< Dotaz k Bibli z 3. Janova listu

Otázka: Právě jsem shlédl několik vašich videí na YouTube. Mohl byste mi prosím vysvětlit 3. Janův list 2 a Přísloví 10:22? Nejsem si jistý, jak důležitá jsou pro nás původní jazyky, ani který překlad je správný. Můžete mi prosím říct, jak, nebo zda vůbec, mohu tyto verše aplikovat ve svém životě?

Odpověď: Jistě. V těchto verších jsem nezaznamenal žádné zajímavé překladatelské problémy. Wuestův rozšířený překlad Nového zákona (Wuest’s Expanded Translation of the New Testament) podrobněji vyzdvihuje slovesné časy, a takto zní jeho překlad 3. Janova 2: „Milovaný, ve všem se modlím, abys prosperoval a abys měl neustále dobré zdraví, stejně jako prosperuje tvá duše.“

První část verše 3. Janova 2 ukazuje, že je v pořádku modlit se za dobré zdraví ostatních i za své vlastní. V poslední části znamená výraz „aby se dařilo i tvé duši“, že jako věřící jsi věrný pravdě, kterou znáš, a zároveň v ní neustále postupuješ. Poslední část naznačuje, že kráčíš (nebo bys měl kráčet) blízko Pánu, prožíváš s Ním krásné chvíle v modlitbě, studuješ Jeho slovo, miluješ Ho, miluješ ostatní – zkrátka vše, co by křesťané měli prožívat a dělat. Souvislost mezi první a poslední částí naznačuje, že prosperita tvé duše má ještě vyšší prioritu než tvé zdraví. Jan neřekl: „Doufám, že se budeš těšit dobrému tělesnému zdraví bez ohledu na tvůj duchovní stav,“ ale spíše to, že tvůj duchovní stav bude dobrý a že tvé tělesné zdraví bude stejně dobré.
Být poslušným křesťanem však neznamená, že budete mít pořád dobré zdraví. Epafroditus, Pavlův společník, byl velmi nemocný a ve Filipským 2:25–27 se ocitl na pokraji smrti. Sám Pavel byl nemocný a Bůh tuto okolnost využil k tomu, aby kázal Galatským (Galatským 4:13). Když měl Timoteus časté žaludeční potíže, Pavel v tomto případě neřekl: „Přijď, abych tě já (nebo Bůh) uzdravil“, ale spíše: „Pij místo toho trochu vína kvůli svému žaludku a častým potížím“ (1. Timoteovi 5:23). Elizeus, který vykonal tolik zázraků, trpěl nemocí, která ho zabila (2. Královská 13:14). Daniel byl několik dní nemocný poté, co měl vidění (Daniel 8:27).
Křesťan by tedy neměl očekávat, že nikdy neonemocní.
Měli bychom se modlit k Bohu za zdraví pro sebe i pro ostatní.

Je v pořádku jít k lékařům pro léky a léčbu.

Bůh v minulosti nadpřirozeně uzdravoval lidi z nemocí a Bůh nadpřirozeně uzdravuje lidi i dnes.

Neměli bychom si ze zdraví dělat modlu a hledat Dárce více než jen Jeho dary.

Zatímco Bůh si přeje především, abychom byli duchovně bohatí, Přísloví 10:22 hovoří o tom, že nás Bůh obdarovává i hmotným bohatstvím. To však není zárukou pro každého křesťana; co by jinak bylo s apoštolem Pavlem, který nikdy neměl velké hmotné bohatství? Bůh dává křesťanům to, co potřebují k životu, ale Přísloví 10:22 říká, že požehnání Hospodinovo „obohacuje“, což naznačuje hojnost přesahující pouhé minimum, které my a naše rodina potřebujeme. Proč by nám to Bůh chtěl dát? Abychom mohli oslavovat Boha tím, že Mu to vrátíme a pomůžeme ostatním. Ve skutečnosti se zdá, že Bůh některým křesťanům přímo nedává to, co potřebují k přežití, a jiným dává nadbytek, aby druhá skupina mohla svědčit o Boží lásce přetékající v jejich srdcích tím, že se stávají nástroji, které Bůh používá k uspokojování potřeb věřících, jimž samotným chybí to, co je zapotřebí. Pokud patříte do druhé skupiny, modlete se, abyste byli moudří i pilní v dávání tam, kde Bůh zamýšlel, abyste dávali.

Bohatství se liší od mnoha Božích darů, protože se může tak snadno stát prokletím. Bohatství samo o sobě není špatné, jinak by nebyl napsán verš z Přísloví 10:22. Abraham byl ve skutečnosti nesmírně bohatý muž, a to jak podle starověkých, tak podle moderních měřítek. Láska k penězům je však kořenem všeho zla (1. Timoteovi 6:10). Kdyby nám Bůh dával jen jídlo a oblečení, které potřebujeme, měli bychom s tím být spokojeni (1. Timoteovi 6:8). Mnozí se kvůli penězům odvrátili od víry (1. Timoteovi 6:10), včetně Gideona ve Starém zákoně. Ve skutečnosti může být nemoudré dávání někomu v nouzi mnohem více peněz, než potřebuje, pro něj smrtelnou duchovní pastí.

Pokud Boha o něco prosíš, ať už jde o poznání, uzdravení, peníze nebo něco jiného, zkoumej sám sebe: proč o to prosíš? Je to proto, abys oslavil Boha, nebo abys uspokojil svou sobeckou pýchu, chamtivost či jiné touhy? Nebo je to výhradně proto, abys oslavil Boha? Pokud jsou součástí tvé prosby i tvé vlastní sobecké touhy, musíš nejprve očistit své srdce; teprve poté, pokud Bůh stále chce, abys prosil, pros. Kdybyste například chtěli velké bohatství, abyste mohli pomáhat misionářům, byli byste stejně radostní, kdyby Bůh vaši modlitbu kladně vyslyšel tím, že by dal obrovskou částku peněz někomu jinému, a vy byste z toho neviděli ani cent, a oni by místo vás pomáhali misionářům? Pokud byste byli byť jen o trochu méně radostní, pak si musíte prověřit své srdce.

Otázka: Zacházel Jan ve 3. Janově 1 s Gaiem jako se spojencem, který ho podpoří proti Diotrephovi, vůdci jiné frakce, jak uvádí Asimovův průvodce Biblí na str. 1171?

Odpověď: Ne. Neexistuje žádný důkaz pro tuto myšlenku, že by Jan, apoštol Ježíše, potřeboval spojence pro sebe. Je však pravděpodobné, že Jan psal, aby nepřímo požádal Gaia o podporu Demetria proti Diotrephovi.

Otázka: Obsahuje 3. Janův list 1 nějaké pokárání nebo napomenutí adresované Gaiovi? Pokud ne, proč by pak Jan věnoval tolik času tomu, aby vyzdvihoval to, co se již dělalo správně?

Odpověď: Tento dopis byl zároveň velmi osobní i velmi oficiální. Jan oslovil Gaia třikrát jako „milovaný“ (3. Janův 2, 5, 11). Jan však také chtěl, aby Gaius podpořil Demetria proti Diotrephovi.

Otázka: Jaký je ve 3. Janově 1 rozdíl mezi milováním někoho a milováním ho v pravdě?

Odpověď: Milovat někoho v pravdě může znamenat, že ho milujete, ale že milujete pravdu a to, že je v pravdě, více než jen jeho společnost. Kdybyste s někým měli přátelský vztah a on potřeboval vědět něco, co je pravda, ale vy byste si mysleli, že mu to říct by mohlo ohrozit vaše přátelství, řekli byste mu to? Jinými slovy, milovali byste více přátelství, nebo více toho přítele? Milovat někoho v pravdě znamená víc než jen milovat danou osobu; znamená to milovat někoho natolik, abyste mu řekli to, co potřebuje. Věříte, že vám vaši přátelé řeknou věci, které potřebujete vědět, i když je možná nechcete slyšet?

Otázka: Ukazuje věta „Modlím se, abys ve všem prosperoval a těšil se dobrému zdraví“ ve 3. Janově 2, že by všichni křesťané měli být zdraví a bohatí?

Odpověď: Ne. Učitelé prosperity se možná pokusí tento verš použít k šíření této mylné nauky, ale ne každá zmínka o zdraví a blahobytu znamená, že máme na Boha myslet především v souvislosti se zdravím a dobrými věcmi, které nám dává. Jan se modlil za jejich blahobyt ve všech ohledech. Bible nemá nic proti bohatým věřícím, jako byl například Abraham, pokud nemilují peníze.

Otázka: Proč se ve 3. Janově 2 soustředíme více na velkolepé záchrany a uzdravení než na to, že nám Bůh dává všední ochranu a zdraví?

Odpověď: To neznamená, že byl Gaius nemocný. Spíše šlo o vděčnost za jeho dobré zdraví.

Otázka: Co v 3. Janově 2 znamená, že něčí duše prosperuje?

Odpověď: Jan říká, že se modlí, aby Gaius měl dobré zdraví, které odpovídá jeho dobrému životu s Pánem.

Otázka: Pokud je pravda, že „jednou spasen, navždy spasen“ (3 Jn 3–4), vidíte v tomto textu nějaký náznak toho, že Jan považuje za samozřejmé, že Gaius stále kráčí v pravdě? Pokud ne, kdy bychom měli považovat za samozřejmé, že někdo bude i nadále kráčet v pravdě?

Odpověď: Nezdá se, že by Jan považoval za samozřejmé, že někdo i nadále kráčí v pravdě, a ani my bychom to tak brát neměli. V Ježíšově podobenství o čtyřech druzích půdy ze tří, které zpočátku vypadaly dobře, přinesla ovoce skutečně jen jedna. Pronásledování může duchovní život vysušit a starosti tohoto světa mohou udusit duchovní růst a ukázat, zda je duchovní život skutečný, nebo jen zdánlivý. Pokud potkáte věřícího, kterého jste dlouho neviděli, bylo by dobré se ho zeptat, jak se mu daří v jeho životě s Pánem.

Otázka: Proč v 3. Janově 3–4 považujeme za samozřejmé některé věci, které bychom neměli?

Odpověď: Bohužel je často přirozené, že nám chybí vděčnost. Lidé mají sklon soustředit se na to, co nemají, a často neoceňují to, co mají. Často se lidé snaží získat to, co nemají, a přitom zapomínají chránit to, co již mají.

Otázka: Ve 3. Janově 3 někteří bratři vyprávěli Janovi o Gaiově věrnosti a životě. Kdy bychom měli ostatním vyprávět o věrnosti a životě jiného křesťana? Jak to, že to není pomlouvání?

Odpověď: Nejprve se zeptejte sami sebe, proč to ostatním říkáte. Pokud je to proto, abyste nadchli své posluchače nebo abyste se sami povzbudili, pak to nedělejte. Zeptejte se sami sebe: Kdyby ten, o kom mluvíte, slyšel, co říkáte, byl by s tím spokojený, nebo byste se cítili trapně? Pokud ano, pak to neříkejte. Na druhou stranu, pokud by to byl pro ostatní dobrý příklad, povzbuzení nebo napomenutí a dané osobě by nevadilo, že o ní mluvíte, pak je to v pořádku.

Jak byste mohli vědět, zda by jim vadilo, kdybyste o nich mluvili, nebo ne? Pokud je to možné, proč se jich nezeptáte? Jednou vyprávěl jeden pastor svému sboru příběh o své dceři, která chodila do základní školy, a řekl, že se nejprve zeptal své dcery, zda je v pořádku, aby to sdílel. Jeho dcera řekla, že to nevadí, protože ona také sdílí příběhy o něm se svými spolužáky!

Otázka: Proč je v 3. Janově 4 Janova radost z toho, že křesťan nadále kráčí v pravdě, větší než jeho radost z toho, že někdo byl spasen? Proč to někdy chápeme naopak?

Odpověď: V podobenství o čtyřech druzích půdy se z lidského hlediska zpočátku objevují tři „důvody k radosti“ u tří druhů půdy, které se zdají být dobré. Z dlouhodobého hlediska však existoval pouze jeden skutečný důvod k radosti, a to u dobré půdy. Pokud někdo tvrdí, že přijal Krista, ale nezůstává v Kristu, není to důkazem, že by existoval důvod k radosti. V Matoušovi 28:19 nám Ježíš nepřikázal, abychom ze všech národů činili obrácené, ale spíše učedníky. Samozřejmě být obráceným je předpokladem k tomu, aby člověk byl učedníkem, ale důraz je kladen na učedníky (kteří vytrvají), nikoli pouze na obrácené (kteří mohou, ale nemusí vytrvat).

Otázka: Proč bychom podle 3. Janova 5 neměli vynakládat zdroje naší služby spíše na křesťany, které známe (a kterým můžeme důvěřovat), než na cizince?

A: Nestačí jen darovat peníze na Boží dílo; měli bychom je rozdělovat moudře. Na jedné straně je snazší dávat peníze moudře, když je omezíme pouze na lidi, které znáte a kteří žijí ve vašem okolí. Na druhé straně by bylo obtížnější šířit evangelium do vzdálených míst, aniž byste dávali peníze křesťanům, které osobně dobře neznáte. Když Pavel sbíral peníze od sborů jako dar pro věřící v Jeruzalémě, kteří trpěli hladomorem, lidé mu dávali peníze, i když ho možná neviděli déle než pár týdnů.

Otázka: Jak v 3. Janově 6 posíláte někoho na cestu způsobem hodným Boha?

Odpověď: Znamená to velkoryse jim poskytnout pomoc jako dar Bohu. V Ježíšově podobenství o ovcích a kozách Ježíš řekl ovcím, že krmily, oblékaly, navštěvovaly a pomáhaly Ježíši, protože to, co učinily nejmenším z bratří, bylo jako by učinily jemu.

Otázka: Jak v 3. Janově 7 vycházíme „ve jménu“ a jak jinak?

Odpověď: Cestování za prací, za rodinou nebo z jiných důvodů a sdílení evangelia při cestě a při setkáních s lidmi je v pořádku, ale o tom se zde nemluví. Zde se mluví o cestě, která je výslovně věnována sdílení evangelia. Cestování bylo tehdy riskantní – hrozilo nebezpečí od lupičů, nebezpečí bouří při plavbě lodí a možnost nakažení se nemocí. Ale oni přesto vyrazili ve jménu Ježíše. O to více bychom dnes měli být ochotni vyrazit ve jménu Ježíše!

Otázka: Měli by křesťané podle 3. Janova 7 přijímat cokoli od „pohanů“? A co výplata?

Odpověď: Křesťané mohou obecně přijímat věci od pohanů a nevěřících. Zde jsou dva body.

1. Text popisuje lidi, kteří vyráželi šířit evangelium. Obecně by bylo podivné, kdyby křesťanští pracovníci na plný úvazek byli placeni nekřesťany. (Ačkoli k tomu docházelo ve státem sponzorovaných církvích, například v Norsku, Velké Británii a podobně.)

2. Jan to zmiňoval, aby zahanbil křesťany, kteří odmítali pomáhat jiným křesťanům při šíření evangelia. I dnes existují praví křesťané, kteří odmítají spolupracovat s jinými křesťany při evangelizaci. Jednou z nešťastných výmluv, kterou jsem slyšel, bylo: „Mohli by zpívat písně, které nejsou doktrinálně správné.“ Přitom však nebyli ochotni si ty písně předem prohlédnout a dohodnout se.

Geisler a Howe ve své knize *When Critics Ask* (str. 547) po konstatování, že se to vztahuje na službu evangelia, dodávají, že se jedná o „popis, nikoli nařízení“. Jinými slovy, Jan neřekl: „Přikazuji vám, abyste nikdy nepřijímali peníze od pohanů.“ Spíše Jan zmínil, že jako příklad, který máme následovat, ve své službě nepřijímal peníze od pohanů.

Otázka: Jakou pomoc bychom měli při kázání evangelia přijímat od nevěřících a jakou pomoc bychom přijímat neměli (3. Janův 7)?

Odpověď: Lidé si navzájem prokazují běžnou zdvořilost a pomáhají si neustále. Bylo by však podivné žádat někoho, kdo vyznává jiné náboženství, o peníze na šíření něčeho, čemu nevěří. Ještě horší by bylo, kdyby někdo žádal o peníze pod falešnou záminkou. Ale i když se neptá na účel daru, neměli byste od lidí žádat peníze na něco, čemu by nevěřili, kdyby věděli, o co jde.

Otázka: 3 Jn 8,10; Mt 25,38.40; Řím 12,13; 16,23; 1 Tim 3,2; 5,10; Tit 1,8; Flm 22; Žid 13,1–2 a 1 Petr 4,9 ukazují, že Bůh bere naši pohostinnost vážně. Jakých je alespoň osm důvodů, proč bychom měli projevovat pohostinnost vůči ostatním věřícím?

Odpověď: Existuje nejméně osm důvodů, ale může jich být i více.

1) Poslušnost Bohu – i kdybychom neviděli žádný jiný důvod, měli bychom být pohostinní, abychom uposlechli Boží pokyn uvedený v zmíněných verších.

2) Projevovat lásku – Ježíš nám přikázal milovat své bližní jako sami sebe. To neznamená jen mít milující city, ale „projevovat lásku“ praktickými činy, a projevování pohostinnosti je jedním z praktických způsobů, jak milovat druhé.

3) Potřeba pomoci – Host může potřebovat materiální pomoc nebo místo k přenocování. Ale i kdyby host neměl žádné finanční potíže, může toužit po přátelství a společném trávení času s hostitelskou rodinou.

4) Může se spolehnout na pomoc – Není velkým projevem lásky pomáhat druhým jen tehdy, když se vám chce, nebo když máte ten den náladu. Může se naopak potenciální host spolehnout na vaši pohostinnost jako na spolehlivý projev lásky?

5) Vaše svědectví, že věříte v jejich slova – Když poskytnete jídlo, místo k přenocování nebo jinou pohostinnost někomu, kdo zvěstuje evangelium, dáváte ostatním svědectví, že schvalujete a souhlasíte s jeho slovy. To bylo pro Jana důležité; ve 2. Janově 10–11 nám Jan výslovně říká, abychom do svého domu nepřivítali nikoho, kdo zvěstuje falešné evangelium.

6) Poskytujete jim povzbuzení – v návaznosti na předchozí bod poskytujete hostovi povzbuzení v jeho práci při šíření evangelia.

7) Aby si to mohli užít – Římanům 16,23 zmiňuje, že Pavel si užíval pohostinnosti Gaiova. Gaius bylo běžné jméno, takže nevíme, zda se jednalo o stejného Gaiuse ze 3. Janova listu, či nikoli. Na tom však nezáleží, protože ať už jsme kdokoli, ostatní věřící by si měli moci užít naši společnost a pohostinnost a my zase tu jejich.

8) Přijímání andělů, aniž bychom o tom věděli – Židům 13:2 ukazuje, že někdy, když prokazujeme pohostinnost cizincům, může to být zkouška od Boha, protože host, aniž bychom o tom věděli, nemusí být člověk, ale ve skutečnosti anděl v přestrojení.

Otázka: Jak mohl být v 3. Janově 9 Diotrephes vůdcem v Boží církvi?

Odpověď: Bohužel historie ukázala, že pro falešného bratra bylo až příliš snadné stát se vůdcem křesťanů. Lidé však nemuseli čekat, až jim to historie ukáže. Pavel výslovně prorokoval, že mezi církevními vůdci budou duchovní vlci, a to ve Skutcích 20:29–31 a 2. Timoteovi 4:3–5.

Otázka: Co je podle 3. Janova 9 špatného na tom, chtít být první?

Odpověď: Ve hře je v pořádku chtít vyhrát a být první oproti svým soupeřům. Ale v Božím království jsme všichni v jednom týmu a měli bychom se tak i chovat. Když malé děti hrají fotbal nebo basketbal, mají tendenci si míč nechávat pro sebe, místo aby ho přihrávaly svým spoluhráčům, když by měly. V církvi bychom rovněž měli být ochotni „přihrát“ jiným křesťanům, kteří jsou možná schopnější, v lepší pozici nebo více potřebují zkušenosti než my.

Otázka: Měli by křesťané podle 3. Janova 9 vůbec někdy chtít být v něčem první, nebo je to vždy špatné?

Odpověď: Je v pořádku chtít být první ve hře a je v pořádku chtít, aby vaše firma uspěla v podnikání. Nezapomeňte však, kdo jsou vaši spoluhráči. I v podnikání byste však měli být ke svým konkurentům spravedliví a etičtí. Ve všech vážných záležitostech, kde chcete být první, byste se měli zeptat sami sebe, proč chcete být první. Kdyby Bůh byl stejně oslaven, ať už jste první vy nebo někdo jiný, proč byste pak upřednostňovali, abyste byli první vy, pokud by vaším jediným cílem bylo, aby Bůh získal slávu?

Otázka: Jakým způsobem chtějí někteří křesťané, církve nebo denominace být první nesprávným způsobem, jak je uvedeno ve 3. Janově 9?

Odpověď: V kontextu služby je možné chtít být první nesprávným způsobem, a to nejméně šesti způsoby.

Finanční úvahy – Někdy mohou být lidé zoufalí, aby získali peníze na udržení fungování organizace. Někdy se chovají, jako by byli zoufalí, i když už žádná naléhavá potřeba neexistuje. Je také možné, že chtějí hromadit peníze, aby se pokusili vyloučit možnost, že by je někdy potřebovali. Jedním z historicky častých jevů je, že některé křesťanské denominace, když rostou a aktivně šíří slovo, získávají mnoho příspěvků. Později se k nim přidají další, možná přilákáni penězi, nadšení se ztratí a cílem se stane udržování a navyšování finančních prostředků.

Ztráta cíle z dohledu – Naším cílem by mělo být oslavovat Boha. Někdy může být tento cíl nevědomky odsunut stranou ve prospěch osobního povýšení či slávy jednotlivce nebo organizace.

Spoluhráči versus konkurenti – Někdy mohou církve a denominace vnímat jiné zbožné skupiny jako konkurenty, místo aby je považovaly za spoluhráče. Když se jiné zbožné křesťanské skupině v něčem podaří úspěch, měli byste se radovat, i když to vaší organizaci nepřináší vůbec žádný prospěch, pokud je tím oslavován Bůh.

Cítit se od ostatních odtrženi – Ve sportovním týmu spolu spoluhráči komunikují, aby se navzájem povzbuzovali, opravovali taktiku ostatních a plánovali strategii. Kdy naposledy vaše církev nebo organizace plánovala strategii společně s jinou církví nebo organizací?

Závist a žárlivost – Někdy se rozvratný duch může zvrhnout v závist vůči úspěchu jiné skupiny. Pavel učil, že se jedná o hříchy.

Pocit nedocenění – Někdy se závist může proměnit v lítost nad sebou samým, protože se necítíte ostatními doceněni. Ale když k tomu dojde, oceňujete vy práci, kterou oni konají pro Boha? A navíc, hledáte především Boží potěšení a schválení, nebo potěšení a schválení od jiných lidí? I když jsme jako věřící vždy schváleni Bohem, 1. Korinťanům 4 ukazuje, že práce některých lidí pro Boha je Bohem schválena a odměněna, zatímco jiná práce nikoli.

Otázka: Ukazují verše Římanům 2:17–21 a Římanům 11:14 v souvislosti s 3. Janovým 9, že je v pořádku mít jako motivaci touhu být první nebo lepší?

A: Gene Getz napsal, že třemi běžnými motivacemi jsou naděje na odměnu, strach z trestu a touha být vnímán v lepším světle v očích sebe sama i ostatních. Bible uvádí vyšší motivaci, a to lásku agapé, ale využívá i tyto ostatní motivace. V Římanům 11:14 Pavel říká, že doufal, že „vzbudí žárlivost svého vlastního lidu“. Jinými slovy, že využije tento cit k tomu, aby jim otevřel oči pro potřebu evangelia.

Je to podobné tomu, jak Ježíš svým učedníkům říkal, jak těžké je pro bohatého člověka být spasen, aniž by zmínil milost. Když učedníci odpověděli: „Kdo tedy může být spasen?“, Ježíš řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“

Římanům 2:17–21 hovoří negativně o chlubení se tím, že je člověk Židem. Pavel říká, že se NESMÍME spoléhat na to, že jsme Židé, ani na své vlastní skutky, ale že Židé potřebují milost a milosrdenství stejně jako pohané.

Otázka: Jak v 3. Janově 9 ukazují Fil 1,15–18; Fil 2,3; Fil 2,17; Řím 3,27 postoje, které jsou diametrálně odlišné?

Odpověď: Diotrephes v podstatě vnesl do církve svou sobeckou ctižádost. Usiloval o vlastní slávu a maskoval to pod záštitou služby Ježíši. Někteří vedoucí v církvích mají sobeckou ctižádost. Chtějí, aby všichni byli v jejich týmu, a dokonce i Bůh. My však musíme být v Božím týmu a nemít svůj vlastní tým. Někteří pociťují závist, když se jejich sobecká ctižádost nenaplní a vidí někoho jiného na vyšším místě než oni sami.

Někdy také můžeme dělat věci, abychom vypadali dobře v očích ostatních, a maskujeme to pod záštitou služby Ježíši.

Otázka: V jakém smyslu se v 3. Janově 9 a ve Fil 3,4–9 vyskytují podobné i protichůdné myšlenky?

Odpověď: Jako legalistický farizej byl Saul proti Ježíši a evangeliu, zatímco Diotrephes, alespoň navenek, byl pro Ježíše a evangelium. Ale kromě toho jsou si podobnější, než by se mohlo zdát. Diotrephes chtěl být první v církvi a pravděpodobně i první v duchovním smyslu. Saul z Tarsu se jako legalistický farizej snažil být první mezi svými vrstevníky a pravděpodobně i duchovně. Oba neměli čas na ty, kteří viděli věci jinak nebo byli považováni za hrozbu.

Otázka: Jakým způsobem bychom se podle 3. Janova 9 měli snažit vyniknout nad ostatními (viz Flp 3,12–15; 1 Kor 9,24–27; Př 6,6) a jakým způsobem ne (viz 2 Kor 10,12; Př 3,7)?

Odpověď: Měli bychom se snažit vyniknout v tom, aby s námi měl Bůh zalíbení. Měli bychom to dělat ne proto, abychom získali nebo si udrželi spasení, ale proto, že milujeme Pána. Neměli bychom se snažit vyniknout v tom, abychom zvyšovali mínění, které o nás mají ostatní. A konečně bychom měli vyniknout v pomoci druhým – prostřednictvím evangelizace a učednictví –, aby se stali dobrými a ještě lepšími Ježíšovými učedníky. Nezdá se vám v podnikání podivné, že lidé, kteří vydělávají nejvíce peněz, obvykle nedělají nic přímo? Ředitelé a manažeři nekopou příkopy, nepíší software ani nic nevyrábějí. Ale pokud jsou dobří, zvyšují produktivitu všech svých podřízených při dosahování těch nejdůležitějších cílů. Možná se Bůh méně zajímá o to, kolik jsme investovali do svého vlastního života, a více o to, kolik jsme investovali do druhých.

Otázka: V čem se v 3. Janově 9 tento postoj, který je zde kritizován, liší a v čem se podobá postoji kritizovanému v 1. Korinťanům 3:1–5?

Odpověď: Touha být první snadno vede k tomu, že vyhazujete lidi ze své skupiny. Proti rozkolům v církvi se vystupuje v 1. Korinťanům 3,1–5.

Otázka: Kdy v 3. Janově 9–10, pokud váš církevní vedoucí nejedná způsobem, který považujete za nejlepší, ho budete i přesto následovat, protože je to váš vedoucí, zaujmete k tomu neutrální postoj a/nebo aktivně odmítnete či se postavíte proti tomu, co váš duchovní vedoucí dělá? (Viz 2. Timoteovi 3:1–5.)

Odpověď: 3. Janův 11 říká: „Milovaní, nenapodobujte to, co je zlé, ale to, co je dobré.“ Pokud vedoucí veřejně učí nesprávně nebo dává ostatním špatný příklad, pak je třeba tuto záležitost veřejně poukázat, v zájmu ostatních. 2. Timoteovi 3:5 o takových lidech říká: „Od takových se odvracej!“ Odvrátit se od nich jistě zahrnuje i to, že je nebudeme následovat jako vedoucí.

Otázka: Jak se podle 3. Janova 10–11 zachovat vůči křesťanovi nebo komukoli jinému, kdo se nesprávným způsobem snaží být první?

Odpověď: Může to být obtížná situace a i když uděláte vše tím nejlepším způsobem, výsledek nemusí být úspěšný. Jako první krok byste však měli dané osobě dát šanci se změnit tím, že s ní nejprve promluvíte v soukromí. Vysvětlete jí, že skutečné odměny jsou v nebi (Matouš 6:19–21; 1. Korinťanům 3:14; 1. Petr 1:7). Každý dostává chválu nebo pokárání od svého Pána, Boha (Římanům 14:4; Matouš 12:36). Pokud vás nebude poslouchat, varujte ji znovu a vezměte s sebou i další. Pokud však nebude naslouchat a její postoj či chování ubližuje ostatním, varujte sbor veřejně. Viz Matouš 18:15–17.

Otázka: Jak to, že v 3. Janově 11 a 1. Janově 2:29 „ten, kdo činí dobro, je z Boha“?

Odpověď: Než budeme moci odpovědět na tuto otázku, musíme si nejprve zodpovědět otázku „co je dobro?“ Marek 10:18 říká, že pouze Bůh je dobrý. Dobro v tomto kontextu znamená to, co se Bohu líbí, a Židům 11:6 říká, že bez víry není možné se Bohu zalíbit.

Jelikož Diotrephes páchal zlo (3. Janův 9–10), Jan pronesl tato slova ve 3. Janově 11, aby nepřímo ukázal, proč Diotrephes nebyl z Boha.

Otázka: Je Demetrius ve 3. Janově 12 stejná osoba jako Demetrius ve Skutcích 19:24?

Odpověď: To nevíme, ale s největší pravděpodobností ne. Demetrius bylo běžné řecké jméno.

Otázka: Ve 3. Janově 12 se Jan zastal Demetria. Kdy bychom se měli zastat někoho jiného a proč?

Odpověď: Někdy si musíme vybírat, za co budeme bojovat, a zabývat se pouze důležitými záležitostmi, nikoli maličkostmi. Pokud však není respektováno vedení zbožného vůdce a my jsme v pozici, kdy si můžeme vynutit respekt, měli bychom se za tohoto vůdce postavit a vystoupit proti těm, kteří pohrdají jeho autoritou. Pokud je někdo (bez ohledu na to, zda je věřící či nikoli) utlačován, šikanován nebo pomlouván, měli bychom se za něj postavit.

Otázka: Proč v 3. Janově 13 často nestačí pero a inkoust nebo e-mail?

Odpověď: Pero a inkoust i e-mail jsou někdy v pořádku a v některých případech jsou to jediné možnosti, které máme k dispozici. Je-li to však možné, je často lepší přidat i osobní kontakt, aby dotyční mohli na vlastní oči vidět, že vám na nich záleží. Někdy, když se nacházíme v choulostivé situaci, měli bychom jednak dělat to, o čem věříme, že Bůh od nás chce, a jednak to dělat tím nejlepším způsobem.

Otázka: Jaký je ve 3. Janově 14 rozdíl mezi pozdravem ostatních a pozdravem jménem?

Odpověď: Je dobré zdravit lidi obecně, ale místo toho, abychom projevovali jen obecný zájem o lidi, je lepší projevit o ně osobní zájem. Láska může být obecná a neosobní, ale o kolik lepší je to, když víte, že je osobní.

Otázka: Jak v 3. Janově víme, zda to, co máme dnes, je spolehlivým zachováním toho, co bylo původně napsáno?

Odpověď: Existují přinejmenším tři důvody.

1. Bůh slíbil, že zachová své slovo v Izaiášovi 55:10–11; Izaiášovi 59:21; Izaiášovi 40:6–8; 1. Petrově 1:24–25 a Matoušovi 24:35.

2. Svědectví rané církve. Žádný autor se před Nicejským koncilem nezmiňoval o 3. Janově listu jménem ani o žádném z jeho 14 veršů. Zde je to, co skutečně říkali.

(sporné) Origenes (225–254 n. l.) „Co máme říci o tom, kdo spočíval na Ježíšově hrudi, totiž o Janovi, který zanechal jedno evangelium, ačkoli vyznával, že by jich mohl napsat tolik, že by je svět nepojmul? Napsal však také Zjevení, ačkoli mu bylo přikázáno mlčet a nezaznamenávat hlasy sedmi hromů. Zanechal také list o pouhých několika řádcích. Předpokládejme také druhý a třetí, jelikož ne všichni je považují za pravé; ale ty dva dohromady nedosahují ani sta řádků.“ Komentář k Janovi, kniha 5, kap. 3, s. 346–347

Dionýsius Alexandrijský (246–265 n. l.) se zabývá otázkami týkajícími se 2. a 3. Janova listu, stejně jako tím, zda Zjevení napsal tentýž Jan jako Evangelium a 1. Janův list. Fragment 1, kap. 4–5 v Eusebiově Církevních dějinách (319–339/340 n. l.), kniha 7, kap. 25, s. 309–310.

Všimněte si, že Muratoriho kánon (kolem roku 170 n. l.) zmiňuje pouze dva Janovy listy.

Po Nicejském koncilu

Eusebius z Cesareje (319–339/340 n. l.) podrobně rozebírá názory Dionýsia z Alexandrie na otázky týkající se 2. a 3. Janova listu, stejně jako na to, zda je Zjevení od téhož Jana jako Evangelium a 1. Janův list. Eusebiova „Církevní historie“, kniha 7, kap. 25, s. 309–310.

Athanasius (367 n. l.) neodkazuje na žádné konkrétní verše v 1., 2. a 3. Janově listu, ale uvádí seznam knih Nového zákona ve Svátečním listu 39, str. 552

„Synopsis Scripturae Sacrae“ (350–370 n. l. nebo 5. století) zmiňuje tři Janovy knihy jako součást Nového zákona. Cituje celý 1. verš 3. Janova listu.

Ambrosiaster (kolem roku 384 n. l.) naráží na 3. Janův list

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) (implicitně) zmiňuje sedm epištol Jakuba, Petra, Jana a Judy. Katechétické přednášky, přednáška 4, kap. 36, str. 27–28

Gregor z Nyssy (cca 356–397 n. l.) říká: „Jan v jednom ze svých katolických listů“ a cituje 1. Janův list 2,1. To naznačuje, že existovaly i další listy. Proti Eunomiovi, kniha 2, kap. 14, s. 128

Epifanius ze Salamisu (cca 360–403 n. l.) (implicitně)

Papež Inocenc I. z Říma (cca 405 n. l.)

Rufinus (374–406 n. l.)

Kartáginský koncil (218 biskupů, 393–419 n. l.)

Jeroným (373–420 n. l.) cituje celý 3. Janův list 1 jako dílo Jana. Jeronýmovy dopisy, dopis 146, kap. 1, s. 288

Jan z Damašku (706–749 n. l.) „...sedm katolických epištol, a to jedna od Jakuba, dvě od Petra, tři od Jana, jedna od Judy...“ Výklad pravoslavné víry, kniha 4, kap. 17, str. 90

Mezi heretickými a falešnými knihami

X Pelagián Teodor z Mopsuestie (392–423/429 n. l.) odmítl listy od Jakuba až po Juda.

3. Nejstarší rukopisy 3. Janova listu, které máme k dispozici, vykazují drobné rukopisné odchylky, avšak žádné teologicky významné chyby.

str. 74 (= Bodmer 17) Skutky 1:2–5, 7–11, 13–15, 18–19, 22–25; 2:2–4; 2:6–3:26; 4:2–6, 8–27; 4:29–27:25; 27:27–28:31; Jakubův list 1:1–6, 8–19, 21–23, 25, 27; 2:1–3, 5–15, 18–22, 25–26; 3:1, 5–6, 10–12, 14, 17–18; 4:8, 11–14; 5:1–3, 7–9, 12–14, 19–20; 1. Petrův 1:1–2, 7–8, 13, 19–20, 25; 2:6–7, 11–12, 18, 24; 3:4–5; 2. Petrův 2:21; 3:4, 11, 16; 1. Janův 1:1,6; 2:1–2,7,13–14,18–19,25–26; 3:1–2,8,14,19–20; 4:1, 6–7, 12, 16–17; 5:3–4, 9–10, 17; 2. Janův 1, 6–7, 13; 3. Janův 6, 12; Juda 3, 7, 12, 18, 24 (7. století)

7. století – 1968 – Text Nového zákona obsahuje Jakubův list 2:4 a 1. list Petrův 1:12

7. století – 1975 – Aland a kol., třetí vydání

6. století – 1998 – Aland a kol., čtvrté revidované vydání

Vaticanus [B] (325–350 n. l.) a Alexandrinus [A] (cca 450 n. l.) obsahují celý 3. Janův list.

Sinaiticus [Si] (340–350 n. l.) obsahuje celý 3. Janův list na jedné stránce, kde se střídá s koncem 2. Janova listu a začátkem listu Judy.

Bezae Cantabrigiensis [D] (cca 450–550 n. l.) zachovává 3. Janův list 11–15.

Bohairský koptský rukopis [Boh] 3.–4. století

Sahidský koptský rukopis [Sah] 3./4. století

Ephraemi Rescriptus [C] 5. století

arménština [Arm] od 5. století

gruzínština [Geo] od 5. století

Etiopština [Eth] od cca 500 n. l.

Více informací o raných rukopisech 3. Janova listu najdete na stránce www.BibleQuery.org/3 John Manuscripts.html.