< Otázka k Bibli z 1. listu Petra

Otázka: Kde se nachází Asie v 1. Petrově 1:1?

Odpověď: Asie zde neznamená kontinent Asii. Jedná se spíše o římskou provincii zvanou Asie, která se nacházela v západní třetině dnešního Turecka. Byl to řecký termín, který Herodotus v roce 440 př. n. l. používal pro celý Anatolský poloostrov. Původ tohoto názvu pravděpodobně pochází z chetitské provincie Assuwa.

Otázka: Proč Petr v 1. Petrově 1:1 zmínil tyto provincie právě v tomto pořadí?

Odpověď: Ačkoli to Písmo výslovně neuvádí, pořadí těchto provincií tvoří smyčku ve směru hodinových ručiček, což mohlo odpovídat způsobu, jakým měl být dopis rozesílán. „Bithýnie a Pontus“ tvořily jednu římskou provincii. Z historického hlediska lze na základě zmínky o Galatii i Kappadokii datovat tento dopis do období před rokem 72 n. l., protože teprve tehdy římský císař Vespasianus tyto dvě provincie sjednotil do jedné, a tak zůstaly sjednocené, dokud je císař Hadrián v roce 137 n. l. opět nerozdělil.

Seznam začíná a končí Bithýnií-Pontem, což je primitivnější oblast, a zahrnuje Asii, velmi kultivovanou oblast. V dřívějších řeckých dobách byli námořníci, kteří ztroskotali na pobřeží Pontu, místními obyvateli obětováni bohům. V řecké mytologii byl Prométheus spoután v Pontu a Herkules odtud sestoupil do podsvětí. Na druhé straně se asi polovina významných měst v Malé Asii nacházela v provincii Asie. Efez byl obrovské město, i když ne tak velké jako Řím.

Otázka: Měli bychom se podle 1. listu Petrového 1:1, 17 a 2:11 cítit jako cizinci a přistěhovalci?

Odpověď: Pokud jste věřící a nikdy jste se zde necítili jako cizinci nebo přistěhovalci, pak je něco v nepořádku. V tomto světě jsme cizinci. Jsme občané nebe a tam skutečně patříme. Dočasně se však stále nacházíme na zemi a křesťané na to někdy zapomínají.

Otázka: Posvěcuje nás v 1. Petrově 1:2 Duch, nebo Boží pravda, jak říká Jan17:17 ?

Odpověď: Vzniká oheň tím, že člověk zapálí sirku, nebo samotnou sirkou? Obojí je pravda. Stejně tak je to Duch, kdo nás posvěcuje, a činí to prostřednictvím Boží pravdy.

Otázka: Jak spolu souvisí v 1. Petrově 1:2a to, že jsme vyvoleni Otcem, posvěceni Duchem a k poslušnosti Kristu?

Odpověď: Tato narážka na Trojici ukazuje něco o tom, jak Trojice působí. Kdykoli se zmiňuje předzvědění nebo předurčení, vztahuje se to k Otci. Je to Duch Svatý, kdo posvěcuje, tj. odděluje nás, aby nás učinil svatými. Jsme spaseni, abychom byli poslušní našemu Pánu Ježíši, který je Božím Slovem. Jedná se o doplňující pohled na věci oproti tomu, jak to vidí Pavel v Efezským. V Efezským 2:8–10 jsme spaseni milostí skrze víru, abychom konali dobré skutky. V 1. listu Petrově jsme spaseni předzvěstím Otce skrze posvěcující dílo Ducha, abychom byli poslušní Kristu. Jsou to odlišné způsoby pohledu na spasení, ale oba jsou pravdivé.

Otázka: Vzhledem k tomu, že my věřící již máme milost a pokoj (1. Petr 1,2b), jaký je rozdíl mezi tím a tím, že je máme v hojnosti?

Odpověď: Již jsme byli ospravedlněni, tedy prohlášeni za spravedlivé, a již nám byla udělena Boží milost a pokoj, které nás smířily skrze Krista. Konečné naplnění těchto darů uvidíme až v nebi, ale ne dříve. Máme však již nyní růst v hojnosti Boží milosti a pokoje. Ve srovnání s nebem možná na zemi nezůstaneme dlouho, ale dokud tu jsme, má Bůh v nás ještě mnoho práce. V 1. listu Petrově však chybí představa, že jakmile jsme spaseni, pasivně se opřeme a čekáme, až Bůh všechno zařídí. Podílíme se na uskutečňování svého spasení tím, že zůstáváme v Kristu a posloucháme Ho.

Otázka: Jak je v 1. Petrově 1:3 a Efezským 1:17 Otec i nyní Bohem Ježíše Krista?

Odpověď: Když byl Ježíš na zemi, podřizoval se Otci, učil se poslušnosti a neznal hodinu svého návratu. Židům 13,8 říká, že Ježíš je stejný včera, dnes i navěky, takže se Ježíš „nespojil zpět“ s Bohem Otcem. Ale i nyní je Ježíš stále poslušný jako Syn a Otec je stále Otcem. Až bude v 1. Korinťanům 15:27–28 vše ve stvoření podloženo pod nohy Kristovy, bude Kristus stále podřízen Bohu Otci.

Otázka: Jaký je v 1. Petrově 1:4 rozdíl mezi něčím, co podléhá zkáze, něčím, co se kazí, a něčím, co bledne? Jaké jsou příklady těchto věcí a jak se liší od naší spásy?

Odpověď: To, co zaniká, může zmizet, nebo jako vyhořelý dům stále existuje, ale v naprosto zničeném stavu. To, co se kazí, už není tak dobré jako kdysi, jako například oblečení, nebo se zkazí a pak se kazí ještě více, jako staré jídlo. Vůně a barvy blednou a s přibývajícím věkem může slábnout i náš čich a zrak. Kdybyste měli milion radioaktivních atomů s poločasem rozpadu pět let, pak by po pěti letech zbývalo už jen 500 000 radioaktivních atomů. Po deseti letech by jich zbývalo už jen 250 000. Radioaktivní atomy nikdy úplně nezmizí, ale ubývají podle exponenciální křivky. Chvála Bohu však za to, že naše spasení se vůbec nepodobá žádné z těchto věcí. Představte si, že by Bůh někomu řekl, že může být v nebi 500 let (zjednodušeně za předpokladu, že čas v nebi je stejný jako na zemi). Ten člověk by se neustále ohlížel přes rameno a přemýšlel, kdy mu vyprší čas, a nebe by nebylo tak dobré, kdyby nebylo nezničitelné. Náš čas v nebi se nikdy nezkazí, a i když tam budeme už milion let, bude stejně svěží a vzrušující jako v den, kdy jsme tam poprvé přišli.

Otázka: V 1. Petrově 1:4, 7, 23–25 je důležitý rozdíl mezi pomíjivým a nepomíjivým, stejně jako „nevybledlé“ v 1. Petrově 3:4; 5:5b. Jak můžeme poznat, co je nepomíjivé a nevybledlé?

Odpověď: Někdy je to pro lidi těžké, protože většina toho, co vidíme, je pomíjivá. Někteří lidé, zejména teenageři, mohou zbožňovat určitou hudební hvězdu nebo filmovou hvězdu. Ale o deset let později na ně možná téměř zapomenou. Zajímavá píseň z roku 2005 se jmenovala „1985“. Byla o matce jednoho muže, která navždy uvízla v hudbě, osobnostech a americké kultuře roku 1985, a o tom, jak podivně a zvláštně vypadala a chovala se. Tři věci, o nichž Bible říká, že jsou věčné, jsou Bůh, Boží slovo a lidské duše. Zaměřte se tedy na ně a pamatujte, že vaše úspěchy, ostatní znalosti i cíle jednou pominou.

Otázka: Vzhledem k tomu, že jsme podle 1. Petra 1:4,23 zrozeni z neporušitelného semene a podle 1. Petra 1:5 zachováváni Boží mocí, může křesťan ztratit své spasení?

Odpověď: Skuteční křesťané se v této otázce neshodují. Křesťané jako John Wesley věří, že zatímco Bůh křesťany „chrání“, křesťané sami se mohou rozhodnout, že z této „ochrany“ vypadnou. Jiní, jako například já, věří, že ti, kdo se skutečně zavázali Kristu, nikdy neodpadnou.

Všichni by se měli shodnout na tom, že a) ti, kdo se jeví jako křesťané, mohou odpadnout navždy (2. Petr 2:20–22), b) Bůh chrání křesťany, kteří jsou vyvolení (Efezským 1:13), c) Bůh ví, kdo jsou vyvolení, d) můžeme mít jistotu ve své spáse (1. Janův 5:13,19), e) lidé se mohou klamat a prožít falešné obrácení (Matouš 7:22–23) a f) máme příkaz neustále se zkoumat, abychom viděli, zda zůstáváme ve víře (2. Korinťanům 13:5).

Otázka: Jak jsme v 1. Petrově 1:5a chráněni Boží mocí skrze víru?

Odpověď: Nejsme spaseni pouze skrze Ducha Svatého, naše spasení je také zachováváno Duchem Svatým. Duch Svatý je pečetí zaručující naše spasení, jak uvádí Efezským 1:13–14.

Otázka: Jak je v 1. Petrově 1:5b naše spasení připraveno k zjevení, pokud ho již máme, nebo ho právě přijímáme v 1. Petrově 1:9? V jakém smyslu je to dědictví v 1. Petrově 1:4?

A: Naše spasení nám bylo zaslíbeno v Božím předzvědění ještě před počátkem světa. Spasení jsme přijali, když jsme uvěřili. Naše úplné spasení, kdy budeme žít v bezhříšné slávě v nebi s Ježíšem, však bude dokonáno až po naší smrti nebo po vytržení.

Otázka: Jak v 1. Petrově 1,6.11 odrážejí naše utrpení a následná sláva utrpení a slávu Kristovu?

A: Kristus velmi trpělivě a bez stížností nesl nespravedlivé utrpení pro Boží slávu a pro naši spásu. Stejně tak i my bychom měli být ochotni velmi trpělivě a bez stížností snášet nespravedlivé utrpení pro Boží slávu a jako svědectví pro ostatní. Navíc jsou obtíže důležité pro náš růst. George Müller řekl: „Obtíže jsou potravou, z níž se živí víra.“ The Believer’s Bible Commentary, str. 2195.

Q: V 1. Petrově 1:7 – kdy se zde zjevuje Ježíš Kristus?

Odpověď: Jedná se o Kristův druhý příchod ve slávě v oblacích nebes, jak je popsán ve Zjevení 1:7; 19:11–17; Matoušovi 24:27–28 a Lukášovi 21:27–28.

Otázka: Jaké jsou v 1. Petrově 1:8 tři zdroje nevýslovné a slavné radosti?

Odpověď: Můžeme se radovat, protože nás Bůh spasil, když jsme mu poprvé svěřili své životy. Můžeme se také radovat, protože v nás den za dnem přebývá Duch Kristův. A konečně se můžeme radovat z budoucího naplnění našeho spasení v nebi.

Otázka: Máme již spasení, jak uvádí 1. Petr 1:9?

Odpověď: Upozorňujeme, že tato odpověď je totožná s výkladem k Efezským 1:13.

Bible naznačuje, že Bůh je nadčasový. Pro nadčasového Boha je odpověď: všechny tři – minulost, přítomnost i budoucnost.

Chuck Swindoll napsal vynikající brožuru k biblickému studiu o spasení, v níž se těmito aspekty zabývá.

Aspekty minulého předzvědění a předurčení: Ještě před počátkem času Bůh znal konec od počátku i všechny naše dny (Žalm 139:16; Izaiáš 44:7; Efezským 1:4; Titovi 1:2).

Aspekty týkající se současných událostí: Když jsme uslyšeli slovo pravdy a vzývali Pána (Římanům 10:9–10), stali jsme se novým stvořením (2. Korinťanům5:17 ). Současné aspekty ukazují také Židům 4:2 a Skutky apoštolů 10:44.

Současné pokračující aspekty: Jak ve svém životě uskutečňujeme spasení, které je v nás, Bůh právě proměňuje naše životy (Filipským 2:12–13; 1. Petrův 2:2; Židům3:14 ;4:11 ; 6:11).

Aspekty budoucí naděje: Toužíme po dovršení našeho spasení (Židům 9:15,28; Římanům 8:23-25; 1. Petrův 1:4-5,9,13; 1. Korinťanům 15:50-53; 2. Korinťanům 5:5).

Otázka: Jak v 1. Petrově 1:12a proroci kázali evangelium skrze Ducha Svatého?

Odpověď: Když proroci mluvili o budoucnosti, nesloužili pouze lidem, kteří je v té době poslouchali, ale také budoucím generacím. Například v Danielovi 12:8–10 Daniel řekl, že nerozumí, a Bůh mu sdělil, že ta slova nejsou určena jemu, ale mají být zapečetěna (učiněna nepochopitelnými) až do času konce.

Otázka: Jak v 1. Petrově 1:12b touží andělé nahlédnout do „těchto věcí“? O jaké věci se jedná? Hebrejcům 2:9,16 by mohly poskytnout nějaké vodítko.

Odpověď: Jedná se o spasení věřících. Ježíš zajistil spasení pro lidi, nikoli pro anděly, takže andělé nezažijí to, co my zažíváme při spasení. Andělé jsou však duchovní bytosti, které nám slouží. Na toto spasení skrze Krista se ve Starém zákoně hojně naráželo, ale podle Efezským 3:9–11 nebylo plně zjeveno až do příchodu Krista a doby církve.

Otázka: Jak máme v 1. Petrově 1:13 „plně“ upínat svou naději na milost, která má být zjevena?

Odpověď: Někdy mohou křesťané propadat zoufalství a nemít dostatek naděje v náš budoucí domov v nebi; ale to zde není míněno. Častěji mají křesťané příliš mnoho naděje – příliš mnoho naděje v nadbytečné věci, na které se nevyplatí spoléhat. Naděje v naše bohatství, kariéru, zdraví, rodinu a vztahy zde na zemi – to vše může kdykoli zmizet. Je politováníhodné, když člověk vkládá naději do těchto věcí a jeho naděje se rozplynou. Máme však vkládat naději do věcí, které nepominou – do naší spásy a do našeho věčného domova.

Otázka: Proč nám 1. Petr 1:13 a další pasáže říkají, abychom byli sebeovládaní? Existují v Bibli nějaké pasáže, které nám říkají, abychom byli ovládáni Kristem, vzhledem k tomu, že Ježíš je náš Pán?

Odpověď: Neexistují žádné pasáže, které by nám říkaly, abychom se nechali ovládat Kristem; jsou pouze pasáže, které nám přikazují (ale nenutí nás), abychom se podřídili Ježíši jako našemu Pánu. Na rozdíl od posedlosti démony, kdy osoba posedlá démonem ztrácí i tu malou svobodu, kterou měla, aby nehřešila, v Kristu je dokonalá svoboda. Dobrou zprávou je, že člověk, který je pod Pánovou vládou Ježíše, je ve skutečnosti svobodnější než člověk, který není spasen a je v otroctví hříchu. Špatnou zprávou je, že žádný křesťan na zemi nikdy nedosáhne stavu, kdy by se již nemusel obávat pokušení nebo toho, že se Pánu znelíbí.

Jsou zde určité aspekty poslušnosti Kristu a sebeovládání, ale na rozdíl od démonů a hříchu je v Kristu svoboda. Bůh přikazuje, ale na zemi se (obvykle) nerozhoduje nutit.

Otázka: Jaké jsou v 1. Petrově 1:13 různé aspekty sebeovládání? Jaké jsou různé důvody, proč křesťané v určitých oblastech nedokážou mít sebeovládání?

Odpověď: Někdy může mít člověk velkou sebeovládání v jedné oblasti, ale ne v jiné. Bůh však chce, abychom měli sebeovládání ve všech oblastech. U hříšných věcí bychom měli mít sebeovládání a vůbec je nechtít dělat. Ale i u věcí, které nejsou hříšné, jako je jídlo a (nedostatek) pohybu, máme mít také sebeovládání. Někdy se snažíme omluvit svůj nedostatek sebeovládání v jedné oblasti tím, že poukazujeme na své sebeovládání v jiné oblasti. Někteří křesťané, kteří jsou velmi zapojeni do služby, si někdy mohou myslet, že to může omluvit nedostatek sebeovládání v jiné oblasti. Petr však nemluví o „určitém sebeovládání“ nebo „částečném sebeovládání“, ale máme mít sebeovládání ve všech oblastech, abychom se mohli Kristu představit jako lidé, kteří mají vše pod kontrolou.

Otázka: Jak se v 1. Petrově 1,14 někteří křesťané, možná nevědomky, přizpůsobují zlým touhám světa?

Odpověď: Téměř v každé době a kultuře existují věci, které jsou zjevně hříšné, ale kulturně přijatelné. Ať už jde o týdenní opíjení se, souboje v 16. a 17. století, vykořisťování otroků v 17. až 19. století, předsudky vůči různým národům, nebo heterosexuální nemravnost a homosexualitu ve 20. a 21. století.

Otázka: V 1. Petrově 1:15 se píše, že Bůh byl vždy dokonale svatý. My však dokonale svatí nejsme a v tomto životě nikdy být nemůžeme. Jak jsme tedy povoláni k tomu, abychom byli svatí, tak jako je svatý Bůh? (1. Petr 1:16 cituje z Leviticus 11:44; 11:45; 19:2. Podobná myšlenka se nachází i v Leviticus 20:7.)

Odpověď: Zde se jedná o dva aspekty.

Mířit ke hvězdám: I když člověk, který míří ke hvězdám, jich nedosáhne, může se přesto dostat mnohem dál než ten, kdo míří k zemi. I když v tomto životě nikdy nedosáhneme dokonalé svatosti, máme se o ni již nyní snažit.

Relativní dokonalost/zralost: Hned poté, co Pavel ve Filipským 3:12 říká, že ani on sám ještě nebyl učiněn dokonalým, ve Filipským 3:15 uvádí, že byl dokonalý v tom smyslu, že byl zralý. Takže i když dnes žijeme v tomto těle, můžeme očekávat, že dosáhneme zralosti a zvítězíme nad nástrahami hříchů a závislostí.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1. Petrově 1,14–16 nemůžeme být bezhříšní a tak svatí jako Bůh, žádá od nás Bůh něco nemožného?

Odpověď: Ne, ale je třeba zmínit tři body.

Z hlediska našeho postavení je možné, abychom byli v Božích očích prohlášeni za svaté.

Z hlediska zkušenosti však v tomto pozemském životě nejsme a nikdy nebudeme bezhříšně dokonalí.

V nebi dosáhneme svého cíle a naše zkušenost bude odpovídat našemu postavení.

Věřící možná nejsou dokonalí, ale žádný věřící by v konečném důsledku nechtěl být nedokonalý.

Q: Jak máme jako křesťané podle 1. Petra 1:17 žít zde na zemi ve strachu? V řečtině se zde používá obecné slovo pro strach, phobos/phobou. Různé překlady Bible uvádějí „strach“, „úcta“ (BSB), „bázeň“ nebo „zdravá, vážná opatrnost“?

Odpověď: Máme stát v úctě a bázni před naším Stvořitelem a Vykupitelem. Bůh je nejmilující bytostí ve vesmíru, ale je také tím nejhněvivějším. Pavel se nebál, že by ztratil své spasení, ale bál se ztráty odměny, kdyby se odvrátil. Můžeme se také bát pekla pro naše blízké, kteří neznají Pána.

Otázka: V 1. Petrově 1:18–19 jsme byli vykoupeni něčím cennějším než stříbro nebo zlato, a to Kristovou krví. V 1. Petrově 1:7 má naše víra větší hodnotu než zlato. Opravdu věříte, že vaše spasení a vaše víra mají větší hodnotu než zlato? Jak by měl žít a reagovat v tomto světě křesťan, který tomu vážně věří, ve srovnání s křesťanem, který tomu nevěří?

A: Křesťan by se měl více zajímat o svůj vztah s Kristem a o spasení druhých než o finanční jistotu či úspěch. Jak šeková knížka, tak diář křesťana by měly odrážet větší zájem o Boží království než o pouhé vydělávání peněz.

Q: Je v 1. Petrově 1:18 a Matoušovi 15:9 tradice vždy špatná?

A: Ne. Tradice sama o sobě může být dobrá nebo špatná, podle toho, zda je v rozporu s Božím slovem, či nikoli. Avšak i zbožné tradice, pokud se pro člověka stanou důležitějšími než Bůh, se pro něj stávají zlým modlářstvím.

Otázka: Je v 1. Petrově 1:19 spasení založeno na Ježíšově krvi na kříži, nebo na tom, že Ježíš strávil tři dny v pekle, jak tvrdil Kenneth Copeland?

Odpověď: Podle knihy *When Cultists Ask* (str. 292) Copeland řekl: „Ježíš sestoupil do pekla, aby osvobodil lidstvo od trestu za Adamovu zradu... když se Jeho krev vylila, neuspokojila...“. Toto tvrzení pochází z osobního dopisu citovaného v knize D. R. McConnella *A Different Gospel* (Hendrickson Publishers, 1988).

Zde je pět z mnoha důvodů, proč je tento názor mylný.

Efezským 1:7 říká, že máme vykoupení skrze Jeho krev.

Zjevení 1:5 rovněž říká: „jeho krví“.

V Janovi 19:30 Ježíš řekl „tetelestai“, což je řecký účetní termín znamenající „splaceno v plné výši“.

Židům 10:14–20 říká, že byla pouze jedna oběť. Židům 10:19–20 říká, že to bylo skrze Ježíšovu krev, skrze oponu, kterou je Jeho tělo.

Ve Skutcích 20:28 Ježíš vykoupil církev svou vlastní krví.

Stručně řečeno, křesťanství bez krve není v souladu s Božím Slovem v Bibli.

Otázka: Bylo v 1. Petrově 1:20, Efezským 1:4, Skutcích 2:23 a Titovi 1:2 Kristus vyvolen, aby zemřel za naše hříchy a vykoupil nás svou krví až poté, co Adam a Eva zhřešili, nebo již předtím? Proč?

Odpověď: Kristus byl vybrán jako Beránek ještě před založením světa. Ve své předzvěsti Bůh věděl, že Adam a Eva zhřeší a že budeme potřebovat Spasitele, a to dlouho předtím, než Adam a Eva vůbec existovali. Boží znalost však nevedla k nátlaku; vina a odpovědnost za hříchy Adama a Evy i za naše hříchy leží na Adamovi a Evě a na nás, nikoli na Bohu.

Otázka: Co podle 1. listu Petrovu 1:20–21 říká o božství Krista?

Odpověď: Naše spasení je zcela Božím dílem a není ani zcela, ani částečně dílem někoho, kdo není Bohem. Kdyby byl Ježíš pouhým člověkem, pak by naše víra a naděje spočívaly v člověku, který není Bohem. Jelikož Ježíš je Cesta, Pravda a Život, pak by tou cestou, pravdou a životem byl pouhý člověk, a ne Bůh. Spasení je Božím dílem, protože Ježíš je Bůh. Ježíš je také plně člověkem, ale kdyby nebyl Bohem, naše spasení by nebylo od Boha.

Otázka: 1. Petr 2,1 říká: „každý druh pomluvy“. Jaké jsou různé druhy pomluvy? Viz Jakub 4,11–12.

Odpověď: Pomluva znamená říkat o někom nebo o něčem negativní, nepravdivé věci, zatímco lichotka znamená říkat o někom nebo o něčem pozitivní, nepravdivé věci. Existuje zjevná pomluva, kdy o někom jednoduše říkáte lživé, špatné věci, ale existuje i skrytá pomluva, kdy řeknete něco, co na povrchu zní dobře, ale ve skutečnosti podkopává důvěryhodnost dané osoby. Jedním z typů jsou takzvané „pokrytecké komplimenty“, jako například: „Vypadá to, že odvádí opravdu dobrou práci – na někoho, kdo je tak nezkušený a nemá ponětí o tom, co se děje.“ Pomluva může být veřejná, ale někdy je ta nejhorší pomluva ta, která se říká za zády dané osoby. Pomluva se často používá k tomu, aby se člověk povznesl nad někoho jiného, nebo prostě jen k tomu, aby se pošpinila jeho pověst. Může být také použita k diskreditaci jeho úsudku, morálky nebo k útoku na jeho důvěryhodnost při mluvení či vedení. Jakým druhům pomluvy se mají křesťané vyhýbat? – Všem druhům.

Někdy existuje vhodný čas a místo, kde lze říkat negativní věci, které jsou pravdivé. Pokud je to pravda, nejde o pomluvu. Avšak i když je něco pravda, nemusí to nutně znamenat, že Bůh chce, abychom to řekli všem. Když říkáme negativní věci, měli bychom se ujistit, že jsou pravdivé, užitečné, potřebné a že je to to, co Bůh chce, abyste řekli.

Otázka: Jak moc má dítě rádo mléko, jak se píše v 1. Petrově 2:2? Co je Boží duchovní mléko? Máme Boží duchovní mléko stejně rádi?

Odpověď: Mléko je pro kojence vším, protože nezná žádné jiné jídlo. Kojenci vnímají mléko jako jedinou věc, která může uspokojit jejich hlad. Stejně tak bychom měli uznat, že přiblížení se k Bohu a čtení Jeho Slova je jediný způsob, jak můžeme uspokojit svůj duchovní hlad.

Otázka: Máme podle 1. Petra 2:2 toužit po mléku Slova, nebo po pevném jídle místo mléka, jak učí Židům 5:12–14?

Odpověď: Stejně jako u fyzického jídla by všichni měli toužit po mléku, zejména nově obrácení křesťané. Pro starší děti však mléko nestačí k tomu, aby vyrostly v dospělé, a neměli bychom se spokojit pouze s mlékem, ale přijímat také pevnou stravu.

Otázka: Jde podle 1. Petra 2:3 každý, kdo okusil, že Pán je dobrý, do nebe? Viz Židům 6:4–6.

Odpověď: Ne. Stejně jako někteří lidé mohou ochutnat, ale ne spolknout, i lidé mohou mít určitou zkušenost a přesto být odsouzeni k peklu. Jsme spaseni milostí skrze víru. Pokud evangelium, které někdo slyší, není spojeno s vírou, pak není spasen a nemá to pro něj žádnou hodnotu, jak říká Židům 4:2. Další verše, které ukazují, že i ti, kdo chodí do kostela, mohou trvale odpadnout, jsou Židům 6:4–6; 10:26–31 a 2. Petrův 2:20–22.

Otázka: 1. Petr 2:5 říká, že Boží dům není budova, ale my, Jeho církev. Jak by křesťané v USA mohli zanedbávat stavbu Božího domu? Odhadněte, kolik procent v průměru církve věnují na zahraniční misie.

Odpověď: Možná se více zajímáme o své vlastní finance a čas než o Boží slávu. Čísla, která jsem četl před několika lety, uvádějí, že evangelikální církve v průměru věnují na zahraniční misie asi 10 až 13 procent. Liberální církve věnují jen několik procent.

Otázka: Co jsou všechny ty „kameny“, na nichž je církev postavena, podle 1. Petra 2:5–8? Viz Efezským 2:19–22 a Zjevení 21:12–14.

Odpověď: Ježíš je úhelný kámen, nejdůležitější skála, na níž je církev postavena. Poté následují základové kameny apoštolů a proroků.

Otázka: V 1. Petrově 2:5–8 lze na stavbu zdi použít podlouhlé kameny různých velikostí. Malé mezery lze vyplnit maltou. Pokud však má kámen dlouhý, úzký výčnělek nebo díru uprostřed, nelze jej použít. Jak Bůh zachází s dírami a dlouhými výčnělky v našich životech?

Odpověď: Hříchy, kterých se v našem životě nechceme zbavit, mohou být jako dlouhé, nepatřičné výčnělky, které vyčnívají. Pokud je nechceme odstranit, může je odstranit Bůh, a někdy může být kázeň bolestivá. Stejně tak, pokud máme zásadní, nekřesťanskou charakterovou vadu, která je analogická k velké díře uprostřed kamene, zabrání tomu, aby kámen plnil svůj účel – chránit před deštěm nebo udržovat chladný vzduch uvnitř. Duch Svatý nás musí přetvořit, zacelit díry a obrousit naše výčnělky.

Otázka: Jak je Ježíš v 1. Petrově 2,6–8 zároveň úhelným kamenem i vrcholným kamenem?

Odpověď: Úhelný kámen je jediným referenčním bodem pro všechny ostatní části budovy. Úhelným kamenem je Ježíš Kristus a nikdo jiný. Zároveň je Ježíš také vrcholným kamenem, což je nejvyšší kámen v oblouku. Pokud je vrcholný kámen odstraněn, oblouk se může zřítit.

Otázka: Proč v 1. Petrově 2:8 milující Bůh určil některé k tomu, aby klopýtli?

Odpověď: Písmo nikde neříká, že by Bůh někoho nutil k hříchu. Ve skutečnosti Jakub v1:13 říká, že Bůh nikoho nepokouší. Avšak ty, o nichž Bůh ví, že se rozhodnou Ho zcela zavrhnout, určil k tomu, aby klopýtli různými způsoby.

Otázka: Jaký je v 1. Petrově 2:9 rozdíl mezi svatým národem a královským kněžstvem?

Odpověď: Zatímco prorok zastupoval Boha před lidmi, kněz zastupoval lid před Bohem. Král vedl lid. Ačkoli jsou všichni křesťané kněžími, nepotřebujeme nikoho jiného, kdo by nás zastupoval před Bohem, protože náš Prostředník je zároveň Bohem i člověkem: Ježíš Kristus. Uziáš se pokusil spojit úlohu krále a velekněze, ale Bůh ho potrestal malomocenstvím na celý zbytek života za to, že kadil na kadidlovém oltáři, ačkoli k tomu neměl oprávnění. Izraelité byli svatým národem; křesťané ze všech etnických skupin v každé zemi jsou dnes svatým národem.

Otázka: Co ve Starém zákoně, na které odkazuje 1. Petr 2,10, zmiňuje, že dříve nebyli Božím lidem a nyní jím jsou?

Odpověď: Petr pravděpodobně naráží na Ozeáše 1,9–10, kde Ozeáš ve verši 9 nazval svého syna Lo-Ammi, což znamená „ne můj lid“. Ve verši 10 však Ozeáš říká, že ti, kteří byli nazváni „ne můj lid“, budou nyní nazýváni „synové živého Boha“.

Otázka: Neukazuje Bůh v 1. Petrově 2:10 milosrdenství všem, když je podle Žalmu 145:8,18 milosrdný ke všem, které stvořil?

A: Bůh prokazuje obecné milosrdenství všem, které stvořil. Dává jim život, vzduch a obživu. Bůh však má výsadu prokazovat zvláštní milosrdenství komukoli, komu si přeje. Bůh prokázal zvláštní milosrdenství Izraelitům, a to i poté, co Ho nespočetněkrát neposlechli. Bůh prokázal zvláštní milosrdenství Saulovi z Tarsu a mnoha lidem v dnešní době. Boží milosrdenství však nepovažujte za samozřejmost. Bůh je spravedlivý ke všem, ale Jákobovi a jeho potomkům prokázal zvláštní milosrdenství, které neprokázal Ezauovi a jeho potomkům, jak ukazuje Římanům 9:11–15.

Otázka: V jakém smyslu jsme podle 1. Petra 2:11 v tomto světě cizinci a přistěhovalci? V jakém smyslu jimi nejsme? Viz Jan 17:9, 11, 13–19, Filipským 3:18–20 a Koloským 3:1–4; 2. Korinťanům 5:16 a Římanům 12:2.

Odpověď: Toto není náš domov a nejsme zde občany. Toužíme se dostat do svého domova v nebi. Nejsme zde navždy; jsme tu jen na návštěvě.

Henry C. Morrison, který 40 let působil jako misionář v Africe, onemocněl a musel se vrátit lodí do Ameriky. Když zaoceánský parník přistál, uspořádala se velká oslava. Na lodi byl také bývalý prezident Theodore Roosevelt a big band hrál pro něj po jeho safari. Misionář si sklesle pomyslel, že Roosevelt má takovou velkou oslavu, a to jen proto, že střílel slony, a zatímco on zachraňoval duše, proč ho nikdo neoslavil? Bůh k němu promluvil a řekl: „Ale ty ještě nejsi doma.“ Náš domov není tady, tak si příliš nezvykni. Náš domov a naše občanství je v nebi. Nemáme být „z tohoto světa“. Na druhou stranu máme v současné době být „ve světě“ a stýkat se zde se všemi druhy lidí, místo abychom se izolovali. Nacházíme se na nepřátelském území, protože tento svět ovládá Satan, i když Bůh má nad ním moc.

Otázka: Jakých pět způsobů, jakými křesťané v té době podle 1. Petrovy 2,12 podle pohanů páchali zlo, je zde uvedeno? Jakých je alespoň pět způsobů, jakými dnes nekřesťané obviňují křesťany z páchání zla?

Odpověď: Zde je pět způsobů.

1. Dnes to zní podivně, ale římští pohané obviňovali křesťany z toho, že jsou „ateisté“. Byli nazýváni ateisty, protože nevěřili v římské bohy.

2. Křesťané mluvili o Večeři Páně a pohané je obviňovali z kanibalismu.

3. Křesťané říkali, že se navzájem milují, a pohané je obviňovali z promiskuity a incestu.

4. Když docházelo k přírodním katastrofám a válkám, vinili z toho křesťany, protože se říkalo, že jejich nedostatek úcty vůči řecko-římským bohům rozhněval bohy. Samozřejmě, jak poukázal jeden raný křesťan, k katastrofám a válkám docházelo i předtím, než přišel Kristus na zem.

5. Křesťané nechtěli uctívat římského císaře ani mu přinášet oběti, a proto byli považováni za nevlastenecké a neloajální vůči Říši.

Otázka: Jak se mohli křesťané v té době podle 1. Petrovy 2:13,17 podřídit zlému císaři, jako byl Nero? Myslíte si, že bylo těžší podřídit se a ctít vládce tehdy, nebo dnes?

Odpověď: Řecky mluvící raní křesťané používali slovní hříčku, aby rozlišili mezi „zákonnými zákony“, které nebyly v rozporu s Božími přikázáními, a „nezákonnými zákony“, které s nimi v rozporu byly. Ti, kdo se řídili svědomím, dodržovali zákonné zákony, ale tiše se vzpírali těm nezákonným, jako například obětování císaři.

Otázka: Pokud v demokratické zemi, o které se zmiňuje 1. list Petrův 2:13,17, vládne panovník a poslanci parlamentu či kongresu jednají nepřátelsky vůči křesťanským hodnotám, jak je máme i přesto respektovat? Jak se jim máme postavit?

Odpověď: Máme respektovat jejich úřad a nesmějeme je ponižovat ani urážet. Můžeme se však také zasazovat o ochranu těch, kteří jsou jimi pronásledováni, a vynakládat čas i peníze na to, abychom zabránili jejich znovuzvolení.

Otázka: Máme podle 1. listu Petra 2:17 skutečně ctít všechny, kdo mají autoritu, dokonce i vůdce falešných náboženství, zločineckých gangů a represivních vlád?

Odpověď: 1. list Petrův2:17 říká, že máme prokazovat náležitou úctu všem, a tento příkaz máme uplatňovat alespoň čtyřmi způsoby.

1. Konkrétně ctít vládce v autoritě. Ne proto, že by daná osoba nutně byla této úcty hodna (někdy tomu tak není), ale máme ctít jejich vládní postavení. Například v demokratické společnosti, pokud nemáme vysoké mínění o premiérovi nebo prezidentovi, můžeme usilovně pracovat proti jeho či jejímu znovuzvolení a povzbuzovat ostatní, aby pro něj nehlasovali. Nicméně si musíme uvědomit, že tato osoba je v dané chvíli naším vládním představitelem. Neměli bychom se vyjadřovat tak, abychom zlehčovali autoritu jejího postavení.

2. Projevujte náležitou úctu každému. Bůh stvořil každého člověka, každý nese Boží obraz (byť v padlé podobě) a Kristus zemřel jako výkupné za každého (1. Timoteovi 2:6). I někdo tak zlý jako Saul z Tarsu může přijít ke Kristu.

3. Naše úcta ke všem by měla být nezávislá na bohatství (Jakub 2:1–7), rase či pohlaví (Galatským3:28 –29) nebo věku (1. Timoteovi4:12 ), s výjimkou toho, že máme prokazovat zvláštní úctu starším (Leviticus19:32 ).

4. Měli bychom také ctít své bratry a sestry v Kristu jako součást naší věčné rodiny.

Konkrétní příklady toho, jak ctít lidi, najdete v 1. Timoteovi 5:1–8.

Otázka: Proč by se podle 1. Petra 2:18 měl otrok podřizovat svému pánovi, zejména pokud je to krutý pán? Jaká odměna je za to slíbena?

Odpověď: Otroci v římské společnosti, stejně jako otroci v jiných dobách a v dnešní východní Africe, mají proti krutému pánovi jen málo možností, jak se bránit. Podřídit se jim bylo v mnoha případech pravděpodobně nejrozumnějším řešením. Snášet nespravedlivé utrpení bylo jedním ze způsobů, jak mohli být svědky a oslavovat Boha. A konečně, z praktického hlediska tvořili otroci většinu obyvatel Římské říše a osvobození otroci neměli mnoho míst, kam by mohli odejít.

Otázka: Jaké jsou v 1. Petrově 2,21–25 alespoň dvě souvislosti mezi Kristovým utrpením a naším utrpením?

Odpověď: Ježíšovo utrpení je pro nás příkladem. Stejně jako Kristus trpěl nespravedlivě, i my bychom měli být ochotni trpět nespravedlivě. Ačkoli Kristova smrt na kříži za naše hříchy byla jedinečnou událostí, naše utrpení může sloužit k tomu, abychom přinášeli evangelium ostatním a svědčili o pravdě evangelia ve svých vlastních životech.

Otázka: Jak může manželka v 1. Petrově 3:1 získat svého manžela pro Krista, aniž by promluvila jediné slovo?

Odpověď: Petr neříká, že by manželky neměly promluvit ani slovo; spíše zdůrazňuje, že svědectví jejich života by mělo být takové, aby manželé mohli být přivedeni ke Kristu, aniž by od nich vůbec slyšeli evangelium.

Otázka: Proč je v 1. Petrově 3:1–7 mylné tvrdit, že tento text učí, že bychom měli kázat pouze beze slov?

Odpověď: Jednou, když jsem měl letní brigádu v technologické firmě, byla tam velká jídelna, kde lidé jedli. Bavil jsem se s jedním mužem a zmínil jsem se, že bych se rád stal misionářem, načež ten muž řekl: „Věděl jsem to, myslel jsem si, že jsi mormon!“ I když jsem mu rychle vysvětlil, že jsem křesťan, a ne mormon, pokud mluvíš o duchovních věcech, ale neprojevuješ, že jsi křesťan, pro koho vlastně svědčíš?

Slyšel jsem o muži středního věku, který se stal křesťanem a řekl to svým kolegům v kanceláři. Jeden křesťan, který tam pracoval, mu pogratuloval, a ten nový křesťan se na něj podíval trochu divně. Řekl: „Víš, že jsi byl důvodem, proč jsem odkládal, že se stanu křesťanem, po mnoho let?“ Ten starší křesťan byl šokován a zeptal se proč. Mladší křesťan odpověděl, že než přišel ke Kristu, věděl, že má život v troskách. Ale když se podíval na toho staršího křesťana, který působil klidně, spokojeně a měl život pod kontrolou, nevěděl, že je to křesťan, a myslel si, že pokud ten starší křesťan může mít život pod kontrolou, aniž by byl křesťanem, pak on to také nemusí být.

Manžel by jistě věděl, že jeho žena je křesťanka (a naopak). Ale manžel, stejně jako ostatní lidé, může být tak daleko od Krista, že odmítá cokoli o Kristu slyšet. Pokud však vědí, že jste křesťan, může být váš život pro ně svědectvím, i když nebudou naslouchat vašim slovům. Je lepší mít i slova, ale i bez slov může být váš život svědectvím.

Otázka: Jak se v 1. Petrově 3,1–7 získávají nevěřící manželé, nebo ostatně i ostatní lidé, bez slov?

Odpověď: Pokud někdo ví, že jste křesťanka, ale nepřijímá vaše slova, může přesto vidět, jak vaše světlo září skrze váš život. V římských dobách panovala značná temnota. Když byli manželé pryč, bylo běžné, že se chovaly nemravně. Ve skutečnosti i když byli doma, pokud otrokyně odmítla návrhy svého pána, byla potrestána uříznutím nosu. Když však byli manželé pryč, manželky mohly páchat cizoložství s otroky. Situace Josefa a Potifarovy ženy nebyla v římských dobách vůbec neobvyklá. Římská říše měla odhadovanou populaci 70 milionů, z nichž 40 až 50 milionů tvořili otroci.

Otázka: Měla by si podle 1. Petra 3:3 žena zaplétat vlasy, nosit zlato nebo honosné šaty?

Odpověď: To by nemělo být zdrojem vaší krásy, protože skutečná a trvalá krása z toho vskutku vzejít nemůže. Pokud si myslíte, že to „potřebujete“ udělat, abyste vypadaly hezky, nebo chcete vypadat velmi hezky ve srovnání s jinými ženami, měly byste si to ještě jednou rozmyslet. Vaše krása by měla vycházet z vašeho charakteru, ne z obchodů jako Sears nebo Macy’s.

Pěkné šaty a šperky však nejsou nic špatného. Pán v Ezechielovi 16:10–13 alegoricky oblékl Jeruzalém do krásných šatů a šperků.

Otázka: Jaké jsou podle vás v 1. Petrově 3:3–4 meze toho, jak by se ženy měly v naší kultuře zdobit? – A co muži?

Odpověď: V té době nosily ženy drahé zlaté náušnice a náramky, aby ukázaly svůj společenský status. 1. Petr 3:3–4 platí i dnes, a to jak pro muže, tak pro ženy, a to alespoň ve třech ohledech.

Okázalost: Muži si mohou koupit hodinky za 2 000 dolarů (nebo levnější za 1 500 dolarů) jen proto, aby potenciálním klientům ukázali, jak jsou bohatí. Slyšel jsem o jednom inženýrském konzultantovi, který si z jiné země koupil několik padělaných hodinek značky Rolex, z nichž každá stála jen pár dolarů. Na plavbě s klientem si poklepal na zápěstí, postěžoval si, že tyto Rolexky neukazují čas správně, sundal si je a hodil je přes palubu do oceánu. Klient samozřejmě nevěděl, že šlo o padělek. Bohatí lidé někdy utrácejí spoustu peněz za šperky, oblečení, auta a domy, aby dali najevo svůj status. Na druhou stranu Izákov sluha dal Izákově budoucí manželce Rebece dva zlaté náramky a nosní kroužek. Jelikož nošení zlatého nosního kroužku bylo v té kultuře pro Boží lid v pořádku, je dnes v pořádku nosit zlatou náušnici. Jde však o to, aby se za šperky neutrácely velké částky peněz.

Být sexy: Ženy si často kupují odhalující a neslušné oblečení, aby byly atraktivnější. Samozřejmě pravděpodobně nepřemýšlejí o tom, jak věrný bude muž, kterého přitahuje právě kvůli jejich oblečení. Stejně tak jsem slyšel o chlapci, který měl na střední škole luxusní auto, a jeho přítelkyně ráda jezdila v jeho hezkém autě. Když však auto havaroval, jeho přítelkyně se s ním rozešla. Někteří muži posilují, a to nejen kvůli zdraví nebo aby dosahovali dobrých sportovních výsledků, ale také proto, aby vypadali pro ženy atraktivněji. Věnovat čas tomu, aby člověk byl zdravý, je v pořádku, ale nabrat hodně svalové hmoty, kterou pak neudržuje, se později promění v tuk. Jiní užívají steroidy, které jsouice velmi účinné při budování svalové hmoty, ale mohou vést ke zdravotním problémům, včetně infarktů.

Nejistota ohledně vzhledu: Lidé se často příliš zabývají tím, jak vypadají. Před několika lety mě můj tamilský indický šéf (a přítel) vzal na oběd a mimo jiné zmínil, že Indové používají před svatbou krémy, aby jejich pokožka vypadala světlejší. Chtěl se mě zeptat, proč běloši v Americe chodí do solárií, aby jejich pokožka vypadala tmavší. Nevěděl jsem, jak mu na to odpovědět. UV záření stárne pokožku a může způsobit rakovinu kůže, přičemž tento účinek je nejsilnější u lidí se světlou pletí. Ve skutečnosti, pokud se člověk se světlou pletí více než dvakrát silně spálí na stejném místě, je u něj zvýšené riziko, že právě tam onemocní rakovinou kůže. Domnívám se, že odpověď spočívá v tom, že lidé přirozeně nejsou spokojeni s tím, co mají, ale mají sklon si myslet, že to, co má někdo jiný, je lepší. Slyšel jsem, že mezi muži je módní trend stěžovat si, že jejich čelist není dostatečně výrazná nebo „hranatá“, a chtít podstoupit operaci čelisti, aby to změnili. Malí lidé si přejí být vyšší, vysokí lidé, zejména některé dívky, si přejí být menší. Správný křesťanský pohled nespočívá v tom, že by člověk sklouzl do opačného extrému a tak se staral o svůj vzhled, že by chtěl být co nejošklivější, ale spíše v tom, že by se neměl tolik zabývat sám sebou. Pokud vám chybí zuby a chcete si je nechat nahradit, nebo jste měli nehodu a potřebujete rekonstrukční operaci, je to v pořádku, ale člověk nemusí zacházet do extrémů.

Otázka: 1. Petr 3,6 říká manželkám, aby se nevzdávaly strachu. V 1. Petrově 3,14b se píše, že nikdo z nás by se neměl bát toho, čeho se bojí ostatní. Vzhledem k době a kontextu tohoto listu, o jakém druhu strachu podle vás Petr především mluvil?

Odpověď: Bezprostředním strachem bylo pronásledování za vlády Nera a pozdějších císařů. Nero křesťany nejen zabíjel, ale nechával je zabíjet divokými zvířaty při veřejných představeních, upaloval je a ukládal jim další mučení. Člověk musel být nejen sám statečný, ale také statečný s vědomím, že i jeho blízcí budou mučeni.

Otázka: Měla by manželka v 1. Petrově 3:6 a v Genesis 18:12 oslovovat svého manžela „pane“?

Odpověď: Petr zmiňuje Sáry slova jako pochvalu, nikoli jako příkaz. Petr však používá Sáry slova, aby ilustroval příkaz v 1. Petrově 3:5, aby manželky byly podřízené svým manželům jako hlavám rodiny. Přečtěte si Efezským 5:22–23, kde najdete další učení na toto téma.

Otázka: Jsou ženy v 1. Petrově 3:7 skutečně slabšími nádobami?

Odpověď: Manželky jsou obecně (ale ne vždy) fyzicky slabší než jejich manželé. (Někdo by mohl namítnout, že jemná porcelánová sklenice je slabší než plechový hrnek.) Písmo však v Galatským 3:28–29 potvrzuje, že muži i ženy jsou v Božích očích stejně cenní. Je zajímavé, že Galatským 3:28–29 je zřejmě nejstarším známým starověkým textem, který hovoří o rovnosti mužů a žen. Jiný výklad najdete v knize „Hard Sayings of the Bible“ (Těžko srozumitelné výroky Bible), str. 712–714.

Otázka: Jak může v 1. Petrově 3,7 neohleduplnost vůči našim manželkám bránit našim modlitbám?

Odpověď: Může se jednat jak o obecné konstatování, tak o konkrétní zaslíbení (v negativním smyslu).

Obecná poznámka: Ježíš v Matoušovi 5:23–24 řekl, že pokud přinášíš dar a vzpomeneš si, že tvůj bratr má proti tobě něco, nepřinášej svůj dar. Nech dar u oltáře, smíř se se svým bratrem a teprve pak jdi a přines svůj dar. To by jistě platilo i v případě, že by proti tobě měla něco tvá sestra.

Konkrétní slib: Bůh řekl, že nevyslyší naše modlitby, pokud v srdci chováme hřích (Žalm 66,18–19), nedbáme na chudé (Přísloví 21,13) nebo jsme bezbožní (Přísloví 15,29; Izaiáš 59,1–3). Bůh nás nevyslyší, pokud se rozhodneme nevyslyšet Boha (Zachariáš 7:11–13 a implicitně v Příslovích 28:9). Stejně tak, pokud se chováme špatně ke svým manželkám a rozhodneme se je nevyslyšet, Bůh nás možná nevyslyší, dokud nečiníme pokání ze svých hříchů.

Otázka: Máme být podle 1. Petra 3:8 vždy zdvořilí? Ježíš, Jan Křtitel, Pavel a Petr nebyli vždy tak zdvořilí, jak by bylo možné.

Odpověď: Tento verš říká, abychom byli zdvořilí, ne abychom byli zdvořilí vždy. Ježíš, Jan Křtitel a Pavel byli často zdvořilí. Ježíš a Jan Křtitel však nazvali farizeje „plemenem zmijí“ (Matouš23:33 ; Matouš 3:7). Pavel nebyl vůči Elymasovi ve Skutcích13:11 nijak zvlášť zdvořilý. Ani sám Petr nebyl příliš zdvořilý vůči Šimonovi Magovi ve Skutcích 8:20,22. Místo toho, abychom brali 1. Petrův 3:8 izolovaně, máme každý verš chápat v kontextu zbytku Bible a chovat se obecně zdvořile, ale také napomínat a být neústupní, když je to nejlepší.

Otázka: Co v 1. Petrově 3:8 znamená žít v harmonii jeden s druhým?

Odpověď: Existují tři aspekty.

Negativní: Zjistěte, co z toho, co děláte, obtěžuje ostatní, a přestaňte s tím. Ať už vás na někom obtěžuje cokoli, buď se s tím naučte žít, nebo na to danou osobu zdvořile upozorněte, aby s tím přestala. Znamená to vycházet s ostatními bez třenic.

Pozitivní: Harmonie tím však nekončí. Cítí se ostatní lidé ve vaší přítomnosti dobře? Cítíte se vy dobře v přítomnosti ostatních? Různí lidé mají různé „jazyky lásky“, kterými jim dávají najevo, že jsou milováni, ceněni a přijímáni. Pro některé to mohou být drobné dárky; pro jiné objetí, pro další společné trávení času při nějaké činnosti. Kdybych zavolal vašemu manželovi či manželce, řekl by mi, že je s vámi opravdu rád, nebo ne? Baví vaše děti být s vámi a vás s nimi? Baví vaši bratři a sestry v Pánu (ostatní křesťané) být s vámi? Pokud ne, co můžete udělat, abyste to zlepšili?

Základ: Bude panovat větší harmonie, a to jak odstraněním negativních aspektů, tak posílením těch pozitivních, pokud vy i oni budete číst a řídit se Božím slovem. Jsou-li vaše vůle v souladu s Bohem, pak jsou v souladu i mezi sebou.

Otázka: Jak je ve světě běžné, jak je uvedeno v 1. Petrově 3:9–11, oplácet zlo zlem a urážku urážkou? Proč bychom to neměli dělat?

Odpověď: Svět uvažuje v kategoriích „zákona“, odplaty a trestání těch, kteří vám ublížili. Křesťané by měli žehnat těm, kteří je pronásledují a urážejí, jak to přikazuje Ježíš v Lukášovi 6:27–36.

Otázka: Znamená 1. Petrův3:13 , že lidem, kteří „následují dobro“, se nikdy nic zlého nestane?

Odpověď: I když z věčného hlediska věřící nikdy neutrpí významnou újmu, pravděpodobně to není to, na co se tento verš zde odkazuje.

Lidé, kteří konají dobro, nikdy nezažijí oprávněnou újmu za to, že konají dobro, a Boží lid by nikdy neměl trestat ostatní za to, že konají dobro. Následující verš, 1. Petr3:14 , však uznává, že lidé v tomto životě často trpí nespravedlivě právě proto, že konají dobro.

Otázka: Proč by měli křesťané v 1. Petrově 3:15 obhajovat svou víru, nebo snad Jan3:16 a Skutky16:31 naznačují, že máme prostě jen věřit?

A: Jak ukazuje 1. list Petrův3:15 , máme k dispozici jak rozum, tak naději. Známé rčení říká, že pravá víra „přesahuje rozum, ale není s ním v rozporu“. Nemůžeme nic dokázat s absolutní jistotou, ani to, zda zítra vyjde slunce. Máme ostatním lidem vysvětlovat důvody, proč je křesťanství racionální, a snažit se je přesvědčit, aby se stali křesťany, jak říká 2. list Korinťanům 5:11.

Musíme si však uvědomit, že nemůžeme k Kristu obrátit ani jediného člověka. To Duch Svatý obrací lidi a bez působení Ducha Svatého by neexistovala žádná naděje, že by někdo přišel ke Kristu. Podrobnější odpovědi najdete v knihách When Critics Ask, str. 531–532, a When Cultists Ask, str. 293.

Otázka: Jak máme podle 1. Petra 3:15 mít vždy připravenou odpověď, a to s mírností a úctou?

Odpověď: Měli bychom mít odpověď na každou upřímnou otázku nebo námitku, kterou má nevěřící. Je však v pořádku odpovědět: „Nevím, ale ozvu se vám.“ A poté najít odpověď a vrátit se k nim. Je docela pravděpodobné, že otázka, kterou kladou, patří mezi více než 8 200 otázek zodpovězených na . Při odpovědi je třeba zohlednit ještě tři další body.

Jak to nedělat: Jedna nekřesťanská webová stránka při diskusi o hnutí New Age uvedla: „Lidé [z hnutí New Age] používají krystaly, aby navázali kontakt s vyššími inteligencemi. Lidé, kteří za kameny utrácejí takové peníze, zjevně potřebují kontakt s vyššími inteligencemi.“ Problém, pokud by něco takového řekl křesťan, nespočívá v tom, že kritizuje hnutí New Age, ale v tom, že ponižuje lidi, kteří jsou tímto hnutím oklamáni.

Jak na to: V nitru by náš postoj měl být postojem nesobecké lásky k druhému člověku. Měli bychom chtít, aby přišli ke Kristu a žili v radosti s Bohem i s námi navždy. Spíše než se snažit být velmi opatrní ve svých slovech, abychom zabránili projevu špatného postoje, je lepší vůbec nemít vůči druhým špatný postoj a jednoduše říkat to, co máme na srdci.

Konkrétně byste mohli na otázku odpovědět takovým způsobem, který by je urazil, a oni by už o křesťanství nechtěli ani slyšet. Vaším hlavním bodem při odpovědi na jejich upřímnou námitku není „mají vinu, protože se mýlí“, ale „tohle je nesprávné z těchto důvodů a pravda je taková a taková z těchto důvodů“.

Kdy to nedělat: Jak poznáte, zda je jejich námitka upřímná, nebo ne? Jedním ze způsobů je zeptat se jich: „Kdyby vám byla na vaši otázku dána odpověď, přiblížilo by vás to k přijetí Ježíše jako vašeho osobního Pána a Spasitele?“ Pokud jejich odpověď zní „ano“, najděte odpověď. Pokud však jejich odpověď zní „ne“, nejde o upřímnou námitku a měli byste se jich zeptat, co by je tedy přiblížilo k přijetí Ježíše jako Pána a Spasitele, a místo toho se na to zaměřit.

Respektujte lidi, ale nepodporujte úctu k falešnému náboženství: 1. Korinťanům 10:20 říká, že pohanské oběti jsou přinášeny démonům. Eliáš se k Baalovi v 1. Královské 18:27 rozhodně nechoval s úctou. Ježíš nerespektoval učení saduceů v Matoušovi 22:29–32. Ježíšův postoj k farizejům a jejich učení nebyl o nic vstřícnější v Matoušovi 23:13–33, kde je nazval obílenými hrobkami a plemenem zmijí. Na druhou stranu byl Ježíš milostivý k Nikodémovi, farizejovi, v Janovi 3:3–10.

Otázka: Jak souvisí naše utrpení za konání dobra s Kristovým utrpením, jak je uvedeno v 1. Petrově 3:16–17?

Odpověď: Na jedné straně naše životy a utrpení nemohou nijak přidat ani ubrat na utrpení, které Kristus za nás podstoupil, když zemřel na kříži za naše hříchy. Na druhé straně však naše utrpení mohou otevřít cestu k šíření evangelia, ukázat nevěřícím realitu Kristova pokoje a síly v našich životech a oslavovat Boha, když následujeme Kristovy stopy. Všechna naše utrpení jsou malá a krátkodobá ve srovnání s velkou radostí, kterou budeme mít věčně v nebi.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1. Petrově 3:18b je řečeno, že Ježíš byl vzkříšen v Duchu, znamená to snad, že nebyl vzkříšen i fyzicky? (Svědkové Jehovovi a Církev sjednocení reverenda Moona popírají Ježíšovo fyzické vzkříšení)

Odpověď: Ne. Tento verš říká, že Ježíš byl oživen Duchem Svatým. Ani tento verš, ani žádný jiný nepoužívá slovo „pouze“ v tom smyslu, že by Ježíš byl vzkříšen pouze v Duchu. Ježíšovo mrtvé tělo bylo vzkříšeno k životu podle Skutků 2:30–32; 13:35–37; 10:39–41; Skutků 1:3; 1. Korinťanům 15:1–7.

Někdy lidé dostávají různé odpovědi, když kladou různé otázky. Pokud je otázka „mohu tomuto verši vtisknout význam, jaký si přeji“, mohou dostat jednu odpověď. Pokud se však zeptáte „co tím Petr skutečně myslel“, dostanete jinou odpověď. Někteří by se pokusili argumentovat, že jelikož byl Kristus oživen Duchem, nebyl Ježíš živý také v těle. Kristus však byl vzkříšen Duchem jak v těle, tak v Duchu. Petr hovořil o vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých v 1. Petrově 1:3. Zatímco Židé věřili v posmrtný život, saduceové popírali fyzické vzkříšení z mrtvých a farizeové to potvrzovali. Když Petr použil termín „vzkříšení“, jeho židovští čtenáři věděli, co tím myslel. Neexistuje žádný důkaz o tom, že by někdo v dávné historii řekl: „Ne, saduceové se mýlí, když popírají vzkříšení, ale jde pouze o duchovní vzkříšení.“ 1. list Petrův 1:21 hovoří o „Bohu, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil ho, a tak je vaše víra a naděje v Bohu.“

Otázka: Jak si stručně řečeno myslíte, že Kristus kázal duchům ve vězení v 1. Petrově 3:18b–20?

Odpověď: Křesťané se v této otázce neshodují. Patří sem i lidé, kteří žili v Noemových dobách a zahynuli při potopě. Někteří se domnívají, že po své smrti a před svým vzkříšením Kristus zvěstoval své poselství (bez možnosti pokání) těm, kteří zemřeli. Druhý názor, který sahá až do rané církve k Irenejovi z Lyonu, Klementovi Alexandrijskému a Hippolytovi, všichni před rokem 235 n. l., je ten, že Kristus kázal těm, kteří nikdy neměli příležitost slyšet evangelium, ne proto, aby dal někomu druhou šanci, ale aby dal lidem „první šanci“.

Otázka: Kam přesně odešel Ježíš, když zemřel, jak je uvedeno v 1. Petrově 3:19–20?

Odpověď: Nejprve stručná odpověď, poté podrobná.

Krátká odpověď: Ježíš odešel s mrtvými věřícími do ráje. Není ani prokázáno, ani vyvráceno, že by Ježíš mohl být také s mrtvými nevěřícími a démony.

Dlouhá odpověď: Kdybychom byli v nevědomosti a neměli k dispozici žádné biblické texty, které by nám v této věci pomohly, byly by všechny možnosti následující:

a) Neexistence,

b) nebe s Otcem, Duchem a všemi anděly

c) místo zemřelých svatých,

d) místo zemřelých nevěřících,

e) místo démonů,

f) místo všech mrtvých lidí,

g) mrtví svatí již byli v nebi,

h) místo démonů a zemřelých nevěřících společně,

i) místo všech mrtvých lidí a démonů. (Jedno místo může mít různé oddíly)

Zde jsou verše, které zúží možnosti

Lukáš 23:43: Zloději na kříži Ježíš řekl: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Dnes by bylo před vzkříšením. To vylučuje všechny možnosti kromě b), c), f), g) a i). (Všimněte si, že Ježíš neřekl „nebe“, ale „ráj“)

Skutky 2:27, citující Žalm16:10 , uvádí, že Ježíš odešel na místo zvané Hádes (řecky) a Šeol (hebrejsky). Toto slovo je v moderních překladech překládáno jako „hrob“ a v King Jamesově verzi jako „peklo“; BSB zachovává „Hádes“. V Šeolu však byli mrtví věřící a byli tam i nevěřící. Ježíš tedy neodešel přímo z kříže do nebe. Z pěti zbývajících možností to vylučuje všechny kromě c), f) a i). Ježíš byl buď s mrtvými svatými, se všemi mrtvými lidmi, nebo možná s démony.

Mnozí tvrdí, že se k tomu vztahují také 1. list Petrův 3:19–20 a 1. list Petrův 4:6. Viz také následující otázku a diskusi o 1. listu Petrovi 4:6.

Otázka: Komu zde Kristus kázal po své smrti, jak je uvedeno v 1. Petrově 3:19–20?

Odpověď: Nejprve se podívejte na předchozí otázku. Skuteční křesťané se na odpovědi na tuto otázku neshodují.

1) Někteří tvrdí, že Kristus kázal lidem, kteří zemřeli před Kristovým ukřižováním.

1a) Někteří tvrdí, že Kristus kázal těm, kteří nikdy neměli příležitost rozhodnout se ohledně evangelia, aby mohli učinit stejnou volbu, jakou by učinili, kdyby byli naživu.

Jedním z zastánců tohoto názoru byl Klement Alexandrijský ve svém díle Stromata (193–202 n. l.), kniha 6, kap. 6, str. 490–492. Klement řekl, že těm, kteří byli spravedliví podle Božího zákona, chyběla pouze víra. Ti, kteří neměli zákon, ale byli spravedliví podle své filozofie, potřebovali jak víru, tak pokání z modlářství. „Hned po zjevení pravdy se také odvrátili od svého dřívějšího [modlářského] chování.“ Ante-Nicene Fathers 2, str. 490.

Irenaeus (182–188 n. l.) napsal: „I z tohoto důvodu sestoupil Pán do oblastí pod zemí, kde také kázal o svém příchodu a [prohlašoval] odpuštění hříchů pro ty, kdo v Něho věří. Věřili v Něho všichni, kdo v Něho vkládali naději, to jest ti, kdo zvěstovali Jeho příchod a podřídili se Jeho záměrům – spravedliví, proroci a patriarchové, jimž odpustil hříchy stejným způsobem, jako to učinil nám,... Neboť ‚všichni lidé nedosahují slávy Boží‘ a nejsou ospravedlněni sami ze sebe, ale příchodem Pána,“ Irenej, Proti kacířstvím, kniha 4, kap. 27.1, ANF sv. 1, str. 499

Dále napsal: „A z tohoto důvodu byly [všeobecným souhlasem] všechny věci podřízeny vládě Toho, jenž je nazýván Nejvyšším a Všemohoucím. Tím, že se k Němu modlili, a to ještě před příchodem našeho Pána, byli lidé zachráněni jak před nejzlejšími duchy, tak před všemi druhy démonů a před každou mocí odpadlíků.“ Irenej, Proti herezím, kniha 2, kap. 6.2, s. 365

Hippolyt (222–235/6 n. l.) „On [Ježíš], který se stal zvěstovatelem evangelia mrtvým, vykupitelem duší a vzkříšením pohřbených;“ Fragment z Komentáře k Žalmu 19 nebo 20, str. 170. Také kap. 7.14, str. 189

Origenes (225–254 n. l.) se podobně vyjádřil také v díle Proti Celsovi, kniha 2, kap. 43, str. 448 (225–254 n. l.).

1b) Někteří se domnívají, že Kristus kázal pouze věřícím ze Starého zákona (převážně Židům).

2) Jiní tvrdí, že Kristus kázal padlým andělům a/nebo zavrženým mrtvým lidem, přičemž je informoval o evangeliu, aniž by je evangelizoval. Viz také 1. Petrův 4:6. Mnoho luteránů zastává tento názor.

3) Třetím názorem je, že Kristus kázal „skrze Noeho“ těm, kteří jsou „nyní“ mrtví. Více o tomto názoru najdete v knize Christian Theology od Millarda Ericksona (Baker), str. 773–776, a v knize NIV: The Making of a Contemporary Translation, str. 59–60. 1. list Petrův1:11 uvádí, že „Duch Kristův“ promlouval skrze starozákonní proroky.

Žádný z výše uvedených názorů však neznamená, že by lidé po smrti dostali druhou šanci.

Jen pro doplnění: fráze „sestoupil do pekla“ nebyla součástí původního Apoštolského vyznání víry, ale byla do něj vložena v akvilejské verzi Apoštolského vyznání víry kolem roku 390 n. l.

Otázka: Podporuje 1. list Petrův3:19 názor, že nevěřící dostanou po smrti druhou šanci?

Odpověď: Ne. Viz předchozí otázka a 1. list Petrův 4:6. I když se zde pravděpodobně hovoří o mrtvých lidech, nic nenasvědčuje tomu, že by lidé dostávali druhou šanci. Písmo je plné naléhavých výzev, aby všichni, kdo slyšeli, učinili rozhodnutí v tomto životě, než zemřou. Židům 3:13–15 zdůrazňuje, že je třeba volat k Pánu dnes, dokud se ještě říká „dnes“.

Otázka: V jakém smyslu nás v 1. Petrově 3:21 zachraňuje vodní křest?

Odpověď: Voda kolem archy je metaforou našeho křtu. Voda Noeho nezachránila, ale Noe a těch dalších sedm lidí byli zachráněni Bohem skrze vodu. Fyzické omytí vodou nás nezachraňuje, ale náš slib dobrého svědomí vůči Bohu skrze křest ukazuje, že jsme spaseni vzkříšením Ježíše Krista.

Je zřejmé, že Petr nepoužil druhou polovinu 1. listu Petrového 3:21 k tomu, aby popřel první polovinu téhož verše. Je to Ježíš, kdo nás zachraňuje, ne voda. Jelikož voda nemůže nahradit Ježíšovo vzkříšení pro nás, co tím Petr myslel? Samotný 1. list Petrův3:21 nám dává odpověď ve dvou částech.

A. Z našeho pohledu nemá vodní křest žádnou hodnotu jako obřadní očištění. Místo toho má vodní křest velkou hodnotu jako „záruka dobrého svědomí vůči Bohu“.

B. Z Božího pohledu nemá vodní křest žádnou spasitelnou hodnotu. Vodní křest má naopak velkou hodnotu jako vaše ztotožnění se s tím, co „vás zachraňuje skrze vzkříšení Ježíše Krista“ (viz také Koloským 2:12).

Stejně jako byl Noe spasen „skrze vodu“, nikoli „vodou“, i my jsme spaseni „skrze vodu“. Kromě toho zde uvádíme další čtyři klíčové doktríny týkající se vodního křtu.

1. Všem věřícím bez výjimky je přikázáno, aby se nechali pokřtít (Skutky2:38 ).

2. Příkaz ke křtu nebyl nikdy zrušen. (Viz Matouš 28:19–20).

3. Pokud pravý věřící zemře před křtem, Bůh ho přesto může poslat k Ježíši. Koneckonců, všichni, kdo mají Ducha Svatého, jsou Božími dětmi (Římanům 8:14).

4. Bůh může spasit lidi a dát jim Ducha Svatého ještě předtím, než se nechají pokřtít (Skutky10:44 –48).

Křest je obdobou obřízky a jak ukazuje Římanům 4:10–11, Abrahamova víra mu byla počítána za spravedlnost ještě předtím, než byl obřezán, a obřízka byla pečetí spravedlnosti.

Stručně řečeno, křest není příčinou nového života v Kristu. Je to slib věřícího Bohu, že bude žít nový život v Kristu.

Otázka: Jak může být Ježíš v 1. Petrově 3:22 po Boží pravici, když je Ježíš Bůh?

Odpověď: Otec je Bůh, Ježíš je Bůh a Duch je Bůh; a je pouze jeden Bůh. Tito tři jsou odlišní, ale neoddělitelní. Nyní je Ježíš v nebi po pravici Boha Otce. Další pasáže, které ukazují Ježíše po pravici Boha [Otce], jsou: Matouš 22:44; 26:64; Marek 13:26; 14:62; 16:19; Lukáš 20:42; 22:69; Skutky 2:34; 7:56; Římanům 8:34; Efezským 1:20; a Židům 1:3; 10:12.

Slovo „Bůh“ má ve vztahu k Trojici čtyři významy. Někdy Bůh znamená:

Otce: 1. Petrův 1:2,3; Efezským 1:3,17; 3:14; 5:20; 1. Tesalonickým 1:1; 3:11; 2. Tesalonickým 1:1-2; 2:16; Titovi 1:4

Ježíš: Jan 1:3; Koloským 1:16–17; Židům 1:6–9; Jan 9:38; 2. Korinťanům 11:3; Jan 20:28–29; Zjevení 5:8–9; Zjevení 22:20

Duch: Římanům 8:9–16; Lukáš1:35 ; 1. Janův4:12 –16; 1. Korinťanům3:16 vs. 1. Korinťanům6:19 ; Skutky 5:4

Bůh v Trojici je naznačen v Matoušovi 3:16-17; 28:19; 2. Korinťanům 13:14; 1. Petrově 1:2; Efezským 2:18; 3:14-17; 1. Tesalonickým 1:3-5; Zjevení 4:8; 1. Korinťanům 12:4-6; Římanům 15:16; Židům 9:14; Juda 20,21; 2. Tesalonickým 2:13–14; Jan 15:26.

Dva výskyty slova „Bůh“ v Židům 1:8–9 jasně označují v prvním případě Ježíše a ve druhém případě Otce. V 1. Petrově 3:22 slovo „Bůh“ zde označuje Otce. Více informací najdete také v diskusi k Efezským 1:3,17.

Otázka: Jsou ti, kteří trpěli pro Krista, nyní bez hříchu (1. Petr 4:1-2)?

Odpověď: Ti, kdo zemřeli pro Krista, jsou bez hříchu, ale to není hlavním smyslem těchto veršů. Pro ty, kdo trpěli pro Krista, se pokušení hříchu často jeví jako vzdálenější a méně lákavá.

Otázka: Jak nám podle 1. Petrovy 4:1–2 utrpení pomáhá skoncovat s hříchem?

Odpověď: 1. Petr 4:2 naznačuje, že když člověk snášel utrpení pro Krista, nelpělo na rozkoších hříchu. Utrpení může člověka soustředit a připomenout mu dlouhodobou, věčnou perspektivu.

Otázka: Cítili byste se v 1. Petrově 4:3 dobře po boku křesťana, který tyto věci činil, než činil pokání a obrátil se ke Kristu? A co někdo, kdo zabil jiné křesťany – jako například Pavel? Jaký postoj bychom měli zaujmout vůči takovým křesťanům?

Odpověď: Měli bychom se cítit v pohodě, protože v Božích očích nemáme o nic větší zásluhy než oni. Když dokonalý, svatý Bůh někomu skutečně odpustí jeho hříchy, nemělo by být pro nás těžší získat odpuštění než pro Boha.

Otázka: Jaké způsoby, o nichž se píše v 1. Petrově 4:3–4, používá dnešní hříšná společnost k tomu, aby vám vnucovala myšlenku, že nejste normální, pokud v těchto hříších nepokračujete?

Odpověď: Někdy jsou lidé pod tlakem, aby pili alkohol a opíjeli se. Pokud to nedělají, nejsou považováni za mužné, sofistikované nebo cool. Někdy existuje tlak vrstevníků, aby si člověk ubližoval jinými způsoby, jako je kouření nebo drogy. Někdy má dívka sex se svým přítelem, i když to nechtěla, ale ze strachu, že by ji jinak opustil. Zůstaň čistá, jak pro Boha, tak pro svého budoucího manžela.

Otázka: Jak bylo v 1. Petrově 4:6 kázáno evangelium mrtvým?

Odpověď: Jak je uvedeno v 1. Petrově 3:19b–20, křesťané se v této otázce neshodují. Jeden názor odráží překlad NIV, který obsahuje slovo „nyní“ (stejně jako BSB), což znamená, že těmto lidem bylo kázáno o Kristu, když ještě žili. To se musí vztahovat na lidi, nikoli na padlé anděly, protože padlí andělé nejsou považováni za „mrtvé“. Existují čtyři možné výklady.

1. Tito lidé jsou nyní mrtví, ale byli naživu na zemi, když jim bylo zvěstováno evangelium. Více o tomto názoru najdete v knize When Cultists Ask, str. 296.

2. Tito lidé slyšeli evangelium až po své smrti a konečně dostali příležitost učinit stejné rozhodnutí pro Krista, jaké by učinili, kdyby byli naživu.

3. Tito starozákonní věřící uslyšeli evangelium po své smrti a všichni byli spaseni.

4. Nevěřící ze starozákonního období byli seznámeni s evangeliem, které by stejně odmítli. Ačkoli kniha „Difficulties in the Bible“ (str. 183–189) mylně předpokládá, že 1. Petr 4:6 odkazuje na padlé anděly, správně poukazuje na to, že v řečtině existují dvě slova pro „kázat“. Jedno slovo znamená „kázat evangelium“, druhé slovo znamená „hlásat něco“, a právě toto druhé slovo je zde použito.

Poslední část verše 6 však zní: „soudí se podle lidí, pokud jde o tělo, ale žijí podle Boha, pokud jde o ducha.“ To naznačuje, že výklady 1 a 4 jsou nesprávné.

Raná církev učila, že někomu bylo evangelium kázáno až po smrti.

Pastýř Hermův (cca 115–155 n. l.), kniha 3, podobenství 9, kap. 16, str. 49 (částečně) odkazuje na ty, kteří zemřeli před Kristem a před křtem. Uvádí se tam, že apoštolové a učitelé [bez zmínky o Kristu] kázali těm, kteří již spí.

Irenaeus, Proti herezím (182–188 n. l.), kniha 4, kap. 27.1, str. 499: „I z tohoto důvodu sestoupil Pán do oblastí pod zemí, kde také kázal o svém příchodu a [prohlašoval] odpuštění hříchů pro ty, kdo v něj věří. V něj věřili všichni, kdo v něj vkládali naději, to jest ti, kdo zvěstovali jeho příchod a podřídili se jeho záměrům: spravedliví, proroci a patriarchové... Neboť ‚všichni lidé jsou daleko od slávy Boží‘ a nejsou ospravedlněni sami ze sebe, ale příchodem Pána,“

Irenej, Proti kacířstvím (182–188 n. l.), kniha 2, kap. 6.2, str. 365 „A z tohoto důvodu byly všechny věci [všeobecným souhlasem] podřízeny vládě Toho, jenž je nazýván Nejvyšším a Všemohoucím. Tím, že se k Němu modlili, a to ještě před příchodem našeho Pána, byli lidé zachráněni jak před nejzlejšími duchy, tak před všemi druhy démonů a před každou mocí odpadlíků.“ Irenaeus, Proti herezím, kniha 2, kap. 6.2, str. 365

Klement Alexandrijský (193–202 n. l.) uvedl, že Kristus kázal těm, kteří opustili tento život před jeho příchodem. Stromata, kniha 6, kap. 6, str. 492.

Tertullian (198–220 n. l.) zmiňuje, že Kristus sestoupil do Hádu, „aby tam učinil patriarchy a proroky účastníky sebe samého.“ (To však tento argument podporuje jen částečně, protože neuvádí, zda jim Ježíš kázal či nikoli.) „Pojednání o duši“, kap. 55, str. 231.

Hippolyt (222–235/6 n. l.): „On [Ježíš], který se stal kazatelem evangelia mrtvým, vykupitelem duší a vzkříšením pohřbených;“ Fragment z Komentáře k Žalmu 19 nebo 20, str. 170. Také kap. 7.14, str. 189

Origenes (225–254 n. l.) „ale také tehdy, když se stal duší bez tělesného obalu, přebýval mezi těmi dušemi, které byly bez tělesného obalu, a obracel k sobě ty z nich, které byly ochotné, nebo ty, o nichž se domníval – z důvodů známých pouze jemu – že jsou pro takový postup vhodnější.“ Origenes, Proti Celsovi, kniha 2, kap. 43, str. 448.

Viz kniha The Complete Book of Bible Answers, str. 184–186, a When Critics Ask, str. 534–535, kde najdete odlišnou odpověď. Viz také diskusi k 1. Petrovu 3:19–20.

Otázka: V 1. Petrově 4:7; 1:13; 5:8 zdá se, že Petr klade důraz na sebeovládání. Jak vám sebeovládání pomáhá při modlitbě? Jak vám jasná mysl pomáhá při modlitbě?

Odpověď: Sebekázeň pomáhá přinejmenším třemi různými způsoby. Dodává vám disciplínu, abyste si vyhradili záměrný čas na modlitbu. Pomáhá vám soustředit se při modlitbách, a to jak při individuálních modlitbách, tak i při společných modlitbách s ostatními. A konečně, Bůh říká, že nevyslyší naše modlitby, pokud v srdci chováme hřích (Žalm 66,18–19), nedbáme na chudé (Přísloví 21,13), jsme bezbožní (Přísloví 15,29; Izaiáš 59:1–3) nebo se rozhodneme Boha neposlouchat (Zachariáš 7:11–13 a implicitně v Příslovích 28:9).

Otázka: V jakém smyslu byl v 1. Petrově 4:7 „blízko“ konec všech věcí?

A: V odpovědi je třeba zohlednit čtyři body.

1. Řecký text zde zní „všechno kromě toho, že se přiblížil konec“, takže „všechno“ zde jednoduše znamená „všechno“.

2. Výraz „přiblížil se“ je stejný jako ten, který se používá v Jakubovi 5:8, kde se hovoří o druhém příchodu Ježíše.

3. V přítomnosti Petra Ježíš v Matoušovi 24:36 řekl, že nikdo nezná hodinu ani den Ježíšova návratu.

4. „Blíží se“ neznamená, že Petr předpovídá den, kdy se Ježíš vrátí. Petr spíše říká, že Ježíš se může vrátit každým dnem. To by mělo být motivací k tomu, abyste „byli střízliví a sebeovládaní, abyste se mohli modlit“.

Viz také rozbor Filipským 4:5, 1. Tesalonickým4:15 a Zjevení 22:6–20 pro další informace.

Otázka: Jak v 1. Petrově 4:8, Jakubovi 5:20 a Příslovích 10:12 láska zakrývá množství hříchů či provinění?

Odpověď: Nejprve dvě věci, které nejsou odpovědí, a poté samotná odpověď.

Co není odpovědí

Ježíš zakryl naše hříchy tím, že nám přinesl odpuštění za všechny naše hříchy proti Bohu, a tak Boží láska zakrývá množství hříchů. Ačkoli Kristova láska k nám na kříži naše hříchy nejen zakryla, ale i odčinila, není to to, co se zde primárně míní.

Za druhé, naše láska a svědectví mohou povzbudit lidi, dokonce i nekřesťany, aby nehřešili. Tento verš se však nevztahuje na prevenci hříchu, ale spíše na zakrytí hříchů, které již byly spáchány.

Odpověď

Jakub hovoří v kontextu navracení někoho k pravdě a 1. list Petrův hovoří v kontextu modlitby a hluboké lásky k druhým. Naše láska „zakrývá“ hříchy nejméně čtyřmi různými způsoby.

Pro nás samotné: Milovat Boha a druhé nás činí méně náchylnými k tomu, abychom dělali věci, které zneuctívají Boha nebo nejsou prospěšné pro ostatní lidi. Když sloužíme druhým, jsme často méně sobeckí a méně se zajímáme o uspokojování hříšných tužeb.

Pro nevěřící: Ať už jde o běžné nevěřící, nebo o kacíře, pomáháme-li jim dojít k pravé víře v Krista, zachraňujeme jejich duši před smrtí a jejich hříchy jsou zakryty.

Odpuštění: Naše ochota odpustit hříchy, které proti nám spáchali druzí, a pomoci člověku, který upadl, do života, zakrývá jeho hřích a může mu usnadnit příchod k Pánu v pokání.

Pro ostatní: Naše modlitby za to, aby ostatní odolali pokušení a obrátili se zpět k pravdě, činili pokání za předchozí hříchy a nepokračovali v hříchu. Naše pokora (tj. mít pravdivý obraz o sobě samých), že jsme všichni byli před Bohem poskvrnění a hříšní a že bez Boží milosti bychom se chovali ještě hůře, může pro člověka učinit přitažlivějším opustit svůj hřích a přijít či se vrátit ke Kristu. Projevováním hluboké lásky k druhým můžeme být pro ně povzbuzením, aby „pokračovali“ a vytrvali ve svém úsilí o zbožnost a lásku k druhým.

Viz knihy „Hard Sayings of the Bible“ (Těžká slova Bible), str. 706–708, a „Now That’s a Good Question“ (To je ale dobrá otázka), str. 161–162, kde najdete doplňující odpovědi.

Otázka: Proč je podle 1. Petra 4,9 důležité prokazovat si navzájem pohostinnost – bez reptání? Viz Židům 13,2 a Jakub 2,25.

Odpověď: Bez ohledu na jakékoli jiné důvody je to důležité už jen proto, že to Písmo přikazuje. Je to praktický způsob, jak vyjádřit svou lásku k druhým, ať už křesťanům, nebo nekřesťanům. Židům 13,2 říká, že stejně jako Abraham někteří, kdo prokazují pohostinnost, hostí anděly, i když si toho nejsou vědomi.

Pohostinnost neznamená jen poskytnout někomu místo na přespání nebo pozvat někoho k sobě domů. Zahrnuje také velkorysost, když někomu půjčíte své věci nebo auto, odvezete ho, nebo mu věnujete část svého času.

Druhou stránkou pohostinnosti je udržovat svůj dům nebo auto v takovém stavu, abyste mohli pozvat lidi k sobě nebo jim nabídnout odvoz.

Otázka: Proč si myslíte, že Petr v 1. Petrově 4:10 klade důraz na to, abychom využívali dary, které jsme obdrželi?

Odpověď: Bůh dává každému věřícímu nějaké talenty a dary. Bůh však žádnému věřícímu nedal dar, aby ho promarnil, ignoroval nebo použil pro sobecké či bezbožné účely. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho vyžaduje. Bůh nás bude volat k zodpovědnosti, nikoli za to, že nepoužíváme dary, které nám nikdy nezamýšlel dát, ale za dary, které nám dal. Otázka, kterou si musíte položit, nezní jen: „Používáte Boží dary?“, ale: „Používáte Boží dary pro Jeho účely?“

Otázka: 1. Petr 4,10 zmiňuje, že Boží milost má „různé“ podoby. Používá stejné řecké slovo (poikilos) pro zkoušky, pokušení nebo zlé touhy v 1. Petrově 1,6, Jakubovi 1,2, 2. Timoteovi 3,6 a Titovi 3,3. Jaký význam má podle vás toto stejné řecké slovo, které může znamenat „pestrý“, v obou případech?

Odpověď: Jedním z významů je, že pokušení a zkoušky postihují církev různými „pestrými“ způsoby, ale Bůh nám svou milost projevuje rovněž různými pestrými způsoby. Pro každé pokušení, které postihne jednotlivce, Bůh slibuje, že poskytne východisko, jak uvádí 1. Korinťanům 10:13. Kdykoli zkouška postihne společenství věřících, Bůh jim také může poskytnout východisko.

Otázka: Jak by měla vypadat naše řeč v 1. Petrově 4:11, jako by mluvil sám Bůh?

Odpověď: Co to znamená, můžeme pochopit, když si všimneme podobných výrazů v okolí tohoto verše. Ať už máme jakýkoli dar, měli bychom ho používat jako věrné správce Boží milosti. Stejně jako by každý, kdo slouží, měl sloužit silou, kterou Bůh dává, tak by každý, kdo mluví, měl mluvit slovy, která Bůh dává. Je v pořádku sdílet své vlastní názory jako naše názory, ale:

1. Nepřidávejte – Nikdy nepřekračujte to, co je napsáno, a neučte své vlastní názory jako Boží slovo (Přísloví 30:5–6; 1. Korinťanům 4:6).

2. Neztrácejte zaměření – soustřeďte se na Boží slovo místo na lidské názory (1. Korinťanům 2:1–2; 1. Timoteovi 1:3–4,6; Koloským 2:3,8).

3. Neubírejte z Božího slova. Nepopírejte ani se tiše nerozhodujte nemluvit o některé pravdě.

4. Neznevažujte Boží slovo tím, že o něm budete mluvit lehkomyslně před ostatními.

Křesťan se může pokusit „vypomoci Bohu“ tím, že řekne, co považuje za nejlepší, aby Boha bránil. Petr nám však neříká, abychom to dělali, ale abychom mluvili právě Božími slovy. Máme bránit víru, ale máme ji bránit Božím způsobem, ne jen svým vlastním. Nikdo přece nepřijde ke Kristu, aniž by v jeho životě zasáhl Bůh, takže není logičtější, abychom jednali Božím způsobem? Viz také Přísloví 30:6 a 1. Korinťanům 4:6.

Otázka: Jaký je v 1. Petrově 4:11b rozdíl mezi tím, když křesťan slouží Bohu, a tím, když slouží s Boží silou?

Odpověď: Když sloužíte Bohu vlastní silou, nemusí to v daném okamžiku stačit a později se může stát, že vám síly dojdou. Když však sloužíte Bohu Boží silou, můžete od Boha vždy získat další sílu.

Otázka: Jaká ohnivá zkouška se měla podle 1. Petra 4:12 brzy odehrát?

Odpověď: Křesťané měli čelit intenzivnímu pronásledování ze strany římské vlády, včetně častého upalování. Je zaznamenáno, že Nero někdy pokrýval křesťany voskem a zapaloval je jako jakési „živé svíčky“. Avšak i smrt v takovém ohni je lepší než věčné zahynutí v ohnivém jezeře.

Raná církev nebyla ohnivým zkouškám cizí. Při popisu soudu a následné popravy Polykarpa, učedníka apoštola Jana, píše Evarestus: „Ale prokonzul mu opět řekl: ‚Nechám tě spálit ohněm, jelikož pohrdáš divokými šelmami, pokud se nekážeš.‘ Polykarp však odpověděl: ‚Vyhrožuješ mi ohněm, který hoří hodinu a po chvíli zhasne, ale nevíš nic o ohni nadcházejícího soudu a věčného trestu, který je připraven pro bezbožné. Proč tedy otálíš? Učiň, co chceš.‘“ Mučednictví Polykarpa (kolem roku 169 n. l.), kap. 11, str. 41

Otázka: Jak se podle 1. listu Petrového 4,13 podílíme na Kristových utrpeních? Proč bychom se z toho měli radovat?

A: Ačkoli pouze Kristus zemřel, aby zaplatil celý trest za naše hříchy, Jeho velké utrpení je pro nás příkladem, jak snášet ta menší utrpení, která nás potkávají. Naše utrpení může sloužit k oslavě Boha, i když si toho nikdo na zemi není vědom. Někdy Bůh využívá naše utrpení k tomu, aby přinesl evangelium lidem, kteří by jinak nebyli schopni nebo ochotni ho vyslechnout. Viz také Koloským 1:24.

Q: Je v 1. Petrově 4:14 Duch slávy totéž jako Duch Svatý?

Odpověď: Ano. Duch slávy je označení pro Ducha Svatého, Ducha Božího.

Otázka: V 1. Petrově 4:16 někteří Ježíšovi následovníci uvádějí, že slovo „křesťan“ se v Bibli vyskytuje pouze dvakrát – zde v souvislosti s utrpením a ve Skutcích 26:28, kde tak Pavla nazývá král Agrippa. Tvrdí tedy, že dnes nemusíme nést jméno „křesťan“. Jak byste na to odpověděli?

Odpověď: Existují tři doplňující se odpovědi.

Jedno zmínění v 1. Petrově 4:16 stačí k tomu, aby ukázalo, že máme trpět za to, že neseme jméno křesťan, místo abychom se snažili vyhnout utrpení tím, že popřeme, že jsme křesťané.

Následovníci apoštolů a rané církve se odvážili nazývat se křesťany a nepopírali to ani tváří v tvář smrti. Ve skutečnosti máme zdokumentováno 41 křesťanských spisovatelů z doby před Nicejským koncilem, kteří věřící nazývali křesťany. Kdo to byl, najdete na.

Někteří z těch, kteří nechtějí být známí jako křesťané, se nechtějí ztotožňovat s Kristovou nevěstou, církví.

Otázka: Jak v 1. Petrově 4,17 začíná soud u Boží rodiny?

Odpověď: Dvěma různými způsoby: nyní a později.

V tomto životě nás Bůh sleduje, zkouší a kárá (Židům 12:5–13). Křesťané mohou být souzeni již v tomto životě a mohou obdržet více požehnání, nebo být potrestáni jako příklad pro sebe i pro ostatní, včetně předčasné smrti.

V nebi všichni věřící stanou před takzvaným „soudem u bémy“, aby jim mohly být v nebi uděleny odměny za jejich skutky. Pavel popisuje soud nad křesťany, pokud jde o odměny či jejich ztrátu, v 1. Korinťanům 3:11–15.

Jiný výklad najdete v knize „Těžká slova Bible“ na str. 721–722.

Otázka: Jaké jsou v 1. Petrově 5,1–4 čtyři kladná a dvě záporná přikázání, která Petr dává starším?

Odpověď: Zde je těchto šest příkazů.

Buďte pastýři Božího stáda

Protože jste ochotni

(zákaz) Nebuďte chamtiví po penězích

Buďte horliví ve službě

(negativní) Nevládněte nad stádem

Buďte příkladem

Petr se zde soustředí spíše na to, jak slouží, než na to, že slouží. Pokud nejste pastýřem tak, jak to Bůh chce, pak možná Bůh nechce, abyste pastýřem vůbec byli. Židům 13,17 říká, že pastýři se musí před Bohem zodpovídat ze svého vedení. Na druhou stranu, pokud jste dobrým pastýřem, obdržíte v nebi odměnu za svou věrnou službu podle 1. Petra 5,4.

Otázka: Co říká 1. list Petrův 5:1–4 o katolické doktríně papežské posloupnosti?

Odpověď: Vůbec nic. Našeptání o papežské posloupnosti tvrdí, že Petr byl prvním papežem a hlavou celé církve po Ježíši. Petr však sám v 1. listu Petrově 5:1–4 říká, že je pouze jedním ze starších.

Otázka: Ve 1. Petrově 5,4 dostáváme nevadnoucí korunu/věnec, zatímco na Isthmijských hrách se vítězům podle The Expositor’s Bible Commentary, sv. 12, str. 250–251, uděloval věnec ze zvadlé petrželky. Jaký je rozdíl mezi vadnoucí a nevadnoucí korunou? Jaké vadnoucí koruny mají lidé dnes?

Odpověď: Oba druhy korun vypadají zpočátku dobře. Vädnoucí koruna však s postupem času ztrácí na kráse a nakonec je odhozena a vyhozena. Naše nevädnoucí koruny v nebi budou i po 10 000 letech stejně krásné a slavné jako v okamžiku, kdy je poprvé obdržíme.

Na zemi existuje mnoho pomíjejících korun: bohatství, prestiž, čest, společenské postavení, ale všechny jsou dočasné. Usilujte o nehynoucí korunu, která nikdy neztratí svůj lesk.

Otázka: Co znamená „stejným způsobem“ v 1. Petrově 5:5a, když se o nich neříká, že by nad někým vládli?

Odpověď: Stejně jako zmínění starší měli být horliví ve službě, nepanovat nad ostatními, ale být příkladem, tak i mladí muži mají být takoví. Samozřejmě někteří mladí muži, jak dozrávají, se později stanou staršími.

Otázka: Ve 1. Petrově 5:5 je výraz „oblečte se“ (řecky egkombosasthe) vzácné slovo, které odkazuje na otroka, který si před službou svému pánu obléká zástěru. (Je to podobné tomu, co udělal Ježíš v Janovi 13:4–17.) Viz The Expositor’s Bible Commentary, sv. 12, str. 251, a The Bible Knowledge Commentary: New Testament, str. 856. Proč by Petr použil právě tento výraz?

Odpověď: Kromě toho, že Petr viděl, jak mu sám Ježíš dává příklad, odkazuje to na to, že se oblékáme, abychom sloužili, a ne proto, abychom zapůsobili nebo na sebe upoutali pozornost.

Otázka: Proč si myslíte, že v 1. Petrově 5:5b a Jakubovi 4:6; Matoušovi 23:12 a Příslovích 3:34 Bůh odporuje pyšným a dává milost pokorným?

Odpověď: Může to mít několik důvodů.

Boha uráží, když vidí tento hřích.

Je to špatné pro samotného člověka, když staví svou vlastní čest nebo pověst nad poznání Boha.

Není to dobré ani pro ostatní, pokud vidí věřícího, který je pyšný.

Otázka: Je v 1. Petrově 5:5b–6 nějaký způsob pokory, který bys jen těžko dokázal splnit, kdyby tě o to Bůh požádal? Proč?

A: Někteří lidé mohou být pokorní v určitých ohledech, ale v jiných nikoli. Je nejen špatné, ale také pošetilé pohlížet s despektem na lidi jiné kasty, ekonomického postavení, rasy nebo etnické skupiny. Někteří lidé nejsou pyšní tímto způsobem, ale jsou pyšní v tom, že se zdráhají přiznat, že udělali chybu, nebo se zdráhají přiznat, že zhřešili.

Otázka: Jak je v 1. Petrově 5,7 úzkost hříchem nevěry?

Odpověď: Můžeme a měli bychom svá břemena svěřit Bohu, protože věříme, že se dokáže postarat o všechny naše problémy. Pokud se tak rozhodneme neučinit, protože si myslíme, že je lepší si své starosti nechat pro sebe, pak v tomto ohledu nevkládáme svou víru v Boha. Víra v Boha nespočívá pouze v tom, že věříme správným věcem, ale také v tom, že svěřujeme své životy do Jeho péče.

Mimochodem, v 1. Petrově 5:7 je řecké slovo epiripsantes, které znamená „svěřit“ nebo „hodit na“, v aoristu, což znamená, že se jedná o aktivní čin, pro který se z vlastní vůle rozhodujeme.

Otázka: V 1. Petrově 5,8 je Satan sice často rafinovaný, ale to vůbec neodpovídá obrazu, který zde Petr podává. Proč si myslíte, že by Petr mohl srovnávat Satana s řvoucím lvem?

Odpověď: Stejně jako hladový lev je i Satan neúprosný a nemilosrdný. Někdy může mladý, rychlý lev tiše pronásledovat kořist, protože ví, že zvítězí díky své rychlosti. Starší lev řve, jednak aby kořist vyděsil a uvrhl do paniky, a jednak aby vyzval mladší lvy, aby ustoupili. Petrův přirovnání Satana k řvoucímu lvu je také trefné, protože Nero házel křesťany lvům v Koloseu.

Otázka: V 1. Petrově 5,9 je řecké slovo pro „odporovat“ (antistete) stejné jako v Jakubovi 4,7 a Efezským 6,11–13. Čemu nebo komu přesně máme odporovat?

Odpověď: Máme odolávat ďáblu, a on od nás uteče. Naším nepřítelem nejsou nevěřící, kteří jsou sami uvězněni v hříchu, ale samotný Satan a démoni.

Otázka: V 1. Petrově 5:10 lze řecké slovo „de“ přeložit jako „ale“ nebo „a“. Jaký překlad je podle vás správný a proč?

A: Ačkoli lze řecké slovo přeložit oběma způsoby, mnozí považují „ale“ za nejvhodnější překlad, protože předchozí verš o Satanovi, který se potuluje jako lev, a o křesťanech, kteří procházejí utrpením, tvoří kontrast k Bohu veškeré milosti a věčné slávy.

Na druhou stranu někteří považují za nejlepší volbu „a“ (jak to překládá BSB), protože předchozí verš zmiňuje utrpení a tento verš hovoří o tom, co přijde poté, co jste chvíli trpěli.

Možná je nejlepším způsobem chápat toto slovo v tomto verši tak, jak je v řečtině: jak „ale“, tak „a“. Jelikož Bůh vše působí k dobrému těm, kteří Ho milují (Římanům 8:28), stávají se světská „ale“ Božími „a“.

Otázka: Kde se nachází Babylón, o kterém Petr hovoří v 1. Petrově 5:13?

Odpověď: Babylon byl mezi ranými křesťany kódovým označením pro Řím. Je velmi nepravděpodobné, že by se Petr v té době nacházel v ruinách Babylonu. Je také velmi nepravděpodobné, že by Petr měl na mysli malou vojenskou základnu v Egyptě zvanou Babylon.

Otázka: Kdo další kromě křesťanů a Bible označoval Babylon za Řím v 1. Petrově 5:13 a Zjevení 14:8; 16:19; 17:5; 18:2–21?

Odpověď: Ačkoli 1. list Petrův 5:13 výslovně neuvádí, že Babylónem byl Řím, raní i moderní křesťané téměř bez výjimky chápou, že se zde odkazuje na Řím. Téměř všichni raní křesťané a mnoho moderních křesťanů také tvrdí, že Babylón ve Zjevení odkazuje na Řím nebo na římskokatolickou církev. (Druhý názor je, že se jedná o doslovný Babylón.) Mnoho lidí si však neuvědomuje, že Petr nebyl první, kdo považoval Babylón za kódové označení pro Řím. Apokryfní kniha 4. Ezdráš 3:1, 28, 31 označuje Babylon za Řím. Stejně tak i židovská pseudepigrafická kniha Apokalypsa Baruchova 10:1–3; 11:1; 67:7, stejně jako Sibylina proroctví 5.153–168; 5:434.

Jen pro doplnění: podle Diodora Sicilského (56–36 př. n. l.) v jeho díle 2.9.9 a podle Strabóna (zemřel v roce 19 n. l.) v díle Geografie 16.1.5 byl Babylon v Petrově době pouští, kde žilo jen velmi málo lidí.

Mezi raně křesťanské autory, kteří tvrdili, že se Babylon vztahuje k Římu, ať už v 1. listu Petrově5:13 nebo ve Zjevení, patří:

Tertullian (198–220 n. l.) „Odpověď Židům“, kap. 9, s. 162, a „Pět knih proti Marcionovi“, kniha 3, kap. 13, s. 332 (obě v ANF, sv. 3)

Hippolyt (222–235/6 n. l.) (implicitně) „Traktát o Kristu a Antikristu“, kap. 49, ANF sv. 5, s. 214.

Pokyny Commodiana (kolem r. 240 n. l.), kap. 41, s. 210–211

Victorinus, biskup z Petau ve Slovinsku (umučil se v roce 304 n. l.) Komentář k Zjevení, 7. kapitola, verš 8, str. 352; 21. kapitola, verš 17, str. 357–358; a 12. kapitola, verš 3, str. 355.

Po roce 325 n. l.

Augustin z Hippa (388–410 n. l.) „Jelikož však řecké dějiny známe mnohem lépe než asyrské a ti, kdo pilně zkoumali starověký původ římského národa, sledovali časovou posloupnost od Řeků k Latinům a od nich k Římanům, kteří jsou sami Latinové, měli bychom z tohoto důvodu, kde je to třeba, zmínit asyrské krále, aby bylo zřejmé, jak Babylón, jako první Řím, prošel svou cestou společně s Božím městem, které je v tomto světě cizincem. Avšak skutečnosti vhodné k zařazení do tohoto díla při srovnání těchto dvou měst, totiž pozemského a nebeského, by měly být čerpány převážně z řeckých a latinských království, kde je samotný Řím jako druhý Babylón.“ Město Boží, kniha 18, kap. 2, s. 362

X Augustin z Hippa (388–410 n. l.) O Božím městě, kniha 18, kap. 41 (NPNF1, sv. 2, str. 385). ... (částečný výňatek) při pojednání o Athénách říká: „I kdyby v něm bylo řečeno něco pravdivého, přesto byly s stejnou bezohledností vyslovovány lži; takže takové město si zaslouženě vysloužilo název mystického Babylonu. Babylon totiž znamená zmatek, jak si vzpomínáme, že jsme již vysvětlili.“

Mezi pozdější katolické autory, kteří rovněž učili, že Babylon se vztahuje k Římu, patří:

Kardinál Cajetan, odpůrce Martina Luthera, věřil, že Babylónem bude v budoucnu katolická církev.

Kardinál Gibbons ve svém díle Faith of our Fathers (Víra našich otců) v vydání z roku 1917 na straně 106 ( listopad 2007)

a Katolická encyklopedie (listopad 2007)

Viz pro více informací o Babylonu jako Římě a 1. listu Petrově.

Otázka: V 1. Petrově 5:13 posílají pozdravy ti, kteří jsou v Babylonu (tj. v Římě). Není zde uvedeno, zda jsou křesťané v „Babylonu“ z donucení, protože se tak rozhodli, nebo zda se jedná o obojí. Kdy bychom se měli rozhodnout zůstat na duchovně temném místě jako Boží světlo a kdy bychom měli „utéct z Babylonu“ do duchovně příznivějších míst?

Odpověď: Mnoho křesťanů se dnes ve světě nachází na duchovně temných místech a nemají možnost odejít. Bůh je volá, aby byli světlem na temném místě a vzkvétali tam, kde jsou zasazeni.

Pokud však mají křesťané na výběr, zda zůstat v temné církvi, v temné zemi nebo pracovat pro společnost na duchovně temném místě, je třeba zvážit několik věcí.

Jste tam, kde jste, účinným svědkem? Vědí lidé, že jste věřící, a přibližují se díky tomu ke Kristu a/nebo přicházejí ke Kristu? Stávají se lidé s postupem času vřelejší k evangeliu?

Nebo se s postupem času stáváte chladnějšími vůči evangeliu? Začínáte si o sobě myslet, že jste docela dobří, protože se s nimi můžete srovnávat?

Pokud žijete s manželem či manželkou a rodinou, jsou i oni světlem tam, kde se nacházejí? Nebo se k evangeliu chladněji staví?

Jste ve svém okolí „osamělým křesťanem“, nebo máte kolem sebe další věřící, s nimiž můžete sdílet společenství a sloužit? Pokud jste sami, zvažte „přeskupení“ a přestěhování se na místo, kde jsou další spolupracovníci.

Otázka: Kdy byl napsán 1. list Petrův?

A: Většina křesťanů se shoduje na období krátce po letech 63–64 n. l., jak uvádějí publikace *The Bible Knowledge Commentary – New Testament* a *New Bible Dictionary*. Podobně i *The NIV Study Bible* a *New Geneva Study Bible* uvádějí období mezi lety 60–68 n. l.

Z nekřesťanského hlediska se Asimov ve své knize „Asimov’s Guide to the Bible“ (str. 1164) domnívá, že byla napsána po roce 90 n. l., tedy až po Petrově smrti, jelikož tvrdí, že pronásledování za vlády Domitiana (81–96 n. l.) bylo „poprvé, kdy křesťané v Malé Asii pocítili organizovaný tlak ze strany ústřední vlády“.

Publikace „The New Bible Dictionary“ (str. 974–976) uvádí důvody, proč je pozdější datum nesprávné.

K jménu: V době novozákonní církve, nikoli však později, bylo jméno Ježíše velmi zdůrazňováno. Křesťané trpěli „pro jméno“ (Skutky5:41 ;9:16 ). Samotné jméno Ježíše bylo důležité (Marek9:37 ,41;13:13 ; Lukáš21:12 ; Skutky2:21 ,38; 3:6,16;4:12 ,17,30;5:28 ). Petr rovněž řekl, že „jsme hanobeni pro jméno Kristovo“ (1. Petr4:14 ).

Žádné pomluvy: V době Plinia Mladšího (112 n. l.) byli křesťané pomlouváni a obviňováni z hrubých zločinů nemravnosti a kanibalismu, ale 1. list Petrův o pomlouvání křesťanů nic neříká. Nejvýrazněji to dokládá 1. list Petrův 4:15, kde se uvádí, že křesťané byli nanejvýš kritizováni za to, že jsou „vměšovači“, což zdaleka nedosahuje stejné úrovně obvinění. 1. list Petrův3:16 hovoří o tom, že bezbožní pomlouvají dobré chování křesťanů. Z toho vyplývá, že 1. list Petrův byl napsán před dobou Plinia Mladšího.

Ne nutně zákonodárné pronásledování: Jelikož jazyk 1. listu Petrového neodkazuje na „zákonodárná opatření“, hovoří tento list o pronásledování obecně, nikoli o konkrétních zákonech za vlády Domitiana. To naznačuje, že byl napsán před Domitianem (81–96 n. l.).

Viz také diskuse o tom, kdy byl napsán 2. list Petrův.

Otázka: Jak můžeme u 1. listu Petra vědět, zda to, co dnes máme, je spolehlivým zachováním toho, co bylo původně napsáno?

Odpověď: Existují přinejmenším tři důvody.

1. Bůh slíbil zachovat své slovo v Izaiášovi 55:10–11; Izaiášovi 59:21; Izaiášovi 40:6–8; 1. listu Petrově 1:24–25 a Matoušovi 24:35.

2. Svědectví rané církve. Zde jsou někteří autoři, kteří odkazovali na verše z 1. listu Petra.

Klement Římský (96–98 n. l.) pravděpodobně na třech místech cituje z 1. listu Petrového. Ve svých častých odkazech na Písmo cituje druhou polovinu 1. listu Petrového 4:8, která je zároveň čtvrtinou textu z Jakuba 5:20: „Láska přikrývá množství hříchů“ (1. Klement, kap. 49, sv. 1, str. 18).

Klement Římský (96–98 n. l.) cituje 1. list Petrův 5,5b (stejné jako Jakubův list 4,6; Přísloví3:34 ) v 1. Klementově kap. 30, sv. 1, str. 13

Klement Římský (96–98 n. l.) cituje 1. list Petrův 3:20, což je také Genesis 7 a 2. list Petrův 2:5, v 1. Klementově kap. 7, sv. 1, str. 7.

Ignác (100–107/116 n. l.) naráží na 1. list Petrův 2:5: „kteří byli zaseti jako kameny chrámu Otce, připravené pro stavbu Boha Otce“ – List Efezským, kap. 9, str. 53

Ignác (100–107/116 n. l.) cituje malou část 1. listu Petrového 5:5, což je také jedna čtvrtina Jakuba 4:6 a Přísloví 3:34. „Neboť je psáno: ‚Bůh se staví proti pyšným.‘“ List Efezským, kap. 5, str. 51

List Diognetovi (cca 130–200 n. l.), kap. 6, str. 27, odkazuje na 1. list Petrův 2:11

List Diognetovi (cca 130–200 n. l.), kap. 8, str. 28, odkazuje na 1. list Petrův3:15 (4 ze 30 slov)

Barnabášův list? (cca 70–130 n. l.) Komentář „The Expositor’s Bible Commentary“, sv. 12, str. 215 zmiňuje mnoho raných autorů, kteří odkazovali na 1. list Petrův, včetně Barnabášova listu, ale v Barnabášově listu jsem žádný odkaz nenašel.

Polykarp (110–155 n. l.) cituje celý verš 1. listu Petrového 2:22 v „Dopise Filipským“, kap. 8, str. 35.

Polykarp (110–155 n. l.) cituje první polovinu 1. listu Petrového 3:9 v „Dopise Filipským“, kap. 2, str. 33. Cituje také poslední čtvrtinu verše 1. listu Petrového 1:11 v kap. 5, str. 34. Cituje první polovinu verše 1. listu Petrového2:23 v kap. 8, str. 35. Polykarp cituje první polovinu 1. listu Petra 2:24 v kap. 9, str. 35. Naráží na 1. list Petra 1:8 v kap. 1, str. 33, na 1. list Petra 1:13 v kap. 3, str. 33, a na 1. list Petra 4:7 v kap. 7, str. 34

Didaché (= Učení dvanácti apoštolů) (cca 60–120 n. l.), sv. 7, kap. 1, s. 377, cituje čtvrtinu 1. listu Petrového 2:11.

Didaché (= Učení dvanácti apoštolů) (cca 60–120 n. l.), sv. 7, kap. 16, str. 382, naráží na 1. list Petrův 4:12, „oheň zkoušky“

Papias (130–150 n. l.) zmiňuje jménem knihy Marka, Matouše, První Janův list a Petrův list. Fragment 6 z Eusebiova díla „Církevní dějiny“, kniha 3, kap. 39, str. 173. Eusebius ve svém spise zpochybňuje 2. Petrův list, takže výraz „Petrův list“ by se zde vztahoval na 1. Petrův list.

2. Klement (120–140 n. l.), kapitola 16, str. 255, cituje 1. list Petrův 4:8b.

2. Klement (120–140 n. l.), kap. 14, str. 255, naráží na 1. list Petrův 1:20.

Pastýř Hermův (cca 115–155 n. l.) cituje polovinu 1. listu Petra 5:7 v knize 1, kap. 10, str. 16–17.

Pastýř Hermův (cca 115–155 n. l.), kniha 1, kap. 3, str. 14, možná naráží na 1. list Petrův3:20 ; Efezským5:26 ) ve větě „drženi pohromadě neviditelnou mocí Páně“.

„Pastýř Hermův“ neobsahuje žádné další odkazy na 1. list Petrův.

Irenaeus (182–188 n. l.) cituje celý 1. list Petrův 1:8 slovy „Petr říká ve svém listě“; Irenaeus, Proti herezím, kniha 4, kap. 9.2, str. 472

Irenej (182–188 n. l.) cituje 1. list Petrův 2:16 slovy: „Petr říká“. Irenej, Proti herezím, kniha 4, kap. 16.5, str. 482

Irenej (182–188 n. l.) odkazuje na 5 a půl veršů z 1. listu Petra. Jsou to: 1. list Petrův 1:8;2:16 , 23. Cituje polovinu 1. listu Petra1:12 a naráží na 1. list Petrův3:19 , 20

Klement Alexandrijský (193–202 n. l.) cituje 1. list Petrův 1:21,22 jako text od Petra ve svém listě. Stromata, kniha 3, kap. 18, s. 402

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) cituje 1. list Petrův 4:3 jako slova Petra. Dílo „Učitel“, kniha 3, kap. 12, str. 291

Klement Alexandrijský (187–202 n. l.) cituje 1. list Petrův 1:6–9 jako text z Petrova listu. „Aby zkouška vaší víry, která je mnohem cennější než pomíjející zlato, i když je zkoušeno ohněm, byla shledána k chvále, cti a slávě při zjevení Ježíše Krista.“ Stromata, kniha 4, kap. 20, s. 433

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) cituje 1. list Petrův 2:1–3 jako text od Petra. The Instructor, kniha 1, kap. 6, s. 220

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) cituje 1. list Petrův 2,9–10a v díle „Exhortation to the Heathen“, kap. 4, s. 189.

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) naráží na 1. list Petrův 1:12 a následující v díle „Kdo je ten bohatý člověk, který bude spasen?“ na str. 598

Klement Alexandrijský (193–202 n. l.) cituje 1. list Petrův 1,21–22 jako „Petr ve svém listě“ ve spise Stromata, kniha 3, kap. 18, str. 402

Klement Alexandrijský (193–202 n. l.) odkazuje na 1. list Petrův 1,14–16 ve spise Stromata, kniha 3, kap. 18, s. 402

Klement Alexandrijský má celkem asi 28 odkazů na 1. list Petrův. Odkazuje na následující verše 1. listu Petrového: 1,6–9; 12 a násl.; 14–19; 21–22; 2,1–3; 5; 11–12; 15–18; 24; 3,1–4; 8; 13; 19–20; 4,3; 8; 12–14; 5,5

Tertullian (198–220 n. l.) cituje 1. list Petrův 2:20 slovy: „Petr se v každém případě obrací na křesťany v Pontu a říká,“ v díle Scorpiace, kap. 12, s. 645. Ve stejné kapitole na s. 645 cituje také 1. list Petrův4:12 .

Hippolyt (222–235/236 n. l.) cituje 1. list Petrův1:24 , 25. V díle „Vyvrácení všech herezí“, kniha 6, kap. 5, str. 76

Hippolyt (222–235/236 n. l.) naráží na 1. list Petrův 3:19: „Byl také počítán mezi mrtvé, kázal evangelium duším svatých,“ v „Traktátu o Kristu a Antikristovi“, kap. 26, str. 209

Origenes (225–254 n. l.) cituje část 1. listu Petra 3:18–20 jako „Petr ve svém katolickém listu“. Origenův Komentář k Janovi, kniha 6, kap. 18, s. 368

Origenes (225–254 n. l.) zmiňuje 1. list Petrův 2:5 jako text od Petra. Origenův Komentář k Janovi, kap. 23, sv. 9, str. 404

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) cituje z „listu Petra k Pontu“ ve Spisu 12, třetí knize, 36, 37, 39. Cyprián je jediným autorem, který při popisu tohoto listu přidává „k Pontu“. (Pontus se nacházel v severní a střední části Malé Asie.)

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) píše: „I Petr, Jeho apoštol, … Neboť ve svém listě napsal a řekl“ a cituje 1. list Petrův 4,12–14. Listy Cypriána, list 55, kap. 2, s. 347–348

Firmilian z Cesareje ve svém dopise Cypriánovi (256 n. l.) odkazuje na 1. list Petrův: „Jak také stanovil apoštol Petr, řka: ‚Tak i křest vás stejným způsobem zachrání;‘“ (1. list Petrův 3:21) Dopis 74, kap. 15, s. 394

Petr Alexandrijský (306 285–311 n. l.) odkazuje na 1. list Petrův 3:18b podle „Řeckého Nového zákona“ (The Greek New Testament), a to jak ve 3. vydání, tak ve 4. revidovaném vydání od Alanda a kol. V textech Petra Alexandrijského, které mám k dispozici, se mi to však nepodařilo potvrdit.

Victorinus z Petau (mučednicky zemřel v roce 304 n. l.) cituje část 1. listu Petra 2:9 jako slova apoštola Petra v díle Komentář k Zjevení blahoslaveného Jana, str. 344

Methodius (270–311/312 n. l.) naráží na 1. list Petrův 2:10 v díle „Hostina deseti panen“, rozprava 4, kap. 4, s. 324

Athanasius (318 n. l.) cituje 1. list Petrův2:22 , v díle Vtělení Slova, kap. 17, s. 45

Na okraj je třeba poznamenat, že Muratoriho kánon (kolem roku 170 n. l.) nezahrnoval List Jakubův, List Židům, 1. a 2. list Petrův ani třetí Janův list.

Po Nicejském koncilu

Eusebius ve svém díle „Církevní dějiny“ (323–326 n. l.), kniha 3, kap. 3, str. 133–135, pojednává o knihách Nového zákona. Uvádí, že 1. list Petrův je autentický, zatímco o 2. listu Petrovi panují spory.

Ammonas (4. století)

Eusebius z Emesy (kolem roku 359 n. l.)

Athanasius (367 n. l.) uvádí seznam knih Nového zákona ve svém „Svátečním dopise“ č. 39, str. 552

Atanasius (kolem roku 341 n. l.) odkazuje na 1. list Petrův 1:12 ve svém díle „O Lukášovi 10:22“, kapitola 6, str. 90.

Hilarius z Poitiers (355–367/368 n. l.) cituje čtvrtinu 1. listu Petra 4:19 jako dílo Petra. V díle O Trojici, kap. 12.4, str. 219

Dílo „Synopsis Scripturae Sacrae“ (350–370 n. l. nebo 5. století) zmiňuje dvě Petrovy knihy jako součást Nového zákona. Cituje celý text 1. listu Petrového 1:1–2.

Marcellus z Ancyry (kolem roku 374 n. l.)

Ambrosiaster (po roce 384 n. l.)

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) cituje 1. list Petrův 3:22 jako dílo Petra v přednášce 14:29, str. 102

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) zmiňuje Petra v „Sedmi katolických epištolách Jakuba, Petra, Jana a Judy“ v přednášce 4.36, str. 28

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) cituje 1. list Petrův 1:17. Katechétické přednášky, přednáška 7, kap. 14, str. 47.

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) cituje první polovinu 1. listu Petra 1,11. Katechétické přednášky, přednáška 17, kap. 4, s. 125.

Ambrož Milánský (370–390 n. l.) cituje polovinu 1. listu Petrového 3:4 jako slova svatého Petra. Povinnosti duchovenstva, kniha 1, kap. 70, s. 13.

Gregor Nazianský (cca 330–391 n. l.) cituje 1. list Petrův 5,8b. Druhá teologická řeč, kap. 28.2, s. 289

Gregor z Nyssy (cca 356–397 n. l.) cituje 1. list Petrův 2,22 slovy „jak se píše“; Proti Eunomiovi, kniha 6, kap. 3, s. 186

Gregor z Nyssy (cca 356–397 n. l.) cituje 1. list Petrův 1:24, což je také Izaiáš 40:8. Pohřební řeč o Meletiovi, str. 514.

Didymus Slepý (398 n. l.)

Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.)

Rufinus (374–406 n. l.) cituje 1. list Petrův 3:10–20 jako text od Petra. Komentář k Apoštolskému vyznání víry, kap. 30, str. 554

Jan Zlatoústý (zemřel 407 n. l.) cituje první tři čtvrtiny 1. listu Petrového 1:24. Komentář ke svatému Janovi, kázání 42, sv. 14, str. 154.

Jan Zlatoústý (zemřel 407 n. l.) cituje z 1. listu Petrového 2:12 v „Kázáních na List Židům“, kázání 28.4, str. 493

Niketa z Remesiany (po r. 414 n. l.)

Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Nového zákona. Konkrétně zmiňuje každé ze čtyř evangelií, Pavlovy listy sedmi církvím, List Židům, Pavlovy listy Timoteovi, Titovi a Filemonovi. Jeroným poté pojednává o Skutcích apoštolů. Následně se zabývá sedmi epištolami Jakuba, Petra, Jana a Judy. Nakonec se zabývá Zjevením svatého Jana. Dopis 53, kap. 9, s. 101–102.

Augustin z Hippa (388–430 n. l.)

Nilus (kolem r. 430 n. l.) odkazuje na 1. list Petrův 5,8

Mark Poustevník (po r. 430 n. l.)

Akácius z Melitény (kolem r. 438 n. l.)

Cyril Alexandrijský (444 n. l.)

Speculum (5. století)

Chalcedonský koncil proti monofyzitům (451 n. l.)

Quodvultdeus (kolem roku 453 n. l.)

Theodoret z Kyrusu (biskup a historik) (423–458 n. l.)

Lucifer z Cagliari (461 n. l.)

Varimadum (445/480 n. l.)

Vigilius (484 n. l.)

Jan z Damašku (706–749 n. l.) „...sedm katolických epištol, a to jedna od Jakuba, dvě od Petra, tři od Jana, jedna od Judy...“ Výklad pravoslavné víry, kniha 4, kap. 17, str. 90

3. Svědectví heretiků a dalších autorů

X Marcion (kolem roku 160 n. l.) nezahrnuje 1. a 2. list Petra, 1., 2. a 3. list Jana ani list Judy.

Gnostické Evangelium pravdy (140–150/180 n. l.)

Kacíř Priscillian (385 n. l.) odkazuje na 1. list Petrův 1:22; 5:8.

Kacíř Pelagius (416–418 n. l.) odkazuje na 1. list Petrův 3:8

Pelagiánský kacíř Julian z Eclana (kolem roku 454 n. l.)

4. Nejstarší dochované rukopisy 1. listu Petrového vykazují drobné rozdíly, avšak žádné teologicky významné chyby.

p72 Bodmer 7 a 8 Papyry 1. list Petrův 1:1–5:14, 2. list Petrův 1:1–3:18 a Juda 1–25. cca 300 n. l. Fotografie části tohoto rukopisu (zobrazující 2. list Petrův1:16 –2:2) se nachází v Eerdmansově biblickém slovníku na str. 820 a v publikaci The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts na str. 468. Druhý zdroj uvádí, že rukopis je psán „dokumentárním písmem“.

p74 (=Bodmer 17) Skutky 1:2–5, 7–11, 13–15, 18–19, 22–25; 2:2–4; 2:6–3:26; 4:2–6, 8–27; 4:29–27:25; 27:27–28:31; Jakubův list 1:1–6, 8–19, 21–23, 25, 27; 2:1–3, 5–15; 18–22, 25–26; 3:1, 5–6, 10–12, 14, 17–18; 4:8, 11–14; 5:1–3, 7–9, 12–14, 19–20; 1. Petrův 1:1–2, 7–8, 13, 19–20, 25; 2:6–7, 11–12, 18, 24; 3:4–5; 2. Petrův 2:21; 3:4, 11, 16; 1. Janův 1:1,6; 2:1–2,7,13–14,18–19,25–26; 3:1–2,8,14,19–20; 4:1,6–7,12,16–17; 5:3–4,9–10,17; 2. Janův 1,6–7,13; 3. Janův 6,12; Juda 3,7,12,18,24 (7. století)

7. století – 1968 – Text Nového zákona obsahuje Jakubův list 2:4 a 1. list Petrův 1:12

7. století – 1975 – Aland a kol., třetí vydání

6. století – 1998 – Aland a kol., čtvrté revidované vydání

str. 81 1. list Petrův 2:20–3:1; 3:4–12 (4. století)

Vaticanus [B] (325–350 n. l.), Sinaiticus [Si] (340–350 n. l.) a Alexandrinus [A] (cca 450 n. l.) obsahují celý 1. list Petrův.

Bohairská koptská verze [Boh] 3./4. století

Sahidská koptská verze [Sah] 3./4. století

Peshitta, syrština [Syr P], 375–400 n. l.

Efraemův Rescriptus, 5. století

Arménština [Arm] od 5. století

gruzínština [Geo] od 5. století

Více informací o raných rukopisech 1. listu Petra najdete na stránce.