< Biblický dotaz z 2. knihy Paralipomenon

Otázka: Proč jsou v 2. knize Paralipomenon 1:10–11 některé modlitby chvályhodnější než jiné?

Odpověď: Když nad touto otázkou přemýšlím, vzpomínám si na modlitbu jednoho z mých malých dětí z včerejšího večera, které děkovalo Bohu za své hračky Digimon. Šalomounova modlitba byla chvályhodná ze dvou důvodů.

1. Šalomoun se modlil z celého srdce a více mu záleželo na tom, aby dobře sloužil Bohu a vládl lidu, než na vlastním prospěchu.

2. Šalomoun si cení moudrosti více než bohatství a pomsty.

Je v pořádku modlit se k Bohu za cokoli, co máme na srdci, ale naše modlitby jsou chvályhodnější, když naše srdce sdílí Boží starosti.

Otázka: Shromáždil Šalomoun ve 2. Kronice 1:14,17 vozy a jezdce hned po návratu z Gibeonu?

Odpověď: Ne, skutečnost, že verš 14 navazuje přímo na verš 13, neznamená, že je začal shromažďovat okamžitě. Písmo neuvádí, kdy Šalomoun začal hromadit vozy a jezdce, což je v rozporu s tím, co stanovil zákon.

Otázka: Kdy bychom podle 2. Kroniky 2:3–10 měli přijímat peníze a materiální dary od falešných náboženských skupin nebo jiných nekřesťanů pro Boží dílo?

Odpověď: Nejprve se podívejme, co udělal Šalomoun, a poté to, co se naučíme, aplikujme na naše životy. Ve 2. Paralipomenon 2:3–10 poslal Šalomoun dopis pohanskému králi Hiramovi z Týru, aby mu pomohl postavit chrám. Hiram poslal Šalomounovi dopis (buď předtím, nebo poté) v 1. Královské 5:7, z něhož vyplývá, že Hiram uctíval pravého Boha. Poté Šalomoun a Hiram uzavřeli obchodní partnerství. Ještě později Šalomoun vyměnil za Hiramovu pomoc izraelská města a oženil se s fénickou ženou ze Sidonu, která byla jednou z manželek, jež svedly Šalomounovo srdce na scestí. Zde jsou různé „etapy“ toho, co se stalo, aplikované na dnešek.

Na trhu nakupujeme materiál od nekřesťanů za spravedlivou tržní cenu. Když křesťané jdou do obchodu, například do obchodu s potřebami pro kutily, neodcházíme jen proto, že vedení nebo majitelé nemusí být nutně křesťané. Postupem času se může vybudovat vztah důvěry, kdy oni vědí, že se na nás mohou spolehnout, že budeme čestní, a my můžeme důvěřovat jim. To je také v pořádku. Když v obchodě nakupujeme něco pro Boží dílo, nevzniká dojem, že (ať už přímo, nebo nepřímo) schvalujeme jejich náboženské přesvědčení, ani že oni schvalují naše přesvědčení. Pokud není známo, že by zboží bylo kradené, jedná se o prostou obchodní transakci.

Stát se partnerem nevěřících není dobré a je to zakázáno v 2. Korinťanům 6:14–18.

Házet perly sviním je zakázáno v Matoušovi 7:6. Nechat fénické dělníky pracovat uvnitř chrámu nemusí být vhodné.

Mnozí by vás svedli na scestí, a nemáte se podřizovat ani přátelům, ani jiným, kteří by vás svedli z vaší oddanosti Kristu, jak ukazuje 2. Korinťanům 11:3–4.

Na závěr si všimněte, že každý krok představuje pouze postupnou změnu oproti předchozímu kroku. První krok je však v pořádku, zatímco ostatní nikoli.

Otázka: Co je na Hiramově výroku ve 2. Kronice 2:11 podivného ve světle 1. Královské 11:5?

Odpověď: Ve 2. knize Paralipomenon 2:11 Hiram, pohanský král Týru, řekl o Šalomounovi: „Protože Hospodin miluje svůj lid, ustanovil tě nad ním za krále.“ Ve svém stáří však Šalomoun uctíval Aštoret (Ištar, Aštarte), bohyni Sidončanů. Týros a Sidon si byly kulturně velmi blízké. Féničané se prezentovali jako přátelé Izraelitů a toto přátelství využili k tomu, aby odvedli Šalomouna a další od Boha.

Otázka: V jakém smyslu mají někteří dnešní křesťané stejný problém jako v 2. Kron. 2:11 a 1. Král. 11:5?

Odpověď: Někdy nevidíme rozdíl mezi některými našimi přáteli, kteří nám upřímně přejí dobro, a těmi, kteří nám sice přejí dobro, ale domnívají se, že odvrátit nás od Boha znamená přejít nám dobro.

Otázka: Proč nebyl Šalomoun ve 2. Kronice 2:17 potrestán za sčítání cizinců, když David byl potrestán v 1. Kronice 21:7–19?

Odpověď: Davidovo sčítání lidu bylo v Božích očích zlé podle 1. Paralipomenon 21:7. Ačkoli Písmo neuvádí, proč Šalomounovo sčítání lidu nebylo Bohem ani odsouzeno, ani pochváleno, můžeme vidět alespoň dvě vzájemně se doplňující možnosti.

1. Zatímco Davidovo sčítání se týkalo Izraele, Šalomounovo sčítání se týkalo neizraelitů. Šalomounův zjevný účel sčítání, tedy spravedlivé získání dělníků, nebyl motivován pouhou pýchou na velikost jeho království.

2. Stejně jako rodiče někdy zacházejí s starším dítětem jinak než s mladším, i Bůh někdy zachází s různými věřícími odlišně. Šalomoun neměl tušení, že jeho sčítání cizinců bylo špatné (pokud tomu tak bylo), zatímco Davida trápilo svědomí, když nařídil sčítání lidu ve 2. Samuelově 24:10. Římanům 14:23b říká, že „všechno, co nepochází z víry, je hřích“.

Otázka: Proč byly ve 2. Kronice 3:7 na stěnách vyřezané cherubíny, když Exodus 20:4–5 a Deuteronomium 5:8–9 říkají, že si nemají před sebou dělat vyřezané obrazy?

Odpověď: Tyto dva verše nám, vezmeme-li je společně, poskytují vyvážený pohled na vyobrazení. Nemáme se klanět vyobrazením, stavět je mezi Boha a nás, uctívat je ani je ctít. Vyobrazení pro dekorativní umění, dokonce i náboženské umění v chrámu, jsou však v pořádku.

To je v kontrastu s přísným muslimským učením, které zakazuje obrazy, dokonce i portréty lidí v nenáboženském kontextu, aby se předešlo možnosti, že by mohly být uctívány. (Všimněte si, že turečtí muslimové a jiní muslimové často tento tradiční zákaz, který není v Koránu, ignorují.)

To je také v kontrastu s katolickou a většinou pravoslavnou praxí, která spočívá nikoli v uctívání obrazů, ale v jejich ctění. Nevěří, že obrazy jsou Bůh, ani že mají nějakou moc kromě toho, že slouží jako bod soustředění, ale nikdy jsem neslyšel přesvědčivé vysvětlení toho, jak se modlitba k obrazům liší od toho, že by člověk měl před Bohem vyřezaný obraz.

V řecké pravoslavné církvi tomu tak nebylo vždy. V některých obdobích byli proti obrazům. Například byzantský císař Lev III., který vládl v letech 717–741 n. l., je nazýván „ikonoklast“, protože se pokusil vymýtit uctívání ikon v pravoslavné církvi. Brzy po jeho smrti však byly všechny ikony obnoveny.

Otázka: Proč je v 2. Kron. 4,2–4 a 1. Král. 7,23 poměr obvodu k průměru 3,0 namísto hodnoty pí (3,14159)?

Odpověď: Jelikož o tvaru kulatého „moře“ nevíme nic kromě těchto dvou rozměrů, existují tři jednoduchá vysvětlení.

Zaokrouhlení na významné číslice: Předpokládejme, že obvod činil přesně 30,0 loktů. Jelikož rozměry uváděli pouze v celých číslech, jaké číslo by podle Asimova měli použít? Dokonale kulatá nádrž bez okraje by měla průměr 9,55 loktů, což je blíže číslu 10 než jakémukoli jinému číslu.

Okraj: Předpokládejme, že buď vnitřní obvod činil přesně 30,0 loktů, nebo že tloušťka nádrže způsobila, že vnitřní a vnější obvod byly téměř stejné. Průměr zahrnující okraj o šířce 4 palce (0,22535 loktů) by dal poměr přesně 3 ku 1.

Rozšíření: Nic nenaznačuje, že stěny nádrže byly dokonale svislé. Pokud by nádrž měla v horní části velmi mírné rozšíření o 0,75 %, pak by vnější obvod v nejužší části a vnější nebo vnitřní průměr v horní části dávaly poměr přesně 3 ku 1.

Otázka: Bylo v 2. Kronice 5:10 v truhle pouze dvě desky, nebo tam byla také nádoba s manou a Áronova hůl, která vypučela, jak uvádějí Exodus 16:33–34 a Židům 9:4?

Odpověď: Původně byly v truhle všechny tři předměty. Avšak v průběhu staletí, kdy manna a ratolest pravděpodobně podlehly rozkladu a kdy se truhly zmocnili Filištínci a bezbožní Izraelité, zřejmě zůstaly pouze desky. V podstatě stejnou odpověď najdete v knize „Bible Difficulties & Seeming Contradictions“ (Biblické obtíže a zdánlivé rozpory) na str. 160.

Otázka: Jak to, že Bůh podle 2. Kroniky 6:5–6 předtím nevyvolil nikoho, kdo by vládl nad Izraelem, když Izrael měl mnoho soudců?

Odpověď: Soudci byli vůdci volného svazu kmenů. Nebyli to králové, neměli stálou armádu a nevybírali daně. Slovo „vládce“ se zde vztahuje na krále.

Otázka: Jak to, že v 2. Kronice 6:5–6 Bůh před Davidem nevyvolil žádného vládce, když přece vyvolil Saula?

Odpověď: Bůh zpočátku vyvolil Saula, ale poté, co Saul nepočkal, až Samuel přinese oběť, a poté, co Saul neuposlechl pokynů ohledně Amalekitů, Bůh svou volbu odvolal a Saul již nebyl vyvoleným králem.

Dalo by se argumentovat, že „nebyl vybrán“ je něco jiného než „nikdy nebyl vybrán“, ale to míjí podstatu věci. Ať už David ve své modlitbě mluvil přesně, či nikoli, Bible zaznamenává to, co se David modlil. Díky Bohu, že Bůh stále vyslýchá naše modlitby, i když máme nesprávné informace nebo jsme zaujatí.

Otázka: Byl Bůh ve 2. Kronice 6:5–6 potěšen tím, že Izrael má krále, nebo byl nespokojen, jak ukazují 1. Samuelova 8:5–22 a zejména 1. Samuelova 12:17–20?

Odpověď: 1. kniha Samuelova a 2. kniha Paralipomenon uvádějí tyto události v odlišném kontextu. V Samuelově době se motivy Izraelitů nelíbily ani Bohu, ani Samuelovi. Bohu se nelíbilo, že Izraelité chtěli být stejní jako okolní národy.

V jistém smyslu se můžeme s Izraelity ztotožnit. Pravděpodobně považovali svou bezpečnost a jistotu za nejdůležitější. Zřejmě usoudili, že budou v bezpečí, pokud budou mít vždy krále, který je zorganizuje a povede, bez ohledu na to, zda následují Boha, či nikoli. To se jim zdálo stálější než mít soudce, které Bůh ustanovoval pouze tehdy, když ho lid chtěl následovat. Od Šalomounových časů měl lid určitou míru jistoty a neustále se potýkal s problémem uctívání modl.

Dnes se křesťané někdy chtějí spoléhat na programy a lidské vůdce, aby zajistili prosperitu své organizace, bez ohledu na to, zda je Bůh její součástí, či nikoli. Lidé často přirozeně dávají přednost spoléhání se na sebe před spoléháním se na Boha. Když se lidé v církvi nebo organizaci přestanou snažit následovat Boha a nevrátí se k Němu, je pro takovou církev nejlepší, aby zanikla.

Poté, co si lid zvolil krále, zalíbilo se Bohu, aby si vybral Davida za jejich krále. To dává naději dnešním křesťanům. Když se věřící nachází v méně než optimální situaci, může i tak Bohu zalíbit. Například by se křesťan neměl spojovat s nevěřícím sňatkem s nekřesťanem, jak říká 2. Korinťanům 6:14–18. Pokud však křesťan zhřeší tím, že se rozhodne oženit s nevěřícím, může po uzavření manželství potěšit Boha tím, že se nerozvedou se svým manželem či manželkou, jak učí 1. Korinťanům 7:12–14.

Otázka: Proč v 2. Kronice 6:23,30 tak toužil Šalomoun po tom, aby Bůh každému člověku dal podle jeho cest?

Odpověď: Šalomoun si nemyslel, že by někdo byl bezhříšně dokonalý, neboť ve 2. knize Paralipomenon 6:36 řekl, že není nikoho, kdo by nehřešil. Šalomoun spíše žádá Boha, aby potrestal bezbožné a ospravedlnil věc spravedlivých. Pojem „spravedliví“ zde neznamená, že by někdo byl bezhříšně dokonalý, ale spíše označuje lidi, kteří se bojí Boha.

Otázka: Proč ve 2. Kronice 6:36 stojí, že všichni hřeší, když 1. Janův 3:4–6, 1. Janův 3:9 a 1. Janův5:18 říkají, že bychom měli být bez hříchu?

Odpověď: Jan neučil, že lidé jsou bez hříchu, jinak by přece nenapsal 1. Janův 1:8? Řecké slovo je v průběhovém čase. Wuestův Nový zákon překládá 1. Janův 3:9 takto: „Každý, kdo se narodil z Boha, a to s tím výsledkem, že je Božím dítětem, nehřeší zvykem…“. Kniha When Critics Ask na str. 539 to překládá takto: „Kdokoli je zrozen z Boha, neustále nehřeší.“ Geisler a Howe vysvětlují tento rozdíl následovně: „Pokud prase a jehně spadnou do bláta, prase tam chce zůstat, ale jehně se chce dostat ven. Věřící i nevěřící mohou upadnout do stejného hříchu, ale věřící v něm nemůže zůstat a cítit se v něm dobře.“ 2. Kronika6:36 , také říká, že všichni hřeší.

Otázka: Jak Šalomoun ve 2. Kronice 6:38 věděl, že Izraelité mohou být odvedeni do zajetí?

Odpověď: Ačkoli to Šalomoun mohl vědět výhradně díky božskému zjevení, nic nenaznačuje, že tomu tak nutně muselo být. Šalomoun mohl jednoduše číst Deuteronomium 29:28 nebo Leviticus 26:33–35, 43–44.

Otázka: Kdy byl lid v 2. knize Paralipomenon 7 a v 1. knize Královské 8:65–66 propuštěn domů?

Odpověď: Oba tyto popisy se skutečně vztahují k zasvěcení chrámu. 1. Královská 8:65–66 uvádí: celkem 14 dní, poté byl lid propuštěn. 1. Královská 8:2 uvádí, že se to stalo v sedmém měsíci. 2. Paralipomenon 7:9 rovněž uvádí 7 dní a dalších 7 dní. 2. Paralipomenon 7:10 uvádí, že lidé odešli domů 23. dne sedmého měsíce. NIV Study Bible z roku 1985, str. 632, a The Expositor’s Bible Commentary, svazek 4, str. 464, uvádějí, že Izraelité zasvětili chrám od 8. do 14. dne měsíce a Svátek stánků trval od 15. do 22. dne.

Otázka: Co přesně se v 2. Kron. 7:1 myslí pod pojmem „sláva Hospodinova“?

Odpověď: Publikace „735 Baffling Bible Questions Answered“ (Odpovědi na 735 záhadných biblických otázek), str. 136, to vysvětluje jako „odborný teologický termín ve Starém zákoně, který označuje viditelné vniknutí Hospodina do hmotného vesmíru – zjevení Boží přítomnosti.“

Otázka: Postil se Šalomoun ve 2. Kronice 7:8–10, jak to přikazuje Leviticus 16:30?

Odpověď: Šalomoun nebyl dokonalý. 2. Paralipomenon 7:8–10 však ve skutečnosti neukazuje, že by Šalomoun v tomto případě porušil nějaký zákon. Pořádali svátek po dobu sedmi dnů, ale není zde uvedeno, zda se v Den smíření postili, či nikoli.

Otázka: Bude podle 2. Kroniky 7:12 Bůh přebývat v chrámu, nebo Bůh nepřebývá v chrámech postavených lidskýma rukama, jak kázal Štěpán ve Skutcích 7:48?

A: Sám Šalomoun ve 2. knize Paralipomenon 6:18 řekl, že ani nebesa Boha neobsahují. Šalomoun v tom neviděl žádný problém a my bychom ho v tom také neměli vidět. Ve 2. knize Paralipomenon 7:12 Bůh říká: „Vyslyšel jsem tvou modlitbu a vyvolil jsem si toto místo za svůj dům obětí.“ Neříká se tam, že by to bylo místo, kde Bůh přebýval, ani že by Bůh nemohl být nikde jinde. Stejně tak Štěpán uznal svatostánek za Boží svaté místo, avšak ve Skutcích 7:48 tím myslel, že Bůh není omezen pouze na to, aby přebýval ve svatostánku, ani že nebesa byla prázdná, když byl na zemi svatostánek a chrám.

Bůh měl zvláštní místo, které bylo pro něj svaté: nejprve svatostánek (stan setkávání) a poté chrám. Bůh však naplňuje nebesa i zemi. Když nazýváme kostel „Božím domem“, neznamená to, že Bůh nemůže přebývat nikde jinde než v kostele na zemi!

Otázka: Jaký význam má v 2. Kronice 7:14 Boží slib, že uzdraví jejich zemi, pokud se Jeho lid pokoří, bude se modlit a odvrátí se od svých zlých cest?

Odpověď: Boží sliby nemají žádné datum vypršení platnosti. Toto slib platí i dnes. Neříká se tam, že se všichni v zemi musí odvrátit od bezbožnosti, ale že pokud se od bezbožnosti odvrátí jen Boží lid, který je povolán Jeho jménem, Bůh uzdraví celou zemi.

Otázka: Je Boží jméno v Jeruzalémě dodnes, jak uvádí 2. Kronická 7:16?

Odpověď: Boží jméno tam stále je, ale Jeho sláva tam není tak, jak tomu bylo dříve. K pochopení této odpovědi je třeba vzít v úvahu čtyři aspekty.

Boží jméno je tam vždy, a to jak jako místo, kde byla uložena svatá archa, tak jako místo, kde Ježíš zemřel, aby zaplatil trest za naše hříchy.

Boží sláva vstoupila do Šalomounova chrámu, jak uvádí 2. Paralipomenon 7:1–3. Později se však lid stal tak bezbožným, že ještě před judským vyhnanstvím Boží sláva z chrámu odešla, jak uvádí Ezechiel 9:3 a 10. kapitola.

Ježíš vstoupil do chrámu, a protože Ježíš je Boží Syn, vstoupil do chrámu před 2 000 lety sám Bůh. Ježíš přijde do Jeruzaléma znovu, jak je uvedeno ve Zjevení 14 a v dalších verších.

Nový Jeruzalém sestoupí z nebe na novou zemi, jak je uvedeno ve Zjevení 21:1–2. Bůh ve své slávě tam bude navždy přebývat s lidmi.

Otázka: Jaké jsou v 2. Paralipomenon 8:11 příklady duchovních kompromisů, které uvádí Bible?

Odpověď: V Jakubovi 4:17 (BSB) se píše: „Kdokoli tedy ví, co je správné, a přesto to nečiní, dopouští se hříchu.“ Zde jsou příklady kompromisů, které učinili různí lidé.

Nechat někoho jiného, aby udělal vaši práci: Král David učinil kompromis v 1. Královské 2:5 tím, že nepotrestal zločiny Joába a dalších a přenesl tuto zodpovědnost na svého syna Šalomouna.

Svatba kvůli penězům nebo kontaktům: Manželství je dobré, ale nemělo by být nástrojem ani zbraní. Šalomoun se oženil s faraonovou dcerou z politických důvodů (1. Královská 3:1 a 2. Paralipomenon 8:11). Faraon však za vlády Šalomounova syna Rechabeáma napadl Judsko.

Sňatky s nevěřícími: Šalomoun zhřešil tím, že si vzal mnoho žen a oženil se s ženami, s nimiž se neměl oženit (1. Královská 3:1–3; 11:1–8). Král zhřešil tím, že si vzal nevěřící manželky (1. Královská 11:1–2), a podle Deuteronomia 17:17 si král neměl brát mnoho žen. Stejně tak umělecký řemeslník Hiram z Týru, který byl vyslán, aby dohlížel na umělecké práce, byl napůl Týran a napůl Izraelita (2. Paralipomenon 2:13–14).

Hromadění zbraní a bohatství (1. Královská 10:26–29). Izraelští králové si podle Deuteronomia 17:16–17 neměli shromažďovat vozy, koně a velké množství zlata. Zlato Jeruzaléma později přitahovalo cizí útočníky. Když dnes hromadíme zbraně a nadměrné bohatství, v koho vkládáme svou důvěru?

Při rozhodování mezi dvěma prostitutkami v 1. Královské 3:16 prokázal Šalomoun velkou moudrost, když určil, která z žen je matkou dítěte. Tato otázka však měla být bezpředmětná, protože obě měly být za prostituci popraveny.

Šalomoun v 1. Královské 9:11–13 vyměnil izraelská města za pomoc při stavbě chrámu s Týrem. I dnes se někdy stává, že lidé milují věci a využívají lidi, místo aby milovali lidi a využívali věci.

Moudrost nad Bohem: Králové země hledali Šalomounovu moudrost (2. Paralipomenon 9:23). Řekl jim Šalomoun o svém Bohu? O tom se nic neříká, a pokud ano, možná to nebylo příliš zdůrazněno. Kdysi žil jeden křesťanský politik, který na otázku reportéra: „Myslíte si, že Kristus je jedinou cestou do nebe?“ odpověděl: „Kristus je jedinou cestou do nebe – pro mě.“ Když lidé hledají naši moudrost, snažíme se vzdát slávu Bohu, nebo si ji necháváme pro sebe?

Více chrámů: Šalomoun postavil nádherně vypadající chrám jedinému pravému Bohu. Největším zklamáním však bylo, že Šalomoun postavil také další chrámy modlám, jak je uvedeno v 1. Královské 11:5–8. Když věnujeme svůj čas, peníze a životy službě Bohu, budujeme zároveň nějaké chrámy modlám nebo se angažujeme v bezbožných záležitostech?

Otázka: Proč Šalomoun v 2. Kronice 8:11 použil „kompartmentalizované myšlení“?

Odpověď: Rozdělené uvažování znamená, že v jedné oblasti života vycházíte z určitého souboru předpokladů a důvěřujete jedné věci, zatímco v jiné oblasti vycházíte z odlišných a často protichůdných předpokladů a důvěřujete něčemu jinému. Jedním z příkladů je zloděj, který se rozhodne, že krást v neděli je špatné. Dalším příkladem je někdo, kdo potřebuje téměř absolutní důkaz, než se rozhodne uvěřit v nadpřirozeného Boha, ale snadno uvěří v duchy a jiné jevy hnutí New Age. Rozdělené uvažování je jednou z forem pokrytectví. Někdo kdysi řekl, že většina opravdu špatných rozhodnutí má velmi dobré zdůvodnění.

V 1. Královské 9:16 bylo Šalomounovo spojenectví s Egyptem prostřednictvím sňatku s faraonovou dcerou politicky velmi korektní. Šalomoun těžil ze svatebního daru, kterým bylo dobytí filistinského města Gezer Egypťany a jeho předání Šalomounovi (1. Královská 9:16). Stavba paláce pro jeho manželku se v 1. Královské 7:8 a 1. Královské 9:24 jevila jako zcela nevinná, ale důvodem bylo, že jeho manželka nesměla vstupovat do svatých míst. No, pokud to byla pravda, Šalomoune, proč sis vůbec myslel, že Bůh chce, abys si ji vzal?

Otázka: Kdo byla v 2. knize Paralipomenon 9 královna ze Sáby?

Odpověď: Šeba byla prosperující obchodní říše na jihozápadním cípu Arabského poloostrova a v Etiopii. Šalomounovy lodě musely proplouvat mořem, které ovládala.

Otázka: V 2. Kronice 9:21, přivezly Šalomounovy lodě zlato z Tarsisu (ve Španělsku), nebo z jihu z Ofiru, jak uvádí 1. Královská9:28 ?

Odpověď: Obě tvrzení jsou pravdivá. Šalomoun a Hiram měli dvě loďstva. Nezapomeňte, že v té době ještě neexistoval Suezský průplav, takže lodě nemohly plout ze Středozemního moře do Rudého moře. Zlato bylo standardním platidlem a Šalomoun i Hiram měli zisk z obou loďstev.

Otázka: Měl Šalomoun podle 2. Kroniky 9:25 4 000 stájí, nebo 40 000 stájí, jak uvádí 1. Královská4:26 ?

A: Šalomoun měl 4 000 stájí; údaj 40 000 stájí je s největší pravděpodobností chybou opisovače. Kniha *When Critics Ask* na str. 181 poukazuje na to, že jelikož v obou pasážích bylo uvedeno 1 400 válečných vozů, počet 4 000 stájí představuje poměr téměř 3 stáje na jeden válečný vůz, zatímco počet 40 000 stájí dává poměr 28,6 stáje na jeden válečný vůz. Číslo 4 000 tedy představuje mnohem rozumnější poměr. Hebrejské slovo pro číslo 40 je „rybym“ a pro číslo 4 „rbh“, takže by se jednalo o rozdíl pouhých dvou písmen.

Otázka: Proč by si lidé ve 2. Kronice 10:4 a 1. Královské 12:4 stěžovali, pokud se podíleli na Šalomounově bohatství?

Odpověď: Díky všem svým obchodním dohodám se Šalomoun podle 2. Paralipomenon 9:22 a 1. Královské 10:23 stal nesmírně bohatým, bohatším než ostatní králové země. Není tam řečeno, že by se lid stal bohatším, ani že by se království stalo bohatým, pouze že Šalomoun zbohatl. Možná královna ze Sáby zcela nepochopila podstatu věci, když řekla: „Jak požehnaní jsou tvoji muži! Jak požehnaní jsou tito tvoji služebníci, kteří neustále stojí před tebou a naslouchají tvé moudrosti!“ (2. Paralipomenon 9:7 a 1. Královská 10:8). Možná se lidé vůbec necítili požehnáni tím, že sloužili Šalomounovi a naslouchali jeho stále grandióznějším stavebním a obchodním plánům, pokud z toho neměli žádný prospěch. Pro vedoucí je až příliš snadné dojít k závěru, že jejich podřízení existují proto, aby jim sloužili a budovali jejich bohatství, a ne aby se s nimi o něj dělili.

Když máte v podnikání pod sebou lidi, chcete, aby pracovali tak, aby prosperovali vy i vaše organizace. Někteří zaměstnavatelé však vůbec nechápou, proč to tak jejich zaměstnanci nevnímají, nebo proč odcházejí, když sami nehnou ani prstem, aby pomohli svým zaměstnancům prosperovat.

Otázka: Proč si myslíte, že v 2. Kronice 10:5 Rechabeám řekl lidem, aby se vrátili za tři dny?

Odpověď: To ukazuje, že Rechabeám byl přinejmenším do jisté míry inteligentní. Část davu, které na tom tolik nezáleželo, by se po třech dnech rozešla. Rechabeám si navíc nebyl jistý, jak jim odpovědět, a nechtěl jednat ukvapeně. Rechabeám měl pravděpodobně protichůdné touhy; chtěl si zachovat jejich přízeň, ale zároveň z nich chtěl vytěžit co nejvíce. Jsou vládní úředníci tu proto, aby sloužili lidem, nebo jsou lidé tu proto, aby sloužili vládním úředníkům? Rechabeám měl v tom alespoň jasno; platilo to druhé.

Když se podíváte na vládní úředníky nebo představitele náboženských organizací dnes, mají tito vedoucí postoj, že jsou tu proto, aby sloužili lidem, nebo „panují nad těmi, kteří jim byli svěřeni“ (1. Petr 5:3)?

Otázka: Jaké druhy poradců by dnes, podle 2. Kroniky 10,6–7, mohly dávat dobré rady, ale jsou často přehlíženy?

Odpověď: Jak ukazuje tento úryvek, lidé, ponecháni sami sobě, často přehlížejí rady poradců, když s nimi nesouhlasí. Není to tak, že by nesouhlasili proto, že by považovali radu za špatnou; spíše nesouhlasí, protože ji nechtějí slyšet. Pokud nedokážete rozlišit mezi nesouhlasem z toho, že něco nechcete slyšet, a nesouhlasem z toho, že je to pravděpodobně nesprávné, pak ve vás již klíčí velká pošetilost.

Za druhé, lidé často rady a rádce odmítají bez dalšího, protože ti nemají autoritativní postavení, protože ani sami rádci nejsou dokonalí, protože všichni ostatní to dělají jinak, nebo protože předtím, než uslyšeli moudrou radu, zaslechli jinou radu a uvěřili jí. To jsou logické klamy, které musíme rozpoznat a ujistit se, že se jich sami nedopouštíme.

Otázka: Řekli poradci v 2. Kron. 10:7 Rehabeámovi, aby řekl: „Buď k těmto lidem laskavý a vyhovuj jim,“ nebo „Buď těmto lidem služebníkem a služ jim,“ jak uvádí 1. Král. 12:7?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zvážit čtyři body.

Parafráze: V hebrejštině nebyly uvozovky a pravděpodobně jsou obě věty parafrázemi.

Časové zařazení: Kniha Letopisů byla napsána mnohem později než Kniha králů a kromě drobných změn ve významu je z 2. knihy Letopisů jasnější, že Rehabeámovi nedoporučovali, aby se vzdal trůnu.

Na druhou stranu obě přesné fráze mohly být proneseny jedním nebo více rádci. Když jeden rádce řekl jednu věc, druhý se přidal s podobným názorem.

Důležitý je obsah: V těchto verších je pro nás poučení. Bible nám zachovala obsah a význam těchto slov, nikoli přesná slova.

Otázka: Jakým poradcům by se dnes dalo důvěřovat, i když často dávají špatné rady, jak je uvedeno v 2. Kronice 10:8–12?

Odpověď: Pokud poradce nedokáže vidět ani základní věci, které by měly být moudrému člověku zřejmé, pokud má špatnou bilanci (pokud jste si dali tu práci to ověřit), nebo pokud víte, že má skryté pohnutky (nebo provize, či hrozbu ztráty zaměstnání) pro to, aby vám dal konkrétní radu, někteří lidé by mu i tak naslouchali, pokud by říkal to, co chtějí slyšet. V takovém případě ve skutečnosti nechtějí radu od poradce. Spíše chtějí pouze legitimizovat a potvrdit ostatním rozhodnutí, ke kterému již sami dospěli.

A konečně někteří lidé si myslí, že i když je někdo nečestný, lze mu věřit, dokud si nevšimli, že se k nim chová nečestně – zatím. V Indii byl jeden politik, který šel do vězení za korupci. Poté, co se dostal ven, znovu kandidoval do úřadu a vyhrál. Demokracie neznamená, že dostanete dobrou vládu; spíše (za předpokladu, že se hlasy počítají poctivě) to znamená pouze to, že dostanete vládu, kterou si voliči zaslouží.

Jak Rehabeám, tak i jeho mladí rádci zřejmě neměli ponětí o síle citů deseti severních kmenů. Dnes, pokud se někdo přestane dostatečně dlouho zajímat o ostatní lidi, nakonec nebude schopen rozpoznat, jak se ostatní cítí.

Otázka: Jaké jsou v 2. knize Paralipomenon 10:11 příklady toho, že se někdo rozhodl určitým způsobem pouze proto, aby ukázal, jak je tvrdý?

Odpověď: Rehabeám nemusel na jejich žádost reagovat tak urážlivě. Mohl říci: „Uvědomuji si, že realizace všech těchto stavebních projektů může být náročná, ale chci, abyste pochopili, že je to na určitou dobu nezbytné pro posílení naší obrany“, nebo něco podobného. Rechabeám se však v tomto případě snažil „vládnout zastrašováním“. Nezajímalo ho, aby jim ukázal, že mu na nich záleží, ani že by je chápal. Rechabeámovi nezáleželo na tom, aby pochopili dobrý důvod (pokud nějaký existoval) pro všechny ty stavby. Rechabeámovi šlo pouze o to, aby ukázal, jak je tvrdý, a že možná díky většímu množství staveb nebude považován za někoho, kdo stojí ve stínu svého otce.

Mimochodem, „škorpióni“ ve 2. knize Paralipomenon 10:11 nebyli doslovní škorpióni, ale obzvláště brutální druh biče s ostrými kovovými úlomky. Je to ten druh metafory, kterou chcete použít k diktátorskému zastrašování lidí, o které byste se měli starat a vést je jako stádo?

I dnes mohou lidé z podobných důvodů rozpoutávat války nebo odmítat je ukončit. Bojující voják by si měl položit otázku: „Za koho bojuji?“ Je to skutečně prospěšné pro lidi v zemi, proti které bojuji, a domnívám se, že když je porazím, výsledkem budou lidé, kteří mě budou milovat a budou chtít sloužit v mé armádě? Věřil bych jim? Nebo bojuji za lidi své vlastní země – byli by na tom bez této války opravdu hůře, než jsou nyní, když umírají v boji při invazi do jiné země? Pokud to není ani jedno, proč tedy bojuji, ledaže by to bylo jen kvůli mé vlastní pýše a nenávisti k přiznání, že se mohu mýlit?

Pokud provedete investici a ta začíná přinášet ztráty, možná kvůli okolnostem, které jste nepředvídali, máte tendenci v ní setrvat za každou cenu, protože odstoupení by znamenalo přiznání, že jste se mýlili? Do jaké míry by mělo vaše ego ovlivňovat vaše investiční rozhodnutí? Do jaké míry by mělo vaše ego ovlivňovat jakékoli vaše rozhodnutí?

Otázka: Kdy, pokud vůbec, byste měli někoho urážet, jak je uvedeno ve 2. knize Paralipomenon 10:11?

Odpověď: Můžete tak učinit, pokud chcete spálit mosty, zničit vztahy a nadělat si nepřátele. Pokud však tyto věci nechcete, je to opravdu výjimečná situace, kdy byste měli někoho urážet. Pokud můžete říct něco vtipného pouze za cenu ohrožení vztahu, měli byste se rozhodnout nebýt vtipní.

Otázka: Porušuje rozdělení Izraele v 2. Kronice 11:2 Boží slib daný Šalomounovi v 2. Kronice 7:18?

Odpověď: Ne. I když by se dalo uvažovat o Judsku jako o části sjednoceného izraelského království, pro odpověď to není relevantní. Odpověď spočívá v podmíněném výroku v předchozím verši, 2. Paralipomenon7:17 , který zní: „budeš-li před mnou chodit, jako chodil tvůj otec David…“ (BSB). Některá Boží požehnání a sliby jsou podmíněna naší poslušností.

Otázka: Měl Rechabeám v 2. Paralipomenon 11:18 právo oženit se se dvěma svými sestřenicemi?

Odpověď: Bylo to povoleno. Leviticus 20 nás učí o omezeních týkajících se sňatků v rodině, a ačkoli si Rehoboám nemohl vzít tetu, bylo v pořádku vzít si sestřenici ze strany stejného dědečka.

Otázka: Byla v 2. Kronice 11:20 Abijášova matka Maaka dcerou Absaloma, nebo dcerou Uriela z Gibeje, jak uvádí 2. Kronika 13:2?

Odpověď: Ačkoli 2. kniha Paralipomenon11:20 výslovně neuvádí, že tento Absalom byl tím samým synem Davida, s největší pravděpodobností se jednalo o tutéž osobu.

Hebrejské slovo pro „dcera“, bat, může znamenat „potomek“, a Maaka mohla být Absalomovou vnučkou. Genesis 46:15 je příkladem, kde výraz „synové Leiny“ označuje potomky Leiny. Existují přinejmenším tři možné varianty.

Absalom -> Uriel -> Maaka Absalom měl syna Uriela, který žil v Gibei a měl dceru Maaku.

Uriel -> dcera + Absalom -> Maaka Uriel, který žil v Gibei, měl dceru, která se provdala za Absaloma. Měli dceru jménem Maaka.

Absalom -> dcera + Uriel -> Maaka Absalom měl dceru, která se provdala za Uriela, který žil v Gibei, a měli dceru jménem Maaka.

Otázka: Co se zde v 2. Kronice 11:21 dozvídáme o Rechabeámovi?

Odpověď: Rechabeám se nepoučil z chyb svého otce, protože měl 18 žen a 60 konkubín. V Deuteronomiu17:17 se píše, že král nesmí mít mnoho žen, ale Rechabeám se zřejmě příliš nezajímal o dodržování zákona.

Otázka: Kdo byli Sukité ve 2. Kronice 12:3?

Odpověď: O tomto kmeni toho moc nevíme, kromě toho, že Sukité byli pravděpodobně ti samí lidé, které Egypťané nazývali Tjuku nebo Tjukten. Byli to lehce vyzbrojení zvědové. Ačkoli skeptický Asimovův průvodce Biblí (str. 418) spekuluje, že by to mohli být lidé ze Sukkotu, původního egyptského města v deltě Nilu, je to pravděpodobně nesprávné. Jsou zmíněni také v egyptských spisech.

Otázka: Zveličuje 2. Paralipomenon 12:3 výrazně velikost faraonovy armády?

Odpověď: Ne. Nic nenasvědčuje tomu, že by počet vojáků z celého Egypta, Libye a severního Súdánu, ani počet 1 200 válečných vozů, 60 000 jezdců a nespočetné pěchoty byl přehnaný.

Otázka: Co z archeologického hlediska víme o Šišakovi, egyptském faraonovi, o kterém se píše ve 2. knize Paralipomenon 12:5,9?

Odpověď: Známý také jako Šešonk I., byl ve skutečnosti Libyjec, který se vzbouřil a v Egyptě založil 22. dynastii. Seznam 156 měst, která v Palestině dobyl, je vyryt na jižní vnější stěně jeho chrámu Amona v Thébách. Šišak byl politický oportunista. Oženil svého syna s dcerou posledního krále 21. dynastie. Když Jeroboám uprchl před Šalomounem, Šišak mu poskytl útočiště. Jakmile se však Jeroboám stal králem na severu, Šišak vyplenil jak Izrael, tak Judsko. Podle Wycliffe Bible Dictionary, str. 1581–1582, a zejména podle The New International Dictionary of the Bible, str. 938–939, mezi těchto 156 měst patřily Adoraim, Ajalon, Bet-Horon, Bet-Šan, Gibeon, Megiddo, Šekem, Šunem, Soko, Taanach a neznámé místo zvané „pole Abrahama“.

Otázka: Měl Šalomoun v 2. Kronice 12:13 pravdu, když si vzal Ammonitku?

Odpověď: Ne, Šalomoun zhřešil. Později Šalomoun postavil chrám hlavnímu amonitskému bohu Milkomovi (1. Královská 11:1, 5, 7, 33).

Otázka: Proč Bůh v 2. Kron. 12:15; 13:3 dopustil neustálé války mezi Judou a Izraelem, když je mohl zastavit nebo zabránit rozdělení království?

Odpověď: Tato otázka předpokládá, že Bůh má nějakou povinnost prosazovat mír mezi lidmi, kteří Mu nebyli poslušní. Chtěli bojovat o nadvládu, a dokud nechtěli, aby Bůh vládl nad jejich životy, nikdy by se nedostali pod správnou moc.

Otázka: Jaké příklady nesmyslných válek z nedávné historie, ve kterých byste neměli bojovat na žádné ze stran, najdeme ve 2. Kronice 12:15; 13:2 a 1. Královské 14:30; 15:6?

Odpověď: Obvykle, když proti sobě bojují dva vládci, kteří se zdají být téměř stejně zlí, nemá smysl bojovat na žádné ze stran. Pokud se nacházíte v zemi, kde je tomu tak, je lepší najít si na druhé straně lidi, kteří usilují o mír, abyste se mohli navzájem chránit. Nejprve uvedu své osobní názory na války, které měly velmi jasné morální aspekty, a poté na války, v nichž bylo zbytečné umírat na kterékoli straně.

Války s jasnými morálními otázkami:

„Neválka“ známá jako „Stezka slz“ kmene Čerokíů: Ačkoli mnoho Čerokíů bojovalo po boku Andrewa Jacksona proti kmeni Creeků ve válce z roku 1812, prezident Jackson prosadil jejich přesídlení do Oklahomy. V případu Worcester v. Georgia (1832) Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch Čerokíů, ale Jackson odmítl toto rozhodnutí vykonat. Na základě sporné smlouvy z New Echoty (1835) americká vláda v letech 1838–1839 za prezidenta Van Burena násilně přesídlila Čerokíje do Oklahomy. Křesťané měli zastat se utlačovaných Čerokíjů, nikoli zbraněmi, ale mírovými prostředky – zákony, soudními spory a politickým procesem. Odhadem 4 000 Čerokíjů zahynulo během nuceného pochodu.

Americká občanská válka (1861–1865) – Otázka, zda má být jeden národ, či dva, nebyla morální otázkou, ale nekřesťanské a dehumanizující zacházení se 4 miliony černých otroků morální otázkou bylo. Zahynulo přibližně půl milionu lidí.

Opiové války v Číně (1839–1842 a 1856–1860). Křesťané se měli aktivně angažovat na čínské straně, nikoli na straně Britů. Více zbraní by proti britským dělovým člunům nepomohlo. Místo toho mělo veřejné mínění v Anglii zahanbit Brity za to, že vnucovali dovoz opia do Číny, což vedlo k více než 2 milionům čínských opiových závislých.

Druhá světová válka – To, zda byla většina Evropy sjednocena, například za vlády Karla Velikého nebo Napoleona, nebylo morální otázkou. Masové vyvražďování Židů v Evropě a brutalita vůči Číňanům byly morálními otázkami.

Bosenská válka – Náboženství jednotlivých stran zde nebylo podstatné. Srbové prováděli „etnické čistky“ na bosenských muslimech, bosenský muži byli masakrováni a jejich ženy znásilňovány. Byla to složitá situace, protože ani Bosňané nebyli zcela nevinní. Domnívám se však, že řešením nebylo ani tak vstoupit do konfliktu na straně Bosňanů, jako spíše na straně míru a příměří.

Válka v jižním Súdánu – Náboženství obou stran zde není podstatné a ani to, zda by celou zemi vládl mírový muslimský režim (což Súdán není), by zde nebylo podstatné. Porušování lidských práv muslimskou vládou, spočívající v masakrování mužů v celých vesnicích a prodávání žen a dětí do otroctví, je činí přinejmenším stejně špatnými jako Srby v Evropě. Amerika se však v této věci chová poněkud pokrytecky, jelikož Jesse Jackson, Louis Farrakhan a řada prominentních černošských vůdců v Americe zjevně přivírají oči nad dnešním otroctvím černochů.

Boj proti rebelům ze Světlé stezky v Peru 1980–: Tito maoisté využívali peníze z obchodu s drogami a byli namířeni proti mírumilovným lidem, včetně křesťanských misionářů.

Sovětsko-polská „ne-válka“: Poláci chtěli nezávislost na SSSR a dosáhli ji bez krveprolití. Boj zde nebyl na místě, ale „solidarita“ s Poláky byla v pořádku.

Apartheid v Jižní Africe (ne-válka): Mnoho křesťanů se proti apartheidu postavilo a používalo k tomu mírové prostředky.

A existují i další příklady.

Války bez jasných morálních otázek:

Stejně jako se dobrý král Jóšij neměl zaplétat do války mezi Egyptem a Asýrií, i zde uvádíme několik významných válek, v nichž bylo plýtváním energie a krve stát na kterékoli straně.

Španělsko-americká válka z roku 1898 byla okázalým předváděním americké síly, které začalo vyhozením americké lodi do vzduchu z neznámé a neprokázané příčiny.

Válka Trojité aliance (1864–1870) byla obzvláště krvavou válkou, která proběhla přibližně ve stejné době jako americká občanská válka. Paraguay bojovala proti Argentině, Brazílii a Uruguayi a zemřelo několik set tisíc lidí, včetně možná poloviny nebo více paraguayského obyvatelstva.

Íránsko-irácká válka v letech 1980–1988 si vyžádala asi 1,55 milionu obětí. Jediným výsledkem této války nakonec bylo prohloubení chudoby a snížení počtu obyvatel v obou zemích.

V občanské válce v Tádžikistánu vedou muslimové zuřivý boj s jinými muslimy o kontrolu nad tímto novým státem.

Otázka: Spoléhal se Abijáš ve 2. knize Paralipomenon 13 na Hospodina, nebo byl Abijáš zlý, jak uvádí 1. kniha Královská 15:3?

A: V různých obdobích platilo obojí. Abijáš byl zlý, ale v tomto konkrétním případě se král rozhodl spolehnout se na Hospodina.

Q: Jak mohl král Abijáš ve 2. Kronice 13:3–4 stát na hoře Zemaraim a promlouvat k 1,2 milionu vojáků?

A: Abijáš pronesl poselství určené všem, a ačkoli se hlas z hory nese daleko, není nutné, aby ho každý voják slyšel přímo. Ti, kteří ho slyšeli, ho mohli předat ostatním.

Otázka: Co je to „smlouva soli“ ve 2. Kronice 13:5?

Odpověď: O tom se zmiňuje 3. Mojžíšova 2:13 a 4. Mojžíšova 18:19. Všechny oběti Bohu byly pokropeny solí jako symbol Boží smlouvy. Bůh uzavřel smlouvy s Davidem a Šalomounem v 1. Paralipomenon17:13 –14 a 2. Paralipomenon 7:17–22.

Otázka: Kdo byli v 2. Paralipomenon 13:7 ti „bezcenný a ničemní lidé“ (doslova „synové Belialovi“)?

Odpověď: Tento hebrejský idiom znamenal „bezcenné lidi“. Termín „Belial“ se také používá v 1. knize Samuelově 1:16;2:12 ;10:27 ; 25:17,25 a 1. knize Samuelově 30:22.

Otázka: Kdo byl prorok Iddo ve 2. Paralipomenon 13:22?

Odpověď: Podle knihy „1001 Bible Questions Answered“ (str. 372) tradice tvrdí, že Iddo byl prorokem, který v 1. Královské 13 odsoudil Jeroboámovo tele. Autor knihy Zachariáš byl synem Berechiáše, který byl synem (nebo potomkem) Idda. Tento Iddo mohl být předkem Zachariáše.

Otázka: Odstranil judský král Asa v 2. Kronice 14:3–4 cizí oltáře a výšiny v Judsku, nebo nebyly výšiny odstraněny, jak uvádí 1. Královská 15:14 a 2. Kronika 15:17?

Odpověď: Obě tvrzení jsou pravdivá. Na počátku své vlády zničil všechna výšinná obětoviště v Judsku, ale na konci své vlády nebyla v Izraeli zničena všechna výšinná obětoviště, včetně těch, která byla znovu postavena. Pokud nedojde ke změně v srdcích lidu, problém se zničením výšinných obětovišť spočívá v tom, že se znovu staví. Výšinné obětoviště bylo velmi jednoduché na stavbu a dalo se rychle znovu postavit.

Na počátku svého panování odstranil Ása v Judsku všechny cizí oltáře a výšiny. Jak 2. Paralipomenon 14:3–4, tak 1. Královská15:12 , ukazují, že postupoval velmi důkladně.

Zůstaly odstraněny? Ne, protože ještě před 15. rokem své vlády musel odstranit modly nejen z Benjamína a Efraimu, ale text znovu zmiňuje i Judsko.

Zůstaly odstraněny? Ne, protože někdy před 35. rokem jeho vlády vyrobila jeho vlastní babička Maaka v 2. Paralipomenon15:16 sloup Ašery. Za to ji sesadil.

2. Kronika15:17 neuvádí, zda všechna výšinná místa v Judsku zůstala odstraněna, ale říká, že nebyla odstraněna ze všech částí Izraele. Asa sice neovládal celý Izrael, ale pravděpodobně se to týkalo území Benjamína a Efraima, která Asa ovládal.

Z toho plyne poučení pro křesťany. Pokud s Boží milostí přemůžeme modlu ve svém životě, ještě není vyhráno. Později, na jiném místě, musíme zůstat bdělí, aby se ta modla znovu nevrátila.

Otázka: Proč nebyly v Izraeli odstraněny všechny výšiny, jak je uvedeno v 2. Kron. 14:3–4,15:17 a 1. Král. 15:14?

Odpověď: Existují čtyři možné důvody a skutečná odpověď může být jejich kombinací.

a) Asa neovládal celý Izrael, pouze Judsko a část Izraele. Možná Bůh zamýšlel, aby porazil izraelského krále Baášu, ale výšiny v Izraeli nebyly odstraněny, protože neměl vládu nad většinu Izraele.

b) Trvalo desítky let, než se Asovi [údajně] podařilo udržet všechna výšinná obětní místa odstraněná z Judy, ale v té části Izraele, kterou okupoval, výšinná obětní místa zůstala, protože nad ní neměl dostatečně dlouhou dobu kontrolu.

c) Na počátku svého panování se zbavil všech výšin v Judsku, ale ty se znovu vkradly, a to nejen v Izraeli, ale [údajně] i v Judsku.

d) Na počátku svého života následoval Boha z celého srdce, ale poté, co se spoléhal na vlastní síly při porážce Baášy, uvěznil Božího proroka a neporadil se s Bohem, když onemocněly jeho nohy, přestal bránit opětovné stavbě výšin.

Otázka: Jaký je sled událostí v Asově životě podle 2. Kroniky 14:2–16:14 a 1. Královské 15:11–24?

Odpověď: Zde je kombinovaný přehled událostí z obou knih.

2. Paralipomenon 14:2 a 1. Královská 15:11 Asa činil to, co bylo správné v očích Hospodinových.

2. Paralipomenon 14:3–5 a 1. Královská 15:12 Král Asa vyhnal mužské „služebníky“ svatyní a zbavil se všech modl, které vyrobil jeho otec. 2. Paralipomenon 14:3–4 uvádí, že Asa rozbil cizí oltáře a výšiny, rozbil posvátné kameny a porazil Ašerovy sloupy. Verš 5 uvádí, že k tomu došlo ve všech městech Judska. Někteří se domnívají, že zničil pouze výšiny falešných bohů, nikoli výšiny pravého Boha. K tomu mohlo dojít na počátku jeho vlády. Alternativně by se mohlo jednat o shrnutí Asova života a k tomuto činu došlo ve skutečnosti ve 2. Paralipomenon 15:8. Ani jedna z těchto alternativ však neovlivňuje odpověď na předchozí otázku.

2. Paralipomenon 14:6–8 V Judsku panoval mír, ale Ása také opevnil zemi.

2. Paralipomenon 14:9–15 Zerah, Kušita, vpadl do Judska, ale Asa volal k Bohu a Kušité byli poraženi.

2. Paralipomenon 15:1–8 Asa poslechl proroka Azariáše a odstranil modly z Judska, Benjamínska a z měst v Izraeli, která dobyl.

2. Paralipomenon 15:9–10 Mnoho lidí opustilo Izrael a usadilo se v Judsku. Asa je všechny shromáždil ve třetím měsíci patnáctého roku svého panování.

2. Paralipomenon 15:15–17a a 1. Královská 15:13–14 Asa sesadil svou babičku Maachu za to, že vyrobila Ašerův sloup, ale nevykořenil výšiny z Izraele.

2. Paralipomenon 15:17b, 19 a 1. Královská 15:14 Asa byl po celý svůj život oddaný Hospodinu. 2. Paralipomenon 15:19 uvádí, že až do jeho 35. roku vlády nedošlo k žádné válce.

2. Paralipomenon 15:18 a 1. Královská 15:15 Asa přinesl do chrámu všechno stříbro, zlato a předměty, které zasvětil jeho otec.

1. Královská 15:16 Mezi Asou a Baášou zuřila válka po celou dobu jejich vlády.

2. Paralipomenon 16:1–6 a 1. Královská 15:17–22 Ve 36. roce vtrhl izraelský král Baša do Judska. Asa se spoléhal na své vlastní prostředky, aby zaplatil Aramejcům za útok na Izrael. Ti tak učinili a Asa města znovu dobyl.

2. Paralipomenon 16:7–10 Prorok Hanani pokáral Ásu a Ása ho uvěznil. Ása také krutě utlačoval část lidu.

2. Kroniky 16:11–13 a 1. Královská 15:23b Ve svém 39. roce onemocněl Ása na nohy a hledal pomoc pouze u lékařů, nikoli u Hospodina.

2. Kroniky16:13 Ve 41. roce Asa zemřel.

2. Paralipomenon16:14 a 1. Královská 15:24a Pohřbili ho v hrobce, kterou si sám připravil v Jeruzalémě. Asa byl pohřben u svých otců.

Otázka: Bylo podle 2. Kroniky 14:5–6 v Asově království klid, nebo mezi Asou a Baášou po celou dobu jejich života zuřila válka, jak uvádí 1. Královská15:16 ?

Odpověď: 2. Paralipomenon 14:5-6 ukazuje, že za vlády Ásy panoval klid až do 2. Paralipomenon 16:1, v 36. roce Ásovy vlády, kdy Baša zaútočil na Judsko. Od té chvíle panovala válka.

Otázka: Proč by v 2. Paralipomenon 14:9–12 Kušita („Etiopan“) napadl Judsko?

Odpověď: Kuš byla země na jih od Egypta, v oblasti dnešního severního Súdánu, nikoli na území dnešní Etiopie. Egyptská kušitská dynastie (dvacátá pátá dynastie) vládla až asi o 150 let později, takže Zerach byl pravděpodobně buď kušitský velitel sloužící libyjským faraonům dvacáté druhé dynastie (možná Osorkon I., Šišakův nástupce), nebo vůdcem kušitských osadníků žijících poblíž Geraru, jižně od Judska (2. Paralipomenon 14:13–15).

Otázka: Jak je možné, že se v 2. Kron. 14:9–12 zmiňuje armáda o síle jednoho milionu mužů?

Odpověď: Hebrejský výraz zde doslovně znamená „tisíce na tisíce“, což může jednoduše znamenat obrovskou armádu. Egypt a Súdán mohly mít populaci4 to 5 ních milionů lidí, což nestačí na milionovou armádu.

Otázka: Proč se ve 2. Paralipomenon 15:13 rozhodli zabít všechny Židy, kteří nechtěli hledat Boha?

Odpověď: Vládl jim teokratický monarchický režim. Modlářství je tak závažný hřích, že podle Deuteronomia 13 a 17:2–7 měli modláře popravit.

Otázka: Byla v 2. Kronice 15:16 královna matka Maaka zabita za to, že vyrobila modlu?

Odpověď: To se tam nepíše. Píše se tam, že byla sesazena z funkce královny matky. Není tam uvedeno, zda své rozhodnutí uskutečnili a zabili ji.

Otázka: Bojoval Baša proti Judsku v 36. roce vlády Ásy, jak uvádí 2. Kronická 16:1, nebo se Bašův syn Elá stal králem v 26. roce vlády Ásy, jak uvádí 1. Královská 16:8?

Odpověď: Nejprve zde uvádíme chronologii příslušných králů.

909–868 př. n. l. Asa z Judska začal vládnout ve 20. roce vlády Jeroboáma a vládl 41 let (1. Královská 15:9–10)

909–886 př. n. l. Izraelský král Baša vládl 24 let (1. Královská 15:33)

886–885 př. n. l. Izraelský král Ela, syn Baášy, nastoupil na trůn v 26. roce vlády Ásy (1. Královská 16:8)

Nebyl to 36. rok vlády Ásy, protože ve 2. Paralipomenon 16:5 stále vládl Baáša, Elahův otec. Křesťané mají dvě odpovědi.

Chyba opisovače: Pravděpodobně by se mělo jednat o 16. rok vlády Ásy. Stejně tak by v 2. Paralipomenon 15:19 mělo být uvedeno „15“, nikoli „35“.

Počítání od jiného počátku: Místo chyby opisovače se někteří domnívají, že 36. rok se počítal od rozdělení království. Rehabeám vládl 17 let a Abijáš 3 roky, takže by se jednalo o 16. rok vlády Ásy. Hebrejské slovo pro „vládu“ může také znamenat „království“.

V hebrejském číselném zápisu se písmeno jod (10) a písmeno lamed (30) liší pouze dvěma malými tahy v horní části.

Otázka: Proč se v 2. Kronice 16:4–17 tak náhle změnil Asův postoj?

Odpověď: Asa byl prvním králem, který uvěznil proroka. Jedinou událostí, kterou Písmo zmiňuje, je ta, kdy Baša z Izraele vytáhl proti Judsku. Možná si Asa myslel, že dokud bude poslouchat Boha, Judsko nikdy nebude napadeno, natožpak svými bratry, Izraelity. Když Bůh nesplnil Asovy podmínky, Asova poslušnost se vypařila. Požadujeme dnes vědomě či nevědomě, aby Bůh splnil určité podmínky, abychom byli poslušní? Pokud ano, vyprchá naše poslušnost, když nás Bůh zkouší tím, že nesplní naše očekávání?

Bůh chce, aby ho lidé milovali a sloužili mu bezpodmínečně, tak jako to činil Abraham.

Otázka: Učí 2. Kronická16:12 , že Asa zemřel, protože hledal pomoc u lékařů místo u Boha, jak učí falešné náboženství „Křesťanská věda“?

Odpověď: Ne. Evangelista Lukáš byl lékař a neexistuje žádné pokárání za to, že člověk hledá pomoc u lékařů a v lécích. Koneckonců i Izaiáš řekl králi Ezechiášovi, aby použil obklad z fíků jako lék, když byl Ezechiáš na pokraji smrti.

2. Kronika 16:12 spíše učí, že Asa se radil s lékaři místo s Hospodinem, což znamená, že se nemodlil k Bohu, ale spoléhal se pouze na lékaře.

Otázka: Je v 2. Paralipomenon 16:12 nemoc trestem za hřích?

Odpověď: Ano, ne, ano, ano a ano, pokud to správně pochopíme.

Od pádu je skutečnost, že každý musí žít s nemocí, důsledkem pádu člověka. Věděli jste, že kromě infekčních nemocí existuje u lidí nejméně 2 000 geneticky dědičných nemocí a stavů? I svět byl podroben marnosti, když člověk zhřešil (Římanům 8:20–22).

Ježíš však ukázal, že věci jako slepota, útlak a přírodní katastrofy, které postihují jednotlivce, nejsou způsobeny vlastním hříchem dané osoby ani tím, že by byla horším hříšníkem než ostatní.

V určité kultuře je někdy rozšířené výskyt nemoci přirozeným důsledkem rozšířeného hříchu. Například AIDS a pohlavně přenosné nemoci se v jihovýchodní Asii a ve velké části Afriky šíří jako epidemie. Podle jednoho odhadu zemře na AIDS 15 % všech dospělých v Jižní Africe.

Svět (zatím) není spravedlivý: Někdy konkrétní člověk trpí nemocí kvůli konkrétnímu hříchu někoho jiného. Řada lidí zemřela na AIDS v důsledku krevních transfuzí, nikoli kvůli nemorální sexuální aktivitě.

To vše řečeno, někdy se Bůh rozhodne postihnout konkrétního člověka nemocí jako zvláštní trest za hřích, tak jako byl Elymas na čas postižen slepotou za to, že se postavil proti Pavlovi. Nejenže byl Asa postižen v 2. knize Paralipomenon16:12 , ale Herodes byl postižen střevní chorobou (Skutky12:23 ), Miriam byla postižena malomocenstvím (Numeri 12), Jehoram byl postižen nevyléčitelnou střevní chorobou (2. kniha Paralipomenon21:18 –19) a Uziáš onemocněl malomocenstvím v 2. knize Paralipomenon 26:19.

Otázka: Proč se Asa v 2. Paralipomenon 16:12–14 nemodlil k Bohu o uzdravení?

Odpověď: Asa byl pokárán v 2. Paralipomenon 16:7–10. Asa neprojevil pokání a možná se mylně domníval, že udělal tolik špatného, že už nemá smysl činit pokání a prosit Boha o uzdravení. Nicméně dokud dýcháte, nikdy není pozdě činit pokání a obrátit se k Bohu. Neexistuje žádná záruka, že Bůh fyzicky uzdraví, ale Bůh má radost z toho, že prokazuje milosrdenství, proto neváhejte upřímně činit pokání a prosit o Jeho milosrdenství a milost.

Doplňující odpověď najdete v knize „735 Baffling Bible Questions Answered“ (Odpovědi na 735 záhadných biblických otázek), str. 137.

Otázka: Proč se dnešní křesťané v 2. knize Paralipomenon 16:12–14 někdy zapomínají modlit k Bohu o to, o čem víme, že to potřebujeme?

Odpověď: Ačkoli někteří tak možná činí ze stejného důvodu jako Ása, častěji na to křesťané prostě zapomínají, protože jsou příliš zaneprázdněni na to, aby rozvíjeli svůj modlitební život.

Otázka: Jak to, že měl Jošafat podle 2. Kroniky 17:14–18 tak velkou armádu čítající 1,16 milionu mužů?

Odpověď: Nejsme si jisti, jaký počet je zde míněn. „200 000“ atd. může znamenat 200 jednotek místo 200 000. Kniha 2. Paralipomenon navíc obsahuje relativně vysoký počet opisovacích chyb. V podstatě stejnou odpověď najdete v The NIV Study Bible z roku 1985 na str. 642.

Otázka: Kdo byl Zachariáš ve 2. Kronice 17:7?

Odpověď: Jedná se o dobu před vyhnanstvím, takže tento Zachariáš žil mnohem dříve než Zachariáš, syn Berechiášův, který napsal knihu Zachariáš.

Otázka: Proč Achab v 2. Kron. 18:14–16 zde pokáral Micheáše?

Odpověď: Achab řekl, že Micheáše nenávidí, protože Micheáš o králi Achabovi vždy mluvil špatně (2. Paralipomenon 18:7). Micheáš dal odpověď, kterou všichni chtěli slyšet (2. Paralipomenon 18:14). Jeho tón však musel být sarkastický, neboť i Achab věděl, že si s ním Micheáš pohrává, jak ukazuje 2. Paralipomenon 18:15. Poté Micheáš všem řekl, jak se věci skutečně mají.

Mikaáš nejenže ponížil Achaba před Jošafatem a ostatními, ale Achab pravděpodobně také nechtěl, aby Mikaáš podkopával morálku jeho vojáků.

Otázka: Proč byl Micheáš ve 2. Paralipomenon 18:25 odveden k Joášovi?

Odpověď: Možná Achab nechtěl, aby Micheáš zemřel, dokud se nepřesvědčí, že jeho proroctví bylo mylné. Byl to však Achab, kdo se mýlil.

Otázka: Proč se v 2. Kronice 19 dobrý král Jošafat spojil s králem Achabem?

Odpověď: Jošafat byl neobvyklý muž. Podle 2. Paralipomenon 19:1–2 se tím Jošafat dopustil chyby. Zde je jedna spekulace, proč tomu tak bylo.

Před Jošafatovou dobou zuřila mezi Izraelem a Judou strašná válka a on si ceníl přátelství a určité jednoty s nevěrným lidem severního království stejně jako následování Boha.

Ve Zjevení 18:4 musel hlas z nebe dokonce říci Božímu lidu, aby vyšel z Babylonu. Jinak by tuto duchovní nevěstku pravděpodobně neopustili. I dnes je řada křesťanů zapojena do církví, kde vedoucí popírají Kristovo smírné dílo na kříži nebo Jeho fyzické vzkříšení. Jiní praví křesťané jsou členy skupin, které kážou jiné evangelium nebo jiného Boha, jako jsou například zednáři. Víte, možná Josafat nakonec nebyl až tak výjimečný v tom, že udělal chybu a zapletl se do kompromisního uspořádání. Existují nějaké organizace, dohody nebo závazky, které jste uzavřeli, které jsou kompromisní a Bohu se nelíbí? Pokud ano, vymaněte se z nich, jakmile to bude možné.

Otázka: Proč by tito lidé v 2. Kronice 20:1–2 útočili právě teď?

Odpověď: Možná si mysleli, že Jehosafat je tak soustředěný na vnitřní záležitosti, že teď je vhodná doba na to, aby oslabili sílu svého nepřítele. Udělali vážnou chybu.

Otázka: Proč v 2. Kronice 20:1–2 Ammonité a Moabité zaútočili na Judsko z Aramu/Sýrie v En-gedi?

Odpověď: Ammon a Moáb ležely východně od řeky Jordánu a Mrtvého moře a En-gedi se nacházelo mezi nimi, takže táboření v En-gedi dává naprostý smysl. Problémem je, že Damašek, hlavní město Aramu, leží severně od Ammonu, 120 mil od Jeruzaléma, a Aram nesousedí s Izraelem kromě jeho nejsevernějšího cípu, a nedávalo by smysl jít na sever do Aramu a pak se vracet domů, aby se šlo na západ do En-gedi. Nejprve to, co není správnou odpovědí, a poté dvě pravděpodobné odpovědi.

Není to správná odpověď: Jósafatovi poslové se zmýlili; mysleli si, že přišli z Aramu/Sýrie, ale nebylo tomu tak. I když je to možné, je rozumnější předpokládat, že znali místní geografii a věděli, že En-gedi není nikde poblíž Aramu.

Část vojska přišla až z dalekého Aramu. 2. Paralipomenon 20:1–2 uvádí, že armáda se skládala kromě Ammonitů a Moabitů i z jiných národů, a to až ze Sýrie z Aramu. Syřané jindy bojovali proti Izraeli, takže to byli pravděpodobně spojenci, i když je možné, že to mohli být žoldnéři.

Varianta písma „r“ místo „d“. Starý zákon byl původně psán bez samohlásek a rozdíl mezi Aramem a Edomem je pouze jedno písmeno. Lze to popsat jako obrácené „L“ s ostrým rohem oproti obrácenému „L“ se zaobleným rohem. Většina rukopisů uvádí „Aram“, ale některé uvádějí „Edom“. Edom byl často spojencem Moábu, s nímž sdílel delší hranici, a Edom byl blíže než Aram.

Podobnou odpověď najdete na stránce www.carm.org.

Otázka: Jak je možné, že v 2. Kronice 20:15–17 jsou některé bitvy „naše“ a jiné „Pánovy“?

Odpověď: Bůh možná dovolil Satanovi, aby shromáždil toto vojsko, aby vyzkoušel Jošafata, stejně jako byl zkoušen Ása ve 2. knize Paralipomenon 16:1–2. Zatímco se však Ása zpočátku zdál spoléhat na Pána, Jošafat na Pána spoléhal i nadále. Vytrvalost při zkouškách může přinést požehnání, jak ukazují Jakubův list 1:2 a 1. list Petrův 1:6–7.

Otázka: Proč by nepřátelská armáda ve 2. knize Paralipomenon 20:25 nesla drahé šperky?

Odpověď: Mezi nimi byli král a šlechtici. Drahokamy se mohly hodit, kdyby byli zajati a potřebovali někoho podplatit. I obyčejní vojáci s sebou nosili drahokamy, které možná uloupili ze dobytých měst.

Otázka: Proč se v 2. Paralipomenon 20:35 Jošafat spojil s Achaziášem, místo aby si vzal ponaučení z 2. Paralipomenon 19:2 a 1. Královské 22:6–7?

Odpověď: Jošafat buď neposlechl proroka, nebo si z toho vzal špatné ponaučení. Spojenectví v 2. knize Paralipomenon20:35 bylo mírové obchodní spojenectví, nikoli vojenské. Skeptická publikace Asimovův průvodce Biblí na str. 421 uvádí, že Jozafat byl podřízeným spojencem, ale neexistuje žádný důkaz, že by Jozafat vládl pod Achabovou kontrolou. Možná si Jozafat mylně myslel, že slova proroka se omezovala pouze na společný boj ve válce. Někdy, když se lidé poučí, může jít o nesprávné nebo neúplné poučení.

Otázka: Proč by ve 2. Kronice 20:36 stavěli lodě v Ezion-Geberu u Rudého moře, aby se plavili do Tarsisu?

Odpověď: Měli zde velmi smělé plány, neboť by museli obeplout Afriku. Možná Kartaginci Afriku obepluli.

Otázka: Jak v 2. Kronice 21:12–15 obdržel judský král Jehoram tento dopis od Eliáše, když byl Eliáš vzat do nebe za vlády izraelského krále Achaziáše?

Odpověď: Dopis mohl být králi předán až po Eliášově odchodu. Neexistuje však žádný důvod předpokládat, že by Eliáš v 2. knize Paralipomenon 21:12–15 již nežil.

Dopis byl pravděpodobně předán po roce 848/7 př. n. l. Judský král Jehoram vládl v letech 853/2 až 841 př. n. l. Prvních asi pět let vládl společně se svým otcem Jošafatem. Ačkoli z časového hlediska není nutné, aby byl dopis přečten až po Jošafatově smrti v roce 848/7 př. n. l., pravděpodobně tomu tak bylo, jelikož vládl Joram.

V letech 852–841 př. n. l. vládl nad Izraelem Joram, syn Achabův (jiná osoba než Joram/Jehoram z Judska). O Eliášově vichru se zmiňuje až poté, co se Joram, syn Achabův, stal králem, a to ve 2. knize Královské1:17 .

2. kniha Královská je často uspořádána tematicky, nikoli striktně chronologicky: Například zmínka o Eliášově vichru se objevuje poté, co se izraelský Joram stal králem (2. Královská 1:17), a před popisem toho, co Joram jako izraelský král činil (od 2. Královská 3:1). Upřímně řečeno, literární styl by utrpěl, kdyby 2. kniha Královská nejprve pojednávala o Eliášovi, poté o Joramovi, pak znovu o Eliášovi a teprve poté znovu o Joramovi.

Otázka: Jak v 2. knize Paralipomenon 22:1 Arabové zabili všechny Achaziášovy bratry, když je přece v 2. knize Paralipomenon 21:16–17 vzali do zajetí?

Odpověď: Bohužel zajetí nezaručuje budoucí bezpečnost; zajatci jsou někdy později zabiti. Možná Joram nebyl ochoten zaplatit dostatečně vysoké výkupné.

Druhý, podobný příklad zabití zajatců najdete v Jeremjášovi 52:9–10. Babylóňané zajali Sidkijáše a jeho doprovod, poté vynesli nad Sidkijášem rozsudek a poté zabili jeho syny před jeho očima.

Otázka: Měl by být výraz ve 2. Paralipomenon 22:8 přeložen jako „Achaziášovi bratři“ nebo „Achaziášovi příbuzní“?

Odpověď: Hebrejské slovo lze přeložit oběma způsoby. Jelikož se však Achaziáš narodil, když bylo jeho otci 18 let, a jeho otec zemřel ve věku 40 let, pravděpodobně se jedná o příbuzné, protože „synové“ Achaziášových bratrů by zřejmě nebyli dost staří na to, aby se o Achaziáše starali.

Otázka: O jakou kopii svědectví/smlouvy se zde jedná ve 2. Kronice 23:11?

A: Mohla to být smlouva, na jejímž základě měl Joáš vládnout, ale pravděpodobněji se jednalo o kopii Tóry, v níž byly podrobně popsány královské povinnosti.

Q: Proč byl Joáš, jak je uvedeno ve 2. Kronice 24:2, 17–18, tak zbožný, dokud žil Jojada, ale po Jojadově smrti se odvrátil?

A: Joáš musel být Jehojadovi velmi vděčný. Nebýt Jehojady, Joáš by byl mrtvý místo toho, aby byl králem. Nicméně, ačkoli to ostatní nemohli poznat, Jehojadova víra se zjevně nestala Joášovou vírou. Joášova loajalita a vděčnost trvaly pouze tak dlouho, dokud byl Jehojada naživu, a nemohly nahradit skutečnou víru.

Jojada vychoval Joáše a je možné, že Jojadův syn Zachariáš a Joáš si jako děti spolu hráli. Bohužel Joáš později Zachariáše zabil, jak je uvedeno ve 2. knize Paralipomenon 24:21.

Otázka: Proč jsou dnes někteří lidé, jak je popsáno ve 2. Paralipomenon 24:2, 17–18, po léta pilnými návštěvníky kostela a pak se odvrátí od Boha?

Odpověď: Stalo se to s Demasem ve 2. Timoteovi 4:10 a s Diotrefem ve 3. Janově 9–10, a děje se to i dnes. Ježíš mluvil o marnotratném synovi a v podobenství o čtyřech druzích půdy je jedním z nich ti, kteří evangelium přijímají s nadšením, ale jsou uduseni starostmi tohoto světa. Někteří mohou být svedeni na scestí falešnými učiteli, jiní jsou zklamaní a další se vzdalují prostě tím, že zanedbávají svůj vztah s Bohem.

I když Bůh zná všechny vyvolené, kteří půjdou do nebe, Bible velmi jasně říká, že všichni máme povinnost vytrvat – ať už ve víře, v lásce, v utrpení, nebo po celý svůj život. Mezi verše, které ukazují odpovědnost věřícího vytrvat, patří Židům 10:23,26; 12:1, 12–13; 1. Janův 2:24; 1. Korinťanům 13:7; Římanům 5:3–4; Jakub 1:3–4,12; Jakub 5:11 a 2. Petrův 1.

Otázka: Bylo v 2. Paralipomenon 24:25 správné, že služebníci zabili Joáše za to, že zabil Zechariáše, syna Jojady?

Odpověď: Nic nenasvědčuje tomu, že by úředníci jednali z bohabojných důvodů; jejich motivem pravděpodobně bylo prostě rychle se zbavit krále, který byl tělesně i vojensky neschopný a ztratil si úctu svých úředníků.

Bez ohledu na jejich pohnutky může Bůh k naplnění svých záměrů použít jak zlé, tak dobré lidi.

Otázka: Měl Amaziáš v 2. Kronice 25:5 pravdu, když provedl sčítání lidu?

Odpověď: Amaziáš možná pochybil, ale ve srovnání s tím, co se chystal udělat, když uctíval jiné bohy, šlo o maličkost.

Otázka: Proč se Amaziáš v 2. Kronice 25:14–15 odvrátil?

Odpověď: Amaziáš zpočátku následoval Boha (2. Paralipomenon 25:2). Připadá nám podivné, že hned po porážce Edomitů začal Amaziáš uctívat bohy národa, který porazil. Možná si Amaziáš myslel, že získat loajalitu Edomitů je důležitější než důvěra v Boha. Víme však, že jeho strategie selhala.

Otázka: Proč byl v 2. Kronice 26:16–21 Uziáš potrestán za to, že vstoupil před truhlu, když David v 2. Samuelově 6:5 potrestán nebyl?

Odpověď: Skeptická publikace Asimovův průvodce Biblí na str. 423 uvádí, že to bylo proto, že „postoj kněží se od té doby ztvrdil“. Uziášův problém však nespočíval v kněžích, ale v Bohu.

Nejprve odpovíme na otázku z hlediska jednání a poté z hlediska motivů.

Čin: David a další šli před truhlou, která byla na očích. Než se truhla ocitla v Jeruzalémě a byla skryta před lidmi, byla na očích po více než 40 let exodu a od té doby až do Davidovy doby.

David sice při přepravě archy nedodržoval správný protokol, ale jednal špatně z nevědomosti a jeho srdce bylo na správném místě.

Motivy: David uctíval Boha a snažil se mu zalíbit. Uziáš se snažil převzít roli kněze. Je zajímavé, že Uziáš se pokoušel udělat něco, o čem věděl, že to Bůh zakazuje, a zároveň se snažil být velmi zbožný.

Otázka: Proč v 2. Kronice 26:19–20 Bůh uložil tak přísný trest v podobě nevyléčitelné malomocenství?

Odpověď: Bůh ve Starém zákoně používal mnoho způsobů, aby svému lidu dal nahlédnout do významu Boží svatosti. Bez ohledu na Uziášovy pohnutky 2. Paralipomenon 26:18 říká, že Uziáš „jednal nevěrně“. Vědomě překročil své pravomoci; to, co udělal, bylo přímým pohrdáním Boží svatosti. A to učinil Boží služebník, který měl vědět lépe, ještě než byl výslovně varován. Poté, co byl Uziáš výslovně pokárán, nereagoval pokáním, ale hněvem, a trest neměl jen zastavit Uziášovo úmyslné vzdorování, ale měl být také poučením pro ostatní o prvenství Boží svatosti.

Z toho plyne poučení pro dnešní křesťany. Ačkoli lidé možná vědí, že následujeme Krista, můžeme o Bohu a svatých věcech mluvit tak ležérně nebo neuctivě, že před ostatními neprojevujeme úctu k Božím věcem. Humor může být v pořádku, ale pokud používáte humor, který zneuctívá Boha, anděly nebo křesťany, kteří nás předcházeli, ujistěte se, že v očích ostatních nezneuctíváte Boží svatost.

Otázka: Jaké archeologické důkazy o králi Uziášovi máme ve 2. Kronice 26:20?

Odpověď: Na Olivové hoře, na pozemku jednoho kostela, byla objevena pamětní deska s nápisem: „Zde byly přineseny kosti Uziáše, krále judského. Neotvírejte.“

Otázka: Kde v 2. Kronice 26:22 Izaiáš popsal skutky krále Uziáše?

Odpověď: Kniha Izaiáše zmiňuje Uziášovu smrt pouze stručně v Izaiášovi 6:1, takže Izaiáš zřejmě napsal ještě jiné dílo, které dnes nemáme k dispozici. Ale obecně řečeno, pravděpodobně každý prorok, který kázal po dlouhá léta, nepochybně říkal věci, které nebyly zaznamenány v knihách, které o nich máme. Bůh má svobodu svěřit určitým lidem slova pro určitou dobu a nezaznamenat je pro všechny ostatní.

Otázka: Jak by měl podle 2. Paralipomenon 27:2 zbožný vládce, jako byl David, vládnout zkaženému lidu?

Odpověď: David nejprve vládl ovcím, poté vyvrhelům a nakonec celému Izraeli. Nejprve musel mít David svůj vlastní život v pořádku. Teprve pak ho lidé respektovali a byli ochotnější ho následovat.

Otázka: Jaké byly v 2. Kronice 27:4 zalesněné oblasti v Judsku?

Odpověď: Juda byla poměrně suchá. Avšak i v místech, jako je například úzký pruh země v Texasu, se nacházejí zalesněné oblasti. Zejména na judských kopcích rostlo mnoho malých stromů.

Otázka: Jakou hodnotu měl v 2. Kronice 27:5 tribut ve výši 100 talentů stříbra?

Odpověď: Sto talentů stříbra představovalo podle poznámky pod čarou v NIV z roku 1985 asi 3 3/4 tuny (3,4 metrické tuny). V knize Expositor’s Bible Commentary, svazek 4, str. 524, se uvádí, že Curtis v roce 1910 vypočítal tuto hodnotu na 187 500 dolarů. Dále se tam píše, že město Mari zaplatilo podobnou částku jako tribut městu Ebla v jediné splátce.

Otázka: Jak v 2. Kronice 27:6 Jotam „uspořádal své cesty před Hospodinem, svým Bohem“?

Odpověď: Ačkoli hebrejské slovo kuwn má v angličtině mnoho synonym, smysl 2. Paralipomenon 27:6 je jasný. Jotam dbál na to, aby jeho záměry, plány a činy byly v souladu s Boží vůlí.

Je to sice poněkud zvláštní, ale hebrejské slovo kuwn (Strongovo číslo 3559) pochází ze slova znamenajícího „být kolmý“. Znamená to „(ustanovit, upevnit, připravit, uplatnit) nebo [obrazně] (určit, zajistit, jistý, správný nebo prosperující)“.

Přesné znění použité v tomto verši není důležité; důležité je spíše to, zda jste se rozhodli řídit všechny své cesty před Hospodinem.

Otázka: Jak se v 2. Kronice 28:8 podařilo izraelské armádě odvést 200 000 zajatců?

Odpověď: Izraelská armáda v podstatě zajala celou judskou šlechtu. Všechny zajatce však propustila, jak je uvedeno ve 2. knize Paralipomenon 28:14–15. Jen o několik let později Asyřané odvedli mnoho lidí z Izraele (2. Královská 15:29; 17:6).

Otázka: Uzavřel král Achaz ve 2. knize Paralipomenon 28:24 brány Božího chrámu, nebo naopak podporoval bohoslužby v chrámu, jak uvádí 2. kniha Královská16:15 ?

Odpověď: V různých obdobích platilo obojí. Král Achaz byl zlý, ale na počátku své vlády povoloval uctívání v chrámu. Poté, co proti Achazovi úspěšně bojovali Aramejci, Izraelité, Filištínci, Edomité i Asyřané, 2. Paralipomenon 28:22 (BSB) uvádí: „V době svého soužení se král Achaz stal vůči Hospodinu ještě více nevěrným.“

Proč se Achazovo chování zhoršovalo? 2. Královská 16:17–18 uvádí, že kvůli asyrskému králi odstranil z chrámu mnoho vybavení. Mohlo to být jednak proto, aby roztavil kov na tribut, a jednak proto, že asyrský král požadoval, aby jeho poddaní uctívali asyrské bohy.

Mezi králem Achazem na počátku jeho vlády a Hiramem, králem Týru, který ve 2. knize Paralipomenon 2:11 chválil Šalomounova Boha, existuje podobnost. Oba podporovali uctívání Boha, ale ani jeden z nich nebyl věřící. Dnes není každý, kdo o Bohu říká něco hezkého a chce, aby lidé chodili do kostela, nutně křesťanem.

Otázka: Nebyl Achaz v 2. Paralipomenon 28:27 uložen do hrobek izraelských králů, nebo byl pohřben se svými otci podle 2. Královské 16:20a?

Odpověď: Jak 2. Královská 16:20a, tak 2. Paralipomenon 28:27 uvádějí, že Achaz spočinul se svými otci a byl pohřben v Jeruzalémě („v Davidově městě“ ve 2. Královské, „v městě Jeruzalém“ ve 2. Paralipomenon). Ale král Achaz, který uctíval modly, nebyl podle 2. Paralipomenon 28:27 pohřben ve stejných hrobkách jako dobří izraelští králové (David a Šalomoun). To, že byl pohřben se svými otci podle 2. Královské 16:20a, může znamenat tři věci:

1) Byli pohřbeni ve stejném městě.

2) Byli pohřbeni poblíž v tom samém městě.

3) Achaz byl pohřben vedle svých otců, kteří uctívali modly, ale ne spolu s Davidem a Šalomounem, králi Izraele. (Ostatní králové nikdy nebyli králi Izraele).

Zde je několik dalších příkladů, kdy byli králové pohřbeni poblíž v Jeruzalémě, ale ne ve stejné hrobce.

Azariáš/Uziáš „odpočinul se svými otci a byl pohřben poblíž nich v Davidově městě“ (2. Královská 15:7a); „odpočinul se svými otci a byl pohřben poblíž nich na pohřebním poli, které patřilo králům; neboť lid říkal: ‚Byl malomocný‘“ (2. Paralipomenon 26:23).

Joáš byl pohřben „u svých otců v Davidově městě“ (2. Královská 12:21); byl „pohřben v Davidově městě, ale ne v hrobkách králů“ (2. Paralipomenon 24:25).

Joram „odpočinul se svými otci a byl pohřben s nimi v Davidově městě“ (2. Královská 8:24a); „zemřel, aniž by ho někdo oplakával, a byl pohřben v Davidově městě, avšak ne v hrobkách králů“ (2. Paralipomenon 21:20). Zde výraz „pohřben s nimi v Davidově městě“ znamená „pohřben ve stejném městě“ a možná také „pohřben nedaleko“.

Otázka: Jak mohl být David v 2. Kron. 29:2 otcem Ezechiáše?

Odpověď: Hebrejské slovo pro „otce“ se používalo také ve smyslu „předek“.

Otázka: Proč bylo podle 2. Paralipomenon 29:15–19 nutné vyčistit chrám?

Odpověď: Je to nesprávně stanovená priorita, když se více zajímáme o úklid vlastního domu než o to, aby byl Boží dům čistý ve všech ohledech. Zde šlo o dva aspekty a pro nás dnes přibývají další dva.

Fyzický: Nejprve odstranili posvátné modlářské předměty a další odpadky.

Zasvěcovací: Poté provedli rituál očištění, než začali chrám používat k jeho původnímu účelu, tedy k uctívání jediného pravého Boha.

Existují ještě dva další aspekty čistoty církve, i když ty se tehdy nevztahovaly.

Kacířství: Místní církev musí být očištěna od duchovně závažných kacířských učení. Konkrétně ti, kdo popírají fyzické vzkříšení Krista, popírají, že Ježíš zemřel za naše hříchy, popírají panenské zrození Krista nebo popírají autoritu Bible, by neměli mít povoleno učit ani se stát členy.

Rozkol: V rovnováze k předchozímu bodu bychom se měli navzájem přijímat tak, jak nás přijal Kristus, „aby byla vzdána sláva Bohu“ (Římanům 15:7). Lidé mohou mít nesprávné názory na věci jako sobota (Římanům 14:5), jídlo (Římanům 14:1) a další záležitosti, a přesto být opravdovými křesťany. Navzdory našim rozdílům v nepodstatných záležitostech bychom je měli přijímat s otevřenou náručí. Pro křesťany, kteří tak nečiní, i když jsou sami doktrinálně správní, existuje termín; nazývají se schizmatici, protože mohou v církvi vyvolávat schizmy či rozkoly.

Otázka: V 2. Kronice 29:15–19 se píše o „očistě chrámu“ – kdy to dnes potřebujeme udělat?

Odpověď: V našem životě jsou chvíle, kdy musíme podobně odstranit všechny modly a vše ostatní, co nám brání přiblížit se k Bohu. Poté se musíme zasvětit Pánu a Jeho službě.

Otázka: Bylo správné, že se v 2. Kron. 29:34; 30:2–3; 2. Kron. 30:18–20 odchýlili od Božích předpisů?

Odpověď: Ano. Buď by nestihli obětovat všechny oběti, nebo by se jim nepodařilo zajistit, aby to provedli pouze kněží. Za výjimečných okolností se rozhodli správně. Legalismus bývá označován jako dodržování zákona bez ohledu na kontext. Jejich cílem bylo především potěšit Boha, ne jen dodržovat zákon.

Sám Mojžíš čelil případu, kdy někteří muži nemohli slavit Pesach v obvyklém čase, protože byli poskvrněni tím, že se nacházeli v blízkosti mrtvého těla. Mojžíš se zeptal Boha v Numeri 9:6–8 a Hospodin jim v Numeri 9:9–12 řekl, aby slavili Pesach jako obvykle, jen o měsíc později.

Otázka: Proč by Izraelité ve 2. knize Paralipomenon 30:10 pohrdali posly z Judska?

Odpověď: Izrael právě porazil Judsko. Izraelité se ani nebáli judského lidu, ani nechtěli Boha, kterého uctívali v Jeruzalémě, dobytém městě. Jaký to byl rozdíl oproti Davidovým časům, kdy jejich předkové spolupracovali a bojovali na stejné straně za Boží království na zemi.

Otázka: Proč ve 2. knize Paralipomenon 31:17–18 považovali rodokmeny za důležité?

Odpověď: Asyřané vyhnali do vyhnanství Elamity, Izraelity a další národy, a pokud by byli jako další vyhnáni do vyhnanství obyvatelé Judska, potřebovali by rodokmeny k obnovení levitského systému. Možná si obyvatelé Judska mysleli, že po vyhnanství bude důležité rozpoznat, kdo je Žid. Jak Izaiáš, tak Jeremiáš prorokovali, že Judsko bude vyhnáno do vyhnanství, takže věděli, že je to jen otázka času.

Otázka: Jak v 2. Kronice 32:21 zemřeli Asyřané?

Odpověď: Bible výslovně neuvádí, jakým způsobem Bůh zabil tolik mužů v tak krátkém čase. Nápovědu však poskytuje 2. Paralipomenon 32:3–5. Píše se tam, že Ezechiáš nechal svými muži zatarasit všechny vodní prameny. To by způsobilo, že krysy a další zvířata by si také musely hledat jiné zdroje vody. Herodotus zmiňuje, že asyrská armáda, když se nacházela severně od Egypta u Pelusia, trpěla morem krys. Dýmějový mor, přenášený krysami, může zabít za méně než týden.

Otázka: Jak se v 2. Kronice 32:24 povzneslo Chizkijášovo srdce?

Odpověď: Ezechiáš se stal pyšným, protože nejmocnější říše světa byla zastavena přímo před branami jeho města. Kromě Bible a řeckého historika Herodota, který také psal o invazi polních myší, které v Pelusiu zničily asyrské šípy a kůži na štítech, by světscí historici byli zcela zmateni tím, proč se agresivní a mocná Asyrská říše rozhodla zastavit svou expanzi tímto směrem. Dokonce i Babylóňané přišli navštívit Ezechiáše, snad aby se dozvěděli, jak „to“ dokázal. Bylo by pochopitelné, kdyby Ezechiáš podlehl hříchu pýchy.

Otázka: Bylo Manasseho pokání ve 2. Kronice 33:13–16 vymyšlené, když o něm 2. kniha Královská nehovoří?

Odpověď: Ne. Možná byla Kniha králů sepsána dříve, než se Židé dozvěděli o Manasseho pokání, protože Manasse činil pokání v Babylonu. Jak ukazuje Encyklopedie biblických obtíží (str. 227–228) a většina komentářů, Kniha letopisů obecně věnuje větší pozornost náboženskému životu a dobrým stránkám každého krále, zatímco Kniha králů se zaměřuje na politická království a důsledky jejich bezbožnosti. Ať už to bylo jakkoli, buď si toho autor 2. knihy Královské nebyl vědom, anebo se rozhodl tuto skutečnost nezmínit, protože to nepřispívalo k tématu důsledků poslušnosti a neposlušnosti králů vůči Bohu.

Otázka: Máme v 2. Kronice 33 mimobiblický důkaz o králi Manasseovi?

Odpověď: Ano, záznamy asyrského krále Esarhaddona uvádějí Manasseho a dalších 21 králů, kteří museli Asyřanům poskytnout stavební materiál, jak uvádí The NIV Study Bible z roku 1985 na str. 663. Skeptická publikace Asimov’s Guide to the Bible na str. 425 uvádí, že asyrské záznamy dokládají, že v roce 672 př. n. l. musel Manasse spolu s dalšími vazalskými králi odcestovat do asyrského hlavního města, aby přísahal věrnost Aššurbanipalovi, nástupci krále Esarhaddona.

Otázka: Kde jsou v 2. knize Paralipomenon 33:18 zaznamenány činy Manasseho a jeho modlitba v knize králů Izraele?

Odpověď: Skeptická publikace Asimovův průvodce Biblí na str. 426 uvádí, že pokud je míněna biblická Kniha králů, pak se kronikář mýlí.

Asimov se zde možná mýlí. Kniha (letopisy) králů jsou oficiální záznamy, nikoli biblická Kniha králů. Víme to proto, že samotná Kniha králů zmiňuje „knihu králů Izraele“ a také „knihu králů Judských“ ve 32 verších: 1. Královská 14:19,29; 15:7,31; 16:5,14,20,27; 22:39,45; 2. Královská 1:18; 8:18,23; 12:19; 13:8; 14:15,16,18,28; 15:6,11,15,21,26,31,36; 16:19; 20:20; 21:17,25; 23:28; 24:5.

Kniha Letopisů to zmiňuje pouze ve 12 verších: 1. Letopisy 1:43; 9:1; 2. Letopisy 16:11; 20:34; 24:27; 25:26; 27:7; 28:26; 32:32; 33:18; 35:27; 36:8.

Otázka: Bylo v 2. Kronice 34:1 pořadí událostí následující: odstranění modl, obnova chrámu, nalezení Zákona a oslava Pesachu, nebo bylo pořadí obnova chrámu, nalezení Zákona a odstranění modl, jak naznačuje 2. Královská 22:1–23:30?

Odpověď: Jedná se o první pořadí, protože 2. Královská 22:1–23:30 pořadí konkrétně neuvádí.

Otázka: Proč Josiáš ve 2. knize Paralipomenon 34:3–5 zničil modly a oltáře, když je již zničil Manasse ve 2. knize Paralipomenon 33:15?

Odpověď: Tato otázka předpokládá, že jakmile jednou a navždy zničíte špatné oltáře, které jste sami postavili, už není co dělat. Při odpovědi je třeba zvážit dva body.

1. Manasse zničil pouze oltáře, které sám postavil (2. Paralipomenon 33:15).

2. Možná stejně rychle, jak Manasse a Josiáš ničili oltáře, se uctívači Baala a Aštarty pokoušeli je znovu postavit.

Stručně řečeno, i když se Manasse pokál, dříve podporoval modlářství a plody jeho dřívějších hříchů nadále rostly v jiných lidech.

Otázka: Proč Josiáš ve 2. knize Paralipomenon 34:5 spálil kosti kněží na oltářích?

Odpověď: Jednalo se o kosti kněží, kteří byli pohřbeni nedaleko. Spálením kostí na oltáři došlo k znesvěcení oltářů, aby je uctívači Baala již nemohli znovu používat. Zdá se vhodné, že kosti modlářských kněží, kteří svedli Izraelity na scestí, byly použity k znesvěcení toho, čemu se nábožensky a bezbožně oddávali.

Otázka: Jak bychom dnes měli podle 2. Kroniky 34:5 „spalovat kosti na oltářích“?

Odpověď: Když se jednotlivě nebo společně jako lid kajeme ze hříchu, je dobré, pokud je to možné, učinit to tak, abychom se již nemohli vrátit k páchání tohoto hříchu. Vyznání hříchu zralému věřícímu (Jakub5:16 ) a mít partnera, kterému se zodpovídáme, jsou kroky správným směrem. V případě krádeže nebo finančního podvodu by kajícník měl vrátit peníze nebo ukradené věci.

Otázka: Jak jsou dnes, metaforicky řečeno, lidé v církvi zručnými hudebníky, nosiči břemen, dohlížiteli, písaři, úředníky a vrátnými, jak je popsáno ve 2. Kronice 34:12–13?

Odpověď: Konkrétní úkoly se změnily, ale role zůstávají podobné. Dozorci organizují, řídí a jmenují lidi. Písaři zaznamenávají učení, finance a další záznamy. Vrátní nesou břemena za druhé a hudebníci, tehdy i dnes, vedou lidi v hudební chvále Boha.

Otázka: Jak víme, že v 2. Kronice 34:14–18 našli Tóru a že si ji v té době nevymysleli?

Odpověď: Ačkoli je zde použito hebrejské slovo „Tóra“, mohlo by se jednat o celý Pentateuch nebo pouze o knihu Deuteronomium. Ať už je to jakkoli, nevymysleli si ji v té době z následujících důvodů.

1. Kdyby si tehdy všechno vymysleli, nezmínili by se o tom, že ji zde našli. O tom by mlčeli.

2. V tak krátkém časovém úseku by bylo téměř nemožné vytvořit tak komplexní literární dílo, jakým je celý Starý zákon až do té doby.

3. Pro lidi žijící v té době by bylo obtížné správně zachytit všechny podrobnosti z dřívějších dob, zejména ty, které se týkaly života v Egyptě.

Otázka: Proč Bůh ve 2. Kronice 34:23–28 předal tak negativní poselství zbožnému králi Joziášovi?

Odpověď: Bůh nedává nepříjemná poselství jen zlým lidem a příjemná poselství jen dobrým lidem. Spíše jim Bůh říká to, co potřebují slyšet. V odpovědi je třeba zvážit dva body.

1. Bůh řekl Josiášovi, že se blíží velká pohroma. Bůh to Josiášovi řekl ne proto, že by byl zlý, ale aby mu ukázal, jak naléhavé je přivést lid zpět k Bohu.

2. Toto poselství nebylo určeno pouze Josiášovi, ale také lidu. I když byl Josiáš zbožný, mnoho lidí z Judy zbožných nebylo a v té době jich mezi Izraelity bylo jistě jen málo.

Otázka: Kde v 2. Kronice 35:4 David a Šalomoun popsali povinnosti kněží a Levítů?

Odpověď: Psali o nich v 1. Paralipomenon 15 a 16:1–6. Možná také sepsali další předpisy pro svou dobu, které v Bibli nejsou.

Otázka: Opravdu Bůh v 2. Kron. 35:21 přikázal faraónovi Nekovi, aby bojoval proti Babylóňanům?

A: Pravděpodobně ne, ale to je sporná otázka. Bůh mohl mít v úmyslu, aby faraón Neko bojoval proti Babylóňanům, a skutečně s faraónem komunikoval, aby tak učinil. Avšak i kdyby Bůh Nekoovi přímo řekl, poslechl by ho Neko? Neko byl odhodlán bránit Egypt útokem na Babylóňany bez ohledu na to, co by tvrdil, že slyšel od Boha Izraele. Sennacherib učinil podobné prohlášení, které bylo lží, ve 2. Královské 18:25.

Otázka: Předal faraón Neko v 2. Paralipomenon 35:21 Josiášovi poselství od Boha?

Odpověď: Ano, 2. Paralipomenon 35:22 říká, že ano. Je možné, že si faraón Neko sám vymyslel, že k němu Bůh promluvil. Bez ohledu na zdroj však tato zpráva byla pravdivá a Josiáš měl poznat, že nemá smysl bojovat proti Egypťanům.

Otázka: Proč se Josiáš ve 2. knize Paralipomenon 35:22 převlékl?

Odpověď: Josiáš spoléhal na tento trik, aby zvýšil svou bezpečnost. Egypťané se silně spoléhali na lukostřelbu a mnoho šípů mohlo být vystřeleno náhodně. Achab to zkusil již dříve, rovněž neúspěšně, jak je uvedeno ve 2. knize Paralipomenon 18:29.

Otázka: Byly tyto nářky ve 2. Kronice 35:25 součástí knihy Pláč?

Odpověď: Skeptická publikace Asimovův průvodce Biblí (str. 581) zmiňuje, že nářky ve 2. knize Paralipomenon 35:25 nemohly pocházet z Knihy nářků, protože se odehrály před pádem Jeruzaléma. Asimov by zde mohl mít pravdu, nebo byly některé části napsány ještě před pádem Jeruzaléma. Nezapomeňte, že Jeremiáš věděl, že k pádu dojde, a některé části mohl napsat ještě před ním. Více informací najdete v první otázce týkající se Pláče.

Otázka: Kolik činil jeden talent zlata a 100 talentů stříbra ve 2. knize Paralipomenon 36:3?

Odpověď: 100 talentů stříbra činilo podle poznámky pod čarou v NIV z roku 1985 přibližně 3 3/4 tuny (3,4 metrické tuny). Jeden talent zlata činil podle poznámky pod čarou v NIV z roku 1985 přibližně 75 liber (34 kilogramů). Wycliffe Bible Dictionary na str. 1792 uvádí, že talent v Izraeli vážil asi 75 liber. V Babylonu se také používal těžký talent (132 liber) a lehký talent (66 liber).

New International Dictionary of the Bible na str. 1062 uvádí, že Hebrejci počítali 60 min na jeden talent a 50 šekelů na jednu minu. Chrámový šekel vážil 0,35 unce, obchodní šekel 0,4 unce a existoval také „těžký“ šekel, který vážil 0,45 unce. To by znamenalo, že talent vážil mezi přibližně 66 a 84 librami.

Otázka: Byl v 2. Kron. 36:6 Jojakim spoután řetězy, aby byl odveden do Babylonu, nebo Jojakim spočinul se svými otci, jak uvádí 2. Král. 24:6?

Odpověď: Obě tvrzení jsou pravdivá. Ne všichni, kdo jsou zajati a mají být odvedeni do zajetí, nutně dorazí do cíle. Někteří dokonce zemřou ještě předtím, než cesta začne.

Ve 2. Královské 24:6 znamená výraz „odpočinul se svými otci“, že zemřel. Není zde uvedeno nic, co by naznačovalo, kde byl pohřben nebo kde zemřel.

Jeremiáš22:19 ukazuje, že Jojakimův pohřeb by měl stejně královskou okázalost jako pohřeb osla. Jeremiáš 36:30 říká, že jeho tělo bude vyhozeno a vystaveno na odiv. Poslední část Jeremiáše22:19 , „odtažen a vyhozen za brány Jeruzaléma“, zní téměř jako pohřeb osla v Jeruzalémě, ale ve skutečnosti se týká Jojakimova pohřbu.

2. Paralipomenon 36:6 uvádí, že Jojakim byl spoután okovy, aby ho odvedli do Babylonu. Neříká se tam, zda Jojakim zemřel před odvedením, zemřel cestou, nebo zemřel v Babylonu.

Stručně řečeno, žádný z těchto veršů neuvádí, kde Jojakim zemřel, ačkoli Jeremjáš 22:19 s největší pravděpodobností znamená, že Jojakimovo tělo mělo být odhozeno za brány Jeruzaléma.

Otázka: Byl Jojachin (Jekonja) ve 2. Kronice 36:9 v době, kdy se stal králem, osm let starý, nebo osmnáct let starý, jak uvádí 2. Královská 24:8?

A: Ve 2. knize Letopisů 36:9 se zde vyskytuje opisovatelská chyba. Jeden hebrejský rukopis, některé verze Septuaginty a syrský překlad uvádějí osmnáct, zatímco většina hebrejských rukopisů uvádí osm let. Vzhledem k kontextu si můžeme být jisti, že správné je číslo 18, nikoli 8. 1. Paralipomenon 3:17 uvádí, že Jojachin měl sedm synů, a vládl pouze tři měsíce (2. Královská 24:8), než byl uvězněn v Babylonu. Uvěznění osmiletého chlapce, který má sedm synů, není příliš pravděpodobné.

(Tato odpověď se opakuje v 2 Kr 24:8).

Otázka: Jak mohou lidé dnes znečišťovat dům Hospodinův, jak je uvedeno ve 2. Paralipomenon 36:14?

Odpověď: „Znečištění“ je široký pojem pro široký problém. Podívejme se nejprve na znečištění země a poté to vztáhneme na duchovní znečištění.

Na zemi se znečištěním rozumí věci, které přijímáme, ačkoli by tam neměly být, a které jsou škodlivé buď v krátkodobém, nebo v dlouhodobém horizontu. Znečištění na zemi prostě vypadá ošklivě. Lidé znečišťují kvůli krátkodobému prospěchu pro sebe, na úkor ublížení druhým. Znečištění může znamenat, že si nemůžete postavit dům tam, kde byste jinak mohli, nebo že nemůžete využívat potok, který by jinak vypadal hezky a lákavě. Může to znamenat, že zvířata, která by jinak byla kolem vás a poskytovala vám potravu a další požehnání, jsou mrtvá. Znečištění obvykle více zatěžuje děti a kojence než dospělé. Odstranění znečištění je často nákladné, ale nezbytné.

Jsme Boží dům, Boží chrám. Duchovní znečištění má většinu aspektů pozemského znečištění.

Kacířské učení je učení, které ničí duši a ubližuje druhým. Zabíjí mnoho lidí a dokonce i křesťany, kteří mu nevěří, ale jeho tolerování je může otupit vůči tomu, co je pro křesťanství podstatné. Mezi kacířstvími, která se dnes vyskytují v některých církvích, patří popírání toho, že Kristus zemřel za naše hříchy, nebo že Ježíš fyzicky vstal z mrtvých, jak ukazují 1. Korinťanům 15:1–5 a 1. Janův 2:2.

Lidské učení se může stát znečištěním, když ho lidé staví na stejnou úroveň jako Boží slovo. 1. Korinťanům 4:6 a Přísloví 30:5–6 zdůrazňují, že k Božímu slovu nemáme nic přidávat.

Rozkol znečišťuje Boží chrám, když nepřijímáme ostatní pravé křesťany tak, jak nás přijal Kristus (Římanům 15:7; 1. Korinťanům 1:11–13). Jan 17:21 říká, že naše jednota bude tím, čím nás svět pozná. Máme se však oddělit od těch, kteří se prohlašují za křesťany, ale nejsou jimi, jak nám přikazují 2. Korinťanům 6:14–16 a 2. Timoteovi 3:1–3. Efezským 4:3 říká, abychom zachovávali (nikoli vytvářeli) jednotu Ducha.

Neslušnost a jiné zlé skutky jsou věci, které by v církvi neměly být. Ve Zjevení 2:20–24 nebyla církev v Thyatiře pokárána za neslušnost, ale za to, že tolerovala neslušnou ženu.

Neupřímnost nemá v církvi místo, jak ukazuje Efezským 4:25.

Modlářství není nikdy slučitelné s uctíváním pravého Boha. Nemůžete jíst u stolu Božího a u stolu démonů, jak ukazuje 1. Korinťanům 10:20–21.

Materialismus a starosti tohoto světa mohou být jako znečištění půdy. Někteří si možná myslí, že nejsou škodlivé, protože není vidět žádná bezprostřední a náhlá škoda. Stejně jako znečištění půdy se však hromadí, ucpávají věci a brání lidem stavět na nich.

Nedostatek zájmu a lásky jak k ostatním věřícím, tak ke ztraceným lidem jsou věci, které mohou způsobit, že církev vypadá ošklivě a nekřesťansky. 1. Janův list 4:7–21 zdůrazňuje důležitost milování druhých.

Stručně řečeno: každý z nás má odpovědnost nevnášet znečištění do Božího domu a vedoucí církve (ať už oficiální, nebo neoficiální) mají odpovědnost chránit stádo před všemi druhy znečištění.

Otázka: Proč se v 2. Kronice 36:17 píše o „králi Kaldejců“, když Nebúkadnesar byl králem Babylóňanů?

Odpověď: Chaldea byla synonymem pro zemi Babylónii, jak ukazují Habakuk 1:6 a další verše.

Skeptická publikace Asimovův průvodce Biblí na str. 429 zde uvádí zajímavou spekulaci, která zní velmi rozumně. První kapitola 1. knihy Paralipomenon zmiňuje Abrahama, který opustil Ur Chaldejský, a poslední kapitola 2. knihy Paralipomenon končí návratem Židů z Chaldeje.

Otázka: Jak zlý musí být lid podle 2. Kroniky 36:17, aby pro něj již neexistovala žádná náprava?

Odpověď: Musel by být natolik zlý, že by nikdy neměl touhu se změnit. Ani ta nemravná žena u studny, ani David po aféře s Batšebou, ani Saul z Tarsu, jakkoli byli zlí, nebyli tak zlí, aby byli mimo dosah Božího řešení. Ale farizeové, kteří navenek vůbec nevypadali špatně, neviděli žádnou potřebu přiblížit se k Bohu.

Bez ohledu na to, jak dobrý nebo špatný se možná vnímáte, toužíte se přiblížit k Bohu? Pokud ano, pak s Ním trávte více času – v modlitbě, v Jeho slově a ve službě druhým.

Otázka: Proč se v 2. Kron. 36,18–19; 2. Kron. 28,21 a 2. Král. 18,14–16 zdá, že Bohu jsou všechny poklady v Jeruzalémě tak lhostejné?

Odpověď: Andělům musí připadat podivné, že lidé mají takovou posedlost lesklými kovovými předměty, ale na druhou stranu, to samé platí i o vránách. Jediným skutečným využitím toho pokladu bylo odevzdat ho cizím armádám ohrožujícím Jeruzalém, když lidé nebyli poslušní a nedůvěřovali Bohu, že je ochrání.

Mnohem cennější než veškerý ten poklad byli lidé, kteří milovali Boha a byli mu poslušní.

Otázka: Vzhledem k tomu, že ve 2. Kronice 36:19 zničili všechny dobré nádoby, jak je pak odnesli do Babylónu, jak je uvedeno v Danielovi 5:2–3 a Ezdrášovi 1:7–11?

Odpověď: Ne všechny nádoby byly zničeny. Verš 18 říká, že mnoho nádob bylo odvezeno do Babylonu. Verš 19 říká, že Babylóňané zničili vše cenné, co v Jeruzalémě zbylo.

Otázka: Je zmínka o Kýrovi ve 2. Kronice 36:22–23 proroctvím?

Odpověď: Ne, není, a ani se za proroctví nevydává. To ukazuje, že sepsání Kroniky bylo dokončeno až po exilu, protože se zde hovoří o osvobození Kýrem jako o události, která se již stala.

Je možné, že celá Kniha letopisů byla sepsána až po exilu (548 př. n. l.), nebo že různé části Knihy letopisů vznikaly v různých obdobích a poslední část byla sepsána až po exilu. Skeptická publikace Asimov’s Guide to the Bible (str. 403), která cituje Anchor Bible Dictionary, uvádí, že autor Knihy letopisů mohl psát kolem roku 400 př. n. l.

Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na 2. knihu Letopisů?

Odpověď: Mezi přednicejskými autory, kteří odkazovali na verše z 2. knihy Letopisů nebo na ně naráželi, patří:

Melito/Meleto ze Sard (170–177/180 n. l.) uvádí seznam všech knih Starého zákona a zahrnuje do něj všechny knihy, které máme, s výjimkou Nehemiáše a Ester. Fragment 4 z Knihy výňatků, str. 759.

Hippolyt (222–235/6 n. l.) označuje 2. knihu Paralipomenon 3:1, 3, 4 jako „knihu Paralipomenon“. Fragment z komentáře k Jeremiášovi a Ezechielovi, str. 177.

Origenes (225–254 n. l.) zmiňuje 2. knihu Paralipomenon. Cituje 1. knihu Paralipomenon 16:8 jako „Opět v První knize Paralipomenon“, čímž naznačuje, že existuje i druhá kniha Paralipomenon.

Origenes (240 n. l.) zmiňuje „První knihu Paralipomenon“, což je jiný název pro 1. knihu Letopisů. Komentář k Písni písní, prolog, str. 49

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) odkazuje na 2. knihu Paralipomenon 15:2 jako na „v Paralipomenon“. Cypriánovy spisy, spis 3, třetí kniha, kap. 27, str. 542.

Po Nicejském koncilu

Eusebius z Cesareje (318–339/340 n. l.)

Afrahat Syrský (337–345 n. l.) Vybrané pojednání

Efraim/Efrem (350–378 n. l.)

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.)

Gregor Nazianský (330–391 n. l.) zmiňuje Kroniky jako jednu z knih ve své básni o Písmu. Gregorova báseň je (v řečtině) uvedena v 37. svazku Migneovy Patrologia Graeca, sloupce 471–474 (Carmina Dogmatica, kniha 1, oddíl 1, Carmen XII). Více informací najdete na http://www.bible-researcher.com/gregory.html.

Gregor Nazianský (330–391 n. l.) odkazuje na 2. knihu Letopisů

Rufinus (374–406 n. l.)

Jeroným (373–420 n. l.)

Kartáginský koncil (218 biskupů) (393–419 n. l.)

Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.) naznačil

Jan Zlatoústý (–407 n. l.)

Augustin z Hippa (388–430 n. l.) – narážka

Semi-pelagián Jan Cassian (419–430 n. l.)

Otázka: Jaké jsou v 2. knize Paralipomenon některé rozdíly v překladu mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?

Odpověď: Zde je několik překladových rozdílů. První věta je z hebrejského textu a druhá z řeckého překladu Septuaginty. Pro ilustraci se tato část zaměřuje na 22. kapitolu.

2. Kron.1:13 : „přišel na výšinu v Gibeonu“ (masoretský text) „přišel z výšiny v Gibeonu“ (starověké verze, Septuaginta, Vulgata)

2 Kr 3:1 „kde On“ (masoretský text, Vulgata) vs. „kde Hospodin“ (Septuaginta) vs. „kde anděl Hospodinův“ (targumy)

2 Kr 3:4 „120“ (masoretský text, Septuaginta, Vulgata) vs. „20“ (některé verze Septuaginty, syrština, arabština)

2 Kr3:12 . V masoretském textu a alexandrijské Septuagintě, ale chybí v jiných rukopisech Septuaginty.

2 Kr 5:9 „ona [arka] je stále tam“ vs. „oni [tyče archy] jsou stále tady“ (některé hebrejské rukopisy podle The Expositor’s Bible Commentary, svazek 4, str. 465.)

2 Kr6:42 : „Tvůj pomazaný“ vs. „Tvoji pomazaní“ (Leningradský rukopis B 19A a další, podle The Expositor’s Bible Commentary, svazek 4, str. 465).

2 Kr8:16 : „splněno až do dne“ (masoretský text podle NRSV) vs. „dobře uspořádáno až do“ (masoretský text) vs. „splněno od dne“ (Septuaginta, syrština, Vulgata podle NRSV) vs. „dobře uspořádáno od dne“ (Septuaginta, syrština, Vulgata)

2 Kr 9:4 „jeho výstup“ vs. „jeho zápalné oběti“ (Septuaginta, Vulgata)

2 Kr10:14 : „Zatížil jsem vaše jho“ (masoretský text, včetně kodexu Leningrad MS B 19A) vs. „Můj otec zatížil vaše jho“ (mnoho hebrejských rukopisů včetně Ben Hayyim (Bomberg) MT, Septuaginta, syrština, Vulgata)

2 Kr 13:2 „Mika“ vs. „Maaka“ (většina Septuaginty, syrština) (poznámka pod čarou v NIV 1985)

2 Kr 15:1 „Oded“ vs. „Azariáš, syn Odeda“ (Vulgata, syrština)

2 Kr 15:8 „proroctví, prorok Oded“ (masoretský text, Septuaginta) vs. „proroctví Azariáše, syna Odeda“ (syrština, Vulgata)

2 Kr 20:1 „někteří Ammonité“ (masoretský text, Vulgata) vs. „někteří Meunitové“ (Septuaginta)

2 Kr 20:2 „z Aramu“ (masoretský text, Septuaginta, Vulgata) vs. „z Edomu“ (jeden masoretský text, staro-latinský/italský)

2 Kr20:25 : „výzbroj a mrtvoly“ (většina masoretských textů) vs. „brnění“ (Septuaginta) vs. „výzbroj a oděvy“ (některé hebrejské texty, Vulgata, staro-latinské/italické překlady)

2 Kr 22:1 „nejmladší syn“ vs. „malý [nebo nejmladší] syn“

2 Kr 22 „Achaziáš … Atalja“ vs. „Ochoziáš … Gotholia“ (v celé kapitole)

2 Kr 22:1 „vojsko, které přišlo s Araby do boje“ vs. „banda lupičů, která proti nim vytáhla, a to Arabové a Alimazonci“

2 Kr 22:2 „42“ vs. „22“ (některé verze Septuaginty, syrské překlady, 2 Královská8:26 ) (Všimněte si, že pokud by zde byl Achaziáš ve věku 42 let, byl by starší než jeho otec ve 2. knize Paralipomenon21:20 .)

2 Kr 22:5 „Syřané“ vs. „lukostřelci“

2 Kr 22:6 „Azariáš“ (masoretský text) vs. „Achaziáš“ (některé hebrejské rukopisy, Septuaginta, syrský překlad, Vulgata)

2 Kr 22:7 „Ahaziášova zkáza byla od Boha, protože přišel“ vs. „A zkáza od Boha postihla Ochoziáše při jeho příchodu“

2 Kr 22:7 „vyšel s Jehoramem proti Jehuovi“ vs. „vyšel s ním proti Jeuovi“

2 Kr 22:7 „kterého Hospodin pomazal, aby vyhladil dům Achabův“ vs. „pomazaný Hospodinův proti domu Achabovu“

2 Kr 22:8 „vykonával soud“ vs. „mstil se“

2 Kr 22:9 „vyhledal“ vs. „dal rozkaz, aby ho hledali“

2 Kr 22:9 „skryl se v Samaří“ vs. „léčil si rány v Samaří“

2 Krn22:10 : „a mluvil, aby vyhladil veškeré potomstvo království domu Judova“ vs. „a vyhladil veškeré královské potomstvo v domě Judově“

2 Krn22:11 : „do skladu v ložnici“ vs. „v ložnici“

2 Kr22:11 „protože byla sestrou Achaziáše“ vs. „sestrou Ochoziáše“

2 Kr22:11 „ukryl ho před Athalií“ vs. „ukryl ho před Gotholií“

2 Kr 23:1 „sedmý rok“ vs. „osmý rok“

2 Kr 23:1 „Zichri“ vs. „Zecharias“

2 Kr 23:3 „synové Davidovi“ vs. „dům Davidův“

2 Kr 24:6 „a shromáždění“ (masoretský text) vs. „na shromáždění“ (Vulgata)

2 Kr 24:25 „synové“ vs. „syn“ (Septuaginta, Vulgata) (je známo, že byl zavražděn pouze jeden syn Jojadův)

2 Kr 26:5 „bázeň před Bohem“ (mnoho hebrejských rukopisů, Septuaginta, syrština, targumy, arabština) vs. „Boží zjevení“ (jiné hebrejské rukopisy)

2 Kr 27:8 V masoretském textu a alexandrijské Septuagintě, ale ne v jiných verzích Septuaginty

2 Kr 28:1 „20 let“ vs. „25 let“ (některé verze Septuaginty a syrský překlad)

2 Kr 28:6 „králové Asýrie“ (většina hebrejských rukopisů) vs. „král Asýrie“ (jeden hebrejský rukopis, Septuaginta, Vulgata)

2 Kr 28:16 „králové Asýrie“ vs. „král Asýrie“ (Septuaginta, syrský překlad, Vulgata)

2 Kr 32:4 „králové Asýrie“ (masoretský text, Vulgata) vs. „král Asýrie“ (Septuaginta, syrský překlad, arabský překlad)

2 Kr 32:22 „Postaral se o ně“ (masoretský text podle NIV 1985) vs. „Vedl je“ (masoretský text podle NRSV) vs. „Dal jim odpočinek“ (Septuaginta a Vulgata podle NRSV) vs. „dal jim poklady“ (Vulgata podle NKJV)

2 Kr 32:28 „stáda pro ovčí ohrady“ (masoretský text) vs. „ohrady pro stáda“ (Septuaginta, Vulgata) vs. (chybí) (syrština, arabština)

2 Kr 33:19 „zápisky Hozaiho“ (většina masoretských textů) vs. „zápisky proroků“ (jeden hebrejský rukopis, Septuaginta)

2 Kr 34:22 „Hilkija a ti, s nimiž šel král mluvit“ (většina masoretských textů) vs. „Hilkija a ti, které s ním král poslal, šli mluvit“ (jeden hebrejský rukopis, Vulgata, syrština)

2 Kr 36:9 „8“ (většina masoretských textů) vs. „18“ (jeden hebrejský rukopis, některé verze Septuaginty, syrština)

Bibliografie k této otázce: hebrejský překlad pochází z Literal Translation od Jaye P. Greena a překlad ze Septuaginty pochází z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona The Septuagint: Greek and English. Byly rovněž použity The Expositor’s Bible Commentary a poznámky pod čarou v Biblích NASB, NIV 1985, NKJV a NRSV.