< Dotaz k Bibli z 2. listu Tesalonickým
Otázka: Jaký je přehled obsahu 2. listu Tesalonickým?
Odpověď: Zde je jeden z možných přehledů.
1 My i Bůh si pamatujeme
1:1–4 Pavel chválil Boha za jejich vytrvalost a víru
1:5 Bůh si pamatuje jejich víru a utrpení
1:6–9 Bůh si také bude pamatovat ty, kteří vám způsobují potíže
1:10–12 Žijte tedy důstojně a oslavujte Boha
2 Budeme muset zůstat pevní – zachovejte klid uprostřed bouře
2:1–12 Kristus nepřijde, dokud nejprve nepřijde člověk bez zákona a zlé časy
2:13–16 Proto zůstaňte pevní ve svém životě, víře a naději
3 Nyní bychom se všichni měli dát do práce
3:1–5 Modlete se za Pavla a za ty, kdo zvěstují evangelium
3:6–15 Nevyužívejte druhé, nebuďte líní a poslouchejte Pavlova přikázání.
3:16–18 A nakonec se radujte z Božího pokoje.
Otázka: Jak to, že Pavel v 2. Tesalonickým 1:3 a 1. Tesalonickým 1:2 vždy děkoval Bohu za ně?
Odpověď: Pavel za ně téměř každý den děkoval Bohu v modlitbě. Měli bychom činit totéž pro své spolukřesťany a máme za co se modlit.
Otázka: Jak bychom se měli v 2. Tesalonickým 1:4 radovat z druhých nebo se jimi chlubit?
Odpověď: Řecké slovo přeložené v Bibli krále Jakuba jako „chlubit se“ může také znamenat chlubit se nebo radovat se z něčeho. Ano, měli bychom sdílet radosti druhých. Člověk se může cítit šťastný, když se daří jeho dětem, rodičům nebo jiným pokrevním příbuzným. Stejně tak bychom se měli cítit šťastní, když se daří našim bratrům a sestrám, s nimiž nás spojuje Kristova krev.
Otázka: Ve 2. Tesalonickým 1:5b, 11; 1. Tesalonickým 2:12; Matoušovi 10:37–38; Efezským 4:1; Filipským 1:27; Koloským 1:10 – jelikož jsme spaseni milostí skrze víru, jak jsme uznáni za hodné Božího království?
Odpověď: Jsme shledáni hodnými podle našeho cíle, postavení a úsilí.
Zkušenostní: 1. Tesalonickým2:12 říká, že naším cílem je žít důstojně, stejně jako máme usilovat o dokonalost ve 2. Korinťanům 13:9,11.
Z hlediska postavení: 2. Tesalonickým 1:5 výslovně uvádí, že jejich projevy víry jsou důkazem Božího spravedlivého soudu, který je uznává za hodné. Je to Boží prohlášení, které je uznává za hodné, a jejich projevená víra je důkazem, nikoli příčinou.
Usilování: Křesťanský život na zemi spočívá v úsilí o to, aby naše zkušenost s Bohem odpovídala našemu postavení v Bohu.
Otázka: Ve 2. Tes 1,6.8; Dt 32,35.4; 1. Sam 24,12; 2. Kr 9,7; Iz 1,24; 65,6; 66,6; Jer 5,9.29; 9,9; 15,15; 51,6b.35; Řím 12:18; Žid 10:30; a Zj 6:10, jak Bůh mstí a odplácí lidem utrpením?
Odpověď: Ano. Někdy Bůh lidi trestá v tomto životě. Trestá je také v životě budoucím. Ačkoli se může zdát, že někteří v tomto životě vyvázli snadno (Habakuk 1; Žalm 73; 37:1; Jób 21:7), Boží trest je spravedlivý, neboť On je nestranný soudce, jak říká 1. Petr 1:17.
Otázka: Odkazuje oheň ve 2. Tesalonickým 1:7 na Boží slávu Šekina, nebo na ohnivý soud?
Odpověď: Ačkoli se na tom možná všichni učenci neshodnou, vzhledem k kontextu se jedná buď o Boží ohnivý soud, nebo o obojí.
Otázka: Odkazuje Pavel ve 2. Tesalonickým 1:8 na jednu skupinu lidí, nebo na dvě?
Odpověď: Řecký text naznačuje dvě skupiny. První skupina nemá ani si neuchovává poznání Boha. Druhou skupinu tvoří ti, kteří mají poznání Boha, jako například Židé, ale rozhodli se neposlouchat. O této druhé skupině se hovoří také v Římanům 10:3,16 a Janovi 3:36.
Otázka: Budou v 2. Tesalonickým 1:9 bezbožní trpět navěky, nebo budou zničeni?
Odpověď: Obojí.
1. Peklo je věčný trest podle Matouše 25:41,46. Satan a další budou věčně trpět podle Zjevení 20:10.
2. V Lukášovi 13:3; Janovi3:15 , 16,10:28 a dalších se hovoří o zahynutí. Ve 2. Tesalonickým 1:9 se jedná o věčné zničení a nevěřící budou zničeni v 1. Korinťanům 6:13; 2. Tesalonickým 2:8; Zjevení 11:18 a dalších verších.
3. Žádný verš v Bibli neříká, že lidé budou zničeni. Stejné slovo pro zničení se naopak používá v Lukášovi 5:37, kde jsou měchy „zničeny“, když prasknou. Dalším vhodným slovem je „zmařeni“.
Otázka: Jak je možné, že v 2. Tesalonickým 1:9 mají bezbožní jak trpět navěky, tak být zničeni?
Odpověď: Nejprve si přečtěte odpověď na předchozí otázku. Mohlo by to být dvěma možnými způsoby, nebo by to mohlo být obojí.
1. Zříceniny: Mnoho pozemských věcí může být zničeno a přesto stále existovat. Tyto věci poskytují hrubé příklady toho, jak mohou být lidé zničeni a přesto existovat navěky. Auta mohou být zničena a poté odvezena na šrotoviště. Dům může být zničen požárem a poté mohou být ohořelé zbytky zbourány buldozerem a odvezeny pryč. Nakonec bezbožní stále existují, i poté, co jsou jejich těla zničena.
2. Asymptoty: Něco může být v procesu, kdy se stává neexistujícím, a přesto může být věčné, protože tento proces trvá věčně. Řekněme například, že se velikost určité věci každý rok zmenšuje o polovinu. Kolik let uplyne, než bude velikost přesně nulová? Odpověď zní: nekonečné množství let. V Bibli jsem nenašel nic, co by tuto spekulaci o asymptotách podporovalo nebo vyvracelo.
Někteří, kdo učí v podstatě asymptotický pohled, jej prezentují jako alternativu k tradičnímu pohledu (ruiny). Tyto pohledy se však vzájemně doplňují a prokázání rozumnosti asymptotického pohledu nijak nesnižuje hodnotu tradičního pohledu.
Otázka: Na co se v 2. Tesalonickým 1:11 vztahuje slovo „to“?
Odpověď: Mohlo by se jednat o verše 1:5–10, 1:10; 1:3–10 nebo 1:5.
Otázka: Jak bychom měli neustále se modlit podle 2. Tes 1,11; 1. Tes 5,17; Žid 13,15; Ž 86,3b; Sk 1,14; 16,25; Řím 1,10; Ef 6,18; Kol 1,9; 4,12; 2. Tim 1,3?
Odpověď: Existují dva různé způsoby a měli bychom je praktikovat oba.
Oddaná modlitba: Měli bychom si vyhradit čas od toho, co právě děláme, a modlit se k Bohu. Mnoho křesťanů má každý den čas ticha, kdy se věnují modlitbě, čtení Božího slova a rozjímání nad ním.
„Duchovní dýchání“ je termín, který křesťané vytvořili pro druhý způsob. Každou minutu každého dne, kdy jsme vzhůru, bychom si měli být vědomi toho, že v nás přebývá Kristus, a měli bychom s Ním mluvit a přibližovat se k Němu.
Otázka: Psali v 2. Tesalonickým 2:2 i jiní podvodné dopisy ve jménu Pavla? Jak víme, že Pavlovy dopisy v naší Bibli jsou pravé?
Odpověď: Věříme, že tyto dopisy jsou pravé, a to ze dvou hlavních důvodů.
1. Bůh slíbil, že zachová své slovo (Izaiáš 55:10–11; Izaiáš 59:21; Izaiáš 40:6–8; 1. Petr 1:24–25; Matouš 24:35).
2. Potvrzení ze strany autorů rané církve, včetně Polykarpa, který byl učedníkem apoštola Jana.
Otázka: Co si myslíte o falešných dopisech, které údajně pocházejí od Pavla, nebo o falešných knihách Bible, o nichž se zmiňuje 2. Tesalonickým 2:2?
Odpověď: Existuje přes 70 knih, které o sobě tvrdí, že jsou evangeliemi; většina z nich je gnostického původu. Ačkoli většina z nich byla napsána po roce 325 n. l., u mnoha z nich si nejsme jisti, kdy přesně vznikly. Všechny tyto falešné knihy nás však vedou k závěru, že Satan není líný a že je velmi činorodý.
Otázka: Kdo jsou podle 2. Tesalonickým 2:2 ti, o nichž se falešně tvrdilo, že jsou Kristem, který se vrátil?
Odpověď: Podle 1. Janova 2:18, 22 a 2. Janova 7 bude mnoho antikristů. Následující lidé buď sami učinili následující tvrzení, nebo o nich taková tvrzení učinili jiní.
Návrat Krista
Grigorij Rasputin (alespoň někteří jiní to tvrdili)
Reverend Jim Jones z Jonestownu (zemřel 18. 11. 1978)
Reverend Moon z Církve sjednocení
Jacob Katzan (1977–)
Guru Maharaj Ji z Mise Božského světla
mnoho hinduistických a New Age guruů
Židovský Mesiáš, který přišel poprvé
Sabbatai Sebi/Zvi. V září 1666 n. l. byl donucen konvertovat k islámu
rabín Schneerson z New Yorku (již zesnulý)
pravděpodobně Theudas ze Skutků apoštolů 5:36. Tvrdil, že je někým významným
Mahdí v šíitských náboženstvích
První fatimidský kalif ‘Obaidallah/‘Ubaydullah (909–933/934 n. l.)
Imám al-Husajn bin al-Kasim al-‘Iyani (1010–1013 n. l.) (sekta Husajníja zayditská)
Mirza Ghulam Ahmad (1879 n. l., hnutí Ahmadiyya)
Bahá’ulláh (bahá’í) (1817–1892)
Husajn ‘Ali Nuri Bahá’, Bahá’ulláh bahá’í
Sliman Murshad ze Sýrie (1900–1946)
Mahdistické hnutí v Súdánu
mnoho dalších
Zoroastriánští mesiáši neboli Saošjanti
Viditelný Bůh
Mohamed byl uctíván jako viditelný Bůh hnutím Muhammidiyya
Ali je podle ‘Ulyaniyya/’Alaya’iyya božský
‘Ali bin Abi Talib a Salman al-Farisi. Oni sami netvrdili, že jsou Bohem, ale dlouho po jejich smrti je některé alavitské sekty uctívaly v rámci jakési muslimské trojice.
Lord Hakim (drúzové) (996–1021 n. l.)
Podle šíitské sekty Rizamiyya / Muslimiyya existoval Bůh v podobě všech proroků
Otázka: Co znamená „odpadlictví“ (řecky ho apostasia) ve 2. Tesalonickým 2:3?
Odpověď: Jedná se o stejné slovo pro „odpadlictví“, jaké se vyskytuje v řecké Septuagintě v knize Jozue 22:2 a Jeremjášovi 2:19. Ve světských řeckých spisech se tento výraz používal pro politické povstání. Nejedná se o lidi, kteří nikdy Boha nenásledovali, ale o hromadný odchod lidí, kteří Boha následovali, z řad církve. K hromadnému odpadlictví došlo počínaje devatenáctým stoletím v souvislosti s liberální kritikou.
Otázka: Kdo je v 2. Tesalonickým 2:3 ten „člověk bezzákonnosti“?
Odpověď: Většina křesťanů v něm vidí Antikrista. Někteří však považují tuto otázku za nejasnou; mohlo by se jednat o někoho z té doby, například o císaře Caligulu, který nechal postavit sochu, aby byl uctíván jako bůh.
Zde je několik osob, které byly obviněny z toho, že jsou Antikristem.
Císař Nero nebo reinkarnovaný císař Nero, reinkarnovaný Jidáš (Jidáš byl v Janovi 17:12 také nazván tím, kdo je odsouzen ke zničení), král Jiří III. (americká válka za nezávislost), Mohamed, různí papežové, Martin Luther, katolická církev obecně, Napoleon, Adolf Hitler, Benito Mussolini, Josef Stalin, John F. Kennedy, Henry Kissinger. Jelikož existuje nanejvýš jeden konečný Antikrist, nejsou všechny tyto názory správné.
Otázka: Dokazuje 2. Tesalonickým 2:3, že pravé křesťanství zmizelo ze země?
Odpověď: Ne, a to ze dvou důvodů. Neříká se tam, že byli všichni oklamáni, a Antikrist, ten člověk bez zákona, se ještě neobjevil.
Otázka: Kdo ve 2. Tesalonickým 2:7 zadržuje tajnou moc bezzákonnosti?
Odpověď: 2. Tesalonickým 2:7–8 nám dává čtyři vodítka.
1. V současné době zadržuje sílu bezzákonnosti a bude v tom pokračovat, dokud nebude odstraněn.
2. Nakonec bude odstraněn.
3. V tu chvíli se objeví ten bezbožný.
4. Potom přijde Ježíš a svrhne ho.
Pravděpodobně se jedná o anděla, který brání příchodu Antikrista.
Otázka: Jak Ježíš ve 2. Tesalonickým 2:8 svrhne Antikrista dechem svých úst?
Odpověď: Jelikož vesmír vznikl Božím slovem, stačí, aby Ježíš vyslovil slova, a stane se to. Když Ježíš přikázal: „Lazare, pojď ven“, bylo dobře, že použil Lazarovo jméno. Jinak by možná vyšel ven kdokoli.
Otázka: Proč v 2. Tes2:11 –12 a 1. Královské 22:13–24 Bůh pravdy sesílá na lidi klamy? (Zmínil to muslimský apologeta Ahmad Deedat.)
Odpověď: Z toho plyne důležité ponaučení.
1. Bůh nelže a nemůže lhát (Židům6:18 ; Numeri23:19 , 1. Samuelova15:29 ; Titovi 1:2).
2. Těm, kteří již odmítli uvěřit pravdě, Bůh dovoluje, aby věřili tomu, čemu chtějí.
3. Bůh jim nelhal, ale dovoluje lživým duchům, aby jim vkládali do mysli silné klamy, aby uvěřili lžím, které si sami zvolili.
4. Stejně závažné je, že Římanům 1:18–32 ukazuje, že ti, kdo se rozhodnou vyměnit Boží pravdu za hřích, jsou vydáni napospas, aby se stali ještě zkaženějšími.
5. I uprostřed klamů Bůh stále dbá na to, aby existoval způsob, jakým si uvědomí, že se rozhodli věřit klamům. Například Achabovi bylo v 1. Královské 22:13–24 řečeno, že mu byla sdělena lež.
Otázka: Jak nás Bůh posvěcuje ve 2. Tesalonickým 2:13?
Odpověď: Ačkoli nás Bůh v nebi učiní duchovně dokonalými, to zde není hlavním bodem. Na zemi, právě teď, Bůh pracuje na tom, aby věřící byli stále více podobní Kristu. Měli bychom být schopni ohlédnout se za svým životem a vidět oblasti, kde jsme dříve bojovali s nějakým druhem hříchu, a od té doby jsme ho z větší části překonali.
Otázka: Měli bychom se podle 2. Tesalonickým 2:15 držet tradic, které nám byly předány? Nedělali to snad farizeové?
Odpověď: Pavel mluví o tom, co viděli dělat apoštoly. Nemluví o pouhých lidských tradicích, proti kterým se Pavel vyslovil v Koloským 2:8.
Otázka: Jak máme podle 2. Tesalonickým 2:15–17, 1. Tesalonickým 3:8 a 1. Korinťanům 16:13 pevně stát (řecky stekete)?
Odpověď: Máme zůstat pevní bez ohledu na okolnosti. Když se věci daří, neměli bychom polevovat ani upadat do samolibosti. Když se nám zdá, že jsme osamělí nebo máme strach, jak tomu někdy bylo u Davida, měli bychom spočívat v Božím pokoji. Když se zdá, že je vše chaotické, měli bychom zůstat vytrvalí. Když se věci nedaří nebo jsme utrpěli velkou ztrátu, měli bychom se přiblížit k Bohu a k Jeho útěše.
Otázka: Jak bychom se měli modlit za misionáře podle 2. Tesalonickým 3:1? Co jiného bychom pro ně měli dělat?
Odpověď: Měli bychom se modlit za jejich duchovní i tělesné zdraví. Někteří misionáři opouštějí misijní pole, protože jsou vyčerpaní. Měli bychom se modlit, aby jejich samotný život byl zářivým poselstvím. Měli bychom se modlit, aby jejich slova byla jasným poselstvím, bez kompromisů a strachu. Měli bychom se modlit za jejich finanční situaci a za to, aby moudře využívali svůj čas a další zdroje. Měli bychom se modlit, aby se poselství Páně rychle šířilo. Měli bychom se modlit za jejich účinnost a proti účinnosti protivníka.
Kromě modlitby za misionáře bychom je měli pravidelně finančně podporovat. Můžeme jim také posílat e-maily, pohlednice nebo drobné dárky, případně jim jinými způsoby dát najevo, že nám na nich záleží a že na ně myslíme.
Otázka: 2. Tesalonickým 3:1 říká, že bychom se měli modlit, aby bylo poselství evangelia ctěno. Jak se za to modlit a jak bychom měli ctít poselství evangelia?
Odpověď: V modlitbě Páně se modlíme, aby „byla vůle Boží, na zemi jako v nebi“. Modlete se, aby mnoho lidí slyšelo evangelium a bralo je vážně. Měli bychom sdílet evangelium, ale také neříkat vtipy, které ubírají na cti Božího poselství.
Otázka: Ve 2. Tesalonickým 3:2–4 se píše, že Bůh nás ochrání, tak proč se tedy Pavel modlil, aby byl vysvobozen od bezbožných (zvrácených) a zlých (aktivně škodlivých) lidí?
Odpověď: Tuto otázku lze rozšířit a zeptat se: když Bůh ví všechno a nic se nestane, pokud to Bůh nedovolí, proč se vůbec v modlitbě o něco prosit? Naše prosby však mohou být součástí prostředků, které si Bůh zvolí k dosažení svých cílů. Kromě Pavlova příkladu nám Bůh přikazuje, abychom Ho prosili, a my bychom měli poslouchat to, co Bůh přikazuje.
Otázka: Chrání Bůh v 2. Tesalonickým 3:3 křesťany před zlem?
Odpověď: Mnohokrát ano. Nicméně ani 2. Tesalonickým 3,3, ani žádný jiný verš neříká, že nás Bůh chrání před každým neštěstím a pokušením. (Zeptejte se třeba Joba.) Místo toho 1. Petrův 1,5–6 říká, že budeme čelit zkouškám, ale že nás Bůh ochrání. 1. Korinťanům 10,12–13 říká, že budeme pokoušeni, ale ne nad naše síly.
Otázka: Jak je možné, že podle 2. Tesalonickým 3:4 máme důvěru a přesto se musíme modlit?
Odpověď: Můžeme mít jistotu, že Bůh splní své poslání. Může to být tím, že někdo jako Petr bude zachráněn z vězení, někdo jako Jan se dožije vysokého věku, nebo někdo jako Jakub, Janův bratr, který byl rychle umučen za víru.
Otázka: Jak v 2. Tesalonickým 3:5 Pán vede naše srdce a jak se někdy bráníme Jeho vedení?
Odpověď: Bůh vede své děti nejméně čtyřmi způsoby.
Bůh k nám promlouvá skrze své Písmo.
Bůh k nám může promlouvat skrze sny, vidění a svůj tichý, jemný hlas.
Bůh k nám může promlouvat skrze jiné, včetně ostatních věřících, našich rodičů a dokonce i nevěřících.
Bůh může k našemu vedení využít okolnosti.
Ať už nás však Bůh vede jakkoli, máme být poslušní. V Jakubově listu 4:17 se píše: „Kdo tedy ví, co má konat, a nekoná to, ten hřeší.“
Otázka: Proč je podle 2. Tesalonickým 3:6 nejlepším přístupem k lenivým křesťanům držet se od nich dál?
Odpověď: Jsou to věřící, kteří potřebují ve svém životě něco změnit. Nebuďte k nim hrubí ani nepřátelští, ale neměli byste se s nimi stýkat ani je povzbuzovat v jejich lenosti. Přejete si, aby nad tímto hříchem zvítězili, ale někdy jim svou nepřítomností pomůžete více než svou přítomností.
Otázka: Proč jsou podle 2. Tesalonickým 3:6–10 někteří křesťané líní?
Odpověď: Řecké slovo, které zde Pavel používá, ataktos, doslovně znamená „neuspořádaný“. Každý má věci, které musí udělat, i když je možná zrovna nerad dělá. Musíme být sebekázní, abychom dělali to, o čem víme, že je správné, jak říká Jakub 4:17, a neotáleli. Ale o kolik lepší je těšit se z toho, co děláte! Někdy i když samotná činnost není příjemná, stane se příjemnou, protože se těšíte na výsledek. Kromě naděje na nebe, v co ještě doufáte? Máte naději, že někteří lidé budou spaseni a že lidé porostou ve víře? Máte velké naděje pro ty, kteří vedou učedníky? Budete mít radost, až uvidíte, jak se Boží vůle naplňuje na zemi?
Jednou se někdo zeptal tří zedníků, co dělají. První řekl: „Jen pokládám cihly.“ Druhý řekl: „Stavím zeď.“ Třetí řekl: „Stavím katedrálu.“ Všichni tři dělali přesně to samé. Měli však tři velmi odlišné postoje.
Otázka: Jak se v 2. Tesalonickým 3,6–10 někteří živí na úkor štědrosti druhých?
Odpověď: Je to podivný obraz. Někteří lidé nic nedělali a chtěli, aby je církev živila, zatímco Pavel pracoval dnem i nocí, aby se uživil a mohl kázat.
Otázka: Co bychom měli dělat, když nás přepadne pokušení k lenosti, jak je uvedeno ve 2. Tesalonickým 3:6–10?
Odpověď: Modlete se k Bohu, aby vás naplnil svou láskou a motivací, a pak vstaňte a dejte se do práce. Snažte se rozpoznat, co je v tuto chvíli nejdůležitější, co od vás Bůh chce, a začněte to dělat.
Otázka: Myslíte si, že by byl Pavel podle 2. Tesalonickým 3:7–9 účinnější a méně unavený, kdyby trávil více času kázáním místo prací?
Odpověď: Člověk by si to přirozeně mohl myslet. Pavel však nejenom mluvil, ale také sdílel svůj život a byl ostatním vzorem, jak uvádí ve 2. Tesalonickým 3:9. Lidé tak mohli nejenom slyšet jeho slova, ale také vidět jeho příklad. Stejně tak i naše slova mohou být účinnější (nebo méně účinná), když lidé vidí i náš příklad.
Otázka: Měli bychom podle 2. Tes3:12 a a Přísloví 30:24–25 šetřit peníze na budoucnost, nebo se o budoucnost nestarat, jak naznačují Matouš6:31 , 34 a Filipským 4:6?
Odpověď: Křesťané by měli zachovávat rovnováhu, a i v tomto případě jde o rovnováhu. Jelikož kniha Přísloví uvádí jako příklad chování mravence, který si ukládá potravu na zimu, měli bychom plánovat a šetřit na budoucnost. Jak však ukazuje Přísloví 31:21, ušlechtilá žena se o svou rodinu nebojí, když sněží, protože pilně pracovala, aby je oblékla. Měli bychom se tedy na budoucnost připravovat, aniž bychom se kvůli ní znepokojovali nebo si s ní dělali starosti.
Otázka: Jaké jsou ve 2. Tesalonickým 3:14–15 a 1. Korinťanům 5:11–13 dvě různé formy vyloučení?
Odpověď: Jednou z forem je varovat danou osobu a držet se od ní dál kvůli její lenosti. Druhou formou je vyloučit ji z církve a zcela se od ní distancovat kvůli jejímu hrubému, přetrvávajícímu a nepokáníhodnému hříchu. Ve 2. Tesalonickým 3:14–15 měli vyhýbat se společenskému styku, ale ne nutně veškerému kontaktu; měli ho varovat.
Otázka: Co podle vás vede lidi k tomu, že ve 2. Tesalonickým 3:17 píší lži ve jménu Boha nebo Jeho apoštolů?
Odpověď: Odpověď samozřejmě zní, že Satan využívá jejich vlastní hříšnou přirozenost, ale kromě této odpovědi mohou existovat i některé běžné způsoby útoku, které Satan používá.
1) Pro některé by lákadlo vydělat peníze nebo zajistit si obživu mohlo být důvodem, proč si něco vymyslet, a také přesvědčit jiné lidi, aby to zveřejnili.
2) Pro jiné však peníze nemusí být primárním motivem. Může jím být spíše touha po uznání v očích svých vrstevníků nebo lidí v jejich okolí.
3) Třetí skupina však může být natolik oklamána, že si skutečně myslí, že mění lidskou společnost k lepšímu, nebo že to po nich opravdu chce nějaké božstvo.
4) Pro další by to byla touha „vypomoci Bohu“. Podvědomě mají pocit, že Bůh nesdělil vše podstatné, a tak si myslí, že svět bude lepší, pokud budou lhát a tvrdit, že Bůh řekl něco, co podle nich měl říct.
Ať už je to jakkoli, primární motivace člověka, který si to vymyslel, a motivace nakladatelství nebo mediální společnosti, která to horlivě propaguje, se mohou lišit.
Otázka: Jaké důkazy máme v 1. a 2. listu Tesalonickým, že by tyto knihy měly být v Bibli?
Odpověď: Existují přinejmenším tři důvody.
1. Napsal je Pavel a ten byl apoštol. Petr ve 2. Petrově 3:15–16 dosvědčil, že Pavlova slova jsou Písmem.
2. Sám Pavel prohlásil, že je apoštolem, v 1. Timoteovi 1:1; 2:7, Římanům 1:1; 1. Korinťanům 1:1; 9:1, 2. Korinťanům 1:1, 11:5; Galatským 1:1, Efezským 1:1; Koloským 1:1; 1. Timoteovi 1:1; 2. Timoteovi 1:1; Titovi 1:1.
3. Svědectví rané církve. V následující otázce najdete několik autorů, kteří odkazovali na verše z 2. Tesalonickým.
Otázka: Jak můžeme vědět, že to, co dnes máme ve 2. listu Tesalonickým, je spolehlivým zachováním toho, co bylo původně napsáno?
Odpověď: Existují přinejmenším tři dobré důvody.
1. Bůh slíbil, že zachová své slovo v Izaiášovi 55:10–11; Izaiášovi 59:21; Izaiášovi 40:6–8; 1. Petrově 1:24–25 a Matoušovi 24:35.
2. Svědectví rané církve. Autoři rané církve až do prvního nicejského koncilu (325 n. l.) citovali z 2. listu Tesalonickým asi 44krát, nepočítáme-li narážky. Citovali 50 % textu 2. listu Tesalonickým, přičemž zlomkové verše počítali jako zlomky. To je 23,4 z celkových 47 veršů.
Zde jsou autoři, kteří odkazovali na verše v 1. a 2. listu Tesalonickým.
Polykarp (110–155 n. l.) cituje polovinu 2. Tesalonickým 3:15a (5 z 9 řeckých slov) – Polykarpův list Filipským, kapitola 11, str. 35, 110–155 n. l.
Někteří se domnívají, že Polykarp (110–155 n. l.) možná naráží na 2. Tesalonickým 1:8b–9a. „On [náš Pán Ježíš Kristus] přichází jako Soudce živých i mrtvých. Bůh bude vyžadovat jeho krev od těch, kteří v něj nevěří.“
Justýn Mučedník (psal cca 138–165 n. l.) odkazuje na učení z 2. listu Tesalonickým 2:3 v „Dialogu s Tryfonem“, kap. 11, str. 253. Nejedná se však o citát ani parafrázi.
Muratoriho kánon (170–210 n. l.), ANF sv. 5, str. 603, zmiňuje dva Pavlovy listy Tesalonickým, stejně jako dalších 11 Pavlových listů.
Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) cituje 2. Tesalonickým 2:11 jako z „Druhého listu Tesalonickým“. Irenej, Proti kacířstvím, kniha 4, kap. 29.1, s. 502. Cituje také 2. Tesalonickým 2:4 jako od Pavla „ve druhém listu Tesalonickým“, tamtéž, kniha 3, kap. 7.2, s. 420.
Klement Alexandrijský cituje 2. Tesalonickým 3:1,2 jako slova „apoštola“ ve spise Stromata (193–202 n. l.), kniha 5, kap. 3, s. 448.
Tertullian (198–220 n. l.) cituje 2. Tesalonickým 1:4 jako Pavlův dopis Tesalonickým v díle *Scorpiace*, kap. 13, s. 646
Tertullian (198–220 n. l.) cituje 2. Tesalonickým 2:4b v díle „Pojednání o duši“, kap. 57, str. 234. Cituje také 2. Tesalonickým 1:6–8 a 1:8–9 jako slova apoštola v díle „Pět knih proti Marcionovi“, kniha 5, kap. 16, str. 464
Hippolyt (222–235/6 n. l.) cituje 2. Tesalonickým 2:1–11 jako slova Pavla v „Traktátu o Kristu a Antikristovi“, kap. 63, s. 218
Origenes (225–253/254 n. l.) cituje 2. Tesalonickým 2:1–12 jako slova Pavla. Poté cituje Daniela 9:27. „Z velkého množství pasáží jsem považoval za správné uvést právě tyto, aby posluchač mohl alespoň v malé míře pochopit význam Písma svatého, které nám podává informace o ďáblovi a Antikristovi;“ Origenes, Proti Celsovi, kniha 6, kap. 47, str. 595
Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) Pavel Tesalonickým: „Ale přikázali jsme vám ve jménu Ježíše Krista, abyste se odloučili od všech bratří, kteří žijí neuspořádaně a ne podle tradice, kterou od nás přijali.“ [2. Tesalonickým 3,6] Cypriánovy spisy, spis 12, část 3, kap. 68, s. 551
Adamantius (kolem r. 300 n. l.) cituje 2. Tesalonickým 1:6–7 jako „od téhož apoštola“. Dialog o pravé víře, druhá část, kap. 824B, s. 81–82. (Mluví Adamantius)
Victorinus z Petau (mučednicky zemřel v roce 304 n. l.) cituje 2. Tesalonickým 2:8 jako slova Pavla psaná Tesalonickým. Komentář k Zjevení, první kapitola, kap. 16, s. 345. Cituje také části 2. Tesalonickým 2:7, 8, 9, 10, 11 v Komentáři k Zjevení, jedenáctá kapitola, kap. 7, s. 354
Victorinus z Petau (zemřel r. 304 n. l.) odkazuje na 2. Tesalonickým 1:2 podle „Řeckého Nového zákona“, 4. revidovaného vydání od Alanda a kol. V spisech Victorina z Petau, které mám k dispozici, se mi to však nepodařilo potvrdit.
Po Nicejském koncilu
Basil z Ancyry (kolem roku 364 n. l.) odkazuje na 2. Tesalonickým 2:4
Athanasius z Alexandrie (367 n. l.) uvádí seznam knih Nového zákona ve Svátečním listu 39, str. 552
Hilarius z Poitiers (355–367/368 n. l.)
„Synopsis Scripturae Sacrae“ (350–370 n. l. nebo 5. století) zmiňuje dva Pavlovy listy Tesalonickým jako součást Nového zákona. Cituje celý 2. list Tesalonickým 1:1.
Schizmatický Lucifer z Cagliari (370/371 n. l. nebo kolem roku 399 n. l.)
Basil z Kappadokie (357–378/379 n. l.) cituje 2. Tesalonickým 1:7 jako Pavlův text. O Duchu, kap. 13.29, s. 19
Synod v Laodiceji (ve Frýgii) (343–381 n. l.) v kánonu 60, str. 159, uvádí seznam knih Starého a Nového zákona. Kánon 59, str. 158, stanoví, že v kostele smí být čteny pouze kanonické knihy Starého a Nového zákona.
Ambrosiaster (po r. 384 n. l.)
Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.)
Ambrož Milánský (370–390 n. l.)
Jan Zlatoústý (396 n. l.) sepsal pět kázání na 2. list Tesalonickým, která se dochovala dodnes. Ve 3. kázání uvedl, že tento list napsal Pavel.
Didymus Slepý (398 n. l.)
Makarios/Simeon (4. nebo 5. století)
Epifanius ze Salamíny (360–403 n. l.) odkazuje na 2. list Tesalonickým 1:3
Rufinus (374–406 n. l.)
Jan Zlatoústý (392–407 n. l.)
Severian (po r. 408 n. l.)
Niketa z Remesianu (366–cca 415 n. l.)
Jeroným (373–420 n. l.)
Augustin z Hippa (388–28. 8. 430 n. l.)
Hesychius z Jeruzaléma (–450 n. l.) odkazuje na 2. list Tesalonickým 2:3
Cyril Alexandrijský (444 n. l.)
Speculum (5. století)
Quodvultdeus (kolem roku 453 n. l.)
Theodoret z Kyrusu (biskup a historik) (423–458 n. l.)
Varimadum (445/480 n. l.) odkazuje na 2. Tesalonickým 1:3; 2:8
Mezi kacíři a falešnými spisy
Kacíř Marcion odkazuje na 2. list Tesalonickým podle Tertulliana
Apostolské konstituce (datum nejisté, kolem roku 380 n. l.) odkazují na 2. Tesalonickým 2:8
Kacíř Pelagius (416–418 n. l.)
Donatista Tyconius (po roce 390 n. l.) odkazuje na 2. list Tesalonickým 2:3,8
Pelagiánský kacíř Theodor z Mopsuestie (392–423/429 n. l.) odkazuje na 2. Tesalonickým 2:3
3. Nejstarší dochované rukopisy 2. listu Tesalonickým vykazují drobné rukopisné odchylky, avšak žádné teologicky významné chyby.
str. 30 1. Tesalonickým 4:12–13, 16–17; 5:3, 8–10, 12–18, 25–28; 2. Tesalonickým 1:1–2; 2:1, 9–11 (počátek 3. století)
str. 92 Ef 1:11–13,19–21; 2 Tes 1:4–5,11–12 (kolem roku 300 n. l.) Publikace The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts obsahuje na str. 614 fotografii části str. 92.
Alexandrinus [A] kolem roku 450 n. l.
Vaticanus [B] 325–350 n. l.
Starosyrský (cca 400 n. l.)
Sinaiticus [Si] 340–350 n. l.
Claromontanus [D] 5./6. století
Bohairská koptská [Boh] 3./4. století
Sahidská koptská [Sah] 3./4. století
I Washington, D.C., 5. století
Gotický 493–555 n. l.
Italika [Ital] 4. až 13. století
Latinská Vulgata [Vg] 4. a 5. století
Peshitta syrská [Syr P] 400–450 n. l.
Arménština [Arm] od 5. století
Gruzínština [Geo] od 5. století
Etiopština [Eth] od cca 500 n. l.
Harkleova syrština [Syr H] 616 n. l.
Více informací o raných rukopisech 2. listu Tesalonickým najdete na stránce.