< Biblický dotaz z knihy Aggea

Otázka: Co víme o proroku Aggeovi a jeho knize?

Odpověď: O Aggeovi není známo nic kromě toho, co je uvedeno v knize, a to, že jeho jméno znamená „slavnostní“ nebo „svátek“ a že on a Zachariáš jsou zmíněni v knize Ezdráš 5:1; 6:14. Jelikož Aggeovo jméno znamená „slavnostní“, možná se Aggeus narodil v den židovského svátku. Narážky na Aggea se nacházejí v Zachariášovi 8:9 a v Listu Židům 12:26.

V roce 538 př. n. l. se vrátilo pouze asi 50 000 Židů. Začali stavět chrám, ale po několika letech s tím přestali. A nyní, o 18 let později, nebyl chrám stále ještě postaven. První poselství, pronesené při svátku novoluní (Numeri 10:10), nabádalo Boží lid, který ztratil svou vizi. V knize Aggea se dozvíme některé věci o Bohu a lidech, ale vyučování pravdy není hlavním smyslem této knihy. Hlavním smyslem je, že lidé – a my – se máme změnit.

Aggeus a Zachariáš byli současníci a je zajímavé porovnat styly těchto dvou proroků. Aggeův styl je obecně prostý, uspořádaný a přímý ve srovnání se symbolickým a inspirujícím stylem Zachariáše. Bůh však používá různé styly. H. A. Ironside ve své knize „The Minor Prophets“ (str. 221) nazývá Aggea a Zachariáše „vyleštěnými šípy z toulce Páně, jejichž posláním bylo přivést zpět k Němu srdce těch, kteří měli toto privilegium“.

Otázka: Co je hlavním poselstvím knihy Aggea?

Odpověď: Kniha Aggea pojednává o „situacích, kdy věci nejsou nejlepší“. Existují dva hlavní dílčí body. Za prvé, lidé pilně stavěli své domy, ale zanedbávali stavbu Božího chrámu. Na rozdíl od proroků z doby před exilem je Aggeus ve svém poselství nekárá za strašné věci, které dělají špatně. Kárá je za to, že nedělají to, co je správné. Byli pohlceni starostmi tohoto světa, zatímco zanedbávali dobro.

Za druhé, neměli by být zklamaní tím, že 50 000 chudých Židů nemohlo postavit tak krásný chrám, jaký postavil Šalomoun se svým zlatem a asi dvěma a půl miliony poddaných. Měli bychom být spokojeni, pokud posloucháme Boha v souladu s Jeho vůlí, a neměli bychom se dívat pouze na vnější ozdoby.

Otázka: Jaký je přehled knihy Aggea?

Odpověď: Knihu Aggea lze studovat na třech úrovních: a) stavba Božího domu, b) návrat k Bohu, nebo c) situace, kdy věci nejdou nejlépe. První kapitola se zaměřuje na to, když Boží lid nedává ze sebe to nejlepší, a druhá kapitola ukazuje, že máme zůstat povzbuzeni, i když se výsledky nezdají být nejlepší.

Kniha Aggea je druhou nejkratší knihou Starého zákona (po Obadiahovi) a její osnova je velmi přímočará. Aggeo přednesl čtyři poselství.

Ag 1,1–15 První poselství – Přestaňte otálet a postavte Boží dům hned (29. srpna 520 př. n. l.)

Ag 1,1–11 Zamyslete se nad Božím trestem pro Jeho lid, který věci odkládá

Ag 1:12–15 Boží zbytek reagoval poslušností

Ag 2:1–9 Sláva Božího domu (17. října 520 př. n. l.)

Ag 2:1–4 Ano, chrám už nevypadá tak dobře jako kdysi

Ag 2:5–9 Boží Duch zůstává, ale Bůh ještě jednou otřese nebem i zemí

Ag 2:10-19 Bůh může požehnat i to, co je poskvrněné (18. prosince 520 př. n. l.)

Ag 2:10-15 Svatost není nakažlivá; nečistota ano; pro tento lid neexistuje žádná přirozená naděje

Ag 2:16–19 Boží slavnostní slib, že to se svým lidem zvrátí

Ag 2:20–23 Zrušení prokletí (18. prosince 520 př. n. l.)

Ag 2:20-22 Zvrácení cizích národů

Ag 2:23 Zerubábel, potomek Jojachina, a pečetní prsten

Otázka: Kdy byl napsán kniha Ag 1:1?

Odpověď: Podle toho, co je napsáno v Aggeovi 1, by to bylo v roce 520 př. n. l. Přesné datování je charakteristickým rysem babylonských a perských spisů, jako je například Babylonská kronika, která přesně datuje každou událost. Hagaj žil pod babylonskou a perskou nadvládou, a proto datuje události podle babylonského kalendáře, nikoli podle kalendáře Starého zákona, jako někdo, kdo prožil svůj život pod jejich vládou. Hagaj je také výjimečný tím, že zmiňuje ražené mince, o nichž se Dárius dozvěděl z království Lydie.

Otázka: Jaké světové události se odehrávaly v době zmíněné v Hag 1:1?

Odpověď: 538 př. n. l. Když Kýros dobyl Babylónii, bylo asi 50 000 Židů povoleno vrátit se domů.

538 př. n. l. Židé pracovali na chrámu dva roky a poté přestali.

-530 př. n. l. Kýros padl v bitvě.

530–522 př. n. l. Persii vládl Kambýses II. Byl to tyran, který říši špatně spravoval. V Perské říši panoval mír (pax Persiaca), s výjimkou vzpurného Egypta, na jehož podmanění se Kambýses vydal v čele své armády do Palestiny.

522–521 př. n. l. Kambýses záhadně zemřel a v Persii vypuklo povstání. Artaxerxes byl podvodník, který vládl 7 měsíců. Řekové a dnešní historici ho nazývají Pseudo-Smerdis. Napsal dopis uvedený v knize Ezdráš 4:7–23, kterým zastavil stavbu.

522/521–486 př. n. l. Dareios I. Hystaspis se stal králem poté, co zabil toho podvodníka. Bojoval proti Skythům a Řekům a v roce 490 př. n. l. utrpěl porážku u Marathónu.

520 př. n. l. Haggai a Zachariáš pronesli svá první proroctví

519–518 př. n. l. Perská armáda pochoduje přes Palestinu a dobývá Egypt

486–465/464 př. n. l. Xerxes I. (zavražděn) (tentýž jako Ahasveros v knize Ezdráš 4:6 a v knize Ester). Ester byla jeho královnou.

464–424 př. n. l. Artaxerxes I. Peršané ho nazývali Artaxerxes I., aby vymazali vzpomínku na podvodníka Artaxerxese. Nehemiáš byl jeho číšník.

445 př. n. l. Nehemiáš přišel do Jeruzaléma, aby vybudoval městské hradby

Otázka: Bránila v Hag 1:2 stavbě chrámu lhostejnost lidu, nebo tomu zabránil odpor cizinců, jak uvádí Ezdráš 4:7–23?

Odpověď: Svou roli sehrálo obojí. Zde je sled událostí.

1. V roce 538 př. n. l. vydal Kýros výnos, který Židům povoloval vrátit se domů a postavit svůj chrám.

2. V roce 536 př. n. l. Židé začali pokládat základy chrámu.

3. Nepřátelé Judy (Samaritáni, Ammonité, Arabové a další) napsali dopis králi (jmenoval se Artaxerxes, ale moderní historici ho nazývají Pseudo-Smerdis, 522–521 př. n. l.). Ten vydal výnos, kterým stavbu zastavil.

4. V roce 520 př. n. l. (Ezdráš 5:1) Bůh použil Aggea, aby pokáral lid za to, že chrám neobnovují. Židé poté začali s obnovou.

5. Nepřátelé zpochybnili jejich oprávnění k obnově.

6. Židé v dopise králi Dareovi poukázali na předchozí výnos krále Kýra a po prohledání byl tento výnos nalezen. Ester 1:19 a Daniel 6:8 uvádějí, že zákony perských králů nemohly být zrušeny.

7. Chrám byl nakonec dokončen kolem roku 516 př. n. l.

Otázka: V Ag 1,2 zanedbávali stavbu Božího domu a i my dnes můžeme Boží dům zanedbávat. 1. Petr 2,5 říká, že Boží dům není budova, ale my, Jeho církev. Jak bychom mohli Boží dům zanedbávat?

Odpověď: I když si myslím, že málokterý křesťan by to udělal záměrně, můžeme se toho dopustit neúmyslně. Jedním ze způsobů je ztráta horlivosti něco budovat. Druhým, možná častějším způsobem je však to, že se tak soustředíme na něco jiného – ať už je to hudba, stavba budov nebo dokonce poznání –, že poslušnost Bohu již není naší nejvyšší prioritou.

Otázka: Co dělali lidé špatně v Ag 1,1–3?

Odpověď: Nešlo o to, že by páchali zlé skutky, ale nechali své vlastní starosti a ambice zaujmout první místo namísto služby Bohu, jak ukazuje Hagaj 1:4.

Otázka: Proč si myslíte, že v Ag 1,2–4 někdy ochabuje nadšení Božího lidu?

Odpověď: Může to mít alespoň čtyři důvody.

Ztratili víru v to, že Bůh v nich působí, aby dosáhli tohoto cíle.

Oslabení lásky k Bohu a k druhým, která je motivuje k tomu, aby vytrvali. Nemají pocit, že by úsilí, tvrdá práce nebo oběti vynaložené na dosažení tohoto cíle stály za to.

Ztratili naději a jsou znechuceni svým pokrokem. Nevidí, že by někdy dosáhli cíle, ke kterému by podle svého přesvědčení měli směřovat.

Ztratili svou vizi: Změnili se a nyní chtějí pracovat na jiném cíli, možná aby uspokojili svou vlastní ambici.

Otázka: Proč lidé obecně odkládají věci na později, jak je uvedeno v Ag 1,2–4? Proč lidé odkládají plnění Boží vůle?

Odpověď: Odkládání činů neznamená odmítání něčeho udělat; spíše se ospravedlňuje jako odložení na vhodnější dobu. Často se najde něco, co se zdá být zábavnější nebo méně namáhavé udělat právě teď; a to brání v tom, abychom se věnovali důležitým věcem. Mnoho věcí je dnes „naléhavých“ v tom smyslu, že mají stanovené termíny. Některé věci jsou však velmi důležité, ale nejsou naléhavé, protože nemají stanovený termín. Brožura „Tyranie naléhavého“ ukazuje, jak je tyranie naléhavého nepřítelem toho důležitého.

Druhým druhem prokrastinace je „paralýza z analýzy“ neboli odkládání rozhodnutí, zejména rozhodnutí, které je nepříjemné učinit. Na jedné straně není dobré činit unáhlená rozhodnutí na základě nedostatečných nebo žádných údajů. Na druhé straně se prokrastinace často ospravedlňuje tvrzením: „Nemám k dispozici všechny údaje.“ Obvykle nikdy nebudete mít k dispozici všechny údaje! Pokud však máte dostatek údajů, takže další údaje pravděpodobně rozhodnutí nezmění, měli byste se rozhodnout hned.

Matouš 6:33 říká, abychom nejprve hledali království Boží. Někdy lidé nedělají to, co od nich Bůh chce, protože mají pocit, že mají něco důležitějšího. Ale nic není opravdu důležitější než sloužit Bohu.

Otázka: Jaké výmluvy by mohli křesťané v Ag 1,2–4 uvádět, aby odkládali plné odevzdání se Bohu?

A: Tady je deset výmluv.

Já už desátek dávám. (viz však Lukáš 21:1–4; 2. Korinťanům 8:2–3)

Možná to nebude vždycky taková zábava. (viz však 2. Korinťanům 1:8–9; Filipským 3:14; 1. Korinťanům 3:12–15 a 1. Korinťanům 9:23–25)

Kdybych všechno odevzdal Bohu, moje rodina by hladověla. (viz však 1. Timoteovi 5:8; Přísloví 31:21–25)

Možná bych se v kariéře nedostal tak daleko. (viz Židům 11:24–26; 11:37; 1. Timoteovi 6:9–10)

Možná by to pro mě nebylo bezpečné. (viz 1. Královská 19:10; Abram a elamitská invaze)

Chci nějakou jistotu, že moje rodina bude v bezpečí. (viz Ezechiel 24:18; Jób 1:2–3 vs. 42:12–13)

Než jsem poznal Boha, příliš jsem se vzdálil od spravedlnosti, než aby mě Bůh mohl použít. (Pavel)

Poté, co jsem poznal Boha, jsem se příliš vzdálil od Boží vůle. (viz Jonáš, Petr; 2. Korinťanům 2:5–10)

V současné době ani já sám nejsem tak dokonalý. (viz 2. Korinťanům 12:7–10)

Bůh mi dává jen to, co potřebuji, a já jsem část toho, co mi dal, promarnil. (viz Exodus 34:1)

Tento týden ucti Boha nějakým zvláštním způsobem. Najdi něco, o čem víš, že Bůh chce, abys to udělal, ale s čím to odkládáš, a začni to dělat hned teď. Nebo naopak najdi zvyk, který Bůh chce, abys přestal dělat, ale s čím to odkládáš, a přestaň to dělat hned teď.

Otázka: Jak spolu souvisí Ag 1,2–4 a Jak 4,17?

Odpověď: Jakub 4:17 říká, že pokud člověk ví, co od něj Bůh chce, a neudělá to, je to hřích. Zde je několik důvodů, proč lidé obecně věci odkládají.

Říkají, že jsou příliš unavení

Mají příliš mnoho jiných věcí

Pokud to nedokážou udělat pořádně, raději to nedělají vůbec

Pracují lépe pod tlakem

Nedostatek zkušeností, jsou mimo svou komfortní zónu

Nevidí termín

Dej si svolení, projev iniciativu (Nikdo na světě nedal Haggaiovi svolení promluvit – kromě samotného Haggaiho)

Nevidíš bezprostřední důsledky

Žádná zodpovědnost

Prostě nechceme. Nevidíme v tom dostatečné potěšení ani prospěch

Nedostatek sebekázně, což znamená dělat to, o čem víte, že je nejlepší, ať už se vám do toho chce, nebo ne.

Strach z neúspěchu

Otázka: Proč si myslíte, že v Ag 1,3–4 Bůh nejprve potrestal a teprve poté vysvětlil, když často postupuje opačně?

Odpověď: Obvykle Bůh varuje vzpurný nebo nevědomý lid a poté ho potrestá, pokud se neobrátí. Existují však dva druhy neposlušnosti: vzpoura a prokrastinace. Lidé již věděli, co mají dělat; nebyli vzpurní ani zcela neochotní to udělat, ale neustále to odkládali, zatímco se věnovali svým vlastním projektům. Bůh jim přivodil nepříznivé důsledky, protože již věděli, co by měli dělat. Bůh přizpůsobil trest míře neposlušnosti. Byli příliš zaneprázdněni prací na svých vlastních záležitostech, než aby měli čas na Boha, a tak Bůh zajistil, že jejich vlastní záležitosti nebudou příliš úspěšné.

Otázka: Jak můžeme podle Aggea 1:5,7; 2:15,18 (dvakrát) pečlivě zvážit své cesty?

Odpověď: Můžeme začít modlitbou, v níž Boha poprosíme, aby nám ukázal naše skryté chyby a připomněl nám i ty, které tak skryté nejsou. Můžeme zhodnotit, zda nás naše touhy, myšlenky a plány vedou nás i naši rodinu k Bohu a k tomu, abychom se více podobali Kristu, nebo nás od něj vzdalují. Můžeme se zamyslet nad tím, zda nezanedbáváme důležité věci kvůli maličkostem. Obecně můžeme pečlivě zvážit, jak trávíme čas, kam směřujeme, jaké jsou naše priority, jak nakládáme s penězi a jak si užíváme – zkrátka, kde je naše srdce.

Otázka: Proč se Bůh v Ag 1,5–7; 11; 16–17 někdy rozhodne nepožehnat svému vlastnímu lidu?

Odpověď: Odpověď na tuto otázku je hlavním ponaučením knihy Aggea. Když Boží lid Boha nectí tak, jak by měl, a není mu plně poslušný, Bůh zařídí okolnosti, které ho povzbudí k poslušnosti. Často to samé děláme i my svým dětem jako formu kázně. Kázeň nemusí vždy znamenat tělesný trest. Druh kázně, který zde Bůh používá, se někdy nazývá „kázeň logických důsledků“.

Otázka: Co je na struktuře tohoto úryvku v Ag 1,9–11 neobvyklého?

Odpověď: Jedná se o literární prostředek zvaný chiasmus.

Ag 1,9a–b Bůh je napomenul

-- Ag 1,9c-e Protože Boží dům je v troskách

-- Ag 1:10a Kvůli vám

Ag 1:10b-11 Bůh je potrestal

Q: Proč se v Ag 1:10,11 zmiňuje rosa místo deště?

Odpověď: Během letního vegetačního období, od dubna do října, v Izraeli nepršelo. Obvykle však byla hojná rosa přinášená větry vanoucími od Středozemního moře. Rosa byla tedy pro letní úrodu nezbytná. Bůh seslal sucho (horeb) bez rosy, protože Jeho chrám zůstal v troskách (hareb). Použil slovní hříčku, aby lidem vryl do paměti důvod tohoto trestu. Jakub 5:16–18 říká, že modlitba spravedlivého má mocný účinek, a uvádí jako příklad nejprve Eliáše, který se modlil, aby nepršelo, a později se modlil za déšť. Modlitba těchto lidí za déšť neměla žádný účinek, protože nebyli plně oddaní Bohu. Jakub 1:7–8 říká, že člověk s rozpolcenou myslí by neměl očekávat, že od Pána něco obdrží.

Otázka: Ag 1,13; 2,4 říkají: „Já jsem s vámi, praví Hospodin.“ Ag 2,5 a 2,19 také dávají stejný slib požehnání. V čem spočívá to, že je to nejlepší požehnání ze všech?

Odpověď: Eliáš znal odpověď v 1. Královské 19:11–13. Bůh mu ukázal různé mocné jevy v přírodě, ale Eliáš věděl, že Boží přítomnost v nich není; a Eliáš vytrval v očekávání Boží přítomnosti. Když se nespokojíme s okázalými vnějšími věcmi, ale vytrváme v očekávání Boží přítomnosti, Bůh tam pro nás bude. Slib, že Bůh bude s námi, a to velmi blízko a osobně, je tím nejlepším slibem ze všech.

Otázka: Jak Bůh v Ag 1,14 povzbuzuje ducha člověka?

Odpověď: Bůh rozbije pouta, která jejich ducha svazovala. Obnoví jejich víru, dá jim nové srdce plné lásky, povzbudí jejich naději a dá jim vizi. Bůh podle potřeby používá jak pozitivní, tak negativní posilování.

Za Hagajových časů začali stavět za 23 dní. To jim dalo čas na zorganizování se a dokončení sklizně fíků, hroznů a granátových jablek. Možná měli pocit, že nemají dostatek prostředků, ale Ezdráš 6:8,9 říká, že jim král Dareios dokonce dal peníze! Ezdráš 6:15 uvádí, že stavba byla dokončena asi o 4 roky později.

Otázka: Kdy je podle Hag 1,14 v pořádku přijímat peníze od nevěřících na Boží dílo, a kdy naopak podle 3 Jn 7 není v pořádku přijímat od nevěřících žádné peníze?

Odpověď: Nejprve to, co není správnou odpovědí, a poté správná odpověď.

Co není odpověď: Aggeus prorokoval v dobách Starého zákona a 3. Janův list byl napsán v době Nové smlouvy. Neexistuje však žádný výslovný náznak, že by tyto zásady představovaly změnu.

Odpověď: Babylonská vláda zničila chrám a odnesla z něj zlato a bohatství. Perská vláda vracela to, co původně patřilo Židům.

Otázka: Co je v Ag 2,2 významného na tom, že se mluví o „zbytku lidu“ namísto pouze o lidu?

Odpověď: Za Šalomounových časů žilo přes 1,5 milionu Izraelitů, ale v této době se domů vrátilo pouze 50 000 Židů. Měli znatelně méně lidí a mnohem méně prostředků na stavbu chrámu. Klíčovou otázkou je, jaký by byl jejich postoj, když by to chrám odrážel.

„Zbytek“ se nevztahuje na vyvolené společenství, ale spíše na zanedbatelnou část populace, která se vrátila z Babylona.

Otázka: Jak může v Ag 2,1–4 paradoxně touha po úspěchu někdy vést k neúspěchu kvůli prokrastinaci?

Odpověď: Někdy lidé věci odkládají, protože raději vůbec nic nezkusí, než aby riskovali neúspěch. Upřímně řečeno, některé věci, které od nás Bůh chce, budou i tehdy, když je uděláme správně, pokorně a poslušně a budeme se spoléhat na Boha, stále neúspěchem – alespoň v očích světa.

Lidé v Haggaiově době přestali sami posuzovat, kdy je vhodná doba pro úspěch, a na Haggaiovo naléhání začali stavět i tak. Načasování druhého poselství, 17. října 520 př. n. l., sedmého dne Sváteku stánků, je významné ze dvou důvodů. Za prvé, přesně před 440 lety, v roce 960 př. n. l., zasvětil Šalomoun chrám, který postavil (1. Královská 6:38; 8:2). Za druhé, bylo to o měsíc později, takže již mohli vidět určité výsledky. Ezdráš 3:10–13 uvádí, že zatímco někteří jásali radostí, jiní plakali. Někteří ze starších navrátilců si pravděpodobně pamatovali původní chrám.

Zda bude nový chrám „úspěchem“, záleželo na tom, zda se posuzovalo podle světských měřítek, nebo podle Božích.

Otázka: Jak v Ag 2,1–4 reagují lidé, když se věci nevyvíjejí tak dobře, jak tomu bývalo dříve?

Odpověď: Ezdráš 3:10–13 říká, že někteří lidé se radovali, ale jiní plakali. Pokud chodíte do církve jen kvůli „předvádění se“, dříve či později budete buď zklamáni, nebo skončíte na místě, kde je vše jen na oko. Je lepší být upřímný než okázalý.

Otázka: Ukazuje Ag 2,1–4 nějaké zklamání ze strany Boha, že tento chrám nebyl tak krásný jako Šalomounův?

Odpověď: Vůbec ne. Pamatujte, že Šalomoun také stavěl chrámy pro modly, a tito lidé by žádné chrámy pro modly nestavěli. Postavit prostý a čistý chrám pro Boha je lepší než postavit skutečně velkolepý chrám pro Boha, ale zároveň stavět i chrám pro modly.

Otázka: V Ag 2,1–4 je někdy přirozené srovnávat různá služba, ale kdy bychom to neměli dělat a jak bychom to měli dělat?

Odpověď: V Jeremjášovi 45 byl písař Baruch věrný v Jeremjášově službě. Jeremjáš byl vlivným prorokem v následujících stoletích, ale z jeho doby nemáme záznam o jediném člověku, který by činil pokání. Nesoudíme podle výsledků, množství získaných peněz ani okázalosti.

Můžeme a měli bychom se však dívat na to, zda jsou správní v nauce i v praxi a zda činí to, k čemu Bůh povolal křesťany.

Otázka: V Ag 2,1–4 tomuto chrámu nic nechybělo, ale neměl krásné ozdoby jako Šalomounův chrám. Jak je možné, že někteří křesťané, spoléhající se na „ozdoby“, aby upoutali pozornost na evangelium, ztrácejí ze zřetele samotné evangelium?

Odpověď: Církevní denominace a křesťanské organizace mohou mít dva druhy účelů. Prvním druhem jsou účely, které pro danou skupinu zamýšlel Bůh. Druhým druhem jsou dodatečné účely, které přidali lidé. Lidé v Šalomounově době mohli být přesvědčeni, že Hospodin je pravý Bůh, protože Jeruzalém měl největší chrám, nejlepší vybavení a nejvíce zlata ze všech chrámů v okolí. To vše jsou falešné důvody k přesvědčení. „Ozdobit“ chrám byl ušlechtilý cíl, ale tento nový chrám měl být „neozdobený“ zlatem, velkolepou výškou a dalšími okázalostmi. Když se podíváme na obrovské, architektonicky nádherné evropské katedrály z doby před misijním hnutím 18. století, napadá nás, co všeho by se dalo ještě dokázat, kdyby se peníze a úsilí místo toho vynaložily na budování skutečné Boží církve, tj. na získávání více lidí prostřednictvím evangelizace a učednictví.

Možná si myslíme, že k lepšímu službě Bohu potřebujeme ozdoby, a potřebovali bychom je, kdybychom sloužili vlastními silami. Ale bez Krista nemůžeme nic učinit (Jan 15:5). Jak se Pavel naučil ve 2. Korinťanům 12:10b: „Neboť když jsem slabý, tehdy jsem silný.“ (BSB)

Otázka: Proč je v Ag 2,4 důležité říci knězi jménem Jozue, aby byl silný, a co to má společného s odchodem z Egypta v Ag 2,5? V čem spočívá skutečná hodnota tohoto „příkazu“ jako vzácného zaslíbení?

Odpověď: Bůh zde používá stejnou formulaci, jakou použil vůči Jozueovi v knize Jozue. Můžeme čerpat povzbuzení z toho, když si připomínáme, co Bůh v minulosti učinil pro nás a pro svůj lid. Na první pohled mu Bůh pouze přikazoval, aby byl silný, ale nepřímo tím říkal, že ho může učinit odvážným jako kdysi Jozue, Mojžíš a Áron, kteří osvobodili Izraelity z otroctví v Egyptě a porazili faraonovu armádu sami, bez pomoci kohokoli jiného – tedy kromě Boha.

Jako poznámku na okraj k veleknězi Jozueovi: jeho otec Jehozadak byl vyhnán do Babylonu (1. Paralipomenon 6:15).

Otázka: V Ag 2,5 a Iz 41,10 Bůh řekl lidem, aby se nebáli. Čeho by se mohli bát?

Odpověď: Ačkoli existuje mnoho konkrétních věcí, kterých by se mohli bát, lze je rozdělit alespoň do tří kategorií.

Strach z okolních národů: Samaritáni, Ammonité a Arabové nebyli nadšeni z toho, že se v Nehemiášově době stavěla zeď, a nechtěli by ani chrám v Hagajově době.

Strach, že by je Bůh nepřijal zpět: Lidé byli před více než 70 lety tak neposlušní, že je Bůh vyhnal do Babylona. Vrátilo se jen velmi malé procento z nich. Mohli mít určité pochybnosti o tom, zda je Bůh stále chce. Boží slib, že bude s nimi (Aggeus 1:13; 2:4 a Izaiáš 41:10), pro ně bude velmi cenný. Pokud dnes křesťan upadne, může se ptát, zda ho Bůh někdy přijme zpět. Slib daný tehdy platí i dnes. Ve skutečnosti, pokud někdo činí pokání, je to proto, že ho Duch Svatý přesvědčuje k pokání, aby ho mohl přijmout zpět.

Strach z malých sil v bouřlivých časech: Bůh řekl Židům, že ještě jednou otřese nebem a zemí, mořem i pevninou (Aggeus 2:6). „Ještě jednou“ připomíná 2. knihu Mojžíšovu 19:18, kde Bůh otřásl vším za Mojžíšových časů. Izaiáš 41:10 říká: „Neboj se, neboť já jsem s tebou; neděs se, neboť já jsem tvůj Bůh. Posílím tě; jistě ti pomohu; podepřu tě svou pravicí spravedlnosti.“ (BSB)

Otázka: Kdy došlo v Ag 2,6–7 k otřesu nebes a země?

Odpověď: Když Kristus zemřel na kříži, zatmělo se slunce (Matouš 27:45–46; Marek 15:33; Lukáš 23:45) a došlo k zemětřesení (Matouš 27:51–52). I nekřesťanský palestinský historik Thallus (52 n. l.) zaznamenal, že Ježíšovo ukřižování provázela tma.

Kromě fyzického zemětřesení jistě i Ježíšova smrt, jeho návštěva u mrtvých a vzkříšení otřásly vším v duchovních sférách.

Otázka: Kdo je v Ag 2,7 tím, po kterém touží všechny národy?

Odpověď: Nejprve trochu hebrejské gramatiky a poté tři názory.

Hebrejské slovo pro „žádaná“ (hemdat) je v ženském rodě jednotného čísla a „přijde“ (ba’u) je v množném čísle. Množné číslo slova „žádaná“ je však (hamudat), které má stejné samohlásky. Hebrejština se původně psala bez samohlásek.

Zatímco „vytoužený“ je v ženském jednotném čísle, podobná konstrukce odkazuje na Saula jako na „vytouženého Izraele“ v 1. Samuelově 9:20 a na mužského boha Tammuze jako na „toho, po kterém touží ženy“ v Danielovi 11:37. V množném čísle je Daniel tím vysoce váženým v Danielovi 9:23 a 10:11,19.

Nyní si představme tři názory.

1. „Ten, po kterém touží“ je Mesiáš: Takto to vykládali raní křesťané. Jelikož ženský rod může odkazovat na Saula, Tammuze a Daniela, jak bylo zmíněno výše, nic nebrání tomu, aby se tento výraz vztahoval na Krista. To dokonale zapadá do kontextu knihy Aggea. Říká se zde, že ačkoli tento chrám nevypadá tak hezky jako ten předchozí, bude lepší, protože do tohoto nového chrámu vstoupí Ježíš. Jen pro doplnění: v Ježíšově době se chrámu říkalo „Herodův chrám“, a to ne proto, že by Herodes postavil nový chrám, ale proto, že zaplatil za opravu tohoto chrámu.

2. Ten, po kterém touží, je bohatstvím/pokladem národů: Tento výklad se prosazuje kvůli podstatnému jménu v ženském rodě a jednotném čísle. BSB se k tomuto názoru přiklání: „přijdou se všemi svými poklady.“

3. Lidé přijdou k tomu, po kterém touží všechny národy: I to je platná možnost.

Otázka: Myslíte si, že výraz „vytoužený všech národů“ v Ag 2,7 má mesiášský význam, nebo ne?

Odpověď: Učenci mají různé názory.

Ano: Někteří židovští rabíni a Jeroným (Dopis 53, kap. 8, str. 101, r. 394 n. l.) to vykládali jako mesiášské.

Ne: Podle jiných komentářů výraz „vytoužený všemi národy“ pravděpodobně není mesiášský.

Obojí: „Přijde“ je slovo v množném čísle, takže by se mohlo jednat o množné číslo touhy/poklady, ale mohlo by to být také záměrně dvojznačné a odkazovat jak na poklady, tak na Mesiáše.

Q: V Ag 2,7 se ptá: Kdy bude tento dům naplněn slávou?

Odpověď: To se vztahuje k Božímu Synu, Ježíši, který vstoupil do chrámu, když chodil po této zemi, nebo pak během Tisíciletí.

Otázka: Proč si myslíte, že v Ag 2,9 Bůh řekl o Jeruzalémě: „Zajistím mír“ (šalom)?

Odpověď: Jeruzalém byl neustále centrem konfliktů. Ale Mesiáš, Kníže pokoje, přinese v Jeruzalémě, na kříži, pokoj mezi Bohem a člověkem.

Otázka: V knize Ag 2,3,7,9 – v čem spočívala větší sláva tohoto chrámu než sláva Šalomounova chrámu?

Odpověď: Ježíš přišel do tohoto chrámu. Někteří se více zajímají o „slavné“ hmotné věci, jako je zlato, zatímco Bůh se zdá být více zaujatý lidmi než hmotnými věcmi.

Otázka: Jak to využil Herodes Veliký v Ag 2,9?

Odpověď: Herodes Veliký zmínil, že chrám je v současné době o 60 stop nižší než Šalomounův, a tudíž není tak dobrý. Řekl to ve svém projevu, aby přesvědčil Židy, aby mu dovolili obnovit chrám do jeho původního stavu, aby chrám (a on sám) získal větší slávu. (Josephus, Antiquities of the Jews, kniha 15, kap. 11.1, str. 334.)

To však není to, co Bůh měl na mysli, když řekl, že tento chrám bude mít větší slávu než Šalomounův. Dnes mohou neduchovní pokusy o úspěch služby ve skutečnosti být padělkem skutečného účelu služby.

Otázka: Co se v Ag 2,11–14 říká o čistém a nečistém?

Odpověď: Čistotu si lze představit jako neposkvrněnost a nečistotu jako znečištění. Pokud se posvěcená věc dotkne obyčejné věci, neznamená to, že se obě stanou posvěcenými. Pokud se však znečištěná věc dotkne obyčejné věci, znečistí se obě. Bůh tedy řekl Aggeovi, že pro něj je celý národ znečištěný. Z tohoto úryvku si můžeme vzít alespoň tři ponaučení.

1. Nemůžete konat stejné množství dobrých a špatných skutků a očekávat, že se to v Božích očích vyváží. Někteří tento mylný názor nazývají „syndromem Robina Hooda“, protože podle legendy si Robin Hood myslel, že jeden špatný skutek (jako je okradení někoho) bude vyvážen jedním dobrým skutkem (jako je darování části kořisti chudým).

2. My můžeme poskvrnit, ale pouze Bůh může očistit. Poskvrnění se šíří. Kazatel 10:1 to přirovnává k mrtvé mouše v parfému. Svaté věci ani lidé nevytvářejí další posvěcené věci či lidi. Je to Bůh, kdo věci a lidi posvěcuje.

3. Bůh často podniká kolektivní zásah proti národu nebo lidu. I když v národu může být několik spravedlivých lidí, Bůh někdy trestá celý národ kvůli hříchům většiny. To neznamená, že spravedliví lidé jsou vinni, ale v tomto životě jsou přesto zapleteni do následků hříchů druhých.

Otázka: Byl tento chrám podle Ag 2,15 postaven kolem roku 520 př. n. l., nebo byl postaven kolem roku 536 př. n. l., jak se uvádí v Ezdrášovi 3,8–13, či byl postaven za vlády Dareia (521–486 př. n. l.), jak se uvádí v Ezdrášovi 4,24?

Odpověď: Všechny výše uvedené možnosti jsou správné. Stavba byla zahájena, když se Židé poprvé vrátili v roce 538 př. n. l. Bylo však vydáno nařízení, které stavbu zastavilo. Stavba byla obnovena asi o 18 let později, v roce 520 př. n. l.

Chronologii králů najdete v rozboru Aggea 1:1 a sled událostí týkajících se chrámu v rozboru Aggea 1:2.

Otázka: V Ag 2:15 je hebrejský text neobvyklý, doslovně zní: „od tohoto dne a dále“. Jak má náš život vypadat „od tohoto dne a dále“?

Odpověď: Lidé se pravděpodobně cítili duchovně na dně, protože se vrátil jen zbytek a chrám zjevně nebude tak dobrý, jak byl dříve. Byli na dně i finančně. Bůh jim však slíbil, že bude s nimi a že je bude žehnat od tohoto dne „dále“.

Jak by řekl jeden pastor: když se vás někdo zeptá, jak se máte, můžete mu odpovědět: „Lepší než včera, horší než zítra.“ Měli bychom žít s očekáváním, že se každý den budeme stále více podobat Kristu a budeme naplněni Boží radostí, pokojem a vytrvalostí.

Otázka: Proč v Ag 2,10–19 Bůh zdůrazňuje, že poskvrnění je nakažlivé, zatímco svatost nikoli?

Odpověď: Jak řekl Donald Campbell: „Práce a uctívání neposvěcují hřích, ale hřích znečišťuje práci a uctívání.“ Believer’s Bible Commentary, str. 1155. Kdyby Bůh chtěl povzbudit lid, aby se k Němu vrátil, na první pohled by se mohlo zdát, že tímto přístupem dosáhne přesně opačného výsledku. Místo toho, aby jim řekl, že se nacházejí v blízkosti svatých věcí, a proto se mohou postupně stávat svatějšími, Bůh jim říká, že to, že je něco svaté, ještě neznamená, že věci kolem toho se stanou svatými.

Bůh jim tím vlastně říká, že by neměli vkládat žádnou naději do jakéhokoli přirozeného, „postupného“ procesu. Jediným výsledkem takového postupu je, že se vše poskvrní a zničí. Tím, že to však Bůh otevřeně odhaluje, ukazuje, že je to Bůh a pouze Bůh, který svrchovaně působí ve své milosti a který na tom místě v Aggeovi 2:5–10 přinese svou svatost a slávu. Co se týče zkázy, ať už finanční nebo duchovní, Bůh poté slibuje, že i když byli v Aggeovi 1:5–11 pod Boží přísnou rukou, od toho okamžiku (v hebrejštině vlastně „nahoru“) je Bůh zahrne požehnáním, jak uvádí Aggeus 2:15–19.

Otázka: Jaký význam má pečetní prsten v Ag 2,23?

Odpověď: Existuje několik vzájemně souvisejících významů.

Obecně pečetní prsten symbolizoval královu autoritu. Faraón si sundal svůj pečetní prsten a dal ho Josefovi v Genesis 41:42.

Božská autorita k vládnutí. Mesiáš bude mít pečetní prsten.

Slib, že Mesiáš přijde

Duch Svatý zaručuje naše budoucí dědictví (NIV Study Bible, str. 1404). Viz Efezským 1:13–14.

Zrušení kletby nad Jojachinem: Jojachinovi bylo řečeno, že i kdyby byl pečetním prstenem na Boží pravici, Bůh by ho sundal (Jeremiáš 22:24–25). Zerubábelovi není pouze dán pečetní prsten, ale je o něm řečeno, že je jako Boží pečetní prsten.

Otázka: Znamená to, že když Bůh v Ag 2,23 znovu nasadil pečetní prsten na Zerubábela, zvrátil tím kletbu proti potomkům Jekonjáše a odstranil pečetní prsten, jak je uvedeno v Jer 22,24–30?

Odpověď: Prokletí nebylo zcela zrušeno a odstraněno, ale bylo zvráceno a zmírněno. Nejprve uvedeme, co říkají někteří židovští autoři, a poté odpovíme.

Midraš Rabba říká: „… vyrobili si telete a zasloužili si vyhlazení, a já bych si myslel, že je prokleje a zničí, avšak jakmile činili pokání, nebezpečí bylo zažehnáno, a Hospodin se odvrátil od zla (ib. XXXII, 14). A tak je tomu na mnoha místech. Například o Jekoniášovi řekl: ‚Žádný z jeho potomků nebude mít úspěch‘ (Jer. XXII, 30) a je psáno: ‚Svrhnu trůny království a zničím sílu království národů...‘ „V ten den, praví Hospodin zástupů, vezmu tě, Zerubábele, můj služebníku, synu Šealtielův, praví Hospodin, a učiním tě jako pečetní prsten“ (Ag. II, 22 a násl.). Tak bylo zrušeno to, co řekl jeho předkovi, totiž: „Jakože jsem živ, praví Hospodin, i kdyby byl Konja, syn Jojakima, krále judského, pečetním prstenem na mé pravé ruce, přesto bych tě odtud vytrhl“ (Jer. XXII, 24).
(Numeri Rabba XX:20)“

Midraš Pesikta Rabbati říká: „R. Jozue ben Levi však argumentoval takto: Pokání ruší celý rozsudek a modlitba polovinu rozsudku. Vidíš, že tomu tak bylo u Jekonjáše, krále judského. Neboť Svatý, požehnaný buď, přísahal ve svém hněvu: ‚Jakože já žiji, praví Hospodin, i kdyby byl Konja, syn Jojakima, krále judského, pečetním prstenem na mé ruce, přece bys z ní byl vytržen – všimni si, jak řekl R. Meir, že Bůh přísahal svou pravou rukou – z mé pravé ruky (Jer. 22:24). A co bylo Jekonijovi uloženo? Že zemře bezdětný. Jak je řečeno: „Zapište tohoto muže jako bezdětného“ (Jer. 22:30). Jakmile však projevil pokání, Svatý, požehnaný buď, tento rozsudek zrušil, jak dokládá zmínka v Písmu o „synech Jekonijových“ – jímž je Assir – jeho syn Šealtiel atd. (1. Kron. 3:17). A Písmo dále říká: „V ten den… vezmu tě, Zerubábele… synu Šealtielův… a učiním tě pečetí“ (Aggeus 2:23). Hle, jak tedy pokání může zrušit celý rozsudek!“ (Pesikta Rabbati, Piska)

Odpověď: Prokletí lze zmírnit, aniž by bylo zrušeno. A takto k tomu dojde.

Davidovi bylo slíbeno, že Mesiáš bude jeho biologickým potomkem: Ježíš jím byl skrze Marii

Jekonja byl v Jeremjášovi 22:24–30 proklet tím, že žádný z jeho potomků nikdy nezasedne na Davidově trůnu. Nikdo se nestal králem. Josef byl potomkem Jekonji, ale Ježíš, který je naším králem, nebyl biologickým potomkem Josefa.

Podle rodu by nikdo z Jekonijova rodu nezdědil Davidův trůn

Díky adopci Ježíš, adoptovaný Josefem, zdědil Davidův trůn.

Je tu pro nás mnoho věcí k zamyšlení. Od narození není nikdo z nás Božím dítětem a nemá právo být v Jeho království. Díky přijetí za vlastní se stáváme Božími dětmi a součástí Jeho království.

Někdy čelíme prokletí nebo nepříznivým následkům kvůli svým hříšným činům. Pokud však činíme pokání a podřídíme se Bohu, Bůh sice prokletí či následky nemusí zrušit, ale může prokletí obrátit a proměnit je v požehnání.

Otázka: Jak byl v Ag 2,23 vybrán Zerubábel pro budoucnost?

Odpověď: Zerubábel byl správcem, pod jehož vedením měl být tento chrám znovu vybudován. Ale jde tu o víc než jen o tuto čest. Matouš 1:12–13, 16 ukazuje, že Zerubábelův potomek, Josef, měl být právním otcem Mesiáše.

Jen pro zajímavost: jméno Zerubábel je doložené akkadské jméno zer babili, což znamená „potomek Babylonu“.

Otázka: Jaké literární prostředky použil Aggeus?

Odpověď: Haggai jich nepoužil mnoho; jeho poselství je jasné a přímé, na rozdíl od Zachariáše, Šalomouna a Izaiáše. Zde je však to, co použil.

Rým: Aggeus 1:6 hammistakker, mistakker

Aggeus 1:10 „al-ken“, „alekem“

Aggeus 2:6 „ahat“, „me’at“

Chiasmus: Aggeus 1:9–11

Antiteze: Aggeus 1:6 „Vyděláváte mzdu, kterou dáváte do děravého vaku.“

Dialogický styl podobný Malachiášovi. Aggeus 1:4,5,9; 2:11-13

Opakování v rámci díla: „Tak praví Hospodin zástupů“ nebo podobné výrazy 26krát ve 38 verších

Duch 3x Aggeus 1:14

Dvojice po 2 nebo 4 (ale ne po 3, 5 nebo více):

Aggeus 1:11 pole a hory, víno a olej, lidé a dobytek.

Aggeus 2:2 Zerubábel a Jozue

Aggeus 2:6 nebe a země, moře a suchá země.

Aggeus 2:21 nebesa a země.

Aggeus 2:22 královské trůny a království národů

Aggeus 2:22 vozy a jejich jezdci, koně a jejich jezdci.

Otázka: Jaké jsou některé z nejstarších rukopisů knihy Aggea, které se dochovaly dodnes?

Odpověď: Svitky od Mrtvého moře: (cca 1 př. n. l.) Mezi svitky od Mrtvého moře se nachází jedna kopie (ve dvou částech) knihy Aggea.

4Q77 (=4QXIIb) obsahuje Aggea 1:1–2; 2:2–4

4Q80 (=4QXIIe) obsahuje Aggea 2:18–21

Nahal Hever je jeskyně poblíž En-Gedi, v níž se nachází fragment malých proroků v řečtině (8 Hev XIIgr). Byl napsán mezi lety 50 př. n. l. a 50 n. l. Byl ukryt během Bar-Kochbova povstání proti Římu. Jedná se o revizi Septuaginty, vytvořenou v Judeji, která je téměř identická s masoretským textem.

Svitek z Wadi Murabb’at (Mur XII) byl „svitkem Dvanácti“ z přibližně roku 132 n. l. Obsahuje Aggea 1:1, 12–15; 2:1–8, 10, 12–23, stejně jako další knihy malých proroků. V knize Aggea je totožný s masoretským textem až na dvě slova.

Celkově jsou ve svitcích z Mrtvého moře, z Nahal Hever a z Wadi Murabb’at zachovány následující verše z knihy Aggea: 1:1–2, 12–15; 2:1–8, 10, 12–23. Jinými slovy, alespoň část každého verše s výjimkou 1:3–11; 2:9, 11.

Křesťanské biblické rukopisy z období kolem roku 350 n. l. obsahují Starý zákon, včetně knihy Aggea. Dva z nich jsou Vaticanus (325–350 n. l.) a Alexandrinus (kolem roku 450 n. l.), kde byly knihy dvanácti malých proroků zařazeny před Izaiáše. Kniha Aggea je v plném znění obsažena jak ve Vaticanu, tak v Alexandrinu.

Také rukopis Sinaiticus (340–350 n. l.) obsahuje celou knihu Aggea.

Otázka: Kteří raní autoři se na Aggea odvolávali?

Odpověď: Bible odkazuje na Aggea v knize Ezdráš 5:1; 6:14 a list Židům 12:26 parafrázuje Aggea 2:6. Obecná narážka na Aggea se nachází v knize Zachariáš 8:9.

Septuaginta uvádí, že Žalmy 138, 146, 147, 147:12 a 148 jsou dílem Aggea a Zachariáše.

Latinský gallikánský žaltář (z roku 389 n. l.), který používal Alcuin z Yorku, přední učenec Karla Velikého, uvádí Žalmy 111, 112, 146 a 147 jako díla Haggaje a Zachariáše.

V apokryfech odkazují na Aggea 1. Esdráš 6:1; 7:3; 2. Esdráš 1:40 a Sirach (=Ecclesiasticus) 49:11 cituje část Aggea 2:23

Mezi přednicejskými autory, kteří odkazovali na verše z knihy Aggea nebo na ně naráželi, patří:

X. Barnabášův list (cca 70–130 n. l.), kap. 16, str. 147, údajně odkazuje na Aggea 2:10, ale jedná se o natolik vágní narážku, že ji zde nebereme v úvahu.

Melito ze Sardis (170–177/180 n. l.) (implicitně) zmiňuje „Starý zákon“ a uvádí seznam knih. Dvanáct malých proroků neuvádí jednotlivě, ale nazývá je „Dvanáct“. Fragment 4 z Knihy výňatků, sv. 8, str. 759

Klement Alexandrijský cituje Aggea 1:6 jako „Písmo“. Stromata (193–202 n. l.), kniha 3, kap. 6, s. 391. Aggea 1:6 cituje také v díle Učitel, kniha 2, kap. 3, s. 248

Klement Alexandrijský (193–205 n. l.): „Jeremiáš a Ambakum [Habakuk] stále prorokovali za vlády Sedekiaše. V pátém roce jeho vlády prorokoval v Babylonu Ezechiel; po něm Nahum, poté Daniel. Po něm zase prorokovali Aggeus a Zachariáš za vlády Dareia I. po dobu dvou let; a poté anděl mezi dvanácti.“ Stromata, kniha 1, kap. 21, str. 328

Tertullian (198–220 n. l.) zmiňuje „všeobecné otřesení“ celého světa v knize Aggea 2:6 a v Listu Židům 12:26,27. V knize O monogamii, kap. 16, str. 72

Origenes (225–254 n. l.) cituje Aggea 2:6 jako slova Aggea ve spise „Proti Celsovi“, kniha 7, kap. 30, str. 623

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) cituje Aggea 1:12 jako slova proroka Aggea v díle „Cypriánovy spisy“, spis 12, třetí kniha, kap. 20, s. 541.

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) cituje Aggea 1:9 jako slova proroka ve spisech „Cypriánovy spisy“, spis 5, kapitola 6, str. 459. Jedná se o jediné dva odkazy na Aggea v dochovaných spisech Cypriána.

Po Nicejském koncilu (325 n. l.)

Athanasius z Alexandrie (367 n. l.) (vyplývá z toho, že zmiňuje dvanáct proroků) „Ve Starém zákoně je tedy celkem dvacet dva knih; … pak Proroci, přičemž těch dvanáct se počítá jako jedna kniha…“ Athanasius, Velikonoční list 39, kap. 4, str. 552.

Efraem Syrský (350–378 n. l.)

Basil z Kappadokie (357–378 n. l.)

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) zmiňuje knihy proroků, a to jak těch dvanácti, tak i ostatních. Micheáš 3:8 jako v Micheášovi, Joel 2:28 jako v Joelovi, Aggeus 2:4 jako v Aggeovi, Zachariáš 1:6 jako v Zachariášovi. Katechétické přednášky, přednáška 16.29, str. 122

Gregor Nazianský (330–391 n. l.)

Syrská Kniha kroků (Liber Graduum) (350–400 n. l.) odkazuje na Aggea 1:6 v Memra 7, s. 78

Rufinus (374–406 n. l.)

Jan Zlatoústý (-407 n. l.)

Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Starého zákona. Konkrétně se zabývá knihami Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Pentateuch, Jób, Ješua, syn Naveho [Jozue], Soudců, Rút, Samuelových a Královských (2 knihy), dvanácti proroků, Ozeáš, Joel, Amos, Obadiah, Jonáš, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Ester, Ezdráš, Nehemiáš, Dopis 53, kap. 7–8, s. 99–101.

Pelagiánský kacíř Teodor z Mopsuestie (392–423/429 n. l.)

Augustin z Hippa (388–28. srpna 430 n. l.)

Semipelagián Jan Cassian (419–430 n. l.)

Otázka: Jaké jsou v knize Hag některé rozdíly v překladu mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?

Odpověď: První věta je z masoretského textu, druhá ze Septuaginty, pokud není uvedeno jinak. Ve verších 2:1 a 2:3 jsou mezi masoretským textem a textem z Wadi Murabb’at pouze dva malé rozdíly.

Ag 1:1 „skrze“ vs. „rukou“

Hag 1:2 „přicházející“ (bo’) (masoretský text) vs. „přišel“ (ba’) Septuaginta

Ag 1:1 „vládce Judy“ vs. „z kmene Judy“

Ag 1:8 „přinést“ vs. „odříznout“ (hebrejské slovo, z něhož Septuaginta vycházela, se liší pouze o jedno písmeno)

Ag 1:9 „hle“ vs. „být“

Ag 1:9 „foukl jsem na to“ vs. „odfoukl jsem to“

Ag 1:9 „Proč“ vs. „Proto“

Ag 1:11 „sucho v zemi“ vs. „meč nad zemí“

Ag 1:11 „vaše ruce“ vs. „jejich ruce“

Ag 1:12 „Tehdy“ vs. „A“

Ag 1:12 „jejich Bůh“ vs. „jim“

Ag 1:13 „vyslovil poselství“ vs. „mluvil mezi posly“

Ag 1:14 „zbytek lidu“ vs. „zbytek celého lidu“

Ag 1:14 „přišli“ vs. „vešli“

Ag 2:1 „skrz“ (beyad) (masoretský text) vs. „k“ (‘el) ve svitku z vádí Murabb’at (An Exegetical Commentary, str. 17 a Benoit et al. Les Grottes de Murabba’at, 184.)

Ag 2:2 „zbytek“ vs. „veškerý zbytek“

Ag 2:3 („oto“) (masoretský text) vs. („itto“) ve svitku z Wadi Murabb’at.

Ag 2:4 „buď silný, Jozue/Ježíši“ oproti „posilni se, Jozue/Ježíši“

Ag 2:4 „Buďte silní, … obyvatelé této země“ vs. „Posilněte se, … obyvatelé této země“

Ag 2:5 „Slovo, které jsem s vámi uzavřel, když jste vyšli z Egypta, tak i můj duch“ vs. „můj duch“

Ag 2:6 „ještě jednou“ vs. „ještě/stále jednou“ (Viz Exegetický komentář k Aggeovi, Zachariášovi a Malachiášovi, str. 41–42.)

Ag 2:9 „Pán Všemohoucí“ vs. „Pán Všemohoucí: a/dokonce i pokoj duše, jako dědictví / aby zachránil každého / všechny ty, kteří položili základy k vybudování tohoto chrámu.“

Ag 2:14 „a tak je tomu s každým dílem“ vs. „a tak je tomu se všemi díly“

Ag 2:14 „poskvrnili“ vs. „poskvrnili, kvůli svým dřívějším břemenům / rychle získaným ziskům, budou trpět za svou práci / námahu, a vy (množné číslo) jste nenáviděli / nenáviděli jste ty, kdo vykonávají spravedlnost u městské brány / v branách.“

Ag 2:22 „trůn království“ vs. „trůny králů“

Ag 2:22 „meč svého bratra“ vs. „meč bojující proti svému bratrovi“

Ag 2:23 „Zerubábel, můj služebník, syn Šealtielův“ vs. „Zerubábel, syn Salathielův, můj služebník“

Ag 2:23 „pečetní prsten“ vs. „pečeť“

Bibliografie k této otázce: hebrejský překlad pochází z Literal Translation od Jaye P. Greena a překlad Septuaginty je z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona The Septuagint: Greek and English. Byly rovněž použity The Expositor's Bible Commentary a poznámky pod čarou v Biblích NASB, NIV, NKJV a NRSV.

Není-li uvedeno jinak, citace z Písma jsou převzaty z „The Holy Bible, Berean Standard Bible (BSB)“, která byla uvolněna do veřejné domény: https://berean.bible