3–10 – nepovažujeme dnes někdy Boží vůli pro nás za švédský stůl s mnoha pokrmy, ze kterých si vybíráme jen to, co se nám líbí?

Odpověď: Švédský stůl je hostina s větším výběrem jídla, než kolik je člověk schopen sníst. Člověk si tedy vezme trochu toho, co má rád, a nic z toho, co mu nechutná. Chcete více dezertu, více masa nebo více svého oblíbeného ovoce? Výběr je zcela na vás. Ale skutečně sloužit Bohu je spíše jako být v armádě, kde jíte vše, co vám je dáno.

Někdy chtějí lidé sloužit Bohu „svým vlastním zvláštním způsobem“. Proč raději nesloužit Bohu Jeho způsobem? Způsob, jakým sloužíme Bohu, není pro každého stejný, protože máme různé duchovní dary. Společné však všem, kdo slouží Božím způsobem, je poslušnost tomu, co si přeje On, a ne tomu, co si přejeme my. Někdy toužíme vykonávat zbožnou službu, ale naše priority v životě nejsou Božími prioritami. Modlete se, aby vám Bůh ukázal své priority pro váš život, a zavazte se, že budete upřednostňovat Boží priority před svými vlastními.

Otázka: V Jonášovi 1:4–7 – když Bůh nechce, abychom se řídili pověrami nebo spoléhali na štěstí, proč tedy losování námořníkům pomohlo? Je losování obecně dobrá věc?

Odpověď: Losování není nutně dobrým způsobem, jak získat informace. Obecně platí, že když v Bibli něco dělají nevěřící, i když Bůh požehná jejich [možná] mylným snahám, neznamená to, že by to měli napodobovat i věřící.

V Bibli někdy losovali i věřící. Například apoštolové losovali, a to bylo zaznamenáno, aniž by to bylo schvalováno či kritizováno, ve Skutcích 1:24–26.

Otázka: Jaký byl v Jonášovi 1:5 hlavní smysl té plavby? Proč by vyhazovali náklad do moře?

Odpověď: Velké lodě mohly přepravovat několik cestujících, ale hlavním smyslem rušné středomořské lodní dopravy byl náklad. Když vyhazovali přes palubu zboží, které mělo být prodáno v cílovém přístavu, zbavovali se tím vlastně hlavního smyslu celé plavby. Z finančního hlediska by to pro majitele znamenalo katastrofu. Vyhozením nákladu by se loď odlehčila, což by ji zvedlo výš nad hladinu, a tím by získali větší bezpečnostní rezervu pro případ, že by se loď začala plnit vodou. Také by se tím mírně snížila pravděpodobnost, že by loď narazila na skryté skály.

Otázka: Jakým způsobem zde v Jonášovi 1:6 tento prorok spal?

Odpověď: Jonáš se zjevně příliš nezajímal o to, že se nachází mimo Boží vůli. Jonáš spal hlubokým spánkem, a to minimálně ve třech smyslech.

Fyzicky: Buď byl Jonáš fyzicky tak vyčerpaný, že prospal i tuto silnou bouři, nebo mu Bůh dal hluboký spánek, aby si odpočinul, protože to byl nejpohodlnější spánek, jaký by měl po dlouhou dobu.

Duchovně: Jonáš byl věřící, jehož vůle se otevřeně vzpírala Bohu. Efezským 5:14 také hovoří o tom, jak je důležité, aby věřící duchovně nespali.

Intelektuálně: Pokud vám Bůh přímo přikáže něco udělat, každé dítě, které následuje Boha, ví, že Bůh je schopen vás zastavit, pokud neuposlechnete. Možná si Jonáš myslel, že Bůh ho prostě ignoruje, pokud se „dostane mimo dosah“ Ninive.

Otázka: Byl v Jonášovi 1:6 kapitán nepřátelský vůči pravému Bohu? Vzhledem k tomu, že kapitán zjevně nevěřil v jediného pravého Boha, proč by chtěl, aby se Jonáš modlil k jeho Bohu? Mají dnes někteří lidé podobný postoj?

Odpověď: Víra mnoha lidí je „eklektická“. Kapitán si myslel, že to nemůže uškodit a že by to mohlo pomoci. Někteří lidé Boha přímo neodmítají, ale spíše chtějí přidat jediného pravého Boha k svým ostatním božstvům. Mnoho raných křesťanů bylo zabito nikoli proto, že uctívali Boha, ale spíše proto, že odmítali uctívat kohokoli jiného kromě Boha.

Otázka: V čem se Jonáš 1:7 podobá příběhu o mudrcích z Matouše 2:1–3?

Odpověď: Bůh může použít jakékoli prostředky, aby nevěřící získali informace. Například když mudrci následovali hvězdu, neznamená to, že by křesťané měli hledat Mesiáše v hvězdách.

Bůh nikdy neřekl, že by byl omezen pouze na používání dobrých prostředků k přivádění lidí k sobě. Někdy Bůh používá skutečně zlé prostředky, jako například babylonskou armádu (Habakuk 1:6,13). Bůh může použít nemoci, zlé lidi a dokonce i neúmyslný hřích (jako v případě tří králů), aby přivedl lidi k sobě.

Nejpodivnější ze všeho je, že Bůh použil úmyslný, vědomý hřích věřících k záchraně těch samých věřících. O tom si můžete přečíst v příběhu o Josefovi a jeho bratrech v 1. knize Mojžíšově 37 a 50, a zejména v 1. knize Mojžíšově 50:20. Ve skutečnosti Bůh dokáže vše obrátit k dobrému (Římanům 8:28) a ke svým záměrům (Efezským 1:11).

Závěrem lze říci, že stejně jako to, že Bůh využil únos Josefa pro své záměry, neospravedlňuje únos, tak ani to, že Bůh využívá astrologii pro své záměry, neospravedlňuje astrologii.

Otázka: Co znamená ve Jonášovi 1:8 výraz „čím se živíš / jaké je tvé povolání“?

Odpověď: Může to znamenat „čím se živíš (jako povolání)“, nebo to může znamenat „co děláš (na této lodi)“.

Otázka: Proč se v Jonášovi 1:8–10 lidé zalekli, když Jonáš řekl, že uctívá Toho, kdo stvořil moře a zemi? Oni přece stejně neuctívali jediného pravého Boha.

Odpověď: Nevěřili v jediného pravého Boha, ale zjevně Ho ani zcela nevylučovali. Pohané měli sklon přijímat nové božstva, a pokud se tvrdilo, že On stvořil moře, pak by s tímto Bohem za daných okolností bylo třeba počítat. Někteří lidé jsou takoví i dnes. Nepřijímají jediného pravého Boha, ale ani Ho nevylučují. Rádi se drží na střední cestě.

Otázka: Měli ti muži v Jonášovi 1:11–15 pravdu, když hodili Jonáše přes palubu, což se jevilo jako jistá smrt?

Odpověď: Normálně ne. Ale byli zoufalí, a když jim to Jonáš řekl, udělali to, co považovali za nutné. Může se zdát kruté, že je Bůh donutil hodit Jonáše přes palubu do zdánlivě jisté smrti, ale Bůh to použil k tomu, aby přinesl život mnoha pohanům.

Otázka: Stali se námořníci v Jonášovi 1:16 věřícími v pravého Boha?

Odpověď: Písmo to výslovně neuvádí. Buď:

a) obrátili se a uctívali pouze pravého Boha,

b) nyní pouze velmi uctívali pravého Boha a přinášeli mu oběti, přičemž zároveň pokračovali v obětování svým modlám.

Otázka: Jak mohli být námořníci v Jonášovi 1:16 přivedeni k úctě k pravému Bohu skrze Jonášovu neposlušnost?

Odpověď: Bůh někdy koná zázraky podivnými způsoby, že ano? Bůh nejenže dokáže použít dobré věci k tomu, aby z nich vzešlo dobro, ale Římanům 8:28 říká, že Bůh vše působí k dobrému těm, kteří Ho milují. Efezským 1:11 dokonce jde tak daleko, že říká, že Bůh vše působí podle rady své vůle. I věci, které Bůh nechtěl, je Bůh stále dost mocný na to, aby je využil jako součást svého plánu.

Otázka: Co se stane, když zbožný člověk nebo zbožný národ již nechce dělat to, co Bůh chce, jak je uvedeno v Jonášovi 1:16–17?

Odpověď: Může to být různě. Bůh se může rozhodnout zasáhnout, aby dané osobě ukázal, jak důležitá je její práce v Pánu. Nebo může Bůh podniknout nepříjemné kroky a pokárat člověka, aby se k Němu vrátil. Nebo s ním může Bůh skončit a už ho nepoužívat, jako s nepoužitelným nástrojem. Nebo může Bůh udělat vše výše uvedené, postupně, v závislosti na naší reakci.

Otázka: Proč si myslíte, že v knize Jonáš 1:17–2:1 Bůh nečiní vždy to, co je nejúčinnější?

Odpověď: Bůh se nemusí spěchat; má všechen čas světa. Bůh nemusí shromažďovat moc; je již všemocný. Bůh nemusí získávat další informace; již ví vše. Boha zajímá proces, a ne pouze konečný výsledek.

Otázka: Byla v knize Jonáš 1:17–2:1 ta velká ryba odpovědí na Jonášovu modlitbu?

Odpověď: Ne, protože podle Jonáše 2:1 byl Jonáš již uvnitř ryby, když se začal modlit.

Otázka: Jak by v Jonášovi 1:17 a Matoušovi 12:40 mohla jít o velrybu, když pouze vorvani mají hrdlo dostatečně velké na to, aby spolkli člověka celého, a vorvani ve Středozemním moři nežijí?

Odpověď: Existují čtyři možnosti.

1. Židovské ryby jsou různé druhy velkých mořských okounů. Podle Encyklopedie Britannica, sv. 12, 1972, str. 1040, mnohé z nich dosahují hmotnosti 500 až 700 liber a délky 7 až 12 stop.

2. Žraloci velrybí (Rhincodon typus) již spolkli lidi, kteří byli později nalezeni živí v jejich žaludcích.

3. Vorvani dokážou spolknout velké předměty vcelku. Jeden dokonce spolkl 15-foot žraloka. Tuto událost zdokumentoval Frank T. Bullen v knize „The Cruise of the Cachalot Round the World after Sperm Whales“ (1898).

V roce 1771 byl Marshall Jenkins spolknut vorvaňem. James Bartley byl rovněž spolknut vorvaňem v roce 1891. Říjnové číslo časopisu *Princeton Theological Review* z roku 1928 ukazuje, že některé podrobnosti Bartleyho příběhu jsou nepřesné, avšak důkazy o nepřesnosti některých detailů tento příběh nevyvrací. Více o těchto dvou událostech najdete v knize *Bible Difficulties and Seeming Contradictions* na str. 95.

Ačkoli se vorvani ve Středozemním moři běžně nevyskytují, jsou schopni uplavat velké vzdálenosti a Bůh mohl jednoho z nich přivést až do Středozemního moře. Asimovovo odmítnutí existence vorvaňe ve Středozemním moři předpokládá, že neexistuje žádný Bůh, který by události způsoboval.

4. Jednalo se o jedinečnou rybu, kterou Bůh speciálně připravil pro tento účel. Možná to však nebylo nutné, protože existují další tři druhy ryb, které jsou nejen teoreticky schopné spolknout člověka zaživa, ale které to skutečně udělaly.

Existují i další zprávy o lidech, které spolkla zaživa nějaká velká ryba a kteří to přežili, aby o tom mohli vyprávět. Jedním z nich byl námořník u pobřeží Nové Anglie v 19. století. Novější případ se objevil v deníku The Dallas Morning News v 70. letech 20. století v Mexickém zálivu.

Otázka: V jakém smyslu by se Jonášův zážitek v knize Jonáš 2 mohl podobat tomu, jak Pavel v 1. Korinťanům 5:4–5 vydal nemorálního bratra Satanovi?

Odpověď: Pavel vydal nemorálního bratra Satanovi jako prostředek k disciplinárnímu trestu. Satana lze v tomto kontextu považovat za neochotného služebníka Nejvyššího Boha. Pro nemorálního bratra by to bylo nepříjemné, ale mohlo by ho to natolik otřást, že by se chtěl kát.

Být pod Boží kázní může být jako jít na ryby, až na to, že vy jste tou návnadou. Písmo mlčí o tom, zda Jonáš po tom všem ještě někdy chtěl jít na ryby.

Otázka: Jak byste na základě Jonáše 2 vysvětlili bezbožnému nebo nemravnému nevěřícímu (či věřícímu) důležitost poslušnosti vůči Bohu?

Odpověď: Významný biblický učitel Chuck Swindoll poznamenal, že z lidí žijících v nemravnosti, kterým poskytoval poradenství, se mnozí soustředili výhradně na potěšení přítomnosti. Možná byste chtěli, aby viděli současné důsledky u lidí kolem sebe, a to jak u těch, kteří o tom vědí, tak u těch, kteří to pravděpodobně zjistí později. Požádejte je, aby přemýšleli o budoucnosti a o tom, jak se za to budou zodpovídat před Bohem. Požádejte je, aby přemýšleli o svých odměnách v nebi nebo o ztrátě těchto odměn. Má věčná odměna v nebi menší hodnotu než krátkodobé potěšení z hříchu, po kterém následuje pocit viny? Pokud je však tyto věci vůbec nezajímají, možná by se neměli zabývat odměnami v nebi. Měli by se spíše starat o to, jak uniknout věčným plamenům ohnivého jezera ve druhé smrti. Pokud se o tyto věčné věci nezajímají, pak možná od počátku nikdy neměli věčné spasení.

Otázka: Jaká je v Jonášovi 2 jedna klíčová výhoda, když ležíte na zádech a jste na dně? Byla ve vašem životě chvíle, kdy jste leželi na zádech a Bůh to využil?

Odpověď: Jednou z klíčových výhod je, že nemáte kam se dívat, než nahoru. Někdy musí Bůh lidi srazit na záda, než se k Němu vzhlédnou.

Otázka: Byl Jonáš v Jonášovi 2:2 opravdu v pekle?

Odpověď: Hebrejské slovo, které se zde používá, je „šeol“, což obecně znamená „hrob“, nikoli peklo.

Otázka: Opravdu Jonáš v Jonášovi 2:2 zemřel?

Odpověď: Ne, nezemřel. Někteří křesťané, jako například J. Vernon McGee, tvrdí, že to naznačuje, že Jonáš v té rybě skutečně zemřel a Bůh ho vzkřísil z mrtvých. R. A. Torrey ve své knize „Difficulties in the Bible“ (str. 115–116) také považuje za pravděpodobné, že Jonášovi bylo dovoleno zemřít.

Jonáš však nezemřel, protože kdyby zemřel, kam by se pak dostal? Kdyby Jonáš šel do ráje, kam šli spravedliví, byl by tam šťastný a nechtěl by odtud odejít. Kdyby z nějakého důvodu šel do vězení, kam šli nespravedliví, pak by studená, mokrá voda byla tou poslední z jeho starostí. Výraz „sestoupit do Šeolu“ je poetickou metaforou pro doslovné pohřbení v moři. Jonáš si uvědomil, že tato ryba se stane jeho doslovnou rakví, pokud ho Bůh nezachrání. Tento názor uvádí NIV Study Bible na str. 1367.

Bez ohledu na to se všichni křesťané shodují, že kdyby Bůh chtěl, mohl Jonáše v té rybě zachránit, nebo ho nechat zemřít a poté ho v té rybě vzkřísit.

Otázka: Jak mohl Jonáš v Jonášovi 2:2–9 po této traumatické zkušenosti modlit se tak výmluvně?

Odpověď: Zatímco se jeho kůže bělila a byla trávena, měl Jonáš spoustu času, bez vnějších rozptýlení, aby zvážil své cesty a hovořil s Bohem. Je snazší sestavit modlitbu, když se život kolem vás rozkládá. Jonáš mohl svou modlitbu „vyleštit“. Jonášova modlitba však mohla být jak vybroušenou odpovědí, tak i prosbou „z útrob“ – tedy z útrob té ryby.

Otázka: Jakou trvalou vlastnost měl Jonáš podle Jon 2:4, 6, 7–8? Jak můžeme tuto vlastnost v sobě pěstovat?

Odpověď: Navzdory Jonášovu špatnému postoji, nedostatku lásky a neposlušnosti měl Jonáš stále velkou víru, že ho Bůh zachrání a že znovu uvidí Boží chrám, alespoň v nebi. I když Jonášův život pomalu vyprchával, měl naději, že znovu uvidí Boží chrám a bude Bohu znovu přinášet oběti.

Otázka: Jak v Jonášovi 2:6 země Jonáše uvěznila?

Odpověď: Představte si Jonášovu tíživou situaci, když věděl, že se nachází hluboko pod zemí i pod mořem. Prožíval něco, co by se dalo nazvat hlubokým pocitem klaustrofobie. Jonášův poetický jazyk ve verších 2:5–6 zmiňuje, že byl hlouběji než kořeny nejvyšších hor v moři.

Pokud se dnes někdo cítí na samém dně, pamatujte, že ležet na zádech má jednu výhodu: snáze se dá vzhlížet vzhůru. Prorok, který to věděl lépe, se zjevně vzepřel Bohu a utekl. Jonáš byl přísně potrestán, ale čas plynul a Jonáš byl obnoven a Bůh ho opět použil.

Otázka: Jak v Jonášovi 2:8 lidé, kteří lpí na modlách, opouštějí Jeho milující oddanost / přicházejí o to, co by mohlo být jejich? A co předurčení?

Odpověď: „Předurčen“ je biblický pojem (Římanům 8:29; Efezským 1:11), ale to NEZNAMENÁ, že Bůh nese vinu za to, že někdo nepůjde do nebe. Lidé v pekle nemohou upřímně říci: „Bůh mě k tomu donutil“, „je to Boží vina“ nebo „Bůh mi nedal žádnou příležitost“. Mohou pouze říci, že to byla jejich vlastní vina, a i kdyby neměli veškeré poznání, které mohli mít, odmítli pravdu, která jim byla dána.

Otázka: Jakými různými způsoby jsou modly v Jonášovi 2:8 bezcenné?

Odpověď: Jsou bezcenné fyzicky, duchovně i z hlediska svého vlivu.

Fyzicky jsou modly bezcenné; i když se kus dřeva jen spálí, poslouží k lepšímu účelu než modla.

Duchovně odvádějí pozornost od pravého Boha.

Modly jsou bezcenné i tím, že mají zhoubný vliv. Lidé, kteří je uctívají a věří v ně, se stávají bezcennými i duchovně.

Otázka: Myslíte si, že v Jonášovi 2:9–10 zde Bůh trpělivě na něco čekal? Myslíte si, že Bůh na něco čeká ve vašem životě?

Odpověď: Bůh nijak nenaznačil, že by něco udělal „pokud“ by Jonáš něco udělal. Když Jonáš projevil lítost nad tím, že se ocitl v břiše velké ryby, Bůh ho vyslyšel. Když Jonáš „obnovil svůj slib“ a řekl Bohu, že splní to, co má udělat, Písmo nám dále říká, že Jonáš byl venku z ryby na suché zemi.

Otázka: V knize Jonáš 3:1–2 Jonáš neuposlechl a zklamal Boha, a to zřejmě způsobem, který Bůh považoval za závažný. Jak by někdo, kdo takhle neuposlechl Boha, mohl Mu někdy znovu sloužit, a to zejména tím, že by ostatním říkal, že se musí kát a obrátit se k Bohu?

Odpověď: Síla poselství nespočívala v Jonášově poslušnosti ani v ničem, co se Jonáše týkalo. Síla poselství spočívala v Bohu. Jonáš už nemohl nic změnit na své minulé neposlušnosti, z níž činil pokání. Nyní nastal čas, aby se vzchopil a šel dál, jenže tentokrát směrem, který určil Bůh, a ne on sám.

Jonáš věděl, co to znamená činit pokání, a mohl to říkat i ostatním, i když možná s menším utrpením, než jaké zažil on sám.

Otázka: Měl Jonáš v Jonášovi 3:1 čekat, až ho Bůh znovu pověří úkolem?

Odpověď: Obecně ano, protože bychom měli být v neustálém spojení s Bohem a vždy Ho prosit, aby nám ukázal, zda nejdeme tou nejlepší cestou. Možná nejdeme špatným směrem, ale možná také nejdeme cestou, kterou pro nás Bůh zamýšlí.

V Jonášově případě je to však sporná otázka, protože Bůh zjevně promluvil hned. Je možné, že po odvrácení se od Boha by Boží služebník, jako byl Jonáš, potřeboval potvrzení od Boha, než by pokračoval ve službě, kterou mu Bůh svěřil předtím, než se odvrátil. Bůh mu to zajistil.

Otázka: Zdálo se v Jonášovi 3:2, že by Jonáš měl obzvláštní obavy z toho, že ještě nemá poselství, které má hlásat? Měli bychom mít obavy, pokud nás Bůh povolá ke službě a věci pro nás nejsou ještě zcela naplánované?

Odpověď: Vůbec ne. Bůh zřejmě chtěl, aby Jonáš promluvil k Ninivským více, než to chtěl sám Jonáš. Bůh, který Jonáše dopravil až sem, který se o Ninivské tak staral, že raději poslal velkou rybu, než aby nechal Jonáše uprchnout, jistě nezklamal a dal Jonášovi slova, která měl říci, až nastane čas, kdy budou potřeba.

Otázka: Jak to, že Ninive bylo podle Jonáše 3:3 a 4:11 tak velkým městem s 120 000 obyvateli?

Odpověď: Podle Wycliffe Bible Dictionary (str. 1208) bylo město Kalah méně než poloviční velikosti Ninive a v roce 879 př. n. l. mělo 69 574 obyvatel. (Toto tvrzení vychází z nápisu Ašurnasirpala II. (883–859 př. n. l.), v němž pozval 69 574 obyvatel Nimrudu na hostinu.)

Tři dny však neznamenají přímou chůzi otevřeným terénem, ale čas potřebný k procházení městem a jeho okolím. Město o průměru 16 mil (26 kilometrů) by mělo obvod asi 50 mil (80 kilometrů) a mohlo by pojmout asi 600 000 lidí.

Otázka: Myslíte si, že se Jonáš v Jonášovi 3:3–4 cítil v bezpečí, když šel do takového krví nasáklého města?

Odpověď: Jonáš se pravděpodobně cítil bezpečněji mezi bezbožnými Ninivčany, kteří se oddávali mučení, když byl v Boží vůli, než by se cítil sám s Bohem, když byl Bůh na něj rozhněván. Při cestě do Ninive se tedy Jonáš pravděpodobně cítil bezpečněji a možná i v suchu. Stejně tak jsme my i naše nebeské odměny v bezpečí více, když jdeme na nebezpečné místo a následujeme Boží vůli, než když hrajeme na jistotu a snažíme se před Bohem utéct. Doufejme, že tuto lekci pochopíme rychleji než Jonáš.

Otázka: Co je zajímavého na Božím jménu v Jonášovi 3:5?

Odpověď: Až do Jonáše 3:4 se jako jediné jméno pro Boha používalo Hospodin (Jahve), s výjimkou námořníků, kteří používali slovo elohim, když mluvili o bozích obecně. Od Jonáše 3:5 se slovo elohim používá k označení pravého Boha.

Otázka: Co je to v Jonášovi 3:5, 6, 8 „vřecovina“?

Odpověď: Žíněné roucho byla hrubá látka, která se nosila nepohodlně. Lidé ji nosili jako znamení hlubokého smutku a pokání.

Q: Proč je v Jonášovi 3:6 král nazýván králem Ninive?

Odpověď: Byl králem Asýrie, nejen Ninive. Můžeme uvažovat o dvou důvodech.

Jonášův pohled: Jonáš přišel do Ninive, sídla asyrského krále. Bez ohledu na země, které Asýrie dobyla a které zpochybňovaly její vládu, byl králem Ninive.

Z pohledu Jonášových čtenářů: Jelikož byl králem Asýrie, byl králem asyrských měst. Bylo jednodušší – a přesto správné – nazývat ho prostě králem místa, kam Jonáš přišel.

Nebylo neobvyklé označovat krále podle jeho hlavního města. V 1. Královské 21:1 je Achab, král Izraele, nazýván králem Samaří. Stejně tak je Achaziáš, král Izraele, v 2. Královské 1:3 také nazýván králem Samaří a Ben-Hadad, král Aramu, je ve 2. Paralipomenon 24:23 označován pouze jako král Damašku.

Otázka: Co podle vás představuje v Jonášovi 3:6 úplně první krok k pokání?

Odpověď: Jako znamení své pokory před Bohem vstal král ze svého trůnu. Prvním krokem k pokání je vstát ze svého trůnu, uznat, že nejsme a nechceme být pány svých vlastních životů, a místo toho budeme dělat to, co Bůh chce, a přestaneme dělat to, co Bůh nechce.

Otázka: Proč by v Jonášovi 3:7 měl být výnos vydán králem a jeho šlechtou a proč by šlechta chtěla půst?

Odpověď: Asýrie byla vojenský stát a její šlechtici byli vojenští velitelé. Kdyby král ztratil podporu svých vojenských velitelů, dlouho by se neuchoval při životě. Šlechtici by se chtěli vyhnout morové ráně, protože kdyby se rozkřiklo, že řady armády byly zdecimovány mnoha umírajícími a nemocnými vojáky, mohlo by to posloužit jako záminka pro mnoho lidí, kteří se chtěli Asýrii pomstít, aby proti ní vytáhli. Obyvatelé Urartu se spolu s Mannai a Madai spojili a mezi lety 782 a 745 př. n. l. posunuli své hranice na méně než sto mil od Ninive.

Otázka: Jak v Jonášovi 3:7 přimějete ostatní lidi k pokání?

Odpověď: Pro asyrského krále to bylo snadné – stačilo vydat prohlášení a následně potrestat každého, kdo by ho neuposlechl. To dnes u nás nefunguje. Kromě toho však král vstal ze svého trůnu a šel příkladem tím, že sám držel půst a oblékl si žíněný oděv. Dnes můžeme lidem říkat, že se musí pokát, jít jim příkladem a povzbuzovat je k pokání.

Otázka: Jak bychom dnes mohli metaforicky obléknout žíněný pytel, jak je uvedeno v Jonášovi 3:7?

Odpověď: Mohli bychom se obléknout do smutečního oděvu, nosit černou smuteční pásku nebo se vzdát něčeho, co je za normálních okolností v pořádku, jako znamení našeho smutku nad ztrátou určité osoby nebo národa. Naše sdělení slyší jak Bůh, tak i ostatní lidé, a my komunikujeme nejen slovy.

Otázka: Proč v Jonášovi 3:7 Asyřané chtěli, aby i zvířata projevila pokání?

Odpověď: I když zvířata samozřejmě nemohla vědět, co se děje, šlo o zoufalý pokus, který Asyřané vymysleli, aby projevili svůj smutek a usmířili Boha. V minulosti již zažili dvě pohromy a pověrčiví Asyřané byli svědky slunečního zatmění. Není to jediný případ, kdy lidé v této oblasti truchlili společně se zvířaty. Historik Herodotus ve svém díle „Historie“, kniha 9, kap. 24, str. 292–293, vypráví o pozdější události, kdy si Peršané oholili hlavy a ostříhali hřívy svých koní a mul po smrti Masistiuse, velitele jízdy, který padl v bitvě proti Řekům.

Otázka: V Jonášovi 3:8, vyslyšel Bůh modlitbu/volání těchto nevěřících? Modlili se za spasení?

Odpověď: Ačkoli nevíme, za co všechno se modlili, víme, že se modlili, aby Bůh odvrátil hrozící katastrofu od nich.

Otázka: Jakou jistotu měli v Jonášovi 3:9, že jejich pokání bude mít vůbec nějaký vliv na jejich budoucí osud?

Odpověď: Ninivští neměli žádnou jistotu, pouze naději. Věděli, že Bůh je na ně rozhněván kvůli jejich kruté bezbožnosti, a věděli, že Bůh chce, aby s tím přestali a činili pokání. Dnes máme mnohem větší jistotu. Bůh nás zachrání, když činíme pokání a přijdeme k Němu. Někdy však můžeme i v tomto životě stále trpět následky svých hříchů.

Otázka: Je v Jonášovi 3:9 dobré vyprávět nevěřícím o Božím prudkém hněvu?

Odpověď: Ano, v tomto případě jim to pomohlo činit pokání.

Otázka: Proč v Jonášovi 3:10 Bůh přiměl Jonáše, aby prorokoval, že Ninivští budou zničeni, a pak byli ušetřeni?

Odpověď: Boží povaha se nemění a Boží konečná vůle se nemění. Boží zjevená vůle vůči jednotlivci či národu se však mění, když se lidé změní a činí pokání, jak ukazuje Jeremjáš 18:1–11.

V Bibli existuje řada dalších příkladů, včetně Genesis 20:3–7, 2. Královské 20:1–6 a dokonce i předpověď, že se Boží zjevená vůle vůči nim změní, jak uvádí Deuteronomium 28:68.

Z historického hlediska je třeba poznamenat, že na tuto otázku zřejmě poprvé odpověděl kolem roku 207 n. l. Tertullianus ve svém spise „Proti Marcionovi“, kniha 2, kap. 23, str. 315.

Více informací najdete v rozboru textů Genesis 20:3–6; Exodus 33:5–6; Deuteronomium 20:17; Jeremjáš 15:6 a Jonáš 4:1–2.

Otázka: Proč se Ninivští v Jonášovi 3:10 pokání?

Odpověď: Podle novějších zpráv o lidech, kteří přežili po tom, co je spolkla ryba z čeledi žralokovitých, vypadá jejich kůže velmi vybledle. Jonáš nepochybně musel mít podivný vzhled, když přišel do Ninive. Bůh možná využil i několik dalších faktorů před Jonášovým příchodem kolem let 758–757 př. n. l.

Mor v Ninive v roce 765 př. n. l. I ta nejmocnější armáda na světě byla bezmocná tváří v tvář moru.

Zatmění 15. 6. 763 př. n. l. Starověcí lidé se zatmění obávali a Asyřané i další národy byli v roce 763 př. n. l. svědky slunečního zatmění. I skeptická publikace Asimovův průvodce Biblí (str. 636) uznává, že k zatmění tehdy došlo.

Další mor v Asýrii v roce 759 př. n. l. Stalo se to pouhý jeden až dva roky před Jonášem.

Otázka: Jak se v Jonášovi 3:10 Bůh odvrátil od zla, které slíbil, že způsobí?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit dva body.

1. Slovo „zlo“ má v hebrejštině dva významy: morální zlo a fyzická újma a bolest.

2. Ačkoli Bůh nemění svůj názor (Numeri 23:19 a 1. Samuelova 15:29), Jeho zjevená vůle vůči určitému lidu se mění, když se změní jejich postoj. Více příkladů k tomuto tématu najdete v rozboru Jonáše 3:10.

Muslimy by nemělo překvapovat, že pojem „zlo“ může znamenat újmu, a ne pouze morální zlo. Tento pojem se v tomto smyslu používá i v jejich vlastních spisech, konkrétně v Buchárího hadísech, svazek 3, kniha 29, kapitola 7, č. 56, str. 35.

Otázka: Proč by v Jonášovi 3:10b měl Bůh mít soucit s tak zlým lidem, zatímco Jonáš ne?

Odpověď: Ačkoli je Bůh stvořil a udržoval při životě, stejně jako činí se všemi lidmi, to nejsou hlavní důvody. Hlavním důvodem je, že je Bůh miloval, staral se o ně a má soucit se vším, co stvořil, jak uvádí Žalm 145:9, 13b, 17.

Otázka: Jak se může změnit naše srdce, když není v souladu s Božím srdcem, jak je uvedeno v Jonášovi 3:10b?

Odpověď: Duch Svatý může působit tak, aby změnil naše srdce; jako věřící však máme také odpovědnost být poddajní a vnímaví vůči Bohu.

Otázka: Proč přesně byl Jonáš v Jonášovi 4:1–2 tak rozhněvaný, že Ninivští byli ušetřeni? Bylo to především proto, že se jeho slova nenaplnila, nebo proto, že chtěl vidět Ninivské zničené?

Odpověď: Mohlo to být obojí. Myšlenka, že se jeho prorocká slova naplní, byla pro něj důležitější než životy Ninivských. Na druhou stranu, protože věděl, jak krutí a válkychtiví Ninivští byli, a možná i věděl, že je jen otázkou času, než zaútočí na Izrael, nechtěl, aby byli ušetřeni právě z tohoto důvodu.

Otázka: V Jonášovi 4:1–2, bez ohledu na důvod, proč byl Jonáš rozhněvaný, přikládal Jonáš splnění svých slov větší váhu než životům Ninivských? Existují v Bibli nebo v dnešní době nějaké příklady, kdy nám záleží více na našich slovech než na lidech?

Odpověď: Jefté se mýlil, když mu více záleželo na dodržení svého unáhleného slibu než na vlastní dceři. Herodesovi záleželo více na splnění slibu daného Salome než na životě Jana Křtitele.

Otázka: V Jonášovi 4:1–2: Vydávají někdy praví proroci falešná proroctví?

Odpověď: Ne. V knize Jonáš 3,4–10 Jonáš prorokoval, že Ninive bude kvůli své bezbožnosti zničeno do čtyřiceti dnů. Když se však všichni hromadně pokání, Bůh na ně nepřivolal katastrofu, kterou jim hrozil. Když se změní vůle lidu, změní se i Boží zjevená vůle vůči tomuto lidu.

Toto prorokované zničení bylo způsobeno tím, že se z své bezbožnosti nekáli. Je implicitně podmíněno jejich nekáním. Když se rozhodli činit pokání, Bůh neviděl v tu chvíli potřebu zničit Asýrii. Stejně tak, když Bůh prorokuje zkázu, můžeme se poučit, že soud může být odložen nebo zrušen, pokud se lid pokání. Tento princip, který umožňuje pokání tváří v tvář soudu, je jasně vyjádřen v Jeremjášovi 18:7–8.

Otázka: Proč se Jonáš v Jonášovi 4:1–2 mýlil, když nenáviděl Asyřany, když i David v Žalmu 139:21–22 řekl, že nenávidí ty, kdo nenávidí Boha?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zvážit čtyři body.

1. Asyřané k pravému Bohu necítili velkou nenávist; sotva věděli, kdo to je. V Jonášovi 4:11 Bůh hovoří o Ninivských tak, že nerozeznávají pravou ruku od levé, nebo jinými slovy, sotva rozeznávají dobro od zla.

2. Při výkladu Bible je třeba si osvojit jeden důležitý pojem. Žalmy jsou sbírkami modliteb a písní, které Bůh zachoval jako příklady pro nás. Zatímco vše, co Bůh v Žalmech (stejně jako ve zbytku Bible) říká, je pravda, ne vše, co v Bibli říkají lidé (nemluvě o Satanovi), je pravda. Bible spíše pravdivě zaznamenává to, co řekli. Například pokud by Achab řekl: „1 + 1 = 3“, a Bible by zaznamenala, že „Achab řekl: 1 + 1 = 3“, Bible by pravdivě a bezchybně zaznamenala nepravdivé tvrzení, které Achab pronesl.

3. Žalm 139 hovoří o nenávisti k Božím nepřátelům, zatímco Nový zákon říká, že máme milovat lidi. (Pamatujte, že Saul z Tarsu byl kdysi Božím nepřítelem.) David se tedy modlil modlitbou, která nebyla Boží dokonalou vůlí. Jak ukazuje Nový zákon, máme milovat i Boží nepřátele.

4. Z této modlitby v Žalmech si můžeme vzít ponaučení. Nebojte se modlit k Bohu cokoli, co cítíte. Bůh změní naše srdce. Dokonce i v posledním verši Žalmu 139 se David ptal Boha: „Zjisti, zda je ve mně nějaká urážlivá cesta; veď mě cestou věčnou.“ (BSB)

Otázka: V Jonášovi 4:1–2 měl Jonáš špatný postoj; proč tedy nebylo správné, aby odešel někam jinam, místo aby sloužil s takovým postojem?

Odpověď: V Jonášově případě spočíval problém v tom, že potřeboval změnit svůj postoj. Bůh jistě chtěl, aby Jonáš změnil svůj postoj, ale přikázal mu jít tak jako tak, bez ohledu na jeho postoj. Někdy se tvrdý postoj lidí může zmírnit, když se rozhodnou poslouchat Boha bez ohledu na své pocity.

Ve Filipským 1:15–18 Pavel hovoří o lidech, kteří kázali [pravé] evangelium z závisti a soupeření, a ne upřímně. I když tito lidé byli proti Pavlovi, Pavel přesto chválil Boha za jejich kázání, protože stále kázali pravé evangelium, i když z špatných pohnutek.

Otázka: Proč v Jonášovi 4:1, 4, 9b Jonáš pociťoval a zároveň si uchovával svůj hněv nad tím, co Bůh učinil?

Odpověď: Jonáš se nerozhněval jen na okamžik; Jonáš měl pocit, že má jakési právo na svůj hněv. Jak ukazuje Efezským 4:26, nikdy nemáme právo na svůj hněv.

Otázka: V Jonášovi 4:1, 4, 9 – kdy (pokud vůbec) máme právo být rozhněvaní na to, co Bůh učinil? Co to znamená, když jsme rozhněvaní na to, co Bůh učinil?

Odpověď: Jonáš neměl o nic větší právo než my na to, abychom se hněvali kvůli tomu, jak se někdo jiný rozhodne utratit své peníze. V konečném důsledku je náš hněv způsoben tím, že Bůh nejedná jako člen týmu, který hraje v našem týmu tak, jak si myslíme, že by měl. Zapomínáme, že Bůh není v našem týmu a že Bůh není na naší straně. My máme být v Božím týmu a na Boží straně.

Otázka: Co se podle Jonáše 4:1, 4, 9 stane, když se zlobíme na Boha? (Můžete si vzpomenout na Joba.)

Odpověď: Bůh to zvládne. Pokračujte v rozhovoru s Bohem a proste Ho, aby změnil vaše srdce tak, aby bylo v souladu s Jeho srdcem. Bůh zvládne i naše ostatní hříchy.

Otázka: V Jonášovi 4:2 se mnoho lidí hněvá na Boha, protože mají o Bohu nesprávný názor. Bylo tomu tak i v případě Jonáše?

Odpověď: Ne. Jonáš měl správný pohled na Boží moc a na to, že Bůh chce ustoupit a ušetřit. Jonáš však neměl lásku k Ninivským, které Bůh stvořil.

Otázka: Říká Jonáš v Jonášovi 4:3, že je tak rozhněvaný, až by nejraději zemřel, podobně jako to řekl Eliáš v 1. Královské 19:4?

Odpověď: Ne. V obou případech si mysleli, že věrně slouží Bohu, a cítili se osamělí. Eliáš však trpěl vyčerpáním a byl v depresi (ne rozhněvaný), protože se ho Jezábela snažila dostat a on byl v nebezpečí. Jonáš byl rozhněvaný, protože Ninivští byli ušetřeni a Bůh dal najevo svou nelibost vůči Jonášovi.

Otázka: Měli by věřící podle Jonáše 4:3, 8–9, Soudců 16:30 a 1. Královské 19:4 někdy prosit Boha, aby jim vzal život?

Odpověď: Bible na tuto otázku přímo neodpovídá, ale uvádí několik dobrých i špatných příkladů.

1. Žádný poslušný věřící v Bibli nikdy nespáchal sebevraždu. Saul nebyl poslušný v 1. Samuelově 31:4. Achitofel nebyl poslušným věřícím poté, co zradil Davida ve 2. Samuelově 17:1–23.

2. Samson v knize Soudců 16:30 požádal Boha, aby mu vzal život; ačkoli však Samson podnikl „sebevražednou misi“, neudělal nic jiného, čím by si vzal život.

3. Eliáš byl tak vyčerpaný, že se modlil, aby mu Bůh vzal život (1. Královská 19:4). Jonáš byl vůči Bohu tak rozhořčený, že ho prosil, aby ho zabil. Bůh však žádost ani jednoho z nich neschválil.

Otázka: Proč by se tento prorok v knize Jonáš 4:5 vydal na východ od Ninive, aby se tam posadil?

Odpověď: Řeka Tigris tekla na západní straně Ninive. Armáda napadající Ninive by pravděpodobně přišla z východu a Jonáš by ji jako první uviděl, kdyby seděl na východní straně. Možná měl Jonáš „dostatek víry“, aby viděl zničení Ninive. Boží působení však nezávisí na naší víře, ale na Jeho vůli.

Otázka: Proč by se Jonáš v Jonášovi 4:5–6 vystavoval slunci, když si postavil přístřešek?

Odpověď: Píše se tam, že si postavil přístřešek na východ od města, takže ho pravděpodobně zasáhlo odpolední slunce.

Otázka: O jaký druh tykve se jednalo v Jonášovi 4:6?

Odpověď: Písmo neuvádí, zda šlo o běžný druh rostliny, která zázračně vyrostla, nebo o druh rostliny, který jinak na zemi neexistoval. Skeptická publikace Asimov’s Guide to the Bible (str. 648) se domnívá, že šlo o ricinovník, který může dorůst do velikosti stromu.

Otázka: Proč by měl být Jonáš v Jonášovi 4:6 šťastný z té zázračně rostoucí révy?

Odpověď: Samozřejmě by měl radost z toho, že mu poskytovala stín. Ale více než to, zdálo se to být znamením, že mu Bůh věnoval zvláštní pozornost, že se těšil Boží přízni a že Bůh splní jeho slova. Když vám někdo dá hezký malý dárek, máte radost z jeho užitečnosti, ale obvykle máte ještě větší radost z toho, že na vás ten člověk vůbec myslel a dal vám dárek. Navzdory všemu, čím si prošel, mohl mít Jonáš radost z tohoto znamení, že byl ospravedlněn a že je nyní v Boží vůli.

Otázka: Proč by Bůh v Jonášovi 4:7, po všem, čím Jonáš prošel, poslal malého červa, aby zničil vinnou révu? Chce Bůh někdy něco zničit nebo nám něco vzít jen proto, že nám to dělá radost?

Odpověď: Bylo by to, jako by vám někdo dal hezký dárek a poté, co jste ho měli asi hodinu, přišel a záměrně ho zničil přímo před vašima očima. Jonášův postoj a doutnající hněv se projevily, a o to právě šlo. Jonáš už nebyl vlažný.

Otázka: Co víme o východních větrech v této části světa podle Jonáše 4:8?

Odpověď: Silný, horký východní vítr, který dnes v Palestině a Mezopotámii vane, se nazývá siroko. Může zvýšit teplotu o 16 až 22 stupňů Fahrenheita. Siroko je velmi suché a vysušuje jak kůži, tak rostlinstvo. Když přijde siroko, lidé utíkají do úkrytu. Siroko se sneslo na Jonáše, ale nevíme, zda vůbec zasáhlo Ninive, či nikoli.

Otázka: Proč by Bůh v Jonášovi 4:8 seslal východní vítr, aby Jonáše rozzlobil?

Odpověď: Jonáš seděl na východ od města, aby sledoval pohromu, která měla přijít a zničit Ninive. Bůh skutečně poslal „pohromu“, ale ne proto, aby zničil Ninive, nýbrž aby obtěžoval Jonáše. To se jeví jako docela přiměřený trest pro věřícího, jehož postoj Boha rozčiloval.

Otázka: Proč si Jonáš v Jonášovi 4:8–9 myslel, že má právo se rozhněvat kvůli té révě?

Odpověď: Jonáš si možná myslel, že s Bohem v břiše ryby tolik vytrpěl a že pro Boha tolik udělal, že Bůh má povinnost zachovat tu révu, kterou mu již poskytl. Jonáš možná přehlédl myšlenku, že Bůh chce spíše poslušnost než oběť. Bůh nám k ničemu není zavázán. Jsme tu proto, abychom sloužili Bohu a potěšili ho, ne naopak.

Otázka: V Jonášovi 4:8–11, i když je Bůh bezpochyby tím nejdůležitějším ve vašem životě, existují jiné věci, které jsou pro vás důležitější než ostatní lidé a jejich spasení?

Odpověď: Někdy můžeme dovolit, aby pro nás byly koníčky, zábava, rodina nebo dokonce církev a Boží dílo důležitější než Bůh.

Otázka: V Jonášovi 4:10–11 nešlo Bohu hlavně o révu ani o Jonášův hněv kvůli ní. Co bylo tím hlavním poselstvím, které se Bůh snažil Jonášovi prostřednictvím té révy sdělit?

Odpověď: Jonáš si mohl sehnat nějaké materiály a vytvořit si vlastní stín. Vinná réva sloužila pouze k tomu, aby Jonášovi odhalila, co se skrývá v jeho srdci.

Bůh v podstatě nazval Jonáše pokrytcem. Jonášovi na té révě záleželo, ačkoli se o ni nestaral ani ji neudržoval. Přesto se Jonáš rozhněval, když zjistil, že Bůh má starost o tyto Ninivany, které sám stvořil.

Otázka: V Jonášovi 4:11 se réva liší od modly. Tento druh révy je dobrá věc, kterou nám Bůh dává, a jakmile si na ni zvykneme, Bůh nám ji vezme, aby nás něčemu naučil. Byly ve vašem životě nebo v životech lidí, které znáte, nějaké příklady takové révy?

Odpověď: Mohlo by to být ve škole, v práci nebo v obchodních příležitostech. Pro svobodného člověka by to mohl být romantický vztah.

Otázka: Pokud je v Jonášovi 4:11 Bůh na prvním místě, ale vy milujete jiné věci více než jiné lidi, můžete přesto správně milovat Boha? (Viz 1 J 3:17; 4:12,20–21)

Odpověď: Ne. 1. Jan 3:17; 4:12,20–21 nám ukazuje, že ve skutečnosti nemilujeme Boha, pokud nemilujeme ostatní. Jan nám říká, že láska je spjata s poslušností vůči Bohu a Bůh nám přikazuje milovat ostatní. A to bez ohledu na to, zda se nám do toho chce, nebo ne.

Otázka: Jak se v Jonášovi 4:11 lišil počet obyvatel Ninive od jiných měst té doby?

Odpověď: Ninive bylo na svou dobu velmi velké. Samaří mělo asi 30 000 obyvatel a bylo větší než Jeruzalém. Tak velký počet obyvatel Ninive v té době pravděpodobně nemohl být uživen pouze zemědělstvím. Bylo to město, které žilo z dobývání a daní.

Otázka: Proč Bůh v Jonášovi 4:11 zmínil Jonášovi dobytek?

Odpověď: Většina lidí, kteří mají alespoň trochu soucitu, by chovala alespoň určitou laskavost vůči zvířatům, i když zvířata nerozlišují mezi dobrem a zlem. Lidé (včetně Ninivských) jsou důležitější než zvířata. Ninivští byli téměř stejně nevědomí ohledně Božích cest jako zvířata. Jelikož Bůh pečuje o to, co stvořil, neměl by se Bůh starat i o Ninivské?

Otázka: Změnil Jonáš v Jonášovi 4:11 někdy svůj postoj a začal mít rád Asyřany?

Odpověď: Mohlo to dopadnout jakkoli. Příběh nás nechává v nejistotě, a to pravděpodobně záměrně. Nicméně ten, kdo tuto knihu sepsal, jistě sdílel Boží postoj k této věci. Jelikož je pravděpodobné, že buď Jonáš toto zapsal sám, nebo to nadiktoval písaři, možná se Jonáš nakonec poučil.

Otázka: Máme v knize Jonáš nějaký mimobiblický důkaz o tom, že se Asyřané pokání?

Odpověď: Možná ano. Ačkoli skeptické dílo Asimovův průvodce Biblí (str. 647) tvrdí, že ne, ve skutečnosti důkazy existují. Asyrská armáda bojovala každý rok, až na to, že podivně právě v letech 758–757 př. n. l. zřejmě vůbec nebojovala. Ačkoli nelze dokázat, že Jonáš přišel právě v jednom z těchto dvou let, přišel přibližně v té době a Jonášovo kázání dobře vysvětluje, proč se celý národ profesionálních vojáků rozhodl dva roky nebojovat. Stalo se to buď za vlády Ašur-dana III. (asi 772–754 př. n. l.), nebo za jeho nástupce Ašur-nirariho V. (asi 754–746 př. n. l.).

Později se Asyřané vrátili ke svým starým zvykům a byli zničení v roce 612 př. n. l., jak prorokovali Nahum 2:1–3:9 a Sofoniáš 2:13–15.

Otázka: Kde byl v knize Jonáš pohřben Jonáš?

Odpověď: To nevíme. Existuje však tradice, že Jonáš byl pohřben v severozápadním Iráku, nedaleko města Ninive. Muslimové nad jeho hrobem postavili mešitu, kterou sunnitští muslimové z ISIS 24. července 2014 zničili.

Otázka: Je v knize Jonáš tento příběh opakem primitivní představy, že Bůh chce vyhladit nežidy, jako jsou Amalekité, jak tvrdí Asimovův Průvodce Biblí na str. 648?

Odpověď: Ne. Při zodpovězení této otázky je třeba zohlednit tři body.

Asyřané ještě nebyli nepřáteli Božího lidu. Naproti tomu Amalekité se již zavázali bojovat proti Božímu lidu a zabíjet ty, kteří zaostali.

Pozdější proroci, včetně Jonáše, nikdy nekritizovali dřívější zabíjení Kanaánců a Amalekitů.

Bůh skrze Mojžíše řekl, že nekananejské národy, včetně těch, které žily daleko, mohly být přáteli Izraelitů a uzavřít s nimi smlouvu.

Asimov tedy psal o údajném „obratu v pojetí“, zatímco ve skutečnosti zde panuje naprostá shoda mezi duchem i literou spisů Mojžíše a Jonáše.

Otázka: Jaké klíčové otázky si můžeme po přečtení knihy Jonáš položit nejen Jonášovi, ale i sami sobě?

A: Uvědomte si, že nikdy nejste příliš zralí na to, abyste přestali chránit svou víru. Existují čtyři klíčové otázky, které bychom si mohli položit ohledně Jonáše. Když se však ptáme na Jonáše, můžeme se ptát i na sebe samé.

Může se Jonáš vzdálit od Boží vůle natolik, aby na něj Bůh zapomněl?

Může Jonáš klesnout tak hluboko, že by ho Bůh opustil?

Bylo pro Jonáše příliš pozdě, aby znovu účinně sloužil Bohu?

Mohl Jonášovo srdce mít Boží soucit se ztracenými?

Q: Proč vás konec 4. kapitoly knihy Jonáš stále nechává v nejistotě?

Odpověď: Na konci knihy Jonáš se nedozvídáme, zda Jonáš změkčil své srdce vůči Bohu, či nikoli. Ačkoli se to může jevit jako neuspokojivé, domnívám se, že je to záměrné. Pokud naše srdce vůči Bohu zchladne a staneme se trochu jako Jonáš, je na nás, abychom napsali vlastní závěr: zda naše srdce změkne, či nikoli.

Rád bych si přečetl závěr knihy Jonáš, ale žádný není uveden. Netvrdím, že mám dar proroctví, ale čistě spekulativně uvádím dva možné závěry.

A) Jonášovo srdce zůstalo takové, jaké bylo. Možná vyprávěl ostatním, co Bůh v minulosti učinil, ale lidi už moc nelákalo poslouchat o jeho víře v současnosti. Jakmile červ sežral rostlinu, byl suchý a zaprášený a duchovně takový zůstal po zbytek svého života.

B) Jonáš se zasmál, když si uvědomil, že zázračná rostlina, zázračný červ a zázračná velká ryba – to vše ukázalo, jak moc mu na něm Bůh záleželo, když ho tyto tři věci tak výjimečně vyzdvihl. Uvědomil si, že jeho vlastní plány, jeho vlastní pýcha a jeho vlastní představa o tom, co by se mělo udělat, byly ve srovnání s Bohem a Jeho láskou bezvýznamné. Řekl Bohu: „Bylo to trochu trapné, když jsem se pořád snažil převzít kontrolu; od teďka to pojďme dělat po Tvém.“

Ale jak někdo řekl, dnes máme knihu Jonáš, takže pokud Jonášův příběh nezaznamenal někdo jiný, musel ho Jonáš napsat nebo vyprávět sám, což naznačuje, že nakonec pochopil a jeho srdce vidělo věci Božím způsobem.

Otázka: Jaké jsou některé z nejstarších rukopisů knihy Jonáš, které se dochovaly dodnes?

Odpověď: Svitky od Mrtvého moře: (cca 1 př. n. l.) Mezi svitky od Mrtvého moře se nacházejí 3 kopie knihy Jonáš, označené jako 4Q76 (=4QXIIa), 4Q81 (=4QXIIf) a 4Q82 (=4QXIIg).

4Q76 obsahuje Jonáš 1:1–5, 7–10, 15–16; 2:1, 7; 3:2.

4Q81 obsahuje Jonáše 1:6–8, 10–16.

4Q82 obsahuje Jonáš 1:1–9; 2:3–10; 3:1–3; 4:5–11.

Nahal Hever je jeskyně nedaleko En-gedi, v níž se nachází fragment dvanácti proroků v řečtině (8 Hev XIIgr). Předpokládá se, že byl napsán mezi lety 50 př. n. l. a 50 n. l. Byl ukryt během Bar-Kochbova povstání proti Římu. Jedná se o revizi Septuaginty, která vznikla v Judeji a je téměř identická s masoretským textem. Obsahuje Jonáš 1:14–16; 2:1–7; 3:2–5, 7–10; 4:1–2, 5.

Svitek z Wadi Murabba’at (Mur XII) pochází z přibližně roku 132 n. l. Obsahuje Jonáše 1:1–16; 2:1–11; 3:1–10; 4:1–11.

Celkově jsou v svitcích z Mrtvého moře, z Nahal Hever a z Wadi Murabba’at zachovány následující verše knihy Jonáš: 1:1–16; 2:1–10; 3:1–10; 4:1–11. Zachován je každý verš s výjimkou Jonáš 1:17.

Křesťanské biblické rukopisy z období kolem roku 350 n. l. obsahují Starý zákon, včetně knihy Jonáše. Dva z nich jsou Vaticanus (325–350 n. l.) a Sinaiticus (340–350 n. l.). Sinaiticus obsahuje celou knihu Jonáše. Začíná na stejné stránce, kde končí kniha Obadiah, a končí na stejné stránce, kde začíná kniha Nahum.

Alexandrinus (kolem roku 450 n. l.) zařazuje knihy dvanácti malých proroků před Izaiáše. Kniha Jonáš je v plném znění obsažena jak ve Vaticanu, tak v Alexandrinu.

Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na Jonáše?

Odpověď: Spisovatelé z doby před nicejským koncilem, kteří odkazovali na verše z knihy Jonáše nebo na ně naráželi, jsou:

Apokryfní kniha Ekleziastik 49:10 (před rokem 190 př. n. l.) naznačuje, že Jonáš byl součástí Knihy dvanácti.

Klement Římský (96–98 n. l.): „Jonáš ohlašoval Ninivským zkázu; oni však činili pokání ze svých hříchů, usmířili Boha modlitbou a dosáhli spásy, ačkoli byli cizinci [vůči Boží smlouvě].“ 1. Klement (sv. 1), kap. 7, str. 7

Justýn Mučedník (cca 138–165 n. l.)

Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) cituje Jonáše 1:9 a 2:2 jako slova Jonáše. Irenej, Proti herezím, kniha 3, kap. 20.2, s. 450

Klement Alexandrijský říká: „A sám Jonáš, prorok, naznačuje totéž ve svých slovech: ‚A kapitán lodi k němu přišel a řekl mu:

Proč chrápáš? Vstaň, vzývej svého Boha, ať nás zachrání, abychom nezahynuli.“ *Stromata* (193–202 n. l.), kniha 5, kap. 141, s. 474–475

Tertullian (207/208 n. l.) „V Jonášovi najdeme výrazný projev Jeho milosrdenství, které prokázal modlícím se Ninivským.“ (Jonáš 3:9) Pět knih proti Marcionovi, kniha 5, kap. 11, s. 452

Tertullian (198–220 n. l.) „Bylo to tedy důvodem, proč Jonáš považoval pokání za zbytečné pro pohanské Ninivany, když se vyhýbal povinnosti kázat? Nebo se spíše, předvídaje Boží milosrdenství vylité i na cizince, obával, že by toto milosrdenství jakoby zničilo (důvěryhodnost) jeho zvěstování?“ O skromnosti, kap. 10, str. 84

Origenes (225–254 n. l.) zmiňuje Jonáše v díle Proti Celsovi, kniha 7, kap. 57, sv. 4, str. 634

Adamantius (kolem r. 300 n. l.) zmiňuje Jonáše: „Voda přijala Jonáše do svých hlubin na tři dny a tři noci a poté ho vrátila zcela zdravého.“ *Dialog o pravé víře*, pátá část, str. 172 (mluví Adamantius)

Metodios z Olympu a Patary (270–311/312 n. l.)

Po Nicejském koncilu (325 n. l.):

Athanasius z Alexandrie (367 n. l.) (vyplývá z toho, že zmiňuje dvanáct proroků) „Ve Starém zákoně je tedy celkem dvacet dva knih; … pak Proroci, přičemž dvanáct z nich se počítá jako jedna kniha…“ Athanasius, Velikonoční list 39, kap. 4, s. 552.

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) cituje Jonáše 2:2, 6, 8 jako Jonáše v přednášce 14.20, str. 99

Jan Zlatoústý (–407 n. l.) zmiňuje proroka Jonáše v 9. svazku spisu „O sochách“, kázání 20.21, str. 480

Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Starého zákona. Konkrétně se zabývá knihami Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Pentateuch, Jób, Ješua, syn Naveho [Jozue], Soudců, Rút, Samuelových a Královských (2 knihy), dvanácti proroků, Ozeáš, Joel, Amos, Obadiah, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Ester, Ezdráš, Nehemiáš, Dopis 53, kap. 7–8, s. 99–101.

Sulpitius Severus (363–420 n. l.) zmiňuje Jonáše jako Jonáše v knize „Historie“, sv. 1, kap. 48, str. 94

Augustin z Hippa (338–430 n. l.) zmiňuje proroka Jonáše v díle „O Božím městě“, kniha 18, kap. 44, str. 387

Mezi heretickými a apokryfními spisy

Tatianův *Diatessaron* (zemřel 170 n. l.), oddíl 16, str. 68, cituje Matouše 12:41 a Lukáše 11:29–32 o Jonášovi.

Theodor z Mopsuestie (392–423/429 n. l.) cituje z Jonáše 3:4 v Komentáři k Jonášovi, kap. 1, str. 193

Po Nicejském koncilu se objevují i další autoři.

Otázka: Jaké jsou v knize Jonáš některé rozdíly v překladu mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?

Odpověď: Zde je několik překladových rozdílů, převážně z 3. kapitoly; první je z hebrejského textu a druhý z řeckého překladu Septuaginty.

Jon 1:9 „Jsem Hebrejec“ (masoretský text) vs. „Jsem služebník Páně“ (Septuaginta, Theodor z Mopsuestie v Komentáři k Jonášovi, kap. 1, str. 197)

Jon 2:4 „Jistě se podívám“ (masoretský text) vs. „Mám se skutečně podívat?“ (Septuaginta) vs. „Jak se mám podívat?“ (Theodotion)

Jon 3:2 „zvěst, kterou ti zvěstuji“ (masoretský text) vs. „podle dřívějšího kázání, o kterém jsem ti mluvil“ (Septuaginta)

Jon 3:3 „velké město před Bohem“ (masoretský text) vs. „velké město“ (Septuaginta)

Jon 3:4 „40 dní“ (masoretský text) vs. „3 dny“ (Septuaginta, Theodor z Mopsuestie v Komentáři k Jonášovi, kap. 1, str. 193)

Jon 3:6 „dotklo se i králů“ (masoretský text) vs. „dosáhlo krále“ (Septuaginta)

Jon 3:6 „vstal ze svého trůnu“ (masoretský text) vs. „vstal z trůnu“ (Septuaginta)

Jon 3:6 „plášť“ (masoretský text) vs. „oděv“ (Septuaginta)

Jon 3:7 „A volal a řekl v Ninive na základě nařízení krále a jeho velmožů“ (masoretský text) vs. „A bylo vyhlášeno a nařízeno v Ninive králem a jeho velmoži“ (Septuaginta)

Jon 3:7 „lidé či zvířata, stádo či dobytek“ (Masoretický text) vs. „lidé, dobytek, voli či ovce“ (Septuaginta)

Jon 3:8 „Ať se však lidé i zvířata“ (masoretský text) vs. „A tak lidé i dobytek“ (Septuaginta)

Jon 3:8 „A ať se každý z nich obrátí“ (masoretský text) vs. „a všichni se obrátili“ (Septuaginta)

Jon 3:10 „zlé cesty“ (Masoretický text) vs. „zlé cesty“ (Septuaginta)

Jon 3:10 „měl soucit“ (masoretský text) vs. „činil pokání“ (Septuaginta)

Jon 4:1 „Ale v Jonášových očích to byla velká pohroma a vzbudilo to v něm hněv.“ (Masoretický text) vs. „Ale Jonáš byl velmi hluboce zarmoucen a byl zmaten.“ (Septuaginta)

Bibliografie k této otázce: hebrejský překlad pochází z díla Jaye P. Greena Literal Translation a překlad ze Septuaginty pochází z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona The Septuagint: Greek and English. Byly rovněž použity The Expositor’s Bible Commentary a poznámky pod čarou v biblických verzích NASB, NIV, NKJV a NRSV.

Není-li uvedeno jinak, citace z Písma jsou převzaty z „The Holy Bible, Berean Standard Bible“ (BSB), která byla uvolněna do veřejné domény: https://berean.bible