< Dotaz k Bibli z knihy Habakuk

Otázka: Kdy byl napsán Habakuk (Hab 1:1–17)?

Odpověď: Babylóňané dobyli Jeruzalém v roce 597 př. n. l., takže to bylo před tímto datem. Habakuk 2:20 říká: „Hospodin je ve svém svatém chrámu“, takže chrám tehdy ještě stál. Proroctví o Babylóňanech se mělo naplnit „za vašich dnů“ (Habakuk 1:5), takže to nemohlo být jen několik desetiletí před tímto datem. Nejprve uvedeme, co není správnou odpovědí, a poté dvě možnosti správné odpovědi.

Není to odpověď: Manasseho vláda (697–642 př. n. l.) – Babylon byl v té době jen malou mocností pod nadvládou Asýrie, která by představovala nejpravděpodobnější hrozbu. Vzestup Babylonu by tedy byl překvapením. Bezpráví, nad nímž Habakuk naříkal, by odpovídalo počátku Manasseho vlády, nikoli však její druhé polovině. Je však těžké si představit, jak by tak rané datum mohlo odpovídat výrazu „ve tvých dnech“.

Kolem roku 621 př. n. l., deset let předtím, než Babylón a další národy v roce 612 př. n. l. svrhly Ninive, byl Babylón již mocností, ale šokem pro Habakuka nebylo to, že by Babylón byl silný, ale spíše to, že Bůh použije zlý Babylón k dobytí Jeruzaléma. Habakuk 1:6–11 již uvádí, že budou silní. Rok 621 př. n. l. však připadá na období vlády dobrého krále Jósiáše (640–609 př. n. l.) a „bezpráví“ by se nehodilo k pozdější části jeho vlády, ledaže by se to týkalo mnoha Izraelitů, nikoli však vlády.

Nejpravděpodobněji za vlády zlého krále Joakima (609–597 př. n. l.). Babylóňané byli v té době známí svou silou, jak uvádí Habakuk 1:6–11; časy byly bezprávné, jak uvádí Habakuk 1:3–4; ale mnozí v Judsku stále doufali, že chrám bude opět ušetřen, jak ukazuje Jeremjáš 7.

Jedním z pravděpodobných dat je období 606–604 př. n. l., tedy přibližně v době, kdy Babylón v roce 605 př. n. l. porazil egyptskou armádu v bitvě u Karkemiše. V obou posledních dvou obdobích by byl Habakuk současníkem Jeremiáše.

Stručně řečeno, nejsme si jisti, kdy byla kniha Habakuka napsána. Habakukovo poselství je relevantní pro mnoho časových období, včetně dneška. Pavel cituje Habakuka 1:5 jako varování pro Židy své doby ve Skutcích 13:41.

Otázka: Co znamená jméno Habakuk v Hab 1,1?

Odpověď: Pochází z hebrejského slova habaq, „obejmout“, které může také znamenat „zápasit“, takže Habakuk by mohl znamenat „zápasník“. Oba významy jsou zde vhodné. V asyrštině existovala také pokojová rostlina zvaná Hambaququ, ale s tím zde není žádná souvislost.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Hab 1,1 nevíme s jistotou, kdo byl Habakuk ani kdy byla tato kniha napsána, proč by měla být v naší Bibli?

Odpověď: Mimo jiné tam patří proto, že Ježíš potvrdil platnost celého Starého zákona. Bez výhrad přijal Starý zákon Židů v Palestině, jak dokládají Matouš 5:17; 7:12; 11:13; 22:40; Lukáš 16:16, 29, 31; 18:31; 24:27.

Otázka: Proč se v Habakukovi 1:2 a Žalmu 10:1 zdá, že Bůh ne vždy vyslyší modlitby spravedlivých lidí?

Odpověď: Místo aby se Habakuk radoval z Boha, všiml si, jak ponurá je situace, a tak se Boha zeptal, co s tím hodlá udělat. Bůh Habakukovi odpověď skutečně sděluje v Habakukovi 1:5–11 a nakonec tuto odpověď naplnil prostřednictvím Babylóňanů. Obecně platí, že někdy musíme na Boží odpověď čekat, protože Bůh jedná v čase, který si sám zvolí, nikoli v našem. To, že musíme na Pána čekat, však neznamená, že by Jeho odpověď byla méně velkolepá, až přijde. 2. Petr 3:9 ukazuje, že Bůh není pomalý, ale může se tak jevit, protože nechce, aby kdokoli zahynul.

Otázka: Jakým způsobem byl zákon v Habakukovi 1:4 bezmocný a jak může být bezmocný dnes?

Odpověď: Doslovně se tam píše: „zákon byl ochromen/znecitlivěl“. Pokud vládci, soudci a úřady obecně ignorovali Boží zákon, pak i když se obsah zákona nezměnil, stává se v bezbožné společnosti bezvýznamným, nebo dokonce terčem posměchu.

Dnes mohou být i světské zákony paralyzovány v rukou zkorumpovaných úředníků. Jednou v Irsku jeden drogový dealer, když ho zatkl policista, sebevědomě mu řekl, že do týdne bude venku. Do týdne byl drogový dealer na svobodě a nikdy proti němu nebylo vzneseno žádné obvinění. Nebylo to kvůli zkorumpovanému soudci. Bylo to kvůli zkorumpovanému státnímu zástupci. Pokud státní zástupce úmyslně udělá zásadní chybu při formulaci obvinění, nebo prostě odmítne vznést obvinění, pak je zákon přijatý zákonodárcem k ničemu. Pokud soudci vykládají zákon úmyslně v rozporu s tím, jak jej zákonodárce zamýšlel, pak se zákon stává bezvýznamným.

Otázka: Co je v Hab 1,6 „nemilosrdný a impulzivní národ“ (BSB) nebo „hořký a ukvapený národ“ (KJV)?

Odpověď: Babylóňané měli násilnické sklony a dokonce hledali způsoby, jak z násilí těžit, podobně jako členové gangu v Příslovích 1:11. Jsou bez milosti a rychle se vrhají do útoku. Hebrejský výraz hammar wehannimhar je zde slovní hříčkou. Habakuk 1:6–11 podrobněji popisuje, v čem spočívá jejich bezohlednost a prudkost.

Bůh všechny šokoval. Bůh se chystal použít Babylóňany, kteří byli mnohem zlovolnější než judský lid, k potrestání Judy.

Otázka: Měli bychom v Hab 1,8 brát doslova, že ti koně byli rychlí jako leopardi?

Odpověď: Jedná se o poezii a Habakuk zamýšlel, aby byla takto chápána. Když lidé říkají, že berou Bibli „doslovně“, nemyslí tím hyperdoslovně, ale spíše to, že Bibli chápeme tak, jak to autoři zamýšleli.

Otázka: Co přesně znamená hebrejské slovo pro násilí (hamas) v Hab 1,9; 2,8.17 a Gn 16,5?

Odpověď: V Genesis 16:5 použila toto slovo Sarai, když si Abrahamovi stěžovala na Hagar. Neexistuje žádný důkaz o použití fyzické síly. Obvykle však znamená násilí a „The Expositor’s Bible Commentary“, sv. 7, str. 383 uvádí, že „znamená porušení zákona někým, kdo je příliš silný na to, aby byl volán k zodpovědnosti.“

Otázka: Vzhledem k tomu, že jsme všichni vinni hříchem, co si myslíte, že se v Habakukovi 1:11 myslí tím, že „jsou vinni“?

Odpověď: Habakuk je nazývá vinnými, protože jejich síla je ve skutečnosti jejich jediným bohem. Ano, každý je vinen zlem, ať si to uvědomuje, nebo ne. Tito muži si však uvědomovali, že se dopouštějí násilí na těch, kteří proti nim nebojovali, a bylo jim jedno, že jsou vinni. Dnes se někteří lidé snaží své zlo racionalizovat tím, že ho nepovažují za skutečné zlo, nebo ospravedlňují své zlé jednání tím, že se k nim ostatní chovali zle. Někteří lidé si však ani nedělají starosti; chovají se násilně vůči lidem, kteří jim vůbec nic neudělali, a je jim to jedno.

Otázka: Jaký je tón Habakukovy otázky v Hab 1,12–13?

Odpověď: Má ne jeden, ale dva různé tóny. Zaprvé je nesmírně uctivý a pokorný vůči Bohu. Zadruhé je to však téměř stejně tak protest jako otázka. Je v pořádku položit Bohu otázku, která vás trápí, ale i v takovém případě bychom měli být uctiví.

Otázka: Co přesně je morální zlo v Hab 1,13?

Odpověď: Písmo nepodává stručnou definici, ale uvádí mnoho popisů. Zde je několik analogií.

Zlo je jako podvodná váha

Váhy byly ve starověku důležité pro odměřování obilí, soli a dalších obchodních komodit. Na to odkazují Deuteronomium 25:15 a Leviticus 19:36, když zmiňují dokonalou a spravedlivou váhu. Přísloví 11:1 a Přísloví 16:11 říkají, že spravedlivá váha je potěšením Hospodinovým. Přísloví 20:10,23 a Micheáš 6:11 odsuzují lidi, kteří používají různá a podvodná závaží.

Abychom tedy porozuměli zlu, musíme pochopit, že Bůh je dobrý v tom smyslu, že On, jako Svatý Stvořitel, stanovil měřítko pro posuzování dobra.

Zlo je jako díra v poli dobra

Lidé mohou mít o zlu iluze, ale zlo není iluze. Lidé mohou mít iluze o čemkoli, ale iluze neodstraňuje realitu. Zlo je jako díra na poli dobra, které obhospodařuje rolník. Díra není „věc“, ale absence věci. Není to však iluze, neboť lidé mohou šlápnout do díry, kterou nevidí, a zvrtnout si kotník. Pokud veškeré dobro pochází od Boha, pak je „díra zla“ „věcí“, která od Boha nepochází.

Abychom tedy pochopili zlo, musíme pochopit, že Bůh je dobrý v tom smyslu, že nic není zcela dobré kromě samotného Boha. Bůh poskytuje dobro a zlo je nedostatek dobra.

Zlo je jako stín

Bůh stvořil všechno, že? Pokud ano, stvořil Bůh také stíny? Pokud stín vzniká tam, kde je světlo blokováno nebo oslabeno nějakým předmětem, vytvořilo stín světlo, nebo ten předmět?⎯ Bez předmětu není stín. Ale bez světla také není stín. Stín byste si mohli splést s iluzí, ale iluze na vás nemají žádný vliv, ledaže byste v ně věřili. Rostliny, které potřebují slunce, ve stínu umírají,⎯ bez ohledu na to, čemu člověk věří.

Stíny skutečně existují, ale nemají existenci nezávislou na zdroji světla a předmětu, který světlo blokuje. Zlo skutečně existuje, ale nemá existenci nezávislou na Bohu, který je světlem a zdrojem veškerého dobra, a na bytostech, které mají svobodnou vůli zastínit Boží dobrotu.

Nikdo, včetně Boha, zlo přímo nestvořil, stejně jako na zemi nikdo přímo nevytváří stíny. Bůh zlo vytvořil nepřímo, stejně jako na zemi světlo nepřímo vytváří stíny.

Abychom tedy porozuměli zlu, musíme pochopit, že Bůh je dobrý v tom smyslu, že je zdrojem veškerého dobra.

Adamantius, píšící kolem roku 300 n. l., říká, že zlo je „náhodné“. Stejně jako věci jako gramatika a rétorika nemají vlastní podstatu, ale jsou vedlejším produktem mluvení nebo psaní jazyka, ani zlo nemá vlastní podstatu, ale je vedlejším produktem odvracení se od dobra. Člověk není „zlý“ kvůli tomu, z čeho je stvořen, ale kvůli svým činům je označován za zlého. Některé činy, jako například plození potomků, nejsou samy o sobě dobré ani zlé, ale závisí na kontextu, v němž jsou vykonávány. (Dialog o pravé víře, čtvrtá část, 9, str. 137)

Otázka: Proč jsou v Hab 1,13 různé moderní definice morálního zla nedostatečné?

Odpověď: Zde je několik nedostatečných definic.

1. „Všechno, co se mi nelíbí.“ Kdyby vše, co tato definice popisuje, bylo zlé, co by se pak dalo říci o zubním vrtáku, chirurgickém skalpelu nebo o dítěti, které křičí, protože musí spolknout léky, které mu nechutnají? A co protichůdná situace, která nastává, když rodič kárá své dítě?

Nepříjemné věci mohou sloužit dobrým účelům:

Zocelení naší víry. 1. Petr 1:6–7

Nám pomohly zemřít hříchu. 1. Petr 4:1

Zkoušejí naši víru a rozvíjejí vytrvalost. Jakub 1:2–4

slouží ne pro nás, ale pro druhé. Koloským 1:24

Jako znamení, které pomáhá nevěřícím. Filipským 1:28

To prostě patří k tomu, že jsme křesťané. 2. Timoteovi 3:12; Filipským 1:29

Někdy nevidíme žádný důvod, kromě toho, že naše vytrvalost oslavuje Boha. Viz Jób 1:8-12; 2:2-6.

2. „cokoli, co pro mě není dobré.“ Pokud ano, co pak věci, které dítě považuje za pro sebe nevhodné, jako třeba zelenina? A co zločinec, který je uvězněn pro dobro společnosti, nikoli pro své vlastní dobro?

I při tomto pohledu existuje problém s perspektivou. V 1. Korinťanům 15:12–19 Pavel říká, že to, za co trpí a o čem káže, je zbytečné, a že bychom byli nejubožejšími z lidí, kdyby Kristus skutečně nevstal z mrtvých. Pavel jasně viděl, že to, co je nejlepší jak pro jeho posluchače, tak pro něj samotného, by bylo zcela jiné, kdyby Ježíš nebyl vzkříšen. V Matoušovi 10,39 a Markovi 8,35 Ježíš řekl: „Kdo by nalezl svůj život, ztratí jej, a kdo by ztratil svůj život kvůli mně, ten jej nalezne.“ Jinými slovy, kdo je ochoten ztratit svůj pozemský život, ten najde skutečný život ve věčnosti, a kdo žije pouze pro tento život, ten ztratí na celou věčnost. Co je tedy pro život člověka nejlepší, závisí na tom, zda se soustředíte výlučně na krátkodobý pozemský život, nebo na dlouhodobý věčný život.

3. „cokoli nepřináší největší dobro pro společnost.“ V Janovi 11:49–52 řekl velekněz Kaifáš o spiknutí s cílem zabít Ježíše: „…je pro vás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ Zvláštním, neúmyslným způsobem měl naprostou pravdu. To však neznamenalo, že ukřižování Ježíše bylo dobré. Jidášova zrada Ježíše byla nezbytnou součástí Kristovy smrti, která přinesla naši spásu. Znamená to snad, že by Jidáš měl být naším hrdinou za to, že byl dobrý? Samozřejmě že ne. Skutky 2:23 říkají, že Ježíš byl vydán podle Božího předurčeného záměru a předzvědění. Mark 14:21 však říká, že pro Jidáše by bylo lepší, kdyby se nikdy nenarodil. Jidášův zločin byl ohavný, ale Bůh použil Jidášovo zlé rozhodnutí k tomu, aby přinesl největší dobro.

Otázka: Proč v Habakukovi 1:13 Bůh dopouští, aby lidé hřešili?

Odpověď: Bůh na tuto otázku odpovídá ve dvou částech, a to prostřednictvím obrazu budoucnosti.

1. Habakuk 1:5–11 ukazuje, že jejich štěstí je krátkodobé, neboť je brzy podmaní ještě bezohlednější lid. Boží tolerance hříchu na zemi je pouze dočasná. Kdybychom si jen vzali k srdci Žalm 39:4–5 a zeptali se, jak dlouhý se nám bude zdát pozemský život za miliony let, byla by nám tato odpověď zcela jasná.

2. Habakuk 2:1–3:16 vykresluje obraz slovy. První část odpovědi, Habakuk 2:2–20, podrobně popisuje hříchy utlačovatelů a jejich osud v tomto životě. Habakuk trefně píše, že v Habakukovi 2:5 rozšiřují svou chamtivost jako Šeol. Nejenže zahynou, ale jak se marně namáhají, aby přikládali do ohně v Habakukovi 2:13, jejich naděje a úsilí vyjdou naprázdno.

Druhá část odpovědi, v Habakukovi 3:1–16, přesouvá pozornost na „stanovený čas“ z Habakuka 2:3, na konec časů a poslední soud. Mnozí bezbožní se skutečně zdají žít celý svůj pozemský život v pohodě a život se nám nezdá spravedlivý, pokud se soustředíme pouze na tento život.

Asaf se v Žalmu 73 modlil k Bohu ohledně svých vlastních hořkých pocitů vůči násilníkům a bohatým. Jakmile Asaf ve Žalmu 73:17 vstoupil do svatyně, jasně uviděl stejnou odpověď, jakou viděl Habakuk. Je jisté, že Bůh jejich hříchy přísně potrestá, ale je na Božím uvážení, kdy jejich hříchy potrestá. Jak naznačuje 1. list Timoteovi 5,24–25, některé důsledky hříchu přicházejí dříve, zatímco jiné jsou odloženy až na den soudu.

Když byla Corrie ten Boomová v nacistickém koncentračním táboře, zeptala se jí jedna židovská bývalá houslistka, jejíž prsty byly znetvořené nacistickým mučením, jak je možné, že Corriein Bůh něco takového dopustil. Ta žena neměla náladu na teologickou diskusi. Corrie odpověděla, že to neví. Věděla však, že její Spasitel přišel na zem a že i On byl nespravedlivě mučen, že prožil to, co prožila ona, a že rozumí její bolesti. Amen!

Otázka: Jak jsou v Hab 1,14 lidé přirovnáváni k rybám v moři?

Odpověď: Habakuk říká, že se zdá, jako by lidé byli jako ryby a plazi. Nejsou podřízeni žádné vládě a nemají žádný jiný účel než být uloveni a sežráni jinými. To je to, co Babylóňané dělají s národy kolem sebe, a nápis na zdi je jasný; přijde řada i na Judsko. Ve verši 17 Habakuk přirovnává rybáře, který vyprazdňuje svou síť, k Babylóňanům, kteří bez milosti vyvražďují národy.

Otázka: Jak v Hab 1,16 Babylóňané obětovali své sítě a jak to dělají lidé dnes?

Odpověď: Babylóňané měli různé modly, ale jejich národním bohem byl Marduk, později nazývaný prostě „Pán“ nebo Bel. Podle Encyklopedie Britannica byla jeho „hvězdou“ Jupiter a držel žezlo, luk, kopí, síť nebo blesk.

Stejně jako jiné národy se i Babylóňané modlili ke svému bohu za vítězství. Nešlo však o osobní prosbu adresovanou Mardukovi, ale o samotné vítězství. Pokud tedy Babylóňané metaforicky „chytali“ jiné národy do své sítě, v podstatě přinášeli oběti tomu, co jim vítězství přinášelo. Oběť může znamenat dávání tomu, čemu jste oddaní, a může také znamenat něco, čeho se vzdáváte a co vás něco stojí. V tomto případě platí obojí. Byli velmi vlastenečtí, oddaní své říši, a obětovali svou morálku i veškerou nevinnost, aby dosáhli svých cílů.

Dnes už nikdo Marduka neuctívá. Mnoho lidí však prakticky uctívá to, co považují za prostředek k úspěchu, ať už je to jejich kariéra, peníze, politická moc nebo jiné věci.

Otázka: Jak bychom měli v Hab 2,1 postupovat, když nás trápí otázky, které jsme položili Bohu a na které nám dosud neodpověděl?

Odpověď: Habakuk „pozoroval“. Hebrejské slovo může znamenat jak samotný akt pozorování, tak i pobyt na místě, odkud lze pozorovat. Stejně tak bychom měli být „trpěliví a plní očekávání“ ohledně odpovědi. Habakuk se v chaotické bouři držel záchranného kruhu, jímž je Boží charakter.

Otázka: Co znamená ve verších Hab 2,4; Řím 1,17 a Žid 10,38, že spravedlivý bude žít z víry?

Odpověď: „Z víry“ se liší od spoléhání se na to, co si zasloužíte, na svou vlastní spravedlnost, své znalosti nebo na sebe sama. „Z víry“ implikuje předmět: víru v Boha. Spravedliví, jak ve Starém, tak v Novém zákoně, žijí tím, že důvěřují Bohu a spoléhají se na něj.

Otázka: Jaký je v Hab 2,5 vztah mezi pýchou a alkoholem?

Odpověď: Tato odpověď vychází z masoretského hebrejského textu, kde se zde uvádí „víno“; BSB se řídí Svitky od Mrtvého moře a uvádí „bohatství ho skutečně zrazuje“. Tento verš neříká, že pyšní lidé pijí více či méně často. Spíše

1. Jak ukazuje první část verše, když člověk pije alkohol, jeho jazyk se méně krotí a ostatní mohou jasněji slyšet, co má ten člověk na srdci.

2. Jak ukazuje poslední část verše, pýcha funguje do jisté míry jako droga a získávání věcí, které pýchu živí, je opojné. Stejně jako droga může pýcha přimět lidi k velmi pošetilým činům.

Lidé opilí alkoholem mají někdy přehnané představy o svých schopnostech či důležitosti, nebo o křivdách, které jim byly způsobeny. Pomalu si uvědomují, kdy jim bylo ublíženo. Totéž platí pro lidi, kteří jsou otroky ctižádosti nebo touhy po moci.

Otázka: Jaké zlo zde lidé páchali, jak je shrnuto v Hab 2,6–19?

Odpověď: Jsou zde čtyři hlavní body.

1. Své bohatství si nahromadili vydíráním, zločiny a krveprolitím (Habakuk 2:6, 9, 12).

2. Měli potěšení z toho, že zneuctívali druhé (Habakuk 2:15).

3. Násilí (Habakuk 2:17).

4. Spoléhali na modly a na to, co sami vytvořili (Habakuk 2:18–19).

Q: Jaký je v Hab 2:6–19 vzorec této poezie?

Odpověď: Každá část hlavního textu se skládá ze tří částí:

1. Zlo, které lidé páchali (Habakuk 2:6, 9, 12, 15)

2. Diagnóza (Habakuk 2:7, 10, 13, 16)

3. Soud (Habakuk 2:8, 11, 14, 16–17)

Verše 18–20 jdou k jádru věci:

1. Na hmotné úrovni lidé důvěřovali modlám, které učí lži.

2. V obecnější rovině spoléhali na své vlastní výtvory a na neživé věci.

3. Hledali vedení a jiné věci, v něž by mohli vložit svou důvěru, místo aby mlčeli před Hospodinem.

Otázka: Co přesně bylo těch pět „běda“ v Hab 2:6–19?

Odpověď: Ve všech případech šlo o neukojitelnou chamtivost.

2:6–8 Kořist z dobytí

2:9–11 Chamtivost po tvém domě

2:12–14 Rozšiřování území násilím

2:15–17 Ponížení sousedů

2:18–19 Touha po jiných bozích

Otázka: Co mají společného první tři (z pěti) bědy v Hab 2:6, 9, 12?

Odpověď: Ten, kdo drancuje, bude sám drancován. V každém z těchto případů bezbožní lidé páchali zlo, aby nashromáždili bohatství nebo se ochránili. Ve skutečnosti se však to, co nashromáždili, obrátí proti nim a ublíží jim.

Otázka: Kdo jsou v Hab 2:7 věřitelé?

Odpověď: Jedná se o eufemismus pro všechny oběti, od nichž si „půjčili“ bohatství. Nakonec se lidé, proti nimž Babylóňané bojovali, společně vzbouří proti nim.

Otázka: Proč v Hab 2,8 Bůh dopustil, aby takový krutý lid uspěl?

Odpověď: Ezechiel 7:24 říká, že Babylóňané patřili k nejhorším z pohanů. To, že Babylóňané „uspěli“, pro ně nutně neznamenalo něco dobrého. Ve skutečnosti by se dalo říci, že Babylóňané byli povzneseni, aby byli souzeni. Na rozdíl od nich Aramejci, Arabové, Sabejci a další nikdy nedosáhli takové míry úspěchu jako Babylóňané a nikdy nezažili takové zničení, jaké postihlo Babylóňany.

Otázka: Proč v Habakukovi 2:8 Bůh trestá Kaldejce za to, že byli nástroji Jeho vůle a [údajně] činili to, co jim přikázal?

Odpověď: Bůh nikdy neřekl Kaldejcům, aby napadli Judsko, a oni ho nedobyli z touhy poslouchat Boží příkazy. Místo toho Bůh, v rámci takzvané doktríny souběhu, využil jejich zlou touhu dobývat pro svůj dobrý plán. Bůh dokáže vše obrátit k dobrému pro ty, kdo Ho milují (Římanům 8:28). Bůh využívá vše jako součást svého plánu (Efezským 1:11 a Přísloví 16:4).

Q: Jak v Habakukovi 2:11 volaly kameny a dřevo?

Odpověď: Kniha Habakuk 2, ačkoli obecně oslovuje všechny pachatele zla, je namířena především proti Babylóňanům. Zatímco kameny a dřevo volaly jako poetická metafora, v knize Daniel 5:5–6 doslova promluvily k Babylóňanům. V noci předtím, než Médové, Peršané a jejich spojenci vyplenili Babylón, uspořádal král Belsazar velkou hostinu, při níž použil zlaté a stříbrné poháry odnesené z chrámu v Jeruzalémě. Objevily se prsty lidské ruky a na zeď napsaly slova: „Mene, Mene, Tekel, Parsin.“ Daniel tato slova vyložil, jak si můžete sami přečíst v knize Daniel 5:25–28.

Otázka: Liší se v Hab 2,14 poznání slávy Hospodinovy od poznání Hospodina v Iz 11,9?

Odpověď: Ano. Izaiáš 11:9 odkazuje na budoucí dobu v tisíciletí, kdy celá země pozná Hospodina. Fráze v knize Habakuka je možná založena na Izaiášovi 11:9. Rozdíl mezi těmito dvěma pasážemi spočívá v tom, že Izaiáš se soustředil na podstatu Božího království, zatímco Habakuk kladl otázky a dostával odpovědi ohledně ustavení Božího království. Jen pro doplnění: Žalm 72:19, Numeri 14:21 a Izaiáš 6:3 hovoří o slávě Hospodinově, která naplňuje zemi.

Kniha „1001 Bible Questions Answered“ (str. 300) poukazuje na to, že zatímco stále více lidí slyší o poznání Pána, naše skutečné poznání slávy Páně nás čeká až v tisíciletí. Mnohá místa v Novém zákoně nám říkají, abychom se modlili a toužili po Kristově návratu, a Jeho přicházející království by mělo být v našich dnešních modlitbách tak důležité, že v modlitbě Páně Ježíš naučil všechny své učedníky říkat: „Přijď království tvé…“

Otázka: Co přesně je modlářství v Habakukovi 2:19?

Odpověď: Existují různé druhy modlářství, ale všechny mají společné to, že věříme, důvěřujeme nebo se oddáváme něčemu či někomu místo Bohu.

Víra: Když potřebujete radu ohledně života, kam se obvykle obracíte? Pokud nejnovější populární psychologická kniha odporuje tomu, co říká Bible, čemu pravděpodobně uvěříte?

Důvěra: Když máte obavy o svou budoucnost, obracíte se k Bibli a modlíte se, nebo se díváte do horoskopů a k věštcům?

Láska a oddanost: Když máte volný čas, kam směřují vaše myšlenky? Směřují k uctívání a obdivování Boha?

Zatímco peníze, romantika a jiné věci se pro lidi mohou stát skrytými moderními modlami, mnohem horší je výslovně uctívat jiného boha.

Otázka: V Habakukovi 2:20 se píše, že celá země by měla před Bohem mlčet, proč tedy křesťané Bohu zpívají?

Odpověď: Toto se týká času v budoucnosti. Mohlo by jít o totéž jako krátké ticho zmíněné ve Zjevení 8:1. V hebrejštině existuje pět různých slov pro ticho. To, které je zde použito, znamená také „umlčet“.

Otázka: Existuje v Habakukovi 3 nějaký důkaz pro názor, že tuto knihu napsal autor pozdější než první dvě kapitoly?

Odpověď: Žádný, kromě toho, že komentář k Habakukovi nalezený mezi svitky od Mrtvého moře obsahuje pouze 1. a 2. kapitolu. Jedná se však o značně poškozený exemplář, takže je pochopitelné, že část textu chybí. Všechny známé kopie knihy Habakuk obsahují třetí kapitolu. Někteří si to možná mysleli proto, že v prvních dvou kapitolách se Habakuk duchovně téměř topí, zatímco ve třetí kapitole se Habakuk učí radovat se navzdory okolnostem a nejisté budoucnosti. Zdá se však, že tento ostrý kontrast je záměrný. První dvě kapitoly znějí téměř jako pohřební chorál. Jak však píše H. A. Ironside ve své knize „Malí proroci“ (str. 202): „Běda, že srdce tolika z nás jsou tak často rozladěná! Pouze neustálým sebekritickým posuzováním a pečlivým chozením v Duchu budeme udržováni ve stavu, který je vhodný k tomu, abychom přispívali k sladkosti velkého orchestru Hlavního zpěváka!“

Otázka: Co je to „šigionot“ v Hab 3,1?

Odpověď: Jedná se buď o hudební nástroj, nebo možná o hudební styl. O tomto nástroji dnes nemáme žádné další podrobnosti. Zdá se, že jde o množné číslo slova „šiggaion“, které zmiňuje Žalm 7. Mohlo by to znamenat píseň s divokým rytmem nebo bloudivou melodií. „Šigionot“ by také mohlo znamenat, že se stejná slova písně zpívala několikrát, pokaždé na jinou melodii. To by bylo něco jako náš život, kdy věřící chválí Boha stejným způsobem v různých životních situacích.

Otázka: Jak spolu souvisí hněv a milosrdenství v Hab 3,2?

Odpověď: Ačkoli se zdají být protiklady, nelze plně pochopit Boží milosrdenství, aniž bychom znali Boží hněv. Je třeba pochopit, že Bůh je tak svatý, že hřích je v Jeho přítomnosti zničen. Bůh se hněvá na hřích, avšak Jeho hněv nezastírá Jeho soud. I když vidí zkažené a hříšné lidstvo, Jeho veliká láska k nám je stále ohromující. Bůh s radostí prokazuje milosrdenství, neboť si přeje, aby nikdo nezahynul, jak uvádí Ezechiel 18:23,32 a 2. Petr 3:9.

Otázka: Jak v Habakukovi 3:3 přišel všudypřítomný Bůh z Temanu?

Odpověď: I když je Bůh všude, může mít přesto lokalizovanou přítomnost. Koneckonců i Ježíš byl v daném okamžiku na jednom místě. Bůh se také zjevil Mojžíšovi v hořícím keři, který se nacházel na jednom místě. Boží příchod z Temanu se pravděpodobně vztahuje k části druhého příchodu Krista.

Otázka: Kde se nachází Teman, o kterém se píše v Hab 3:3?

Odpověď: V Edomu, hned za Mrtvým mořem a kousek jižně od Judy. Ezechiel 25:13, Amos 1:12 a Obadiah 8–9 zmiňují Teman jako součást Edomu. Jeremjáš 49:7,20 poeticky používá Teman jako synonymum pro Edom. Teman byl pojmenován po edomském náčelníkovi a vnukovi Ezaua jménem Teman (Genesis 36:11, 15, 42 a 1. Paralipomenon 1:36, 53). Elifaz v knize Jób byl Temanita a 1. Paralipomenon 1:45 také zmiňuje Temanity. Viz také následující otázka.

Otázka: Může být verš v Habakukovi 3:3 předpovědí o Mohamedovi, jak tvrdí někteří muslimové?

Odpověď: Tak by si to mohli myslet pouze muslimové z hnutí Ghulat, protože tento verš hovoří o „Bohu“, nikoli o „Mohamedovi“. Některé muslimské sekty z hnutí Ghulat skutečně věří, že Mohamed je Bůh, ačkoli to je v uších sunnitských muslimů kacířství. Pokud by však někteří sunnitští muslimové sami tuto otázku brali opravdu vážně, museli by také věřit, že Mohamed je Bůh, protože „Bůh přišel z Temanu“.

Dalšími důvody, proč se to nemůže vztahovat na Mohameda, jsou skutečnosti, že „Jeho chvála“ se nevztahuje na Mohameda, jelikož chvála patří Bohu, a že hora Paran je místem, kde tábořili Izraelité, daleko od Mekky.

A konečně, někteří muslimové se zřejmě snaží najít větší souvislost mezi Mohamedem a Biblí, stejně jako existuje souvislost mezi Ježíšem a zaslíbeným Mesiášem ze Starého zákona. Někteří muslimové ji však hledají na těch nejméně pravděpodobných místech, například v Habakukovi 3:3, protože jinde žádnou skutečnou souvislost nenacházejí.

Otázka: Je v Hab 3:3 a Dt 1:1 hora Paran skutečně Mekkou, jak tvrdí někteří muslimové?

Odpověď: Ne, neboť Paran ležel přímo na východ od Sinajského poloostrova. Izmael původně žil v poušti Paran, jak uvádí Genesis 21:21, ale jeho potomci tam zřejmě již nebyli, když přišli Izraelité. Deuteronomium 1:1–2 uvádí, že Izraelité se utábořili na pláni poblíž Paranu. Bylo to pro ně jedenáct dní cesty od hory Horeb. V Paranu strávili hodně času, jak ukazují Numeri 10:12; 12:16; 13:3 a Deuteronomium 33:2. Čísla 13:26 ukazují, že Kádeš, který leží na samém jihu Izraele, se nachází v poušti Paran. David se vydal do Paranu v 1. Samuelově 25:1. Hadad, Edomita, uprchl z Edomu do Egypta přes Paran v 1. Královské 11:18.

Stručně řečeno, Paran ležel jedenáct dní cesty od hory Horeb, Kádeš se nacházel v Paranu a Paran byl místem, kde Izraelité tábořili a odkud vyslali zvědy do Kanaánu.

Otázka: O jakém časovém období se hovoří v Habakukovi 3:3–15?

Odpověď: Většina výkladů se shoduje, že se jedná o triumfální návrat Krista popsaný ve Zjevení 19:11–21 nebo případně ve Zjevení 20:7–9.

Otázka: Co vychází z Boží ruky v Hab 3:4?

Odpověď: Moderní překlady, jako je BSB, uvádějí: „Z Jeho ruky vyšlehaly paprsky.“ I Exodus 34:29–30,35 zmiňuje paprsky vycházející z Mojžíše poté, co hovořil s Bohem. Tyto paprsky připomínají oblohu těsně před úsvitem.

Otázka: Jak se v Habakukovi 3:5 může „mor“ objevit před Bohem lásky?

Odpověď: Bůh má nejen lásku, ale i hněv. Mor zde znamená smrtelnou nemoc nebo epidemii. Může to být nemoc, jak říká Deuteronomium 32:24, nebo to mohou být „rány“, jako v případě egyptských ran v Exodu 7–11.

Otázka: Jak mohou být v Hab 3,6 pahorky nebo hory věčné?

Odpověď: Hebrejské slovo ’ad může znamenat „prastarý“ nebo „starý“, ale také „věčný“.

Otázka: Proč se Habakuk v Hab 3,8 zmiňuje o řekách?

Odpověď: Hebrejský text není jednoznačný, ale význam by mohl být mořské proudy, nikoli sladkovodní řeky. Bůh se na přírodu nezlobí, ale použil ji k prokázání své moci. Bůh ukázal svou moc na řece Nilu v Exodu 7:20–21; na Rudém moři v Exodu 14:15–28; 15:8–10; Žalmu 78:13; a na řece Jordánu v Jozue 3:14–17.

Otázka: Kdo je v Habakukovi 3:13 tím Pomazaným?

Odpověď: Jedná se o Mesiáše. Ačkoli je gramaticky v jednotném čísle, samotný gramatický jednotný tvar na tuto otázku neodpovídá, protože slovo v jednotném čísle může odkazovat na skupinu. Ve Starém zákoně však termín „Pomazaný“ nebyl nikdy použit pro izraelský národ.

Komentář „Expositor’s Bible Commentary“, sv. 7, str. 530–531, se tímto tématem zabývá podrobněji. „…a k jeho ‚pomazanému‘ (masiah, ‚Mesiáš‘). Základní kořen (msh) se téměř vždy vztahuje na jednotlivce; pouze v jednom sporném případě by se mohl vztahovat na lid jako celek (Ž 28,8–9). Nejčastěji označuje krále (např. 1 Sam 2:10; 2 Sam 23:1; Ž 18:50; 89:38,51); může však také označovat jiné osoby pověřené vedením, jako je například velekněz (např. Ex 40:13, 15; Lev 4:3; 6:22) a patriarchové (1 Kron 16:22; Ž 105:15). V tomto kontextu knihy Exodus se zdá, že se tento výraz vztahuje na Mojžíše, který stejně jako král David v sobě spojoval mesiášské funkce pastýře (např. Čís 27:17; Ž 77:20), proroka (např. Dt 18:15; 34:10), Božího služebníka (např. Ex 14:31; Čís 12:7–8) a kněze (Ex 6:16–26; Lv 8).“

Otázka: Jak se mohl Habakuk v Hab 3,16–19 radovat, když věděl, že dojde k této velké zkáze?

Odpověď: Mohl se radovat stejně jako se ti v nebi radují ze zničení Babylona ve Zjevení 19:1–8. Habakuk neměl radost ze samotného zničení, ale mohl se radovat z těchto posledních znamení Božího království, stejně jako z porážky moci zla na zemi.

Otázka: Jakou jistotu mohou mít věřící v Hab 3:17–19?

Odpověď: Nemáme jistotu, že katastrofa a zkáza nepřijdou, ani že osobně nezažijeme těžké časy, ani že nebudeme vtaženi do těžkých časů, které postihnou celý národ. Křesťané nejsou ušetřeni války, násilí, nemoci ani zdánlivě nesmyslné předčasné smrti. Nemáme jistotu, že budeme vždy prosperovat, že budeme zdraví, ani že nezažijeme nehody či ztrátu rodiny či přátel. Samozřejmě tedy nemáme jistotu, že nebudeme potřebovat trpělivost, vytrvalost nebo schopnost obstát ve zkoušce, jako Jób.

Ale navzdory tomu všemu máme stále dva druhy jistoty. V konečném důsledku máme jistotu, že nakonec budeme navždy přebývat v radosti v nebi. Právě teď, i přes to, že musíme snášet utrpení, máme jistotu, že Bůh bude při nás, bude nás utěšovat a rozumět naší bolesti, stejně jako sám Ježíš vzal na kříži na sebe bolest za naše hříchy. Můžeme tedy mít jistotu v zítřek; ne proto, že víme, co přinese, ale proto, že víme, že Bůh v našem zítřku bude s námi, navždy.

Více informací najdete v New International Bible Commentary, str. 949–950. Zmiňuje se tam o hymnu „Sometimes a Light Surprises“ od Williama Cowpera. Cowper bojoval s depresemi, několikrát se pokusil o sebevraždu a strávil nějaký čas v ústavu pro duševně nemocné. Zde jsou první dvě sloky z toho, co napsal poté, co tyto situace překonal.

1. Někdy světlo překvapí
křesťana, když zpívá;
Je to Pán, který povstává
s uzdravením ve svých křídlech:
Když útěcha slábne,
daruje duši znovu
období jasného svitu,
aby ji potěšil po dešti.

2. Ve svaté rozjímání
pak sladce sledujeme
Téma Boží spásy,
A nacházíme v něm stále něco nového;
Osvobozeni od současného zármutku,
můžeme radostně říci:
Ať neznámý zítřek
přinese, ať už to bude cokoli.

http://hymnbook.igracemusic.com/hymns/sometimes-a-light-surprises

Otázka: V Hab 3:19 bych rád věděl z vědeckého hlediska, o jakém konkrétním zvířeti autor mluví. Vím, že by to mohl být daněl, srnec nebo jelen, ale zdá se mi téměř pravděpodobnější, že autor mluvil o kozorožci nebo palestinské horské koze. Existují nějaké stopy, o co by se skutečně mohlo jednat?

Odpověď: Nemůžeme určit konkrétní druh. BSB uvádí „jelen“. Řecká Septuaginta uvádí „mé nohy“ a žádné zvíře nezmiňuje. Může to být jelen, gazela nebo jakékoli rychle běžící zvíře.

Jelikož se toto slovo jinde nepoužívá v kontextu, kde bychom mohli rozlišit, zda se jedná o jedno nebo druhé, panuje nejistota ohledně toho, o co se jedná. Kozorožec, který se volně vyskytuje na Arabském poloostrově, je rozhodně jednou z možností. Další možností je, že se nejedná o konkrétní druh, ale obecně o zvíře podobné jelenovi.

Jistě nemáme z této analogie vyvodit něco konkrétního o jeleních nohách ve srovnání s nohami gazely nebo kozorožce, ale spíše to, že tato zvířata mohou bez strachu a jistým krokem běhat na vysokých, majestátních místech, kam se jiná zvířata nedostanou.

Otázka: Kde je Habakuk citován v Novém zákoně?

Odpověď: Habakuk 1:5 je citován ve Skutcích 13:40–41. Habakuk 2:4 je citován v Římanům 1:17; Galatským 3:11; Židům 10:37–38. Ve Filipským 4 se objevují podobnosti s Habakukem 3:17–18, i když se nejedná o přímou citaci.

Otázka: Jaké jsou některé z nejstarších rukopisů knihy Habakuka, které se dochovaly dodnes?

Odpověď: Svitky od Mrtvého moře (cca 1 n. l.) 4Q238 a možná 4Q82 (=4QXIIg)

4Q82 (=4QXIIg) Hab 2:4?; Hab 3:3–5

4Q238 obsahuje Habakuk 3.

Komentář ke knize Habakuka z Svitků od Mrtvého moře, pocházející z 1. století př. n. l., se nazývá 1QpHab. Byl nalezen v jeskyni ‘Ain Fashka. Jedná se o poměrně silně poškozený komentář obsahující celou knihu Habakuka od 1:2 až do konce 2. kapitoly. 3. kapitola je zřejmě ztracena. Autor se pokusil vztáhnout všechna Habakukova proroctví ke své době. Obsahuje 160 odchylek od masoretského textu, z nichž většina představuje drobné gramatické, pravopisné nebo aramejské výrazy.

Řecký svitek Malých proroků z Nahal Hever (8 Hev XIIgr) obsahuje Habakuk 1:5–11; 1:14–2:8; 2:13–20; 3:9–15. Byl ukryt během Bar-Kochbova povstání proti Římu. Byl sepsán mezi lety 50 př. n. l. a 50 n. l. Jedná se o revizi Septuaginty, vyhotovenou v Judeji, která je téměř totožná s masoretským textem.

Svitek Malých proroků z Wadi Murabb’at (Mur 88) pochází z přibližně roku 132 n. l. Obsahuje Habakuk 1:3–13,15; 2:2–3,5–11,18–3:19. Wadi Murabb’at obsahuje také některé spisy samotného Bar-Kochby z roku 132 n. l.

Celkově jsou v svitcích z Mrtvého moře, z Nahal Hever a z Wadi Murabb’at zachovány následující verše knihy Habakuk: 1:3–17; 2:1–11, 13–20; 3:1–19. Jinými slovy, alespoň část každého verše s výjimkou 1:1–2 a 2:12.

Křesťanské biblické rukopisy z období kolem roku 350 n. l. obsahují Starý zákon, včetně knihy Habakuka. Dva z nich jsou Vaticanus (325–350 n. l.) a Alexandrinus (kolem roku 450 n. l.), kde byly knihy dvanácti malých proroků zařazeny před Izaiáše. Kniha Habakuka je v plném znění obsažena jak ve Vaticanu, tak v Alexandrinu.

Také rukopis Sinaiticus (340–350 n. l.) obsahuje celou knihu Habakuka. Začíná na stejné stránce, kde končí Nahum, a končí na stejné stránce, kde začíná Zefanjáš.

Řecká verze Habakuka 3 z Barberiniho sbírky se dochovala v šesti rukopisech z 8. až 13. století. Jedná se o parafrázi, která je nejvíce podobná koptským verzím.

Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na knihu Habakuk?

Odpověď: Spisovatelé z doby před nicejským koncilem, kteří odkazovali na verše z knihy Habakuk nebo na ně naráželi, jsou:

Klement Římský (96–98 n. l.)

Melito/Meleto ze Sardis (170–177/180 n. l.)

Melito ze Sardis (170–177/180 n. l.) (implicitně) zmiňuje „Starý zákon“ a uvádí seznam knih. Dvanáct malých proroků neuvádí jednotlivě, ale nazývá je „Dvanáct“. Fragment 4 z Knihy výňatků, sv. 8, str. 759

Theofil z Antiochie (168–181/188 n. l.)

Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) v díle Proti kacířstvím, str. 442, cituje Habakuk 3:2 jako text od Habakuka.

Klement Alexandrijský (193–205 n. l.) „Jeremiáš a Ambakum [Habakuk] ještě prorokovali za vlády Sidkijáše. V pátém roce jeho vlády prorokoval v Babylonu Ezechiel; po něm Nahum, poté Daniel. Po něm zase prorokovali Aggeus a Zachariáš za vlády Dareia I. po dobu dvou let; a poté anděl mezi dvanácti.“ Stromata, kniha 1, kap. 21, str. 328

Tertullian (198–220 n. l.)

Origenes (225–254 n. l.)

Novatian (250/254–256/7 n. l.)

Cyprián Kartáginský (cca 246–258 n. l.) cituje Habakuk 2:4 jako z „Habakuka“ v Traktátu 12, třetí knize 42.

Po Nicejském koncilu (325 n. l.):

Athanasius z Alexandrie (367 n. l.) (vyplývá z toho, že zmiňuje dvanáct proroků) „Ve Starém zákoně je tedy celkem dvacet dva knih; … pak Proroci, přičemž dvanáct z nich se počítá jako jedna kniha…“ Athanasius, Velikonoční list 39, kap. 4, str. 552.

Efraim Syrský (350–378 n. l.)

Basil z Kappadokie (357–378 n. l.) narážel na Habakuka.

Cyril Jeruzalémský (cca 349–385 n. l.)

Gregor z Nyssy (cca 356–397 n. l.)

Jan Zlatoústý (–407 n. l.)

Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Starého zákona. Konkrétně se zabývá knihami Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Pentateuch, Jób, Ješua, syn Naveho [Jozue], Soudců, Rút, Samuelových, Královských (2 knihy), dvanácti proroků, Ozeáše, Joela, Ámose, Obadja, Jonáše, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Ester, Ezdráš, Nehemiáš. Dopis 53, kap. 7–8, s. 99–101.

Augustin z Hippa (388–430 n. l.) zmiňuje Obadiah, Nahum a Habakkuk v díle „O Božím městě“, kniha 17, kap. 31, str. 377

Pelagiánský kacíř Teodor z Mopsuestie (392–423/429 n. l.)

Semipelagián Jan Cassian (419–430 n. l.)

Theodoret z Kyrusu (423–458 n. l.)

Otázka: Jaké jsou v knize Habakuka některé rozdíly v překladu mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?

Odpověď: Kniha Habakuk má v hebrejštině 56 veršů a asi 638 slov. Řecký překlad knihy Habakuk v Septuagintě má asi 1 082 slov. Překlad knihy Habakuk v Septuagintě není tak kvalitní jako překlad Tóry v Septuagintě. Zde je několik příkladů překladatelských rozdílů. První věta je v hebrejštině, druhá v řečtině.

Hab 1:3 „Ukaž mi zlo a ty se díváš na námahu“ vs. „Ukaž mi trápení a zármutky, na které se mám dívat“

Hab 1:4 „Spravedlnost se neustále neprosazuje.“ vs. „Soud se neprosazuje účinně“

Hab 1:5 „Pohleď/Hle, mezi národy a viz/pohleď“ (masoretský text) vs. „Pohleďte/Hle, vy zrádci/pohrdající, a vizte/pohleďte“ (1QpHab, Septuaginta, syrština, Sk 13:41) (rozdíl v jednom písmenu, „o“ místo „d“)

Hab 1:8 „večer“ (masoretský text) vs. „Arábie“ (Septuaginta, Komentář Theodora z Mopsuestie k knize Habakuk, kap. 1, str. 270)

Hab 1:8 „všichni přicházejí s úmyslem páchat násilí“ (masoretský text) vs. „všichni jsou odhodláni páchat násilí“ (Septuaginta, 1QpHab)

Hab 1:17 „sítě“ (masoretský text) vs. „meč“ (1QpHab, palestinská redakce Septuaginty) – rozdíl v jednom písmenu. Kniha „Svitky od Mrtvého moře a moderní překlady Starého zákona“, str. 136, uvádí, že výraz „vytažení meče“ sedí lépe než „vyprázdnění sítě“, a mnoho badatelů se shoduje, že původním slovem byl právě „meč“.

Hab 1:17 „?“ (masoretský text, Talmud, palestinská redakce Septuaginty) vs. [bez otazníku] (1QpHab, Septuaginta, syrština)

Hab 1:17 „a povýšit“ (masoretský text, Septuaginta, Vulgata) vs. „povýšit“ (1QpHab, Talmud, syrský překlad) (slovo „a“ zde zajišťuje plynulejší tok věty)

Hab 2:1 „na stráži“ (masoretský text) vs. „na mé stráži“ (1QpHab) – rozdíl v jednom písmenu.

Hab 2:1 „On [Hospodin] řekne“ (masoretský text) vs. „on odpoví“ (syrština)

Hab 2:5 „víno je zrádné“ (hayyayin v masoretském textu, Targumu, Vulgátě) vs. „bohatství (hwn) nebo vzpurnost/pýcha (hawwan)“ (1QpHab)

Hab 2:11 „omítka“ (masoretský text) vs. „brouk“ (Septuaginta, Komentář Theodora z Mopsuestie k knize Habakuk, kap. 2, s. 277–278) vs. „kolík“ (syrský text)

Hab 2:15 „jejich nahota“ (masoretský text) vs. „jejich stanovené svátky“ (1QpHab)

Hab 2:15–17 druhá koncovka mužského rodu jednotného čísla (masoretský text) vs. třetí zájmenná forma mužského rodu jednotného čísla (1QpHab, Symmachus, Vulgata, potvrzeno Aquilou, Theodotionem a Quintou) vs. žádná koncovka (Septuaginta, syrština, Targum). Více informací viz The Expositor’s Bible Commentary, sv. 3, str. 519.

Hab 2:16 „být odhalen/obřezán“ (masoretský text) vs. „potácet se/kolísat“ (svitky od Mrtvého moře, Septuaginta, Pesher, Aquila (126 n. l.)) vs. „upadnout do hlubokého spánku“ (syrština, Vulgata). V hebrejštině je rozdíl mezi [he’arel] a [hera’el], což je záměna dvou souhlásek. Komentář Pesher ze Svitků od Mrtvého moře však zmiňuje opilost.

Hab 3:1 „o těch, kteří bloudí“, v Shigionoth [pravděpodobně hudební termín] vs. „a píseň“ v Septuagintě.

„Jeho nohy budou kráčet po rovinách“ (stará latina/italika, Irenej, Proti herezím, kniha 3, kap. 20, s. 450) oproti chybějícímu výrazu (masoretský text a Septuaginta)

Bibliografie k této otázce: hebrejský překlad pochází z díla Jaye P. Greena Literal Translation a překlad ze Septuaginty je z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona The Septuagint: Greek and English. Byly rovněž použity The Expositor’s Bible Commentary a poznámky pod čarou v Biblích NASB, NIV, NKJV a NRSV, stejně jako dílo Ante-Nicene Fathers, sv. 1.

Není-li uvedeno jinak, citace z Písma jsou převzaty z „The Holy Bible, Berean Standard Bible“ (BSB), která byla uvolněna do veřejné domény: https://berean.bible