< Biblický dotaz z 1. knihy královské

Otázka: Jaká je přibližná chronologie izraelských a judských králů v 1. knize Královské?

Odpověď: Zde jsou uvedeny obě dohromady.

Zde je chronologie izraelských králů:

U vlád některých králů panuje nejistota. Uziáš zemřel mezi lety 747 a 735 př. n. l., přičemž nejpravděpodobnějším datem je rok 740 př. n. l. Viz http://www.webcitation.org/5rKrw27MI

, kde najdete podrobný článek vysvětlující chronologii.

Otázka: Co jsou v 1. Královské 1., 2., 3. a 4. Královská?

Odpověď: V některých katolických Biblích se 1. a 2. kniha Samuelova nazývají 1. a 2. kniha Královská. Potom se 1. a 2. kniha Královská nazývají 3. a 4. kniha Královská.

Otázka: Proč je ve Starém zákoně, například v 1. knize Královské, v knize Jozue, v knize Soudců a jinde, tolik násilí?

Odpověď: Zaprvé, i letmý pohled na Zjevení přesvědčí většinu lidí, že se to neomezuje pouze na Starý zákon. Bible není „vybělená“ kniha, která vypráví pouze o dobrých skutcích lidí a předstírá, že se zlé věci nikdy nestaly. Ve skutečnosti zbožní muži mnohokrát statečně bojovali za spravedlnost tváří v tvář zlu a násilí. Násilí ve Starém zákoně lze rozdělit do tří širokých kategorií.

Hříšné činy: Bible zaznamenává nejen špatné skutky nevěřících, ale upřímně popisuje i zlé činy věřících, jako například Davida.

Někdy je Bůh násilný: Ať už jde o Noemovu potopu, rány nebo jiné události, Bůh vynáší soud, a ten je často násilný. Lidé mají různé názory na ztrátu lidského života a Bůh, který stvořil lidi pro sebe a vidí do věčnosti, má na smrt jiný názor než mnozí lidé.

Zbožné činy věřících: Bůh je nejen občas násilný, ale někdy také zamýšlel, přál si a dokonce nařídil svým poslušným dětem, aby si „opásaly meč“ a bojovaly za Jeho jméno a Jeho lid. Přísní pacifisté mají potíže smířit se s Božím pohledem na válku ve Starém zákoně. Řešení je jednoduché: Boží příkazy ukazují, že nikdy nebyl pacifistou.

Otázka: Proč bychom měli studovat knihy 1. a 2. Královské a 1. a 2. Paralipomenon?

Odpověď: Bible nám poskytuje skvělé doktrinální učení v novozákonních listech, velkolepé chvalozpěvy a modlitby v Žalmech, velkolepé proroctví ve Zjevení a skvělý příklad samotného Ježíše, který máme následovat ve čtyřech evangeliích. Proč tedy musíme studovat knihy od Soudců až po Letopisy, kde příklady zdaleka nedosahují dokonalosti a nauka hraje jen vedlejší roli? Odpověď zní: ačkoli se můžeme v mnoha částech Bible učit pravdám o Bohu, člověku a jejich vzájemném vztahu, naše učení se moudrosti by nebylo úplné, kdybychom neviděli „v akci“ příklady lidských životů, vyprávěné z Boží perspektivy.

Kniha Královská nebyla vždy všem po chuti. (Kacířský) ariánský misionář Ulfilas, když překládal Bibli pro Góty z Moesie, vynechal knihy Královské a Letopisy, protože Góti byli „již tak dost válečničtí“. Zatímco Ulfilas si možná myslel, že prokazuje Bohu laskavost tím, že se stal jeho redaktorem a cenzorem, my budeme studovat Boží slovo v nezkrácené podobě a necháme ho, aby nám na příkladech ukázalo, co potřebujeme vidět o svatosti, zkaženosti člověka, moudrosti a Božím srdci.

Otázka: Proč v 1. Královské 1:1 Davidovo tělo nevydávalo žádné teplo?

Odpověď: Davidovi bylo přes sedmdesát let. Možná trpěl nějakým zdravotním stavem, kvůli kterému jeho tělo nedokázalo správně zpracovávat potravu.

Otázka: Proč v 1. Královské 1:3 Abišag Davidovi takto sloužila?

Odpověď: Při odpovědi je třeba zvážit čtyři body.

1. Možná si Davidovi rádci mysleli, že Davida zahřeje jak její přítomnost vedle něj, tak i sexuální styk.

2. Bible neříká, že jejich snaha postarat se o Davida byla správná.

3. Kdyby David a Abišag skutečně měli pohlavní styk, nebylo by na tom nic špatného, protože byla pravděpodobně jeho konkubínou.

4. 1. Královská 1:4 však výslovně uvádí, že k sexuálním vztahům nedošlo.

Otázka: Byl David v 1. Královské 1:5–9 na vině tím, že pevně nestanovil linii nástupnictví?

Odpověď: David zde možná udělal dvě chyby, ne jen jednu.

1. David slíbil Batšebě, a tedy i Šalomounovi, že Šalomoun bude králem. David však nenechal své úředníky přísahat věrnost Šalomounovi. Pozdější králové se tomuto problému vyhnuli tím, že se svým synem vládli po určitou dobu společně. David sice s Šalomounem krátce vládl společně, ale zřejmě to mělo začít dříve, když byl David ještě při dobrém zdraví.

2. David zřejmě příliš nepřemýšlel o určení svého nástupce. Bůh Davidovi slíbil, že ho nahradí jeden z jeho synů, ale David mohl předejít budoucím sporům a možná i smrti svého syna Adonijáše, kdyby tomu věnoval více pozornosti.

Dnes se lidé mohou náhle přestat tolik zajímat o modlitbu za nějakou službu, jakmile se na ní již nepodílejí. Než tedy budeme příliš přísně soudit Davidovy chyby, ujistěme se, že nemáme stejné nedostatky.

Otázka: Jak bychom měli podle 1. Královské 1:6 nastavit pro své děti rovnováhu mezi svobodou na jedné straně a pravidly a strukturou na straně druhé?

Odpověď: Zde je pět návrhů.

Základem pro stanovení pravidel a struktury pro naše děti je to, že si je vážíme jako Boží dary, jejichž správci jsme (Žalm 127:3–5; 128:3). Nemáme z nich dělat své modly, ale máme si jich vážit jako něčeho, co je v Božích očích stejně důležité jako my sami (Filipským 2:3,4). Základní pravidla stanovujeme ne pro svůj prospěch, ale pro jejich. Vím, že jsem jako rodič udělal mnoho chyb, například když jsem potrestal dítě, které se ničeho nedopustilo, atd., ale pokud vaše děti vidí, že jste na jejich straně a snažíte se být tím nejlepším rodičem, jakým můžete být, dokážou vám odpustit. Myslím si, že Otcovo povzbuzování dítěte padne na úrodnou půdu pouze tehdy, pokud Otec prokazuje svou lásku k dítěti.

Smyslem veškeré výchovy je jejich prospěch, ne náš. Kázeň by neměla vycházet z toho, jak si vybíjíme emoce, nebo z toho, jak moc nás urazí, když udělají něco špatného, ale měli bychom jim stanovit důsledky a další kázeň pro jejich dobro, ne kvůli našim pocitům v daný den. Ačkoli je tělesný trest dobrou metodou (Přísloví 22:15; Židům 12:7–11), měly by být trestány za neposlušnost, ne za to, že se chovají jako děti. Ani Bůh netrestá lidi za špatné skutky, pokud k nim došlo v nevinné nevědomosti, neboť hřích se nepřipisuje tam, kde není zákon (Římanům 4:15; 5:13). Je sice pravda, že dospívající dítě si volí svou budoucnost, ale pokud se nenaučí rozlišovat mezi dobrem a zlem, vina leží na rodičích (Deuteronomium 6:7; Přísloví 22:6).

Změna vašeho hlavního cíle je nezbytná s tím, jak dítě roste. Když je dítě malé, klademe větší důraz na pravidla než na důvody, proč tato pravidla existují, ale pokud z tohoto přístupu nikdy nevyrosteme, vysokoškolák žijící mimo domov si bude klást otázku, proč by měl dodržovat pravidla, s nimiž nikdy nesouhlasil ani v nich neviděl smysl. Jedna z věcí, kterou jsme se naučili v kurzu „Výchova dětí podle Božích zásad“, byla, že u malých dětí rodiče stanovují pevná pravidla, která by dítě mělo dodržovat – prostě proto, že jsme to řekli. Mnozí rodiče z tohoto způsobu nikdy nevyrostou a děti si nikdy neuvědomí, proč. Když děti odejdou na vysokou školu, rodiče jsou šokováni, když zjistí, že se děti zbavily rodičovských pravidel. Pravděpodobně každý teenager, který opustí domov a odejde na vysokou školu, se zbaví toho, co považuje za „zbytečná pravidla“, a jedinou morálkou a strukturou, kterou má, je to, co si sám zvolil dodržovat.

Je důležité stanovit malým dětem všechna pravidla. Naším úkolem u starších dětí však v první řadě NENÍ poskytovat jim ideální rámec a svobodu. Spíše je to o tom, abychom je učili a spolupracovali s nimi, abychom společně vymysleli vhodný rámec a pravidla. Postupem času by se naše role měla stále více zmenšovat. V ideálním případě se naše role mění z rozhodčího na trenéra a nakonec na fanouška, který povzbuzuje dítě, na které můžeme být hrdí.

Například to, zda má teenager večerku v 11:00 nebo ve 12:00, není tak důležité jako to, abyste měli jistotu, že se bude chovat zodpovědně. Zeptat se dítěte, kdy si myslí, že by měla být jeho vlastní večerka, a proč, je mnohem lepší než mu nařídit večerku, kterou stejně poruší, až bude na vysoké škole.

Možná nedokážeme najít jen jednu „správnou“ odpověď na otázku míry struktury, protože neexistuje jediná správná odpověď pro všechny různé děti. Píseň Šalamounova 8:8–9 hovoří o tom, jak pozorovat charakter jejich mladší sestry, která se vyvíjí, a jak jí s přibývajícím věkem poskytovat omezení a svobodu odpovídající jejímu charakteru. Efezským 6:4 říká otcům, aby své děti nerozčilovali. Velmi snadným způsobem, jak je rozčílit, je dávat starším dětem pravidla bez odůvodnění a nekonzistentní pravidla. Kniha „Growing Kids God's Way“ také uvádí, že je snazší mít hodně pravidel, když je dítě malé, a omezování uvolňovat s tím, jak dítě dospívá, než být příliš benevolentní a pak to později muset zpřísňovat.

Těšte se na své dospívající děti. Boží očekávání jsou důležitou věcí, kterou nás naučil kurz „Growing Kids God’s Way“. Neměli bychom očekávat, že dospívání bude plné starostí a smutku. Naopak, během dospívání by vaši teenageři měli být po vašem partnerovi vašimi nejlepšími přáteli. Více než s menšími dětmi s nimi můžete sdílet, co máte na srdci, a prostě si užívat sledování jejich proměny v zbožné dospělé.

S hříchem zacházejte rázně, ale bez toho, abyste zlomili ducha. Další věcí související s rolí proroka a Kazatele v rodině je to, že prorok nejen učí, ale také napomíná. Prorok promlouvá, aby se vypořádal s tím, co je nesvaté, zatímco Kazatel se zabývá tím, co je svaté. Věci, které jsou pro vaše dítě citlivé a drahocenné, s vámi může s důvěrou sdílet, a zatímco dobrý Otec je přísný v tom, co je třeba okamžitě zastavit, dokáže také citlivě a s péčí zacházet s křehkou duší svého dítěte.

Viz diskuse k Přísloví 22:15, kde se dozvíte více o struktuře a svobodě při výchově zbožných dětí.

Otázka: Proč šel Adonijáš v 1. Královské 1:9 do En-Rogelu, aby tam byl korunován za příštího krále?

Odpověď: Nebylo by vhodné, aby byl Adonijáš korunován v Jeruzalémě, kde by to David a jeho vojáci okamžitě viděli. Bylo to sice daleko, ale zřejmě stále dost blízko na to, aby to bylo pohodlné a aby David nic netušil.

Otázka: V 1. Královské 1:5–10 použil Adonijáš lest a Nátan použil lest ve 2. Samuelově 12:1–7, takže kdy je správné a kdy je špatné použít lest?

Odpověď: Lstivý plán, při kterém skrýváte některé nebo všechny své záměry až do pozdějšího okamžiku, může být dobrý nebo špatný, v závislosti na účelu. Nátanovým záměrem bylo obejít Davidovy emocionální obranné mechanismy a pomoci mu uvidět, jak závažný byl jeho hřích. Nátan z toho neměl žádný osobní prospěch, ale bylo to pro Davidovo dobro. Poté, co se to stalo, by zbožný člověk, jako byl David, byl rád, že k tomu došlo.

Adonijáš obcházel královu oprávněnou autoritu kvůli vlastnímu prospěchu.

Obecně platí, že při rozhodování, zda použít nějakou strategii, bychom si měli položit tyto otázky:

a) Je to něco, co by Bůh chtěl, abychom udělali, a oslavilo by to Boha? (Viz Koloským 3:17)

b) Je to něco pro naše vlastní sobecké cíle, nebo považujeme zájmy druhých za důležitější než naše vlastní? (Viz Filipským 2:3,4,20,21)

c) Chováme se špatně k našim bližním a milujeme je tak, jako milujeme sami sebe? (Viz Římanům 13:9–10)

Otázka: Je v 1. Královské 1:16 v pořádku klanět se lidem?

Odpověď: V mnoha případech ano. Není v pořádku klanět se jako projev uctívání. Je však zřejmé, že v tomto případě nešlo o projev uctívání, a v takových případech je to v pořádku. Úcta projevená poklonou před králem je podobná úctě, kterou projevujeme položením ruky na srdce při slibu věrnosti.

Otázka: Bylo v 1. Královské 1:39–53 a 1. Paralipomenon 23:1 Šalomoun pomazán za krále zde v Gihonu, nebo byl pomazán za krále v 1. Paralipomenon 29:21–25?

Odpověď: 1. Paralipomenon 29:22 ukazuje, že to bylo podruhé, co David pomazal Šalomouna za krále. Poprvé to proběhlo narychlo a bez přítomnosti mnoha lidí kvůli hrozbě ze strany Adonijáše. Možná si David myslel, že podruhé, před co největším počtem lidí, lépe zajistí, aby se lid proti Šalomounovi nevzbouřil.

Všimněte si, že všechny tři pasáže jasně ukazují, že Šalomoun byl pomazán za „krále“ ještě před smrtí krále Davida. Společná vláda, při níž otec a syn vládli společně po několik let, byla ve starověku běžná, aby se zajistilo, že syn získá potřebné zkušenosti. Podle Believer’s Bible Commentary (str. 356) se předpokládá, že Šalomounovo společné panování trvalo dva roky. Možná by David měl s Adonijášem a Absalomem méně problémů, kdyby trvalo déle.

Otázka: Měl Šalomoun v 1. Královské 1:50–51 nechat Adonijáše naživu, nebo ne?

Odpověď: Adonijáš se držel rohů oltáře, protože prosil o milost, a doufal, že nebude zabit, jelikož se nacházel na svatém místě. Šalomoun mu ušetřil život, alespoň do doby, než se Adonijáš začal chovat podezřele.

Šalomoun měl plnou pravomoc zabít zrádce, a to jak proto, aby jim zabránil zmocnit se jeho právoplatného trůnu, tak i proto, aby odradil ostatní od vzpoury. Jelikož si Adonijáš vzal na sebe roli krále, Šalomoun by měl právo nechat Adonijáše zabít hned na místě. Šalomoun však Adonijášovi prokázal milost, avšak v 1. Královské 1:52 dal jasně najevo, že by si Adonijáš měl dávat pozor, protože Šalomoun ho bude sledovat.

V 1. Královské 2:17 to byl pouze Adonijáš, nikoli Adonijáš a Abišag, kdo požádal o sňatek Batšebu, nikoli Šalomouna. Sňatek s konkubínou bývalého krále by Adonijášovi mírně posílil jeho nárok na královský trůn. Jelikož Šalomoun neviděl žádný jiný motiv, nechal Adonijáše popravit.

Otázka: Proč David v 1. Královské 2:5, 28–34 nepotrestal Joába již dříve?

Odpověď: David měl Joába za vraždu popravit již dříve, ale v 2. Samuelově 3:39 si to zdůvodnil slovy: „Tito muži, synové Zeruiny, jsou pro mě příliš divocí.“ David zřejmě usoudil, že odložená spravedlnost je lepší než žádná spravedlnost. Davidovo zdůvodnění možná nebylo správné, ale odložená spravedlnost je lepší než žádná spravedlnost.

Otázka: Byl Šalomoun v 1. Královské 2:9 již moudrý, než mu Bůh vyhověl a dal mu moudrost?

Odpověď: 1. Královská 3:12 neříká, že Bůh jeho prosbu vyslyší v budoucnu, ale že ji již vyslyšel. Bůh některé prosby vyslyší až poté, co o ně požádáme; jindy nám dává věci ještě předtím, než o ně požádáme, a někdy může Bůh prosbu vyslyšet částečně ještě předtím, než je vyslovena, a úplně až poté, co o ni člověk požádá.

Otázka: Proč se v 1. Královské 2:10; 11:21,43; 14:20; 2. Královské 14:29 atd. píše, že někdo „odpočinul se svými otci“?

Odpověď: Tento eufemismus jednoduše znamená, že zemřeli. Podobné odpovědi najdete v knihách When Critics Ask, str. 195, a When Cultists Ask, str. 54–55.

Otázka: Jak mohl být David v 1. Královské 2:10 pohřben v Jeruzalémě, když se tam píše, že „odpočinul se svými otci“, kteří byli pravděpodobně pohřbeni v Betlémě?

Odpověď: Výraz „odpočinul u svých otců“ znamená, že odešel do hrobu stejně jako oni, NE že jeho tělo bylo spolu s jejich, jak dokazují následující příklady.

Azariáš/Uziáš „odpočinul se svými otci a byl pohřben vedle nich v Davidově městě.“ 2. Královská 15:7a „odpočinul se svými otci a byl pohřben vedle nich na hřbitově, který patřil králům; neboť lid říkal: ‚Byl malomocný.‘“ 2. Paralipomenon 26:23

Manasse „odpočinul se svými otci a byl pohřben ve své palácové zahradě, v zahradě Uzza.“ 2. Královská 21:18 „Odpočinul se svými otci a byl pohřben ve svém paláci.“ 2. Paralipomenon 33:20a

Jojakim „odpočinul se svými otci“ 2. Královská 24:6a. Jojakim však byl odveden v bronzových okovech do Babylonu (2. Paralipomenon 36:6), kde pravděpodobně zemřel.

David „odpočinul se svými otci a byl pohřben v Davidově městě.“ (1. Královská 2:10) Jeho otcové byli pravděpodobně všichni pohřbeni v Betlémě, ale rozhodně ne v Jeruzalémě, městě, které bylo pod kontrolou Jebuzejců, dokud ho David nedobyl.

Šalomoun „odpočinul se svými otci a byl pohřben v městě svého otce Davida“ (1. Královská 11:43; 2. Paralipomenon 9:31a). Šalomounův dědeček a dřívější předkové byli pohřbeni v Betlémě.

Otázka: Byl Šalomoun v 1. Královské 2:22–25 nespravedlivý, když zabil Adonijáše za to, že požádal o Abišag za manželku?

Odpověď: Ne. Na první pohled se to jevilo jako nevinná žádost. Šalomoun však moudře odhalil skryté úmysly díky následující kombinaci okolností:

1. Adonijáš byl starší.

2. Adonijáš již dříve prokázal, že je schopen jednat (například nechat se korunovat) tajně, aniž by o tom král věděl.

3. Adonijovi stoupenci byli stále v okolí.

4. Toto manželství nejstaršího syna by posílilo jeho nárok na královský trůn.

5. Písmo nijak nenaznačuje, že by Adonijáš měl Abišag vůbec rád, ani naopak. Pokud tato žádost nevycházela z lásky, jaký jiný motiv by za ní mohl být?

První tři důvody nestačily Šalomounovi k tomu, aby Adonijáše „usvědčil“, protože Adonijáš požádal o odpuštění a Šalomoun mu odpustil to, co zjevně bylo minulým postojem, který se již nebude opakovat. Šalomoun však moudře pokračoval v jeho opatrném sledování; když se Adonijáš pokusil o jakýkoli krok k posílení své moci, Šalomoun toho využil.

Kdyby Šalomoun jednoduše odmítl, Adonijáš by mohl ostatním vyprávět o králově nerozumnosti. Vidíme zde, že Šalomoun trestal za vzpurné úmysly (bez konkrétního činu), a to se liší od mnoha dnešních právních systémů. Adonijáš měl vědět, že to bude vypadat, jako by se snažil posílit svou pozici, a kdo může říci, že Šalomoun neměl pravdu, když situaci takto vyhodnotil?

Kdybychom Šalomounovy „primitivní“ zásady aplikovali na dnešní soudní systémy, znamenalo by to, že v soudních případech by se mohly zmiňovat předchozí trestní záznamy obžalovaného a jeho dřívější soudní řízení, a odsouzení zločinci by tak museli dodržovat přísnější standardy než běžní občané, aby se vyhnuli podezřelému chování. Když se nad tím zamyslíme, Šalomounovy zásady nakonec nevypadají tak primitivně.

Otázka: Proč Šalomoun v 1. Královské 2:36–39 uvalil na Šimeího toto omezení?

Odpověď: Šimei již jednou prokázal, že není loajální k izraelskému králi, a toto omezení dávalo smysl. Šimei nemohl způsobit žádné další potíže, pokud musel zůstat v Jeruzalémě pod dohledem krále.

Otázka: Opustil Šimei v 1. Královské 2:38–46 Jeruzalém z nějakého nevinného důvodu, jak tvrdí skeptická kniha Asimovův průvodce Biblí na str. 322?

Odpověď: Ne, Šimei bral králův rozkaz na lehkou váhu, stejně jako dnes mnozí berou na lehkou váhu Pánovy příkazy. I když je vzbouřenci udělena milost, mohou stále platit omezení, která mají zajistit, že nedojde k dalšímu povstání.

Otázka: Co je společným prvkem všech poprav v 1. Královské 2?

Odpověď: Šalomoun nesoudil pouze na základě současných činů. Soudil na základě současných pohnutek i minulých činů. Samozřejmě, Bůh nesoudí pouze na základě činů člověka, ale také na základě pohnutek.

Otázka: Kdo byl v té době egyptským faraonem (1. Královská 3:1)?

Odpověď: Podle skeptického díla Asimovův průvodce Biblí (str. 322) to byl Psusennes II. Z vojenského hlediska byl Egypt v této době velmi slabý a mezi faraonem a thébskými kazateli panovalo nepřátelství. Odstranění hrozby útoku z východu by pro Psusennese II. dávalo smysl.

Otázka: Měl Šalomoun v 1. Královské 3:1 pravdu, když si vzal faraonovu dceru?

Odpověď: Ne. 1. Královská 11:1–4 říká, že Šalomounovy manželky odvrátily jeho srdce od Boha. Šalomoun se zřejmě cítil ve své znalosti Boha tak jistý, že se mylně domníval, že neposlušnost vůči Bohu v této oblasti mu neublíží.

Otázka: Co bylo špatného na obětování na výšinách, jak je uvedeno v 1. Královské 3:3, když Šalomoun obětoval Bohu?

Odpověď: Výšiny byly malé, vyvýšené plošiny používané k uctívání. Nejčastěji se používaly k uctívání Baala, ačkoli je zřejmé, že Šalomoun zde uctívá Boha. V odpovědi je třeba zvážit tři body.

1. Starý zákon stanovil, že Bohu se smí obětovat pouze v chrámu v Jeruzalémě. Výšiny mohly být později stejně snadno využity k uctívání Baala.

2. V té době v Jeruzalémě ještě nestál žádný centrální chrám. Pro obětování tisíce zápalných obětí v Jeruzalémě neexistovaly žádné prostory, kde by to bylo možné provést. Nelze tvrdit, že protože neexistoval chrám, nemělo by se Bohu obětovat. 1. Královská 3:5 jasně ukazuje, že Bůh měl z Šalomounova uctívání radost.

3. 1. Královská 3:2–3 se opatrně zmiňuje o uctívání na výšinách, protože to bylo zakázáno, jakmile byl chrám postaven. Po dostavbě chrámu již nebylo třeba uctívat na výšinách.

Otázka: Co se můžeme z 1. Královské 3:7–11 naučit o našich dnešních modlitbách?

Odpověď: Můžeme se poučit alespoň ze tří věcí.

1. Dávejte si pozor na to, o co prosíte.

2. Některé modlitby se Bohu líbí více než jiné.

3. Jakub 4:3 ukazuje, že Bůh má větší radost z modlitby za pomoc při službě Bohu než z modlitby za sobecké touhy.

Otázka: Kdy by podle 1. Královské 3:7–11 mohl Bůh někoho požehnat za to, že v modlitbě o nic neprosil?

A: Šalomoun nebyl požehnán proto, že se vůbec nemodlil, ale spíše proto, že místo toho prosil o důležitější věci. Než se začneme modlit, měli bychom si stanovit priority toho, co je nejdůležitější.

Otázka: V 1. Královské 3:10–12, když Bůh dal Šalomounovi moudrost, proč Šalomoun rozhodoval mezi těmi dvěma ženami, místo aby je prostě nechal obě zabít, jak přikazuje Tóra?

Odpověď: Lidé se mohou rozhodnout, zda svou moudrost využijí k poznávání Božích cest, nebo ji uplatní v jiných věcech. Šalomoun měl moudrost, díky níž uspěl ve všem, co dělal. Prozíravě rozpoznal, která z žen mluví pravdu, ale neuplatnil Boží zákon tak, jak měl, nebo neměl důkaz, že se dopustily tohoto zlovolného činu.

Otázka: Co je v 1. Královské 3:12 míněno pod pojmem „moudré a rozlišující srdce“?

Odpověď: Hebrejský výraz je zde zajímavý; doslovně znamená moudré a naslouchající/rozlišující srdce. Srdce by bylo sídlem nejen poznání, ale i aplikovaného poznání, zdravého úsudku, charakteru a zájmu. Moudré srdce je takové, které naslouchá Bohu.

Otázka: Měl Šalomoun v 1. Královské 3:16–28 pravdu, nebo měl popravit obě ženy, které se o dítě přely?

Odpověď: Šalomoun měl z země vymýtit prostituci. Vzhledem k tomu, že udělal chybu, když tak neučinil, rozhodl mezi nimi spravedlivě. Navíc, jelikož se samy přihlásily, někteří by mohli Šalomounovi prominout, že nepoužil svědectví, které by ho usvědčovalo.

Otázka: Co udělal Šalomoun v 1. Královské 3:28 jinak než v 1. Královské 2:22–23?

Odpověď: V 1. Královské 2:22–23 Šalomoun správně rozpoznal Adonijášovy zrádné úmysly a zastavil je. Nicméně někdo zvenčí by mohl Šalomounovo jednání zpochybnit a vždy se ptát, zda Šalomoun nebyl ve skutečnosti příliš paranoidní a bezohledný, či nikoli. Šalomoun v té chvíli udělal správnou věc, ale ne nutně to na všechny působilo jako správná věc.

V 1. Královské 3:16–28 s těmi dvěma prostitutkami bylo všem jasné, jak Šalomoun dospěl ke svému rozhodnutí. Šalomoun (údajně) udělal správnou věc a každý mohl vidět a souhlasit s tím, že udělal správnou věc.

Udělal však Šalomoun opravdu správnou věc? Zákon stanovil, že prostitutky mají být ukamenovány k smrti. Někdo by mohl říci, že Šalomoun jednal správně, protože nebyly přistiženy při činu, a Šalomoun tedy neměl důkaz, že to byly prostitutky. Na druhou stranu, pokud bylo známo, že to byly prostitutky, Šalomoun zde porušil Boží zákon.

Křesťané by měli konat správně a zároveň se snažit, aby to i navenek vypadalo, že konají správně. Pavel se tím zabýval ve 2. Korinťanům 8:20–21 a v 1. Tesalonickým 5:22. Jsou situace, kdy správné jednání nevyhnutelně někomu připadá nesprávné. V takovém případě by se mělo správné jednání přesto provést, avšak tak, aby to neurazilo svědomí druhého. Existují i jiné případy, kdy všichni lidé vidí a shodují se na tom, že něco je správné, ale ve skutečnosti je to špatné. Mrazivý příklad toho najdete v Janovi 16:2.

Otázka: Kdo byly některé ze Šalomounových manželek v 1. Královské 4?

Odpověď: Zde je seznam jen některých z nich.

Faraonova dcera – 1. Královská 3:1

Pravděpodobně královna ze Sáby – 1. Královská 10:1–14

1. Královská 11:1–4 uvádí, že Šalomoun měl 700 manželek a 300 konkubín. Nezapomeňte, že Bůh v Deuteronomiu 17:17 přikázal králi, aby neměl příliš mnoho manželek, a 1. Královská 11:1–4 výslovně uvádí, že Šalomoun zhřešil tím, že si vzal tyto cizí manželky, a ony svedly jeho srdce na scestí.

Otázka: Byl v 1. Královské 4:4 Abiatar Kazatelem, nebo byl sesazen v 1. Královské 2:26–27?

A: Abiatar byl veleknězem za vlády Davida. Když Šalomoun nastoupil na trůn, sesadil Abiatara z funkce velekněze.

Q: Kdo byl v 1 Kr 4:4 tím „velitelem“?

A: Jedná se o stálou armádu.

Q: Jak v 1. Královské 4:21 Šalomoun vládl od řeky?

A: Jedná se o velkou řeku Eufrat. David porazil Aramejce a ti přinášeli Šalomounovi tribut.

Otázka: Jak mohl Šalomoun v 1. Královské 4:23 uspořádat tak velkou oběť a hostinu?

Odpověď: Po oběti následovala velká hostina pro lid. Šalomoun byl v té době pravděpodobně nejbohatším králem na Blízkém východě, ačkoli císaři v Číně a Indii mohli být stejně bohatí.

Podobně text z Nimrudu zaznamenává, že asyrský král Ašurnasirpal II. uspořádal hostinu pro 69 574 lidí, která trvala deset dní, podle M. E. L. Mallowana, „Nimrud“ v D. W. Thomas (ed.), Archaeology and the OT, str. 62.

Otázka: Měl Šalomoun v 1. Královské 4:26 40 000 stájí, nebo 4 000 stájí, jak uvádí 2. Paralipomenon 9:25?

Odpověď: Jedná se s největší pravděpodobností o chybu opisovače. Kniha When Critics Ask, str. 181, poukazuje na to, že jelikož v obou pasážích bylo uvedeno 1 400 válečných vozů, je počet 4 000 mnohem rozumnějším poměrem než 40 000. Hebrejské slovo pro číslo 40 je rbym a pro číslo 4 je rbh, takže by se jednalo o rozdíl pouhých dvou písmen.

Otázka: Proč Šalomoun v 1. Královské 5:6 zmiňuje Sidončany, když Hiram byl králem Týru?

Odpověď: Týros byl založen osadníky ze Sidonu, vzdáleného 25 mil, ale Týros se stal významnějším než Sidon. Bez ohledu na to, zda měl Hiram nějakou moc nad městem Sidon, v roce 969 př. n. l. se Hiram stal vládcem „sidonského lidu“ (neboli fénického lidu) žijícího v Týrosu a jeho okolí.

Otázka: V 1. Královské 5:1, byl to Hiram, kdo zahájil korespondenci se Šalomounem, nebo to byl Šalomoun, jak naznačuje 2. Paralipomenon 2:3?

Odpověď: Ačkoli ani jeden z těchto úryvků výslovně neuvádí, kdo korespondenci zahájil, jak 1. kniha královská, tak 2. kniha letopisů ukazují, že to byl Šalomoun, kdo napsal první zaznamenaný dopis. V 1. knize královské 5:1 poslal Hiram k Šalomounovi vyslance (nikoli dopisy).

Otázka: V čem se v 1. Královské 5:13–18 lišilo 30 000 Izraelitů od 153 600 neizraelitů, které Šalomoun zotročil?

Odpověď: V zásadě šlo o dvě skupiny lidí:
Neizraelité byli Šalomounem odvedeni (zřejmě na 12 měsíců v roce) jako otrocká pracovní síla, jak uvádí 2. Paralipomenon 8:7–9. Odvedl 70 000 nosičů a 80 000 kameníků do hor, spolu s 3 600 předáky, jak uvádí 2. Paralipomenon 2:2.
30 000 Izraelitů bylo odvedeno (sloužili jeden měsíc z každých tří měsíců) podle 1. Královské 5:13–14. Tito se lišili od 70 000 nosičů, 80 000 kameníků v horách a 3 300 předáků podle 1. Královské 5:15–16.

2. Kniha kronik 8:9 výslovně uvádí, že Šalomoun neudělal z Izraelitů otroky. Ačkoli jako otroci byli odvedeni pouze neizraelité, bylo přesto odvedeno 30 000 Izraelitů, i když ne jako otroci.

V knize „The Expositor’s Bible Commentary“, svazek 4, str. 59, se uvádí, že praxe, kdy byli obyčejní svobodní občané na určitou dobu nasazováni na veřejné práce, tzv. corvée, byla ve starověku poměrně běžná, ačkoli v Izraeli to bylo něco nového.

Deuteronomium 20:11 uvádí, že bylo přípustné podrobit neizraelity nuceným pracím, ale o Izraelitech se zde nic neříká.

Otázka: Jak to, že se v 1. Královské 5 neshodují čísla s 2. Paralipomenon 2?

Odpověď: Seznamy se liší a pořadí je jiné, ale vztahují se ke stejné události, takže čísla by měla být stejná. Pravděpodobnou příčinou je 20 korů lisovaného oleje v 1. Královské 5: jedná se o opisovatelskou chybu, správně by mělo být 20 000 korů.

Zde jsou čísla:

Počet předáků v 1. knize královské 5 je v Septuagintě 3 600.

Komentář „The Believer’s Bible Commentary“ (str. 445–446) a „Encyclopedia of Bible Difficulties“ (str. 221–222) rovněž uznávají, že došlo k chybám při opisování.

Otázka: Proč si Šalomoun v 1. Královské 6 obstaral dřevo od Féničanů?

Odpověď: Ačkoli v Izraeli byly lesy, nejlepší dřevo pocházelo z libanonských cedrů. Šalomoun nebyl první, kdo požádal Féničany o dřevo. Kolem roku 1100 př. n. l. se egyptský vyslanec Wen-Amon vydal do Fénicie, aby získal cedrové dřevo.

Otázka: Co nám 1. Královská 6:1 říká o datu exodu?

Odpověď: Víme, že Šalomoun nastoupil na trůn v letech 971/970 př. n. l. a čtvrtý rok jeho vlády by byl 967/966 př. n. l. 480 let před tímto datem by tedy bylo přibližně 1447/1446 př. n. l.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1. Královské 6:1 je uvedeno, že jedna generace trvá 40 let a 480 = 12 × 40, znamená to snad, že chrám byl postaven 12 generací po exodu?

Odpověď: Ne. Skeptická kniha Asimovův průvodce Biblí na str. 327 to naznačuje, a to spolu s počítáním po sobě jdoucích let vlády soudců. Kdyby chtěli, mohli jednoduše říci „12 generací“. Vzhledem k tomu, jak Asimov zde „používá“ jazyk, by pro ně bylo nemožné vyjádřit počet let způsobem, který by Asimov akceptoval.

Otázka: Proč se při stavbě chrámu podle 1. Královské 6:7 nepoužívaly sekery ani železné nástroje?

Odpověď: Kdyby bylo nejdůležitějším cílem rychlé dokončení, bylo by lepší použít sekery a železné nástroje. Použití kovových nástrojů by však zanechalo malé usazeniny mědi (pokud by byly z bronzu) nebo železa. Tyto kovové usazeniny by později oxidovaly a způsobily změnu barvy kamene. Stavěli něco, co bude vidět po staletí, a nechtěli dělat žádné kompromisy, pokud jde o kvalitu své práce. Stejně tak, když stavíme něco pro Boha, nechceme dělat žádné morální kompromisy; i ty se později projeví.

Otázka: Proč měly být podle 1. Královské 6:31–32 dveře vyrobeny z olivového dřeva?

A: Ačkoli to Písmo výslovně neuvádí, olivové dřevo je velmi pevné a odolné proti hmyzu. Olivovníky se mohou dožít více než 1 000 let. Na dveřích byly vyřezané cherubíny. Cherubíny v Šalomounově chrámu byly rovněž vyrobeny z olivového dřeva a pokryty zlatem.

Q: Byl Šalomounův palác v 1 Kr 7:1 jedna budova, nebo několik budov?

A: Mohlo to být tak i tak, ale v knize „The Bible Knowledge Commentary: Old Testament“ (str. 501) se uvádí, že by to odpovídalo ostatním palácům na Blízkém východě, kdyby se jednalo o několik vzájemně propojených budov.

Otázka: Je tento Huram (nebo Hiram) v 1. Královské 7:13 tentýž jako tyřský král?

Odpověď: Ne. Byl to neznámý řemeslník, který byl z poloviny Izraelita. Totéž uvádí i „Believer’s Bible Commentary“ na str. 363.

Otázka: Bylo v 1. Královské 7:20 200 granátových jablek, nebo 100, jak uvádí 2. Paralipomenon 3:16?

Odpověď: Mohlo to být tak i tak. Jedná se s největší pravděpodobností o chybu opisovače, jak ukazuje „Encyklopedie biblických obtíží“ (str. 221).

Otázka: Proč se v 1. Královské 7:21 jmenovaly dva velké sloupy Jachin a Boaz?

Odpověď: Zřejmě se jednalo spíše o přezdívky než o jména, která jim Bůh přikázal používat. Nicméně nic nenasvědčuje tomu, že by Bůh proti těmto jménům měl námitky. Jachin znamená „On upevní“ a Boaz znamená „v Něm je síla“.

Otázka: Je v 1. Královské 7:23 a 2. Paralipomenon 4:2–5 obvod 30 loktů a průměr 10 loktů správným poměrem pro kruhový předmět?

Odpověď: Tento poměr, který se od čísla pí liší o 4,8 %, se pohybuje v normálních mezích, pokud zohledníme tloušťku a nepřesnost. U dokonale kulatého tělesa je poměr obvodu k průměru 3,14159 (pí). Obvod činil 30 loktů a průměr 10 loktů, což dává poměr 3. Při odpovědi je třeba zohlednit dva body.

Hlavní odpověď, okraj: Komentář „Bible Knowledge Commentary: Old Testament“ na str. 622 uvádí, že loket měřil přibližně jeden a půl stopy. Rozměry tedy činily 45 stop a 15 stop. Pokud by se použil vnější průměr a vnitřní obvod, poměr by byl přesně 3,14159, pokud by tloušťka na okraji činila 6 palců. 1. Královská 7:26 a 2. Paralipomenon 4:5 uvádějí, že tloušťka činila šířku dlaně. Pro představu: pokud se tím myslí šířka dlaně, moje dlaň je široká 4 palce. Pokud by se tím myslela délka dlaně, moje dlaň je dlouhá asi 7 palců.

Navíc, i kdyby použili vnější obvod těsně pod okrajem a okraj vyčníval z vnější strany nádoby, zohlednění okraje by stále vysvětlovalo rozdíl v poměru.

Doplňující odpověď, nepřesnost: I dnes uvádíme míry s velkým počtem platných číslic. Například za předpokladu, že měřili jak vnitřní obvod, tak vnitřní průměr (nebo jak vnější obvod, tak vnější průměr), obvod 30 až 30,49 loktů a průměr 10 až 9,51 loktů dávají poměr 3 ku 3,21. Hodnota 3,14159 se do tohoto rozmezí vejde. Proto samotná nepřesnost, bez odvolávání se na argument s okrajem, postačuje k vysvětlení tohoto poměru.

Otázka: V 1. Královské 7:23 mě nenapadá žádný zjevnější útok na neomylnost Bible než tento. V tomto verši Šalomoun staví chrám pro Hospodina. Část jeho stavby je popsána takto:

Vyrobil také moře z litého kovu. Mělo kruhový tvar, od okraje k okraji měřilo deset loktů, na výšku pět loktů a obvod třicet loktů. Tyto rozměry dávají číslu pí překvapivou hodnotu 3. Těžko lze tvrdit, že by to omlouval „obrazný jazyk“ nebo že autor pouze zaokrouhloval, protože různé rozměry a detaily stavby chrámu jsou jinak popsány v prozaických a přesných podrobnostech. Jedinou reálnou možností je, že autor nezná základy geometrie.

Odpověď: K zodpovězení této otázky nemusíme ani zmiňovat přibližné hodnoty. Nádrž neměla nekonečně malou tloušťku, ale měla by okraj rozšiřující se směrem ven. (Nemohl by se rozšiřovat směrem dovnitř, jinak by nebylo možné formu vyjmout.) Kdyby změřili průměr shora pomocí provazu nebo tyče a obvod pod okrajem pomocí provazu, dostali by hodnotu menší než 3,14159. Jak široký by tedy tento okraj musel být? Na každé straně by to bylo pouhých 0,225 lokte, za předpokladu, že mísa byla dokonale kulatá (což nemusela být). Loket odpovídal přibližně vzdálenosti mezi loktem a špičkou prostředního prstu. 0,225 lokte je tedy přibližně délka mého prstu.

Zde je zajímavý bod: není těžké najít odpověď, pokud jste otevřeni více než jedné možnosti. Domnívám se, že to nebylo způsobeno nedostatkem inteligence ze strany tazatele, ale spíše tím, že lidé by měli být otevřenější analýze faktů.

Otázka: Uvádí Bible v 1. Královské 7:23 a 2. Paralipomenon 4:2–5, že hodnota čísla pí je 3?

Odpověď: Ne. Skeptická publikace Asimovův průvodce Biblí na str. 328 tvrdí: „Vysvětlení je samozřejmě takové, že autoři Bible nebyli matematici ani se o matematiku nezajímali a uváděli pouze přibližné hodnoty.“ Přesto pro ty, kteří jsou posedlí představou, že každé slovo v Bibli je neomylné (a kteří se trochu vyznají v matematice), bude jistě šokem, když se dozvědí, že Bible uvádí, že hodnota čísla pí je 3.“

Asimov měl doktorát z chemie, takže by to měl vědět lépe. Existují tři různé možnosti.

Zaokrouhlování na významné číslice: Předpokládejme, že obvod byl přesně 30,0 loktů. Jelikož rozměry uváděli pouze v celých číslech, jaké číslo by podle Asimova měli použít? Dokonale kulatá nádrž bez okraje by dala hodnotu 9,55, a to je blíže číslu 10 než jakémukoli jinému číslu.

Okraj: Předpokládejme, že buď vnitřní obvod činil přesně 30,0 loktů, nebo že tloušťka nádrže způsobila, že vnitřní a vnější obvod byly téměř stejné. Průměr zahrnující okraj o šířce 4 palce (0,22535 loktů) by dal poměr přesně 3 ku 1.

Rozšíření: Nic nenaznačuje, že stěny nádrže byly dokonale svislé. Pokud by nádrž měla v horní části velmi mírné rozšíření o 0,75 %, pak by vnější obvod v nejužší části a vnější nebo vnitřní průměr v horní části dávaly poměr přesně 3 ku 1.

Otázka: Bylo v 1. Královské 7:26 bronzové moře o objemu 2 000 batů, nebo 3 000 batů, jak uvádí 2. Paralipomenon 4:5?

Odpověď: Nejsme si jisti, protože se s největší pravděpodobností jedná o chybu opisovače, jak uvádí publikace Bible Difficulties & Seeming Contradictions na str. 64. Septuaginta tuto větu neobsahuje.

Otázka: Co se nacházelo uvnitř archy v 1. Královské 8:9?

Odpověď: Původně tam byly tři věci: desky Desatera přikázání, Áronova hůl, která vypučela, a nádoba s manou (Židům 9:4). Avšak v průběhu staletí, kdy byla truhla v rukou Filištínů a bezúctivých Izraelitů, tam zřejmě Áronova hůl a mana již nebyly.

Otázka: Proč v 1. Královské 8:12 přebývá Bůh v hustém oblaku?

Odpověď: Hebrejské slovo (’araphel) zde znamená hustý, temný oblak nebo hustou tmu. Bůh přebývá v temnotě alespoň dvěma způsoby.

Jelikož Bůh je světlo, je ve srovnání s Ním vše relativně temné.

Kromě toho Boha nevidíme kvůli Jeho svatosti. Metaforicky řečeno, temné, neprůhledné mraky nám brání vidět Boha. Ale za těmi temnými mraky je Bůh sám světlem a je přirozeně nepřístupný, jak říká 1. Timoteovi 6:16.

Zatímco něco velmi jasného by mohlo žít v temnotě, protože je zakryto, mohlo by být temné i jiným způsobem. Někteří hmyz, jako jsou vosy a včely, vidí více ultrafialového světla než my. To, co by se našim očím mohlo jevit jako temné, by pro ně mohlo být fyzicky velmi jasné. Duchovně by to, co by mohlo být „temné“ na vlnových délkách zraku hříšného člověka, mohlo být „jasné“ na kratších vlnových délkách duchovních bytostí.

Otázka: Jak je možné, že v 1. Královské 8:12 je touha, abychom něco udělali, dobrá, a přesto to nemáme dělat?

Odpověď: Jedním z důvodů je, že daný čin by byl dobrý, ale načasování nebylo správné. To však v tomto případě nebyl hlavní důvod.

Chrám musel postavit ten správný člověk a Bůh Davidovi otevřeně řekl, že on tím správným člověkem není. David byl velmi válčivý, například zabil dvě třetiny moábských zajatců, ačkoli mu to Bůh nikdy nepřikázal. Bůh Davida stále miloval, ale nechtěl, aby se do dějin zapsal jako stavitel Božího chrámu člověk krve (1. Paralipomenon 22:8; 28:3).

I dnes se někdy stává, že křesťané hřeší takovým způsobem, že se sami diskvalifikují z určitých čestných pozic. Například mnoho církví má zásadu, že pokud kazatel spáchá cizoložství a poté činí Pokání, odpustí mu, budou ho milovat a přijmou ho jako člena církve, ale už nikdy nemůže být kazatelem, starším ani Diakonem.

Otázka: V 1. Královské 8:17–19 nám Bůh dává dobré touhy našeho srdce. Proč tedy Bůh v 1. Královské 8:18–19 řekl, že Davidova touha postavit chrám byla dobrá, ale že to neměl udělat?

A: Bůh má, stejně jako rodič, právo odmítnout nějakou prosbu. Vybudování chrámu bylo dobrým záměrem, ale pro Davida nebylo dobré, aby to udělal. Bůh nechtěl, aby Jeho chrám stavěl člověk, který měl na rukou krev, spáchal vraždu a dopustil se cizoložství. I dnes může být nějaké dílo dobré, ale konkrétní věřící nemusí být tím, kdo by ho měl vykonat. Nebo ten konkrétní věřící nemusí být tím, kdo by to měl udělat sám, a možná bude muset počkat na Boží načasování.

Otázka: V 1. Královské 8:23 se píše, že neexistují žádní jiní bohové jako Hospodin. Znamená to snad, že existují jiní bohové, kteří jsou odlišní?

Odpověď: Pokud je „bůh“ definován jako cokoli, co si lidé zvolí k uctívání, pak samozřejmě existuje mnoho bohů. To říká i Pavel v 1. Korinťanům 8:5–6. Pavel v 1. Korinťanům 10:20 uvádí, že oběti pohanů jejich bohům byly určeny démonům.

Otázka: Proč se Šalomoun v 1. Královské 8:32 modlil, aby Bůh dal spravedlivým to, co si zaslouží, když si nikdo z nás Boží milost nezaslouží?

Odpověď: Odpověď najdete v diskusi k Žalmu 35:24.

Otázka: Měli bychom se v 1. Královské 8:32–53 modlit, aby Bůh v budoucnu vyslyšel modlitby lidí?

Odpověď: Věřící se modlí podle toho, co vědí. Jelikož máme Nový zákon, již víme, jak Bůh vyslýchá modlitby a za jakých podmínek, jak sám řekl, se rozhodne modlitby nevyslyšet. Místo toho, abychom pouze prosili, aby Bůh vyslyšel naši modlitbu, můžeme Bohu děkovat za to, že slibuje vyslyšet modlitby svých poslušných dětí.

Otázka: Proč v 1. Královské 8:40 Bůh chce, aby se ho lidé báli?

Odpověď: Strach zde není ani falešný strach z někoho, kdo blafuje, ani strach z někoho, kdo je nespravedlivý nebo zlý. Tento strach je spíše zdravou, střízlivou úctou k Tomu, kdo soudí duše všech lidí. Bát se Boha není jen projevem úcty k Němu, ale je to pro nás také zdravé, protože nás to chrání před hříchem.

Otázka: Co je v 1. Královské 8:51 míněno pod pojmem „pece na železo“?

Odpověď: Nejedná se o pec vyrobenou ze železa, ale o nejžhavější lidský výtvor té doby. Byla to pec používaná k tavení železa.

Otázka: Jak bychom měli v 1. Královské 8:55 žehnat ostatním lidem?

Odpověď: Alespoň čtyřmi způsoby.

1. Náš život by měl být požehnáním pro ostatní.

2. Měli bychom ctít ty, kteří si osobně zaslouží úctu (Filipským 2:29), i ty, kteří bez ohledu na svůj charakter zastávají čestné postavení (Římanům 13:7; 1. Petrův 2:17).

3. Měli bychom se za ostatní modlit k Bohu, aby je Bůh požehnal a udělil jim svou milost a milosrdenství (Skutky 7:60; Filemonovi 6; Filipským 1:7,9–10; Efezským 1:17–18; Koloským 1:9–10; 1. Tesalonickým 1:2; 2. Tesalonickým 1:11).

4. Měli bychom dávat, abychom požehnali ostatním lidem, a to včetně našich peněz (Jakub 2:14–17) i naší usilovné práce v Pánu (1. Tesalonickým 1:5–6; 2:2, 6–8, 11–12).

Otázka: Kdy a jak bychom měli Boha chválit, jak je uvedeno v 1. Královské 8:56?

Odpověď: Náš život by měl být životem chvály k Němu. Měli bychom k Bohu promlouvat, chválit Ho za Jeho charakter a skutky a děkovat Mu za Jeho milost a milosrdenství. Měli bychom také vyprávět ostatním o Boží velikosti, lásce a mocných skutcích.

Otázka: Jaký je podle 1. Královské 8:58,61 rozdíl mezi Božími přikázáními a Božími ustanoveními?

Odpověď: Boží nařízení byla Boží zákony, které měli všichni lidé dodržovat, jinak jim hrozil soudní trest. Například Desatero přikázání byla nařízení. Bůh měl pro různé lidi další přikázání. Například Davidovi bylo přikázáno, aby nestavěl chrám. Bez ohledu na to, jak nazýváte přikázání a nařízení, máme poslouchat vše, co nám Bůh přikázal.

Otázka: Jak v 1. Královské 9:4 David chodil s upřímným srdcem?

Odpověď: David se dopustil velkého hříchu, ale plně se pokál. Je útěchou vědět, že Bůh nás může považovat za ty, kteří kráčí v upřímnosti, i poté, co zhřešíme, pokud se upřímně pokání.

Otázka: Proč v 1. Královské 9:11–13 Šalomoun prodal část země Hiramovi, králi Týru, když Leviticus 25:23 říká, že země se nesmí prodávat navždy?

Odpověď: Šalomoun se mýlil a neměl prodávat půdu, kterou Bůh určil Izraeli. Šalomoun si pravděpodobně myslel, že materiální výhody a pomoc od Hirama mají větší hodnotu než ten kus země. Bůh však tu půdu dal Izraelitům, aby ji vlastnili, a ne aby s ní Šalomoun nakládal, jak se mu zlíbí.

Z toho plyne poučení i pro nás dnes. Někdy, když děláme kompromisy se zlem, můžeme „prodávat“ požehnání a zásoby, které Bůh původně zamýšlel pro naše děti a ostatní.

Otázka: Mohlo by v 1. Královské 9:11 to, že Šalomoun daroval 20 měst z Naftalí Týru, být jedním z faktorů nepřátelství severního království vůči Šalomounově dynastii?

Odpověď: Asimovova příručka k Bibli (str. 326–327) se o tomto bodu zmiňuje a Asimov by v tomto případě mohl mít pravdu. Neznáme všechny důvody, proč se severní Izraelité chtěli odtrhnout. Těžké zdanění bylo jistě hlavním pozemským důvodem. Nakonec však důvodem bylo to, že Bůh chtěl oddělit severní a jižní království kvůli neposlušnosti, která začala za Šalomounovy vlády.

Otázka: Je v 1. Královské 9:18 skutečně řeč o „Tadmor“, slavné oáze v syrské poušti, nebo o „Tamar“ v judské poušti, jak uvádí 2. Paralipomenon 8:4?

Odpověď: Jedná se o Tamar v Judsku, 16 mil (26 kilometrů) jihozápadně od Mrtvého moře, protože je tam uvedeno, že se nachází v Judsku. Správný pravopis je pro některé moderní lidi považován za důležitější než pro lidi ve starověku.

Otázka: Nepoužíval Šalomoun v 1. Královské 9:22 Izraelity k nuceným pracím, nebo povolal 30 000 Izraelitů z celého Izraele, jak uvádí 1. Královská 5:13?

Odpověď: Kniha „When Critics Ask“ (str. 182–183) uvádí, že tyto dva verše používají odlišná hebrejská slova. 1. Královská 5:13 (5:27 v hebrejských Biblích) uvádí slovo „mas“ nebo „hammas“, což znamená „odvedenci“. 1. Královská 9:21 používá slovo „mas-obed“, což znamená „nucená otrocká práce“. 1. Královská 9:22 uvádí, že Šalomoun nezaměstnával žádné Izraelity jako otroky („abed“).

Otázka: Bylo v 1. Královské 9:23 550 velitelů, nebo 250, jak uvádí 2. Paralipomenon 8:10?

Odpověď: Může to být obojí, protože se s největší pravděpodobností jedná o chybu opisovače.

Otázka: V 1. Královské 10:14 a 2. Paralipomenon 1:15–17 – odkud Šalomoun získal všechno toto zlato?

Odpověď: Skeptická publikace Asimovův průvodce Biblí (str. 412, 417) uvádí, že kronikář popisuje Šalomounovo bohatství „s neomezenou nadsázkou“. Šalomoun však skutečně byl tak bohatý.

Hiram z Týru dal Šalomounovi 120 talentů zlata za 20 měst v Galileji (1. Královská 9:14). Šalomoun a Hiram dovezli z Ofiru 420 talentů zlata (1. Královská 9:28). Šebská královna darovala Šalomounovi 120 talentů zlata (1. Královská 10:10). Jeden talent kovu odpovídá podle překladu NET (str. 602) přibližně 75 librám.

Celkem: Za jeden rok získal Šalomoun 666 talentů zlata (1. Královská 10:14). Šalomoun použil toto zlato k výrobě 200 velkých zlatých štítů, 300 dalších štítů a pozlatil jím svůj trůn i nápojové nádoby (1. Královská 10:16–21).

Jak mohli mít ve starověku tolik zlata? Bylo to obrovské bohatství, ale i jiní králové měli bohatství. Podle knihy 735 Baffling Bible Questions Answered, str. 120–121, Esarhaddon z Asýrie „pokryl stěny“ svatyně Ašúra „zlatem, jako by to byla omítka“. Jeden egyptský faraón obložil zlatem 200 stop dlouhou loď až po vodní hladinu. Poté, co faraón Šišak vpadl do Judska, odnesl si většinu zlata a o rok později zemřel. Jeho syn Osorkon I. v roce 921 př. n. l. daroval 383 tun zlata a stříbra jako součást svého daru bohům.

Otázka: Je v 1. Královské 10:22 Tarsis stejné místo jako Ofir?

Odpověď: Ne, není. Ofir je pravděpodobně dnešní Etiopie nebo oblast jižně od ní. Tarsis (v dnešním Španělsku) byl pravděpodobně nejzápadnějším civilizovaným městem. Asimovův Průvodce Biblí na str. 332 rovněž uvádí, že Ofir a Tarsis byly odlišná místa.

Existovala ještě dvě další města jménem Tarsis. Jedno se nacházelo na ostrově Sardinie a druhé v Malé Asii, ale to ve Španělsku je to slavné, o kterém se zde hovoří.

Otázka: Jak v 1. Královské 10:23 Šalomoun předčil všechny krále země?

A: Slovo „země“ zde může znamenat buď „Zemi“, nebo „země“, tj. zemi Blízkého východu. Šalomoun zasvětil chrám v roce 960 př. n. l. a v té době panoval v ostatních královstvích Blízkého východu chaos. Šalomoun byl dokonce bohatší než Egypt. Libyjský Shishaq/Shishak dobyl Egypt kolem let 950/945 př. n. l. Šalomoun byl tedy v té době nejbohatším vládcem na Blízkém východě, tedy ve světě, který tehdy znali. Byl také přinejmenším jedním z nejbohatších vládců na světě.

V Řecku patřilo toto období k fázi známé jako „temný věk“ řecké civilizace.

V Americe byly kolem roku 1000 př. n. l. americké civilizace, s výjimkou Olméků v Mexiku a několika mayských kmenů, velmi primitivní.

V Číně to byla doba krále Khaoa (1052–1002 př. n. l.). Král Khao zahynul v bitvě u řeky Han a dalším králem se stal král Mu (976–922 př. n. l.) z dynastie Čou.

V Indii až do přibližně roku 900 př. n. l. Árijci upevňovali svou moc nad dravidskými národy. Árijci však netvořili jediné království, nýbrž řadu kmenů. V časovém rámci 1500–600 př. n. l. na str. 138 se uvádí: „Pozdější fáze indického védského věku, zhruba mezi lety 1000 a 600 př. n. l., byla obdobím obrovských změn a převratů téměř ve všech aspektech árijského života. Árijci se šířili na východ a na jih do velkého údolí řeky Gangy a dále, přičemž v případě potřeby vypalovali lesy, aby si vytvořili prostor pro svá osídlení. Jejich malé státy, mezi nimiž panovaly chronické spory, se vyvinuly v menší počet větších království a republik s trvalými hlavními městy a rozsáhlými byrokraciemi.“

Čína tak měla jediného krále, který se mohl měřit se Šalomounem jako nejbohatší vládce na světě.

Otázka: Proč měl král Šalomoun v 1. Královské 10:26 tolik vozů a koní, když Deuteronomium 17:16,17 říká, že král by neměl rozmnožovat počet koní?

Odpověď: Šalomoun se v obou případech dopustil omylu. Je třeba zvážit dva body.

1. Pro běžného krále bylo přirozené posilovat svou armádu, aby zajistil co nejlepší ochranu.

Šalomoun však nebyl králem „přirozeného království“, ale Božího lidu. Když důvěřujete Bohu, znamená poslušnost Bohu někdy i to, že se spoléháte na Boha, a ne na vlastní sílu.

2. Válečné vozy jsou nejúčinnější pro útočnou válku na otevřených pláních, nikoli pro obranu. Bůh neměl zájem na tom, aby Izraelité dobývali nebo se usazovali mimo Zaslíbenou zemi v Sýrii, Mezopotámii nebo Egyptě.

Otázka: Bylo v 1. Královské 11:1–3 [ve skutečnosti 1. Královské 1:1–3] absurdní, že David spal s mladou pannou, jak tvrdí muslim Ahmad Deedat?

Odpověď: V 1. Královské 11:1–3 se nic takového nepíše, ale Deedat pravděpodobně měl na mysli Abišag, Davidovu chůvu, z 1. Královské 1:1–3.

Dvě otázky pro každého, kdo toto téma nadhodí.

1) Opravdu tvrdíte, že je absurdní, aby starý prorok měl pohlavní styk s mladší dívkou?

2) Vzhledem k tomu, že Bible výslovně uvádí, že David s ní neměl pohlavní styk, naznačujete snad, že s ní měl pohlavní styk prorok David, a na základě čeho?

David byl starý a blížil se jeho konec, a 1. Královská 1:4 výslovně uvádí, že David s ní neměl pohlavní styk, ačkoli se o ní říkalo, že byla krásná. Někdy velmi staří muži, kteří se blíží smrti, nemají touhu po pohlavním styku nebo nejsou schopni ho mít.

Předstírat však, že David byl mladší, a předstírat, že s ní měl pohlavní styk, by nebylo ani z poloviny tak absurdní jako to, že by údajný prorok měl pohlavní styk s osmiletou nebo devítiletou dívkou, že ano? Toto je dobře zdokumentováno v raných autoritativních muslimských pramenech: Buchárí, sv. 5, kniha 58, kap. 43, č. 236, s. 153; Buchárí, sv. 5, kniha 58, kap. 43, č. 234, s. 152; Buchárí, sv. 7, kniha 62, kap. 60, č. 88, s. 65; Sahih Muslim, sv. 2, kniha 8, kap. 548, č. 3309, 3310, 3311, s. 715–716; Sahih Muslim, sv. 4, kniha 29, kap. 1005, č. 5981–5982, s. 1299; Sunan Abu Dawud, sv. 2, kniha 5, kap. 700, č. 2116, s. 569; Sunan Abu Dawud, sv. 3, kniha 36, kap. 1769, č. 4913, 4915, 4916, 4917, 4918, s. 1373–1374; Sunan Abu Dawud, sv. 3, kniha 36, kap. 1770, č. 4915–4919, s. 1374. Tirmidhi, „Manželství podle Alláhova posla“, č. 1027; (Sunan Nas’ai, Kniha o manželství, č. 3255, 3256, 3257, 3258; Ibn-i-Majah, sv. 3, kniha 9, kap. 13, č. 1876, 1877, s. 133–134; (Guillaume, A., Život Muhammada, překlad díla Ibn Isháka Sirat Rasul Alláha, Oxford University Press, Karáčí, Pákistán, s. 682).

Otázka: Proč měl Šalomoun v 1. Královské 11:1–3 700 manželek a 300 konkubín, což bylo v rozporu s Božím přikázáním v Deuteronomiu 17:17?

Odpověď: Deuteronomium 17:17 říká, že král by neměl mít mnoho žen, a David i Šalomoun tím, že tak učinili, zhřešili. Uzavírání sňatků bylo běžným způsobem, jak posilovat spojenectví, ale přesto bylo špatné neuposlechnout Boha. 1. Královská 11:1–4 uvádí, že Šalomoun zhřešil tím, že si vzal tyto cizí ženy, a odvrátil své srdce od Boha.

Kniha „Hard Sayings of the Bible“ (Těžká slova Bible) na str. 229 uvádí zajímavé uplatnění tohoto textu. Ačkoli by Šalomoun jako vzor měl nastavit vyšší standard, pravděpodobně začal sám sebe vnímat jako někoho, kdo již toto Boží omezení nepotřebuje. Když se dnes křesťanský vůdce považuje za někoho, na koho se nevztahují Boží omezení platná pro běžné křesťany, nachází se tento vůdce ve velmi vážných duchovních potížích.

Otázka: Znamenalo to v 1. Královské 11:11–13, že Bohu nevadilo množství Šalomounových manželek, ale spíše to, že byly cizího původu? (Toto tvrdil jeden muslim.)

Odpověď: Není pravda, že by Bohu nevadilo, že Šalomoun měl tolik manželek. Bohu vadilo, že si Šalomoun vzal nevěřící manželky (1. Královská 11:2), ale Bůh také v Deuteronomiu 17:17 přikázal králům, aby si nebrali mnoho manželek.

Otázka: Schvaluje 1. Královská 11:1–3 polygamii?

Odpověď: Ne, protože Šalomoun zhřešil tím, že měl tolik manželek. Obecně Starý zákon polygamii povoloval, ale nepodporoval ji, jak říká Matouš 19:5 (citující Genesis 2:24): „ti dva“, nikoli „mnozí“, „budou jedno tělo“. V Novém zákoně nebyla polygamie zakázána, ale žádný starší ani církevní vedoucí (episkopos) nesměl mít více než jednu manželku, jak uvádí 1. Timoteovi 3:2.

Otázka: Jakou roli otce podle vás Šalomoun v 1. Královské 11:1–13 plnil vůči Rechabeámovi, když ho učil, jak být moudrým králem?

Odpověď: Šalomoun byl velmi zaneprázdněný muž – navazoval obchodní spojenectví, stavěl svůj palác, Boží chrám, ale také všechny ty modlářské chrámy a trávil čas se všemi svými manželkami. Nevíme, zda mu vůbec zbýval čas na to, aby své četné děti řádně vychoval. Šalomoun se velmi staral o „své“ království; nevíme, nakolik se zajímal o Boží království, a to jak v současnosti, tak v budoucnosti po něm.

Nicméně i tak Rehabeám o Bohu něco věděl. On i vůdci se před Bohem pokořili, jak je uvedeno ve 2. knize Paralipomenon 12:6–8. Jak moc si myslíte, že Rehabeám respektoval Šalomounovu víru v Boha? Poté, co Šalomoun postavil všechny ty chrámy pro modly, pravděpodobně ne moc.

Rechabeám se však od svého otce přece jen něco naučil. Podle 2. Paralipomenon 11:21 měl Rechabeám 18 manželek a 60 konkubín. Z této skutečnosti by se dalo usoudit, že Rechabeámovou hlavní starostí nebylo zůstat ve stínu svého otce, ale být považován za velkého, stejně jako jeho otec.

Otázka: Jak byl David v 1. Královské 11:4,6 celým srdcem oddaný Bohu, zatímco Šalomoun nebyl?

Odpověď: Tento verš je vhodný k tomu, abychom si všimli, co Bůh považuje za „oddanost z celého srdce“ (v King Jamesově verzi se uvádí „dokonalost“). Ani David, ani Šalomoun nebyli bezhříšně dokonalí, a „oddanost z celého srdce“ to ani neznamená. Oddané srdce spíše znamená mít srdce na správném místě.

Ačkoli David těžce zhřešil – cizoložstvím, lží a vraždou –, činil pokání a po svém pokání se David z celého srdce odevzdal Bohu.

Šalomoun naopak zhřešil tím, že si vzal příliš mnoho žen, cizokrajných a nevěřících manželek, a dokonce stavěl chrámy jejich modlám. Šalomoun se z toho nikdy veřejně nepokálel.

Otázka: Proč ve 1. Královské 11:14–23,40 a 2. Paralipomenon 10:2 faraón pomáhal Šalomounovým nepřátelům?

Odpověď: Možná to nebyl ten samý faraón. Ať už to však bylo jakkoli, egyptská vláda, stejně jako mnoho lidí, byla oportunistická a mohla změnit strany, pokud to bylo v zájmu Egypta. Faraón poskytl azyl Hadadovi Edomskému, Šalomounovu nepříteli, jak je uvedeno v 1. Královské 11:14–23, ačkoli se mu nelíbilo, že se Hadad vrací do Edomu. Faraón poskytl útočiště Jeroboámovi, jak je uvedeno ve 2. Paralipomenon 10:2. Poté, co však Šalomoun zemřel a Jeroboám vládl severnímu království, faraón napadl jak Judsko, tak Izrael.

Otázka: Jak mohl Joáb v 1. Královské 11:15 vést armádu, když ho Šalomoun nechal zabít v 1. Královské 2:30–34?

Odpověď: Klíčem k tomu je 1. Královská 11:15, kde se uvádí, že se jedná o zpětný záběr do doby, kdy byl králem David. V 1. Královské 2:30–34 byl Joáb zabit až po Davidově smrti. Autor tento zpětný záběr zařadil, aby nám poskytl kontext k postavě Hadada z Edomu.

Otázka: Jaké další důkazy máme v 1. Královské 11:16 o tom, že Joáb zabil všechny muže v Edomu?

Odpověď: Nemáme o tom žádné mimobiblické záznamy, a to pravděpodobně z dobrého důvodu. Zbylo by jen málo Edomitů, kteří by o tom mohli psát, a proto dnes nemáme k dispozici oficiální zaznamenanou historii Edomitů.

Otázka: Kdy vládli králové Sýrie, jak je uvedeno v 1. Královské 11:23?

Odpověď: Zde je chronologie převzatá z publikací „The Bible Knowledge Commentary: Old Testament“ (str. 509) a „The New International Bible Commentary“ (str. 394).

Otázka: Proč v 1. Královské 11:40 Šišak poskytl útočiště vzbouřenci Jeroboámovi před Šalomounem, když předtím faraón dal svou dceru za ženu Šalomounovi v 1. Královské 3:1?

Odpověď: Jednalo se o různé faraony. Šalomounovým tchánem byl buď Siamun, nebo Psusennes II. Po smrti těchto faraonů se kolem roku 945 př. n. l. stal faraonem Šišak, Libyjec, který byl generálem v egyptské armádě.

Otázka: Proč se v 1. Královské 11:40 píše „král“ místo „faraón“?

Odpověď: Vládcem severního Egypta byl Šišak, generál z Libye. Ačkoli on i jeho potomci byli nazýváni faraony, nikdy nevládli celému Egyptu, a možná chtěl autor Bible naznačit, že se Šišak stal vládcem, ale nepocházel z rodiny předchozího faraona.

Otázka: Proč by v 1. Královské 12:1 a 2. Paralipomenon 10:1 měl Rehabeám jít do Šechemu?

Odpověď: Šekem, starobylé místo, kde se Bůh poprvé zjevil Abrahamovi, leží přímo na severním území, ačkoli bylo jen 30 mil severně od Jeruzaléma. Stejně jako byl David korunován králem Judy a králem Izraele, vydal se i Rechabeám na sever, aby přijal odděleně také královskou moc nad severními kmeny. To, že ho Izraelité korunují za krále, bylo předem jasné – alespoň si to Rechabeám myslel.

Jeroboám uprchl do Egypta poté, co se vzbouřil proti Šalomounovi. Z Egypta se vrátil právě proto, že ho o to požádali vůdci severních kmenů. Pokud tedy Rehoboám nechtěl zmírnit jejich břemeno, byli na tuto eventualitu již připraveni.

Poté, co se korunovace zvrtla, se Rechabeám již nechtěl vrátit do Šechemu, protože Jeroboám ho opevnil (1. Královská 12:25).

Otázka: Jaké informace (pokud vůbec nějaké) Rechabeámovi v 1. Královské 12:6–11 chyběly?

Odpověď: Možná to, že Bůh slíbil Šalomounovi, že dojde k rozdělení. Pravděpodobně také nevěděl, že prorok řekl Jeroboámovi, aby se vzbouřil a že bude úspěšný.

Otázka: Pokud by v 1. Královské 12:6–8 někdo Rechabeámovi poradil: „Nedělej to, jinak se království rozdělí“, proč by to Rechabeám odmítl?

Odpověď: Rechabeám mohl říci něco jako: „Mám mnoho moudrých rádců, kteří tvrdí opak. Souhlasím, že rozdělení království by bylo špatné, ale šance, že k tomu dojde, jsou téměř nulové, jak mi říkají moji důvěryhodní rádci. Výhody stavebních projektů a bohatství převáží zanedbatelná rizika.“

Rechabeám již měl starší rádce, kteří mu dávali dobré rady. Ale místo toho, aby Rechabeám řekl: „Odmítám vaši radu a udělám, co chci“, pojistil se. Našel si jiné rádce, kteří mu říkali to, co chtěl slyšet, aby mohl tvrdit, že se pouze řídí tím, co mu jeho rádci radí.

Otázka: Proč byl Rechabeám v 1. Královské 12:6–11 a 2. Paralipomenon 10:1–15 tak pošetilý?

Odpověď: Existují dva možné, vzájemně se doplňující důvody.

Někteří lidé nehledají nové nápady. Možná si Rechabeám již udělal vlastní názor a jen předstíral, že se radí se všemi stranami.

Na druhou stranu možná posuzoval, která rada je lepší, výhradně podle toho, jak blízko mu byli lidé, kteří mu ji dávali. I dnes mohou lidé udělat stejnou chybu, když se při rozhodování mezi protichůdnými názory řídí pouze tím, jak blízko jim je daný poradce. Samozřejmě 1. Královská 12:15 uvádí konečnou příčinu: Bůh chtěl, aby se království rozdělilo.

Otázka: Jakým způsobem lidé dnes v 1. Královské 12:6–11 a 2. Paralipomenon 10:1–15 dělají stejné chyby jako Rechabeám?

Odpověď: Pýcha předchází pád, a často lidé potřebují mít velkou dávku sebevědomí, než udělají opravdu pošetilé věci. Kdyby Rechabeámovi nebo jeho pošetilým rádcům vůbec napadlo, že by se Izraelité mohli vzbouřit, Rechabeám by to jistě nepovažoval za samozřejmost.

V práci, mezi kolegy, ve sboru a v rodině – v jakých věcech si myslíte, že můžete mít takovou jistotu, že je považujete za samozřejmé?

Q: Když v 1. Královské 12:6–11 a 2. Paralipomenon 10:3–19 radci říkají protichůdné věci, jak poznáte, kteří z nich mají pravdu? – Jak to udělal Rechabeám?

Odpověď: Správným způsobem je modlit se a poté zvážit klady, zápory a rizika každého rozhodnutí. Co ale dělat, když si nejste zcela jisti (což bývá často)? Můžete zvážit, jakou důvěru byste měli vkládat do jednotlivých rádců.

Existuje několik nesprávných způsobů a možná Rehabeám použil oba. Za prvé, Rehabeám se rozhodl na základě toho, co chtěl slyšet. Kdyby se věci zvrtly, mohl by své jednání ospravedlnit tím, co řekli důvěryhodní rádci.

Za druhé, možná to Rehoboámovi bylo celkem jedno, protože si myslel, že to dopadne dobře tak jako tak. Nešlo o to, kdo měl pravdu – možná si Rehoboám myslel, že obě možnosti budou fungovat. Spíše šlo o to, komu se rozhodl věřit a koho následovat?

Třetím nesprávným způsobem rozhodování je spoléhat se výhradně na to, co je nám známé: jak jsme to dělali dříve a který způsob mi více vyhovuje?

Otázka: Jak v 1. Královské 12:10 někteří lidé dnes říkají: „Můj malíček je tlustší než pas mého otce“?

Odpověď: Zde je jeden velmi špatný způsob, jak posuzovat riziko: zvolit tu variantu, díky níž vypadáte drsněji. Jejich touha ukázat, jak jsou drsní, silní nebo mocní, je větší než jejich touha prospět druhým, nebo někdy dokonce i sobě samým.

Otázka: Proč pak v 1. Královské 12:18 poslal Rechabeám Adorama/Hadorama, správce daní?

A: Nevíme, proč Rehoboám poslal Adorama. Komentář „Expositor’s Bible Commentary“, sv. 4, str. 115, se domnívá, že Rehoboám chtěl jejich rozhodnutí otestovat tím, že poslal úředníka, aby vybral daně. Vzhledem k veškerému Šalomounovu bohatství však Rehoboám možná další daňové příjmy nepotřeboval. Možná šlo o to, aby Adoram slíbil, že jim dá peníze, aby zůstali loajální.

Na druhou stranu možná měl Adoram na starosti nucené práce a jelikož ho dříve poslouchali jako nejvyšší autoritu, Rehabeám se pošetile domníval, že by ho mohli poslechnout znovu.

V tomto okamžiku jim však už nešlo o trochu více peněz, o Adorama, o Rehoboáma ani o to, zda zůstane království sjednocené. Jakmile Rehoboám dal svou odpověď, měli už jasno.

Otázka: Jak dnes, ve světle 1. Královské 12:18, hodnotíte závažnost rizika?

Odpověď: Je třeba zhodnotit dvě věci: závažnost a pravděpodobnost, že se něco stane. Představte si nejhorší možný scénář a spočítejte si náklady z hlediska peněz, času, kariéry, ztracených příležitostí a budoucích omezení ve vašem směřování. Někteří lidé to dělají, ale zapomínají také zhodnotit závažnost újmy nebo ztráty vztahů, reputace a dobrého jména. Pokud je závažnost dostatečně nízká, lidé to často prostě ignorují. Ale pokud to můžete zcela eliminovat a nestojí to moc, tak proč ne? Pokud jsou důsledky rizika závažné a nemůžete je eliminovat, ale pouze zmírnit, a můžete riziko snížit, tak proč ne? Například, jak moc mi to ublíží, nebo o kolik méně si mě ostatní váží, když si před jízdou zapnu bezpečnostní pás, abych předešel vážnému zranění? Pokud to nic nestojí, proč to nedělat pokaždé, i když to zákon nevyžaduje?

Takže například, pokud jste starší osoba, v jakém bodě závažnost a pravděpodobnost lyžařské nehody převáží riziko spojené s lyžováním? Může to záviset na tom, jak dobrý lyžař jste, a na tom, na jaké sjezdovky (zelené, modré, černé, dvojitě černé) se vydáváte.

Lidé mohou nesprávně odhadnout závažnost rizika, ale častěji se mýlí v odhadu četnosti jeho výskytu.

Otázka: V 1. Královské 12:20 následoval dům Davidův pouze Juda, nebo ho následoval i Benjamín, jak uvádí 1. Královská 12:21–23 a 2. Paralipomenon 11:12?

Odpověď: „Juda“ zde znamená území judského království. Zjevně se tím myslel i Benjamín, protože v následujícím verši se uvádí, že Benjamín byl s Judou. Navíc byl kmen Simeonův rozptýlen po celé Judě a v judské zemi žilo mnoho Levitů.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v 1. Královské 12:21–24 a 2. Paralipomenon 11:2–4 toto rozdělení určil Bůh, byl Rechabeám ve svém jednání bezmocný (a tedy bez viny)?

Odpověď: Samozřejmě že ne. Rechabeám toužil vydat se touto nerozvážnou cestou. Bůh to však nejen věděl a dopustil, ale také předurčil, že Rechabeám bude schopen učinit to, co chtěl.

Otázka: Kdo přesně způsobil rozdělení v 1. Královské 12:22–24 a 2. Paralipomenon 10:1–19; 11:1–4: Bůh, Šalomoun, Rechabeám nebo Jeroboám?

Odpověď: Položme si nejprve jednodušší otázku. Řekněme, že někdo stojí před soudem za to, že způsobil lesní požár. Ano, přiznává, že nedbale upustil zapálenou sirku, ale kdyby to byla poušť místo lesa, nic by se nestalo. Nebo kdyby Bůh nenaplnil zemskou atmosféru kyslíkem, na Zemi by neexistoval živočišný život a lesní požár by nevznikl. Takže on ten lesní požár ve skutečnosti nezpůsobil, byl to Boží zásah. Jak daleko by se podle vás s takovou obhajobou dostal?

Mnohé jevy mají více než jednu příčinu, jako například vzduch, palivo a jiskra u ohně. Vzduch a palivo byly nezbytnými podmínkami, ale zápalka byla přímou „jiskrou“, tedy účinnou příčinou, která za již existujících, normálních podmínek oheň zapálila. Mnohé jevy nemají jedinou příčinu; mají příčinný strom. Například aby nastalo D, musí nejprve nastat A, poté B, poté buď C1, nebo C2, a teprve poté nastane D.

Jeroboám byl posledním článkem v kauzálním stromu, hned po Rehoboámově pošetilé odpovědi. Bůh však Jeroboámovi přikázal, aby se vzbouřil, a řekl Šalomounovi, že jeho syn ztratí deset kmenů kvůli Šalomounově neposlušnosti, kdy uctíval jiné bohy a stavěl chrámy pro modly. Šalomoun byl tak moudrý a tak velký, že si myslel, že už nemusí poslouchat Boží příkaz, aby neuctíval jiné bohy (1. Královská 11:7–13). Šalomoun byl prvním, kdo nařídil stavbu chrámů pro modly, a důsledky jeho zlého vedení měly pronásledovat Izraelity až do vyhnanství. Šalomoun pravděpodobně neměl tušení, jak závažné a dlouhotrvající budou důsledky jeho hříchu.

Otázka: Kdo v 1. Královské 12:22–24 způsobil, že rozkol pokračoval?

Odpověď: Bůh neřekl Šalomounovi, Rechabeámovi, Jeroboámovi ani nikomu jinému, kdy k rozkolu dojde; proroctví se mohlo naplnit již na konci Rechabeámovy vlády. Bůh žádnému prorokovi neřekl, že rozkol musí pokračovat; Jeroboám pečlivě naplánoval, aby byl trvalý. Bůh to samozřejmě věděl a dopustil, aby se to stalo.

Otázka: Kdo v 1. Královské 12:25–33 způsobil následné modlářství, které vyplynulo z rozdělení?

Odpověď: Jedná se o další důsledek v řetězci příčin a následků. Jakmile se Jeroboám vzbouřil, mohl říci: „Bůh mi řekl, abych se vzbouřil, a já jsem to udělal, a mohu se spolehnout na to, že Bůh udrží mé království oddělené tak dlouho, jak si bude přát.“ Ale ne, Jeroboám cítil, že musí vzít věci do vlastních rukou, a jeho samostatné království by nevydrželo, pokud by nepřiměl lid změnit náboženství a ponořit se do modlářství. Jeroboám se pravděpodobně nevěnoval modlářství zlatých telat. Spíše použil modlářství pouze jako prostředek k dosažení cíle, jako nástroj, který mu pomohl udržet rozdělení. Smutné je, že většina lidí ze severních kmenů s tím souhlasila.

Otázka: Žil Jeroboám podle 1. Královské 12:25 v Šechemu, nebo v Tirze, jak uvádí 1. Královská 14:12–17?

Odpověď: Buď se Jeroboám přestěhoval, nebo – což je běžnější – králové a knížata měli více než jedno sídlo. Šekem bylo opevněné město. V 1. Královské 14:12–17 se Jeroboám se svou ženou přestěhovali do Tirzy, když jejich syn onemocněl. Možná si mysleli, že klima v Tirze je pro jejich umírajícího syna příznivější.

Otázka: Proč měl Jeroboám v 1. Královské 12:28–29 dvě zlatá telata?

Odpověď: Jeroboám věřil, že pokud budou severní Izraelité i nadále každý rok uctívat Boha v Jeruzalémě, jejich loajalita k němu bude vždy podezřelá, jak ukazuje 1. Královská 12:27.

Dnešní příručka „Handbook for Solving Bible Difficulties“ (Příručka k řešení biblických obtíží), str. 271–272, uvádí zajímavou teorii, že tato telata představovala falešné uctívání pravého Boha. Jelikož byl Baal často zobrazován, jak jede na dvou telatech, a jelikož archa měla dva cherubíny, kteří mohli připomínat telata, byla tato dvě telata jako by na nich Bůh jel, s tím rozdílem, že Bůh nebyl zobrazen.

Tento názor však nemůže být správný, protože v 1. Královské 12:28 Jeroboám řekl: „Hle, Izraeli, zde jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země“; tato telata tedy byla sama uctívána jako bohové, snad podobně jako Áronovo zlaté tele. Telata a býci byli běžně uctíváni od Malé Asie až po Egypt.

Otázka: Proč si Jeroboám v 1. Královské 12:29 vybral Bethel a Dan jako místa pro umístění zlatých telat?

Odpověď: Pravděpodobně to mělo dva důvody.

Geografický: Bethel ležel v jižní části severního království. Dan ležel na dalekém severu. To by bylo pro lid pohodlnější a Jeroboám pravděpodobně usoudil, že to pomůže udržet národ pohromadě.

Tradiční: Dnešní příručka „Handbook for Solving Bible Difficulties“ (Příručka k řešení biblických obtíží), str. 270–271, poukazuje na to, že v Danu stála svatyně již 300 let, tedy déle, než byli Izraelité v Jeruzalémě. Sám Abraham postavil oltář v Betelu. Jeroboám tedy vybral dvě místa, která měla delší tradici izraelského náboženského uctívání než Jeruzalém. Pro mnohé je tradice důležitější než poslušnost pravému Bohu.

Otázka: Který den v 1. Královské 12:32 je patnáctý den osmého měsíce?

Odpověď: Jedná se o polovinu října až listopadu. Svátek stánků (Leviticus 23:33–36) připadal na patnáctý den sedmého měsíce.

Otázka: Proč se Jeroboám v 1. Královské 12:33–13:7,33 ani po tomto zázraku nevrátil k Bohu k Pokání?

Odpověď: Jeroboám již veřejně zavrhl uctívání Boha, a proto jeho království nemělo žádnou autoritu mimo modlářské uctívání. Když se vydáte po zlé cestě, Pokání znamená vrátit se z ní zpět. Lidé se tomu mohou obzvláště bránit, pokud by přiznáním své chyby mohli přijít o moc, vliv a možná i o život. Vždy buďte ochotni přiznat, když se mýlíte.

Otázka: Proč v 1. Královské 13:1–24 Bůh nejenže dopustil, aby se to stalo, ale záměrně poslal lva, aby zabil mladého proroka, který byl poslušný až na jednu věc, když byl oklamán?

Odpověď: Pro proroka, který následoval Boha, se to jeví jako nespravedlivé, zatímco jiní, kteří statečně nehlásali Boží poselství, nebyli lvy zabiti. Je to nespravedlivé. Zjevně Bohu nejde o to, aby v tomto životě bylo vše okamžitě spravedlivé. V den soudu Bůh vše napraví.

Bůh mohl zabránit příchodu lva, ale měl k předání důležitější poselství, které zprostředkoval právě skrze smrt tohoto proroka. Bůh tak zdůraznil, že Jeho proroctví se jistě naplní a že toto poselství pochází od Boha.

Otázka: Proč v 1. Královské 13:18 tento starý prorok lhal mladému prorokovi?

Odpověď: Starý prorok tragicky oklamal mladého proroka, protože více důvěřoval svému vlastnímu přirozenému úsudku o tom, co je v pořádku, než slovům mladého proroka. To byl jeden hřích.

Vážnějším hříchem je, že starý prorok vydával své vlastní přirozené názory za Boží slovo. To je odsouzeno v Příslovích 30:5–6 a v 1. Korinťanům 4:6.

Otázka: Kdy bychom podle 1. Královské 13:18 neměli následovat pravého Božího proroka?

Odpověď: Balám byl pravým Božím prorokem, který se v knize Numeri 22–24 zaprodal za peníze. Stejně tak, i když je někdo věřící a dokonce pravý prorok, neměli bychom ho následovat, pokud je neposlušný vůči Bohu nebo učí něco, co je v rozporu s tím, co Bůh jasně zjevil ve svém slově.

Otázka: Zemřel v 1. Královské 14:1, 12–13, 17 Abijáš za hříchy svého otce, když Ezechiel 18:14–20 říká, že synové by neměli být usmrceni za hříchy svých otců?

Odpověď: Ne. Abijáš nebyl vinen hříchy svého otce a Bůh mu ne vzal život za hříchy jeho otce. Abijáš naopak zemřel proto, že byl spravedlivý, než na něj začalo působit příliš mnoho zkažených vlivů, a Abijáš bude mít věčný život s Bohem v nebi.

Otázka: Proč v 1. Královské 14:1, 12–13, 17 Bůh slíbil, že všichni ostatní Jeroboámovi synové zemřou za Jeroboámův hřích, když Ezechiel 18:14–20 říká, že synové by neměli být usmrceni za hříchy svého otce?

Odpověď: Nezemřeli přímo kvůli vině za hříchy svého otce, i když nepřímo zemřeli kvůli důsledkům hříchu svého otce. Nebyli to nevinní lidé, které Bůh prohlásil za vinné za něco, co neudělali. Spíše 1. Královská 14:13 říká, že pouze Abijáš měl v sobě něco dobrého. Jeroboámovi synové zemřeli proto, že se rozhodli podílet se na Jeroboámových hříších. Díky Jeroboámovu učení a příkladu se rozhodli přijmout Jeroboámovy hříchy za své.

Je to vážné zamyšlení nad tím, jak svobodná vůle jednoho člověka prostřednictvím přesvědčování a učení ovlivňuje svobodnou vůli jiného člověka. Z negativního hlediska je smutné vidět, jaký vliv má bezbožný rodič nebo vzor na ostatní. Na druhou stranu je dobré, že zbožný rodič nebo vzor může mít na ostatní velký vliv v tom, jak je Bůh přivádí k sobě.

Otázka: Proč v 1. Královské 14:1, 12–13, 17 Bůh nechal zemřít Abijáše, Jeroboámova zbožného syna?

Odpověď: Zdá se, že Bůh necítí potřebu nám vždy hned sdělit, proč činí vše, co činí. Můžeme zde však vidět několik věcí.

a) Celá Jeroboámova rodina měla být násilně zabita, a Abijášovi se toho ušetřilo.

b) Abijáš byl ještě chlapec, a kdyby zůstal naživu, jeho vlastní rodiče, pohani a další by měli dostatek příležitostí ho zkazit tím, že by ho učili být „náboženským“ v nemorálním náboženství uctívání Baala, které zahrnovalo obětování dětí.

Otázka: Co přesně byly „výšiny“ v 1. Královské 14:23?

Odpověď: Nejednalo se o místa na vrcholcích hor. Spíše to byly malé plošiny z kamenů a hlíny používané při uctívání Baala, jak uvádí publikace Today’s Handbook for Solving Bible Difficulties, str. 272–273.

Otázka: Co byly v 1. Královské 14:23 „Ašery“?

Odpověď: Původně to byly předměty, pravděpodobně dřevěné sloupy, určené k uctívání Ašery. Byly však vyráběny i k uctívání jiných bohů a bohyň. Publikace „Today’s Handbook for Solving Bible Difficulties“ nás upozorňuje, že kromě toho, že mohly být spáleny (Deuteronomium 12:3) a poraženy (Exodus 34:13), ve skutečnosti nevíme, zda se jednalo o sloupy.

Otázka: Co se stalo s Bet-Šemešem v 1. Královské 14:25–28?

Odpověď: Archeologické nálezy naznačují, že Bet-Šemeš bylo zničeno přibližně v době vlády Rechabeáma. Pravděpodobně to bylo způsobeno invazí faraóna Šišaka do Judska v pátém roce Rechabeámovy vlády.

Otázka: Byl v 1. Královské 14:31 Abijášovým otcem Rechabeám, nebo to byl David, jak uvádí 1. Královská 15:3?

Odpověď: Abijášovým přímým otcem byl Rechabeám. V hebrejštině se slovo „Otec“ používá také ve smyslu „předek“ a David byl Abijášovým pradědečkem.

Otázka: Jak je možné, že podle 1. Královské 15:5 David činil vše správně, s výjimkou případu Uriáše?

Odpověď: To neznamená, že by David byl bez hříchu dokonalý, až na jeden hřích. David také zhřešil následujícími způsoby:

a) Davidova pasivita v případě Uzy a truhly (2. Samuelova 6:3–10)

b) Příliš benevolentní rodič (2. Samuelova 13:21)

c) Nábál (1. Samuelova 25:21–22, 33–34)

d) Sčítání lidu (2. Samuelova 24:2–4; 1. Paralipomenon 21:2–4)

e) Neupřesněné hříchy z jeho mládí (Žalm 25:7)

David spíše od mládí důvěřoval Bohu a byl spravedlivý v Božích očích, ale spravedlivý znamená, že důvěřoval Božímu milosrdenství, ne že by byl bez hříchu dokonalý. Více informací najdete v diskusi k 1. Královské 11:4,6.

Otázka: Co jsou v 1. Královské 15:7 „Letopisy judských králů“?

Odpověď: Nejednalo se o knihy 1. a 2. Královské, ale spíše o světské historické záznamy.

Otázka: Jak mohlo být v 1. Královské 15:14 Asovo srdce plně oddané Hospodinu, když nebyla odstraněna všechna výšinná místa?

Odpověď: Asa se snažil následovat Boha a pokusil se odstranit všechna výšinná obětní místa. Nepodařilo se mu však odstranit je všechna. Více informací najdete také v diskusi k 2. Paralipomenon 14:3–4 a 15:17.

Otázka: Měl v 1. Královské 15:29 Baáša právo vyvraždit celý Jeroboámův rod?

Odpověď: Nic nenaznačuje, že by Baša jednal správně. Spíše bylo prorokováno, že tak učiní. Baša byl bezbožný král, kterému bylo lhostejné, zda jeho činy potěší Boha, či nikoli.

Otázka: Co jsou v 1. Královské 16:5, 20, 27 „Letopisy králů Izraele“?

Odpověď: 1. kniha Královská uvádí, že v nich je zmíněn Omri, avšak Omri není zmíněn v 1. a 2. knize Letopisů. Letopisy králů Izraele nejsou součástí Bible, ale jedná se spíše o světské historické záznamy, které se nám dnes nezachovaly.

Otázka: Vzhledem k tomu, že „Kroniky izraelských a judských králů“ v 1. Královské 16:5, 20, 27 nebyly Božím slovem a že při psaní Bible byly využity materiály ze světských zdrojů, jako jsou tyto, v jakém okamžiku se jejich obsah stal Božím neomylným slovem?

Odpověď: Existuje řada míst, kde byly v Božím slově citovány nebo použity mimobiblické zdroje. Význam se stal Božím slovem v okamžiku, kdy byl zapsán do Božího slova. Samotná slova nejsou „magická“. Důležité je, že Bůh sděluje jejich význam. Je-li historický záznam správný, může Bůh vést biblického pisatele k tomu, aby tuto informaci použil.

Otázka: Co znamená verš 1 Král 16,11?

Odpověď: Jakmile Zimri nastoupil na trůn, zabil všechny muže z Baášovy rodiny, aby nikdo z předchozí dynastie nezpochybňoval jeho královskou moc ani nezačal povstání. Bible to neschvaluje, ale upřímně ukazuje, jak krutí někteří lidé mohou být.

Otázka: Co dalšího víme o Omrím, králi Izraele, podle 1. Královské 16:31?

Odpověď: Studijní Bible NIV na str. 508 uvádí, že o Omrim toho moc nevíme, kromě toho, že založil dynastii, která trvala přes 40 let, vybudoval Samaří jako hlavní město a svým sňatkem zavedl rozšířené uctívání Baala. Letopisy Tiglat-Pilesera III. nazývají Izrael o 150 let později (732 př. n. l.) „zemí Omriho“. Podobně o tom hovoří i Asimovův průvodce Biblí na str. 343.

Otázka: Obětoval Hiel v 1. Královské 16:34 své vlastní děti?

Odpověď: Ne. Tento verš ve skutečnosti naznačuje, že chlapci prostě zemřeli, ne že byli obětováni. Naplnilo se tak Jozueovo proroctví z Jozue 6:26. Může se zdát kruté, že Bůh v tomto případě dodržel své slovo, ale Bůh své slovo vždy dodržuje a Hiel byl lehkomyslný, když ho ignoroval.

Otázka: Proč se v 1. Královské 16:34 někteří lidé dostávají do situací, na které Bůh uvalil kletbu?

Odpověď: Existují přinejmenším dva důvody: nevědomost a nedostatek bázně před Bohem.

Neznalost může být nevinná, ale není vždy nevinná, pokud se člověk záměrně rozhodl nevyužít příležitost dozvědět se, co Bůh řekl. Jakákoli neznalost cesty pravdy je však lepší než znát cestu pravdy a odvrátit se od ní, jak říká 2. Petr 2:21–22.

Nedostatek bázně před Bohem znamená vědět, co Bůh řekl, ale ignorovat to. Buď jde o nevěru v to, že Bůh existuje, nebo o přesvědčení, že Bůh vás nezastaví. Ve skutečnosti vás Bůh možná nezastaví, ale vždy přinese následky, ať už v den soudu, nebo i v tomto životě.

Otázka: Proč Bůh v 1. Královské 17:3–24 vykonal tyto zázraky skrze Eliáše?

A: Ačkoli to Písmo výslovně neuvádí, můžeme si všimnout několika věcí. V duchovním smyslu to byla pro Judu a Izrael velmi temná doba. Můžeme si představit, jaké svědectví a povzbuzení pro lid znamenaly Eliášovy zázraky, i když některé z nich se odehrály spíše v tajnosti.

Nesmíme však přehlédnout další důvod pro Eliášovy zázraky. Tyto stále náročnější zkoušky víry připravovaly Eliáše na jeho rozhodující střet s Baalovými proroky. Všimněte si také, že Bůh Eliášovi neodpovídal na každou modlitbu slovy „ano“. Eliáš, který se modlil, aby mohl okamžitě zemřít, nakonec nikdy nezemřel (2. Královská 2:11).

Otázka: Stala se v 1. Královské 18 Eliášova „prorocká/jahvistická“ skupina stále netolerantnější vůči jiným formám uctívání, jak tvrdí skeptická kniha Asimovův průvodce Biblí na str. 344?

Odpověď: To, co Asimov nazývá „skupinou“, byli uctívači pravého Boha. Asimov zde svůj argument nepodložil dostatečně, neboť nemá žádný důkaz o tom, že by se stali méně tolerantními.

Otázka: Jedná se v 1. Královské 18:3–5, 7 o téhož Obadiah, který napsal biblickou knihu Obadiah?

Odpověď: Ne, nejedná se o stejného Obadiah. Totéž uvádí „Believer's Bible Commentary“ (str. 379) a „The Bible Knowledge Commentary: Old Testament“ (str. 525). Také „Expositor's Bible Commentary“, svazek 7, str. 142, uvádí, že je nepravděpodobné, že by se jednalo o stejnou osobu.

Otázka: Proč se křesťané v 1. Královské 18:3–16 někdy bez skutečného důvodu bojí poslušných Božích služebníků, tak jako se Obadiah bál Eliáše?

Odpověď: Obadiah se obával, že Eliáš zmizí a nechá Obadiah „na holičkách“ a v velkých potížích. Dnešní křesťané se mohou bát spoléhat na druhé ze dvou důvodů.

1. Mohou mít nedostatek víry v Boha, že Bůh nad nimi nebude bdít a že ten druhý křesťan je nechá na holičkách.

2. Možná nedůvěřují druhému křesťanovi a myslí si, že je zklame. Někdy se to stává u nezralých a neposlušných křesťanů. Přichází však okamžik, kdy musíte v některých věcech důvěřovat zralým křesťanům a výsledek nechat na Bohu.

Otázka: Proč by v 1. Královské 18:19–20 zlý král Achab, který se snažil chytit Eliáše, souhlasil s tím, aby svolal shromáždění, o které Eliáš požádal?

Odpověď: Ačkoli to Achab možná udělal proto, že byl zoufalý a ochoten udělat cokoli, co by mohlo přinést déšť do země, pravděpodobnějším motivem byl Achabův vlastní zájem. Achab viděl, že je v sázce jeho království. Kdyby prostě zabil Eliáše a déšť by nepřišel, všichni by za to mohli vinit Achaba. Pokud by však Achab nejprve dal Eliášovi příležitost a nic by se nestalo, pak by se zdálo, že má Achab dobrý důvod Eliáše popravit a zbavit se ho, a co je důležitější, Eliáš by byl očerněn a stal by se vhodným obětním beránkem.

Otázka: Měli bychom v 1. Královské 18:21 někdy říkat něco jako: „Jestliže je Hospodin Bohem, následujte ho; ale jestliže je Bohem někdo jiný, následujte ho“?

Odpověď: Je v pořádku to říkat. Jednou jsem se zeptal jednoho vedoucího v Církvi sjednocení (Moonies), co by udělal, kdyby – hypoteticky řečeno – zjistil, že reverend Moon nakonec není od Boha. On se hned otočil a zeptal se mě, co bych udělal já, kdybych zjistil, že Kristus ve skutečnosti není od Boha. Odpověděl jsem, že vím, že Kristus pochází od Boha, ale kdyby tomu tak nebylo, následoval bych pravdu, ať už by byla jakákoli. Poté, co ještě chvíli mluvil, připomněl jsem mu původní otázku a on nakonec odpověděl: „Je nečestné a neuctivé vůbec zpochybňovat reverenda Moona.“

Je těžké vést dialog s lidmi, kteří nechtějí znát pravdu. Potom jsem se ho zeptal, v čem se tedy jeho skupina liší od skupiny Jima Jonese. Nejsem si jistý, jestli jsem řekl správnou věc, nebo ne. Každopádně mi bylo řečeno, že tam už nejsem vítán.

Otázka: Jak to, že v 1. Královské 18:22 byl Eliáš jediným živým prorokem, když Obadiah v 1. Královské 18:13 ukryl 100 proroků?

Odpověď: Ve skutečnosti bylo v Izraeli 7 000 lidí, kteří se neklaněli Baalovi, ale Eliáš to ještě nevěděl. I když se Eliáš ve svém výroku mýlil, Bible přesně zaznamenává to, co Eliáš řekl.

Otázka: Měl Eliáš v 1. Královské 18:27 právo použít posměch?

Odpověď: Jistě. V Bibli není nic, co by říkalo, že by věřící nikdy neměli používat výsměch, a Pavel i Ježíš používali výsměch i ostré pokárání. Naše moderní západní kultura začíná věřit, že negativní kritika, zejména pokud jde o náboženství, je vždy špatná, ale to je jen moderní subjektivní názor. 1. Petr 3:15–16 říká, že bychom měli mít vždy připravenou odpověď na otázky o naší víře, ale s mírností a úctou. Odpovídat za svou víru je však něco jiného než pokárání, neboť autor tohoto textu, Petr, je ten samý, kdo řekl Šimonovi Magovi: „Ať tvé stříbro zahyne s tebou,“ jak uvádí Skutky apoštolů 8:20. Rovnováha spočívá v tom, že na jedné straně Petr vystoupil proti Šimonovi velmi důrazně, na druhé straně se o Šimona upřímně obával.

Otázka: Kde v 1. Královské 18:33–35 získal Eliáš během sucha 12 sudů vody?

Odpověď: Na hoře Karmel se nacházejí prameny, které mají vodu po celý rok. Během sucha však mohly prameny vyschnout. Středozemní moře však bylo vzdálené 15 mil a jeho voda by se hodila k uhašení běžného ohně. Bez ohledu na to, odkud Izraelité vodu získali, již ji odvezli k obětním místům. Jelikož příkop byl dostatečně velký, aby pojmul dvě „seah“ semene, množství vody pravděpodobně činilo asi 13 quartů.

Otázka: Proč se Eliáš v 1. Královské 18:40 dopustil vraždy? (Tuto otázku položil ateista.)

Odpověď: Proč klást otázku, která již předjímá odpověď? Eliáš a Izraelité nikoho nezavraždili. Popravili lidi, u nichž byla podle starozákonního zákona prokázána vina za zločiny trestané smrtí.

Podle starozákonního zákona v Deuteronomiu 13:13–15; 17:2–5 měli být modláři popraveni, a právě to Eliáš dohlížel. Pro Izraelity podle starozákonního zákona bylo modlářství stejně závažné jako vražda.

Pokud se vám nelíbí skutečnost, že Starý zákon předepisoval popravu modlářů, neobviňujte Eliáše a Izraelity z toho, že plnili Pánovy příkazy. Váš problém spíše spočívá v tom, že nepřijímáte, že Bůh má právo stanovit jakékoli zákony proti modlářství, jaké si přeje.

Otázka: Proč v 1 Kr 18:46 Eliáš běžel tak daleko a tak rychle?

Odpověď: Vzdálenost zde činila 20 až 25 mil, což odpovídá přibližně maratonu. Eliáš byl pravděpodobně v dobré kondici, ale „The Bible Knowledge Commentary: Old Testament“ (str. 527) poukazuje na to, že k tomu musela přispět energie daná Bohem. Pamatujte, že řecký voják, který uběhl vzdálenost maratonu, aby Athéňanům oznámil porážku Peršanů, zemřel na vyčerpání krátce poté, co doručil svou zprávu.

Otázka: Proč v 1. Královské 19:2 Jezabel poslala Eliášovi posla s výhrůžkou, že bude zabit, místo aby prostě poslala vojáky, aby ho zabili?

Odpověď: Mohlo to mít dva důvody.

1. Eliáš byl nyní hrdinou, protože přinesl déšť. Pro monarchii by nevypadalo dobře zabít Eliáše, když byl u lidu tak oblíbený. Lidé by mohli zabít Achaba a Jezabel, stejně jako zabili Baalovy proroky.

2. Pokud by Elijáš pod vlivem výhrůžek zpanikařil a utekl (což se také stalo), diskreditovalo by to Elijáše, nebo by ho to alespoň dostalo z dohledu lidu.

Vládní představitelé často musí jednat tak, aby si udrželi oblibu u lidu a mohli tak zůstat u moci.

Otázka: Co udělal Bůh v 1. Královské 19:5–21, aby obnovil Eliáše poté, co byl vyčerpán?

Odpověď: Bůh učinil sedm věcí.

1. Dopřál Eliášovi spánek.

2. Poskytl Eliášovi jídlo.

3. Trpělivě vyslechl jeho stížnosti, které se Bohu musely jevit jako velmi malicherné.

4. Bůh dal Eliášovi nový, svěží pohled na sebe samého.

5. Bůh Elijáše utěšil a ukázal mu, že není sám.

6. Bůh dal Eliášovi smysl a úkol.

7. A co je nejdůležitější, Eliáš zejména pocítil Boží přítomnost.

Někdy i dnešní křesťané potřebují těchto sedm věcí, pokud se cítí vyčerpaní.

Otázka: Proč Bůh v 1. Královské 20 pomohl bezbožnému králi?

A: Lidé si někdy myslí, že se nacházejí ve složité situaci, ale Bůh často řeší situace ještě složitější. Achab byl bezbožný král nad lidem, který byl převážně bezbožný, ale obsahoval i zbožný zbytek. Sýrie žádný zbožný zbytek neměla a 1. Královská 20:28 ukazuje, že porážka v této době by světu dokázala, že Bůh není všemocný. Bůh nechtěl, aby Achab dosáhl úplného úspěchu, ale zároveň nechtěl, aby byl Izrael již nyní zničen nebo podroben Sýrii.

Otázka: Jaký význam má pasáž v 1. Královské 20:18–19?

Odpověď: Ben-Hadad, který byl v té době opilý, si myslel, že vycházejících válečníků je jen pár, a tak nařídil Syřanům, aby je zajali živé, snad s úmyslem použít je jako otroky. Jelikož je měli zajmout živé, syrští lučištníci na ně nestříleli.

Otázka: 1. Královská 20:22 vlastně zní podobně jako to, co kdysi řekl puritánský generál Oliver Cromwell: „Důvěřuj v Boha a udržuj svůj střelný prach suchý.“ V jakém smyslu je to pravda a v jakém smyslu je to lež?

Odpověď: Oliver Cromwell byl podobný Jehuovi z Bible. Cromwell byl křesťan, který bral následování Boha velmi vážně, ale používal bezbožné a kruté prostředky. Každopádně, abychom odpověděli na tuto otázku: věřící mají být dobře připraveni sloužit Bohu, ať už s prachem nebo jinými prostředky. Měli bychom však dbát na to, abychom důvěřovali Bohu, a ne našemu prachu či vlastním přípravám. Dobrým příkladem toho je Gedeonova malá armáda v knize Soudců 7.

Otázka: Proč by v 1. Královské 20:23,28 Syřané říkali, že izraelští bohové (v množném čísle) jsou pouze bohové hor?

Odpověď: Syřané bojovali s vozy, které byly nejúčinnější na rovinách. Izraelité již Syřany porazili, ale pouze na kopcích. Boží lid porazil Syřany, když měl výhodu terénu, ale Bůh chtěl ukázat, že Jeho lid dokáže porazit Syřany i tehdy, když je terén v jejich neprospěch.

Syrští zřejmě mluvili o „bozích“ (v množném čísle), protože o pravém Bohu Izraele věděli jen málo. Věděli pouze to, že mnoho Izraelitů se dopouštělo modlářství.

Otázka: Proč v 1. Královské 20:24 Ben-Hadad nahradil krále veliteli?

Odpověď: To neznamená, že králové pod Ben-Hadadem již nevládli. Spíše to znamená, že politicky významní králové byli odvoláni z vedení armády a jejich místo zaujali profesionální vojáci.

Otázka: Je Afek v 1. Královské 20:26 totožný s Afekem, kde Filištíni bojovali o 200 let dříve v 1. Samuelově 4:1?

Odpověď: Ne, Afek z 1. Královské 20:26 leží asi čtyři míle východně od Galilejského moře, na půli cesty mezi Samaří a Damaškem, podle The NIV Study Bible, str. 516, The New Geneva Study Bible, str. 383, 509, a The Nelson Study Bible, str. 601. Nachází se tam dnešní vesnice Fik. Podobné informace uvádí také Asimovův průvodce Biblí (str. 348–349).

Otázka: Jak mohlo být v 1. Královské 20:29–30 zabito 127 000 Syřanů v tak krátkém čase?

Odpověď: Ačkoli k tomu mohly částečně přispět husté oddíly lučištníků, k zabití takového počtu Syřanů muselo dojít buď obklíčením, nebo jinou pastí. Smrtelnou překážkou pro Syřany mohl být také déšť, bláto nebo řeka.

Otázka: Proč bylo v 1. Královské 20:29–34, 42 špatné, že Achab prokázal milosrdenství Ben-Hadadovi?

Odpověď: Bylo špatné projevovat milosrdenství vůči nepokorným vůdcům, kteří stále toužili po zničení Božího lidu.

Otázka: Jak to, že měl král Achab v 1. Královské 20:34 ulice v Damašku?

Odpověď: Poté, co Achab porazil Ben-Hadada z Damašku, jednou z podmínek míru bylo, že Achab bude moci mít „obchodní zónu“, kde budou moci izraelští obchodníci nakupovat a prodávat, pravděpodobně bez placení jakýchkoli daní Ben-Hadadovi.

Otázka: Proč byl v 1. Královské 20:35–36 zabit muž, který odmítl zranit Božího proroka?

Odpověď: Zranit pravé Boží proroky nebylo něco, co by věřící obvykle měli dělat. Avšak když prorok, který byl uznán jako pravý prorok, vydal příkaz a ten druhý se odmítl podřídit, bylo to špatné. Nejsme povoláni k tomu, abychom vždy dělali to, co je obvyklé a typické, ale spíše k tomu, abychom vždy poslouchali Pána.

Otázka: Proč musel být v 1. Královské 20:37–42 prorok zraněn?

Odpověď: Prorok musel být zraněn, aby se mohl přestrojit, a král si tak myslel, že je vojákem, a nepoznal ho jako proroka. Kdyby nebyl zraněn, vyvstala by otázka, proč není s ostatními vojáky.

Otázka: Jak v 1. Královské 20:42 zhřešil Achab tím, že propustil Ben-Hadada?

Odpověď: Mohlo to být buď proto, že Achab se nezeptal Hospodina, nebo proto, že porušil dřívější, nezaznamenané zjevení. Achab porušil pravidla svaté války tím, že spojil Izrael s cizí mocností.

Otázka: Proč v 1. Královské 21:3–4 nebyl Nábot ochoten prodat svou vinici, když by z toho měl finanční prospěch?

Odpověď: Pro Nábota to byla morální otázka poslušnosti Bohu. Izraelitům bylo v Leviticus 25:23–28 a Numeri 36:7 přikázáno, aby se nevzdávali své dědičné země, a Nábot chtěl Bohu poslechnout.

Otázka: Olízali psi Achabovu krev v místě, kde byl Nábot zavražděn (1 Kr 21,19), nebo ji olízali u samaritánského rybníka, jak uvádí 1 Kr 22,37–38?

Odpověď: Není důvod, proč by nemohlo jít o obojí. Nábot bydlel hned vedle paláce, který se nacházel v Samaří. Nábot byl obviněn na veřejném místě, což mohlo být poblíž samařského rybníka ve městě. U tohoto rybníka se umýval Achabův vůz.

Otázka: Jak se v 1. Královské 21:20,25 „prodá člověk, aby činil zlo“?

Odpověď: Achab se prodal; ačkoli do jisté míry uznával Eliáše a jeho Boha, stále páchal zlo a zaprodal se penězům a moci tím, že pokračoval v uctívání Baala. Achab se může jevit jako nekonzistentní člověk, ale byl důsledný v tom, že se snažil dělat to, co se mu jevilo jako nejlepší pro něj samotného. Mnoho lidí dnes může působit morálně, dobře a dokonce i křesťansky, ale skutečnou zkouškou je, zda jsou takoví i tehdy, když to zjevně není v jejich nejlepším zájmu.

Otázka: Proč se Achab v 1. Královské 21:29 pokořil?

Odpověď: Achab se upřímně pokořil, protože věděl, že překročil meze slušnosti, a alespoň částečně věřil, že Eliáš pochází od Boha. Achab byl kolísavý člověk a o kolísavých lidech se dále hovoří v Jakubovi 1:7–8 a 2. Petrově 2:20–22.

Otázka: Jaká byla ta „Kniha zákona“, která byla nalezena ve 2. Královské 22:8?

Odpověď: Mohla to být kniha Deuteronomium, ale s největší pravděpodobností to byla Tóra, prvních pět knih Bible. Podrobnější odpověď najdete v knize „735 Baffling Bible Questions Answered“ (Odpovědi na 735 záhadných biblických otázek), str. 130–131.

Otázka: Proč se v 1. Královské 22:6–7 spojil Jošafat se zlým králem Achabem?

Odpověď: Ačkoli to Písmo přímo neuvádí, můžeme si všimnout několika konkrétních detailů a spekulovat o obecném důvodu.

a) Achab byl zlý uctívač Baala, ale poté, co Jezábela nechala zabít Nábota, Elijáš Achaba pokáral a 1. Královská 21:27 ukazuje, že Achab roztrhal své šaty (znamení hlubokého pokání). Pokání nad činem, byť možná jen dočasné, však nutně neznamená, že se daná osoba obrátila k Bohu. Jehosafat však v tomto případě mohl být prostě jen optimistický.

b) V minulosti došlo k strašlivým bitvám mezi Judou a Izraelem a Jozafat nechtěl být svědkem další občanské války mezi Božím lidem.

c) V okolí se nacházeli mocní nepřátelé, od egyptského/etiopského království přes Syřany až po Asyřany. Podle časopisu Biblical Archaeology Review, leden/únor 1991, str. 54, Šalmaneser uváděl, že Achab se svými 2 000 vozy měl více vozů než kterýkoli jiný ze spojenců bojujících proti Asýrii v bitvě u Karkaru v roce 853 př. n. l.

Obecně se Jozafat snažil pečlivě následovat samotného Boha, ale tento verš a 2. Kroniky 19:2; 20:35 naznačují, že Jozafat byl při uzavírání spojenectví s modlářskými králi spíše bezstarostný.

Otázka: Posílá Bůh v 1. Královské 22:20–23 lži?

Odpověď: Tento úryvek na tuto otázku velmi přesně odpovídá. Bůh nelže. Bůh však nejenže lháře připouští, ale dokonce je i využívá, když posílá lživé duchy, aby naplnili Jeho vůli, což je v tomto případě pád zlého krále.

Římanům 8:28 říká, že Bůh vše působí k dobrému, a to nejen dobré věci. Efezským 1:11 rovněž říká, že Bůh vše řídí podle svého plánu. Bůh dokonce využívá násilné a zlé lidi pro své vlastní účely v Habakukovi 1:6–13. Více informací najdete také v diskusi k Přísloví 16:4.

Otázka: Proč byly v 1. Královské 22:48 Jošafatovy lodě zničeny v Ezion-geberu?

Odpověď: Jošafat neměl být ochoten spolupracovat s Achaziášem. Lodě byly zničeny jako trest pro Jošafata a po této události Bůh již nebyl ochoten nechat Jošafata obchodovat ani na vlastní pěst.

Otázka: Byl v 1. Královské 22:48 Jošafat ochoten spolupracovat s Achaziášem, nebo nebyl ochoten, jak uvádí 1. Královská 22:49?

Odpověď: Obě tvrzení jsou pravdivá, ale v různých časech. Jošafat byl původně ochoten. Avšak buď poté, co ho prorok Eliezer pokáral, anebo poté, co byla flotila zničena, už Jošafat ochoten nebyl. Kdyby Jošafat byl stále ochoten, možná by se pokusil flotilu znovu vybudovat, ale neučinil tak.

Otázka: Jaké jsou některé z nejstarších rukopisů 1. a 2. knihy Královské, které se dochovaly dodnes?

A: Svitky od Mrtvého moře: (cca 1 př. n. l.) 3 samostatné kopie. The Dead Sea Scrolls Today, str. 30. Wycliffe Bible Dictionary, str. 436–438, uvádí, že existují 4 samostatné kopie.

Celkově je v Svitcích od Mrtvého moře zachováno následujících 57 veršů z celkových 816 veršů 1. knihy Královské (7,0 %).

1 Kr 1:1, 16–17, 27–37; 3:12–14; 7:20–21, 25–27, 29–42, 51; 8:1–9, 16–18; 12:28–31; 22:28–31.

Žid Aquila pořídil řecký překlad Starého zákona. Nezávisle na tom, že jej Origenes zkopíroval do hexaply (z níž se dochovaly pouze fragmenty), máme k dispozici pouze kopie Aquilova překladu 1. Královské 20:7–17 a 2. Královské 23:12–27.

Křesťanské biblické rukopisy z období kolem roku 350 n. l. obsahují Starý zákon, včetně 1. a 2. knihy královské.

Vaticanus (325–350 n. l.) obsahuje celou 1. a 2. knihu Královskou

V rukopise Sinaiticus se nezachoval žádný verš z 1. ani 2. knihy královské.

Alexandrinus (kolem roku 450 n. l.) obsahuje celou 1. a 2. knihu Královskou.

Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na 1. knihu Královskou?

Odpověď: Mezi přednicejskými autory, kteří odkazovali na verše z 1. knihy Královské nebo na ně naráželi, patří:

Filón Alexandrijský (15/20 př. n. l.–50 n. l.) odkazuje ve svém díle O neměnnosti Boha (str. 169) na 1. knihu Královskou 17:10, 18.

Justýn Mučedník (cca 138–165 n. l.) cituje 1. knihu Královskou 19:14, 18 jako „Eliáš řekl“. *Dialog s Tryfonem Židem*, kap. 39, str. 214.

Meleto/Melito ze Sard (170–177/180 n. l.) ve svém dopise Onésimovi zmiňuje „čtyři knihy královské“ [1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská] mezi knihami Starého zákona. O Velikonocích, str. 72. Zachováno v Eusebiově „Církevních dějinách“, kniha 4, kap. 26.

Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) cituje 1. Královskou 18:36 ve svém spise Proti herezím, kniha 3, kap. 6.3, s. 419

Irenaeus v díle „Proti herezím“, kniha 3, kap. 27.1, str. 499, cituje 1. Královskou 11:1.

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) 1. Královská 8:27 „Šalomoun, syn Davidův, v knihách nazvaných ‚Vlády králů‘, chápal nejen to, že stavba pravého chrámu byla nebeská a duchovní, ale také to, že se vztahovala k tělu, které měl vybudovat Ten, jenž byl jak synem, tak Pánem Davidovým, … Bude Bůh skutečně přebývat s lidmi na zemi?“ Úryvek od Nikéfora z Konstantinopole, citující Klementa Alexandrijského proti judaizátorům. str. 584

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) cituje polovinu 1. knihy Královské 19:6. Kniha „Učitel“, svazek 3, kap. 7, str. 281

Tertullian (198–220 n. l.) označuje Eliáše a vdovu v 1. Královské 17:7–16 jako „třetí knihu Královskou“. Pět knih proti Marcionovi, kniha 4, kap. 21, s. 381

Hippolyt (222–235/6 n. l.) cituje 1. Královskou 3:12 v díle Komentář k Příslovím, str. 172

Origenes (225–254 n. l.) napsal komentáře k Římanům, Genesis, Exodu, Levitiku, Jozue, 1. knize Královské, Jeremiášovi a Lukášovi

Origenes (225–254 n. l.) „nebo když se ve třetí knize Královské zmiňuje nemoc králova syna.“ Origenes, Proti Celsovi, kniha 1, kap. 36, str. 412

Origenes (225–254 n. l.) odkazuje na 2. knihu Královskou 4:17 a nazývá ji „čtvrtou knihou Královskou“ (1. a 2. kniha Samuelova se někdy nazývaly 1. a 2. kniha Královská). To naznačuje existenci třetí knihy Královské. Origenes, Proti Celsovi, kniha 8, kap. 46, str. 656

„Pojednání o opětovném křtu“ (cca 248–258 n. l.) „Dále také v knize Soudců a rovněž v knihách Královských pozorujeme … Gothoniela [Othoniela/Othniela], Gedeona, Jeftu, Samsona, Saula, Davida a mnoho dalších.“ kap. 15, str. 676

Cyprián z Kartága (cca 246–258 n. l.) cituje 1. Královskou 19:10 a nazývá ji 3. Královskou. (1. a 2. Samuelova jsou někdy označována jako 1. a 2. Královská). Cypriánovy pojednání, pojednání 12, první kniha, kap. 2, s. 508

Dionýsius z Alexandrie (246–256 n. l.) odkazuje na 1. Královskou 4:32 v Exegetickém fragmentu 1, str. 111

Sedmý kartáginský koncil (85 biskupů) (258 n. l.) cituje části 1. knihy Královské 18:21: „Je psáno: ‚Buď je Hospodin Bohem, anebo je Bohem Baal.‘“ Vyslovil Pelagianus z Luperciany, str. 570

Metoděj z Olympu a Patary (270–311/312 n. l.) odkazuje na 1. knihu královskou 19:4 a nazývá ji „Písmem“ v díle „Hostina deseti panen“, rozprava 10, kap. 3, s. 349. Na žádné jiné verše z 1. knihy královské neodkazuje.

Lactantius (cca 303–cca 325 n. l.) cituje 1. knihu králů 19:10 jako „ve třetí knize králů“ v díle „Božské instituce“, kniha 4, kapitola 11, str. 109.

Laktancius (cca 303–cca 325 n. l.) cituje 1. knihu Královskou 9:6–9, což je také 2. kniha Paralipomenon 7:19–22, v díle „Božské instituce“, kniha 4, kapitola 18, str. 121.

Po Nicejském koncilu

Afrahat Syrský (337–345 n. l.) (narážka)

Athanasius (367 n. l.) zmiňuje „Čtyři knihy králů“ při výčtu knih Starého zákona. Velikonoční list 39, kap. 4, str. 552.

Efraim Syrský (350–378 n. l.)

Basil z Kappadokie (357–378/379 n. l.) (narážka)

Ambrož Milánský (370–390 n. l.)

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.)

Řehoř z Nazianzu (330–391 n. l.) (narážka)

Řehoř z Nyssy (cca 356–397 n. l.) (narážka)

Epifanius ze Salamíny (360–403 n. l.) Panarion

Jan Zlatoústý (zemřel 407 n. l.) cituje 1. knihu Královskou 19:14 jako „Písmo“ v Homiliích na Římanům, homilie 18, str. 482

Sulpicius/Sulpitius Severus (historik) (363–420 n. l.) zmiňuje 1. knihu Královskou jako Třetí knihu Královskou v knize Dějiny, sv. 1, kap. 40, s. 90

Kartáginský koncil (393–419 n. l.)

Orosius/Hosius z Bragy (414–418 n. l.) odkazuje na 1. knihu králů 21:1–16 v díle „Obhajoba proti pelagiánům“, kap. 8, str. 125

Rufinus (374–406 n. l.)

Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Starého zákona. Konkrétně se zabývá knihami Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Pentateuch, Jób, Ješua, syn Naveho [Jozue], Soudců, Rút, Samuelových knih (2 knihy), dvanácti proroků, Ozeáše, Joela, Amose, Obadja, Jonáše, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Ester, Ezdráš, Nehemiáš, Dopis 53, kap. 7–8, s. 99–101.

Pelagiánský kacíř Theodor z Mopsuestie (392–423/429 n. l.)

Augustin z Hippa (388–430 n. l.) (narážka)

Jan Cassian (419–430 n. l.)

Theodoret z Kyrusu (423–458 n. l.) cituje polovinu verše z 1. knihy Královské.

Lev I. z Říma (440–461 n. l.)

Po Nicejském koncilu se objevují i další autoři.

Otázka: Jaké jsou v 1. knize Královské rozdíly v pořadí veršů mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?

Odpověď: Pokud vezmeme za standard hebrejský masoretský text, je zde pořadí veršů v řecké Septuagintě.

1:1–2:35; 3:1 (3:1 obsahuje dodatečný materiál)

2:36–46; (2:46 obsahuje dodatečný text)

3:2–28

4:1–16; 4:18–19; 4:17; 4:27–28; 4:22–24; 4:29–34; (4:34 obsahuje dodatečný text)

5:1–16; 5:18; 6:1; 5:17–18

6:36; 6:2–10; 6:15–17; 6:19–22; 6:23–31; 6:34–36; 7:15–18; 7:21; 7:19; 7:23–25; 7:27–45; 7:47; 7:46; 7:48–51

7:1–12

8:1–3

8:5–11

8:14–66; (8:53 obsahuje 39 řeckých slov dodatečného materiálu)

9:1–14; 9:26–28; (9:22 obsahuje dodatečný materiál)

10:1–29

11:3a; 11:1–2; 11:4; 11:3b; 11:7–8; 11:6; 11:9–22 (11:22 obsahuje dodatečný materiál)

11:26–38 (11:38 obsahuje doplňkový materiál) 11:40–44

12:1; 12:3–16 (12:16 obsahuje dodatečný materiál) 12:18–24

(12:24 obsahuje celou kapitolu dodatečného materiálu)

12:25–13:26; 13:28–34

14:21–15:5; 13:7–31; 13:33–34

16:1–28 (16:28 obsahuje dodatečný materiál)

16:29–20:29;

21:1–29; 20:30–43; 22:1–46; 22:51–54

Otázka: Jaké jsou v 1. knize Královské některé rozdíly v překladu mezi hebrejským masoretským textem a řeckou Septuagintou?

Odpověď: Rozdíly v pořadí veršů najdete v předchozí otázce. Existuje velké množství překladových rozdílů; zde uvádíme ty, které jsou zmíněny v různých překladech, a navíc všechny podrobnosti z 8. kapitoly. Není-li uvedeno jinak, první citát pochází z hebrejského masoretského textu a druhý z řeckého překladu Starého zákona, tzv. Septuaginty.

1 Kr 1:25 „velitelé“ vs. „velitel“

1 Kr 1:48 „jeden“ vs. „jeden z mých potomků“

1 Kr 3:1 V Septuagintě se vyskytuje mnoho odchylek od konce 2. kapitoly až po 3:1.

1 Kr 4:26 „40 000“ vs. „4 000“ (jeden rukopis. Viz diskuse k tomuto verši)

1 Kr 5:3 „mé nohy“ (hebrejsky) vs. „jeho nohy“ (hebrejsky, Septuaginta, targumy, Vulgata)

1 Kr 5:11 „20 korů lisovaného oleje“ (masoretský text, targumy, Vulgata) vs. „20 000 korů lisovaného oleje“ (Septuaginta, syrský překlad) (hebrejský text je zde pravděpodobně nesprávný)

1 Kr 5:16 „3 300 předáků“ vs. „3 600 předáků“ (Septuaginta, targumy, Vulgata) 2 Kron 2:2 také uvádí 3 600 předáků

1 Kr 5:17 V masoretském textu a alexandrijské Septuagintě, nikoli však v jiných verzích Septuaginty

1 Kr 6:1 „480. rok“ vs. „440. rok“

1 Kr 6:6 „nejnižší stavba“ vs. „nejnižší patro“

1 Kr 6:8 „střední“ (masoretský text) vs. „spodní“ (Septuaginta)

1 Kr 6:10 „celý dům“ vs. „celý dům, každé patro“

1 Kr 6:11 V masoretském textu a alexandrijské Septuagintě, ale ne v jiných verzích Septuaginty

1 Kr 7:1–12 tyto verše jsou ve vatikánském rukopise umístěny na konci 7. kapitoly.

1 Kr 7:7 „od podlahy k podlaze“ vs. „od podlahy ke stropu“ (syrský překlad a Vulgata)

1 Kr 7:17 „sedm“ vs. „síť“

1 Kr 7:18 „vyrobil sloupy, a byly tam dvě řady“ (většina hebrejských rukopisů) vs. „vyrobil granátová jablka ve dvou řadách“ (dva hebrejské rukopisy a Septuaginta)

1 Kr 7:18 „granátová jablka“ (většina hebrejských rukopisů) vs. „sloupy“ (mnoho hebrejských rukopisů a syrština)

1 Kr 7:26 „Měla objem 2 000 batů“ vs. (chybí). (2. Paralipomenon 4:5)

1 Kr 8:1 „Potom Šalomoun shromáždil“ vs. „A stalo se, když Šalomoun po dvaceti letech dokončil stavbu domu Hospodinova a svého vlastního domu, že král Šalomoun svolal“

1 Kr 8:1 „všechny předáky kmenů, vůdce rodů synů Izraele, k králi Šalomounovi do Jeruzaléma“ vs. „všechny Starší Izraele na Sionu“,

1 Kr 8:2 „A všichni muži Izraele se shromáždili k králi Šalomounovi v měsíci Etanim, při svátku, který je v sedmém měsíci“ vs. „v měsíci Athanin.“

1 Kr 8:3 „A vešli všichni starší i kazatelé“ oproti „A kazatelé“

1 Kr 8:4 „a přinesli truhlu Hospodinovu, stan shromáždění a všechny svaté nádoby, které byly ve stanu, a to ty, které přinesli kazatelé a Levité.“ oproti „a stan svědectví a svaté nádoby, které byly ve stanu svědectví.“

1 Kr 8:5 „A král Šalomoun a celé shromáždění Izraele, které se k němu sešlo, stáli s ním před truhlou a obětovali ovce a voly, jejichž množství se nedalo spočítat ani odhadnout.“ vs. „A král i celý Izrael stáli před truhlou a obětovali ovce a voly bez počtu.“

[přeskočíme na 1. Královskou 8:22]

1 Kr 8:22 „stál … nebe“ vs. „vstal … nebesa“

1 Kr 8:23 „Hospodin … služebníci … tam“ vs. „Pán Bůh … služebník … jeho“

1 Kr 8:24 „ty jsi k němu promluvil, ano, ty“ vs. „ty“

1 Kr 8:26 „upevnil. Prosím Tě. Tvé slovo, které jsi promluvil ke svému služebníku, mému otci Davidovi.“ vs. „potvrdil.“

1 Kr 8:27 „přebývat“ vs. „přebývat s lidmi“

1 Kr 8:27 „postavil“ vs. „postavil pro tvé jméno“

1 Kr 8:28 „Přesto jsi se odvrátil“ vs. „Přesto, Hospodine, Bože Izraele, ty se podíváš“

1 Kr 8:28 „prosbu, ó Hospodine, můj Bože, vyslyš“ vs. „žádost, vyslyš“

1 Kr 8:29 „Tvé oči jsou otevřené“ vs. „ať jsou tvé oči otevřené“

1 Kr 8:29 „místo“ vs. „místo dnem i nocí“

1 Kr 8:30 „[vyslyšíš] a odpustíš“ vs. „učiníš a budeš milostivý“

1 Kr 8:31 „Jestliže někdo zhřeší“ vs. „Ať už kdokoli spáchá jakékoli přestoupení“

1 Kr 8:33 „nepřítel, když proti tobě zhřeší“ vs. „nepřátelé, protože proti tobě zhřeší“

1 Kr 8:35 „nebesa … souženi“ vs. „nebe … poníženo“

1 Kr 8:36 „odpusť … služebníkům“ vs. „buď milostivý … služebníkovi“

1 Kr 8:37 „mor, spálení“ vs. „smrt, protože by mělo dojít ke spálení“

1 Kr 8:37 „sarančata; když je jejich nepřítel sužuje v zemi [u] jejich bran; jakákoli pohroma, jakákoli nemoc“ vs. „jestliže je jejich nepřítel utlačuje v [kterémkoli] z jejich měst, [co se týče] každé pohromy, každého neštěstí“

1 Kr 8:37 „v zemi jejich měst“ vs. „v kterémkoli z jejich měst“

1 Kr 8:38 „člověk z celého Tvého lidu Izraele“ vs. „člověk“

1 Kr 8:39 „odpusť“ vs. „buď milosrdný“

1 Kr 8:40 „ať se bojí“ vs. „budou se bát“

1 Kr 8:41 „lid Izraele, který přišel ze země daleké kvůli Tvému jménu“ vs. „lid“

1 Kr 8:42 „neboť uslyší o tvém velkém jménu, o tvé mocné ruce a o tvém vztaženém rameni – a on vejde a bude se modlit směrem k tomuto domu“ vs. „když přijdou a budou se modlit směrem k tomuto místu“

1 Kr 8:44 „jeho nepřítele“ vs. „jejich nepřátele“

1 Kr 8:45 „obhájit jejich věc“ vs. „vykonat za ně soud“

1 Kr 8:46 „rozhněvej se na ně a vydáš je“ vs. „a ty je přivedeš a vydáš je“

1 Kr 8:47 „zajati a činili pokání“ vs. „odvedeni do zajetí“

1 Kr 8:49 „pak vyslyšíš jejich modlitbu a jejich prosbu z nebe, svého příbytku, a budeš hájit jejich věc.“ vs. „pak vyslyšíš z nebe, svého stálého příbytku“

1 Kr 8:50 „odpusť“ vs. „buď milosrdný“

1 Kr 8:52 „Neboť tvé oči budou otevřené“ vs. „A ať se otevřou tvé oči i tvé uši“

1 Kr 8:53 „Pán Jehova“ vs. „Pán Bůh. Potom promluvil Šalomoun o chrámu, když jej dokončil – zjevil slunce na nebi: Pán řekl, že bude přebývat ve tmě: postav mi dům, krásný dům, abys v něm mohl znovu přebývat. Hle, není to snad napsáno v knize písní?“ (39 řeckých slov navíc)

1 Kr 8:56 „Jehova“ vs. „Pane dnes“

1 Kr 8:57 „Jehova, náš Bůh, je s námi … On ne“ vs. „Ať je s námi Hospodin, náš Bůh … Ať On ne“

1 Kr 8:58 „naklonit“ vs. „aby se obrátil“

1 Kr 8:59 „slova“ vs. „má slova“

1 Kr 8:59 „lid Izraele, záležitost každého dne v jeho den“ vs. „lid Izraele, slovo dne v roce“ (Zřejmě se v obou případech jednalo o idiomy znamenající „navždy“)

1 Kr 8:60 „Neboť všichni … vědí“ vs. „Aby všichni … věděli“

1 Kr 8:61 „tvé srdce“ vs. „naše srdce“

1 Kr 8:62 „celý Izrael“ vs. „všichni synové Izraele“ (slovo „synové“ zde označuje potomky, nikoli malé děti)

1 Kr 8:65 „A v té době Šalomoun“ (masoretský text) vs. „A Šalomoun“ (Septuaginta)

1 Kr 8:65 „sedm dní a sedm dní, čtrnáct dní“ (masoretský text) vs. „sedm dní“ (Septuaginta)

1 Kr 9:3 „Posvětil jsem“ (masoretský text) vs. „Učinil jsem pro tebe podle celé tvé modlitby: posvětil jsem“ (Septuaginta)

1 Kr 9:8 „stane se výš“ (masoretský text) vs. „hromada trosek“ (syrský, starolatinský/italský text)

1 Kr 9:25 „kudrál, který byl“ (masoretský text) vs. „kudrál“ (Septuaginta)

1 Kr 10:8 „muži“ (masoretský text) vs. „ženy“ (Septuaginta, syrský text)

1 Kr 11:26 „vedl“ (masoretský text) vs. „rozmístil“ (Septuaginta, syrský překlad, Targum, Vulgata)

1 Kr 11:33 „mají“ (masoretský text, targumy) vs. „má“ (Septuaginta, syrský překlad, Vulgata)

1 Kr 12:2 „žil v Egyptě“ (masoretský text) vs. „vrátil se z Egypta“ (Septuaginta, Vulgata)

1 Kr 12:18 „dům Adorama“ (masoretský text) vs. „dům Davidův“ (některé verze Septuaginty a syrský překlad)

1 Kr 12:28 „jim“ (Masoretský text) vs. „lidu“ (Septuaginta)

1 Kr 12:30 „lid šel před tím jedním až do Dan“ (masoretský text) vs. „lid šel před tím jedním až do Dan a opustil dům Hospodinův“ (Septuaginta)

1 Kr 12:31 „dům“ (masoretský text) vs. „domy“ (Septuaginta, Vulgata)

1 Kr 13:12 „uviděl cestu“ vs. „ukázal mu“

1 Kr 13:27 V masoretském textu a alexandrijské Septuagintě, ale ne v jiných verzích Septuaginty

1 Kr 13:29 „přišel do města starého proroka“ vs. „přišel do města“

1 Kr 14:1–20 Tyto verše následují po 12:24 ve vatikánském rukopise.

1 Královská 14:3 „chléb“ (masoretský text) vs. „sladkosti“ (targumy) vs. „koláče z rozinek“ (Septuaginta)

1 Kr 14:31; 15:1,6 „Abijam“ (většina hebrejských rukopisů) vs. „Abijah“ (deset hebrejských rukopisů) vs. „Abiou/n“ (Septuaginta) (Skeptická publikace Asimovův průvodce Biblí, str. 418, uvádí, že Abijah může být trůnní jméno, zatímco Abijam mohlo být jeho osobní [rodné] jméno.)

1 Kr 15:32 V masoretském textu a alexandrijské Septuagintě, ale ne v jiných verzích Septuaginty

1 Kr 17:1 „z osadníků v Gileádu“ vs. „z [města] Tisbe v Gileádu“

1 Kr 20:6 „cokoli se ti zlíbí“ vs. „cokoli se jim zlíbí“

1 Kr 21:23 „zeď“ (většina hebrejských rukopisů, Septuaginta) vs. „pozemek u“ (několik hebrejských rukopisů, Vulgata, targumy, syrština)

1 Kr 22:38 „když umývali jeho zbroj“ (masoretský text, targumy, syrština) vs. „a [ženy lehké mravnosti] se umývaly v krvi“

Bibliografie k této otázce: hebrejský překlad pochází z díla Jaye P. Greena Literal Translation a překlad Septuaginty je převzat z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona The Septuagint: Greek and English. Byly rovněž použity The Expositor's Bible Commentary a poznámky pod čarou v biblických verzích NASB, NIV, NKJV a NRSV.

Není-li uvedeno jinak, citace z Písma pocházejí z Berean Standard Bible (BSB), která je volně dostupná. https://berean.bible/

www.biblequery.org