< Dotaz k Bibli z knihy Ezdráš

Otázka: Kdo je autorem knihy Ezdráš 1:1?

Odpověď: Kniha Ezdráš to přímo neuvádí. Ezdráš byl učený písař a je velmi pravděpodobné, že tuto knihu sepsal v letech 456 př. n. l. až 444 př. n. l. Použití první osoby v kapitolách 7–10 naznačuje, že autorem byl Ezdráš, i když je možné, že některé části mohly být později sepsány někým jiným.

Styly knih Letopisů a Ezdráše jsou si podobné, takže je možné, že obě knihy napsal Ezdráš.

Obvykle se má za to, že některé události popsané v knize Ezdráš se odehrály dříve než ty v knize Nehemiáš a některé ve stejné době. Na druhou stranu Nehemiáš 3:1 uvádí, že když byl Nehemiáš v Jeruzalémě, veleknězem byl Eliášib, a v knize Ezdráš 10:6 se píše, že Ezdráš šel do pokoje Jehohanana, syna Eliášibova. Na druhou stranu však v knize Ezdráš 10:6 nikde není uvedeno, že by Eliášib byl veleknězem v době, kdy Ezdráš šel do jeho pokoje.

Někteří liberální kritici tvrdí, že knihy Ezdráš a Nehemiáš byly sepsány mnohem později, za vlády Alexandra Makedonského (kolem roku 330 př. n. l.), protože Nehemiáš 12:11,22 zmiňuje Jadduu a v Alexandrově době existoval velekněz se stejným jménem. Nemusí se však nutně jednat o téhož Jadduu. Je pravděpodobnější, že pozdější Jaddua byl vnukem toho dřívějšího (podobně jako jména Tobias a Artaxerxes). Stejně tak se má za to, že Josefus si perské období popletl, protože existovali dva králové jménem Artaxerxes a dva jménem Darius.

Otázka: Jaké jsou některé zajímavé rysy knihy Ezdráš 1:1–10:44?

Odpověď: Přibližně čtvrtina knihy je napsána v takzvané „císařské aramejštině“ (verše 4:7–6:18 a 7:12–26), přičemž se jedná hlavně o úřední dokumenty. Kniha Daniel je rovněž napsána jak v hebrejštině, tak v aramejštině. Kniha Ezdráš má celkem 280 veršů, z nichž pouze 109 veršů tvoří vyprávění, 44 veršů jsou dopisy a 10 veršů jsou modlitby. Obsahuje 111 veršů věnovaných evidenci osob. První dva verše knihy Ezdráš jsou stejné jako poslední dva verše 2. knihy Paralipomenon. Ezdráš 2 a Nehemiáš 7 jsou prakticky totožné. (Takže pokud si chcete zapamatovat Písmo a získat dvojnásobný užitek…). To vede některé lidi k domněnce, že knihu Ezdráš i 2. knihu Paralipomenon napsal stejný autor. Pravděpodobnější scénář však je, že 2. kniha Paralipomenon byla napsána až po knize Ezdráš a že kniha Ezdráš byla jedním ze zdrojů, které kronikář použil.

Otázka: Jaké rukopisy z tohoto období se nám z knihy Ezdráš dochovaly dodnes?

Odpověď: Kromě Bible existuje řada řeckých a jiných spisů, ale tato odpověď se zabývá pouze fyzickými spisy, které archeologové skutečně našli a které se dochovaly dodnes. Zde je několik z nich z období od roku 850 př. n. l. až do přibližně roku 400 př. n. l.

Moábský kámen. (850 př. n. l.)

V Deir Alla v Jordánském údolí se v cvičeních psaní jednoho školáka třikrát zmiňuje Bileám, syn Beorův. Radiokarbonová analýza datuje tento nález do let 800/760 př. n. l.

Texty Šalmanesera III. (836 př. n. l.) v Asýrii. Zmínka o Medech a Tubalcích.

Sargonovy texty (732 př. n. l.) v Asýrii. Zmiňují lid Tubal.

Texty Sargona II. (722–705 př. n. l.)

Asyrská díla Ahiqara (700–400 př. n. l., aramejština a možná akkadština) (anglický překlad je uveden v knize The Old Testament Pseudepigrapha, svazek 2, str. 494–507).

Mnoho dalších asyrských záznamů

Mnoho babylonských záznamů

Perská skála v Behistúnu

Aramajská kopie Behistunské skály na ostrově Elefantina v jižním Egyptě

Babylonská kopie Behistúnského nápisu na sloupu

Cyrusův válec (cca 538 př. n. l.) Jeho obrázek najdete v knize Rose Book of Charts, Maps & Time Lines na str. 78.

V elefantinských papyrech (Cowley č. 21) Dárius nařizuje tamním Židům, aby dodržovali Svátek nekvašených chlebů. Viz The Expositor’s Bible Commentary, str. 649.

Elefantinské papyry Cowley č. 30 (407 př. n. l.). Dopis, který Jedaniah nadiktoval Bagohimu, správci Judska, s žádostí o pomoc při obnově chrámu „YHW“ na Elefantině. Tento dopis zmiňuje syny Sanballata [sn’blt], označovaného za správce Samaří. Autor dopis datoval na 25. listopadu 407 př. n. l. Egypťané a perský správce Vidranga zničili chrám v Elefantině v roce 419 př. n. l.

Samarijské papyry z Wadi ed-Daliyeh (WDSP 11 přední strana 13) zmiňují Sanballata [sn’blt].

Ostraka na ostrově Elefantina.

Bankovní dokumenty z Murashu v Nippuru. Tyto texty obsahují jména 2 500 osob, z nichž 70 jsou Židé.

Samarijské papyry

Zápis od Bagoase, perského guvernéra Judy.

Více než 30 tabulek v Súsách a 1 tabulka v Borsippě zmiňují až čtyři perské úředníky jménem „Marduku“ nebo „Marduka“.

Dva nápisy v sálech jeskyní 11 mil západně od Ammánu v Jordánsku zmiňují jméno „Tobiah“ v aramejštině. (Od roku 590 př. n. l. až do roku 200 př. n. l.)

Otázka: Jaký je obecný přehled knihy Ezdráš?

Odpověď: Zde je stručný přehled.

1–6 Návrat a přestavba chrámu

..1–2 Návrat pod vedením Zerubábela (538 př. n. l.)

… 1 Kýrovův dekret a přípravy

….2 Seznam 50 000 navrátilců

..3–6 Obnova chrámu

….3 Stavba oltáře a základů chrámu

….4 Odpor za vlády Kýra, Ahasvera a Artaxerxa

…5 Další odpor za vlády Dareia

…6 Dokončení chrámu za vlády Dareia

7–10 Návrat a obnova společenství

..7–8 Návrat za Ezdráše (458 př. n. l.)

….7 Výnos Artaxerxa I.

….8 Seznam 4–5 tisíc navrátilců a jejich cesta

..9–10 Obnova společenství

.…9 Smíšená manželství a Ezdrášova modlitba

.…10 Vyznání a smlouva lidu

Otázka: Proč byl celý obsah knihy Ezdráš zařazen právě do knihy Ezdráš (Ezr 1:1–10:44)?

Odpověď: Písmo to neuvádí. Někteří se domnívají, že tam mohlo být uvedeno méně podrobností. Na druhou stranu tam mohlo být přidáno více podrobností a možná i dokumentů. Zdá se však, že hlavním důvodem, proč Ezdráš tento materiál do knihy zařadil, je ukázat a zdokumentovat, jak Bůh naplnil své proroctví o návratu Židů do Zaslíbené země po sedmdesáti letech zajetí.

Otázka: Proč se v Ezdrášovi 1:1 tento rok nazývá prvním rokem Kýra, krále Persie, když byl králem Persie již před dobytím Babylonie, jak uvádí Asimovova příručka k Bibli na str. 435?

Odpověď: Kýros se stal králem Anšanu v roce 559 př. n. l. a králem Médů i Peršanů v roce 550 př. n. l. Jednalo se však o první rok jeho vlády nad touto rozsáhlou říší Babylonie a Persie. William H. Shea prozkoumal více než 400 míst, kde byl Kýrovi udělen titul, a v 90 procentech případů byl nazýván „králem Babylonu, králem zemí“. Kýrovův válec označuje Kýra jako „krále světa, velkého krále, legitimního krále, krále Babylonu, krále Sumeru a Akkadu, krále čtyř světových stran (Země)“. Shea také zjistil, že Kýros byl poprvé nazván „králem zemí“ na počátku roku 538 př. n. l., avšak jako „král Babylónu, král zemí“ byl označen až na konci téhož roku. Domnívá se, že důvodem je skutečnost, že guvernér Gubaru nesl titul krále Babylónu až do své smrti v tom roce.

Stejně jako vévoda, který se stane králem, uvádí jako svůj první rok panování rok, kdy se stal králem, a nikoli rok, kdy byl vévodou, tak i Kýrovův první rok se počítá od doby, kdy se stal císařem Říše. „Říše“ zahrnovala Babylón jako jedno ze svých hlavních měst.

Otázka: Mohlo by se v Ezdrášovi 1:1 těch 70 let vztahovat na dobu trvání Babylonské říše nebo na chrám, jak naznačuje skeptická publikace Asimov’s Guide to the Bible na str. 436–437, 449?

Odpověď: Odkazuje to na dobu, po kterou Juda sloužila Babylonu. Nejprve se podívejme, co přesně tvrdí Bible, a poté, co potvrzuje historie.

Jeremiáš 25:11–12 a 29:10, 16 uvádějí:

1) Země Judská se stane pustinou a její obyvatelé budou sloužit Babylonu sedmdesát let.

2) Po 70 letech bude Babylonie potrestána (Jeremiáš 25:12).

3) Jeremjáš 29:10 dodává, že po 70 letech se vyhnanci vrátí.

4) Jeremjáš 29:16 dodává, že ne všichni půjdou do vyhnanství.

Ačkoli se zde neříká, že by Jeruzalém byl zcela zničen, dalo by se to z toho vyvodit. Není zde však upřesněno, jak dlouho měl být Jeruzalém zničen. Právě služba Babylonu, nikoli zničení Jeruzaléma, byla prorokována na 70 let.

Historicky sloužil Juda Babylónu od roku 605 př. n. l. do roku 538 př. n. l. To je přibližně 68 našich let. Proroctví však byla formulována v náboženském lunárním roce, který měl 360 dní.

Otázka: Trvalo skutečné vyhnanství podle Ezdráše 1:1 pouze 49 let, od roku 587/586 do roku 538 př. n. l., jak uvádí skeptická publikace Asimov’s Guide to the Bible na str. 436?

Odpověď: Mnoho lidí bylo v roce 605 př. n. l. vyhnáno na celých 70 let. Situaci komplikuje skutečnost, že jiní byli vyhnáni pouze na 49 let. Bez ohledu na to se proroctví týkalo toho, že Juda bude sloužit Babylonu po dobu 70 let.

Otázka: Proč se v Ezdrášovi 1:1–4 perský král rozhodl Židům pomoci?

Odpověď: Hlavním důvodem je, že k tomu Boha vedl Kýra. Perský král navíc nejenže Židům povolil návrat, ale archeolog Rassam také odkryl takzvaný „Kýrovův válec“, na kterém Kýros zaznamenal své dobytí Babylonu a nařídil, že i ostatní národy se mohou vrátit domů. Neexistují žádné důkazy o tom, že by Kýros věřil v pravého Boha; spíše použil božské jméno, když mluvil o Židech, stejně jako používal jména jiných bohů, když mluvil o jiných národech.

Kyrosův válec mimo jiné říká: „Ať všichni bohové, které jsem znovu usídlil v jejich posvátných městech, denně prosí Bela a Neba o dlouhý život pro mě.“ (Bel a Nebo byli babylónští bohové.)

Otázka: Co dalšího uvádí Kýrovův válec v Ezdrášovi 1:1–4?

Odpověď: Biblický kritik z 19. století Julius Wellhausen a mnoho dalších pochybovalo o tom, že vůbec někdy existoval dekret o návratu Židů do vlasti. Kyrosův válec však v roce 1879 objevil Rassam; na téže stránce je jeho fotografie. Kyrosův válec byl především propagandistickým nástrojem Kýra, který měl Babylóňanům ukázat, že je jejich přítelem, a ne jen dobyvatelem, proti kterému je třeba se postavit. Kýros se nazýval „králem světa, velkým králem, legitimním králem, králem Babylonu, králem Sumeru a Akkadu, králem čtyř světových stran“ (str. 89). Dále se tam píše: „Když jsem s dobrým úmyslem vstoupil do Babylonu, zřídil jsem sídlo své vlády v královském paláci uprostřed jásotu a radosti. Velký bůh Marduk přiměl velkorysé obyvatele Babylonu, aby … mě přijali. Denně jsem se snažil uctívat ho [Marduka]. Mé početné vojsko se pohybovalo nerušeně uprostřed Babylonu. Nedovolil jsem nikomu terorizovat zemi [Sumeru] a Akkadu. Dbal jsem na potřeby Babylonu a všech jeho svatyní, abych podporoval jejich blaho.“ (str. 87) Dále se zde uvádí, že Kýros vstoupil do města „bez boje či bitvy“. To je pravda, neboť Kýros vstoupil do města 17 dní poté, co Peršané provedli překvapivý útok a město dobyli.

Kyrosův válec také o vyhnaných národech uvádí: „(Také) jsem shromáždil jejich bývalé obyvatele a vrátil jim jejich obydlí.“ (str. 91)

Otázka: Proč byl perský král v Ezdrášovi 1:5–11 tak štědrý, když poskytl Ezdrášovi zlato a stříbro?

Odpověď: Písmo uvádí jeden důvod a jen letmo naznačuje druhý pravděpodobný důvod.

Za prvé, Ezdráš 1:7 uvádí, že mezi předměty, které král vrátil, patřily chrámové předměty, které Babylóňané odňali Izraelitům. Dobyvatelé obvykle odnášeli modly poražených národů, ale jelikož v Jeruzalémě žádné modly nebyly, odnesli místo toho chrámové vybavení. Perský Kýrovův válec, který zaznamenává, kdy Peršané poslali zajaté národy zpět do jejich domovů, rovněž zmiňuje, že jim vrátili jejich bohy.

Za druhé, Ezdráš 1:6 poněkud záhadně uvádí, že sousedé navrátilců „je podporovali“ (BSB), v souladu s královým nařízením v Ezdrášovi 1:4, aby „jim muži z toho kraje pomáhali stříbrem, zlatem, zbožím a dobytkem“ (BSB). Proč by to král chtěl? Abychom pochopili proč, musíme se podívat na politickou situaci té doby.

Král Dareios I. byl otcem Xerxese I. a manželem Ester. Xerxes I. byl v roce 465 př. n. l. zavražděn ve své ložnici Artabanem, velitelem královské osobní stráže. Král zmíněný v knize Ezdráš, Artaxerxes I., byl třetím synem Xerxese a Amestris. V té době mu bylo teprve 18 let. V tom samém roce se však Artaxerxovi podařilo zabít jak Artabana, tak jednoho ze svých starších bratrů jménem Darius, a v bitvě porazit svého druhého staršího bratra Hystaspese. Brzy na to však následovalo povstání v Egyptě (460–454 př. n. l.), podporované 200 řeckými loděmi. Megabyzus, perský satrapa Sýrie, porazil egyptské povstalce v roce 454 př. n. l. a slíbil milost egyptskému vůdci povstalců Inarusovi. Bohužel byl Inarus na rozkaz matky krále Artaxerxa I., královny Amestris, probodnut na kůl, což vedlo k tomu, že se Megabyzus vzbouřil. Uprostřed všech těchto událostí, v roce 458 př. n. l., král povzbudil Ezdráše a další vyhnance, aby se vrátili do Jeruzaléma. Perský král chtěl mít loajální nárazníkový stát východně od Egypta a jižně od Sýrie. Proto dává smysl, jak ukazuje Ezdráš 1:4–6, že perský král chtěl, aby se navrátilcům dostalo „podpory“ (BSB).

Otázka: Co byste měli udělat, pokud vám v Ezdrášovi 1:5–11 nečekaně spadne do klína velkorysé požehnání?

Odpověď: Samozřejmě za to chválit a děkovat Bohu, ale je tu ještě něco víc. Dejte ostatním lidem vědět, co Bůh učinil. Také se můžete zeptat, zda vám Bůh toto požehnání dal z nějakého důvodu. Možná vám bylo dáno proto, abyste mohli být v pozici, kdy budete moci pomáhat ostatním. Buďte však opatrní; možná zjistíte, že máte spoustu nových „přátel“, ale ne nutně opravdových přátel.

Otázka: Co znamenají jména těchto Židů v Ezdrášovi 1:8?

Odpověď: Mithredath znamená „daný Mithrou“. Mithra byl významný perský bůh na straně dobra. Zerubbabel znamená „potomek Babylonu“, kde se narodil.

Šešbazar je nehebrejské jméno nejasného významu. Možná to bylo jiné jméno pro Šenazara, který byl čtvrtým synem Jekonjáše (1. Paralipomenon3:18 ), bývalého judského krále, a tedy strýcem Zerubábela. To by vysvětlovalo, proč byl Šešbazar nazýván judským knížetem.

Někteří tvrdí, že Šešbazar by mohl být jiným jménem pro Zerubábela. Nemělo by však příliš smysl mít dvě nehebrejská jména. Jiní tvrdí, že Šešbazar by mohl být jiným jménem pro Šealtiela, který zřejmě zemřel krátce po položení základů. Nebo by Šešbazar mohl být správcem Židů těsně před Zerubábelem, a když Šešbazar zemřel, převzal funkci Zerubábel. Navíc Šešbazar pravděpodobně není Zerubábel, protože Zerubábel, syn Šealtielův, je zmíněn v Ezdrášovi 5:2, zatímco o Šešbazarovi, judském knížeti, se v Ezdrášovi 5:16 hovoří v minulém čase jako o tom, kdo položil základy chrámu.

Otázka: Proč se v knize Ezdráš 1:9–10 celkový počet zmíněných předmětů, tj. 2 499, neshoduje s celkovým počtem zlatých a stříbrných předmětů, který je v knize1:11 uveden jako 5 400?

Odpověď: Seznam obsahuje pouze nádobí, pánve (?), mísy a další významné předměty. Celkový součet, který možná zahrnuje i některé rozbité kusy, zahrnuje i věci, které nejsou v seznamu uvedeny. Rozdíl v počtech je příliš velký na to, aby se jednalo pouze o tiskovou chybu.

Otázka: Prosperovali Židé za vlády Peršanů, jak je popsáno v Ezdrášovi 2:1–70?

Odpověď: Ano. Kromě Bible máme i mimobiblické důkazy o tom, že se jim dařilo docela dobře.

V Nippuru se nachází řada hliněných tabulek patřících bohatým bankéřům z firmy „Murashu a synové“, kteří poskytovali půjčky. V textech na nich jsou uvedena jména 2 500 osob, z nichž 70 je židovských. Zajímavé je, že z těchto hliněných tabulek vyplývá, že mnozí z těchto Židů měli jak židovská, tak nežidovská jména. Židé byli navíc nalezeni ve 28 z 200 osad v okolí Nippuru.

V blízkosti Asuánu v jižním Egyptě se nacházela židovská vojenská posádka, která zde postavila chrám či synagogu zasvěcenou bohu „Yaho“.

Podle aramejských papyrusů a ostrak, které zmiňují šabat a Pesach, žilo mnoho Židů na ostrově Elefantina v jižním Egyptě. V Cowleyho papyru č. 21 nařídil Dareios II. židovské kolonii na ostrově Elefantina, aby dodržovala Svátek nekvašených chlebů.

Otázka: Jaký byl podle knihy Ezdráš 2 odhadovaný počet Izraelitů před jejich vyhnanstvím?

Odpověď: Odhaduje se, že v 8. století žilo v severním království 500 000 až 700 000 Izraelitů a v Judsku 220 000 až 300 000 Izraelitů.

Otázka: Vzhledem k tomu, že podle odhadů v knize Ezdráš 2 bylo v Perské říši rozptýleno 1,5 až 3 miliony Izraelitů a Židů, proč se do Jeruzaléma vrátilo pouze asi 50 000 lidí?

A: Většina z nich byla neposlušná a nechtěla se vrátit, ačkoli někteří z nich mohli být otroky a neměli na výběr. Sám Ezdráš v Ezdrášovi 9:15 uznal, že šlo pouze o malý zbytek. Izraelité byli vyhnáni již před více než 200 lety a téměř všichni se asimilovali a ztratili svou národní identitu. Asimovova příručka k Bibli na str. 437 trefně poukazuje na to, že „skutečnost, že darovali cenné předměty na pomoc těm, kteří se chystali na cestu, naznačuje, že byli poměrně zámožní a možná neviděli smysl v opuštění místa, kde se jim dařilo a kde se cítili v bezpečí a kde se již cítili jako doma.“ Ve skutečnosti se navrátilci usadili pouze na území, které se rozkládalo asi 25 mil od severu k jihu a 32 mil od východu k západu, přičemž třetinu této plochy tvořila poušť.

Z Murashuových tabulek také víme, že mnoho Židů bylo zámožných. Jednalo se o přibližně 730 hliněných tabulek zaznamenávajících půjčky poskytnuté bankéřem z Nippuru jménem Murashu a jeho syny. Jako dlužníci Murashua se na nich objevuje asi 60 židovských jmen.

Samozřejmě je velkorysé, že Židé, kteří se rozhodli zůstat, darovali peníze těm, kteří se vrátili domů. Bůh však nechtěl jejich dary; Bůh chtěl, aby se sami vrátili domů.

Otázka: Jak dlouho by podle Ezdráše 2 trvala cesta z Babylonu do Jeruzaléma?

Odpověď: Trvalo by to asi čtyři měsíce. Ezdráš to však nezmínil, protože důraz byl kladen na obnovu, nikoli na útrapy spojené s návratem.

Otázka: Jaké jsou rozdíly v počtech mezi Ezdrášem 2:1–70 a Nehemiášem 7:7–72?

Odpověď: Zde jsou oba seznamy a rozdíly mezi nimi. Další otázka se zabývá důvody těchto rozdílů.

(V knize Nehemiáš je také zmíněno 50 mís.)

Apokryfní kniha 1. Ezdrášův také uvádí seznam navrátilců. Uvádí 25 947 mužů z Izraele (oproti 24 144 u Ezdráše a 25 406 u Nehemiáše), 5 288 kněží (oproti 4 289 u Ezdráše a Nehemiáše), 341 Levitů, zpěváků a vrátných oproti 341 v knize Ezdráš, 372 chrámových služebníků oproti 392 v knihách Ezdráš a Nehemiáš a 652 mužů neznámého původu oproti 652 v knize Ezdráš.

Celkový počet lidí je mnohem vyšší než počet uvedených, takže tento výčet není vyčerpávající. Například u Ezdráše je uvedena rodina Magbišova, u Nehemiáše nikoli. Celkový počet by mohl zahrnovat také severní kmeny, ženy a děti.

Z 50 společných čísel je celkem 22 rozdílů. Je zde 12 rozdílů v řádu jednotek a Nehemiáš uvádí vyšší číslo v 7 z nich. Existuje 10 rozdílů v číslech o více číslicích a v 7 z nich uvádí Nehemiáš vyšší číslo. Pro srovnání se podívejme na hebrejský text a řeckou Septuagintu: u Ezdráše jsou 2 rozdíly (oba jsou v číslech o jedné číslici) a u Nehemiáše 10 rozdílů (z nichž 5 je v číslech o jedné číslici).

Otázka: Jak přesně přepisovali starověcí písaři seznamy čísel v Ezdrášovi 2:1–70 a Nehemiášovi 7:7–72?

Odpověď: Zde jsou dva příklady pro srovnání ze starověkých dokumentů.

Fradova armáda: Perský nápis na skále v Behistúnu uvádí, že Fradova armáda měla v babylónském sloupci 55 243 mrtvých a 6 572 zajatců. Aramajský překlad nalezený na ostrově Elefantina v Egyptě uvádí, že počet zajatců byl 6 972, což se od nápisu na skále v Behistúnu liší o jednu číslici. V duplikátu babylonského sloupce nalezeném v Babylonu byl počet zajatců 6 973, což je rozdíl o jednu číslici oproti aramejskému překladu.

Povstalecká armáda Frawartishe: Perský nápis na skále v Behistúnu uvádí, že v povstalecké armádě Frawartishe bylo zabito 2 045 mužů a 1 558 zajato. Aramajská kopie uvádí počet zajatců přes 1 575.

Tyto příklady původně pocházejí z díla F. W. Königa, Relief und Inschrift des Königs Dareios I am Felsen von Bagistan (Leiden: Brill, 1938), str. 48, 45.

Otázka: Proč se v knize Ezdráš 2:1–70 liší počty navrátilců od údajů v knize Nehemiáš 7:7–72?

Odpověď: Pravděpodobně je to způsobeno kombinací několika důvodů.

Jednoduché chyby opisovačů: V dnešních rukopisech se vyskytly některé chyby opisovačů. Mnohé z nich spočívají ve změně nebo vynechání jedné číslice. Mezi hebrejským textem a Septuagintou jsou v knize Ezdráš 2 rozdíly (oba v řádu jedné číslice) a v knize Nehemiáš 10 rozdílů (z toho 5 v řádu jedné číslice). Lze tedy očekávat, že jednoduché chyby opisovačů vysvětlí přibližně2 to 5 , případně až 10 z celkových 22 rozdílů. Jelikož je počet v knize Nehemiáš vyšší pouze u 7 z 12 rozdílů v řádu jedné číslice, neexistuje statisticky významný trend, že by v jednom případě byl počet vyšší.

Šifrovací seznamy: Rozdíly by mohly být způsobeny používáním „šifrovacích seznamů“, kde svislá čára představovala „1“ a vodorovná čára „10“, přičemž začátek písmene hebrejského slova me’ah představoval stovky. To by vedlo k většímu počtu opisovacích chyb.

Změna způsobu zápisu čísel: Způsob, jakým Hebrejci zapisovali čísla, se v této době změnil. Dříve Hebrejci používali stará „kulatá písmena“ a přešli na „čtvercová“ písmena. To by způsobilo více chyb při opisování. Wycliffe Bible Dictionary na str. 667 uvádí, že Moabité mluvili dialektem hebrejštiny a v 9. století př. n. l. stále používali stará kulatá písmena. Encyklopedie Britannica, svazek 1 (1956), str. 684 uvádí: „Nejstarší záznamy o aramejštině sahají přibližně do roku 800 př. n. l. … Abeceda v této době se jen málo liší od té na Moabském kameni.“ Uvádí se, že existovaly dva směry, které se v době Peršanů dovyvinuly:

1) rozšíření horních částí písmen bet, dalet a reš a 2) zaoblení úhlů a vznik ligatur. To by mohlo vysvětlovat větší počet chyb.

Seznamy byly sestaveny v různých obdobích: Z 10 rozdílů v řádu desítek je počet v Nehemiášově seznamu vyšší v 7 případech. Na jedné straně tyto rozdíly pravděpodobně nesouvisí s větším počtem navrátilců z exilu, protože celkové počty se přesně shodují. Na druhou stranu mohlo být u navrátilců zjištěno více lidí v uvedených rodech a vesnicích. Ezdráš 2:1 uvádí, že se jedná o seznam těch, kteří opustili Babylón, zřejmě ještě před jejich příjezdem do Jeruzaléma. Mohlo dojít k některým rozhodnutím na poslední chvíli, že se někdo připojí k určitému rodu nebo vesnici.

Rozdílné seznamy: Jak tyto seznamy vznikly? Nejde o to, že by Bůh tato čísla nadiktoval písaři, ale spíše o to, že dva nebo více lidí provedlo sčítání a sestavilo tyto seznamy. Původně se pravděpodobně jednalo o samostatné seznamy, protože: Ezdráš odděluje muže z Betléma a Netofy, zatímco Nehemiáš je spojuje. Magbiš v Nehemiášovi chybí. Vyměňují si pořadí Lódu atd. a Jericha. Nehemiáš rozděluje počty více než Ezdráš.

Nehemiášův seznam byl kopií. Všímejte si prosím, že Nehemiáš 7:5 neříká, že se jednalo o přesně správný počet lidí, kteří se vrátili. Nehemiáš spíše pouze uvádí, že našel nějaký seznam, a toto je to, co na něm bylo uvedeno. Seznam mohl být nesprávný, ale Nehemiáš správně uvádí, co na něm stálo. Co z toho vyplývá, se dozvíte v následující otázce.

Otázka: Jak souvisí texty Ezdráš 2:1–70 a Nehemiáš 7:7–72 s neomylností?

Odpověď: Někteří kritici neomylnosti považují nesrovnalosti mezi těmito seznamy za jednu z nejzávažnějších výzev pro neomylnost Bible. Ve skutečnosti tomu tak není. Nejprve „odvedení pozornosti“, což je nesprávná odpověď; poté běžná křesťanská odpověď; a nakonec nejpravděpodobnější odpověď.

Nesprávná odpověď: Oba seznamy jsou správné, ale liší se, protože byly sestaveny v mírně odlišných časových obdobích. V době, kdy byl sestaven pozdější seznam, přibylo několik dalších lidí, někteří odešli a oběti se lišily.

Celkový počet nově přibylých a odešlých lidí se však musel přesně shodovat, protože celkové součty jsou identické. To by bylo velmi nepravděpodobné, kdyby oba seznamy byly zcela správné, ale vznikly v různých dobách.

Běžná odpověď: Ačkoli nedisponujeme původními rukopisy, neomylnost [údajně] znamená, že oba seznamy musely být v původních rukopisech identické. Za rozdíly v číslech, která by měla být v obou seznamech shodná, však může kombinace prostých opisovacích chyb a změny abecedy v té době, která vedla k dalším opisovacím chybám. (Nic nebrání tomu, aby jeden seznam obsahoval podrobnosti, které druhý seznam neobsahuje.)

Nicméně 22 rozdílů z 50 čísel je značný počet rozdílů, a to i s ohledem na změnu písma, k níž v té době došlo.

Nejpravděpodobnější odpověď: Nehemiáš bezchybně opsal seznam, který měl k dispozici (a ten seznam obsahoval chyby). Byl dostatečně přesný, aby poskytl představu o tom, kolik se jich vrátilo, ale Nehemiášova poznámka nás varuje, že není zaručeno, že tento seznam neobsahuje chyby. Je to podobné tomu, jak Bible bezchybně zaznamenává chyby farizejů, Jeftovu ukvapenost a Abrahamovu pošetilost, aniž by nám výslovně říkala, zda máme těmto věcem věřit a následovat je.

Proč nám Bible neřekla přesný počet všech lidí v Nehemiášově době? Pravděpodobně proto, že to není důležité. 1. Timoteovi 1:4 a Titovi 3:9 nám říkají, že se nemáme zabývat nekonečnými rodokmeny.

Otázka: Který seznam je správnější – ten v Ezdrášovi 2:1–70, nebo ten v Nehemiášovi 7:7–72?

Odpověď: I když si nemůžeme být jisti, Ezdráš je pravděpodobně přesnější z následujících důvodů:

1. Apokryfní kniha 1. Esdras také uvádí seznam navrátilců a je bližší knize Ezdráš. Jeden z rozdílů mezi hebrejskou a septuagintovou verzí v knize Nehemiáš by způsobil, že by se dvě z Nehemiášových čísel shodovala s knihou Ezdráš. Přinejmenším překladatelé Septuaginty tedy považovali knihu Ezdráš za přesnější.

2. Sám Nehemiáš uvedl, že toto je seznam, který nalezl, aniž by tvrdil, že vše na něm uvedené je správné.

V obou textech se však vyskytují jednotlivé písařské chyby. Následuje analýza některých z těchto rozdílů, přičemž jako první je uvedeno číslo z knihy Ezdráš.

200 vs. 245 zpěváků (Nehemiáš 7:68). Je pravděpodobné, že správná je kniha Ezdrášova, protože písař mohl omylem převzít číslo 245 z Nehemiáše 7:67. Poté mohl vynechat Nehemiáše 7:68.

61 000 drachm oproti částce 41 000. Je pravděpodobné, že číslo 61 000 v knize Ezdráš je překlep a mělo by být 41 000.

Otázka: Jsou Nehemiáš, Mordokaj a Bigvai v Ezdrášovi 2:2,14 ti samí lidé jako v knihách Nehemiáš a Ester?

Odpověď: Ne, nejsou. Náměstek (Tiršata) Nehemiáš přišel do Jeruzaléma v roce 445 př. n. l., asi 13 let poté, co tam již byl Ezdráš. Mordokaj a Ester přišli později a jméno Bigvai, což v perštině znamená „šťastný“, by nebylo nijak neobvyklé.

Otázka: Proč si myslíte, že Ezdráš (a Bůh) v Ezdrášovi 2:3–70 uvedl tak dlouhý seznam jmen?

Odpověď: Z lidského hlediska bylo jistým vzrušením vědět, kdo se vrací. Zadruhé šlo také o „prověření“, kdo z navrátilců je pravým Izraelitou. Zatřetí, budoucí generace se mohly na základě těchto jmen ohlédnout zpět a říci: „Patřím sem.“ Z Božího hlediska Bůh dohlíží na každý detail toho, kdo co dělá.

Jednalo se o „prezenční listinu“ těch, kteří opustili pohodlí a komfort místa, kde žili, a zavázali se, že se zapojí do služby, místo aby jen seděli na okraji.

Otázka: Pokud se věřící, jak je uvedeno v Ezdrášovi 2:6–7, odvrátil od Boha a chce se vrátit, co byste mu poradili, aby udělal?

Odpověď: Především ho ujistěte, že Bůh odpouští a že ho přijme. V závislosti na tom, co udělal, by měl, pokud je to možné, nahradit to, co vzal nebo zničil. Možná žije s následky svého hříchu; ačkoli by Bůh tyto následky mohl odstranit, často tak neučiní. Pokud však vydrží Boží kázeň a nyní se rozhodne Ho následovat, Bůh může z jeho obnovené poslušnosti vůči Němu vynesl požehnání.

Zajímavé je, že v Ezdrášovi 2:6 byli někteří z navrátilců z Pahat-Moábu. Tento název znamená „vládce Moábu“ a mohl by odkazovat na Rubenity, které v Moábu usadil asyrský král Tiglat-Pileser III. Další navrátilci pocházeli z Elamu, jak uvádí Ezdráš 2:7. Elam leží v jihozápadním Íránu a někteří Izraelité tam byli násilně usídleni.

Otázka: Proč se v Ezdrášovi 2:42 vrátilo tolik vrátných, konkrétně 139?

Odpověď: Odhaduje se, že před vyhnanstvím bylo asi 5 000 vrátných, takže většina se nevrátila. Vrátní nedělali jen to, že stáli u brány; starali se také o okolí a v podstatě byli i správci. Naše slovo „správce“ ostatně pochází z latinského slova pro dveře, janua. Tito lidé tedy měli stálou, ale špatně placenou práci. Možná je nelákalo zbohatnout v babylonské a později perské říši.

Otázka: Co podle Ezdráše 2:59–63 děláte, když se ve službě ocitnete v „země nikoho“?

Odpověď: Tito muži tvrdili, že mohou sloužit jako kněží, ale neexistoval žádný záznam o tom, že by pocházeli z kněžského rodu. Buď to skutečně byli potomci kněží, ale záznamy se ztratily, nebo ve skutečnosti kněží nebyli (a věděli to), anebo možná jejich rodiče a prarodiče tvrdili, že pocházejí z kněžské rodiny, ale mýlili se. Vládce (Tiršata), jímž byl Nehemiáš, proto rozhodl, že nebudou sloužit jako kněží, dokud o tom nerozhodne kněz s Urim a Tummim. Nemáme záznam o tom, kdy nebo zda bylo o většině z nich vůbec rozhodnuto. Jedna kněžská rodina však, a to synové Koze/Hakkoze z Ezdráše 2:61, mohla být později považována za kněžskou rodinu. Meremot, syn Uriášův z Ezdráše 8:33, který byl synem Uriáše, syna Hakkoze z Nehemiáše 3:4,21, byl v Nehemiášovi 3 považován za součást kněžského stavu.

Když se vám naskytne příležitost sloužit v důležité funkci a je vám v tom zabráněno (ať už oprávněně, nebo neoprávněně), co můžete dělat? Můžete zhořknout, nebo být přinejmenším zklamaní. Nebo, pokud vám Bůh zavřel dveře, můžete místo toho sloužit v jiné funkci, skrze dveře, které Bůh otevřel. Jak řekl jeden křesťan: „Zklamání je Jeho záměr.“ Bohu nezáleží na tom, jak vysoké lidské postavení zastáváte; záleží Mu na vašem srdci při službě Jemu.

Otázka: Proč v Ezdrášovi 2:64 činil celkový počet 42 360, když součet seznamů v knihách Ezdráš, Nehemiáš a 1. Ezdráš dává 29 818, 31 089 a 30 143 mužů?

Odpověď: „Celé shromáždění“ by zahrnovalo i ženy a děti. To znamená, že během této migrace přišlo relativně málo žen a dětí; šlo převážně o muže. To vysvětluje, proč mohl existovat velký tlak na sňatky s neizraelity.

Otázka: O jakou částku se jedná v Ezdrášovi 2:69?

Odpověď: 61 000 drachm zlata by odpovídalo asi 1 000 liber (500 kilogramů) a 5 000 min stříbra by odpovídalo asi 3 tunám (2,9 metrických tun).

Otázka: Jaké jsou podle Ezdráše 2:70 způsoby, jak se my jako křesťané můžeme dnes „postavit a dát o sobě vědět“?

Odpověď: Můžeme se postavit tím, že nebudeme zanedbávat společná shromáždění, jak přikazuje Židům 10:25. Můžeme volit čestné kandidáty, kteří neprosazují zlé věci. Stejně jako bohatí vůdci v Ezdrášovi 2:69–70 můžeme svobodně darovat peníze na Boží dílo. Můžeme veřejně nést jméno křesťana.

Otázka: Jak se v Ezdrášovi 3:1–12 lišilo toto probuzení od Josiášova probuzení ve 2. Paralipomenon 34?

Odpověď: Při Josiášově obrodě byl lid ještě těsně před jejím začátkem v neposlušnosti, musel najít kopii Zákona a v té době čelil velké hrozbě (Asýrie). Jednalo se o obrodu pokání pod hrozbou trestu.

Při Ezdrášově obrodě se již pokání z modlářství vykonalo, Zákon již byl přečten a lidé se shromáždili, aby postavili chrám a město. Jednalo se o obrodu zasvěcení a budování.

Stručně řečeno, první obroda znamenala odvrátit se od zla, zatímco Ezrová obroda znamenala kráčet vpřed a budovat. Pro oba druhy obrody je tu své místo.

Otázka: Proč bylo podle Ezdráše 3:2 postavení oltáře Bohu těžší, než se očekávalo?

Odpověď: Aby jej mohli na tom místě postavit, museli nejprve odklidit trosky zničeného prvního chrámu. Také okolní národy by se proti jejich snahám postavily. Sedmý měsíc by zde odpovídal září–říjnu roku 537/536 př. n. l.

Na druhou stranu perská vláda by proti dalšímu oltáři neměla žádné námitky. Podle knihy „Major Cities of Bible Times“ (str. 32–48) babylonské texty zmiňují 50 chrámů plus 180 svatyní pod širým nebem pro bohyni Ištar, 300 svatyní pro bohy Igigi a 1 200 svatyní pro bohy Anunnaki. Židé chtěli postavit pouze jeden. (převzato z The Expositor’s Bible Commentary, sv. 4, str. 622)

Otázka: Proč byli v Ezdrášovi 3:8 k službě jmenováni Levité ve věku 20 let a starší, když Numeri 4:3,47 a 1. Paralipomenon 23:3,24,27 uvádějí, že sloužit mohli pouze Levité ve věku 30 let a starší, a Numeri8:24 , uvádí, že ve Stanu setkávání mohli pracovat pouze Levité ve věku 25 let a starší?

Odpověď: Ezdráš2:40 i Nehemiáš7:43 uvádějí, že se vrátilo pouze 74 Levitů. Pravděpodobně usoudili, že musí použít mladší Levity, protože jich bylo tak málo.

Otázka: Proběhla stavba podle Ezdr 3:10 a Ag 1:15 v roce 520 př. n. l. za vlády Dareia I., nebo začala za vlády Kýra II. kolem roku 537 př. n. l., jak uvádí Ezdr 3:8–13?

Odpověď: Obě tvrzení jsou pravdivá. Stavba začala v roce 537 př. n. l. za vlády Kýra II., byla na 16 let přerušena kvůli odporu a znovu zahájena za vlády Dareia I. v roce 520 př. n. l. Dokončena byla v letech 516/515 př. n. l.

Otázka: Proč se v Ezdrášovi 3:11–13 a Aggeovi 2:1–9 někteří radovali a jiní plakali?

Odpověď: K podobné situaci dochází i při dokončení chrámu v Aggeovi 2:1–9. Je to něco jako ptát se, zda je sklenice napůl plná, nebo napůl prázdná. Po všech těch více než 70 letech (od roku 587/586 př. n. l.) zde nebyl žádný oltář ani chrám, a nyní se chrám konečně znovu stavěl, aby se v něm mohly přinášet oběti Bohu. Na druhou stranu se však tento skromný začátek zdál tak bezvýznamný ve srovnání s dřívější velkolepostí Šalomounova chrámu a jeho nádvoří. Někteří se soustředili na to, co bylo a co mohlo být. Jiní se soustředili na dosažený pokrok a budoucnost, kterou sliboval.

Otázka: Jaká je chronologie v knize Ezdráš 4?

Odpověď: Zde je chronologie jednotlivých částí 4. kapitoly knihy Ezdráš. Všimněte si, že Xerxes a Artaxerxes I. jsou různé osoby. Všimněte si také, že se staví čtyři věci: oltář, základy chrámu, zbytek chrámu a jeruzalémské hradby.

Otázka: Kdo přesně byli Samaritáni v Ezdrášovi 4:2?

Odpověď: Samaritáni byli smíšený národ, který žil severně od Jeruzaléma. Byla to směsice chudých Izraelitů ze severního království, k nimž se přidalo několik podmaněných lidí, které dovezl asyrský král Sargon II. (722–705 př. n. l.), a větší druhá skupina za vlády krále Esarhaddona (681–669 př. n. l.), plus třetí skupina dovezená za vlády jeho syna Ašurbanipala (669–627 př. n. l.). Babylóňané však zřejmě do Samaří žádné národy nepřiváželi.

Z náboženského hlediska uctívali Pravého Boha i další božstva. V roce 1962 beduíni, kteří objevili svitky z Mrtvého moře, našli také jeskyni ve Wadi Daliyeh. Bylo v ní dvě až tři stovky koster rodin, které v roce 331 př. n. l. uprchly před Alexandrem Makedonským. V spisech, které po sobě zanechali, odrážela mnohá z jejich jmen edomitské, aramejské, moábské, kanaánské a babylonské modly.

Otázka: Byli Samaritáni v Ezdrášovi 4:2 upřímní, když nabídli Židům pomoc?

Odpověď: Pravděpodobně nebyli upřímní, ale možná chtěli infiltrovat dělníky. Samaritáni násilím zastavili přestavbu hradeb, protože hora Gerizim v Samaří byla „konkurentem“ jako centrum uctívání. Samaritáni si podle Ezdráše 4:2 pravděpodobně mysleli, že mezi Božím chrámem a jejich eklektickým uctíváním není žádný rozpor. Židé však měli pravdu, když pomoc Samaritánů odmítli, protože ti kromě jediného pravého Boha a zlatých telat uctívali i jiné bohy (2. Královská 17:34). Odmítnutí Samaritánů však vedlo k tomu, že se postavili proti stavbě.

Na rozdíl od toho skeptická kniha Asimovův průvodce Biblí (str. 441) se domnívá, že Samaritáni zde jednali upřímně. Pokud však skutečně upřímně chtěli, aby byl chrám postaven, jakmile jim nebylo dovoleno pomoci, pokusili se v Ezdrášovi 4:4 odradit a znepokojit lid. Najali si poradce, tj. podplatili je, jak uvádí Ezdráš 4:5. Nakonec napsali dopis, v němž je obvinili, že chtějí postavit hradby, aby se vzbouřili proti Peršanům (Ezdráš 4:6). Kdyby byli upřímní, jak tvrdí Asimov, proč by je pak později odrazovali a psali dopis, v němž je obviňují?

Otázka: Proč Židé v Ezdrášovi 4:3 odmítli pomoc zvenčí?

Odpověď: Pokud potřebujete jídlo nebo základní potřeby, pomoc od nevěřících je obecně v pořádku. Pokud však děláte něco pro Boží dílo, je lepší mít dobrovolníky z řad věřících než nevěřících. Měli bychom přijímat pomoc od nevěřících pro Boží službu? 3. Janův list 7 také zmiňuje, že nemáme přijímat pomoc od pohanů. Jedna věc je přijmout pomoc, abychom ji rozdali chudým, a druhá věc je přijmout pomoc za účelem kázání evangelia.

Otázka: Jak reagujete v situaci popsané v Ezdrášovi 4:7–16, kdy se obětavě a tvrdě snažíte pro Boží království a najednou je veškerá vaše práce zmařena odporem?

Odpověď: Lidé se mohli nechat odradit nebo to prostě vzdát. Ale ten samý perský král Artaxerxes jim později povolil, aby pod vedením Nehemiáše začali od roku 445/444 př. n. l. znovu stavět hradby. Za prvé, zlý odpor proti Božímu dílu by neměl být ani nečekaný, ani odrazující. Jestliže se odpor stal Mojžíšovi, Jozueovi, Ezdrášovi a Nehemiášovi, Ježíši, Pavlovi a ostatním apoštolům, proč byste měli předstírat překvapení, pokud se to někdy stane i vám?

Za druhé, v baseballu se říká: „Nedělej z jedné chyby dvě.“ Pokud uděláte trapnou chybu, jako když vám míč proklouzne mezi nohama nebo upustíte vysoký míč, můžete se tím trápit natolik, že si nevšimnete dalšího míče letícího vaším směrem a pokazíte i ten. Když uděláte vážnou chybu, musíte se vzchopit, rozhodnout se, že to budete zkoušet dál nebo se budete snažit ještě víc, a pokračovat dál. Když se jedna příležitost uzavře, buďte připraveni na to, až se otevře další.

Otázka: Proč byly pasáže v Ezdrášovi 4:8–6:18 a 7:12–26 napsány v aramejštině?

Odpověď: Nikde se neříká, že by Ezdráš nebo jeho písaři museli psát stejným jazykem. Možná různé části zapisovali různí písaři. Aramejsky byla napsána také kniha Daniel 2:4b–7:28, stejně jako Jeremjáš 10:11.

Dopis Samaritánů králi byl v aramejštině, a proto dává smysl citovat tento dopis v aramejštině.

Otázka: Kdo jsou v Ezdrášovi 4:9 Dehavité?

A: Dříve se mělo za to, že se jedná o Daoi z Herodotových spisů a o Dahae z děl Plinia a Vergilia. Tito lidé žili východně od Kaspického moře. Dnes se však má za to, že hebrejský výraz není názvem národa, ale slovem „di-hu“, které znamená „to jest“. V Ezdrášovi 4:9 se tedy píše „Elamité ze Sús“ (BSB), nebo doslovněji „muži ze Sús, to jest Elamité“.

Otázka: Kolik daní přesně vybírali perští králové v Ezdrášovi 4:13?

Odpověď: Podle The Expositor’s Bible Commentary, sv. 4, str. 631–632, vybíral perský král v celé říši odhadem 25 až 35 milionů amerických dolarů ročně. Palestina byla součástí páté satrapie, které podle Herodota, kniha 3, kap. 89–97, bylo uloženo pouze 350 stříbrných talentů, což odpovídá 680 000 amerických dolarů. Jiná místa musela také poskytovat nepeněžní příspěvky v naturáliích, které často převyšovaly peněžní příspěvky. Palestina nemusela poskytovat žádné příspěvky v naturáliích, a proto ji Peršané zdanili poměrně mírně.

Otázka: Jak by měli věřící reagovat, když jsou neprávem obviněni z pobuřování a vzpoury (Ezdráš 4:15, 19)?

Odpověď: Vzpoura znamená zradu proti vládě a povstání znamená revoltu. Za předpokladu, že se ve skutečnosti nedopustili zrady, by věřící měli obvinění popřít. Své popření však nesformulujte tak nešikovně, aby to na obvinění vrhlo ještě větší podezření. Jako velmi hrubé měřítko by popření mělo být přibližně stejně dlouhé jako samotné obvinění.

Otázka: Zastavila se v Ezdrášovi 4:23 obnova chrámu kvůli cizím armádám, nebo kvůli lhostejnosti lidu, jak uvádí Aggeus 1:2?

Odpověď: Armáda mohla způsobit dočasné zastavení, ale jakmile se stavba zastavila, lhostejnost lidu zabránila jejímu obnovení, a to i poté, co to v roce 522 př. n. l. bylo již možné.

Otázka: Byli ti proroci v Ezdrášovi 5:1 ti samí, kteří sepsali knihy Bible?

Odpověď: Ano, Aggeus a Zachariáš byli ti samí. Aggeus kázal od srpna do prosince roku 520 př. n. l. Zachariáš prorokoval od října/listopadu roku 520 př. n. l. po dobu dvou let.

Otázka: Byl Zachariáš v Ezdrášovi 5:1 a v knize „6:14 “ synem Iddova, nebo synem Berekjášovým, synem Iddova, jak je uvedeno v Zachariášovi 1:1?

Odpověď: Zachariáš byl synem Berekjášovým a vnukem Iddovým. V semitských jazycích může slovo pro „syna“ znamenat i potomka.

Otázka: Co bylo významného na Tattenaiově návštěvě v Ezdrášovi 5:3?

Odpověď: Tattenai byl úřední vládní vyšetřovatel (frasaka) nebo inkvizitor (patifrasa). Zerubábel a Židé se pravděpodobně obávali, že Tattenai okamžitě nařídí zastavení stavby. Když se ptal, zda mají Židé oprávnění stavět chrám nebo hradby, nesprávná odpověď by mohla stavbu obou okamžitě zastavit.

Tattenai zřejmě nebyl ani pro, ani proti Židům; chtěl pouze, aby byly dodržovány zákony a pravomoci. Když mu odpověděli rozumně a vyprávěli o Kýrově výnosu a o navrácení chrámového vybavení, Tattenai je vyslechl, ale nechtěl jim uvěřit bez podpůrných důkazů z perských archivů. Tattenai však dal Židům výhodu pochybnosti a povolil pokračování stavby, dokud probíhalo pátrání. Většina nadřízených má totiž svého vlastního nadřízeného. Tattenai nechtěl, aby se Dárius dozvěděl, že věci nechává plavat. Tattenai tedy „přenesl“ odpovědnost na Dáriuse. Vše vysvětlil Dáriovi, který se vydal hledat tento výnos.

Jeden komentátor, Batten, v roce 1913 mylně ztotožnil Tattenaiho s Ushtannem, satrapou nad celým Babylónem a oblastí za Eufratem. Archeologové však nalezli babylónský záznam z 5. června 502 př. n. l., který zmiňuje „Ta-at-tan-ni“ jako pahata (guvernéra), jenž byl podřízeným satrapy.

Otázka: Musel se v Ezdrášovi 5:7 Dárius vypořádat s velkým množstvím dopisů od svých úředníků?

Odpověď: Archeologové objevili několik tisíc textů z hlavního města Persepolis z let 509–494 př. n. l. a přes 100 textů z let 492–458 př. n. l.

Pokud jde o královu odpověď, v Xanthosu v Lykii v jihozápadní Malé Asii se nachází pohanský chrám s podobným povolením od perského krále. Je napsán v řečtině, lykištině a aramejštině. Kýros opravil chrámy v Uruku a Uru. Kambýses opravil chrám v Saisu v Egyptě. Dárius nechal přestavět chrám v Hibisu v Egyptě.

Otázka: Co je zajímavého na tom, jak v Ezdrášovi 5:11 vyprávěli Tattenaiovi svůj příběh?

Odpověď: Z toho, co je zde řečeno, vyplývá, že Nebúkadnesar NEBYL v konečném důsledku zodpovědný za zničení chrámu a odvedení lidu; zodpovědný byl Bůh a Nebúkadnesar byl pouze Jeho nástrojem. Bůh to učinil a vina ležela na jejich předcích kvůli jejich hříchu.

Otázka: Co znamená jméno „Zerubábel“ v Ezdrášovi 5:16?

Odpověď: Znamená to „dítě/potomek Babylonu“, protože Zerubábel se tam narodil.

Otázka: Proč v Ezdrášovi 6:1 Peršané prohledávali archivy v Babylonu, když Susa byla perským hlavním městem?

Odpověď: Prohledávali archivy (doslova „dům knih“) v Babylonu, ale žádný dekret nenašli. Prozřetelností však byly tyto tabulky v Ekbataně (Achmetha) v Médii, a tam je našli. Perská říše měla čtyři hlavní města: Súsy (nebo Šušán), Persepolis, Ekbatana a Babylon. Ze všech čtyř hlavních měst byl výnos nalezen v Ekbataně, protože právě tam zřejmě Kýros strávil léto roku 538 př. n. l., když výnos sepsal. Obecně platí, že perští králové trávili zimu v Babylonu a léto v Súsách nebo v Ekbataně. Mimochodem, Ezdráš 6:2 je jediným biblickým odkazem na Ekbatanu.

Otázka: Jaký význam má tento výnos v Ezdrášovi 6:1?

Odpověď: Král by dodržoval výnos předchozího krále. Dárius tedy rád pomohl Židům, jednak proto, že měli povolení od Kýra, a jednak proto, že Jeruzalém mohl sloužit jako ochranná pevnost proti Egyptu nebo případným vzbouřencům. Nalezení tohoto starověkého výnosu tedy Židům přineslo úlevu. Všimněte si, že Dárius nejenže výnos dodržel, ale ve verších 8–10 také velkoryse poskytl zásoby a materiál pro přestavbu a ve verších 11–12 pohrozil trestem každému, kdo by se přestavbě postavil na odpor. (Dárius nechal nabodnout na kůl 3 000 Babylóňanů poté, co se Babylón vzbouřil, jak uvádí jak Behistunský nápis, tak Herodotova kniha 3, kap. 159.) Pokud se Dárius snažil Židům zalíbit, aby mu zůstali věrní, byl to ten správný způsob, jak toho dosáhnout.

Podle 1. Makabejské 7:23; 12:11; 2. Makabejské 3:35; 13:23 a Josefova díla „Starověk Židů“, kniha 12, č. 2.5 se za krále pravidelně přinášely oběti.

Otázka: Proč by perský král v knize Ezdráš 6:8 platil obrovskou částku na přestavbu židovského chrámu v Jeruzalémě?

Odpověď: Králové často stavěli chrámy, což sloužilo i „praktickému“ účelu – získání loajálních poddaných. Kýros také nechal opravit chrám v Uruku, chrám Enunmakha v Uru a chrámy v Babylonu. Archeologové objevili zápis o židovském chrámu, který sepsali Bagoas, perský správce Judska, a Delaiah. Stojí v něm: „aby byl postaven na svém místě tak, jak stál dříve, a aby se na oltáři přinášely obětní dary z obilí a kadidlo, jak tomu bývalo dříve.“

Dareios také požádal Židy, aby se modlili za něj a za jeho syny, jak uvádí Ezdráš 6:10 (srovnej 1. Makabejská 7:33).

Otázka: Jaký význam má oslava popsaná v Ezdrášovi 6:15–22?

Odpověď: Každoroční oslava Pesachu připomínala, jak Bůh ochránil Izraelity, když vyšli z Egypta během exodu. Více než 70 let nemohli slavit v chrámu, protože žádný chrám neměli – ten byl zničen 12. srpna 586 př. n. l. Po tak dlouhé době však byli nesmírně šťastní, že konečně mohli slavit v nově zasvěceném chrámu.

Otázka: Jak se podle Ezdráše 6:17–22 liší tento chrám a oběti od těch za Šalomounovy vlády?

Odpověď: Tento chrám byl 90 stop vysoký a 90 stop široký. Při jeho zasvěcení bylo obětováno 100 býků, 200 beranů, 400 beránků a 12 koz. Tato oběť se může jevit jako velkolepá, dokud ji neporovnáte se Šalomounovým chrámem.

Za Šalomounových časů byl chrám podle 1. Královské 6:2 dlouhý 90 stop, široký 30 stop a vysoký 45 stop. Byl vyzdoben ušlechtilým cedrovým dřevem a zlatem. Při jeho zasvěcení bylo podle 1. Královské 8:63 obětováno 22 000 volů a 120 000 ovcí.

Otázka: Proč je v Ezdrášovi 6:22 Dárius zde nazýván „králem Asýrie“, když byl králem Persie?

Odpověď: Asyrská a babylónská říše ovládaly rozsáhlá území ještě předtím, než Peršané vše dobyli. Místo toho, aby se snažili všechny asimilovat do perské kultury, považovali za nejlepší umožnit podmaněným národům zachovat si vlastní identitu. Persie tedy patřila Peršanům (a Médům) a Dárius byl králem Persie, Babylónie, Asýrie, Sýrie, Malé Asie a Egypta.

Otázka: Kdy se odehrály události popsané v Ezdrášovi 7:1?

Odpověď: Mezi Ezdrášem 6 (v roce 516 př. n. l.) a Ezdrášem 7 (v roce 458 př. n. l.) uplynulo 57/58 let. Mezi tím se odehrály události popsané v knize Ester. Ezdráš přišel v době, kdy se Egyptu s pomocí Athén a Délského spolku v letech 460–454 př. n. l. dočasně podařilo vzbouřit se proti Persii.

Otázka: Byl Seraja v Ezdrášovi 7:1 otcem Ezdráše?

Odpověď: Ne, protože kněz Seraiah byl popraven Babylóňany v letech 588/587 př. n. l., zatímco Ezdráš a jeho společníci cestovali mezi 8. dubnem a 4. srpnem roku 458 př. n. l. Ješua zmíněný v knize Ezdráš 2:2 byl pravděpodobně vnukem Seraiaha. Ezdráš byl pravděpodobně pravnukem nebo prapravnukem Seraiaha. V hebrejštině může slovo „syn“ znamenat i potomka. Serajáš byl slavný předek a Ezdráš byl pojmenován po něm.

Mimochodem, Seraiah znamená „Hospodin je kníže“ a Ezdráš je zkrácená forma jména Azariáš (Hospodin pomohl), což bylo běžné jméno.

Otázka: Mohl Ezdráš v Ezdrášovi 7:6 dorazit buď v roce 458 př. n. l., nebo v roce 398 př. n. l.?

Odpověď: Ne. Ačkoli Ezdráš výslovně neuvádí „I“ ani „II“, musí se jednat o „I“, protože rok 398 př. n. l. je příliš pozdní období na to, aby nebyl chrám dokončen. Navíc lidé často rozlišují mezi dvěma králi se stejným jménem, jakmile vládne ten druhý, ale nerozlišují, pokud žil pouze jeden z těchto králů.

Navíc doba Ezdráše a Nehemiáše musela být za vlády Artaxerxa I., protože elefantinský papyrus (Cowley č. 30), který písař datoval jako „November 25, 407 B.C. “, zmiňuje Sanballata [sn’blt], správce Samaří, o kterém se píše v knize Nehemiáš.

Otázka: Co znamená výraz „zručný písař“ v Ezdrášovi 7:6, Žalmu 45:1 a Příslovích 22:29?

Odpověď: Hebrejské slovo mahir zde doslovně znamená „rychlý“ nebo „hbitý“. To znamená, že byl ve své práci zručný a dokázal úkol vykonat efektivně. Důkazem toho je, že Ezdráš podal podrobnou zprávu o cestě. Je zajímavé, že v hlavním městě Persepolis se nachází přes 300 perských cestopisů, takže bylo běžné zaznamenávat úřední cesty.

Otázka: Existuje v Ezdrášovi 7:17 nějaký precedens, kdy by perský král povolil neperskému knězi obnovit jeho oběti a znovu zavést (neperské) náboženské zákony?

Odpověď: Ano, protože král zřejmě měl zájem na tom, aby lid i nadále dodržoval své vlastní zvyky jako součást poslušnosti vůči Persii. Velmi podobný případ najdeme v dekretu Dareia I. adresovaném Udjahorresnetovi, egyptskému knězi, který obnovil egyptské náboženství v egyptském Saisu. Dárius ho pověřil, aby shromáždil „moudré muže Egypta“ a kodifikoval egyptské zákony jak v demotickém egyptském písmu, tak v aramejštině. Egyptským písařům to trvalo od roku 518 do roku 503 př. n. l.

Otázka: Proč bylo v Ezdrášovi 8:15 významné, že mezi nimi nebyli žádní Levité?

Odpověď: Král výslovně stanovil, že mají jít šířit poslušnost Tóře, a mezi nimi nebyli žádní Levité. Navíc Ezdráš chtěl, aby se při přepravě veškerého materiálu o chrámové vybavení starali právě Levité. Ezdráš proto odešel do města Kasifie, kde žilo mnoho Levitů, a v Ezdrášovi 8:18–20 přesvědčil 38 Levitů a 220 chrámových služebníků, aby se vrátili do Jeruzaléma.

Otázka: Proč se v Ezdrášovi 8:15–21 modlili právě teď za bezpečí?

Odpověď: Malá skupina vyhnanců (1 772 mužů, což mohlo činit celkem 3 000 až 5 000 lidí) se vydala na 900 mil dlouhou cestu zpět. Dostali asi 25 tun stříbra, 3,75 tuny zlata a bronzové předměty. Báli se, že budou po cestě přepadeni, jak uvádí Ezdráš 8:31. Ezdráš, který nebyl perským úředníkem, nepožádal o vojenský doprovod, zatímco Nehemiáš, dvorní úředník, o něj požádal v Nehemiášovi 2:7–9. Oba přístupy byly v pořádku.

Otázka: Je ten Iddo v Ezdrášovi 8:17 stejný jako otec Zachariáše ze Zachariáše 1:1?

Odpověď: Ne, protože Zachariáš prorokoval před událostmi popsanými v Ezdrášovi 7–8, takže Zachariášův otec v té době pravděpodobně již nežil. Mohl to však být syn nebo vnuk Zachariášova otce, který nesl stejné jméno.

Otázka: Proč v Ezdrášovi 8:21–22 zde drželi půst a nepožádali Peršany o ochranu?

Odpověď: Židé již jednou krále o pomoc požádali. V Ezdrášovi 8:22–23 se píše, že by bylo podivné žádat znovu o vojáky, protože již dříve prohlásili, že je Bůh ochrání. Samozřejmě, jedním ze způsobů, jakým mohl Bůh Židy ochránit, mohly být perské vojenské jednotky. Jak však poukazuje kniha „1001 Bible Questions Answered“ na str. 315, jedna věc je přijmout pomoc, která je dobrovolně nabídnuta, a druhá věc je o ni žádat.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Ezdrášovi 8:25–29 důvěřujete Božím služebníkům a vůdcům, je přesto v pořádku provádět u nich finanční kontroly a audity?

Odpověď: Jistě. Právě proto Ezdráš v Ezdrášovi 8:25 zvážil stříbro, zlato a další předměty, když je jim předával, a oni je v Ezdrášovi 8:29 znovu zvážili, aby se ujistili, že si nic z toho neodnesli. Bylo jim předem řečeno, že po jejich příjezdu proběhne druhé vážení. Někdy se mohou vyskytnout nepoctiví lidé, u nichž byste to nečekali. Je tedy dobré, aby Boží služebníci, kteří nakládají s penězi a bohatstvím, podléhali auditům a finanční odpovědnosti. Pokud jste čestný člověk, jemuž byly svěřeny peníze nebo jiné věci, neměli byste se cítit uraženi tím, že jste požádáni, abyste se podrobili auditu. Je dobré mít finanční kontroly, a to nejen proto, aby se zabránilo krádežím, ale také proto, aby se všem, jak v církvi, tak mimo ni, ukázalo, že existují pádné důkazy o tom, že k zpronevěře peněz nedošlo.

Otázka: Jsou mince zmíněné v Ezdrášovi 8:27, 1. Paralipomenon 29:7 a Nehemiášovi 7:70 perské dariky nebo řecké drachmy?

Odpověď: Jedná se buď o perský darik, nebo o místně raženou stříbrnou minci ve stylu řecké drachmy.

Archeologové objevili několik „drachm“ z perské doby v Bet-Zur (Khirbet et-Tubeiquah), jižně od Jeruzaléma a 4 1/2 míle (7 km) severně od Hebronu. Tyto drachmy nebyly raženy v Řecku, ale v Judsku ve „stylu drachmy“. Jeden článek uvádí, že Židům bylo povoleno razit vlastní stříbrné mince s názvem provincie „Yehud“ v archaickém hebrejském písmu. V perské době existovala v Palestině místní mincovna.

Existuje však i druhá teorie. Hebrejské slovo „darkemonim“ zde a podobné slovo v Ezdrášovi 8:27 a 1. Paralipomenon 29:7, „adarkonim“, by se mohly vztahovat k perskému dariku, což byla zlatá mince pojmenovaná podle perského slova pro zlato: „dari“. Voják dostával jako měsíční mzdu jednu takovou minci.

Otázka: Kdy byste podle Ezdráše 9:1–2 měli někomu říci o hříších jiného člověka a kdy byste měli mlčet?

Odpověď: Nejprve si uvědomte, že existuje pokušení k pomlouvání, k tomu, abyste to bez rozmyslu vykládali všem, a pomlouvání je hřích. Kromě toho se pro Boží slávu rozhodněte, co je třeba říci, jak podrobně a komu. Někteří zdejší vedoucí přišli za Ezdrášem, protože Ezdráš byl duchovním vůdcem společenství, a Ezdráš musel jednat, varovat lidi před tímto hříchem a vyloučit ze shromáždění ty, kteří v hříchu setrvávali.

Pokud dojde k hříchu, okruh těch, kteří by měli být informováni o situaci nebo o církevní disciplíně, se zhruba omezuje na ty, kteří již věděli, že se něco děje, plus vedoucí, kteří jsou duchovními dohlížiteli. Ti potřebují vědět, co se stalo, ale nemusí znát všechny „GSD“, tedy hrubé podrobnosti o hříchu.

Otázka: Proč si v Ezdrášovi 9:1–2, Exodu 34:16 a Deuteronomiu 7:1–3 mnoho židovských mužů vzalo za manželky pohanské ženy?

Odpověď: Zřejmě se z zajetí vrátilo mnohem více mužů než žen. Chtěli se oženit a zdálo se, že jim Bůh v tu chvíli manželku neposkytuje, a tak vzali věci do vlastních rukou.

Druhý důvod by mohl zmínit Malachiáš, který prorokoval v období mezi 6. a 7. kapitolou knihy Ezdráš. Malachiáš 2:11 zmiňuje muže, kteří se rozvádějí se svými manželkami z mládí a místo nich si berou jiné.

Tento zákaz nespočíval v tom, že by šlo o jinou rasu, protože Mojžíš si vzal Kušanku a Rút byla Moábka. Také Aramejci a Elamité byli Semité, ale problém spočíval v tom, že uctívali jiného boha. Možná právě proto muselo být každé manželství prošetřeno. Pokud se manželka obrátila k judaismu, jako to udělala Rút, byla považována za Židovku a směla zůstat. Proto trvalo celé tři měsíce, než byly případy těchto manželství prošetřeny.

Je smutné pohledět na tyto muže. Začali dobře – opustili pohodlí svých domovů v Mezopotámii a Persii a uposlechli výzvu k návratu do Jeruzaléma. Ale nedotáhli to do dobrého konce. Poté, co se vrátili a oženili se se svými pohanskými manželkami, děti vyrůstaly buď v uctívání pohanských bohů, nebo se přinejmenším naučily, že není příliš důležité, které bohy uctíváte.

Proč ale děti odcházely s matkami? V židovské i babylónské kultuře platilo, že když manželství skončilo rozvodem, děti zůstávaly s matkou. Podle Hammurabiho zákoníku § 137 musely děti dospět, než se rozvedená žena mohla znovu vdát.

Otázka: Co znamená, když si Žid roztrhne šaty, jak je uvedeno v Ezdrášovi 9:3, Numeri 14:6; Jozue 7:6; Ester 4:1; Jób 1:20; Izaiáš 36:22; Jeremiáš 41:5 a Matouš 26:65?

Odpověď: Ezdráš byl zpočátku možná velmi šťastný, že se vrátil do Jeruzaléma, ale jeho radost netrvala dlouho a situace se stala bolestnou. Roztržení šatů bylo obvyklým znakem velkého zármutku, úzkosti nebo rouhání. Šaty se tím zničí natolik, že je nelze opravit, a proto se to dělá pouze v případě něčeho, co je považováno za mimořádně závažné. Když Jób přišel o své děti, bohatství a všechno ostatní, roztrhl si šaty. Ezdráš považoval tento problém za stejně závažný.

Otázka: Jak závažný byl tento kompromis, o kterém se píše v Ezdrášovi 9:3–10?

A: Tento kompromis nebyl přímým odmítnutím Boha, ale snahou o kombinaci následování Boha a zároveň pokračování v hříchu uzavírání sňatků s lidmi jiné víry. Ezdráš to považoval za tak závažné, že si roztrhal šaty. Ezdráš se celý den modlil a postil, než na to reagoval. V Ezdrášovi 9:6 se Ezdráš styděl před Bohem za to, co tito lidé udělali. Ezdráš a ostatní vůdci tak tvrdě pracovali, aby vedli lid ke správnému uctívání a poslušnosti vůči Bohu, a pak se řada z nich obrátila a udělala právě toto.

Ezdráš viděl, že kompromis s pohanskými bohy svedl Izrael a Judsko na scestí od doby Soudců až po vyhnanství, a nyní byl svědkem toho, jak se historie chystá opakovat. Ezdráš byl odhodlán tento koloběh přerušit.

Otázka: Je podle Ezdráše 9:3–10 a 1. Korinťanům 7:10–16 v pořádku, aby se dnes křesťan oženil s nekřesťankou?

Odpověď: Ne. 2. Korinťanům 6:14–18 ukazuje, že se nemáme spojovat s nevěřícími. Pokud jste se však s nekřesťanem oženili či vdali, ať už proto, že jste se stali křesťany až po svatbě, nebo kvůli svému hříchu, 1. Korinťanům 7:10–16 říká, že byste neměli usilovat o rozvod. Pokud o rozvod usiluje manžel či manželka, je to v pořádku; v 1. Korinťanům 7:15 jsme povoláni k pokoji. Nemáme však rozvod iniciovat.

Pokud jeden z manželů zemřel, je v pořádku se znovu oženit či vdát, ale i tak by manželství mělo být v Pánu (1. Korinťanům 7:39).

Pavel dokonce v 1. Timoteovi 5:14 doporučuje a povzbuzuje mladé vdovy, aby se znovu vdaly. Ti, kdo si myslí, že by se vdovám mělo bránit v sňatku, jdou proti tomu, co Bůh učil skrze apoštola Pavla (promiň, Jeronýme). Starší nebo diakon by měl být „mužem jedné ženy“, jak uvádí 1. list Timoteovi 3:2,12. Vdovy, které jsou podporovány církví, by se podle 1. listu Timoteovi 5:9 neměly znovu vdávat.

Otázka: Jak je možné, že v knize Ezdráš 9:3–10 někteří členové církve začnou velmi dobře, ale skončí velmi špatně?

Odpověď: Ezdráš 9–10 představuje smutný závěr jinak radostné knihy. Korach, Achán, Gedeon, Jidáš, Ananiáš a Safira, Demas – všichni začali dobře a skončili špatně. Demas se vůbec nemusel dobrovolně přihlásit, aby doprovázel Pavla na jeho misijní cestě, ale obdivuhodně tak učinil. Poté však miloval svět a odvrátil se. Lidé mohou chvíli následovat Boha, ale odvrátí se, pokud mají pocit, že Bůh nesplnil jejich podmínky pro to, aby ho následovali, mají v sobě kořen hořkosti nebo je jejich víra otřesena pokrytectvím, které vidí u některých druhých.

Otázka: Jak bychom měli reagovat, když zjistíme, že se věřící dopustil závažného hříchu (Ezdráš 9:3–10)?

Odpověď: Neříkejte příliš rychle: „To je v pořádku, Bůh má z tebe velkou radost, ať už se vzpouzíš a znesvěcuješ Jeho svaté jméno jakkoli.“ Ve skutečnosti nikdy takový dojem nevzbuzujte. Je to velmi vážná věc, a to nejen pro samotného věřícího, ale i pro ostatní – křesťany i nekřesťany –, kteří jsou svědky jeho chování. Měli bychom být zarmouceni a snažit se danou osobu přivést k pokání.

Všimněte si, že Ezdráš truchlil a cítil se zahanben, a to navzdory skutečnosti, že on sám ty špatné věci neudělal. Byl však zarmoucen tím, že to udělal Boží lid, a on sám byl jako součást tohoto lidu jeho součástí.

Otázka: Co zde Ezdráš udělal v Ezdr 10,2–3?

Odpověď: Ezdráš velmi moudře neudělal nic. Bylo zcela jasné, co je třeba udělat. Ezdráš plakal a klaněl se Bohu a nechal lid, aby sám došel k zřejmému závěru, co má udělat.

Otázka: Bylo v Ezdrášovi 10:11, 19, 44 špatné, že Ezdráš donutil židovské muže, aby se rozvedli se svými nežidovskými manželkami, jak uvádí Asimovův průvodce Biblí na str. 452?

Odpověď: Ne. Věděli, že se dopustili chyby, když si vzali tyto pohanské manželky, a rozvod byl ve Starém zákoně povolen. V té době vedli Židé „boj o přežití“, aby uchránili své náboženství a kulturu před ztrátou v důsledku asimilace.

Navíc, i když je to v rozporu s Pavlovým učením v 1. Korinťanům 7:12, Pavel se tehdy ještě nenarodil a pravidla pro manželství platná pro všechny po příchodu Ježíše se liší od dřívějších pravidel pro Židy v dobách Starého zákona.

Otázka: V Ezdrášovi 10:12 se píše o věcech, které ti ostatní lidé říkají, že bys měl dělat, a ty v tom nevidíš žádné špatné důsledky, ale neuděláš to, protože víš, že jsi vyhrazen jako Boží dítě?

Odpověď: Může jít o večírky, sex mimo manželství, opíjení se, drogy nebo jiné zlé věci, o kterých si ostatní myslí, že jim to projde, a domnívají se, že to projde i vám. Možná vám to projde, alespoň do konce tohoto života. Ale pokud si uvědomíte, kým jste – Božím dítětem –, nebudete tyto věci dělat, jednoduše proto, že nebudete chtít, protože chcete potěšit svého Pána.

Otázka: Co je zajímavého na počtech uvedených v Ezdrášovi 10:44?

Odpověď: Celkově se asi 111 mužů z 28 774, tedy 0,4 %, oženilo s ženami z jiných kmenů. Ale z Levitů se oženilo 6 ze 74, tedy 8,1 %, a z vrátných 3 ze 139, tedy 2,2 %. Levité (ale ne kněží) a vrátní tedy měli neúměrně vysoký počet smíšených manželství. Jedním z možných vysvětlení je, že Ezdráš původně neměl žádné Levity. Ezdráš se proto zastavil v Kasifii a přesvědčil některé Levity, aby se k němu připojili. Možná zpočátku nebyli příliš ochotní a nevíme, zda si vzali cizí manželky před návratem do Judy, nebo až po něm. Ať tak či onak, právě ti, kteří znali zákon nejlépe, měli nejvíce pohanských manželek.

Na druhou stranu starší každé manželství prověřovali. Pokud se manželka obrátila k judaismu, byla považována za Židovku a to bylo v pořádku.

Ačkoli muži nyní propustili své nevěřící manželky, později se Nehemiáš musel vypořádat se stejnou situací v Nehemiášovi 10:31.

Otázka: Jaké jsou v knize Ezdráš některé z nejstarších rukopisů, které se dochovaly dodnes?

Odpověď: Svitky od Mrtvého moře: (cca 1 př. n. l.) 1 kopie knihy Ezdráš–Nehemiáš (4Q117). Jednalo se o malý fragment. (Rozhlasový pořad „Issues etc.“ ze 17. dubna 1999)

4Q117 tvoří tři fragmenty z knihy Ezdráš 4:2–6 (hebrejsky); 4:9–11 (aramejsky);5:17 –6:5 (aramejsky). Celkem nebo částečně 50 slov

Celkově se v svitcích od Mrtvého moře dochovalo následujících 14 veršů z celkových 280 veršů knihy Ezdráš (5 %).

Ezr 4:2–6, 9–11;5:17 ; 6:1–5. Více podrobností najdete v knize The Meaning of the Dead Sea Scrolls na str. 423.

Křesťanské biblické rukopisy z období kolem roku 350 n. l. obsahují Starý zákon, včetně knihy Ezdráš.

Vaticanus (325–350 n. l.) zachoval celou knihu Ezdráš.

Sinaiticus (340–350 n. l.) zachoval celou knihu Ezdráš od 9:9 dále.

Alexandrinus (kolem roku 450 n. l.) zachoval celou knihu Ezdráš.

Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na knihu Ezdráš?

Odpověď: Jediným přednicejským křesťanským autorem, který odkazoval nebo narážel na verše z knihy Ezdráš, byl Origenes (225–254 n. l.), který na ni narážel. Řekl: „Někdo jiný však řekne, že chrám, o kterém se zde mluví, nebyl ten, který postavil Šalomoun, neboť ten byl zničen v době zajetí, ale chrám postavený v době Ezdráše, u něhož lze prokázat, že těch čtyřicet šest let je zcela přesných.“ Origenův Komentář k Janovi, kniha 10, kap. 22, str. 403.

Po Nicejském koncilu

Eusebius z Cesareje (318–339/340 n. l.)

Athanasius (367, 325–373 n. l.)

Ambrož Milánský (370–390 n. l.)

Gregor Nazianský (330–391 n. l.) zmiňuje Ezdráše ve své básni o Písmu. Gregorova báseň je (v řečtině) uvedena v 37. svazku Migneovy Patrologia Graeca, sloupce 471–474 (Carmina Dogmatica, kniha 1, oddíl 1, Carmen XII).

Pacian z Barcelony (342–379/392 n. l.) na Ezdráše naráží.

Epifanius ze Salamíny (nepřímo) (360–403 n. l.)

Rufinus (374–406 n. l.)

Jan Zlatoústý (-407 n. l.) cituje z knihy Ezdráš

Kartáginský koncil (219 biskupů) (393–419 n. l.)

Sulpicius Severus (363–420 n. l.)

Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Starého zákona. Konkrétně se zabývá knihami Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Pentateuch, Jób, Ježíš, syn Nave [Jozue], Soudců, Rút, Samuel, Králů (2 knihy), dvanácti proroků, Ozeáš, Joel, Amos, Obadiah, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Ester, Ezdráš, Nehemiáš. Dopis 53, kap. 7–8, s. 99–101.

Papež Lev I. Římský (440–460 n. l.) zmiňuje knihu Ezdráš.

Otázka: Jaké jsou v knize Ezdráš některé rozdíly v překladu mezi hebrejštinou/aramejštinou a řeckou Septuagintou?

Odpověď: Zde je několik překladových rozdílů, zaměřených především na 2. kapitolu knihy Ezdráš, přičemž nejprve je uveden hebrejský/aramejský text a poté řecký.

Ezdráš 2:1 „synové provincie, kteří vystoupili z zajetí, z těch, kteří byli vyhnáni“ vs. „lidé země, kteří vystoupili, z počtu zajatců, kteří byli propuštěni“

Ezdr 2:2 „z mužů lidu“ vs. „z lidu“

52 čísel (167 číslic v angličtině) z Ezdráše 2:3–69 v hebrejštině a řecké Septuagintě se přesně shodují, s výjimkou:

Ezr2:24 : „42“ vs. „43“

Ezr2:39 : „1 017“ vs. „1 007“

(Dvě překlepy z 52 čísel představují rozdíl asi 4 %, respektive dvě číslice z 167 číslic představují rozdíl 1 %.)

Ezr2:25 „Kiriath Arim“ vs. „Kiriath Jearim“ (Známe Kiriath Jearim, ale ne Kiriath Arim, takže Arim je pravděpodobně překlep)

Ezr4:23 „donutit k zastavení“ vs. „donutit k zastavení s koňmi a [ozbrojenou] silou.“

Bibliografie k této otázce: hebrejský překlad pochází z Literal Translation od Jaye P. Greena a překlad Septuaginty je z překladu Sira Lancelota C.L. Brentona The Septuagint: Greek and English. Byly rovněž použity The Expositor’s Bible Commentary a poznámky pod čarou v Biblích NASB, NIV 1985, NKJV a NRSV.

Není-li uvedeno jinak, citace z Písma jsou převzaty z „The Holy Bible, Berean Standard Bible (BSB)“, která byla uvolněna do veřejné domény: https://berean.bible