< Otázka k Bibli z 1. Timoteovi

Otázka: Jaké je hlavní poselství 1. listu Timoteovi?

Odpověď: Šest krátkých kapitol v 1. listu Timoteovi lze číst na třech zcela odlišných úrovních.

Chování: Každá kapitola ukazuje, že se jedná především o knihu o tom, jak by se křesťané měli chovat, a to jak jednotlivě, tak společně, pod vedením Krista.

Vedení: Pět kapitol se konkrétně zabývá hlavními body vedení církve a tím, jak učit stádo žít podle Kristova vzoru.

Kristův příklad: Pět kapitol se podrobně zaměřuje na to, co Kristus činil, a tedy i na to, jací bychom měli být a co bychom měli dělat ve světle toho.

Ať už však považujete za hlavní téma cokoli, 1. list Timoteovi je jako lano se třemi prameny, které se jen tak neroztrhne.

Budete svým učením a příkladem pro mladší lidi držet toto lano směřující do budoucnosti? Velký misionář William Carey řekl, že do Indie odcestuje pouze tehdy, pokud ho církev doma bude „držet za lano“ a podporovat ho modlitbami i finančně. Mladší lidé však mohou jít nejen na místa, kam my nepůjdeme, ale i na místo, kam se na zemi dostat nemůžeme: hluboko do budoucnosti. Kristovo tělo a jeho vedoucí musí společně podporovat, školit a chránit mladší věřící na jejich cestě do budoucnosti, kam my se dostat nemůžeme. Pojďme se tedy podívat na tyto tři prameny 1. listu Timoteovi a na to, jak by se měly proplétat v našem učednictví druhých.

Otázka: Jaký je přehled 1. listu Timoteovi?

Odpověď: Zde je jeden přehled, který klade důraz na vedení.

1 Falešní vůdci vs. pravé vedení

2 Uctívání Boha

3 Vůdci v Boží církvi

4 Vedení: Obrana Boží církve

5 Vedení: Být s věřícími

6 Vedení: Vyzývání věřících

Otázka: Proč Pavel v 1 Tim 1,2 nazývá Timotea svým synem?

Odpověď: Timoteus nebyl Pavlovým biologickým synem, ale tato láskyplná metafora vyjadřovala blízký vztah mezi mladším a starším spolupracovníkem pro Krista.

Otázka: V 1 Tim 1,3, v jakém časovém období pobýval Timoteus v Efezu, zatímco Pavel doufal, že za ním brzy přijede (1 Tim 3,14)?

Odpověď: Dva listy Timoteovi a list Titovi se běžně nazývají Pavlovy „pastorační epištoly“. Pastorační epištoly byly napsány po událostech popsaných ve Skutcích apoštolů. To znamená, že byly napsány buď po Pavlově domácím vězení v Římě, anebo možná během něj. Pavlovi s velkou pravděpodobností nebyl po skončení domácího vězení v Římě okamžitě vykonán trest smrti, jinak by to Lukáš, který byl Pavlovým společníkem na cestách, zmínil.

1. list Timoteovi byl pravděpodobně napsán v letech 62–65 n. l. a 2. list Timoteovi asi v roce 67 n. l.

Otázka: Jaký smysl má v 1. Timoteovi 1:3 přikazovat kacířům?

Odpověď: I když nebudou poslouchat, alespoň ti, kdo kacířům naslouchají, a členové církve uvidí, že se proti nim stavíš. Navíc, když je formálně varuješ, možná se pokají. Pokud se však nepokají, Bůh je možná odsoudí na základě tvých slov.

Otázka: O jakých bájích mluví Pavel v 1. Timoteovi 1:4?

Odpověď: Tento verš se vztahuje na mýty obecně. Mezi ně pravděpodobně patřily i židovské bájky, o nichž Pavel v 1. listu Titovi 1:14 nařídil Titovi, aby lidem bránil jim věnovat pozornost. Také již v Pavlově době existovala falešná náboženství, včetně některých velmi fantaskních řeckých mystických mýtů, a možná měl Pavel na mysli i ty.

Otázka: Můžeme v 1 Tim 1,4 a Tit 3,9 ignorovat to, co Bible říká o rodokmenech?

Odpověď: Neříká se tam, že bychom rodokmeny neměli číst nebo je ignorovat, ale říká se tam, že bychom jim neměli věnovat svůj čas. Soustřeďte se na to, abyste uváděli do praxe to, co Bible říká o životě v uctívání Boha, o službě Jemu a o pomoci druhým.

Otázka: Měl by v 1 Tim 1:4 (KJV) slovo následující po „zbožný/Boží“ mít koncovku „-ing“, jako například „working“, nebo by mělo být podstatným jménem, jako například „work“?

Odpověď: NASB, NIV, NKJV a Green’s Literal Translation zde všechny uvádějí podstatné jméno. NRSV to překládá jako „training“ s poznámkou pod čarou, že by to mohlo být „plan“. Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 731 uvádí „plan“. Expositor’s Bible Dictionary, svazek 11, str. 351 uvádí, že KJV vychází z méně spolehlivého znění.

Nejneobvyklejší je zde překlad Williamse. Ten uvádí: „nekonečné rodokmeny, neboť takové věci vedou spíše ke sporům, než aby podněcovaly naši službu Bohu skrze víru.“

Otázka: Proč jsou v 1. Timoteovi 1:7 někteří náboženští učitelé tak přehnaně sebejistí?

Odpověď: Jedním z důvodů může být to, že mají pocit, že se nikomu nemusí zodpovídat. Cítí se v pozici, kde je nikdo nemůže zpochybnit. V některých organizacích se nejvyšší vůdce zodpovídá pouze Bohu a tito vůdci obvykle nepočítá s tím, že by je Bůh za cokoli volal k zodpovědnosti – až do soudu. Neberou v úvahu, že Bůh je bude volat k zodpovědnosti, protože již nemají žádnou úctu k Bohu.

Druhým důvodem je, že mnoho lidí následuje Ježíše, protože Ježíšovo učení odpovídá tomu, co chtějí. Například Ježíš kázal o novém království, a revolucionářům, kteří chtěli svrhnout Římany, se to velmi líbilo. Když však vyšlo najevo, že Ježíš nehodlá zahájit povstání, lidé ztratili iluze a někteří se proti němu obrátili. Dnes někteří lidé následují Ježíše kvůli tomu, co se jim líbí; a přestanou ho následovat, pokud uvidí něco, co se jim nelíbí. To není poslušnost. Vůdce si však může myslet, že pokud bude prezentovat populární věci, které se lidem líbí, je jeho pozice jako vůdce zajištěna.

Otázka: Jaký účel má zákon pro tyto lidi v 1. Timoteovi 1:8–10?

Odpověď: Zákon slouží k tomu, aby poukázal na to, jak daleko jsou oni – a my – od toho, abychom z vlastní síly splnili všechny Boží požadavky. Zákon nás vede k Boží milosti.

Otázka: Co je neobvyklého na slově „blahoslavený“ v 1 Tim 1,11 a 1 Tim 6,15?

A: V Novém zákoně je Bůh často nazýván „blahoslaveným“ řeckým slovem, které zahrnuje i uctívání. Lidé jsou tímto řeckým slovem „makarios“, které jednoduše znamená „šťastný“, často nazýváni „blahoslavenými“. Pouze v 1. Timoteovi 1:11 a 6:15 je Bůh nazýván „makarios“. Bůh je sice chválen a uctíván, ale kromě toho je Bůh sám o sobě šťastnou bytostí.

Otázka: Odpouští Bůh v 1. Timoteovi 1:13 lidem pouze špatné skutky, které spáchali z nevědomosti?

Odpověď: Ne. Pavel obdržel milost za to, co udělal z nevědomosti, ale mezi lidmi, kteří obdrželi milost za úmyslné hříchy, patří David a Petr.

Otázka: Jak byl Pavel v 1. Timoteovi 1:16 „první“ v Boží milosti?

Odpověď: Řecké slovo protos může znamenat „hlavní“, „přední“ nebo „bývalý“, stejně jako „první“. Řecké slovo protostates znamená „vůdce“.

Otázka: Pokud je v 1 Tim 1,17 pouze jeden „moudrý“ Bůh, existují pak i jiní bohové, kteří nejsou příliš inteligentní?

Odpověď: Samozřejmě. V 1. Korinťanům 8:1–7 Pavel hovoří o mnoha neinteligentních a neživých modlách.

Otázka: Jak podle 1. Timoteovi 1:18 poznáte, komu byste měli věnovat svůj čas?

Odpověď: Je zřejmé, že byste se měli držet dál od těch, kteří nechtějí poznat pravdu, ale chtějí vás pouze pronásledovat nebo se od vás dozvědět o dalších lidech, které by mohli pronásledovat. Pokud máte čas na všechny, je to skvělé, ale často tomu tak není. Když nemůžete věnovat čas všem, soustřeďte se nejen na ty, kteří se chtějí učit, ale na ty, kteří se chtějí učit, měnit se a růst. Za druhé, s kterými lidmi bys podle svého úsudku dosáhl nejlepších výsledků? A co je ještě důležitější, protože tvůj úsudek může být chybný, modli se k Bohu o správný úsudek ohledně toho, do koho by On chtěl, abys investoval svůj čas.

Pavel mohl věnovat čas nespočtu lidí, a ačkoli kázal mnoha lidem, svůj čas věnoval jen několika z nich, včetně Timotea. Samozřejmě šlo z velké části o výuku v praxi, protože Timoteus Pavla doprovázel a pomáhal mu. Ježíš měl mnoho lidí, kteří ho následovali, nejen těch dvanáct. Když Ježíš vybíral své učedníky, nezdálo se, že by upřednostňoval lidi kvůli jejich bohatství, vzdělání nebo známostem, ani navzdory nim. Matouš byl pravděpodobně bohatý a měl dobré kontakty, ale většina ostatních tomu tak nebyla. Učedníci však měli víru v Ježíše a byli ochotni dělat to, co jim řekl. Stejně tak Timoteus nebyl jen žákem, který nasával znalosti; Timoteus pracoval s Pavlem a dokonce kázal a učil v Tesalonice a na dalších místech, když tam Pavel nebyl.

Otázka: Proč by měl Timoteus v 1. Timoteovi 1:18 poslouchat Pavla, když křesťané mají poslouchat Boha?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zvážit tři body.

1. Křesťané mají poslouchat své vedoucí, jak říká Židům 13:17. Máme se podřizovat svým starším, jak říká 1. Petr 5:5.

2. Církev je postavena na základu apoštolů a proroků, jak uvádí Efezským 2:20.

3. Veškerá poslušnost má být „v Pánu“. Jinými slovy, pokud rodiče, učitelé, vládní představitelé, církevní vedoucí nebo kdokoli jiný, komu máme být poslušní, nařídí něco, co je v rozporu s tím, co Bůh řekl v Písmu, máme být poslušní spíše Bohu než lidem, jak ukázal Petr ve Skutcích 4:19–21.

Otázka: Jak v 1. Timoteovi 1:19 někteří lidé „ztroskotávají“ ve své víře?

Odpověď: Loď v té době byla v podstatě souhrnem mnoha pečlivě vyrobených částí, které byly dovedně sestaveny pro konkrétní účel, aby mohla plout a podnikat mnoho výnosných plaveb. Materiál z trosek lodi je v podstatě stejný jako materiál, z něhož byla loď postavena. Většina částí je stále na svém místě, ale protože některé části již nejsou na správném místě, loď již není schopna plavat, natož plout. K ničemu již není dobrá, kromě toho, že některé kusy dřeva by se ještě mohly hodit jako palivové dřevo. Někdy však lze lodě, které ztroskotaly v mělkých vodách, vyzdvihnout, opravit a mohou opět plout.

Někteří lidé mohou mít správné prvky víry a praxe, dobře poskládané dohromady, a mohou šířit evangelium. Pokud však jejich víra poté ztroskotá kvůli hříchu nebo falešnému učení, nejsou k ničemu. Někteří lidé mohou být křesťané, kteří odpadli od Ježíše, a potřebují se vrátit. Jiní možná nikdy nebyli pravými křesťany, ale i když to, o co se pokoušeli, skončilo ztroskotáním, mohou činit pokání a stát se nyní opravdovými křesťany.

Otázka: Jak jsou v 1. Timoteovi 1:20 lidé jako Hymenaios a Alexandr „vydáni Satanovi“?

Odpověď: Tento výraz se může vztahovat jak na věřící, tak na nevěřící. U věřících to může znamenat, že byli vyloučeni z církve, aby byli „napomenuti“ a přestali rouhat. U nevěřících to může znamenat, že jelikož bojovali proti pravdě, kterou slyšeli, Pavel se modlil, aby Bůh použil satana k jejich napomenutí, aby mohli činit pokání a později uvěřit v pravdu, kterou předtím odmítli.

Otázka: Proč se v 1. Timoteovi 2:1 modlíme za všechny lidi, když Bůh už přece ví, kdo půjde do nebe?

Odpověď: I když bychom se měli modlit za každého člověka, protože nevíme, kdo půjde do nebe, existuje i důležitější důvod. Bůh to přikazuje a to, že Bůh s jistotou ví, kdo půjde do nebe, neznamená, že tito lidé nemají žádnou příležitost ani odpovědnost. Více informací najdete také v diskusi k 1. Timoteovi 4:10.

Otázka: Měli bychom se podle 1 Timoteovi 2:2 modlit za všechny politické vůdce, i za ty zlé? Měli bychom se modlit za jejich dobro?

A: Ano. Když to Pavel psal, Římská říše, od císaře až po nejnižší úroveň, byla plná korupce. Modlíme se za všechny politické vůdce, bez ohledu na to, jak špatní by mohli být, a to alespoň ze tří důvodů.

1. Aby křesťanům nestály v cestě překážky, které by jim bránily „vést klidný a tichý život ve vší zbožnosti a důstojnosti“, jak říká 1. Timoteovi 2:2.

2. Modleme se, aby Bůh i nadále působil skrze dobré i zlé skutky politických vůdců, a tak přiváděl lidi do svého království.

3. Modleme se za všechny lidi, dokonce i za samotné zlé politické vůdce, aby se jim stalo to nejlepší, co je možné, aby činili pokání ze svých cest, obrátili se ke Kristu a navždy s námi sdíleli radosti nebe.

Otázka: Pokud v 1. Timoteovi 2,4–6 Ježíš zemřel za všechny, proč nejsou všichni spaseni, jak učí hereze universalismu?

Odpověď: Jak uvádí Židům 4,2, poselství, které slyšeli, „pro ně nemělo žádnou hodnotu, protože nesdíleli víru těch, kteří mu porozuměli“. Bůh má moc spasit všechny lidi a Bůh nabízí evangelium zdarma. Žádný verš neříká, že někteří jdou do pekla bez jakékoli příležitosti. Lidé však mohou být jako farizeové a zákoníci v Lukášovi 7:30, kteří „odmítli Boží záměr pro sebe“. Byly chvíle, kdy měl Ježíš zlomené srdce nad jejich nevěrou (Matouš 23:37–39), ale Bůh dopouští, aby jejich konečná volba byla jejich konečným osudem. Universalismus je samozřejmě hereze, které praví křesťané nesmějí věřit.

Otázka: Jaký je v 1. Timoteovi 2:4–6 výklad tohoto úryvku z pohledu nekalvinistů a kalvinistů?

Odpověď: Omlouvám se za dlouhou citaci, ale chtěl jsem se ujistit, že nedojde ke ztrátě kontextu.

Kalvinisté: Loraine Boettnerová v knize The Reformed Doctrine of Predestination (str. 294–296) píše: „Pokud by slova z 1. Timoteovi 2:4, že Bůh ‚chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy‘, byla chápána v arminianském smyslu, vyplývalo by z toho buď to, že Bůh je zklamán ve svých přáních, nebo že všichni lidé bez výjimky jsou spaseni. Navíc nauka, která připisuje Božství zklamání, je v rozporu s tou skupinou biblických pasáží, které učí o Boží svrchovanosti... Je pravda, že některé verše samy o sobě zdánlivě naznačují arminianský [nekalvinistický] postoj. To by však Bibli redukovalo na hromadu rozporů; existují totiž i jiné verše, které učí o předurčení, neschopnosti, vyvolení, vytrvalosti atd. a které nelze žádným legitimním způsobem vyložit v souladu s arminianismem. ... Pokud tedy narazíme na pasáž, která sama o sobě připouští dva výklady, z nichž jeden je v souladu se zbytkem Písma, zatímco druhý nikoli, máme povinnost přijmout ten první.“ Boettner (str. 294–296)

Nekalvinisté: Jak nekalvinisté, tak amyraldovští kalvinisté mohou citovat přesně stejná Boettnerova slova za těmi třemi tečkami, stačí pouze zaměnit slova „arminianismus“ a „předurčení“ a změnit pořadí vět. Všimněte si, že Boettner říká, že svrchovaný Bůh nemůže být zklamán, a že jiné verše jasně ukazují, že všichni by museli být spaseni, kdyby bylo spasení nabídnuto všem. Nyní si přečtěte následující:

„Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale ty jsi nechtěl!“ (Matouš 23:37)

„Farizeové a znalci Zákona však Boží záměr pro sebe odmítli, protože nebyli pokřtěni Janem.“ (Lukáš 7:30)

„On sám [Ježíš] je smírnou obětí za naše hříchy, a to nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.“ (1. Janův 2:2)

Závěr: Všichni bychom měli souhlasit se slovy Boettnera: „Je uznávaným principem výkladu, že nejasnější pasáže je třeba vykládat ve světle pasáží jasnějších, a ne naopak.“

Otázka: Proč mají křesťanské ženy v 1. Timoteovi 2:9 někdy účesy a drahé šperky?

Odpověď: Je dobré se o své vlasy přiměřeně starat, ale drahé a extravagantní účesy nejsou tím, co Bůh chce.

Většina křesťanských žen nenosí drahé šperky. Pokud je křesťanská žena okázalá, nosí drahé šperky a věnuje nadměrné množství času péči o své vlasy, může být stále opravdovou křesťankou, ale měla by s tímto zvykem přestat. V řeckých dobách nosily některé ženy velmi extravagantní oděvy. Podle Kázání svatého Jana Zlatoústého na 1. list Timoteovi (cca 397 n. l.) tento verš kontrastuje s napodobováním herců a prostitutek.

Otázka: Proč Bible v 1. Timoteovi 2:11–14 a 1. Timoteovi 3:1–7 učí, že ženy tehdy (a pravděpodobně i dnes) nesměly učit ani mít autoritu?

Odpověď: Ačkoli se různé církve neshodují na roli žen v církvi, zde je osm bodů, na nichž by se všichni bibličtí křesťané měli shodnout.

1. Pavel uznával, že ženy mohou i nadále zastávat významné pozice v církvi. Mezi významné ženy, které zmínil, patřily Fébé (Římanům 16:1,2), Priscilla, která spolu se svým manželem napravovala Apollose (Skutky 18:26), Euodia a Syntyche, které po boku Pavla bojovaly za evangelium (Filipským 4:2-3), a možná i Chloé (1. Korinťanům 1:11).

2. Ženy mohou a měly by učit ženy a děti a v církvi mohou mít autoritu nad ženami a dětmi. (Titus 2:3–5)

3. Mimo církev byly ženy poslušné Bohu tím, že zastávaly vedoucí role. Debora byla významnou světskou vůdkyní (Soudců 4:4–5). Debora nezastávala dočasnou funkci: již předtím, než využila svou autoritu k tomu, aby řekla Barákovi, že Bůh mu přikázal porazit Siseru, byla prorokyní a soudkyní.

4. Ženy mohly i nadále zvěstovat Boží slovo v proroctví. Ve starozákonních dobách byla prorokyněmi nejen Debora, ale také Miriam (Exodus 15:20–21) a Hulda (2. Paralipomenon 34:22–28). V Novém zákoně prorokovaly Anna (Lukáš 2:36–38), čtyři dcery Filipa (Skutky 21:9) a obecně ženy zmíněné v 1. Korinťanům 11:5.

5. Bible nikdy neuvádí žádné důvody, které by naznačovaly, že ženy jsou fyzicky slabší, méně inteligentní, emocionálně křehčí nebo mužům podřízené. Ve skutečnosti někteří z mužských vůdců Izraele, jako například Abimelech (Soudců 9:52–53) a Rechabeám (1. Královská 12:3–16), nebyli ani zbožní, ani příliš inteligentní.

6. Jediným důvodem, který Bible uvádí, je to, že to tak Bůh chce. Boží důvody souvisejí s tím, že Eva byla první, kdo byl oklamán v rajské zahradě, nikoli se všemi ženami.

7. Hypoteticky řečeno, kdyby Bůh řekl, že si přeje, aby ženy, nebo dokonce děti, měly v církvi autoritu nad muži, měli bychom ho poslechnout. Pokud by však Bůh chtěl, aby autoritu měli pouze muži, my, kteří Boha posloucháme, musíme činit to, co On chce.

8. Ve všech otázkách, nejen v této, bychom měli poslouchat Boha, ať už nám jsou sděleny všechny důvody, či nikoli.

Otázka: Jak se 1 Tim 2:11–14 a 1 Tim 3:1–7 liší od islámu?

Odpověď: Korán v súře 4:34 říká, že máte svou manželku „bít“ nebo „bičovat“, pokud je neposlušná. Arabské slovo pro „bít“ nebo „bičovat“ je stejné slovo, které se používá pro bití násilného zločince nebo velblouda. Sám Mohamed jednou úmyslně udeřil Aišu „do hrudi, což mi způsobilo bolest“, jak uvádí Sahih Muslim, sv. 2, č. 2127. Pokud je manželka hodná, ale manžel je nedbalý, Korán nikde neříká, že by manželka měla manžela bít nebo požádat svého otce, bratra či jiného muže, aby manžela zbil.

Souvisí tento příkaz s následujícími slovy Proroka v hadísech al-Bukhárí, sv. 2, kniha 18, kap. 8, č. 161, s. 91–92; sv. 1, kniha 6, kap. 8, č. 301, s. 181, a s citací ze sv. 1, kniha 2, kap. 21, č. 28, s. 29: „Prorok řekl: ‚Bylo mi ukázáno pekelné ohně a že většinu jeho obyvatel tvoří ženy.‘“ (Většina těchto žen byla nevděčná vůči svým manželům.)

Proč si myslíte, že je v pekle více žen? Je to proto, že pro ně není taková motivace dostat se do ráje? Hadís z Bukhárí, sv. 6, kniha 60, kap. 294, č. 402, str. 374 a předchozí, říká: „Slova Alláha: ‚Krásné, půvabné ženy, spoutané [tj. v řetězech] v pavilonech. Vyprávěl Qaisi: Alláhův posel řekl: ‚V ráji je pavilon z jediné duté perly široké šedesát mil, v každém rohu jsou manželky, které neuvidí ty v ostatních rozích; a věřící je budou navštěvovat a těšit se z nich.‘“

„Vyprávěl Abú Hurajra: Alláhův posel řekl: ‚Chovejte se k ženám hezky, neboť žena byla stvořena z žebra, a nejzakřivenější částí žebra je jeho horní část; pokud se tedy pokusíte ji narovnat, zlomí se; ale pokud ji necháte tak, jak je, zůstane zakřivená. Proto se k ženám chovejte hezky.“ Buchárího hadís, sv. 4, kniha 55, kap. 1, č. 548, str. 346.

„Vyprávěl Abú Sai’id Al-Chudrí: Prorok řekl: ‚Není snad svědectví ženy rovno polovině svědectví muže?‘ Ženy odpověděly: ‚Ano.‘ On řekl: ‚To je kvůli nedostatečnosti ženského rozumu.‘“ Buchárí, Hadís, sv. 3, kniha 48, kap. 12, č. 826, s. 502.

„[Mohamed] řekl: ‚Nikdy neuspěje takový národ, který si za vládkyni zvolí ženu.‘“ Bukhárího hadísy, sv. 9, kniha 88, kap. 18, č. 220, s. 171. Když tedy muslimové citují 1. Timoteovi 2:11–14 a 1. Timoteovi 3:1–7, aby tvrdili, že jelikož ženy v Bibli nemohou být staršími, Bible je považuje za méně cenné, můžete s nadsázkou říci, že byste to rádi prodiskutovali s jejich imámkou.

Otázka: Znamená 1. Timoteovi 2:12, že ženy neměly vůbec učit, nebo že neměly učit muže?

Odpověď: Pavel pouze řekl, že ženy nemají učit muže, protože v Titu 2:3–4 Pavel řekl starším ženám, aby učily mladší ženy i děti dobrým věcem.

Otázka: Učí 1 Tim 2,13–14, že ženy mají horší úsudek, jak tvrdí ateista (Capella)?

Odpověď: Ne. Abyste mohli být dobrým soudcem, musíte mít dobrý úsudek. Ve Starém zákoně, který Pavel velmi dobře znal, byla Debora dobrou soudkyní Izraele.

Pokud jde o hodnotu ženy ve srovnání s mužem, tentýž autor, Pavel, v Galatským 3:26–28 říká, že v Kristu není ani muž, ani žena, ale všichni jsme Boží synové. V řecké kultuře nebyly dcery ceněny tak vysoce jako synové, takže kdyby tam Pavel řekl, že jsme všichni „děti“ Boží, v té kultuře by mohly vzniknout pochybnosti o tom, zda jsou muži a ženy skutečně rovni. Pavel však všechny pochybnosti odstranil tím, že řekl, že oba jsou „synové“ Boží.

Otázka: V 1. Timoteovi 2,5 mám otázku ohledně katolické doktríny, podle níž jsou Maria a svatí našimi „prostředníky“. Katolický argument na podporu této teorie zní, že Mojžíš tak učinil, aby ochránil izraelský lid před Božím hněvem, když lid nevěřil v Boha. Mojžíš prosil Boha, aby Izraelitům odpustil, a Bůh jeho prosbu vyslyšel (Numeri 14,1–20). Katolíci mohou tento příklad použít na podporu své teorie, že můžeme využít jiné osoby, jako je Panna Maria nebo někteří svatí, aby se za nás přimlouvali nebo zprostředkovávali u Boha. V 1. Timoteovi 2,5 však Pavel jasně uvádí, že existuje „jeden“ prostředník, a tím je Ježíš. Jsem tedy zmatený tím, že tyto pasáže mohou podporovat obě teorie – jak si tedy máme vybrat jednu z nich?

Odpověď: Obvykle má každý argument, který si dokážete představit, i nějaký protiargument. Dovolte mi tedy nejprve rozšířit vaši otázku tak, aby se netýkala pouze Marie, ale obecně biblického rozlišování mezi protichůdnými názory. Poté tyto obecné zásady aplikuji na to, na co jste se ptal.

Za prvé, příkaz, tvrzení nebo jiný jasný výraz v Písmu má přednost před naším výkladem či analogiemi, které si sami z Písma vytváříme. Jelikož 1. Timoteovi 2,5 říká, že existuje jediný prostředník, pokud by ve skutečnosti existovali dva prostředníci, pak by 1. Timoteovi 2,5 byla lež. Na druhou stranu, pokud skutečně existuje pouze jeden prostředník, neznamenalo by to, že by výroky Starého zákona byly lží, protože a) o Mojžíšovi nebylo výslovně řečeno, že je prostředníkem, b) Mojžíš se za lid postavil pouze v souvislosti s jejich fyzickým trestem, nikoli s celou osobou, c) ačkoli byl Mojžíš předobrazem Krista, role, kterou Mojžíš zastával, byla nahrazena Kristem, a d) Mojžíš už za lid ani nestojí.

Za druhé, je dobré zkontrolovat, zda dostanete stejnou odpověď, když otázku obrátíte. Například místo otázky: „Kdo ve Starém zákoně by se nejvíce blížil tomu druhu prostřednictví, o kterém katolíci tvrdí, že ho měla Marie?“, zeptejte se: „Kdo v Novém zákoně je logicky nejvíce naplněním role, kterou měl Mojžíš ve Starém zákoně?“ Odpověď je zcela jasná: Ježíš, a ne Marie.

Za třetí bychom se měli zeptat: „Vymýšlíme nějakou zcela novou doktrínu?“ a také: „Jak tito verše chápali raní křesťané?“ Ne že by raní křesťané byli dokonalí, ale mnozí z nich mluvili biblickou řečtinou už od tří let a snili v řečtině, a bylo by směšné, kdybychom se jim snažili namluvit, že ta řečtina znamenala něco jiného, když se všichni shodovali, že znamenala něco zcela jiného. Neexistuje absolutně žádný křesťanský autor z doby před nicejským koncilem, který by učil, že Marie byla spoluzprostředkovatelkou, spoluvykupitelkou, prostřednicí, vykupitelkou nebo jakýmkoli jiným pojmem, který si katolická církev vymyslela. Následující autoři rané církve však všichni potvrzovali, že Ježíš byl naším prostředníkem. Žádný z nich nezmínil Marii jako prostřednici.

Klement Římský (96–98 n. l.) (výňatek): „Takto, milovaní, nacházíme svého Spasitele, Ježíše Krista, nejvyššího kněze všech našich obětí, ochránce a pomocníka v naší slabosti. Skrze Něho vzhlížíme k výšinám nebes. … Skrze Něho Pán chtěl, abychom okusili nesmrtelné poznání.“ 1. Klement, kap. 36, sv. 1, s. 14–15 (také sv. 9, s. 240)

Klement Římský (96–98 n. l.) (výňatek) cituje Izaiáše 53 a o Ježíši říká: „Jeho ranami jsme uzdraveni. Byl obětí za hřích. Ježíš sám ponese naše hříchy.“ 1. Klement, kap. 16, sv. 1, str. 9 (také sv. 9, str. 234)

Klement Římský (96–98 n. l.): „Pohlížejme upřeně na Kristovu krev a uvidíme, jak drahocenná je pro Boha ta krev [Ježíšova], která, prolitá pro naši spásu, přinesla milost pokání před celý svět.“ 1. Klement, kap. 7, sv. 1, s. 7 (také sv. 9, s. 231)

Klement Římský (96–98 n. l.) „Z lásky, kterou k nám choval, dal Ježíš Kristus, náš Pán, za nás svou krev z Boží vůle; své tělo za naše tělo a svou duši za naše duše.“ 1. Klement, kap. 49, str. 18

Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) rozebírá, proč musel být Kristus plně člověkem i Bohem, aby mohl převzít roli „prostředníka“. Irenej, Proti herezím, kniha 3, kap. 18.7, str. 448

Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) zmiňuje, že semeno [Ježíš] je prostředníkem. Irenej, Proti herezím, kniha 3, kap. 7.2, str. 420

Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) říká, že Ježíš „sjednotil člověka skrze sebe s Bohem“. Irenej, Proti herezím, kniha 3, kap. 4.2, str. 417

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) nazývá Ježíše prostředníkem, který plní Otcovu vůli, Synem Božím a Spasitelem lidí. Kniha „Instruktor“, svazek 3, kapitola 1, str. 271

Tertullian (kolem r. 213 n. l.) uvádí, že apoštol nazývá Krista „prostředníkem mezi Bohem a člověkem“. *Proti Praxeovi*, kap. 27, str. 624

Tertullian (198–220 n. l.) nazývá Ježíše „prostředníkem mezi Bohem a člověkem“. O vzkříšení těla, kap. 51, str. 584

Hippolyt, biskup z Portu (222–235/6 n. l.), hovoří o Kristu jako o prostředníkovi mezi Bohem a člověkem ve svém Komentáři k Numeri, str. 169.

Origenes (cca 227–240 n. l.) zmiňuje Ježíše jako prostředníka, velekněze, Parakléta a bránu. Origenův Komentář k Janovi, kniha 2, kap. 28, s. 343

Novatian (250/254–256/7 n. l.): „Jestliže je Kristus pouze člověkem, proč je člověk v modlitbách vzýván jako prostředník?“ v díle O Trojici, kap. 14, str. 623. O vtělení také pojednává v díle O Trojici, kap. 10, str. 619.

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) „Je obdařen tělem; Bůh se spojil s člověkem. To je náš Bůh, to je Kristus, který jako prostředník mezi oběma přijal lidskou podobu, aby je mohl vést k Otci.“ Cypriánovy spisy, spis 6, kap. 11, s. 468

Petr Alexandrijský (306, 285–311 n. l.) říká, že Ježíš je naším přímluvcem u Otce. Kanonické epištoly, kánon 11, str. 276

Laktancius (cca 303–cca 325 n. l.): „Přišel prostředník – to jest Bůh v těle –, aby tělo mohlo následovat Ho a aby On mohl zachránit člověka před smrtí, která má nad tělem vládu.“ Božské instituce, kniha 4, kap. 25, str. 126.

Otázka: V 1. Timoteovi 2,15 se píše, že ženy „budou spaseny skrze mateřství“; co tedy s zbožnými, ale bezdětnými ženami?

Odpověď: Pavel zjevně nemyslel, že ženy jdou do nebe tím, že mají děti, jinak by v 1. Korinťanům 7:8, 25–28 nedoporučoval celibát. Pavel věděl o čtyřech svobodných dcerách Filipa, které prorokovaly ve Skutcích 21:9. Jako důkaz toho, že církev historicky vykládala tento verš tak, že bezdětné ženy jsou v pořádku, si přečtěte Homilie Jana Zlatoústého o Timoteovi (cca 397 n. l.).

Otázka: Co znamená ve 1. Timoteovi 2,15 věta: „Ženy však budou spaseny skrze mateřství“?

Odpověď: Bůh může ženy fyzicky ochránit během náročného období porodu. Žertem jsem jednou řekl své ženě, že porod je tak nákladný, bolestivý, obtížný a nebezpečný proces, že před příchodem moderní medicíny ženy prostě nemohly mít žádné děti!

Vážně řečeno, jedná se o složitý verš, protože Pavel používá konkrétní případ Evy jako příklad, aby zároveň napomenul i povzbudil všechny ženy. Křesťané na to mají mnoho různých názorů. Zde je výklad volně převzatý z kázání 9 řecky mluvícího exegetického kazatele Jana Zlatoústého (cca 397 n. l.) o Timoteovi (str. 436).

1. Ačkoli to byla Eva, kdo oklamal Adama, i tak měla v Božím plánu další roli jako „matka všech živých“ (Genesis 3:20). Mezi Eviny potomky patřil i Kristus, který ji spasil. [Genesis 3:15, nikoli Zlatoústý]

2. Z důvodů souvisejících s Evou Bůh nechce, aby ženy učily nebo měly autoritu nad muži (1. Timoteovi 2:11–14).

3. Ženy mají zvláštní a jedinečnou roli v rození dětí (1. Timoteovi 2:15a). Podle Jana Zlatoústého se výraz „spasení“ nevztahuje na Evu ani na žádnou konkrétní ženu, ale na roli žen obecně.

4. Ženy by neměly jen fyzicky rodit děti, ale měly by žít věrný, láskyplný a svatý život s sebekázní. Jak zdůrazňuje Chrysostom, Efezským 6:4 zmiňuje, že je velkou odpovědností rodičů vychovávat své děti v Pánu.

5. Zatímco někteří by mohli tento verš mylně vykládat tak, že všechny ženy se dopustily Evina hříchu, Jan Zlatoústý poukázal na to, že se jedná o mylné uvažování.

Více informací najdete v NIV Study Bible, New Geneva Study Bible a The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 736.

Otázka: Měli by muži v 1. Timoteovi 3:1 toužit po tom, aby se stali „biskupy“, vzhledem k tomu, že biskupové učí, a Jakub 3:1 říká, že ne mnoho lidí by mělo toužit po tom, aby se stali učiteli?

Odpověď: Řecké slovo v 1. Timoteovi 3:1 je „dozorce“. 1. Timoteovi 3:1 neříká, že by se muži bez potřebných předpokladů měli snažit být dozorci, ale že pokud se muž chce stát dozorcem, usiluje o hodný cíl. Ačkoli někteří mohou pohlížet na křesťanskou práci na plný úvazek s despektem, Bible ukazuje, že bychom ji měli vysoce ctít.

Otázka: Zakazuje 1. Timoteovi 3:1–7 ženám být dozorkyněmi?

Odpověď: Skuteční křesťané mají na tuto otázku různé názory.

Ano) Ačkoli se zde hovoří o mužských starších, jejich manželkách a jejich dětech, pojem „ženské starší“ v 1. Timoteovi 3:1–7 chybí. Tento pojem však Pavlovi neunikl, protože 1. Timoteovi 2:11–14 výslovně učí, že ženy nesmějí učit muže ani mít nad nimi autoritu.

Pouze v té době) Někteří praví křesťané se domnívají, že se to týkalo pouze té doby.

Ne) Někteří se domnívají, že Galatským 3:28, týkající se rovnosti mužů a žen, se vztahuje i na jejich role v církvi. 1. Timoteovi 3:11 by se mohlo vztahovat na manželky diakonů, případně na diakonky. O’Brien ve své knize Today’s Handbook for Solving Bible Difficulties (Současná příručka k řešení biblických obtíží), str. 374–375, rovněž zmiňuje, že Priscilla i Aquila vyučovali Apollose ve Skutcích 18:26.

Ano, opět) Neexistuje však žádný časový ani kulturní důvod, který by vysvětloval, proč lze v naší době ignorovat právě 1. Timoteovi 3:1–7 a nikoli jiné příkazy. Důvod, který byl uveden v souvislosti s Adamem a Evou, je dnes stejně platný jako tehdy. Více informací najdete také v otázce týkající se 1. Timoteovi 2:11–14.

Otázka: Mají být podle 1. Timoteovi 3:2,12 a Titovi 1:6 starší a jáhni manželi alespoň jedné, jedné nebo nanejvýš jedné manželky (bez ohledu na to, zda se počítají předchozí manželství)?

A: Přesněji řečeno, tento řecký výraz doslovně znamená „muž věrný jedné ženě“. Všichni se shodují na tom, že muži, kteří vedli promiskuitní život, byli rozvedení a znovu se oženili, či žili v polygamii, byli z funkce starších vyloučeni (promiňte, mormoni). Opětovné manželství není hříchem, jak ukazuje kniha Rút. Křesťané se obecně shodují s Kázáními svatého Jana Zlatoústého o Timoteovi (cca 397 n. l.) a s Ústavami svatých apoštolů 3:17 (cca 4. století), že svobodní starší a jáhni jsou v pořádku. Kniha „Biblické obtíže a zdánlivé rozpory“ na str. 54 rovněž uvádí, že se zde jedná o monogamní vztah.

Otázka: Co by mělo být uvedeno v 1 Tim 3:3 (KJV)?

Odpověď: Zde jsou různé překlady.

„…nechamtivý po špinavém zisku [penězech]; ale trpělivý, nehádavý, ne lakomý“ (KJV)

„…není chamtivý po penězích, ale mírný, není svárlivý, není lakomý;“ (NKJV)

„…ale mírný, ne svárlivý, prostý lásky k penězům.“ (NET Bible)

„…není chamtivý po nečestném zisku – ale mírný, není svárlivý, nemiluje peníze“ (Green’s Literal Translation)

„…ale mírný, nehádavý, nemilující peníze“ (NIV)

„…ale mírný, nehádavý, prostý lásky k penězům“ (uNASB)

„…nezávislí na víně, nenásilní, ale mírní, mírumilovní a bez lásky k penězům.“ (BSB)

„mírní a nehádaví, ne lakomí“ (Williams)

Řecký Nový zákon od Alanda a kol. neukazuje žádné rozdíly mezi ranými řeckými rukopisy.

Otázka: Co v 1 Tim 3:3 znamená být milovníkem peněz?

Odpověď: Člověk nemusí krást, lupit ani být nepoctivý, a přesto může být milovníkem peněz. Člověk může být chudý i bohatý a přesto být milovníkem peněz. Člověk může být bohatý a nebýt milovníkem peněz, ale spíše považovat peníze pouze za nástroj, který lze rozdávat pro Boží království.

Jak mi jednou někdo řekl o svém šéfovi: někteří lidé milují lidi a využívají peníze, ale on miloval peníze a využíval lidi. Zaměřujete se více na lidi a vztahy, nebo spíše na to, jak vydělat (nebo ušetřit) více peněz? Investice do nemovitostí, na burze nebo do jiných věcí nejsou samy o sobě špatné. Dávejte si však pozor, aby to nezabíralo veškerý váš volný čas, myšlenky a srdce. Místo toho, abyste se ptali, kolik jste vydělali na nemovitostech, akciích atd., zeptejte se, kolik jste vydělali za hodinu vynaloženého úsilí. Například pokud jste vydělali 8 000 dolarů z investice 100 000 dolarů (a 8 % je velmi dobrá míra návratnosti), ale museli jste sledovat akcie 10 až 12 hodin týdně, mohli jste si vést téměř stejně dobře, s mnohem menším rizikem, kdyby jste si místo toho našli práci na částečný úvazek za minimální mzdu.

V Matoušovi 7:24–27 a Lukášovi 6:47–49 vypráví Ježíš podobenství o domě postaveném na skále a domě postaveném na písku. Mít spoustu peněz na to, abyste si postavili extravagantní dům na písku, je prostě tragické.

Otázka: Musí mít muž podle 1. Timoteovi 3:4 děti, než se stane biskupem?

Odpověď: Ne: při odpovědi je třeba zvážit tři body.

1. Člověk může být bezdětný, jako byl Pavel a pravděpodobně i Timoteus.

2. Pokud má biskup děti, měly by být dobře vychovány. Více podrobností najdete v následující otázce.

3. Výchova dětí může poskytnout cenné zkušenosti pro vedení církve složené z mužů, žen a dětí. Více informací najdete v Kázáních svatého Jana Zlatoústého o Timoteovi.

Otázka: Co v 1 Tim 3:4–5, 12b znamená, že dozorce musí dobře vést svou vlastní rodinu a děti?

Odpověď: Dozorce musí vědomě vychovávat své děti ve víře. Chodily malé děti do sboru, učily se víře, modlili se s nimi rodiče a studovali s nimi Bibli atd.? V širším smyslu: jaký příklad viděly děti ve svých rodičích? Vyrostly děti v lásce k Bohu, nebo v nenávisti ke sboru? Pokud v tom druhém případě, proč?

Klíčovou otázkou, na které se někteří křesťané neshodnou, je, zda může někdo zůstat dozorcem, pokud jedno z jeho dětí opustí víru? Podle mého názoru je odpověď ano, protože rozhodnutí dítěte odejít bylo jeho vlastní volbou a nebylo podmíněno chováním rodiče. Ježíš učil dvanáct učedníků, přesto jeden odešel a zradil Ho. Znamená to snad, že Ježíš byl špatným učitelem? Samozřejmě že ne. Znám zbožné rodiče s velmi zbožnými dětmi (ne dospělými), až na to, že jedno dítě v rodině se od Boha zcela odvrátilo.

Otázka: Co je v 1. Timoteovi 3:6 míněno pod pojmem „stejný soud jako ďábel“?

Odpověď: Ďábel upadl z velké části kvůli pýše. Podobně i někdo, kdo kdysi dobře sloužil Bohu, může odpadnout kvůli pýše na sebe sama nebo na své postavení, zvláště pokud se jedná o čerstvého obráceného. Bohužel, když vůdce kvůli pýše skutečně odpadne, je to často veřejně špatný příklad jak pro věřící, tak pro nevěřící, kteří o této situaci vědí.

Otázka: Co se v 1. Timoteovi 3:7 míní „ďáblovou pastí“, o které se zde hovoří?

Odpověď: Osidla, neboli pasti, jsou obecně něco, co člověka náhle uvězní nebo zabije znenadání. Zde se jedná o osidlo, kdy se někdo cítí na samém vrcholu, je na to pyšný a stává se příliš sebejistým těsně předtím, než tvrdě upadne.

Otázka: Co znamená v 1. Timoteovi 3:8 a v Titovi 2:2, že jáhni a starší muži by měli být „vážní“ nebo „důstojní“?

Odpověď: Řecké slovo semnos znamená úctyhodný, čestný, vážný, poctivý nebo upřímný. Přečtěte si Homilie svatého Jana Zlatoústého o Timoteovi, kde najdete třístránkovou diskusi o 1. Timoteovi 3:8–13.

Otázka: Jakými způsoby může být žena nebo muž nedůvěryhodný, jak je uvedeno v 1 Tim 3,11?

Odpověď: Existují různé způsoby, jak mohou být lidé nedůvěryhodní, i když ne vždy lžou. Dělají to, co říkají? Pomlouvají ostatní nebo nedokážou zachovat tajemství, o kterých vědí, že by je měli zachovat? Pokud si vezmou něco, co jim nepatří, když si jsou jisti, že jim to projde, jsou pouze „podmíněně důvěryhodní“ – v závislosti na tom, zda si myslí, že jim to projde. A „podmíněně důvěryhodný“ není vůbec důvěryhodný; i zločinci jsou podmíněně důvěryhodní. Čestnost je to, čím jste a co děláte, když si myslíte, že se nikdo nedívá. Ale Bůh se dívá vždy.

Otázka: Mohou být podle 1. Timoteovi 3:11–13 ženy diákony?

Odpověď: Termín v 1. Timoteovi 3:11 lze přeložit buď jako „diakonky“, nebo jako „manželky diakonů“. Mezi opravdovými křesťany existují tři názory.

a) Diakonky: Neznamená to pouze manželky diakonů, protože v tom případě by manželky diakonů měly zvláštní roli a manželky starších by žádnou roli neměly. V době Chalcedonského koncilu v roce 451 n. l. byly diakonky církevním úřadem. Podle knihy The First Seven Ecumenical Councils (325–787), str. 189, musely být diakonky staré nejméně 40 let a žít v celibátu.

b) Manželky diakonů: Nejedná se o diakonky, jinak by struktura tohoto úryvku byla neobvyklá.

3:1–7    Starší, jejich děti a manželky

3:8–10    Stejně tak jáhni, u nichž nejsou uvedeny žádné specifické informace týkající se mužů

3:11    Stejně tak diakonky

3:12–13 Opět jáhni, včetně informací specifických pro muže

c) Obojí: Jan Zlatoústý (kolem roku 397 n. l.) ve 11. kázání o Timoteovi říká: „Mluví o těch, které zastávají úlohu diakonisek. ‚Diakoni ať jsou manželé jedné ženy.‘ To je tedy třeba chápat tak, že se to vztahuje i na diakonisky.“ Manželky diakonů tedy zastávaly zvláštní úlohu diakonisek.

Otázka: Co nás učí 1 Tim 3,14–15?

Odpověď: V 1. Timoteovi 3,14–15 Pavel říká, že píše Timoteovi, aby v případě, že se Pavel zpozdí, lidé (nejen Timoteus) věděli, jak se mají v církvi chovat. Je zde několik bodů:

Jedná se o autoritativní pokyny pro církev od Pavla. Nejsou to jen návrhy pro život, ale Boží příkazy.

Domácnost obvykle tvoří rodič nebo rodiče a děti. Církev je Boží domácnost, protože jsme Boží děti a Bůh je náš Otec.
Církev nepatří ani starším, ani ostatním věřícím. Církev je majetkem živého Boha.

Výraz „sloup a základ pravdy“ se v tomto verši vztahuje na církev, nikoli na Boha. Zdrojem pravdy však nakonec není církev ani Bible, ale sám Bůh. Je poněkud iritující, že někteří římští katolíci mylně tvrdí, že bychom měli být vděční katolické církvi za to, že nám dala Bibli. Jsme vděční rané církvi (nikoli římskokatolické církvi) za to, že uznala Boží slovo, ale je to Bůh, kdo nám dal Bibli, ne církev. Jádrem problému je spoléhat se na církev, pokud jde o spasení, a nespoléhat se na Boha a Jeho slovo.
Církev však stále hraje důležitou roli. Co přesně dělá sloup? Jednak podpírá zbytek budovy a zároveň je místem, kam lze vyvěšovat vzkazy. Základní kameny mají stát nehybně a nést veškerou váhu toho, co je na nich. Věřící takto fungovali po všechna staletí, od raných křesťanských mučedníků přes rané církevní spisovatele, od nichž se můžeme učit, až po tiché valdenské v Itálii, pozdější velká misijní hnutí a tak dále. Pokud však konkrétní církev již není sloupem a základem pravdy, k čemu je pak jako církev dobrá? Možná právě proto Ježíš ve Zjevení 2–3 pohrozil, že některé svícny odstraní. Pavlova metafora o stavbě je ozvěnou Efezským 2:19b–22 (BSB): „...ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny, postavení na základu apoštolů a proroků, s Kristem Ježíšem samotným jako úhelným kamenem. V něm je celá stavba spojena a roste v svatý chrám v Pánu. A v něm i vy jste společně budováni v příbytek pro Boha v Jeho Duchu.“ 2. Korinťanům 6:16 také potvrzuje, že my (křesťané) jsme chrámem živého Boha. Tuto metaforu však neučí pouze Pavel. 1. list Petrův 2:5 (BSB) říká: „I vy, jako živé kameny, jste stavěni do duchovního domu, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, které jsou Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.“ Tyto verše jasně ukazují, že církev není budova ani lidská organizace, ale společenství a společenství věřících.
Kdo jsou však kněží? 1. list Petrův 2:9 (BSB) říká: „Vy však jste vyvolený lid, královské kněžstvo, svatý národ, lid, který si Bůh vyvolil za svůj vlastní majetek.“ Jsme tedy všichni kněží. Kněží zastupují Boha před ostatními lidmi a my jsme Kristovi vyslanci podle 2. listu Korinťanům 5:20.

Otázka: Znamená v 1. Timoteovi 3:16 to, že se Ježíš „zjevil v těle“ a byl „ospravedlněn Duchem“, že nebyl fyzicky vzkříšen z mrtvých?

Odpověď: Samozřejmě že ne, jinak by Pavel nenapsal 1. Korinťanům 15. V 1. Timoteovi 3:16 Pavel zdůraznil, že Ježíš nepřišel jen zdánlivě, jako duch, ale že tu skutečně byl v těle a krvi, navzdory omylům, které později učili heretičtí gnostici a doketisté. Ježíšovo ospravedlnění se uskutečnilo skrze Jeho vzkříšení Duchem Svatým.

Otázka: Dokazuje 1. Timoteovi 4:1–2, že pravé křesťanství zmizelo ze světa, jak tvrdí některé sekty?

Odpověď: Ne. Píše se tam, že někteří opustí víru, ale neříká se, že všichni. Například i v letech 1000 až 1500 n. l., kdy byla oficiální katolická církev extrémně zkorumpovaná, existovala v severní Itálii, jižní Francii a severním Španělsku skupina zvaná valdénští, která upřednostňovala Boží Písmo před lidskou tradicí.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1. Timoteovi 4:3 se píše, že křesťané by neměli zakazovat manželství, proč tedy Pavel v 1. Korinťanům 7:1, 25–28 prosazuje svobodný život?

Odpověď: Pavel doporučuje svobodný život, ale nepřikazuje ho. Hned poté, co jej doporučil, Pavel v 1. Korinťanům 7:28 znovu zdůrazňuje, že manželství je povoleno pro všechny.

Otázka: Jaké jsou v 1. Timoteovi 4:7 některé „neuctivé a pošetilé mýty“, které měly být tehdy zavrženy? Jaké z nich bychom měli zavrhnout dnes?

Odpověď: V různých kulturách existují různé pověry. V evropské kultuře je číslo 13 považováno za nešťastné a někteří se bojí černých koček, které jim přeběhnou přes cestu. V čínské kultuře se lidé ničeho z toho nebojí, ale některé budovy nemají čtvrté patro, protože číslo 4 je považováno za nešťastné, jelikož zní podobně jako slovo pro „zemřít“. Nevím, co by měli dělat lidé někde na půli cesty mezi Čínou a Evropou – průměr? Měli by říkat, že 8 1/2 je nešťastné? V islámu hadísy říkají, že byste měli jíst a pít pravou rukou, protože Satan jí levou (Ibn-i-Majah, sv. 4, kniha 29, č. 3266–3268, s. 433). Podle Muwatta’ Malika 48.7.15 se při obouvání sandálů pravá noha vkládá jako první a vyndává jako poslední.

Ale pošetilé mýty nejsou jen pohanskými pověrami; vkradly se i do některých církví. Například, ačkoli to neplatí v řeckokatolických ani protestantských církvích, v římskokatolických církvích učí doktrína transsubstanciace, že poté, co jsou chléb a víno posvěceny pro přijímání, již fyzicky nejsou chlebem a vínem; pouze se jeví, jako by jimi stále byly.

V století po roce 325 n. l. bylo napsáno mnoho pseudepigrafických knih o činech různých apoštolů. Možná byly napsány, aby uspokojily zvědavost lidí ohledně toho, co ještě apoštolové dělali, ale neslouží žádnému účelu pravdy.

Přísloví 30:5–6 nám přikazuje, abychom k Božím slovům nic nepřidávali. Sdílejte své názory a domněnky, pokud musíte, ale nehřešte tím, že budete říkat „Bůh řekl…“ o věcech, které Bůh ve skutečnosti neřekl.

Otázka: 1. Timoteovi 4:8 říká: „Tělesné cvičení má omezenou hodnotu,“ měli bychom tedy zanedbávat tělesné cvičení?

Odpověď: Ne, to Pavel neměl na mysli. Řekové kladli důraz na tělesné cvičení a atletiku v takřka olympijském měřítku. Jak podivné to musí andělům připadat, že někteří kladou důraz na tělesné cvičení a jeho přínosy po dobu asi 70 let, ale zcela selhávají v praktikování zbožnosti, jejíž přínosy trvají miliony let věčnosti.

Otázka: V 1 Tim 4:10 se píše, že Bůh je „Spasitelem všech, a zejména těch, kteří věří“; proč tedy nevěří všichni a nechodí do nebe, jak učí universalismus?

Odpověď: Většina věří, že Boží volby v předurčení jsou propojeny s Božím předzvěděním. Ve dvou jediných případech, kdy jsou obě slova v Písmu použita společně, je předzvědění uvedeno jako první. Jelikož Bůh v Titu 1,2 učinil některé věci před počátkem času, může Bůh konat věci mimo čas. Je-li Boží předurčení časově neomezeným činem, pak je příliš zjednodušující snažit se argumentovat, zda Bůh vše vyvolil, než cokoli věděl, nebo zda vše věděl, než cokoli vyvolil.

Boží volba a předzvědění nevylučují naši schopnost činit rozhodnutí. Například pokud si v historické knize přečtu o Pompejovi, moje téměř jistá znalost ho nenutí k jeho činům. Kdybych se mohl vrátit v časové stroji do doby před jeho životem a vzít si s sebou tu historickou knihu, ani tehdy bych neomezoval Pompejovy volby. Podobně ani Boží znalost neomezuje naše volby.

V raných dějinách církve Origenes (225–253/254 n. l.) aplikoval 1. Timoteovi 4:10 a 1. Janův 2:1–2 tak, že zahrnul nejen otroky, ženy a děti, ale všechny lidi, ať už inteligentní, nebo prosté. (Proti Celsovi, kniha 3, kap. 49, str. 484)

Otázka: Jak v 1. Timoteovi 4,1 Bůh dopouští, aby lidé „opustili víru“?

Odpověď: Dvěma způsoby.

1) Křesťané mohou upadnout do hříchu a bludu a později se vrátit, jak ukazují Jakub 5:19–20 a Juda 23.

2) Lidé mohou být mezi křesťany, odpadnout a zahynout v pekle, jak ukazují 1. Janův 2:18–19 a Matouš 7:21–23.

Proč to Bůh dopouští, viz odpověď k Janovi 5:4; Skutkům 14:12 atd.

Otázka: V 1. Timoteovi 4:15 se píše, že Timoteus se učil od Pavla a nyní věrně slouží – proč tedy musí být v těchto věcech pilný?

Odpověď: Křesťanský vůdce může být ostatními ovlivněn k horšímu a vůdce jako Timoteus je také v pozici, kde má velký vliv. Křesťan na zemi nikdy nedosáhne takové zralosti, aby se již nemusel obávat pokušení, že nebude plně poslouchat Boha.

Otázka: Vzhledem k tomu, že 1 Tim 4,15 a mnoho žalmů hovoří o „rozjímání“, měli by křesťané praktikovat meditační techniky, jako je například transcendentální meditace?

A: Ne. V KJV se v 1. Timoteovi 4:15 skutečně píše: „rozjímej o těchto věcech“, čímž se míní věci, o nichž Pavel hovořil dříve. (BSB to překládá jako: „Buď v těchto věcech pilný a plně se jim věnuj.“) Neříká se tam, že máme rozjímat o bezcenných podvodech a bezbožných věcech.

Vtipný článek v časopise Omni Magazine na str. 129 (přibližně z roku 1985) popisuje, jak se v Transcendentální meditaci (TM) tvrdí, že existují tisíce individualizovaných manter. Pravdou však podle bývalých instruktorů TM je, že existuje pouze asi 16 manter a ty jsou přiřazovány podle věku, v němž se daná osoba k TM připojila. Například mantrou pro lidi, kteří se připojili ve věkovém rozmezí 55–59 let, je „SHAM“. Článek uzavírá: „K čemu je celé toto utajování? Každý padesátipětiletý až padesátidevítiletý člověk, který se věnoval TM, dostal velmi jasnou nápovědu.“

Další verše popisující, jak mají křesťané rozjímat o Bohu a Jeho zákonu, jsou: Jozue 1:8; Žalmy 1:2; 63:6; 77:12; 119:15, 23, 48, 78, 148; 143:5.

Otázka: Jak může Timoteus v 1. Timoteovi 4:16 zachránit ostatní?

Odpověď: Řecké slovo sozo zde může znamenat jak „zachránit“, tak i „spasit“. Timotej nemůže zachránit ostatní, ale může svým posluchačům zvěstovat dobrou zprávu o spasení. Více informací najdete v diskusi ke Koloským 1:24.

Otázka: Kdo jsou v 1 Tim 5:1 ti „starší“: vedoucí církve, nebo starší lidé?

Odpověď: Ačkoli řecké slovo „episcopos“ znamená „dozorce“, zde se toto slovo nepoužívá. Jedná se o slovo „presbyteros“, které může znamenat staršího muže nebo také vedoucího v církvi. V tomto kontextu to s největší pravděpodobností znamená starší muže.

Otázka: V 1. Timoteovi 5:1–2 – vzhledem k tomu, že Ježíš v Matoušovi 23:9 řekl, abychom nikoho nenazývali otcem, proč Pavel říká, abychom se ke starším mužům chovali jako k otcům?

Odpověď: Pavel řekl, abychom s nimi zacházeli jako s otci, ne abychom je nazývali otci. V této souvislosti Pavel hned dodává, že se staršími ženami máme zacházet jako s matkami. Jinými slovy, starším mužům se nemáme podřizovat tak, jak by se dítě mělo podřizovat svým rodičům, ale máme se ke starším mužům a ženám chovat tak, jako bychom se chovali ke svému vlastnímu otci a matce.

Otázka: Jak bychom měli podle 1 Tim 5,3; Ex 22,22 a Jakuba 1,27 zvláště pomáhat vdovám?

Odpověď: Písmo na to nedává výslovnou odpověď, ale lze v tom vidět alespoň tři možnosti.

1. V té době byly vdovy často velmi chudé, pokud neměly muže, který by je finančně podporoval. Stejně jako sirotci v Jakubovi 1:27 potřebovaly vdovy pomoc s uspokojením svých materiálních potřeb.

2. Dnes stejně jako tehdy je důležité, abychom vdovám a sirotkům projevovali svou lásku v obtížích, s nimiž se mohou setkat. Jak ukazuje Pavel ve 2. Korinťanům 1:4–11, díky Božímu utěšení můžeme být silní i ve velkém soužení. Někdy můžeme být nástroji, které Bůh používá, aby pomáhal pečovat o druhé a utěšovat je.

3. Přátelství: trávit s nimi čas, ne jen je milovat z dálky.

Otázka: Proč je podle 1. Timoteovi 5,8 nepomáhání vlastní rodině horší než chování nevěřícího?

Odpověď: I pohané pomáhají svým vlastním rodinám. Kdyby křesťané odmítli pomoci svým vlastním rodinám v nouzi, projevovali by méně lásky než dokonce i pohané. 1. Timoteovi 5:4 zmiňuje, že sem patří i myšlenka odvděčit se rodičům za to, co pro nás udělali.

Otázka: Je dnes důležité, jak uvádí 1 Tim 5,10 a Jan 13,1–8, umývat si navzájem nohy?

Odpověď: Skuteční křesťané se v této otázce neshodují.

a) Někteří, například menonité, věří, že jde o zvláštní projev a důležitý zvyk, který ostatní bohužel zanedbávají.

b) Jiní se domnívají, že v té době to byl zvláštní projev péče, protože lidé nosili sandály a chodili po prašných cestách. Měli bychom toto učení přizpůsobit naší době, přičemž jde o to, že zvláštní projevy péče jsou v naší době stejně důležité.

V každém případě je v pořádku pořádat v církvi zvláštní bohoslužbu s mytím nohou.

Otázka: Co v 1. Timoteovi 5:9–13 znamená, že vdova má být „zapsána“?

Odpověď: Znamená to zapsat ji na seznam vdov. Jednalo se o seznam vdov, o které se starala církev a které se zasvětily Bohu. To však ani neschvaluje, ani nekritizuje koncept jeptišek, neboť tyto ženy byly vdovy, které byly „zapsány“, nikoli jeptišky, které se nikdy nevdaly.

Otázka: Je podle 1 Tim 5,14 a 1 Kor 7,8–9.39 v pořádku, aby se člověk po smrti manžela či manželky znovu oženil či vdala?

Odpověď: Bible jasně říká, že opětovné manželství po smrti manžela či manželky je v pořádku. Viz 1. Timoteovi 5:14 a Římanům 7:3; 1. Korinťanům 7:8–9 a 1. Korinťanům 7:39. Ve Starém zákoně se Abigail provdala za Davida po smrti svého manžela a bylo povinností vdovy znovu se vdát, pokud její manžel zemřel bez potomků. Celá kniha Rút ukazuje, že opětovné manželství po smrti manžela či manželky není jen „povoleno“, ale může Boha skutečně potěšit. Některé kultury to mohou odsuzovat a přisuzovat opětovnému sňatku „status druhé třídy“, možná zpochybňujíc lásku k zesnulému manželovi. Naopak v Bibli není v opětovném sňatku žádný hřích, hanba ani rozpaky; 1. Timoteovi 5:14 to nejen povoluje, ale dokonce doporučuje. Ve svém dopise své ženě Tertullianus jí sdělil, že opětovný sňatek po smrti manžela je v pořádku, ačkoli ji požádal, aby se znovu nevdávala.

Otázka: V 1. Timoteovi 5:17 Pavel říká, že starší, kteří účinně vedou, jsou hodni dvojnásobné úcty. Co v tomto kontextu znamená „dvojnásobná úcta“?

Odpověď: Existují dvě doplňující se odpovědi: stručná odpověď a několik bodů k zamyšlení.

Stručně řečeno: Řecké slovo pro čest (time) znamená jak úctu, tak i vyplacené peníze, podobně jako anglický výraz „honorarium“. Lze to vyložit jako dvojnásobnou úctu nebo dvojnásobnou finanční podporu poskytovanou vdovám. Kromě toho, že řecké slovo má dva významy, verše v okolí tohoto místa hovoří jak o finanční podpoře (1. Timoteovi 5:16, 18), tak o důvěře a cti (1. Timoteovi 5:19).

Pět komentářů a dvě studijní Bible se shodují: tento verš zahrnuje oba významy. Viz The Expositor’s Bible Commentary, str. 380; The Believer’s Bible Commentary, str. 2096–2097; Evangelical Commentary on the Bible, str. 1108; The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 744; New International Bible Commentary, str. 1482–1483; The NIV Study Bible, str. 1840; a The New Geneva Study Bible, str. 1914.

Tři body k zamyšlení: Pojem „starší“ zde neodkazuje na dobrovolné vedoucí, ale na ty, kteří se vzdali své vlastní kariéry, aby mohli sloužit na plný úvazek.

1. Povinnost platit starším: Ačkoli se někteří křesťanští pracovníci, jako například Pavel, rozhodli nebrat plat, tento text potvrzuje, že platit církevním starším nebylo jen správné, ale že to byla povinnost církve. Slova „hodni dvojnásobné úcty“ ukazují, že jejich odměňování bylo přinejmenším stejně důležité jako dávání peněz vdovám. Pokud se vy nemusíte obávat, zda za svou práci dostanete výplatu v každém výplatním období, neměli by se o ni obávat ani starší.

2. Starší dostávali skromný plat: Kdyby vdovy dostávaly tolik, kolik potřebovaly k slušnému přežití, starší by dostávali více, ale nic nenasvědčuje tomu, že by jim byly vypláceny vysoké platy. Vyplácení přemrštěných částek může povzbudit neduchovní lidi, aby se o tuto službu ucházeli kvůli penězům. Osobně znám muže, který se stal pastorem v liberální církvi výhradně proto, že plat byl slušný a on říkal, že nemusí příliš tvrdě pracovat.

3. Starší by měli být vysoce ctěni: Mnohé vdovy se staly vdovami proto, že jejich manželé zemřeli jako mučedníci za Krista. Starší v církvi měli být ctěni ještě více než oni. Projevujeme dnes zbožným vedoucím církve tu úctu, jakou bychom měli? Máme posuzovat to, co říkají, podle Písma, a starší, kteří upadnou do hříchu, mají být veřejně pokáráni, ale zbožní starší by měli být ctěni a o nich by se mělo mluvit s úctou. Nekritizujte starší za jejich preference, jejich styl nebo věci, které nejsou hříšné.

Otázka: Mají nás podle 1. Timoteovi 5:17 naši církevní představeni „vládnout“?

Odpověď: Ano v jednom smyslu, a ne ve třech dalších.

1. Ano, máme přijímat vedení těch, kteří dohlížejí na církev. Jsou částečně zodpovědní za náš duchovní život a my máme usnadňovat jejich práci, jak říká Židům 13:17. Mají autoritu nás napomínat (Titus 2:15). Nemáme být těmi, kdo pohrdají autoritou (2. Petr 2:10).

2. Ne, nemáme připustit, aby nad námi vedoucí „panovali“ (1. Petr 5:2–3). Nemají přidávat k Božímu slovu (Přísloví 30:5–6) ani překračovat to, co je napsáno v 1. Korinťanům 4:6.

3. Ne, nemáme přijímat autoritu jen tak někoho. Nemáme následovat falešné učitele ani snášet nikoho, kdo:

3a) Tvrdí, že je křesťan, ale je nemravný, chamtivý, modlář, pomlouvač, opilec nebo podvodník. (1. Korinťanům 5:9–13, Juda 3–4)

3b) Popírá Ježíšův příchod v těle nebo nemá Krista. (1. Janův 4:1–3; 2. Janův 7–11)

3c) Nevěří, že Pavlova písma, ať už o ženách, nebo obecně, jsou Pánovým přikázáním. (1. Korinťanům 14:37–38)

3d) Má „vzhled zbožnosti“, ale popírá „její moc“, nebo různými způsoby neposlouchá Krista. (2. Timoteovi 3:1–5)

3e) Je vlkem v rouše beránčím z jednoho z výše uvedených důvodů (Matouš 7:16, Skutky 20:29–31) [Pokud si na ně musíme dávat pozor, je logické, že není správné, abychom je podporovali jako vedoucí.]

4. Ne, ženy nemají mít v církvi autoritu nad muži, jak učí 1. Timoteovi 2:12–3:7. (Máme se podřizovat ženám v autoritních pozicích jinde, například ve vládě, jak uvádí Římanům 13:1–7 a Soudců 4:4–6).

Otázka: Co je na Pavlově výroku v 1. Timoteovi 5:18 neobvyklého?

Odpověď: Pavel nejprve cituje pasáž ze Starého zákona (Deuteronomium 25:4) a poté Ježíšovo učení (Lukáš 10:7) a obě jednoduše označuje za Písmo. Pavel neviděl „dvě Písma“, ale pouze jedno jednotné Písmo. Více o této pasáži a kánonu Písma najdete v knize The Complete Book of Bible Answers, str. 27–30.

Pavel napsal 1. list Timoteovi v letech 62–65 n. l. a předpokládá se, že Lukáš sepsal své evangelium kolem roku 63 n. l. (New Geneva Study Bible), v letech 59–60 n. l. (The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 199) nebo buď v letech 59–63 n. l., anebo v 70. až 80. letech (The NIV Study Bible). Lukáš byl Pavlovým společníkem na cestách, takže buď:

1) Pavel prohlásil to, co Lukáš napsal, za Písmo během několika let poté, co to Lukáš sepsal.

2) Pavel odkazoval na toto Ježíšovo učení ještě předtím, než ho Lukáš zapsal.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1. Timoteovi 5:22 je uvedeno, že každý je souzen za své vlastní hříchy, jak ukazují Ezechiel 18:4,20 a Deuteronomium 24:16, jak může být někdo účastníkem hříchů jiného člověka?

Odpověď: Snadno. Každý je souzen pouze za své vlastní hříchy. Pokud však schvalujete hříchy druhých a učíte lidi, že určitý hřích je před Bohem v pořádku, pak je vaším vlastním hříchem rozhodnutí podílet se na hříchu jiné osoby.

Pokud vysvěcujete někoho, kdo žije v hříchu, na staršího, jáhna nebo jiného vedoucího, a udělali jste to, aniž byste ho prověřili, pak se podílíte na jeho hříchu.

Otázka: Je podle 1. Timoteovi 5:23 pití alkoholu v pořádku?

Odpověď: Někteří křesťané se domnívají, že pití jakéhokoli alkoholu je hříšné. Jiní opravdoví křesťané s tím nesouhlasí. Zde je šest bodů, které vysvětlují druhý názor.

1. Pití vína není hřích, protože Ježíš ho pil v Lukášovi 7:34 a proměnil vodu ve víno v Janovi 2:1–11. Víno rozveseluje srdce člověka v Žalmu 104:15. Jan Zlatoústý (zemřel r. 407 n. l.) ve spise O sochách 1:1–7 toto zmiňuje a také říká, že pití vína je v pořádku.

2. Jednalo se o alkoholické víno, nikoli pouze o hroznovou šťávu.

2a) Jan 2,10: „až se hosté opijí.“

2b) Hroznová šťáva skladovaná po dobu šesti měsíců nebo jednoho roku bez chlazení obsahuje alkohol.

2c) V 1. Timoteovi 5:23 by hroznová šťáva nepomohla při žaludečních potížích. Pavel dal dobrou radu: alkohol výrazně zpomaluje růst bakterií.

2d) V 1. Korinťanům 11:21, když Korinťané nesprávně přijímali Večeři Páně, jak by se mohli opít, kdyby to nebylo alkoholické?

2e) V Markovi 2:22 a Lukášovi 5:37–39 – použil by Ježíš podobenství o víně v měchách, kdyby chtěl dát příklad toho, že se nemá pít?

Kniha „Difficulties in the Bible“ (Obtíže v Bibli) na str. 147–149 však poukazuje na to, že se tam neříká, že by zázračné víno bylo opojné.

3. Nikdy bychom se neměli opíjet, jak jasně uvádějí Efezským 5:18, 1. Tesalonickým 5:7; Přísloví 20:1; 23:20–21 a Izaiáš 28:3,7. Jedinou výjimkou je, že být pod vlivem alkoholu nebo omámený může být přípustné pro ty, kteří jsou na pokraji smrti nebo v velké úzkosti, jak naznačuje Přísloví 31:6.

4. Neměli bychom být kamenem úrazu pro druhé.

5. Mnozí křesťané (včetně mě) nepijí žádný alkohol, protože pití považují za přípustné, ale nedoporučované. (Křesťané často činí věci z lásky k Bohu, i když neexistuje žádný striktní příkaz.) V naší společnosti může pití představovat pokušení pro nás i pro ostatní, abychom se opili, a my nevidíme důvod pro toto rozptýlení. Nevadí nám však, když vidíme jiné křesťany pít alkohol.

6. Rozhodnutí nepít, pro Boží slávu, učinili i jiní, například nazírové (Numeri 6:1–21), Rechabité (Jeremiáš 35) a Jan Křtitel (Lukáš 7:33).

Kniha „The Complete Book of Bible Answers“ (str. 359–360) uvádí, že víno se často pilo v poměru jedna část vína k dvaceti částem vody a někdy v poměru jedna část vína k jedné části vody. Řekové považovali lidi, kteří pili neředěné víno, za barbary.

Otázka: Proč v 1. Timoteovi 5:23 Pavel řekl Timoteovi, aby pil trochu vína, aby si vyléčil žaludeční potíže, místo aby ho prostě uzdravil?

Odpověď: Jan Zlatoústý (zemřel r. 407 n. l.) věnoval této otázce celé kázání. Znal novozákonní (koiné) řečtinu lépe než kdokoli dnes a ve svém kázání k 1. Timoteovi 5:21–23 říká: „On [Pavel] mu [Timoteovi] však nedovoluje, aby se vínu oddával bez omezení, ale jen tolik, kolik je pro zdraví, a ne pro rozkoš.“ Shrnutí a další informace o tom, proč zbožní lidé onemocňují, najdete v diskusi k Galatským 4:13.

Otázka: Proč v 1. Timoteovi 5,23 Bůh prostě neuzdraví všechny?

A: Každý bude uzdraven – v nebi. Zaprvé, nelze říci, že nemoc je pouhým nedostatkem víry. Bůh neuzdravil Timotea z častých žaludečních potíží (1. Timoteovi 5:23), Epafroditus v Filipským 2:26–27 téměř zemřel, Pavel byl nemocný, když kázal v Galatským 4:13–14, a velký Elizeus zemřel na nemoc ve 2. Královské 13:14. Ježíš řekl, že slepota toho muže v Janovi 9:1–3 nebyla způsobena jeho hříchem ani hříchem jeho rodičů.

Nemoc může být Božím trestem za neposlušnost a vzpouru (Skutky 13:11; Zjevení 2:22), ale i když tomu tak není, je to čas k zamyšlení nad naší poslušností vůči Bohu. Bolest může být „Božím megafonem“ (jak řekl C. S. Lewis), který má upoutat naši pozornost. Nemoc a další utrpení tedy mohou být pro nás dobrým trestem.

To však neplatí pro všechna onemocnění a utrpení. I poté, co se Pavel třikrát vroucně modlil, Bůh v 2. Korinťanům 12:7–10 odmítl Pavlův trn odstranit. Pavel se naučil, že ať už byl jeho trn cokoli, zabrání mu, aby se stal domýšlivým. Pavel se také naučil, a to platí pro nás všechny, že když jsme slabí, Bůh v nás je silný.

Někdy neznáme konkrétní důvod, proč jsme nemocní. Když čteme knihu Jób, snadno zapomínáme, že zatímco my můžeme vždy nahlédnout do závěru, Jób neměl ani tušení, proč trpí, když tím procházel. Stejně jako Jób však můžeme věřit, že naše vytrvalost v utrpení, i v nespravedlivém utrpení, může oslavit Boha. Můžeme si také připomenout Římanům 8:28, kde se píše, že Bůh vše [i to zlé] působí k dobrému těm, kteří Ho milují, kteří jsou povoláni podle Jeho záměru.

Obecně platí, že my, hříšní lidé, žijeme v porušené, kdysi dokonalé stvoření (Římanům 8:20–22). Je to však jen dočasné, neboť Zjevení 21:4 říká, že v novém nebi a na nové zemi již nebude smrt, ani smutek, ani pláč, ani bolest, neboť to, co bylo dříve, pominulo.

Otázka: Proč Bible v 1. Timoteovi 6:1–2 připouští otroctví?

Odpověď: Některé věci v Bibli, jako například pití alkoholu, mnohoženství, trvalé otroctví a rozvod v dobách Starého zákona, byly povoleny, ale nedoporučovány.

Rodiče často zakazují svým dětem určité věci, jako je užívání drog. Jiné věci však povolují, i když od nich odrazují, například nerozumné utrácení peněz. Mnozí vnímají Boha podobným způsobem. Jako křesťané bychom se neměli snažit jen tak tak zůstat v mezích Božích omezení, ale měli bychom se snažit trefit přímo do středu terče Boží vůle pro nás. Viz také „Believer’s Bible Commentary“, str. 2140, a rozbor Efezským 6:5–8 a Efezským 6:9.

Otázka: Jak může být někdo v 1. Timoteovi 6:5 okraden o pravdu?

Odpověď: Existují dva mírně odlišné názory.

Zbaveni pravdy nebo ji nikdy nepřijali: Bylo jim od počátku zabráněno, aby pravdu vůbec měli. „Zbaveni pravdy“ (KJV, NKJV, Believer’s Bible Commentary, str. 2099, Klement Alexandrijský (193–202 n. l.), Stromata, kniha 1, kap. 98, str. 309; Jan Zlatoústý (zemřel 407 n. l.) Homilie na 1. list Timoteovi, homilie 17, str. 468). BSB podobně uvádí „zbaveni pravdy“.

„apesterumenon: soukromý. Apostereu vyjadřuje představu, že je člověk zbaven něčeho, na co má právo. Viz odkaz. V R.V. je to vyjádřeno jako ‚zbaveni‘. Pravda kdysi patřila jim; sami se jí zřekli. A.V. s výrazem ‚postrádající‘ nepředpokládá, že ji kdy měli.“ The Expositor’s Greek New Testament, sv. 4, str. 142.

Okradeni nebo zbaveni: Měli pravdu, ale byla jim odebrána. „Okradeni o pravdu“ (NIV, The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 746, New International Bible Commentary, str. 1483, Evangelical Commentary on the Bible, str. 1108)

„White říká, že slovo apostereo ‚vyjadřuje představu člověka zbaveného něčeho, na co má právo… pravda kdysi patřila jim; sami se jí zřekli. Anglická verze (AV) s výrazem ‚zbaveni‘ nepředpokládá, že ji kdy měli (EGT, 4:142).“ Expositor’s Bible Commentary, sv. 11, str. 384

Na základě paralelismu v 1. Timoteovi 6:3–5 staví Pavel do kontrastu „zdravé“ s „zkorumpovaným/nemocným“ a „zbavené/okradené“ s „ziskem“.

Odpověď: Oba názory jsou částečně pravdivé v tom, že každý z nich vykresluje pouze polovinu obrazu.

Lukáš 8:5,12 ukazuje, jak může Satan odnést pravdu některým, kteří jsou jako půda na cestě. Ale ačkoli se semeno dotklo povrchu půdy na cestě, nikdy se do ní nedostalo.

Jonáš 2:8 říká: „Ti, kdo lpí na bezcenných modlách, opouštějí Jeho milující oddanost.“

List Židům 6:4–6 varuje před lidmi, kteří okusili dobrotu Božího slova, odpadli (což znamená, že předtím neodpadli) a nelze je přivést zpět k pokání. Ačkoli však okusili tuto dobrotu, není zde řečeno, že by ji někdy spolkli nebo že by se do nich dostala.

Otázka: Proč mají někteří křesťané podle 1. Timoteovi 6:7 drahé pohřby a vzpomínkové obřady?

Odpověď: Jak jednou řekl jeden křesťan, za pohřebním vozem nikdy neuvidíte přívěs U-Haul. Malá oslava života dané osoby a radosti v nebi je v pořádku. Extravagantní pohřeb je však plýtvání penězi na někoho, kdo tam už není.

Otázka: Jaké okolnosti v našem prostředí nebo kultuře nás v 1. Timoteovi 6:8 vedou k nespokojenosti, i když máme dostatek jídla a oblečení?

Odpověď: Vidíme, že smyslem většiny reklamy je vyvolat v nás nespokojenost s tím, co máme, a touhu po něčem víc. Tlak okolí, které je ovlivněno reklamou a pořídilo si luxusní auta, dražší oblečení atd., může ovlivnit i nás. Tyto vnější faktory však přímo nezpůsobují naši nespokojenost. Spíše zesilují chamtivost, závist a touhu po majetku v nás, kvůli kterým se cítíme nespokojeni s tím, že máme dost, a s Božím zaopatřením pro nás.

Jako rodiče můžeme někdy neúmyslně podněcovat touhu našich dětí po materiálních věcech, když jim kupujeme boty za 180 dolarů a jiné věci, za které není třeba utrácet tolik peněz. Děti se samozřejmě učí nejen z toho, co jim říkáme nebo co jim dovolujeme, ale také z našeho vlastního příkladu.

Otázka: Měli by křesťané podle 1. Timoteovi 6:9 a Jakuba 5:1–6 [nemít odpor k / chtít / toužit po] zbohatnutí?

Odpověď: Bohatství samo o sobě není zlé; Abraham, kterého jak Pavel, tak Jakub uváděli jako příklad zbožného člověka, byl velmi bohatý. Je však třeba mít na paměti tři věci.

1. Touha po bohatství je zlá a zároveň zdrojem zla. Měli bychom být naprosto spokojeni s tím, že jsme křesťané se skromnými prostředky. Pokud je křesťan bohatý a Bůh změní situaci tak, že o své bohatství přijde, měl by být i nadále spokojen za všech okolností (Filipským 4:12).

2. Každý křesťan, který má bohatství, by si měl dávat pozor na pokušení držet se toho bohatství zuby nehty a přikládat mu stejnou hodnotu jako Bohu a ostatním lidem. Mimochodem, ve srovnání s průměrnou ekonomickou úrovní ve světě je většina lidí v Severní Americe, Singapuru, Japonsku a západní Evropě bohatá.

3. Ani lidé, kteří nemají bohatství, nejsou ušetřeni chamtivosti. Někdy si lidé myslí, že mohou být šťastní, pouze pokud jsou bohatí, a že budou šťastní, pokud jimi budou.

Otázka: Jak může být v 1. Timoteovi 6:10 láska k penězům kořenem všeho zla?

Odpověď: Zaprvé si všimněte, že se tam neříká „peníze“, ale „láska k penězům“. Zadruhé, nikdo si ve skutečnosti nemyslí, že by Pavel skutečně věřil, že láska k penězům způsobila pád satana, pád Adama nebo hříchy zbabělosti, pýchy a chtíče. Láska k penězům je kořenem všech druhů zla. Řecký text doslova říká: „Kořenem všeho zla je láska k penězům,“ a proto mohou existovat i jiné kořeny zla. Jak říká Kazatel 5:10: „Kdo miluje peníze, nikdy se jimi nenasytí.“ Ježíš v Lukášovi 16:13 řekl, že nikdo nemůže sloužit zároveň Bohu i penězům. Také Židům 13:5–6 nám říká, abychom se vyhýbali lásce k penězům. Jedním ze způsobů, jak milovat peníze, je svěřit svou budoucnost penězům.

Je zajímavé, že řecký jazyk má řadu slov pro zlo, a slovo, které zde Pavel použil, zdůrazňuje bezcennost.

Pro mnoho západních křesťanů, kteří nejsou závislí na drogách, alkoholu, pornografii a sexu, jsou dvěma největšími pokušeními materialismus a kompromisy v zásadních otázkách víry.

Otázka: Jak raní křesťané vykládali verš z 1. Timoteovi 6:10?

Odpověď: Autoři rané církve museli považovat pravdu skrytou za tímto veršem za obzvláště důležitou, protože jej často citovali nebo parafrázovali. Zde je neúplný seznam některých osobností, které se k tomuto verši vyjádřily.

Polykarp (100–155 n. l.) ve svém listu Filipským jednoduše cituje první polovinu tohoto verše. List Polykarpa Filipským, kap. 4, str. 34

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) cituje tento verš a zmiňuje, že láska k penězům je kořenem všeho zla, a spojuje to s chamtivostí. Kniha „Učitel“, sv. 2, kap. 3, str. 248

Tertullian (198–220 n. l.): „Chamtivost, ‚kořen všeho zla‘, jímž se někteří nechali polapit a ‚utrpěli ztroskotání ve víře‘.“ O modlářství, kap. 11, s. 67. Viz také O trpělivosti, kap. 7, s. 711.

Novatian (250–258 n. l.) uvádí velmi zajímavý výklad v díle O židovském mase, kap. 6, str. 649. To, co zlo bere, peníze umožňují nahradit, takže lze znovu vykročit na cestu hříchu. Například pití nebo využívání služeb prostitutek člověku bere peníze, ale více peněz mu umožňuje pokračovat v hřešení.

Cyprian z Kartága (cca 246–258 n. l.) cituje tento verš, přičemž slovo „peníze“ nahrazuje slovem „chamtivost“. Zmiňuje, že když se bojíte, že by se váš majetek mohl zmenšit, neuvědomujete si, že se zmenšujete vy sami, když milujete mamon více než svou vlastní duši. Traktát 8, kap. 10, str. 479

Otázka: Proč máme v 1 Tim 6,11 utíkat před chamtivostí (a jinými pokušeními), když podle Jakuba 4,7 máme odolávat ďáblu a podle Ef 6,13–14 se stavět proti zlu? I 1 Tim 6,12 říká, že máme bojovat, což naznačuje, že nemáme utíkat.

Odpověď: Máme odolávat ďáblu, ale máme utíkat před pokušením. Dobrou analogií by byl způsob, jakým bojovala římská pěchota. Bojovali v malých obdélníkových jednotkách zvaných manipuly, uspořádaných do šachovnicového vzoru, kde se střídali muži a volné prostory. Byly tam tři řady maniplů. Když jeden manipl začal být unavený nebo utrpěl těžké ztráty, mírně ustoupil a další manipl postoupil vpřed. Když bojujeme v duchovním boji, máme bojovat společně, postupovat vpřed a přeskupovat se v harmonii, abychom pomáhali svým bratřím a oni pomáhali nám.

Otázka: Jak máme dnes podle 1. Timoteovi 6:12a bojovat dobrý boj víry?

Odpověď: Zaprvé, upírejme zrak na cíl. Zápasme v modlitbě a chvalme Boha. Nenechme se zatěžovat jinými věcmi. Skutečně bojujme; nespěme jen tak.

V závodě k tyči vždycky předběhnu svého psa, i když běhá mnohem rychleji než já. Víte, můj pes se vždy před tyčí zastaví, aby něco očichal, protože si neuvědomuje, že jde o závod (jak si to alespoň já představuji). Stejně tak se nedostaneme daleko, když zapomeneme, že jsme v závodě nebo soutěži. Existuje rozdíl mezi rychlostí a rychlostí pohybu. Rychlost je to, jak rychle se pohybujete, i když třeba jen v kruhu. Rychlost pohybu je to, jak rychle se pohybujete určitým směrem.

Když už mluvíme o závodech, dokážu předběhnout olympijského atleta – pokud musí běžet s váhou sto liber. Stejně tak v našem úsilí běžet za Kristem se můžeme pohybovat příliš pomalu, když nás zatěžují světské starosti nebo nás pronásleduje hřích.

A konečně, měli bychom něco dělat, abychom sloužili Pánu. Modlitba je v našem boji víry velmi důležitá. Důležité je používat Boží slovo; právě tak Ježíš odpověděl Satanovi. Také po Ježíšových pokušeních přišli andělé a sloužili mu. Stejně tak bychom měli sloužit ostatním. Neměli bychom bojovat jako jednotlivci, ale jako skupina, jako církev, podobně jako bojovaly římské vojenské jednotky v manipulech a v „trojité linii“. Došlo k jedné slavné bitvě mezi Římany a Germány v Teutoburském lese v roce 9 n. l., kde bojištěm byl hustý les. Většinu času se tedy jednalo v podstatě o souboje jeden na jednoho. Tři legie, asi 14 000 římských vojáků pod velením generála Vara, byly zcela zničeny. To je v kontrastu s Galií, kde Julius Caesar s relativně malou římskou armádou porazil armády Galů, které byly dvakrát až třikrát početnější. Křesťané pracují pro Boha lépe společně.

Otázka: V 1. Timoteovi 6:16 a Římanům 2:7 se píše, že pouze Bůh je nesmrtelný. Jak tedy můžeme být nesmrtelní my?

Odpověď: Pouze Bůh je od počátku ve své podstatě nesmrtelný. Náš odvozený nesmrtelný život je věčný život, který je započat a udržován Bohem. Jan 15:1–8 ilustruje pojem odvozeného života tím, že ukazuje, že my jsme ratolesti a Ježíš je vinný kmen. Viz také Koloským 1:17, Koloským 3:3–4 a knihu „When Critics Ask“ (Když se ptají kritici), str. 439–440, 501.

Otázka: Přebývá Bůh v 1. Timoteovi 6:16 v nepřístupném světle, nebo v temnotě, jak říká 1. Královská 8:12?

Odpověď: Světlo a tma mohou být míněny doslovně, ale v některých pasážích se jedná o metafory, kde světlo představuje svatost a tma tajemství.

Bůh je světlo a v něm není vůbec žádná tma (1. Janův 1:5). Ve srovnání s Bohem však všude jinde vypadá jako tma. Bůh může způsobit, že okolí bude mít světlo, a Bůh může způsobit, že okolí bude mít tmu. Bůh promluvil z temnoty na hoře Sinaj v Deuteronomiu 4:11; 5:23 a v Židům 12:18.

Pokud je to pro vás problém, možná byste si měli přečíst 2. Samuelovu 22:10–13 a Žalm 18:11–12, kde se světlo a tma vyskytují v jednom a tom samém verši. David zpívá, že tma byla Božím baldachýnem a pod Jeho nohama, a přesto z jasu Boží přítomnosti vyzařovaly blesky. Žalm 97:2 je dalším příkladem toho, že kolem Boha je jak tma, tak světlo.

Otázka: Je podle 1. Timoteovi 6:17–18 v pořádku, aby křesťané vydělávali (a měli) hodně peněz?

Odpověď: Peníze jsou neutrální věc, která se pro nás může stát dobrou nebo zlou. Zde jsou tři body k zamyšlení.

1. „Ať váš život není ovládán láskou k penězům a buďte spokojeni s tím, co máte,“ přikazuje Židům 13:5. Další verše o lásce k penězům jsou:

1. Timoteovi 6,17–18. 2. Timoteovi 3,2 varuje před láskou k penězům. Nemáme sloužit penězům ani se vyčerpávat snahou zbohatnout (Matouš 6:24–34; Přísloví 23:4; 1. Timoteovi 6:9–10). Nemáme toužit po tom, co mají druzí (Exodus 20:17; Deuteronomium 5:21; a Římanům 7:7–12). Nemáme spoléhat na bohatství, ale na Boha (Přísloví 11:4,28; 18:10–11 a Lukáš 12:15–21). Berte své bohatství „s lehkostí“ a nebojte se o něj přijít (Židům 10:34; Skutky 4:32–37).

2. Přesto nám Bůh dává některé hmotné věci, abychom se z nich těšili, jak uvádí 1. Timoteovi 6:17. Abraham i Jób byli podle moderních i starověkých měřítek velmi bohatí muži. Bůh dává bohatství, jak uvádí Přísloví 10:22 a Deuteronomium 8:18.

3. Štědře dávejte druhým:

3a. Máme být k druhým laskaví a soucitní (Kolosanům 3:12; 1. Korinťanům 13:4; Efezanům 4:32; Přísloví 11:16–17; 1. Tesalonickým 5:15). To neznamená jen slovy, ale i materiálně (Jakub 2:14-17; Skutky 4:34-35; Matouš 19:21).

3b. Máme ctít Boha svým bohatstvím (Přísloví 3:9–10) a pilně pracovat, abychom mohli dávat druhým (Přísloví 31:11–27).

3c. Mnoho veršů zdůrazňuje, že máme pomáhat chudým (Izaiáš 1:17; 58:6–10; Jeremiáš 5:28; 22:16; Galatským 2:10; Žalm 41:1; Přísloví 14:21; 24:11–12; 29:7; Efezským 4:28).

3d. Máme povinnost zajistit obživu svým vlastním rodinám (1. Timoteovi 5:8; Přísloví 31:15) a splácet své dluhy a závazky (Žalm 37:21; Římanům 13:8; Jakub 5:4).

3e. Máme štědře přispívat na Boží dílo (Přísloví 3:9,10; 11:24; 1. Korinťanům 16:2; 2. Korinťanům 8:1–8; 9:6–11).

3f. Měli bychom zejména pomáhat vdovám a sirotkům (Jakub 1:27; Deuteronomium 15:11; Žalm 68:5) a nemocným, hladovým, nahým a uvězněným (Matouš 25:34–46; Zachariáš 7:9–10).

3g. Jedinou výjimkou je, že nemáme dávat lidem, kteří odmítají pracovat (2. Tesalonickým 3:6–15).

Shrnutí: Jak se píše v knize *When Critics Ask* na str. 502: „Není nic špatného na tom, vlastnit bohatství – špatné je nechat se bohatstvím ovládnout.“

Otázka: Jak měl podle 1. Timoteovi 6,20 Timoteus střežit to, co mu bylo svěřeno, a jak máme postupovat my?

Odpověď: Timoteovi bylo přikázáno, aby věnoval velkou pozornost svému životu a svému učení a vytrval v těchto věcech (1. Timoteovi 4:16a).

Jako vedoucí však měl Timoteus činit totéž i ve prospěch svých posluchačů, jak uvádí 1. Timoteovi 4:16b.

Otázka: Jak víme, že 1. list Timoteovi napsal Pavel?

Odpověď: 1. Timoteovi 1:1 uvádí, že jej napsal Pavel, a raná církev to nikdy nezpochybňovala. Byl pravděpodobně napsán po událostech zmíněných ve Skutcích apoštolů.

Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.): „O tomto Linovi se Pavel zmiňuje v listech Timoteovi.“ Irenaeus, Proti kacířstvím, kniha 3, kap. 3.3, str. 416

Muratoriho kánon (cca 190–217 n. l.), kap. 3, str. 603, uvádí, že Pavel ve svých listech psal sedmi církvím: Korinťanům (2 listy), Efezským, Filipským, Koloským, Galatským, Tesalonickým (2 listy) a Římanům. Psal také Filemonovi, Titovi a dva listy Timoteovi.

Klement Alexandrijský (202 n. l.) cituje 1. Timoteovi 6,20–21 jako dopis adresovaný Timoteovi. Poté říká: „Přesvědčeni touto větou, kacíři odmítají listy Timoteovi.“ Stromata, kniha 2, kap. 11, str. 359

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) uvádí, že 1. Timoteovi 6,16 je od Pavla a 1. Janův 4,16 od Jana. Fragment 3 Klementa Alexandrijského, str. 575

Tertullianus ve svém spise Proti Marcionovi, kniha 4, kap. 5, str. 350 (207 n. l.) uvedl, že Pavel psal Římanům, Galatským, Filipským, Tesalonickým a Efezským. Říká, že Nový zákon je kniha, „která pochází od apoštolů a která byla uchovávána jako posvátný poklad v církvích apoštolů“.

Tertullian (198–220 n. l.): „Neboť i tento výrok adresoval Pavel Timoteovi: ‚Ó Timotee, střež to, co ti bylo svěřeno;‘ a dále: ‚To dobré, co ti bylo svěřeno, zachovávej.‘“ *Předpis proti kacířům*, kap. 25, s. 255

Tertullian (198–220 n. l.) „Je zřejmé, že ten samý apoštol [Pavel] vydal Hymenaeovi a Alexandrovi Satanovi, ‚aby se napravili a přestali rouhat‘, jak píše svému Timoteovi [1. Timoteovi 1:20].“ O skromnosti, kap. 13, str. 87

Tertullian (198–220 n. l.) „Ale jak to, že Pavel, apoštol, … Když se konečně dostal velmi blízko k dosažení svého přání a velmi se radoval z toho, co viděl před sebou, píše Timoteovi těmito slovy: ‚Neboť již jsem obětován a čas mého odchodu se blíží. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval; je pro mě připravena koruna, kterou mi Pán v ten den dá“ [2. Timoteovi 4:6–8] Scorpiace, kap. 13, s. 646–647

Hippolyt (222–235/236 n. l.) „Lidé tohoto druhu jsou však považováni spíše za cyniky než za křesťany, neboť nedbají na slova, která proti nim pronesl apoštol Pavel. Ten totiž předpověděl novoty, které měly být v budoucnu marně zavedeny určitými (kacíři), a prohlásil takto: ‚Duch výslovně říká: V posledních časech někteří odpadnou od zdravého učení, budou naslouchat svůdným duchům a učením démonů, budou ve své pokryteckosti šířit lži, budou mít svědomí vypálené žhavým železem, budou zakazovat manželství a zdržovat se pokrmů, které Bůh stvořil, aby je věřící a ti, kdo znají pravdu, přijímali s vděčností; neboť každé Boží stvoření je dobré, a nic, co se přijímá s vděčností, nemá být odmítáno; neboť je posvěceno Božím slovem a modlitbou.“ (1. Timoteovi 4,1–5) Vyvrácení všech herezí, kniha 8, kap. 13, str. 124

Origenes (225–253/254 n. l.) cituje první polovinu 1. Timoteovi 1,7 a o druhé polovině hovoří jako o „zmíněné Pavlem“. Komentář k Matoušovi, kniha 12, kap. 41, str. 472

Origenes (233/234 n. l.) cituje 1. list Timoteovi 2:8 jako slova Pavla v 1. listu Timoteovi. Modlitba, kap. 9.1, str. 38

Novatian (250/254–257 n. l.) „říká, že apoštol Pavel: ‚Od stvoření světa jsou jasně viditelné, a to skrze stvořené věci, Jeho věčná moc i božství; aby lidská mysl, poznávající skryté věci z těch zjevných, z velkoleposti děl, která má spatřovat, mohla očima mysli uvažovat o velkoleposti Architekta.‘ [narážka na Římanům 1:20a] O němž tentýž apoštol říká: ‚Nyní buď čest a sláva věčnému, nesmrtelnému, neviditelnému Králi, jedinému Bohu.‘ [1. Timoteovi 1:17]“ O Trojici, kap. 3, str. 614

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) (implicitně, jelikož se jedná o druhý list) „O téže věci píše Pavel ve druhém listě Timoteovi: ‚Nyní jsem obětován a čas mého přivítání se blíží. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Nyní mi zbývá koruna spravedlnosti, kterou mi v ten den dá Pán, spravedlivý Soudce; a to nejen mně, ale také všem, kteří milují Jeho příchod.“ [2. Timoteovi 4:6–8] Cypriánovy pojednání, pojednání 12, třetí část, kap. 16, str. 539

Cyprián Kartáginský (cca 246–258 n. l.) cituje z „prvního listu Pavla Timoteovi“ v Traktátu 12, třetí knize, 74, 75, 76, 77.

Victorinus z Petau (mučednicky zemřel r. 304 n. l.) „Pavel na celém světě učil, že všechny církve jsou uspořádány po sedmi, že se nazývají sedm a že katolická církev je jedna. A především proto, aby i on sám zachoval symbol sedmi církví, nepřekročil tento počet. Napsal však Římanům, Korinťanům, Galatským, Efezským, Tesalonickým, Filipským a Koloským; poté psal jednotlivým osobám, aby nepřekročil počet sedmi církví. A když své poselství stručně shrnul, řekl Timoteovi: „Aby ses dozvěděl, jak se máš chovat v církvi živého Boha.“ [1/2 z 1. Timoteovi 3:15] Komentář k Zjevení od první kapitoly, str. 345

Všechny tyto texty máme dodnes k dispozici.

Otázka: Existují v 1. Timoteovi stylistické rozdíly mezi ostatními Pavlovými listy a 1. a 2. listem Timoteovi a listem Titovi? (z Asimovova průvodce Biblí, str. 1143)

Odpověď: Ve skutečnosti existuje mnoho podobností. Jakékoli stylistické rozdíly lze vysvětlit tím, že Pavel psal

a) psal osobní dopis, nikoli dopis církvi,

b) v pozdější fázi svého života,

c) zabýval se jinými tématy (osobní otázky pastorační služby vs. společné otázky týkající se celé církve).

Poněkud neobvyklým způsobem uvažování je analogie mezi nádobami hněvu a předměty či nádobami milosrdenství, jak je uvedeno v Římanům 9:22–23 a 2. Timoteovi 2:20–21.

Kniha „Bible Knowledge Commentary: New Testament“ (str. 728) uvádí, že metoda „počítání slov“ za účelem nalezení podobných slov není statisticky platná, pokud není velikost vzorku dostatečně velká. Pokud byste stejnou techniku použili na jiné knihy, mohli byste údajně s stejnou platností „dokázat“, že Pavel nenapsal ani žádný ze svých ostatních listů.

Otázka: Které verše z 1. listu Timoteovi citoval nebo rozebíral Jan Zlatoústý (zemřel r. 407 n. l.)?

Odpověď: Ze 113 veršů v 1. listu Timoteovi se Jan Zlatoústý zmínil o 89 verších, což představuje 79 %. Jinými slovy, zmínil se o všech verších kromě 24 (21 %). Počty veršů v jednotlivých kapitolách 1. listu Timoteovi jsou: kapitola 1: 20 veršů, kapitola 2: 15 veršů, kapitola 3: 16 veršů, kapitola 4: 16 veršů, kapitola 5: 25 veršů, kapitola 6: 21 veršů.

Zde jsou verše z 1. listu Timoteovi, na které se Chrysostom odvolával:

1:1–7, 9, 11–16, 18–19; 2:1–4, 6–15; 3:1–16 (všechny); 4:1–3, 7, 11–16; 5:2, 5, 6, 8–18, 20–23; 6:1–13, 15, 17

Zde jsou verše z 1. listu Timoteovi, na které Chrysostom neodkazoval:

1:8, 10, 17, 20; 2:5; 4:4–6, 8–10; 5:1, 3, 4, 7, 19, 24, 25; 6:14, 16, 18–21

Jan Zlatoústý bohužel učil nebiblický názor, že svatí jsou pro nás prostředníky u Boha. 1. list Timoteovi 2:5 tomu odporuje, když říká, že mezi Bohem a lidmi je jediný prostředník, člověk Ježíš Kristus. Pokud vás zajímá, jak Jan Zlatoústý ve svých spisech vysvětloval 1. list Timoteovi 2:5, odpověď zní, že o tomto verši nikdy nepsal.

Otázka: Jak můžeme v 1. Timoteovi vědět, zda to, co máme dnes, je spolehlivým zachováním toho, co bylo původně napsáno?

Odpověď: Existují přinejmenším tři důvody.

1. Bůh slíbil, že zachová své slovo v Izaiášovi 55:10–11; Izaiášovi 59:21; Izaiášovi 40:6–8; 1. Petrově 1:24–25 a Matoušovi 24:35.

2. Svědectví rané církve. Autoři rané církve až do prvního nicejského koncilu (325 n. l.) citovali z 1. listu Timoteovi asi 108krát, nepočítáme-li narážky. Citovali 51 % knihy 1. listu Timoteovi, přičemž částečné verše počítali jako zlomky. To je 58,1 z celkových 113 veršů.

Zde jsou autoři, kteří odkazovali na verše z 1. listu Timoteovi:

Ne tak úplně. Klement Římský (96–98 n. l.) (částečně) říká, že nemáme jednat z přízně, stejně jako 1. list Timoteovi 5:21, ale toto je příliš obecné, než aby se to dalo počítat jako narážka. 1. Klement, sv. 1, kap. 21, str. 11

Ignác (cca 110–117 n. l.) cituje čtvrtinu 1. listu Timoteovi 1:1: „Ježíš Kristus, který je naší nadějí.“ Ignácův list Magnesijcům, kap. 1, str. 64

List Diognetovi (cca 130 n. l.), kap. 11, str. 29, naráží na 1. list Timoteovi 3:16

Barnabášův list (cca 70–130 n. l.), kap. 12, str. 145, odkazuje na 1. list Timoteovi 3:16

Polykarp (100–155 n. l.) cituje 1. list Timoteovi 6:7: „Vědouce tedy, že ‚jak jsme nic nepřinesli na svět, tak ani nic z něj neodneseme‘“ (11 ze 12 slov) List Polykarpa Filipským, kap. 4, str. 34

Polykarp (100–155 n. l.) cituje první polovinu 1. listu Timoteovi 6:10: „Láska k penězům je však kořenem všeho zla.“ (8 ze 21 slov) Polykarpův list Filipským, kap. 4, str. 34

Athenagoras (177 n. l.) cituje část 1. listu Timoteovi 2:1–2. Obhajoba křesťanů, kap. 32, str. 148

Theofil z Antiochie (168–181/188 n. l.) cituje 1. list Timoteovi 2:2b. Theofil Autolykovi, kniha 3, kap. 14, str. 115

Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) „O tomto Linovi se Pavel zmiňuje v listech Timoteovi.“ Irenaeus, Proti herezím, kniha 3, kap. 3.3, str. 416

Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) naráží na 1. list Timoteovi 6:4,5 jako na Pavlovo dílo. Irenej, Fragment 36, str. 574

Muratoriho kánon (cca 190–217 n. l.), ANF, sv. 5, str. 603, zmiňuje dva Pavlovy listy Timoteovi, stejně jako dalších 11 Pavlových listů.

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) cituje 1. list Timoteovi 4,8 a uvádí, že je od Pavla, v díle „Nabídka pohanům“, kap. 9, s. 196

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) uvádí, že 1. list Timoteovi 6:16 je od Pavla. Klement Alexandrijský, Fragment 3, str. 575

Tertullian (198–220 n. l.): „Neboť i tento výrok adresoval Pavel Timoteovi: ‚Ó Timotee, střež to, co ti bylo svěřeno;‘ a dále: ‚To dobré, co ti bylo svěřeno, zachovávej.‘“ *Předpis proti kacířům*, kap. 25, str. 255

Tertullian (198–220 n. l.) „Je zřejmé, že ten samý apoštol [Pavel] vydal Hymenaeuse a Alexandra Satanovi, ‚aby byli napraveni a přestali rouhat‘, jak píše svému Timoteovi [1. Timoteovi 1:20].“ O skromnosti, kap. 13, s. 87

Tertullian (198–220 n. l.) „Ale jak to, že Pavel, apoštol, … Když se konečně dostal velmi blízko k naplnění svého přání a nesmírně se radoval z toho, co před sebou viděl, píše Timoteovi těmito slovy: ‚Neboť již jsem obětován a čas mého odchodu se blíží. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval; je pro mě připravena koruna, kterou mi Pán v ten den dá‘“ [2. Timoteovi 4,6–8] Scorpiace, kap. 13, s. 646–647

Tertullian (207/208 n. l.) se ptá Marciona, proč odmítá jako Písmo dva apoštolovy listy Timoteovi a jeden list Titovi. Pět knih proti Marcionovi, kniha 5, kap. 21, s. 473.

Hippolyt (222–235/6 n. l.) cituje 1. list Timoteovi 4,1–5 jako Pavlovo dílo. Vyvrácení všech herezí, kniha 8, kap. 13, s. 124

Origenes (225–253/254 n. l.) zmiňuje List Timoteovi (1. Timoteovi). Origenes: Proti Celsovi, kniha 1, kap. 64, s. 425

Novatian (250–257 n. l.) odkazuje na 1. list Timoteovi 1:17 jako na dílo apoštola Pavla. O Trojici, kap. 3, str. 614

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) zmiňuje, že Pavel napsal Efezským, První list Timoteovi a List Titovi v „Cypriánových spisech“, spis 12, třetí kniha – Svědectví, kap. 70–78, str. 552.

Pontius (po r. 258 n. l.) naráží na 1. list Timoteovi 3:6 jako na dílo apoštola. „Apoštolův list říká, že nováčci by měli být přehlíženi, jinak by jejich nevzdělaná nezkušenost v důsledku otupělosti pohanství, které se ještě drží jejich nezralých myslí, mohla v jakémkoli ohledu hřešit proti Bohu.“ Život a utrpení Cypriána, kap. 2, s. 268

Dopis Hymenaeův (= Dopis šesti biskupů) (kolem roku 268 n. l.)

Malchion (270 n. l.) (narážka) odkazuje na 1. list Timoteovi 6:5 Proti Pavlovi ze Samosaty, kap. 2, str. 169

Adamantius (kolem roku 300 n. l.) cituje 1. list Timoteovi 1:13 jako slova apoštola Pavla.

Victorinus z Petau (mučednická smrt r. 304 n. l.) uvádí Pavlovy listy v tomto pořadí: Římanům, Korinťanům, Galatským, Efezským, Tesalonickým, Filipským, Koloským a Timoteovi a cituje polovinu 1. Timoteovi 3:15 v Komentáři k Zjevení blahoslaveného Jana z první kapitoly, č. 16, str. 345

Petr Alexandrijský (306, 285–311 n. l.) cituje 1. list Timoteovi 4,11–12 jako odkaz na Timotea. Kánonický list, kánon 14, s. 279

Metoděj (270–311/312 n. l.) cituje 1. list Timoteovi 2:4 jako slova apoštola. „Hostina deseti panen“, kap. 7, s. 316

Alexandr z Alexandrie (313–326 n. l.) cituje 1. list Timoteovi 4:1 jako slova Pavla. Listy o ariánské herezi, 2. list, kap. 4, s. 298

Po Nicejském koncilu

Eusebiova Církevní historie (323–326 n. l.)

Hegemonius (kolem roku 351 n. l.) cituje část 1. listu Timoteovi 1:19 jako „je psáno“; „Spory s Manesem“, kap. 31, str. 204, a cituje 1. list Timoteovi 4:1–4; „Spory s Manesem“, kap. 35, str. 209

Victorinus z Říma (po r. 363 n. l.) odkazuje na 1. list Timoteovi 4:16

Hilarius z Poitiers (355–367/368 n. l.)

Zeno (4. století) odkazuje na 1. list Timoteovi 1:4

Athanasius z Alexandrie (367 n. l.) uvádí seznam knih Nového zákona ve Svátečním listu 39, str. 552

„Synopsis Scripturae Sacrae“ (350–370 n. l. nebo 5. století) zmiňuje dva Pavlovy listy Timoteovi jako součást Nového zákona. Cituje 1. list Timoteovi 1:1–2a.

Schizmatický Lucifer z Cagliari (370/371 n. l.) odkazuje na 1. list Timoteovi 2:1; 6:5

Basil z Kappadokie (357–378/379 n. l.) cituje 1. list Timoteovi 5:21 jako „Pavlovo pověření Timoteovi“. O Duchu, kap. 13.29, str. 18

Synoda v Laodiceji (ve Frýgii) (343–381 n. l.) v kánonu 60, str. 159, uvádí seznam knih Starého a Nového zákona. Kánon 59, str. 158, stanoví, že v kostele smí být čteny pouze kanonické knihy Starého a Nového zákona.

Ambrosiaster (po roce 384 n. l.) odkazuje na 1. Timoteovi 6,7.9

Ambrož Milánský (370–390 n. l.)

Apollinaris z Laodiceje (kolem roku 390 n. l.)

Pacian z Barcelony (342–379/392 n. l.) cituje 1. list Timoteovi 5,22 jako slova apoštola Pavla. Dopis 3, kap. 19,2, s. 61

Diodor (před rokem 394 n. l.)

Gregor z Nyssy (cca 356–396 n. l.) uvádí, že 1. list Timoteovi 4:4 je od Pavla, v díle Proti Eunomiovi, kniha 37, str. 86

Didymus Slepý (398 n. l.) cituje 1. list Timoteovi 4:1–2 jako Pavlův text. Komentář k Zachariášovi 13, str. 309

Evagrius z Pontu (cca 399 n. l.)

Asterius z Emesy (kolem roku 400 n. l.)

Hyperechius (4./5. století) odkazuje na 1. list Timoteovi 6:9

Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.)

Rufinus (374–406 n. l.)

Gaudentius (po r. 406 n. l.)

Jan Zlatoústý (kolem roku 397 n. l.) sepsal 18 kázání na 1. list Timoteovi, která se dochovala dodnes. V prvním kázání uvedl, že tento list napsal apoštol Pavel.

Jan Zlatoústý (zemřel 407 n. l.) se odvolával na 89 veršů (79 %) 1. listu Timoteovi, tedy na všechny kromě 24 veršů. Kázal 18 kázání na téma 1. listu Timoteovi.

Chromatius (407 n. l.)

Severian (po roce 408 n. l.)

Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Nového zákona. Konkrétně zmiňuje každé ze čtyř evangelií, Pavlovy listy sedmi církvím, List Židům a Pavlovy listy Timoteovi, Titovi a Filemonovi. Jeroným poté pojednává o Skutcích apoštolů. Poté se zabývá sedmi epištolami Jakuba, Petra, Jana a Judy. Nakonec se zabývá Zjevením svatého Jana. Dopis 53, kap. 9, s. 101–102.

Niketa z Remesianu (366–cca 415 n. l.)

Sozomen (370/380–425 n. l.) zmiňuje 1. list Timoteovi 5:9 a uvádí, že je od Pavla. Sozomenova Církevní historie, kniha 7, kap. 16, s. 387

Augustin z Hippa (388–28. 8. 430 n. l.) zmiňuje, že apoštol napsal 1. list Timoteovi 2:2 v díle „O Božím městě“, kniha 19, kap. 26, s. 419

Jan Cassian (419–430 n. l.) cituje 1. list Timoteovi 4:14 a 2. list Timoteovi 1:6 jako „Timoteovi“ v díle Třetí konference opata Chaeremona, kap. 12, str. 429

Paulinus z Noly (431 n. l.) odkazuje na 1. list Timoteovi 6:9

Cyril Alexandrijský (444 n. l.)

Hesychius z Jeruzaléma (zemřel 450 n. l.) odkazuje na 1. list Timoteovi 6:7,9

Speculum (5. století) odkazuje na 1. list Timoteovi 6:9

Quodvultdeus (kolem roku 453 n. l.) odkazuje na 1. list Timoteovi 6:17

Varimadum (445/480 n. l.)

Mezi kacíři a padělanými knihami

Kacíř Pelagius (416–418 n. l.) odkazuje na 1. list Timoteovi 1:4, 15, 17; 3:16; 4:10; 6:7, 9, 13, 17, 19, 21

Pelagiánský kacíř Theodor z Mopsuestie (392–423/429 n. l.)

Apostolské konstituce (datum nejisté, kolem roku 380 n. l.) odkazují na 1. list Timoteovi 5:18

Pelagiánský kacíř Julian z Eclana (kolem roku 454 n. l.)

3. Nejstarší rukopisy 1. listu Timoteovi, které máme k dispozici, ukazují, že existují malé rukopisné odchylky, ale žádné teologicky významné chyby.

Sinaiticus [Si] 340–350 n. l.

1. list Timoteovi nebyl zachován ve Vatikánském rukopise [B]

Bohairská koptská verze [Boh] 3./4. století

Sahidský koptský rukopis [Sah] 3./4. století

Alexandrinus [A] kolem roku 450 n. l.

Italic [Ital] 4. až 13. století

Latinská Vulgata [Vg] 4. a 5. století

Peshitta syrská [Syr P] 400–450 n. l.

Efraemův reskript [C] 5. století

Freerianus [I] (Washington, D.C.) 5. století

Arménština [Arm] od 5. století

gruzínština [Geo] od 5. století

Etiopština [Eth] od cca 500 n. l.

Claromontanus [D] 5./6. století

Filoxenovská syrština [Syr Ph] 507/508 n. l.

Harcleonská sýrština [Syr H] 616 n. l.

Gotština 493–555 n. l.

Více informací o raných rukopisech 1. listu Timoteovi najdete na stránce www.BibleQuery.org/1TimothyManuscripts.html.