< Dotaz k Bibli z Filipským
Otázka: Jaký je hlavní bod listu Filipským?
Odpověď: Jedním z důležitých bodů v Listu Filipským je radost, neboť slovo „radost“ se v něm objevuje 16krát. Nejedná se pouze o radost za příznivých okolností, kterou člověk prožívá, jen když se vše daří. Je to „radost za všech okolností“, která přetrvává i ve vězení, při smrtelné nemoci, tváří v tvář vnějšímu odporu i při úspěších v osobním životě. List Filipským také otevřeně hovoří o „zlodějích radosti“.
Okolnosti by neměly snižovat naši radost (Filipským1:12 , 15–18). Pokud vám spoluvěřící řekne, že se jí vzhledem k okolnostem daří docela dobře, zeptejte se jí, co vlastně dělá, když žije v těchto okolnostech.
Lidé by nám neměli brát radost, jak ukazují Filipským 2:2–4, 14, 21 a Filipským 3:2–7.
Věci, ani jejich nedostatek, by nám neměly brát radost. Filipským3:19 a4:11 –12 říká, že naše radost by měla být stálá, bez ohledu na to, co máme. Také si nemyslete, že budete šťastnější, když budete mít více věcí.
Starosti by nám neměly brát radost, ale spíše nás vést k modlitbě, jak ukazuje Filipským 4:6-7.
Rozpory, dokonce i mezi věřícími, by nám neměly brát radost, jak ukazuje Filipským 4:2–3.
Jak uvádí New Geneva Study Bible na str. 1873: „List Filipským zní radostí a vděčností za to, jak Bůh pokračuje ve svém spasitelském díle mezi Filipskými, a za zvláštní pouto, které existuje mezi Pavlem a jeho čtenáři.“
NIV Study Bible na str. 1801 uvádí, že Pavlův hlavní záměr bylo poděkovat Filipským. Chtěl také podat zprávu o své vlastní situaci, povzbudit Filipské v pronásledování, připomenout jim pokoru a jednotu, pochválit Timotea a Epafrodita a varovat před judaisty a libertiny.
Otázka: List Filipským lze nazvat listem radosti, protože Pavlova radost z Boha, z Filipanů a z evangelia byla přetékající. Jak můžeme v našem dnešním životě pěstovat vřelost a radost?
Odpověď: Pavel mohl naříkat nad svým uvězněním, svým zdravotním stavem po zbití nebo nad jinými neštěstími. Místo toho se však Pavel rozhodl soustředit se na Boha a na lidi kolem sebe. Filipané a další církve byli často v jeho myšlenkách. I když byl ve vězení, Pavel věděl, že Bůh stále sedí na svém trůnu a že jednoho dne odejde, aby byl s Kristem v nebi. Pavel nevěděl, kdy do nebe odejde, ale na druhou stranu to ani nemusel vědět. Pavel měl v životě vyšší smysl než sám sebe. Máte i vy v životě vyšší smysl než sami sebe?
Otázka: Co víme z 1. listu Filipským o městě Filipy?
Odpověď: Filipy se původně jmenovaly „Crenides/Krenides“, což znamená „prameny“. Filip Makedonský, Alexandrův otec, je dobyl v roce 356 př. n. l. a pojmenoval je po sobě. V okolí se nacházely zlaté doly. V roce 42 př. n. l. porazili Marcus Antonius a Octavianus u Filipů Bruta a Cassia. Marcus Antonius tam měl římské vojáky, kteří tam žili. V roce 30 př. n. l. nařídil Octavianus (císař Augustus) některým lidem v Itálii, aby se přestěhovali do Filipů, přičemž si zachovali svá práva římských občanů, včetně toho, že nemuseli platit tak vysoké daně a mohli svou novou zemi považovat za součást italského území. Podle The Expositor’s Bible Commentary, sv. 9, str. 460, se tam nacházela slavná lékařská škola. Pavel tam založil církev v roce 50 n. l. Vrátil se tam během své třetí misijní cesty v letech 55–56 n. l. Pavel pravděpodobně napsal List Filipským kolem let 60–61 n. l., což by znamenalo, že církev existovala asi deset let.
Jelikož ve Filipech žilo příliš málo Židů na to, aby zde vznikla synagoga, Pavel v Listu Filipským necituje Starý zákon, jak to činí v Listech Římanům, 1. a 2. Korinťanům, Galatským a Efezským.
Otázka: Jsou knihy Filipským 1:1, 1. Korinťanům 1:1, Koloským 1:1, 1. Tesalonickým 1:1 a 2. Tesalonickým 1:1, jak se uvádí, dílem více autorů, nebo je napsal pouze Pavel?
Odpověď: Stejně jako dopis od celého týmu může být sepsán pouze jednou osobou, byl Pavl pravděpodobně jediným autorem. Více o tom, že Pavl je autorem celého listu Filipským, najdete v diskusi k Filipským 3.
Otázka: Ukazuje použití výrazu „biskup/dozorce“ ve Fil 1,1 na pozdější datum vzniku Pavlových listů, jak někteří tvrdí?
Odpověď: Ne, protože společenství v Kumránu, kde byly nalezeny svitky od Mrtvého moře, mělo již před Kristem úřad biskupa/dozorce. Ve Skutcích 20:28 se Pavel obrátil na biskupy v Efezu. 1. list Petrův 5:2 se rovněž obrací na biskupy/dozorce.
Otázka: Komu jsou v listu Filipským 1:1 a Koloským 1:2 určeni „svatí“, kterým Pavel píše? Mohou běžní křesťané tyto knihy ignorovat?
Odpověď: Biblické použití pojmu „svatí“ nebo „vyvolení“ označuje všechny věřící.
Otázka: Modlil se Pavel ve Fil 1,4; Řím 1,9 a 2 Tim 1,3 skutečně za lidi bez přestání a v každé své modlitbě?
Odpověď: Pravděpodobně se modlil za Boží lid v každé modlitbě, kterou za ně pronášel, což je přesně to, co to znamená.
Otázka: Jak přesně byli Filipané v Filipským 1:5 Pavlovými partnery v evangeliu?
Odpověď: Řecké slovo pro „spolupracovníka“ zde, koinonia, je obchodní termín. Písmo výslovně neuvádí, jakým způsobem byli spolupracovníky, ale stejně jako se obchodní partner podílí na finančních investicích, čase a odměnách, Písmo naznačuje tři věci:
Finanční dary: Město Filipy leželo v Makedonii a makedonské církve byly podle 2. Korinťanům 8:1–5 velmi štědré. Pavel ve Filipským 4:15–18 uvádí, že zejména filipská církev ho opakovaně zásobovala.
Čas a lidé: Epafroditus, Euodia, Syntyche, Syzygus, Klement a další se připojili k Pavlovi ve službě (Filipským 2:25; 4:2–3).
Odměny: Filipané se stejně jako Pavel mohli těšit na své občanství v nebi a budoucí proměnu (Filipským 3:20–21). Kromě toho Pavel považoval filipské věřící za součást své odměny, své koruny v nebi (Filipským 4:1).
Otázka: Mělo by se ve Fil 1,7 říkat „uvězněni“ (Williams) nebo „v řetězech“ či „v poutech“?
Odpověď: Řecké slovo desmos zde znamená pouta, okovy, řetězy pro vězně nebo dokonce i vazy v těle. Přesnější překlad je tedy „řetězy“ nebo „pouta“, ale řecký text nespecifikuje, z jakého materiálu jsou vyrobeny. Ve starověku však byly kovové řetězy pro vězně běžné. Greenův doslovný překlad uvádí „pouta“ a BSB uvádí „řetězy“.
Otázka: Co přesně znamená výraz „plod spravedlnosti“ ve Fil 1,11?
Odpověď: Jedná se o neobvyklý výraz. Kromě Amose6:12 se podobné výrazy vyskytují pouze v listu Židům12:11 , kde se hovoří o „sklizni spravedlnosti“, a v listu Jakuba3:18 , kde se hovoří o „plodu spravedlnosti“. Plod spravedlnosti má alespoň tři aspekty.
Vnitřní charakter: Spravedlivý život pomáhá pěstovat spravedlivé srdce. Ovoce Ducha je uvedeno v Galatským 5:22–23.
Vnější výsledky: Ovoce spravedlnosti samozřejmě zahrnuje spravedlivé činy a zdržování se zlých činů, ale přináší i další výhody. Zahrnuje osvobození od strachu, že někdo odhalí, co jste udělali nebo neudělali, a pomáhá budovat důvěru a úzká přátelství s ostatními. Pokud žijeme jako děti světla (Efezským 5:8), nemusíme se obávat, že světlo bude svítit na náš život.
Chvála Bohu: Spravedlivé srdce a spravedlivé skutky věřícího se Bohu líbí a oslavují Ho. Bez ohledu na to, jaká byla naše minulost, bez ohledu na to, jakým pokušením dnes čelíme, a bez ohledu na jakékoli obavy o naši budoucnost, naše spravedlnost je svědectvím, které vidí andělé, démoni i Bůh. Naše spravedlnost by se pro nás neměla stát pastí tím, že by nafukovala naši pýchu nebo že bychom si mysleli, že si zasloužíme cokoli, co se týká spasení. Ale naše vědomí, že se Bohu líbíme, by pro nás mělo být povzbuzením.
Otázka: Jak v Filipským 1,14 povzbudilo uvěznění Pavla ostatní křesťany?
Odpověď: Pavel neřekl, že byli jen povzbuzeni, ani že dobří křesťané byli rádi, když viděli Pavla trpět. Spíše byli povzbuzeni, aby hlásali Boží slovo odvážněji a beze strachu. Křesťané často necítí naléhavost plnit svou roli při šíření evangelia, když je kolem někdo jiný, kdo tuto práci dělá dobře.
Otázka: Jak je podle Filipským 1,15–18 dobré, když lidé kážou o Kristu z závisti a soupeření, nikoli upřímně?
Odpověď: Kázání z nesprávných pohnutek není tak dobré jako kázání z těch správných. Jedná se o křesťanskou službu Bohu v síle těla. Avšak správné kázání pravého evangelia, byť z nesprávných pohnutek, je lepší než jeho nekáznutí.
Otázka: Proč se Pavel ve Fil 1,20 obává, aby se nemusel stydět?
Odpověď: Pavel tím chtěl říci, že doufá, že ho neopustí odvaha a statečnost, až bude kvůli Kristu trpět a možná i zemře.
Otázka: Jak v Fil 1,21 platilo, že „žít je Kristus a zemřít je zisk“?
Odpověď: Pavel poukazoval na to, že se nacházel v situaci, z níž mohl jen vyhrát. Kdyby zemřel, získal by tím, že by šel do nebe a uviděl Ježíše. Jak ukazuje 2. Korinťanům 5:8, být pryč z těla znamená být doma u Pána.
Pokud by však Pavel zůstal naživu na této zemi, mohl by i nadále pokračovat v plodné službě a pomáhat druhým, jak ukazují Filipským 1:22–24 a Římanům 1:11–12.
Otázka: Co přesně znamená slovo „odejít“ ve Filipským1:23 ?
Odpověď: Toto řecké slovo používali námořníci pro vyplutí. Smrt křesťana lze chápat jako „vyplutí“ domů. Toto slovo používali také rolníci pro odpojení vola od jha. Křesťané jsou po smrti osvobozeni od své práce a zápasů na zemi.
Otázka: Jak v Filipským 1:27 žije věřící „hodně evangelia“ a jak ne?
Odpověď: Ježíš zaplatil plnou cenu za naše hříchy, ale někteří křesťané začali žít tak, jako by stále žili ve svých hříších. Nakonec se za to budou stydět. Kdyby všichni věděli, že jste křesťan, a všichni věděli, co děláte, byli byste spokojeni se svým svědectvím?
Otázka: Jak můžeme jako křesťané podle Filipským 2,3–4 projevovat, že považujeme druhé za důležitější než sami sebe?
Odpověď: Nejprve můžete dělat malé věci, jako například počkat na ostatní, zpomalit, abyste šli stejným tempem jako ostatní, a podržet dveře ostatním. Ať už jste chlapec, který podrží dveře dívce, nebo dívka, která podrží dveře chlapci, na tom nezáleží; v Kristu jsme všichni jedno.
Důležitější jsou však jiné věci, jako například naslouchat druhým, nepřerušovat je a soustředit se na to, co říkají, abyste si zapamatovali, co řekli.
Kromě toho můžete dělat i větší, obětavé věci, jako je vzdát se svého místa ve prospěch druhých a sdílet s nimi svůj čas i peníze. Zavezte je autem, pokud to potřebují.
V ideální společnosti by lidé měli být přáteli s ostatními a být s nimi viděni bez ohledu na jejich kulturu, rasu či etnický původ, finanční situaci, peníze nebo – mezi teenagery – na to, jak jsou „cool“. Nezapomeňte však, že ještě nežijeme v ideální společnosti, protože ještě nejsme v nebi. Jako předzvěst nebe a jako projev lásky, kterou k sobě nyní chováme, buďte s nimi, sedněte si k nim a dejte ostatním najevo, že jste s nimi. Když jdete na setkání, neměli byste se nikdy obávat, že nemáte s kým sedět. Měli byste spíše hledat lidi, kteří jsou sami, nebo s nimiž ostatní možná nechtějí sedět, a snažit se k nim přisednout a poznat je.
Pamatujte, že Ježíš v Matoušovi 20:26 a Markovi 10:43 řekl, že kdokoli by mezi nimi chtěl být veliký, musí být služebníkem.
Otázka: Vzhledem k tomu, že Kristus měl v Filipským 2:6 podobu Boha, jak mohl být Kristus sám Bohem?
Odpověď: Slovo „podoba“ znamená také podstatu. Filipským2:10 je parafráze Izaiáše 45:23, s tím rozdílem, že Izaiáš se zde zmiňuje o Jahvovi.
Ježíš není Bůh Otec, ale jako součást Trojice je Ježíš naším Bohem (Jan20:28 ), je nazýván Bohem (Židům 1:9) a je uctíván jako Bůh (Židům 1:6). Má v sobě plnost Boží (Kolosanům 1:19; 2:9), z níž se Ježíš musel svou vlastní mocí vyprázdnit.
Otázka: Jak přesně se Kristus v Filipským 2:6–9 zbavil své slávy?
Odpověď: Pozemský princ si může sundat šperky a královské roucho, obléknout se jako žebrák a vyjít na ulici. Princ však i bez svých odznaků zůstává princem.
Tento verš pouze konkrétně říká, že se Kristus dobrovolně ponížil a učinil to, co bylo třeba, aby se stal člověkem; neříká však, jakým způsobem. V Janovi 17:5 Kristus požádal Otce, aby mu vrátil slávu, kterou měl před stvořením světa. Ježíš byl i během svého pobytu na zemi stále Bohem (Židům 1:8–9; Jan 1:1 + Židům 13:8) a zasloužil si stejnou čest a uctívání (Jan5:22 –23;9:39 ).
Kniha „The Complete Book of Bible Answers“ (str. 101–102) uvádí, že Kristus se nevzdal žádných božských atributů, ale pouze se „dobrovolně zdržel“ používání některých z nich. Jiní křesťané s tím nesouhlasí a tvrdí, že se Kristus „vzdal“ některých sekundárních božských atributů, avšak nikoli tak, aby tím přestal být Bohem. Ať už je tomu jakkoli, faktem zůstává, že byl zároveň Bohem i člověkem. Publikace „Now That’s a Good Question“ (str. 42–43) podává stručný teologický přehled této problematiky a zdůrazňuje, že Bůh Syn nikdy nepřestal být Bohem. Publikace „When Critics Ask“ (str. 481) rovněž poukazuje na to, že Ježíš byl stále Bohem, avšak zbavil se svých práv jako božské bytosti.
Otázka: Jednalo se v Fil 2,6–11 o raně křesťanský chvalozpěv, a ne o text původně napsaný Pavlem?
Odpověď: Ačkoli neexistují žádné vnější důkazy o tom, že by se jednalo o raně křesťanský chvalozpěv, poetický rytmus to naznačuje. Bez ohledu na to, zda tento text vytvořil Pavel sám, nebo jej převzal z nějakého chvalozpěvu, byl přesto zapsán do Listu Filipským pod Pavlovým dohledem.
Millard J. Erickson ve své knize „Christian Theology“ (str. 689) uvádí, že názor, že se jedná o aramejský chvalozpěv, sahá až k Ernstu Lohmeyerovi. Erickson však poukazuje na to, že neexistuje shoda ohledně toho, jak tento úryvek rozdělit na sloky (na rozdíl od Žalmů). To, zda se jedná o chvalozpěv či nikoli, nemá vliv na jeho význam, neboť „výklad nemůže být řízen formou“.
Otázka: Proč se ve Fil 2,10 každé koleno skloní před Ježíšem?
A: Jedná se o myšlenku velmi podobnou té z Izaiáše 45:23–24, kde Bůh přísahá, že každé koleno se skloní před Hospodinem. Ježíš není jen nadějí světa; je jedinou nadějí celého světa. K tomu pravděpodobně dojde v době soudu před Velkým bílým trůnem. Tento verš také ukazuje, že v době, kdy k tomu dojde, už všichni budou znát evangelium.
Q: Proč Pavel ve Fil 2,12 rozlišoval mezi poslušností v jeho přítomnosti a poslušností v jeho nepřítomnosti?
Odpověď: Tehdy stejně jako dnes někteří lidé dobře poslouchají pouze tehdy, když je sleduje jejich vůdce nebo šéf. Pavel je chválí za to, že jsou důslední v poslušnosti bez ohledu na to, zda je Pavel přítomen, či nikoli. Někdo kdysi řekl, že „charakter“ je to, kým jste, když se nikdo nedívá. Samozřejmě, Bůh se dívá vždy.
Jeden můj přítel z pevninské Číny dlouho a intenzivně přemýšlel o následujícím, než se stal křesťanem. Kdyby Bůh neexistoval, proč bys nemohl beztrestně dělat všechno, co se dá, když se nikdo nedívá? Bohužel se obávám, že o této otázce přemýšleli i jiní, uvěřili, že Bůh neexistuje, a… no, časté finanční podvody a vysoká kriminalita vypovídají o zbytku příběhu.
Otázka: V Filipským 2:12 se píše, že jsme spaseni milostí skrze víru. Jak tedy máme pracovat na svém vlastním spasení?
Odpověď: Nejsme spaseni vlastními skutky. Ovšem ovoce, neboli výsledek našeho spasení, je kombinací našeho úsilí a Božího působení v nás. Viz rozbor Efezským 2:5–8 a Jakubovi 2:14–25.
Otázka: Opravdu podle Filipským 2:14 nemáme nikdy na nic reptat ani si stěžovat?
Odpověď: Jak Pavel naznačil ve Filipským 4:9, musíme se řídit Pavlovým příkladem. Pavel nikdy nerumoval, nestěžoval si ani se nezabýval zbytečným reptáním. Občas však Pavel důrazně poukazoval na nedostatky, aby lidem ukázal, jak se musí změnit.
Otázka: Jak v souvislosti s Filipským 2:14 poradíte křesťanovi, který je vždy negativní a hodně si stěžuje?
Odpověď: Je třeba se zde zabývat dvěma odlišnými otázkami: jeho myslí a jeho srdcem.
Mysl: Je velmi dobře možné, že si vůbec neuvědomují, že jsou negativní a hodně si stěžují. Doporučuji nejprve si s nimi sednout a vysvětlit jim, že toto chování, kterého si možná nejsou vědomi, není křesťanské. Povzbuďte je, aby se zavázali ke změně. Dejte jim najevo, že jim v tomto úsilí fandíte. Řekněte mu, že když se mu stane, že uklouzne a vyřkne něco, co by neměl, připomenete mu to – ne proto, abyste ho soudili, ale jen abyste mu to uvědomili, aby se naučil přestat dělat to, co je pro něj v tuto chvíli možná už druhou přirozeností.
Srdce: Možná stále říkají depresivní věci, protože ve svém nitru necítí moc radosti. Ukažte jim radost, kterou mohou mít v Pánu, a povzbuďte je, aby se na ni soustředili, jak ukazuje Filipským 4:7–9.
Otázka: Jak v Filipským 2,15 křesťané září „jako světla ve světě“?
Odpověď: Na zemi naše spravedlnost a charakter září proti temnotě společnosti. V nebi budou moudří zářit jako nebesa a ti, kteří přivedou mnohé k pravdě, budou zářit jako hvězdy na věky věků, jak uvádí Daniel 12:3.
Otázka: Jak a pro koho mají křesťané zářit podle Filipským 2:15–16?
Odpověď: Stejně jako hvězda září bez ohledu na to, kdo ji sleduje, máme projevovat svůj charakter bez ohledu na to, kdo na zemi nás sleduje. Bůh však vždy sleduje a pravděpodobně nás sledují i andělé a démoni. Vyjděte tedy ven a dělejte to, co cítíte, že máte dělat. Jen si pamatujte, kdo vás sleduje a komu se budete muset zodpovídat.
Otázka: Vzhledem k tomu, že Pavel měl v Filipským 2:19 radost z Pána, jakou roli zde hraje povzbuzování druhých?
A: Radost je něco, co je nejlepší sdílet, a ne si ji nechávat pro sebe. Ale i kdybychom nerozuměli důvodu, Bůh nám přikazuje povzbuzovat druhé v Římanům 1:12; Filipským 2:19; 1. Tesalonickým 5:11,14 a Židům 3:13. Raní křesťané nám dávají příklady vzájemného povzbuzování ve Skutcích 15:31–32; 16:40; 18:27; 20:2.
Otázka: Vzhledem k tomu, že ve Filipským 2:20–21 všichni hledali své vlastní dobro, a ne Ježíšovo, proč za ně Pavel v Filipským 1:3 děkoval Bohu?
Odpověď: Věděl, že pro svůj tým nemá žádné jiné kandidáty, kteří by se o druhé starali tak jako Timoteus. Každý má do určité míry hříchy sobectví ( ), ale navzdory našim chybám a hříchům můžeme i tak Bohu děkovat jeden za druhého, i když jsme nedokonalí.
Otázka: Mohou být podle Filipským 2:21 praví křesťané stále sobeckí?
Odpověď: Bohužel ano. Měli bychom být zaměřeni na Boha, ale zároveň si uvědomovat, že Bůh chce, abychom se starali i o své potřeby. Stejně jako však křesťané mohou zapomenout, že byli očištěni od svých minulých hříchů (2. Petr 1:9), jsou křesťané i nadále hříšní a občas sobeckí.
Otázka: Co v Filipským 2:21 znamená být sobecký a jak se tomu můžeme vyhnout?
Odpověď: V písni „Material Girl“ se hlavní hrdinka nestará o nic a nikoho, kromě peněz. Existuje mnoho „material girls“, ale je tu také spousta „material boys“. My jako křesťané jsme však pravým opakem. Uvědomujeme si, že peníze jsou jen dočasné a že jediné věčné věci na zemi jsou Boží slovo a duše lidí. Nejde o to, že bychom se měli neustále shazovat, ale spíše bychom se měli tolik soustředit na Boha a na druhé, že se na sebe ani moc často nedíváme.
Ve Filipským 2:21 je něco, co zde pravděpodobně nebylo záměrné: Pavel měl takovou radost z Timotea, takovou starost o Filipany a takovou úlevu z toho, že Epafroditus je stále naživu. Kdyby někdo Pavlovi připomněl, že on sám je v temném vězení a možná mu hrozí poprava, Pavel by možná řekl: „Ach ano, na to jsem skoro zapomněl!“
Modlete se za druhé.
Otázka: Jak můžeme ve Filipským 2,21 spolupracovat s křesťany, kteří jsou sobeckí?
Odpověď: Potřebujeme trpělivost. Mnoho lidí, když poprvé přicházejí ke Kristu, je stále velmi sobeckých. Místo toho, abychom je odsuzovali, si musíme uvědomit, že Bůh s nimi ještě neskončil. Ale možná by Bůh mohl použít nás a náš příklad, abychom jim pomohli stát se lidmi zaměřenými na Krista místo na sebe. Pokud srdce člověka neustále usiluje o to, co si Bůh přeje, a soustředí se na lásku k druhým, pak se jeho zaměření na sebe sama bude zmenšovat.
Otázka: Co je v Filipským 2:25 významné na Epafroditovi?
Odpověď: Epafroditus nebyl oslovován jako církevní vedoucí, starší ani diakon. Jeho jediným titulem v církvi bylo „jeden z vás“ v Koloským 4,12. Člověk nemusel být vedoucím, aby obětavě přišel na pomoc druhým.
Mimochodem, jméno Epafroditus bylo běžné; sekretář Nera a později Domitiana se také jmenoval Epafroditus.
Otázka: Vzhledem k tomu, že Pavel uměl uzdravovat, proč v listě Filipským 2:25 neuzdravil Epafrodita, který téměř zemřel?
Odpověď: Pavel neměl moc libovolně uzdravovat: pouze Bůh má moc uzdravovat. Pavel však často sloužil jako nástroj uzdravení. Bůh, který může činit, jak se mu zlíbí, se však rozhodl Epafrodita okamžitě neuzdravit. Mimochodem, sám Pavel byl nemocný, když psal Galatským.
Otázka: Proč byl Pavel ve Fil2:27 –28 znepokojen, když ve Fil 4:6–7 řekl, abychom se o nic nestarali?
Odpověď: Pavel nikdy netvrdil, že je bezhříšně dokonalý, a ve Filipským 2:27–28 upřímně vyjadřoval své vlastní pocity. Máme následovat Pavlův příklad pouze v tom, jak on následuje Krista (1. Korinťanům 11:1). Ale jak Pavel zjistil, pokud je starostí vaše nemoc, pak modlitba k Bohu je vaším lékem.
Řecké slovo pro „znepokojovat se“ ve Filipským2:20 (merimnao) se v Novém zákoně vyskytuje devatenáctkrát. Pavel ho používá čtyřikrát v pozitivním smyslu (1. Korinťanům7:32 , 34;12:25 ; Filipským2:20 ). Všude jinde (Matouš6:25 , 27, 28, 31, 34; Lukáš10:41 ) atd. má tento výraz negativní význam.
Otázka: Proč se Pavel ve Flp 2:27–28 obával vážné nemoci Epafrodita, když ve Flp1:21 –23 řekl, že žít je Kristus a zemřít je zisk?
Odpověď: Pavel se nebál o sebe, ale o Epafrodita. Viz také předchozí otázka.
Otázka: Ve Fil 2,29 máme samozřejmě ctít Boha, ale jak máme také ctít příkladné věřící za jejich službu?
A: Existují nesprávné a správné způsoby.
Mezi nesprávné způsoby patří stavět je na piedestal a uctívat je jako vzory dokonalých věřících. Co se ale stane, když noví věřící zjistí, že nejsou dokonalí? I tak dobrý věřící, jakým byl apoštol Petr, se dopustil chyby v Galatským 2:13–15 a musel být veřejně pokárán Pavlem. Petr byl předtím, než se to stalo, ctěn jako apoštol. Ještě významnější však je, že Petr byl ctěn jako apoštol i poté, co došlo k jeho pokrytectví, pokárání a předpokládanému pokání. Dalším nesprávným způsobem je mít postoj nebo dávat najevo, že církev by se bez nich neobešla, nebo zakládat svou víru částečně na nich, a ne pouze na Bohu.
Mezi správné způsoby patří soukromé povzbuzování těchto lidí, veřejné vyzdvihování jejich chvály jako dobrého příkladu (i když nejsou dokonalí) a povzbuzování ostatních, aby se od nich učili.
Otázka: Jaké jsou podle Filipským 2:29 meze v tom, jak ctít druhé za jejich službu?
Odpověď: Nejprve se podívejme na Ježíše. Správně říkáme, že Ježíš byl nezbytný pro naše vykoupení, že je naším prostředníkem, modlíme se k němu o pomoc, zpíváme mu chvály a uctíváme a oslavujeme ho v bohoslužbě. Ale když římskokatolíci dělají totéž s Marií, v čem se to liší od uctívání, kromě toho, že slovo „uctívání“ nahradili slovem „ctění“? Nic z toho v Bibli není uvedeno, pokud jde o jakoukoli lidskou bytost, kromě Ježíše.
Můžeme však ctít a obdivovat Marii a další věřící (žijící na zemi i v nebi), můžeme Marii nazývat „blahoslavenou“ podle Lukáše 1:48 a můžeme ostatním vyprávět o jejich dobrých skutcích. Dávejte si však pozor, abyste jim neprokazovali oddanost tam, kde bychom měli být oddaní pouze Bohu, jak říká 2. Korinťanům 11:2–3. „Žárlím na vás božskou žárlivostí. Vždyť jsem vás zasnoubil s jediným mužem, abych vás představil Kristu jako čistou pannu. (3) Obávám se však, že stejně jako byla Eva oklamána hadovou lstí, i vaše mysli mohou být svedeny z vaší prosté a čisté oddanosti Kristu.“ (BSB)
Otázka: Proč se zde v Filipským 2:30 zdá, že se Pavel k Filipským staví negativně, když říká: „abyste napravili svůj nedostatek ve službě pro mě“?
Odpověď: Je v pořádku být upřímný, což zahrnuje i to, že lidi nechráníme před pozitivními ani negativními věcmi. To však nemusí být nutně negativní. Pavel jim byl nesmírně vděčný za to, že mu poslali Epafrodita na pomoc, a zdůraznil, že si uvědomuje, že Epafroditus je tam proto, aby mu poskytl pomoc, kterou oni sami osobně nemohli poskytnout.
Otázka: Je ve Fil 3,1 patrná změna stylu psaní, která by naznačovala, že se jedná o druhý dopis od druhého autora?
Odpověď: Ne. To naznačovala formální kritika, která je dnes zásadně diskreditována. Než odpovíme na otázku, je třeba uvést skutečnost, která v odpovědi není použita.
Filipským 1:1 říká, že List Filipským napsali Pavel a Timoteus. I když by Pavel mohl napsat jednu část a Timoteus druhou, změna stylu není tak výrazná, aby to naznačovala. Pavel byl pravděpodobně jediným autorem.
Odpověď: Neexistuje absolutně žádný důkaz o jiném autorovi kromě změny stylu. Přechod od povzbuzení k pokárání může mít čtyři důvody.
1. Starověký styl psaní dopisů nevyžadoval přechodové části v takové míře, jak je tomu u moderních formálních dokumentů.
2. Náhlá změna je způsobena změnou tématu.
3. Pavel mohl být v tomto bodě při psaní přerušen. (Tuto možnost jako první navrhl Lightfoot.)
4. Řecké slovo zde může znamenat „nakonec“, „dále“, „navíc“, „kromě toho“ nebo „co se týče zbytku“. 1. Tesalonickým 4:1 používá stejné slovo stejným způsobem.
V knize „The Expositor’s Bible Commentary“, svazek 11, str. 96–97, 137–138 se uvádí, že nikdo nikdy nezpochybňoval jednotu Listu Filipským, dokud se toho neujal F. C. Baur (1792–1860) a liberální tübingská škola v Německu v devatenáctém století, a že názor o více autorech Listu Filipským nebyl nikdy široce přijat.
Otázka: Proč Pavel ve Fil 3,1 kladl důraz právě na radost?
Odpověď: Písmo to výslovně neuvádí, ale můžeme vidět čtyři důvody.
Pohled za okolnosti: Filipané mohli být zklamaní tím, že byl Pavel uvězněn. Pavel chtěl, aby byli radostní a upírali svůj zrak na Boha, nikoli na Pavla.
Je to normální pro křesťanský život: Život křesťana má být plný radosti, bez ohledu na okolnosti.
Pro sílu: Nehemiáš 8:10 a následující říká: „Radost z Hospodina je vaší silou.“ Tím, že si uvědomujeme svůj vztah s Bohem a radujeme se z něj, můžeme mít vytrvalost čelit zkouškám a pokušením tohoto světa a nenechat se ovlivnit úspěchem v tomto světě.
Abychom povzbuzovali ostatní, aby vytrvali s Kristem: Je těžké být světlem pro ostatní, když jste sami skleslí a v depresi.
Otázka: Proč v Filipským 3:2 Pavel nazývá některé judaisty „psy“, když podle Matouše 7:1–5 nemáme soudit druhé?
Odpověď: Pavel nesoudil jejich věčný osud (zavržení nebo vyvolení), ale jeho nadávka byla přísným pokáráním lidí, kteří byli podobní tomu, čím kdysi byl on sám. Židé někdy nazývali pohany psy. Pavel zde obrátil situaci proti nim.
Řecký jazyk má pro psa dvě slova: „kynarion“ znamená domácího psa nebo mazlíčka a „kuon“, slovo použité zde, znamená venkovního psa nebo psa z ulice.
Otázka: Jak se ve Fil 3,4–11 může přirozená výhoda stát překážkou?
Odpověď: Pavel zmínil dva druhy výhod: výhody dané původem a výhody získané tvrdou prací. Zda jsou dobrá nebo špatná, závisí jednak na tom, k čemu je využíváte, a jednak na tom, jak je využíváte. Vše závisí na důvěře v tělo. Považujete tyto výhody za své vlastní, za něco, na co máte nárok, nebo je vnímáte jako Boží dary, které nám byly zapůjčeny, abychom je používali k Jeho slávě? Využíváte je tak, jak by si to Bůh přál, nebo volíte morální či etické zkratky, abyste dosáhli svých cílů nebo toho, co považujete za Boží cíle pro vás? Pokud skutečně nemůžete dosáhnout svých cílů bez hříchu, pak by Bůh nechtěl, abyste tento cíl měli.
Filipským 3:7 se říká „velké zřeknutí se“. Pavel zde uvádí některé ze svých přirozených předností a říká, že ve srovnání s poznáním Krista jsou tyto přednosti bezcenné. Musíme se sami sebe zeptat, do jaké míry se snažíme spoléhat na své přednosti, a do jaké míry se spoléháme na Boha. Pokud přirozená přednost nahrazuje naši důvěru v Boha, pak je to překážka.
Více informací najdete v The Expositor’s Bible Commentary, sv. 11, str. 140, The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 660, a v Believer’s Bible Commentary, str. 1971.
Otázka: Jaká práva máme jako křesťané podle Filipským 3:7–8?
Odpověď: Bylo nám dáno právo být Božími dětmi. Veškeré naše využívání či nevyužívání práv se řídí tímto právem. Nejprve uvedeme několik pevných pravidel a poté obecné pokyny týkající se hájení našich práv versus nastavování druhé tváře.
Pevná pravidla
1. Skutečnost, že máme nějaké právo, neznamená, že ho musíme uplatňovat. Pavel se rozhodl neuplatnit právo brát si peníze za kázání slova (1. Korinťanům 9:6) ani mít věřící manželku (1. Korinťanům 9:5).
2. Někdy je uplatnění politických práv v pořádku, jak to udělal Pavel ve Filipech (Skutky16:37 –40), když se vyhnul bičování (Skutky22:25 –29) a když se odvolal k císaři (Skutky 25:10–12).
3. Nemáme právo žalovat jiné věřící (1. Korinťanům 6:1–8).
4. Máme však právo, aby spory s jinými křesťany rozhodovali jiní křesťané (1. Korinťanům 6:1–8).
5. Nemáme právo se mstít (Římanům12:19 –21; Deuteronomium 32:35).
6. Nemáme právo chovat zášť (Efezským4:26 –27).
7. Nemáme právo bránit se způsoby, které jsou v rozporu s Boží vůlí (Efezským5:11 –12). Nemáme právo jednat v rozporu se zákonem (Římanům 13:1–7).
Obecné pokyny
V některých případech Pavel hájil svá práva kvůli evangeliu a Jeremjáš 22:15–16 ukazuje, že máme hájit práva utlačovaných. Prvním přirozeným impulsem člověka je rozzlobit se nebo se pomstít. Ježíš však také řekl, abychom nastavili druhou tvář (Lukáš6:29 ).
Rozhodování o tom, kdy bránit svá práva a kdy ne, by mělo probíhat v kontextu toho, co je nejlepší pro dosažení našeho konečného cíle. Ale jaký je náš konečný cíl? Nemělo by jím být hájení našeho teritoria ani zvyšování našeho bohatství či moci. Naším konečným cílem je spíše oslavovat Boha. Bráněte tedy svá práva tam, kde to nejlépe oslaví Boha, a nastavte druhou tvář tam, kde to nejlépe oslaví Boha.
Pamatujte, že hájit svá práva může být v pořádku, ale když je naše touha hájit svá práva větší než naše touha co nejlépe oslavit Boha, je naše touha hájit svá práva hříchem.
Otázka: Proč v Filipským 3:8 někteří ztratili touhu prostě „poznat Krista“?
Odpověď: Řecké slovo zde není běžné slovo pro „poznat“. Jedná se spíše o slovo gnonai, což znamená poznat na základě zkušenosti. Usilujete o bližší vztah s Bohem, než jaký máte nyní?
Hudson Taylor řekl: „Je nezbytné, abychom se obětovali pro život světa… Nesení ovoce zahrnuje nesení kříže. ‚Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo.‘ Víme, jak se Pán Ježíš stal plodným – ne tím, že pouze nesl svůj kříž, ale tím, že na něm zemřel. Víme v tomto ohledu hodně o společenství s Ním? Neexistují dva Kristové – jeden pohodový Kristus pro pohodové křesťany a jeden trpící, dřoucí se Kristus pro výjimečné věřící. Je jen jeden Kristus. Jsme ochotni v Něm zůstávat a tak přinášet ovoce?“ Citováno z Believer’s Bible Commentary, str. 1974 (citováno paní Howard Taylorovou v knize Behind the Ranges, str. 170.)
Otázka: Myslel si Pavel ve Fil 3,10, že by mohl zmeškat první vzkříšení?
Odpověď: Ne. Pavlova naděje zde byla jistá, ne pouhým přáním. Stejně tak když se Pavel těšil na Kristův návrat, neznamenalo to, že si nebyl jistý, zda se Kristus vůbec někdy vrátí. V obou případech by Pavlovo vyjádření upřímné touhy nemělo být mylně vykládáno tak, že popíral jistotu, že se jeho touha naplní.
Otázka: Proč jsou v Filipským 3:15 někteří křesťané schopni vnímat finanční potřeby druhých, zatímco jiní jsou k tomu slepí?
Odpověď: Někteří křesťané mají dar „pomáhat“, díky kterému rychleji vnímají potřeby druhých. Jiní se možná nechtějí dívat, protože nechtějí být v situaci, kdy by cítili, že by měli pomáhat.
Pokud se zdá, že se nějaký člen sboru nikdy neúčastní akcí, které by mohly něco stát, možná nemá peníze nazbyt. Můžete se ho zdvořile zeptat, zda by nepotřeboval nějakou pomoc, a finančně mu vyhovět.
Často se stává, že církev oznamuje církevní tábor, duchovní cvičení nebo jinou akci, která něco stojí, ale zároveň žádá lidi, kteří by měli potíže s úhradou a přesto by se chtěli zúčastnit, aby se obrátili na církev, a ta jim může poskytnout stipendium, které jim pomůže.
Otázka: Vzhledem k tomu, že máme následovat Pavlův příklad (Fil 3,17; Fil 4,9; 1 Kor 11,1), ospravedlňuje to autoritářské vedení?
Odpověď: Ne. Při odpovědi je třeba zvážit tři body.
1. Pavel byl apoštol a jeho spisy v Písmu máme považovat za vyšší autoritu než jakéhokoli dnešního vedoucího či takzvaného apoštola.
2. 1. Petr 5:3–4 říká, že vedoucí mají být dobrým příkladem pro stádo. Lze předpokládat, že máme tyto dobré příklady následovat.
3. Židům 13:17 říká, že i dnes máme poslouchat své vůdce. 1. list Petrův 5:3–4 však říká, že vůdci nemají nad stádem panovat.
Podrobnější odpověď najdete v knize „When Cultists Ask“ na str. 229–230.
Otázka: Kdo jsou v 1. listu Filipským 3:18 lidé, kteří žijí jako nepřátelé Kristova kříže?
Odpověď: Filipským 3:18 nehovoří o nepříteli Boha ani o nepříteli pravdy, ale konkrétně o nepříteli Kristova kříže. Nejedná se nutně o pohany, protože mnozí pohané o Kristově kříži nic nevědí; jsou to lidé, kteří slyšeli poselství o kříži a jsou jeho nepřáteli. Někdy se nepřáteli toho, co slyšeli, mohou stát i lidé, kteří vyrostli v církvi, ale již nechtějí následovat Krista.
Nejedná se pouze o judaizanty, protože o nich již byla řeč v předchozí části. Jde spíše o vyznávající křesťany, kteří se řídí učením o snadné víře a žijí, jak se jim zlíbí.
Jejich konec je záhuba.
Proč měl Pavel pro ně slzy? Bylo to kvůli škodě, kterou způsobili církvi, a škodě, kterou tím způsobili sami sobě.
Otázka: Jak mohli lidé v církvi ve Fil 3,18 žít jako „nepřátelé Kristova kříže“?
Odpověď: Pavel říká, že jejich „konec je záhuba“, takže tito lidé nejsou praví věřící, ale lidé v církvi, kteří půjdou do pekla. Pavel to neříkal ani z potěšení, ani ze zlosti, ale říkal to „se slzami“ a se smutkem.
Otázka: Použil Pavel ve Fil 3,20 pro Ježíše označení „Spasitel“, když si vypůjčil titul z pohanských zdrojů?
Odpověď: Ne. Ačkoli se řecké slovo (soter) zde skutečně používalo pro modly a lidské vůdce, řecká Septuaginta toto slovo (soter) použila ve vztahu k Bohu v Žalmu 24:5; 26:9 a na dalších místech. Spíše Nový zákon tento titul „převzal“ ze Starého zákona.
Otázka: Co znamená slovo „koruna“ ve Fil 4,1?
Odpověď: Řecké slovo diadema může znamenat pouze korunu, ale to není slovo použité zde. Řecké slovo, o kterém je zde řeč, je stephanos. Naznačuje vítězství a odměnu, nikoli nutně vládcovství. Stejné slovo se používá pro Ježíšovu trnovou korunu. A je úžasné uvažovat o tom, že Ježíš snášel trnovou korunu, abychom my mohli mít korunu vítězství.
Otázka: Jak se podle Filipským 4:2–3 chovat k spoluvěřícím, s nimiž se vám nedaří vycházet, nebo kteří zase mají potíže vycházet s vámi?
Odpověď: U Filipanů nebylo všechno dokonalé. Euodia a Syntyche zřejmě pracovaly pro evangelium, obě dokonce po boku Pavla, přesto se mezi sebou nedokázaly snášet. Když to Pavel psal, věděl, že nejde o krátkodobou, jednorázovou záležitost, ale potenciálně o přetrvávající problém.
Pavel neřekl, která z nich byla na vině, ani zda to byly obě. Euodia a Syntyche byla běžná řecká ženská jména. Jméno Syzygus se v celé řecké literatuře jinde jako jméno nevyskytuje, takže možná Pavel používá výraz „spolupracovnice“, protože nechce jmenovat konkrétní osobu, a ta by věděla, o koho jde.
V Ježíšově velekněžské modlitbě v Janovi 17, konkrétně v Janovi 17:23, se Ježíš modlí, aby jeho děti žily v jednotě, a tak svět poznal, že Bůh Ježíše poslal. Pokud je váš nesouhlas veřejný, jaký vzkaz to vysílá světu? 1. Janův 3:10 obsahuje ještě silnější slova. Pokud nemilujete svého bratra, nejste z Boha. Neříká se tam, že to někdy nebude těžké a že svého bratra možná nebudete mít rádi, ale pokud k němu necítíte žádnou lásku, zkontrolujte si, zda jste vůbec opravdovým křesťanem.
Vědomí, že Pán je blízko, nám může účinně pomoci uvést naše malicherné spory do správné perspektivy. Vzpomeň si, jak moc je Bůh miluje; natolik, že za ně Ježíš zemřel. To zlo, nebo alespoň to, co vnímáte jako zlo, které ti způsobili jako křehkému, hříšnému stvoření, je tak, tak malé ve srovnání s hříchy proti Bohu, které ti On odpustil. Uzavři s nimi mír, pokud je to na tobě. Pokud není, ujisti se, že vidí, že jsi ochoten s nimi uzavřít mír. A nakonec si pamatuj, že budeš v nebi a budeš navždy uctívat Boha – spolu s nimi.
Otázka: Kdo je ve Fil 4,3 „Syzygus“ neboli „spolujárem“?
Odpověď: Řecké slovo znamená „spolujárečník“ a existují dva názory:
1. Řecké slovo Syzygus by mohlo být osobním jménem. Nemáme však žádný záznam o tom, že by ho nějaký Řek používal jako osobní jméno.
2. Pavel mohl záměrně ponechat bezejmennou osobu, které chtěl obzvláště pomoci při řešení sporu mezi Euodií a Syntyche. Někdy lidé, kteří diplomaticky smiřují spory, fungují lépe, když na ně není upřena pozornost.
Otázka: Měli by se křesťané v Filipským 4:4 radovat, když Ježíš v Matoušovi 5:4 řekl, že blahoslavení jsou ti, kdo truchlí?
Odpověď: Než se budete moci radovat jako Boží děti, musíte truchlit a činit pokání ze svých hříchů. I jako křesťané truchlíme nad věcmi, které zarmucují Boží srdce, ale i skrze svou truchlivost se radujeme ze svého vztahu s Bohem. Kniha „When Critics Ask“ (str. 482–483) zdůrazňuje, že truchlení je podmínkou a naše radost je výsledkem správného vztahu k Bohu.
Otázka: Jak byl Pán před 2 000 lety blízko, jak se píše ve Fil 4,5?
Odpověď: Stejně jako tehdy je nám Pán nablízku nejen jedním, ale třemi způsoby.
1. Vzhledem k proměnlivosti našeho života můžeme kdykoli zemřít a setkat se s Pánem.
2. Nikdo nezná den ani hodinu Kristova návratu (Matouš 24:36), ani to, zda je časově blízko či daleko. Je však bezprostřední v tom smyslu, že nezbytné předpoklady pro Kristův návrat mohou být splněny velmi rychle.
3. Kristus je blízko a přebývá ve všech věřících (Jan 14:23; Římanům 8:9).
Otázka: Jak nám v Filipským 4:6–7 pomáhá Boží pokoj, když máme úzkost?
Odpověď: Ať se snažíme sebevíc, Boží pokoj není něco, čeho můžeme dosáhnout sami; je to něco, co nám je dáno. Když předkládáme své prosby Bohu v modlitbě, Boží pokoj může střežit (tj. bránit) jak naše srdce, tak i mysl. Když se soustředíme na Boha a na věčné věci, mohou se nám naše vlastní dočasné starosti jevit jako malé.
Otázka: V Flp 4,10.20 by lidé Pavla vnímali jako vše jiné než stoika. Jak můžeme působit na ostatní méně stoicky?
Odpověď: Stoikem se v tomto kontextu rozumí někdo, kdo vždy působí racionálně a klidně; neprojevuje příliš emocí ani nadšení. Pavel byl jistě racionální, ale mnohokrát nebyl klidný, nýbrž emotivní, ať už šokován činy lidí, zarmoucen hříchem, nebo nadšený a překypující radostí při oslavování Boha. Někteří dnešní křesťané možná zvládají tu racionální stránku dobře, ale možná ztratili některé z těch dalších stránek, které měl Pavel. Existují dva „léky“ na stoicismus: sekundární a primární. Sekundárním lékem je uvědomit si, kým jste. Díky Boží milosti a milosrdenství máte zcela nezasloužené privilegium být Božím dítětem. V Kristu jste se narodili znovu a vyměnili jste svůj starý hříšný život s jeho hříšnými lákadly a sobeckými ambicemi za svobodu nového života v Kristu. Nad věcmi, které vás ve vašem starém životě přemáhaly, vám Bůh nyní skrze Ducha Svatého dal moc zvítězit. Ale to je jen sekundární lék. Primárním lékem je uvědomit si, kým Ježíš skutečně je. Ježíš není jen „trochu“ Bůh, ale plně Bůh; a On se snížil tak nízko, že přišel na zem, vtělil se jako skutečný člověk, aby zemřel za naše hříchy, protože nás miloval. Ježíš, který měl moc vstanout z mrtvých, nyní žije v nás skrze Ducha Svatého. Jsme dědicové s Kristem, a až se Kristus zjeví ve slávě, jak píše Koloským 3:4, i my se zjevíme ve slávě s Ním.
Pavla nadchlo nejen to, co Kristus udělal pro něj osobně; Pavla také nadchlo šíření evangelia a to, že viděl, jak lidé přicházejí ke Kristu. Co nadchne především vás?
Otázka: Jak se můžeme naučit být spokojeni v Kristu, když se ve světě děje tolik věcí, o které bychom mohli přijít (Filipským 4:11)?
Odpověď: Především, pokud nemáte upřímný, osobní vztah s Kristem, musíte pozvat Krista do svého srdce. To je předpoklad pro spokojenost; skutečně spokojení můžete být pouze v Kristu.
Dále se zeptejte sami sebe: „Po čem toužíte?“ Někteří lidé touží po slávě, ambicích, moci nebo penězích; jiní touží po potěšení prostřednictvím hříšných věcí, jako je opilost, drogy nebo mimomanželský sex. Další touží po příjemných zážitcích, které nejsou hříšné, jako jsou cestování, vztahy, hudba, dobré jídlo, loď nebo některé jiné hmotné věci. Někteří lidé netouží po potěšení a zážitcích, ale po jiných věcech: po kráse (s kosmetickými zákroky či bez nich), zdraví nebo sportovní kondici. Jiní lidé jsou na opačné straně spektra: možná po ničem netouží a možná nemají žádné velké naděje, jen možná nějaké malé. Jaký byl Pavel? Pavel rozhodně nepatřil do žádné z výše uvedených kategorií. Měl velkou, dosud nenaplněnou naději, po které toužil. Pavel usiloval o Boží cíl, a to přivést celý svět ke Kristu, aby „ “ – celý svět poznal Ježíše. Dosáhl Pavel svého cíle? V jistém smyslu ne, protože když Pavel zemřel, celý svět ještě Ježíše nepoznal. Ale v jiném smyslu Pavel uspěl, protože byl poslušný – a to jak pod Božím vedením, tak z vlastní iniciativy. Tvrdím, že Pavel udělal vše, k čemu ho Bůh určil. I když na sklonku svého života Pavlovo srdce stále trpělo kvůli ztraceným, věřím, že byl spokojený s tím, kým byl v Kristu, a s tím, co pro Krista dělal.
Chcete být spokojeni v Kristu? Trávte čas s Kristem jako Pavel, modlete se jako Pavel a buďte činní jako Pavel. Nezabývejte se tím, co Bůh svěřil Pavlovi, ale v modlitbě se věnujte tomu, co Bůh chce, abyste dělali vy.
Otázka: Co nás učí Filipským 4,16–18 o dávání?
Odpověď: Zdá se, že Filipané poslali Pavlovi finanční pomoc, aniž by o ni Pavel žádal. Alespoň v některých případech to Pavel nečekal. Dáváte peníze křesťanským pracovníkům, kteří je potřebují, i když vás o to nepožádali? Je smutné, když se křesťanští misionáři, povoláni k Boží službě v zahraničí, musí vracet domů pouze proto, aby získali další finanční podporu.
Otázka: Opravdu Bůh v Filipským 4,19 naplňuje všechny naše potřeby, jako například když Pavel trpěl hladem, o čemž se píše ve Filipským 4,12?
Odpověď: Když Mu to dovolíme, Bůh skutečně naplňuje všechny naše potřeby. Nikdy netrpět hladem je touha, nikoli potřeba. Život křesťanů na této zemi není vždy tak růžový, jak poznamenal Pavel v 1. Korinťanům 15:19. Jak však ukazují Římanům 8:18 a 1. Petrův 4:12–14, naše pozemská utrpení jsou nic ve srovnání s naší budoucí slávou.
Otázka: Kdo přesně tvořil Caesarovu domácnost ve Fil 4,22?
Odpověď: Podle „The Expositor’s Bible Commentary“, svazek 11, str. 159, sestavili badatelé na základě nápisů na hrobkách seznamy členů císařovy domácnosti. Patřilo k nim velké množství císařských služebníků a cizích otroků.
Otázka: Jak víme, že list Filipským skutečně napsal Pavel?
Odpověď: Říká to Filipským 1:1 a raná církev to nikdy nezpochybňovala.
Mezi raně křesťanské autory, kteří výslovně uváděli, že List Filipským napsal Pavel, patří Polykarp, Irenej z Lyonu, Muratoriho kánon, Klement Alexandrijský, Tertullian, Hippolyt, Origen, „Traktát o opětovném křtu“, Cyprián z Kartága, Victorinus z Petau, Petr Alexandrijský, Athanasius Alexandrijský a Eusebius z Cesareje. Novatian cituje Filipským 2,6–11 jako „od apoštola“.
Otázka: Jaké důkazy máme v Listu Filipským, že by tato kniha měla být součástí Bible?
Odpověď: Existují přinejmenším tři pádné důvody.
1. Napsal ji Pavel a ten byl apoštol. Petr ve 2. Petrově 3:15–16 dosvědčil, že Pavlova slova jsou Písmem.
2. Sám Pavel prohlásil, že je apoštolem, v 1. Timoteovi 1:1; 2:7; Římanům 1:1; 1. Korinťanům 1:1; 9:1; 2. Korinťanům 1:1; 11:5; Galatským 1:1; Efezským 1:1; Koloským 1:1; 2. Timoteovi 1:1; Titovi 1:1.
3. Důkazy z rané církve. Autory, kteří odkazovali na List Filipským, najdete v další otázce, část 3.
Otázka: Jak víme, že dnešní text Filipským je spolehlivým zachováním toho, co bylo původně napsáno?
A: Alespoň 72 rukopisů a raných církevních autorů citovalo verše z Listu Filipským nebo na ně odkazovalo. Existují přinejmenším tři pádné důvody.
1. Bůh slíbil, že zachová své slovo (Izaiáš 55:10–11; Izaiáš 59:21; Izaiáš 40:6–8; 1. Petr 1:24–25; Matouš 24:35).
2. Nejstarší rukopisy Listu Filipským, které máme k dispozici, vykazují sice drobné odchylky, ale žádné teologicky významné chyby.
p16 Flp 3,10–17; 4,2–8 (konec 3. století) Kniha The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts obsahuje obrázek p16 na str. 86.
3./4. století – 1968 – Text Nového zákona.
p46 Chester Beatty II (100–150 n. l.) obsahuje 84 veršů z Listu Filipským. Konkrétně obsahuje List Filipským 1:1, 5–15, 17–28; 1:30–2:12; 2:14–27; 2:29–3:8; 3:10–21; 4:2–12; 4:14–23 a další části Pavlových listů a Listu Židům. Publikace The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts obsahuje na str. 192 fotografii části rukopisu p46. Na str. 197–198 se dále uvádí, že kvalita a stichometrické značky svědčí o tom, že jej sepsal profesionální písař.
První polovina 3. století – 1936 – Frederic G. Kenyon podle publikace „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“.
2. století, rok 200 n. l. – 1935 – Ulrich Wilcken podle publikace „The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts“.
200 n. l. – 1968 – The Text of the New Testament.
81–96 n. l. – 1988 – Young Kyu Kim podle publikace The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts.
kolem roku 200 n. l. – 1975 – Aland a kol., třetí vydání.
Kolem roku 200 n. l. – 1998 – Aland a kol., čtvrté revidované vydání.
Počátek až polovina 2. století – 1999 – Kompletní text nejstarších rukopisů Nového zákona. Toto datování je částečně založeno na tom, že rukopis je velmi podobný papyru Oxyrhynchus 8 (konec 1. nebo počátek 2. století) a papyru Oxyrhynchus 2337 (konec 1. století).
str. 61 Římanům 16:23,25–27; 1. Korinťanům 1:1–2, 2–6; 5:1–3, 5–6, 9–13; Filipským 3:5–9, 12–16; Koloským 1:3–7, 9–13; 1. Tesalonickým 1:2–3; Titovi 3:1–5, 8–11, 14–15; Filemonovi 4–7. cca 700 n. l.
cca 700 n. l. – 1968 – Text Nového zákona.
kolem roku 700 n. l. – 1975 – Aland a kol., třetí vydání.
kolem roku 700 n. l. – 1998 – Aland a kol., čtvrté revidované vydání.
Vaticanus [B] 325–350 n. l. Celý Nový zákon až po Židům 9:15. Chybí 1. a 2. list Timoteovi, list Titovi, list Filemonovi a Zjevení.
Sinaiticus [Si] 340–350 n. l. Celý list Filipským
Alexandrinus [A] (kolem roku 450 n. l.) Celý list Filipským
Ephraemi Rescriptus [C] 5. století
Bohairský koptský [Boh] 3./4. století
Sahidský koptský [Sah] 3./4. století
Latinská Vulgata [Vg] 4. a 5. století
Peshitta, syrština [Syr P] 400–450 n. l.
Filoxenova syrština [Syr Ph] 507/508 n. l.
Claromontanus [D] 5./6. století
Arménština [Arm] od 5. století
gruzínština [Geo] od 5. století
Etiopština [Eth] od cca 500 n. l.
Gotština [Goth] 493–555 n. l.
3. Důkazy z rané církve. Autoři rané církve až do prvního nicejského koncilu (325 n. l.) citovali z Listu Filipským asi 90krát, nepočítáme-li narážky. Citovali 41 % Listu Filipským, přičemž zlomkové verše počítali jako zlomky. To je 42,4 z celkových 104 veršů.
Zde jsou autoři z doby před Nicejským koncilem, kteří citovali z Listu Filipským.
List Diognetovi (cca 130–200 n. l.), kap. 5, str. 27, naráží na Filipským 3:20 „občané nebes“.
Dopis Polykarpa Filipským, kap. 3, str. 33, zmiňuje Pavla, který psal Filipským v letech 110–155 n. l. Polykarp také hovoří o „Pavlovi a ostatních apoštolech“ v kap. 9, str. 35.
Polykarpův dopis Filipským (100–155 n. l.), kap. 3, str. 33, uvádí, že blahoslavený a oslavený Pavel napsal Filipským dopis. V kap. 9, str. 35, také odkazuje na Filipským 2,16.
Křesťané z Vídně a Lugduna (177 n. l.) citují Filipským 2,6, str. 783–784
Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) odkazuje na List Filipským na mnoha místech. Ve svém spise Proti kacířstvím, kniha 4, kap. 18.4, cituje Irenej Filipským 4:18 a uvádí jej slovy: „Jak také říká Pavel Filipským.“ Cituje také z Filipským 2:11.
Spis „Utrpení scillitanských mučedníků“ (180–202 n. l.) zmiňuje, že raní křesťané měli k dispozici Pavlovy spisy, aniž by upřesňoval, o které listy se jednalo.
Muratoriho kánon (190–217 n. l.) uvádí, že Pavel ve svých epištolách psal sedmi církvím: Korinťanům (2 dopisy), Efezským, Filipským, Koloským, Galatským, Tesalonickým (2 dopisy) a Římanům. Pavel napsal také list Filemonovi, Titovi a dva dopisy Timoteovi.
Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) uvádí, že Filipským 4:5 je od apoštola Páně. Výzva pohanům, kap. 9, str. 196
Tertullianus ve svém spise „Proti Marcionovi“, kniha 4, kapitola 5 (207 n. l.), uvádí, že Filipským napsal Pavel. Jednalo se o knihu, „která pochází od apoštolů a která byla uchovávána jako posvátný poklad v církvích apoštolů“.
Hippolyt (222–235/6 n. l.) cituje polovinu Filipským 3:2a jako Pavlovo dílo ve Fragmentu 10, str. 244
Origenes (225–253/254 n. l.) cituje Filipským 4,13 jako Pavlovo dílo. De Principiis, kniha 3, kap. 2.5, s. 333
Novatian (250/254–257 n. l.) cituje Filipským 2,6–11 jako slova apoštola v „Traktátu o Trojici“, kap. 22, s. 632
„Traktát proti Novatianovi“ (254–256 n. l.), kap. 1, str. 657, cituje dvě třetiny Filipským 3:2 jako Písmo
„Traktát o opětovném křtu“ (254–256 n. l.), kap. 6, str. 670, cituje Filipským 2:9b–11 jako slova Pavla.
Cyprián, biskup Kartága (cca 246–258 n. l.), zmiňuje List Filipským a cituje Filipským 2:21; 3:19–21 v „Cypriánových spisech – Svědectví“, kap. 11, str. 536. Ve spise „Traktát 4“, kap. 34, str. 456 cituje z Filipským 4:18 a uvádí, že se jedná o slova apoštola Pavla.
Victorinus, biskup z Petau ve Slovinsku (umučil se v roce 304 n. l.), zmiňuje Starý a Nový zákon ve svém „Komentáři k Zjevení blahoslaveného Jana“, str. 345. Uvádí seznam Pavlových listů: Římanům, Korinťanům, Galatským, Efezským, Tesalonickým, Filipským, Koloským a Timoteovi, a v kap. 16, str. 345 cituje 1. Timoteovi 3:15.
Petr Alexandrijský (306, 285–311 n. l.) cituje Filipským 1,23–24 jako slova „blahoslaveného apoštola Pavla“ v díle *Kánon kanonických epištol*, kánon 10, str. 274
Metoděj (270–311/312 n. l.) cituje polovinu Filipským 2:5 ve fragmentu ze svého spisu Rozprava o mučednících, str. 382.
Athanasius z Alexandrie (318 n. l., před Nicejským koncilem) cituje Filipským 3:14 jako Pavlův text v díle Proti pohanům, kap. 5, str. 6
Po Nicejském koncilu
Eusebius z Cesareje (318–339/340 n. l.) cituje Filipským 2,6 ve svém spise „Církevní dějiny“, kniha 5, kap. 2, s. 216. Filipským 2,6–8 cituje jako „posvátné Písmo“ v knize 8, kap. 10, s. 330–331. Uvádí, že Pavel označoval ostatní křesťany za „spolupracovníky“ v knize 3, kap. 4, str. 136
Asterius Sofista (po r. 341 n. l.)
Afrahat Syrský (337–345 n. l.) ve svém díle Vybrané důkazy naráží na List Filipským
Hegemonius (4. století) cituje z Filipským 3:19 jako z díla apoštola. „Disputation with Manes“, kap. 38, str. 212
Ambrosiaster (4. století)
Victorinus z Říma (po r. 363 n. l.)
Athanasius z Alexandrie (367 n. l.) uvádí seznam knih Nového zákona ve „Svátečním dopise“ 39, str. 552
Hilarius z Poitiers (355–367/368 n. l.)
Synopsis Scripturae Sacrae (350–370 n. l. nebo 5. století) zmiňuje Pavlův list Filipským jako součást Nového zákona. Cituje celý text Filipským 1:1.
Efraim Syrský, autor duchovních písní (350–378 n. l.)
Basil z Kappadokie (357–378/379 n. l.) cituje Filipským 3:10,11 jako Pavlův text. O Duchu, kap. 15.34, str. 21
Titus z Bostry (před rokem 378 n. l.) odkazuje na List Filipským 2:11
Synod v Laodiceji (ve Frýgii) (343–381 n. l.) v kánonu 60, str. 159, uvádí seznam knih Starého a Nového zákona. Kánon 59, str. 158, stanoví, že v kostele smí být čteny pouze kanonické knihy Starého a Nového zákona.
Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.)
Ambrož Milánský (370–390 n. l.)
Apollinaris z Laodiceje (kolem 390 n. l.)
Řehoř z Nazianzu/Nazianzen (330–391 n. l.)
Pacian z Barcelony (342–379/392 n. l.)
Gregor z Elviry (po r. 392 n. l.)
Gregor z Nyssy (cca 356–397 n. l.) cituje Filipským 2:10 jako „Filipským“ ve spise Velký katechismus, kap. 32, str. 150
Didymus Slepý (398 n. l.)
Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.) zmiňuje Filemona, Židům, dva listy Timoteovi, Titovi, Římanům, Galatským, Filipským a Efezským. Panarion, oddíl 3, ze scholionů 1 a 5, str. 334
Rufinus (374–406 n. l.) zmiňuje, že Pavel píše o Klementovi ve Filipským 4:3 ve svém Epilogu k Pamfilovi, str. 423
Gaudentius (po r. 406 n. l.)
Jeroným (373–420 n. l.)
Kartáginský koncil (218 biskupů) (383–419 n. l.)
Jan Zlatoústý kolem roku 396 n. l. sepsal 15 kázání na List Filipským, která se nám dochovala dodnes. Jan Zlatoústý uvedl, že je autorem apoštol Pavel (Komentář k Listu Filipským, kázání I. a jinde).
Maximinus (4./5. století)
Maximus z Turína (4./5. století) odkazuje na List Filipským 2:30
Chromatius (zemřel 407 n. l.) odkazuje na Filipským 4:7
Severian (po roce 408 n. l.)
Niketa z Remesianu (366–cca 415 n. l.)
Speculum (5. století)
Augustin z Hippa (388–28. srpna 430 n. l.) zmiňuje Filipským 3:7,8 jako slova apoštola v díle O Božím městě, kniha 17, kap. 4, str. 341
Polipelagián Jan Cassian (419–430 n. l.) cituje Filipským 4:15,16 jako slova blahoslaveného apoštola k Filipským v díle „Instituty Jana Cassiana“, kniha 7.17, str. 254.
Marcus z Eremity (po r. 430 n. l.)
Paulín z Noly (431 n. l.)
Cyril Alexandrijský (444 n. l.) odkazuje na Filipským 4,7 a další verše
Euthalius ze Sulcy (kolem roku 450 n. l.)
Theodotus z Ancyry (5. století) cituje Filipským 2,5
Quodvultdeus (kolem roku 453 n. l.)
Hesychius z Jeruzaléma (po r. 450 n. l.)
Theodoret z Kyru (423–458 n. l.) odkazuje na Filipským 2,5.9
Papež Lev I. z Říma (440–461 n. l.)
Prosper z Akvitánie (426–465 n. l.)
Varimadum (445/480 n. l.)
Makarios/Simeon (4. nebo 5. století)
Důkazy o kacířích a falešných knihách
Kacíř Marcion podle Tertulliana
Kacíř Priscillian (mučednicky zemřel v roce 385 n. l.) odkazuje na Filipským 2:11
Kacíř Pelagius (416–418 n. l.) odkazuje na Filipským 1:11,14; 2:5,11; 3:3,12,13,15; 4:7,8,13,19
Pelagiánský kacíř Theodor z Mopsuestie (428 n. l.) sepsal komentáře k Pavlovým listům, které se však nedochovaly. Některá z jeho dochovaných spisů však citují Filipským 1:11,14; 2:11–12,26,30; 3:3,12–13,15; 4:3,7–8,13,16,19,23.
Kacíř Nestorius (451/452 n. l.) v díle „Bazar Herakleida“ cituje Filipským 2,5.9
Část těchto informací je podle Alanda a kol., čtvrté revidované vydání, a Adamantiuse: Dialog o pravé víře v Boha
Více informací o raných rukopisech Listu Filipským najdete na stránce www.BibleQuery.org/PhilippiansManuscripts.html.