Otázka: Co znamená, že Bible je „neomylná“?
Odpověď: Neznamená to, že neobsahuje vůbec žádné chyby, ale že neobsahuje žádné významné chyby v nauce ani v praxi. Člověk může být i nadále opravdovým křesťanem, jako byl C. S. Lewis, i když věří, že Bible je neomylná, ale mylně se domnívá, že není bezchybná.
Otázka: Co to znamená, když lidé říkají, že Bible je „bezchybná“?
Odpověď: Když konzervativní křesťané říkají, že Bible je bezchybná, mají na mysli, že původní rukopisy neobsahují chyby. V pozdějších kopiích Bůh připustil chyby opisovačů. Všichni, kdo tvrdí, že Bible je bezchybná, tvrdí také, že je neomylná. Ale ne všichni, kdo tvrdí, že Bible je neomylná, tvrdí, že je bezchybná.
V knize Today’s Handbook for Solving Bible Difficulties (Dnešní příručka k řešení biblických obtíží), str. 45–48, najdete srozumitelné vysvětlení toho, jak je původní text bezchybný a moderní text, ačkoli je stále spolehlivý, je pouze neomylný. Další knihy, které podávají podobný popis bezchybnosti, jsou: „1001 Bible Questions Answered“ (Odpovědi na 1001 biblických otázek), str. 17; „When Critics Ask“ (Když se ptají kritici), str. 23–24; „The Complete Book of Bible Answers“ (Kompletní kniha biblických odpovědí), str. 13, 25; „Encyclopedia of Bible Difficulties“ (Encyklopedie biblických obtíží), str. 7, 16; a „Difficulties in the Bible“ (Obtíže v Bibli), str. 21–22. Publikace „General Introduction to the Bible“ (Obecný úvod do Bible), str. 43, poukazuje na to, že názor o „neomylných autografech a omylných kopiích“ zastávali také Jan Kalvín a Augustin z Hippa (354–430 n. l.).
Zde uvádíme několik podrobných výroků o neomylnosti z „Chicagského prohlášení o biblické hermeneutice“, převzatých z knihy „Obecný úvod do Bible“, str. 444.
„Článek XIII: POTVRZUJEME, že povědomí o literárních kategoriích, formálních i stylistických, různých částí Písma je nezbytné pro správnou exegezi, a proto považujeme žánrovou kritiku za jednu z mnoha disciplín biblického studia.
POPÍRÁME, že by žánrové kategorie, které popírají historicitu, mohly být oprávněně vnucovány biblickým vyprávěním, která se prezentují jako faktická.
Článek XV: POTVRZUJEME nutnost interpretovat Bibli podle jejího doslovného, neboli normálního smyslu. Doslovný smysl je smysl gramaticko-historický, tj. význam, který vyjádřil autor. Interpretace podle doslovného smyslu zohlední všechny řečnické figury a literární formy, které se v textu vyskytují.
POPÍRÁME legitimitu jakéhokoli přístupu k Písmu, který mu připisuje význam, který doslovný smysl nepodporuje.
Článek XVI: POTVRZUJEME, že při určování kanonického textu a jeho významu by měly být používány legitimní kritické metody.
POPÍRÁME legitimitu jakékoli metody biblické kritiky, která zpochybňuje pravdivost nebo integritu významu vyjádřeného autorem nebo jakéhokoli jiného biblického učení.“
Podrobnou definici neomylnosti v 19 článcích lze najít v Chicagském prohlášení o biblické neomylnosti, publikovaném v knize Inerrancy na str. 493–502. Článek X potvrzuje, že neomylné byly pouze autografy. Článek XIX potvrzuje, že člověk NEMUSÍ věřit v neomylnost, aby byl pravým křesťanem.
Otázka: Pokud „neomylnost“ nemá problém s tím, že se do textu vkradly drobné chyby opisovačů a původní rukopisy již neexistují, nebylo by stejně jednoduché říci, že chyby byly již v originálech?
A: Konzervativní křesťané tomu nevěří, protože zastáváme názor, že Bible je Boží slovo a že Bůh při původním sepsání svého slova neudělal žádné chyby.
Q: Co konkrétně odlišuje „neomylnost“ od „přílišného doslovného výkladu“?
A: Neomylnost připouští následující výjimky:
Antropomorfní výrazy, jako například Exodus 8:19; 13:14; 15:8,12,16; Deuteronomium 7:19; Žalm 91:4; Židům 4:13
Chyby opisovačů, jako například v Číslech 3:28; 1. Královské 4:26; 2. Paralipomenon 18:12; 22:2,5; 36:9
Řečnické obraty, jako například Exodus 33:11; Deuteronomium 32:50.
Přibližné údaje, jako jsou zaokrouhlená čísla
Psaní z určitého úhlu pohledu, jako například Jan, který v Zjevení zaznamenal to, co slyšel a viděl
Bůh při psaní využil styl lidského autora.
Více o inspiraci Písma viz diskuse k 2. Petrovu 1:21.
Otázka: Jaký je oficiální postoj katolické církve k neomylnosti Bible?
Odpověď: Ačkoli mnoho katolíků zastává různé názory, zde je oficiální postoj církve.
Publikace Catholic Apologetics Today uvádí následující.
„Církev vždy trvala na tom, že v Písmu není vůbec žádná chyba. Tak napsal Pius XII. (Divino afflante Spiritu): ‚V naší době Vatikánský koncil [I], aby odmítl falešná učení o inspiraci, prohlásil, že tyto knihy [Písma] musí být církví považovány za „posvátné a kanonické“, „nejen proto, že obsahují bezchybné zjevení, ale také proto, že byly napsány z inspirace Ducha Svatého, mají za svého autora Boha a jako takové byly předány církvi.“ Když se však někteří katoličtí autoři, v rozporu s touto slavnostní definicí katolické nauky … odvážili omezit pravdu Písma svatého na otázky víry a mravů…, náš předchůdce nesmrtelné paměti, Lev XIII., v encyklice Providentissimus Deus… tyto omyly správně a náležitě vyvrátil.“ (kurziva v originále)
Katechismus katolické církve (Imprimi Potest) z roku 1994 prohlašuje následující.
104 „V Písmu svatém církev neustále nachází svou potravu a svou sílu, neboť je přijímá ne jako lidské slovo, ‚ale jako to, čím skutečně je, totiž jako slovo Boží‘.“
107 „Inspirované knihy učí pravdu. Jelikož tedy vše, co tvrdí inspirovaní autoři či svatí spisovatelé, je třeba považovat za tvrzení Ducha Svatého, musíme uznat, že knihy Písma pevně, věrně a bezchybně učí tu pravdu, kterou Bůh pro naše spasení chtěl svěřit Písmu svatému.“
Shrnutí: Oficiální katolický postoj k neomylnosti Písma je totožný s evangelikálním/fundamentalistickým pohledem na Písmo, s následujícími výjimkami.
1. Katolická církev uznává moderní katolické apokryfy, což jsou dodatečné knihy a části v katolickém Starém zákoně.
2. Katolický postoj se zjevně nevyjadřuje k tomu, zda je Písmo neomylné v původních rukopisech, ale uvádí, že Bůh připustil nevýznamné chyby opisovačů v některých z rukopisů, které máme k dispozici.
3. Katolická církev má odlišné názory na to, jak Písmo vykládat, zejména ve světle tradice katolické církve.
Otázka: Kdy byl poprvé použit termín „bezchybný“?
Odpověď: Podle článku Paula D. Feinberga v knize Inerrancy (vydané Normanem Geislerem), str. 292, použil Boethius, který žil na přelomu 5. a 6. století, tento termín ve smyslu „bezchybnost“. Oxfordský slovník angličtiny uvádí, že v angličtině byl tento termín poprvé použit v roce 1837 ve smyslu „bez chyby, bez omylu, neomylný“. Slovo „inerrancy“ (neomylnost) se jako podstatné jméno začalo používat přibližně ve stejné době.
Otázka: Jaké důkazy máme o tom, že Bůh je Otcem (ať už Ježíše, nebo křesťanů) nebo že má Syna?
Odpověď: Ve Starém zákoně byl pojem Boha jako Otce poměrně běžný. 2. Samuelova 7:14; 1. Paralipomenon 17:11–14; 22:10; 28:6; Žalm 2:7; Přísloví 3:12; Izaiáš 63:16; Jeremjáš 3:19; 31:9; Ozeáš 11:1; Malachiáš 1:6; 2:10. Přísloví 30:4 a násl. (BSB) říká: „Jaké je Jeho jméno a jaké je jméno Jeho Syna – to přece víš!“
Ve 27 knihách Nového zákona každá kniha kromě 3. Janova listu buď zmiňuje, že Bůh je Otec, Ježíš je Syn Boží, nebo že my jsme synové Boží. Například v Matoušovi 6:9 nás Ježíš učil modlit se: „Otče náš, který jsi v nebesích…“. Ve Zjevení 21:7 máme drahocenný slib: „Kdo zvítězí, ten zdědí všechno, a já budu jeho Bohem a on bude mým synem.“ (BSB)
Otázka: Co raní křesťané slyšeli a učili o tom, že Bůh je Otcem nebo že má Syna?
Odpověď: O tom psali také první Ježíšovi následovníci bezprostředně po sepsání Nového zákona. Zde jsou odkazy na devět autorů z období před rokem 200 n. l.
První Klementův list (96–98 n. l.) kap. 23 (syn) kap. 36
Barnabášův list (cca 70–130 n. l.) kap. 5 (Syn Boží), kap. 14
O mučednictví Polykarpa (cca 169 n. l.) 1. věta, kap. 14 atd.
Ignác Efezským (před rokem 116 n. l.) kap. 2, kap. 3
Fragmenty Papia (před rokem 155 n. l.) fragment 5 (2x)
List Diognetovi (cca 130–200 n. l.) kap. 10
První apologie Justina Mučedníka, kap. 13 (syn), kap. 15 (2x) (150 n. l.)
Athenagorova obhajoba křesťanů (177 n. l.) kap. 10 (2x)
Theofil Autolykovi (168–181/188 n. l.) kniha 1, kap. 4, kniha 2, kap. 22 (2x)
Jak je tedy možné, že tolik křesťanů věřilo, že Bůh je Otec? Mohlo to být pouze tak, že a) se to naučili od Ježíše, b) se to naučili od Ježíšových apoštolů, c) se to naučili z toho, co bylo jasné ve Starém zákoně, nebo d) ze všech výše uvedených důvodů.
Myšlenka pro muslimy: Může někdo vnímat Boha jako Otce nebo uctívat Ježíše jako Boha v Trojici a přesto se dostat do ráje? Bible samozřejmě odpovídá ano, ale podívejme se na tuto otázku z islámského úhlu pohledu. Od Ježíšových časů ti, kdo věřili v Ježíše jako v Božího proroka, věřili, že je Bůh. Buď Bůh chtěl, aby všichni, kdo se snažili následovat Ježíšova slova, šli do pekelného ohně, anebo nevedl ďábelsky na scestí všechny, kdo chtěli Ježíšovi uvěřit. Pokud Ježíš učil pravdu (jak se muslimové shodují, že tomu tak bylo), věříte pak, že Bůh chtěl nebo dopustil, aby poznání, že prorok Ježíš pocházel od Boha, učilo všechny až do doby Mohameda lži – lži, které by je poslaly do pekla? Je těžké uvěřit v takového vrtošivého, ďábelského boha, ale na druhou stranu lidé, aniž by o tom opravdu přemýšleli, uvěřili už i podivnějším věcem.
Otázka: Mohu se dostat do nebe, aniž bych přijal Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele?
Odpověď: Ne, do nebe se nedostanete, pokud odmítnete přijmout Ježíše za svého Pána a Spasitele. Zde jsou čtyři body, které je třeba v této odpovědi zvážit.
Spravedlnost: Bůh je dobrý, svatý, spravedlivý a nestranný ke všem (Židům 6:10). Bůh soudí lidi na základě toho, co vědí (Římanům 4:15; 5:13). Abraham neznal jméno Ježíše, přesto následoval Boha a byl spasen skrze Ježíše. (Jan 8:56; Židům 9)
Jediná cesta: Do nebe se nemůžeme dostat svou vlastní spravedlností; potřebujeme Boží milosrdenství a milost skrze Ježíše. Ježíš není jen cestou k Bohu, ale jedinou cestou k Bohu. (Jan 14:6; 15:5; Skutky 4:12)
Odmítnete-li Ježíše jako Božího Syna, odmítáte nebe: I velmi zbožnému lidu, židovským farizejům, Ježíš řekl, že pokud ho odmítnete, skutečně zemřete ve svých hříších. (Jan 8:24)
Bůh hledá: Bůh nechce, aby kdokoli zahynul (2. Petr 3:9), ale stejně jako Jeremiáš plakal nad svým lidem (Jeremiáš 13:17; 14:17) a stejně jako Ježíš plakal nad Jeruzalémem (Lukáš 19:41–44) a Petr naléhal na své posluchače (Skutky 2:40), i Bůh s neméně silnou touhou hledá své vlastní.
Otázka: Odkud pocházejí kapitoly a verše v Bibli?
Odpověď: Moderní rozdělení na kapitoly a verše zavedl Stephen Langton, arcibiskup z Canterbury, který zemřel v roce 1228. První řecké Nové zákonné vydání s tímto rozdělením na kapitoly a verše vyšlo v roce 1551 u pařížského tiskaře Roberta Stephense, který v roce 1555 takto rozdělil i Vulgátu. První anglická Bible s kapitolami a verši byla vydána v Ženevě v roce 1560.
Otázka: Proč máte tak negativní postoj k islámu?
Odpověď: Milujeme muslimy a přejeme jim to nejlepší, aby mohli navždy žít v radosti v nebi. K islámu zaujímáme kritický postoj pro jejich vlastní dobro. K islámu však nejsme zdaleka tak negativní jako samotní muslimové. Když jsou věřící v mešitě v Pákistánu zastřeleni jen proto, že jsou šíité, to je negativní. Když Tamerlán, který postavil mešitu, vytvořil hromadu ze 70 000 lebek muslimů žijících v Isfahánu, to je poněkud negativní.
Křesťané by neměli být vůči muslimům (ani nikomu jinému) negativní ze tří důvodů.
1. Nikdy neproklínáme muslimy tak, jak nás proklínal Mohamed. Na sklonku svého života Mohamed řekl: „Ať Alláh prokleje Židy a křesťany, neboť postavili svatyně na hrobech svých proroků.“ (Bukhárí, sv. 1, kniha 8, kap. 55, č. 427, str. 255). Všimněte si, že nerozlišoval mezi pravými a pokryteckými křesťany; prostě je všechny proklel.
2. Nechceme říkat nic, co by bylo „pomlouvačné“ (= nepravdivé + negativní). Například že Židé byli zlí, protože uctívali Ezru (’Uzaira), syna Alláha, jak uvádí Korán v súře 9:30.
3. Mohamed řekl, že máme „v verších zesměšňovat pohany“, jak uvádí Buchárí, sv. 8, kniha 72, kap. 91, č. 174, str. 113.
Takže se alespoň můžeme shodnout s moderními muslimy (doufám), že takovýto negativní přístup není tím, co Bůh chce.
Co se nás týče, Ježíš strávil více než třetinu všech svých zaznamenaných slov buď tím, že káral, varoval konkrétní lidi, varoval obecně, nebo opravoval nepravdy. Také povzbuzoval, a my také. Nejenže se ptáme: „Co by udělal Ježíš?“, ale měli bychom se také ptát: „Co by Ježíš chtěl, abychom řekli?“ Ano, jsme „varovatelé“ jako Jeremiáš, Jan Křtitel, Pavel a dokonce i Ježíš, ale chceme, abyste věděli, že vás také milujeme. Nikdy bychom vám nechtěli ublížit, i když muslimové ubližují křesťanům, a přejeme vám jen to nejlepší.
Otázka: Proč vy křesťané [údajně] útočíte na muslimy?
Odpověď: Máme rádi muslimy; nenapadáme je. Zde jsou tři body, které je třeba v odpovědi zvážit: Bosňané, Ježíš a vesničané.
Bosňané: Když Srbové nemilosrdně vyvražďovali bosenské muslimy, Američané (všech náboženství) se proti tomu postavili. Srbové možná vnímali Ameriku jako nepřítele, ale my jsme nebyli proti srbskému národu. Byli jsme za ochranu utlačovaných a byli jsme proti zvěrstvům, kterých se dopustili někteří (ale ne všichni) Srbové. Stejně tak nemáme nic proti Afgháncům, jak dokazují naše dodávky pomoci, ale když byli napadeni naši vlastní civilisté, reagovali jsme, abychom se pokusili ochránit před opakováním takové situace.
Ježíš řekl, že máme nastavit druhou tvář, a to jako jednotlivci činíme. Na vládní úrovni však Římanům 13:4 říká, že vláda nenese meč nadarmo. Západní kultura není křesťanská, ačkoli ji křesťanství silně ovlivnilo. Západní kultura není vždy správná, ale máme povinnost postavit se proti tomu, co je špatné. Kromě vraždění lidí existují i další špatné věci. Dalším zlem je zacházení se ženami jako s občany druhé třídy, kterým není dovoleno pracovat, jejichž svědectví má pouze poloviční váhu oproti svědectví muže a které by se měly jen zřídka zdržovat mimo domov. Bůh je zesměšňován, když se to děje v Jeho jménu.
Obyvatelé vesnic v Indonésii a Súdánu byli dnes muslimy vyvražděni jednoduše proto, že jsou křesťané. Mohl byste mi vysvětlit, proč mnoho muslimů po celém světě cítí, že by to měli dělat, a přesto považují jakoukoli mírovou a racionální kritiku islámských praktik za útok na ně?
Otázka: Proč křesťané vedli křížové výpravy proti muslimům?
Odpověď: Ježíš byl Kníže pokoje a nikdy neřekl, aby se někdo zabíjel jen proto, že vyznává jiné náboženství. „Křesťanské“ křížové výpravy nebyly součástí křesťanství, jak ho známe z Bible. Křížové výpravy (neboli křesťanské džihády) byly špatnou věcí, kterou se Evropané naučili od islámských džihádů.
Otázka: Jak se křesťané modlí?
A: Bible obsahuje mnoho modliteb, které můžeme použít jako příklady, ale Ježíš výslovně naučil své učedníky, jak se modlit, v Matoušovi 6:9–13. Křesťané vnímají modlitbu jako rozhovor s Bohem; proto se jen málo křesťanských modliteb učí nazpaměť. Křesťanské modlitby často končí frázemi jako „ve jménu Ježíše“, protože právě díky Ježíšově oběti máme přístup k modlitbě k Otci. (Jan 16:26)
Křesťané mají k Bohu modlit se neustále, jak je přikázáno v 1. Tesalonickým 5:17; Efezským 6:18; Filipským 4:4,6; Židům 13:15; a jak ukazují příklady v Římanům 1:9–10, Koloským 1:9 a 1. Tesalonickým 1:2–3; 3:10.
To je na rozdíl od islámu, kde existují konkrétní časy, kdy je modlitba zakázána, jak uvádí Buchárí, sv. 2, kniha 21, kap. 38, č. 283, str. 158. Fiqh us-Sunnah, sv. 2, str. 11, uvádí: „‘Umar ho uviděl a řekl mu: ‚Posaď se, Lidé Knihy byli zničeni, protože nerozlišovali mezi svými modlitbami.‘ Prorok řekl: ‚Dobře řečeno, Ibn al-Chattábe.‘“
Otázka: Mohl by být „Spravedlivý učitel“ v mimobiblických rukopisech ze Svitků od Mrtvého moře proroctvím o Mohamedovi, Ježíši, Janovi Křtiteli nebo o někom jiném?
Odpověď: Ne, protože ten, koho nazývali Učitelem spravedlnosti, přišel ještě předtím, než byly tyto svitky sepsány, jak vyplývá z důkazů obsažených v samotných svitcích. Zde jsou příslušné pasáže převzaté z knihy The Dead Sea Scrolls Translated: The Qumran Texts in English od Florentina Garcii Martineze.
Učitel spravedlnosti přišel 390 + 20 let po vyhnanství. K vyhnanství došlo v roce 586 př. n. l., takže by to bylo v době Makabejců, dlouho před dobou Krista.
„Neboť když byli nevěrní a opustili ho, on [Bůh] skryl svou tvář před Izraelem a před svou svatyní a vydal je meči. Když si však vzpomněl na prvotní smlouvu, zachránil pro Izrael zbytek a nevydal je zkáze. A v době hněvu, tři sta devadesát let poté, co je vydal do rukou Nebúkadnesara, krále babylónského, navštívil je a způsobil, že z Izraele a z Árona vyrostl výhonek z výsadby, aby se zmocnili jeho země a nasytili se dobrými plody jeho půdy. A oni si uvědomili svůj hřích a poznali, že jsou vinní; byli však jako slepci a jako ti, kdo více než dvacet let tápou po cestě. A Bůh zhodnotil jejich skutky, protože ho hledali upřímným srdcem, a vzbudil pro ně Učitele spravedlnosti, aby je vedl po cestě svého srdce.“ Damašský dokument, kopie z Genizy (CD-A), sloupec 1, řádky 3–11, str. 33
Totéž je zmíněno v kopii Damašského dokumentu 4Q268 (=4QD(c)), řádky 13–17, str. 48, a ve fragmentu 2 dokumentu 4Q266 (=4QD(a)), řádky 7–14, str. 49. Všimněte si, že zatímco dva rukopisy (A a B) pocházejí z židovské genizy v Káhiře a jsou datovány po roce 900 n. l., další dva rukopisy pocházejí z doby kolem Krista a patří mezi svitky od Mrtvého moře.
Mimochodem, Učitel spravedlnosti je výrazně zmíněn v Pesheru Habakuka (1QpHab), sloupec 1, řádek 13, str. 198; sloupec 2, řádek 2, str. 198; sloupec 5, řádek 10, str. 199; sloupec 7, řádek 4, str. 200; sloupec 8, řádek 3, str. 200; sloupec 9, řádky 9–10, str. 201; sloupec 11, řádek 5, str. 201.
Kromě toho se o Učiteli spravedlnosti velmi stručně zmiňuje i v Pesheru k Žalmům (4Q173, fragment 1, str. 206).
Závěry:
Učitel spravedlnosti byl zakladatelem kumránské komunity (str. liii).
Úvod dále uvádí, že různé diskreditované teorie tvrdily, že Učitelem spravedlnosti byl Ježíš, případně Jan Křtitel, případně apoštol Jakub. Dodává: „Všechny tyto teorie však mají společné to, že popírají závěry archeologického výzkumu, z nichž vyplývá, že všechny rukopisy byly uloženy v jeskyních (a tudíž i napsány) před zničením Khirbet Qumran v roce 68 n. l. Především tyto teorie popírají závěry paleografické analýzy rukopisů.“ (str. xlvii)
Florentino Garcia Martinez vede Kumránský institut na Univerzitě v Groningenu v Nizozemsku.
Otázka: Které pasáže a slova v Bibli jsou v aramejštině?
Odpověď: Ve Starém zákoně je aramejsky psána pasáž Daniel 2:4b–7:28, kde se hovoří o pohanských národech. Aramejsky jsou psány také pasáže Ezdráš 4:8–6:18; 7:12–26. Aramejsky je psán Jeremjáš 10:11. Aramejské je také jméno Jegar Sahadutha v Genesis 31:47.
V Novém zákoně jsou Ježíšova slova v aramejštině zaznamenána v Matoušovi 27:46a. Jan 19:13 uvádí, že místo s kamennou dlažbou se v aramejštině nazývalo Gabbatha. V Markovi 5:41 Ježíš promluvil k malé dívce slovy „Talitha koum“ v aramejštině.
Otázka: Mohlo by v mimobiblických rukopisech ze Svitků od Mrtvého moře být [údajný] „kněžský Mesiáš“ Ježíšem a [údajný] „královský Mesiáš“ proroctvím o Mohamedovi, jak tvrdil jeden muslim?
Odpověď: Ne. Zaprvé, v Svitcích od Mrtvého moře se nevyskytuje žádný „kněžský Mesiáš“ ani žádný „královský Mesiáš“. Spíše některé svitky od Mrtvého moře uvádějí jednoho Mesiáše, zatímco jiné uvádějí dva Mesiáše: Mesiáše Áronova a Mesiáše Izraele. Z kterého izraelského kmene pocházel Mohamed? Jelikož Mohamed nepocházel z žádného izraelského kmene, nelze říci, že by mohl být jedním z nich.
Zmínka o dvou mesiáších, Áronově a Izraelském, v „Pravidlech společenství“ (1Q) sloupec 9, str. 13–14
Předpisy je třeba dodržovat po celou dobu zla, dokud nevstane Mesiáš Áronův. Damašský dokument CD-A, sloupec 12, řádek 23, str. 43
Zmínka o mesiáši (v jednotném čísle) Áronově a Izraele v Damašském dokumentu CD-A, sloupec 9, řádky 10–11, str. 45; sloupec 19, řádky 10–11, str. 46; sloupec 20, řádek 1, str. 46
Zmínka o Mesiáši (v jednotném čísle) Áronově a Izraele. 4Q266, fragment 18, sloupec 3, řádek 12, str. 56
Kromě toho je Mesiáš Áronův totožný s Učitelem spravedlnosti. „Jeho výklad se týká kněze, Učitele [spravedlnosti, kterého] Bůh vyvolil, aby stál [před ním, neboť] ho ustanovil, aby pro něj založil shromáždění [jeho vyvolených],“ Pesher Žalmů 4Q171, sloupec 3, řádky 13–16, str. 205
Pravidlo shromáždění (1Q28a), sloupec 2, str. 127, říká mnoho věcí o Mesiáši. „když [Bůh] zplodí Mesiáše s nimi“ (řádek 11; „[Bůh]“ je v Florentinově knize). „Poté [Mesiáš] Izraele vstoupí a před ním budou sedět vůdci [izraelských rodů, každý] podle své důstojnosti“ (řádky 14–15).
Pil Mohamed víno? „A [když] se shromáždí u společného stolu [nebo k pití] nového vína a společný stůl je připraven [a] nové víno [je namícháno] k pití, [nikdo by neměl natáhnout] ruku k prvotinám chleba a [nového vína] před knězem, neboť [on je ten, kdo] žehná prvotinám chleba a nového vína [a natahuje] ruku k chlebu před nimi. Poté Mesiáš Izraele natáhne ruku k chlebu.“ verše 17–20.
Závěr: Mesiáš Áronův je Učitel spravedlnosti (Žalmy Pesher 4Q171 sloupec 3, řádky 13–16, str. 205), nejedná se tedy o Krista. Neexistuje žádný královský Mesiáš, pouze Mesiáš Izraele, a Mohamed nepochází z Izraele.
Otázka: Proč odpovídat na tolik otázek?
Odpověď: Je to stejně tak osobní otázka jako otázka týkající se Bible, ale přesto zde uvádím odpověď.
Kromě odpovědí typu „šílenství“, „nemám nic lepšího na práci“ a „mám příliš mnoho volného času“ jsem v tom viděl potřebu, modlil jsem se za to a pustil jsem se do tohoto úkolu. Vycházelo to ze čtyřstránkového letáku, který jsem měl k dispozici, když jsem na jaře roku 1997 vedl seminář o neomylnosti Bible na „Christian Life Retreat“ ve Forest Glen. V tomto letáku jsem si myslel, že jsem zodpověděl všechny důležité otázky týkající se knihy Genesis.
Každopádně řada křesťanů, z nichž mnozí mají mnohem lepší schopnosti než já, již napsala řadu dobrých knih, které odpovídají na biblické otázky. Ale i když odpověděli na 300, 500 nebo 800 otázek poměrně dobře, nebyly tyto odpovědi vyčerpávající. Navíc odpovědi nebyly v elektronickém formátu a autorská práva nebyla nastavena tak, aby křesťané mohli odpovědi kopírovat a šířit podle libosti. Zde jsou důvody, proč si myslím, že je důležité mít odpovědi na všechny tyto otázky.
1. Petr 3:15 „Ve svých srdcích však posvěcujte Krista jako Pána. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo se vás ptá na důvod naděje, která je ve vás. Odpovídejte však s mírností a úctou.“ Skeptičtí nevěřící tvrdí, že Bible je nesprávná nebo protichůdná, a věřící potřebují místo, kam se mohou obrátit, aby získali odpověď.
2. Tesalonickým 2:15 „Proto, bratři, stůjte pevně a držte se tradic, které jsme vás naučili, ať už slovem, nebo dopisem.“ I samotní křesťané mohou mít otázky ohledně nauk a slov.
Přísloví 30:5 „Každé Boží slovo je bezchybné; On je štítem těm, kdo v Něm hledají útočiště.“ (BSB). I když člověk může být i přesto opravdovým křesťanem a věřit, že původní rukopisy Bible obsahovaly chyby, domnívám se, že je důležité uznat, že je neomylná. Zdá se však, že když křesťan prohlašuje, že Bible je bezchybná, měl by být schopen najít odpovědi na téměř každou námitku, kterou by někdo mohl vznést. O to se tato práce snaží.
Tyto odpovědi nemusí být vždy ty nejlepší, a proto jsou zde uvedeny i odpovědi z různých křesťanských knih, které jsou často podrobnější. Pokud se domníváte, že zde uvedená odpověď není dostačující nebo by mohla být vylepšena, uvítáme jakékoli vaše návrhy.