< Otázka k Bibli z knihy Amos
Otázka: Jaké je hlavní poselství knihy Amos?
Odpověď: Kniha Amos pojednává o důvodech a důsledcích Božího soudu za život plný požitků bez Boha. Kniha Amos má velmi osobitý charakter, pravděpodobně díky samotnému Amosovi. Bůh využil zázemí a zkušenosti tohoto zbožného venkovského chlapce, aby předal poselství, které potřebovaly slyšet všechny Boží ovce, ať už ve městě, nebo na venkově.
Otázka: Jaký je přehled knihy Amos?
Odpověď: Amos je kniha o soudu. Zde je její jednoduchá struktura.
1–2 Soud se blíží
3–6 Důvody pro soud
7–9:10 Pět vizí výsledků
9:11–15 Obnova po soudu
Otázka: Liší se v knize Amose pohled na utrpení od pohledu v knihách Jób a Daniel? Biblický kritik Bart Ehrman píše: „A jakmile do toho zapojíte Starý zákon, věci se úplně zamotají. … Kniha Amose trvá na tom, že Boží lid trpí, protože ho Bůh trestá za jeho hříchy; kniha Joba trvá na tom, že trpět mohou i nevinní; a kniha Daniela naznačuje, že nevinní ve skutečnosti trpět budou. Všechny tyto knihy se od sebe liší,…“ (Jesus, Interrupted, str. 12)
A: Ne, Ehrmanův kritický duch v tom vidí vyloučení, které tam není. Amos nikdy neřekl, že lidé trpí pouze kvůli svým hříchům; Amos hovořil o konkrétní situaci své doby. Kniha Jób skutečně ukazuje, že lidé trpí z důvodů, které nesouvisejí s jejich vlastními hříchy ani s hříchy lidí kolem nich, a kniha Daniel skutečně ukazuje, že Boží lid někdy trpí ze strany nevěřících právě proto, že následuje Boha. Říkají sice různé věci, ale nejsou neslučitelné. Různé strany sochy vypadají odlišně, ale jedná se o stejnou sochu. Stejně tak má pravda různé pohledy v závislosti na tom, na co se zaměříte, ale tyto pohledy se vzájemně doplňují, nejsou neslučitelné.
Otázka: Kdy byla napsána kniha Amósova (Am 1,1)?
Odpověď: Amos 1:1 uvádí, že byla napsána dva roky před zemětřesením, k němuž došlo za vlády Uziáše. (To je dva roky předtím, než byla napsána 6. kapitola Izaiáše.) Byla napsána kolem roku 762 př. n. l. Podle publikace „The Bible Knowledge Commentary: Old Testament“ (str. 1426) archeologické nálezy v Hazoru a Samaří svědčí o zemětřesení kolem roku 760 př. n. l. Kniha „735 Baffling Bible Questions Answered“ (str. 203) uvádí, že byla napsána mezi lety 780 a 760 př. n. l.
Otázka: Bylo zemětřesení zmíněné v Am 1,1 pouze legendární tradicí?
Odpověď: Ne. Ne všechna zemětřesení byla zaznamenána. V této oblasti byla zemětřesení běžná. Například archeologické nálezy v Kumránu ukazují, že v roce 31 př. n. l. došlo k ničivému zemětřesení, a přesto tuto událost žádný starověký autor nezaznamenal.
My jsme však důkazy o tomto zemětřesení našli: Podle publikací *The Bible Knowledge Commentary: Old Testament* (str. 1426), *New International Bible Commentary* (str. 895) a *Believer's Bible Commentary* (str. 1113) archeologické nálezy v Hazoru a Samaří svědčí o zemětřesení kolem roku 760 př. n. l.
Otázka: V Am 1:2 a 3:8 – byl to Hospodin, kdo ze Siona (Jeruzaléma) vyřvával tyto soudy, nebo to byla Amosova slova?
Odpověď: Hebrejské slovo pro „řvát“ zde může znamenat řev lva nebo hrom. Mohou to být dvě části téže věci. Když Bůh promlouval tato slova soudu skrze Amose, bylo v tom obsaženo i zaslíbení, že se to vše stane. Bůh zařval skrze neznámého člověka a zcela přepsal mapu Blízkého východu.
Otázka: Proč se v Amosovi 1:3–2:6, Příslovích 30:15–31 a Příslovích 6:16–19 používají číselné řady, jako například „tři… dokonce čtyři“?
Odpověď: Jednalo se o hebrejský literární prostředek, který se někdy nazývá „číselný žebřík“. Je to krásný výraz, který slouží jako pomůcka k zapamatování, a ukazuje, že podstatné není přesné číslo „3“ nebo „4“, ale spíše obsah jednotlivých bodů.
Otázka: V Am 1:3, mlátili skutečně Gileád železem?
Odpověď: Gileád byl kraj, kde žili Izraelité východně od řeky Jordán. Aramejci je zničili ve 2. Královské 13:1–9, zejména ve verši 7. Mláticí saně byly saně s železnými kusy na spodní straně, které sloužily k oddělování zrna od plev. Někteří komentátoři v tom vidí metaforu toho, jak důkladně Gileadity zničili. Jiní se domnívají, že některé Gileadity doslova zabili tím, že je přejeli mlátícími saněmi.
Otázka: Proč je v Am 1:4, 7, 10, 12, 14; 2:5 tak výrazně zmíněn oheň na hradbách paláce?
Odpověď: Právě tak bylo město zničeno. Při stavbě městských hradeb nepoužívali kov ani výztuž. Do cihel přidávali slámu a některé části byly vyztuženy dřevem.
Otázka: Co je v Am 1:5 „dům Edenu“?
Odpověď: Nejprve to, co není správná odpověď, a pak správná odpověď.
Co to není: Jednalo se o metaforu. Použití slova „Eden“, odkazujícího na rajskou zahradu, bylo poetickou metaforou pro Damašek, „zahradní skvost“ Sýrie. Proč by však právě tento název měl být metaforou a žádné jiné ne?
Odpověď: Hebrejské slovo beth a aramejské slovo bit znamenají „dům“. Město Bit-Adini nebylo archeology lokalizováno, ale bylo zmíněno v akkadských letopisech. Nacházelo se poblíž Damašku a v roce 855 př. n. l. bylo Asyřany dobyto, avšak nezničeno. O jeho osudu v Amosově době nic dalšího nevíme. Na druhou stranu by se mohlo jednat pouze o obecný odkaz na okolí Damašku.
Otázka: Proč v Am 1,8 zahynuli Filištínci jako národ?
Odpověď: Babylóňané zničili filistinský národ, když dobyli Palestinu. Zachariáš 9:5–6 však zmiňuje několik jedinců, kteří přežili.
Otázka: Co udělali Feničané špatně v Am 1:9?
Odpověď: Není zde uvedeno, že by byli násilní, ale prodávali Izraelity do otroctví. Féničané byli podle Homéra v Odysee 4,288 a dále; 15,473 a dále známí jako obchodníci s otroky.
Otázka: Proč bylo v Am 2:6; 8:6 špatné nejen prodávat chudé, ale prodávat je za pár sandálů?
Odpověď: Pokud byli otroci tak levní, musela být jejich nabídka hojná. Ačkoli bylo otroctví ve Starém zákoně povoleno, otroci měli být každých sedm let propuštěni na svobodu, jak přikazuje Deuteronomium 15:12–18. Jeremjáš 34:8–21 ukazuje, že Izraelité tak nečinili.
Jedna věc je neuposlechnout Boží zákon, a druhá věc je, když společnost tento zákon porušuje tak často, že se z toho stala běžná praxe.
Otázka: Proč by Bůh v Am 2:6 dopustil, aby byli spravedliví prodáni do otroctví?
Odpověď: Pravděpodobně z podobného důvodu, z jakého Bůh dopustil, aby poslušní křesťané, kteří během druhé světové války ukrývali Židy, byli dopadeni a posláni na smrt do nacistických koncentračních táborů. Bůh často dopouští, aby i Jeho poslušné děti v tomto životě trpěly ublížením a nespravedlností. Ve skutečnosti Římanům 8:36 zmiňuje, že Boží lid někdy čelil smrti natolik, že připomínal ovce určené na porážku. Podrobnou diskusi o tom, jak Bůh může kárat svůj lid prostřednictvím ještě zlovolnějšího národa, najdete v knize Habakuk.
Otázka: Co je z geografického hlediska významné na místech, která Amos zmiňuje v Am 2,8?
Odpověď: Proroctví se točí od Damašku (severovýchod) přes Gazu a Filištínce (jihozápad) k Týru a Féničanům (severozápad), Edomu (jihovýchod), Ammonu (východ), Moábovi (východ) a poté k Judsku a Izraeli. Je to, jako by Bůh kroužil nebo se točil ve spirále od vzdálenějších cizinců k národům, s nimiž má příbuzenské vztahy, až k Judsku a Izraeli.
Otázka: Najdeme v Am 2,8 i další příklady situací, kdy se lidem jen o vlásek vyhnulo neštěstí, a „metody obcházení“, která slouží jako varování pro lidi?
Odpověď: Všimněte si, že Amos začal s nejvzdálenějším národem, který s nimi nebyl úzce spřízněn, a posluchači mohli dokonce pociťovat radost, že Boží soud postihne jejich nepřátele. Poté se však postupně přibližoval, až si člověk začal klást otázku: pokud budou všechny tyto národy potrestány za své hříchy, jak by mohly uniknout Juda a Izrael, které byly rovněž bezbožné, ale měly větší povědomí o správném jednání? Odpověď zní, že neuniknou. Dnes se Amerika nejprve obává islámských teroristů, poté Číny v Jihočínském moři a na Tchaj-wanu a poté Ruska a Ukrajiny.
Otázka: Kdy podle Am 2,8 Bůh vynáší soud nad národem nebo lidem?
Odpověď: Stručná odpověď zní: kdykoli se mu zachce. Mohou však hrát roli některé faktory, jako například to, jak moc lidé hřeší, jak závažné jsou jejich hříchy a jak dlouho měli čas na pokání. A konečně, do jaké míry znají pravdu a zda byli varováni?
Otázka: Jaké důvody uvádí Bůh v Am 2,9–11 a 3,2 pro to, že trestá Judu a Izrael stejně nebo více než okolní národy?
Odpověď: Chování Izraele bylo horší, protože věděli vše, co pro ně Bůh učinil. Jelikož se Izrael chtěl chovat jako ti, kteří Boha neznají, Bůh s nimi nebude zacházet lépe než s těmi, kteří Boha neznají.
Amos 3:2 říká, že Bůh jim dává trest ne proto, že Ho neznají, ale proto, že Ho znají a přesto se k Němu obracejí zády.
Otázka: Proč Bůh v Am 2:14–16 zdůrazňuje, že silní padnou?
Odpověď: Jedním z důvodů mohlo být to, že se Izraelité spoléhali na to, že Bůh za ně bude bojovat. „Hospodin je s námi“ bylo jejich bojové heslo v Numeri 23:21; Deuteronomiu 20:4; 31:8; Soudcích 6:12; Izaiášovi 8:10; Zefaniášovi 3:15,17. Bůh slíbil, že bude bránit svůj poslušný lid v časech soužení (Žalm 23:4; 46:7,11) – ale nic víc. Tento slogan již byl překonaný; Amos 5:2 ukazuje, že budou opuštěni.
Otázka: Je v Am 3:2 poznání Boha dobré, nebo ne?
Odpověď: Lépe poznat Boha je dobré, ale pouze tehdy, pokud Ho chcete milovat a následovat. Jak naznačuje Amos 3:1–2, užší vztah znamená větší zodpovědnost. Hospodin zde uvádí důvod, proč budou Juda a Izrael potrestáni stejně tvrdě, ne-li ještě hůře, než okolní národy. Vztah s Bohem je důležitější než pouhé poznání.
Otázka: Znamená to v Am 3,2, že o Bohu nevěděli nikdo jiný než Izraelité?
Odpověď: Ne. Všichni mají alespoň malé množství zjevení o Bohu, a to pouhým pozorováním stvoření, jak ukazují Římanům 1:19–20 a Žalm 19:1–6. Kromě toho se Bůh zjevil i jiným než Izraelitům, včetně Abrahama, Ketury, Adama, Noeho a Enocha. Jonáš kázal Ninivským a Egypťané, Moabité, Edomité a další znali Boha Izraelitů.
Až do doby Krista však nikdo jiný neměl takové poznání Boha, jaké Bůh dal Židům, kteří přijali Boží Tóru. Židé zaujímali zvláštní místo, a to jak jako vyvolený lid, tak jako ti, kterým byla svěřena samotná Boží slova, jak ukazuje Římanům 3:1–2.
Otázka: Co se v Am 3,3 míní tím, že dva lidé kráčí společně?
Odpověď: Dva lidé nekráčejí společně po stezce, pokud se mezi sebou neshodnou a nechtějí putovat ke společnému cíli. Západní přísloví s podobným významem zní: „Ptáci stejného peří se shlukují.“ I když sami nechcete páchat určitou zlou věc, pokud vždy kráčíte společně s těmi, kteří ji páchají, souhlasíte s tím, že půjdete tam, kam směřují oni. Dva lidé nekráčejí společně, pokud se na tom nedohodnou.
Otázka: Jaký je v Am 3,3–6 jediný společný bod sedmi příkladů v těchto čtyřech verších?
Odpověď: Bůh vysvětluje, že příčinou soudu jsou jejich činy a jejich srdce. Nic z toho by se nestalo, kdyby neexistovala předchozí příčina. Stejně tak by ani zde nedošlo k tomu, že by Bůh potrestal Izrael, kdyby se k Němu neotočili zády. V tuto chvíli nemají v úmyslu se vrátit, takže soud je nevyhnutelný. Pokud nechtějí následovat Boha, pak už nemusí žít v Jeho zemi. V budoucnu budou všichni vyhnáni do exilu a vrátí se jen malý zbytek.
Otázka: Proč v Am 3,4 řve lovící lev?
Odpověď: Lev neřve, když pronásleduje kořist, ale pouze tehdy, když se ji chystá ulovit.
Otázka: Způsobuje Bůh v Am 3,6 zlo / neštěstí?
Odpověď: Slovo „zlo“ má dva významy:
Neštěstí / katastrofa / škodlivé věci: Ano, Bůh je někdy způsobuje.
Morální zlo: Ne, Bůh morální zlo přímo nezpůsobuje. Bůh však připouští, aby k němu docházelo, a dokonce ho „nasměrovává“ ke svým cílům; využívá ho a zapojuje do svého plánu.
Muslimy by nemělo překvapovat, že pojem „zlo“ může znamenat újmu, a ne jen morální zlo. Tento pojem se v tomto smyslu používá i v jejich vlastních spisech, konkrétně v Hadíthu al-Bukhárí, svazek 3, kniha 29, kapitola 7, č. 56, str. 35.
Otázka: Jaké budoucí katastrofy Bůh zjevil skrze proroky v Am 3,7–8?
Odpověď: Zde je mnoho z nich.
Noe byl podle 2. listu Petrového 2:5 kazatelem spravedlnosti. Měl sto let na kázání, zatímco stavěl archu.
Rozdělená království po Šalomounově smrti: 1. Královská 11:29–39 – 1. Královská 12:15–20
Smrt Abijáše, která ukončila Jeroboámovu dynastii (1. Královská 14:1–16 – 1. Královská 14:17–18; 15:29)
Smrt Achaba a Jezabel a vymření jejich rodu. 1. Královská 21:17–24 – 1. Královská 22:29–37
Smrt Achaziáše 2. Královská 9:30–10:11
Porážka Moábu 2. Královská 3
Opakování pádu Achabovy dynastie 2. Královská 9:7–10
Juda bude vyveden do babylonského zajetí 2. Královská 20:16–18, 2. Královská 21:10–15, 2. Královská 22:14–20 – 2. Královská 24–25, Jeremjáš 29:4–23.
Otázka: Ukazuje Am 3:7, že na zemi musí vždy být nějaký prorok, jak tvrdil mormonský apoštol Bruce McConkie v knize „Doctrinal New Testament Commentary“, sv. 2, str. 606?
Odpověď: Ne. Během čtyř set let mezi koncem Starého zákona a Janem Křtitelem nebyl nikdo v úřadu proroka, takže ani mormoni nemohou toto tvrdit a zůstat přitom důslední.
Otázka: Jaká je podle Am 3:7 dnešní úloha křesťanů při varování?
Odpověď: Když Bůh dopustil, aby byl Jeho vyvolený lid zajat, vyhnán do exilu a jako národ zničen, a když Bůh dopustil, aby byl zničen Jeho chrám, někdo by se mohl zeptat: „Kde je v tom všem Bůh?“ a „Je to Bohu lhostejné?“ Starozákonní proroci zvěstovali poselství, že Bůh udělal mnohem více, než jen předem věděl, že se to stane; Bůh se postaral o to, aby k těmto katastrofám došlo. Proroci měli důležitou roli; až se tyto věci v budoucnu stanou, lidé si budou moci vzpomenout na slova proroků, uvidí následky a snad se pokají a obrátí se zpět k Němu.
Kdo má dnes plnit tuto klíčovou roli? Bůh má svou církev a dal nám příkaz, abychom byli prorockým hlasem a kázali evangelium. Evangelium není jen o zkáze a beznaději, ale má i aspekt „zkázy“ v tom smyslu, že buď činíme pokání, nebo zahyneme.
Otázka: Jaký význam mají v Am 3,12 roztrhané části zvířete?
Odpověď: Tvrdit, že části zvířete jsou „zachráněny“, by v tomto kontextu mělo poněkud ironický význam, jak uvádí New International Bible Commentary na str. 902.
Pro pastýře by to však mělo velmi malý praktický pozitivní aspekt. Pokud by se ztratila ovce, pastýř by byl povinen nahradit majiteli ztrátu, pokud by nedokázal prokázat, že ji roztrhly divoké šelmy, jak uvádí Exodus 22:10–13. V Genesis 31:39 Jákob říká Lábanovi, že když byla ovce roztrhána divokými zvířaty, Jákob uhradil ztrátu sám, místo aby přinesl ostatky Lábanovi.
Otázka: Co je významného na Betelu a jeho oltářích v Am 3:14?
Odpověď: Bethel bylo zvláštní místo pro uctívání Hospodina, které bylo „přeurčeno“. Abraham tam pobýval v Genesis 12:8, těsně poté, co měl vidění, že Bůh dá jeho potomkům tuto zemi. Právě tam měl Jákob vidění andělů stoupajících a sestupujících po žebříku do nebe. Město se tehdy jmenovalo Luz, ale Jákob jej přejmenoval na Bethel, což znamená „dům Boží“. Bůh řekl Jákobovi, aby žil v Bethelu (Genesis 35:1–15). Debora, chůva Rebeky, zemřela a byla pohřbena v Bethelu.
Když se však Jeroboám vzbouřil proti Rechabeámovi, uvědomil si, že z politického hlediska by nebylo pro severní Izraelity dobré, aby často chodili do Jeruzaléma v jižním království, aby tam uctívali Boha. Jeroboám tedy zřídil dva oltáře, jeden na dalekém severu v Danu a druhý blízko hranice s Judskem v Betelu. Místo uctívání Hospodina postavil Jeroboám lidem ke klanění zlatá telata (1. Královská 12:32–13:4). Poté přišel Boží muž a prorokoval, že budoucí král, Joziáš, pobije kněží Baala na výšinách v Bet-elu a jako znamení se oltář rozpadne na dvě části. A oltář se skutečně rozlomil na dvě části. Místo toho, aby si lidé vzali k srdci toto varování a Boží zázrak, stačilo jim jednoduše opravit tento modlářský oltář. Později byl tento oltář trvale zničen dobrým králem Joziášem (2. Královská 23:15–16).
Satan tedy nemusí nic stavět, stačí mu pouze změnit účel toho, co bylo postaveno pro Boha.
Otázka: Co je dnes, podle Am 3,14, podobné Bethelu a jeho oltářům?
Odpověď: Stavba mnoha katedrál v Evropě trvala jedno či dvě století. Navzdory času a nákladům lidé alespoň věděli, že vznikne trvalé místo k uctívání Boha, postavené tak, aby odolalo věkům. Dnes se však některé kostely a katedrály proměnily v obchodní podniky a dokonce v mešity. Ano, budovy jsou trvalé, ale jejich účel trvalý nebyl.
Druhým příkladem je, že mnoho denominací, které vznikly za účelem oslavování Boha, se buď změnily, nebo se rozdělily, aby sledovaly své vlastní cíle, a netvrdí, že se řídí vším, co nám Bůh v Bibli přikazuje. Například pokud Bible říká, že praktikování homosexuality je špatné, a přesto episkopální a sjednocená metodistická církev mají homosexuální duchovní, jsou jako Bethel poté, co jej Jeroboám změnil na jiný účel.
Mnohé teologické fakulty, jako například Harvard, Yale, Princeton a Dartmouth, byly původně dobrými institucemi pro výchovu duchovních. Nyní se však odchýlily od učení, že celá Bible je Božím slovem.
Každý z nás si musí dávat pozor na sebe. Bůh nám může dát požehnání v podobě peněz, vzdělání a pracovních zkušeností, které lze využít k zbožným účelům, nebo je lze zneužít ke zlým účelům.
Otázka: Jaký je smysl metafory s krávami v Am 4,1–3?
Odpověď: Bašán byl úrodnou pastvinou (Jeremiáš 50:19; Micheáš 7:14) s dobře živeným, nebo by se dalo říci rozmazleným, dobytkem (Žalm 22:12; Ezechiel 39:18). Tyto ženy vyžadovaly luxus a požitky. Zatímco ženy ekonomicky vykořisťovaly ostatní, pravděpodobně si toho ani nebyly vědomy. Možná svým pitím a zvyky utrácet velké částky nutily své manžely, aby vykořisťovali ostatní, aby udrželi jejich očekávanou životní úroveň. Není zde žádná zmínka o sexuální nemravnosti, ale tyto ženy jsou jakousi protikladnou verzí vznešené manželky z Přísloví 31:10–31.
Jako rozmazlený dobytek tyto ženy očekávaly, že ostatní budou plnit jejich požadavky. Možná to byly ty původní „Kareny“.
Otázka: Proč si myslíte, že je v Am 4,2 kladen důraz na slova: „Hospodin Bůh přísahal při své svatosti“?
Odpověď: Bůh říká, že se to určitě stane. Žádná opatření, která by mohli přijmout, ani všechny peníze a moc, které mají, tomu nezabrání.
Otázka: Proč se v Am 4:4 píše, aby šli do Bet-elu nebo Gilgalu a hřešili?
Odpověď: Amosovo prohlášení muselo být pro jeho posluchače šokující, a o to právě šlo. Považujte to za ironickou výzvu, aby si pospíšili ke svému soudu. Amos sarkasticky zesměšňoval jejich uctívání. Je smutné, že Izraelité chodili do Bet-elu a Gilgalu uctívat a ctít Boha od dob Jozue až po dobu výstavby Šalomounova chrámu. Nyní Izraelité sice stále chodili do Bet-elu a Gilgalu, ale bylo to proto, aby přinášeli oběti falešným bohům, nebo aby obětovali jak falešným bohům, tak Hospodinu společně, což bylo stejně špatné. Gilgal byl podle Am 5,5; Oz 4,15; 9,15 a 12,11 stále místem obětování. Bethel a Dan byla dvě místa, která Jeroboám zřídil pro uctívání zlatých telat. Oběť je obecný termín pro jakýkoli druh zvířecí nebo lidské oběti.
Otázka: Kdy, pokud vůbec, bychom měli být při svém svědectví sarkastičtí nebo ironičtí (Am 4,4)?
Odpověď: Buďte velmi, velmi opatrní, pokud tyto prostředky používáte, protože cokoli napíšete nebo řeknete, může být zkopírováno nebo zopakováno, často bez úplného kontextu. Nechcete přece působit jako zlý nebo neláskyplný člověk.
Pokud však někdo neposlouchá nebo nechce poslouchat vaše varování a ani se nechce zabývat vašimi argumenty, můžete reagovat například takto: „Skvělé, jděte a udělejte, co říkáte. Víš, že to s velkou pravděpodobností povede k _____. Chápu, že to je to, co chceš, že?“ Nebo: „To říkáš, že?“ (Dej jim šanci, aby souhlasili.) „Tak ti nevadí, když řeknu ostatním lidem, že věříš v ______?“ (Pokud řeknou, že ano, zeptej se jich, proč ne.)
Otázka: Co měl Amos na mysli v Am 4,6, když mluvil o čistých zubech?
Odpověď: Tento výraz znamenal, že v jejich zubech nebudou žádné zbytky jídla, protože neměli co jíst.
Otázka: Kdy bychom podle Am 4,6–11 měli lidem říkat, že přírodní katastrofy nebo války mohou sloužit jako Boží varování?
Odpověď: Někteří by viděli, že Bůh tyto věci učinil Izraelitům, ale jiní by viděli, že Bůh od nich prostě odňal svou ochranu a ponechal je katastrofě napospas. Ať tak či onak, neměli by přehlédnout Boží ruku v tom, že dopustil, aby se tyto věci staly.
Někteří Židé jsou zklamaní či dokonce rozčarovaní tím, že pokud Bůh existuje, dopustil, aby došlo k holokaustu. Pokud však Židé již nedodržovali starozákonní zákon (oběti a vše s tím spojené) a odmítli Mesiáše, proč by měli očekávat, že Bůh je povinen jim poskytnout zvláštní ochranu?
Když se neštěstí stane několika lidem, nemáme si myslet, že si to zaslouží více než lidé kolem nich, kterým se to nestalo. Ježíš řekl, že Galilejci, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi, a ti, na které spadla věž v Siloamu (Lukáš 13:1–5), nebyli o nic horší než ostatní. Ježíš však také řekl, že z toho plyne poučení pro všechny: „Pokud se neobrátíte, všichni zahynete.“
Někdy se zlé věci stávají i poslušným Božím služebníkům a oni, stejně jako Jób, nemají tušení, proč se jim to stalo. Vzhledem ke všem událostem, které postihly právě jeho a jeho rodinu, bylo jasné, že to nebyla jen náhoda nebo shoda okolností. Přesto Jób neviděl žádný důvod.
Co se nemůžeme naučit z přírodních katastrof nebo válek:
1) Že ti, kteří utrpěli újmu, byli horší nebo zlovolnější než ti, kteří újmu neutrpěli.
2) Že budete v bezpečí, pokud nejste tak zlí jako ti kolem vás.
3) Že všechny důsledky hříchu nastávají v tomto životě.
Tři věci, které se můžeme naučit z přírodních katastrof nebo válek:
1) Bůh dopouští, aby se tyto věci staly určitému národu nebo regionu, a neslibuje žádnou ochranu těm, kteří Boha nenásledují.
2) Navíc se špatné věci stávají i poslušným věřícím, jako například Jóbovi.
3) Život není jen na zemi a teprve po smrti, v den soudu, bude vše spravedlivě vyřešeno.
Otázka: Proč Bůh v Am 4,7 někdy způsobuje nespravedlnost?
Odpověď: Zatímco někteří možná považují „spravedlnost“ ze strany člověka, Boha a přírody za nezadatelné právo, v tomto padlém světě jak Bible, tak empirické důkazy ukazují, že tomu tak není. Bůh zajistí úplnou spravedlnost, od malých dětí, které jsou zabíjeny, až po zlé utlačovatele, kteří se těší z prosperity po celý svůj dlouhý život. Spravedlnost pro všechny však nenastane dříve než v den soudu.
Na druhou stranu by stav věcí v tomto padlém světě neměl být používán jako výmluva pro to, abychom nebyli spravedliví a čestní ke všem.
Otázka: Co jsou to za škůdce v Am 4,9?
Odpověď: První termín patří do skupiny rostlinných chorob zvaných „plíseň“ – plísně, které zabíjejí rostliny. Druhým termínem je „kobylka“. Pokud je rostlina napadena některou z těchto chorob a ta se rozšířila, bez moderních chemikálií nepřežije. Rostlina je v současné době ještě naživu, ale její smrt, byť pomalá, je nevyhnutelná.
Otázka: Dokazuje skutečnost, že Bůh stvořil vítr (Am 4,13), že Duch Svatý je stvořená bytost?
Odpověď: Vůbec ne. Amos 4:13 zmiňuje, že Bůh utváří hory a stvořil vítr. Mnohokrát, když Bible zmiňuje přírodní jevy, jako jsou hory a vítr, znamená to prostě jen hory a vítr. Pokud „hory“ nemají žádný alegorický význam, je přehnané snažit se vnutit, aby „vítr“, který je hned vedle nich, odkazoval na Ducha Svatého, a vytvářet tak novou teologickou doktrínu. Ačkoli byl Duch Svatý metaforicky přirovnáván k větru, to NEZNAMENÁ, že pokaždé, když fouká vítr, každý člověk a zvíře v jeho cestě pociťuje Ducha Svatého.
Z historického hlediska je Ambrož Milánský prvním známým, kdo na tuto otázku odpověděl v díle O Duchu Svatém, kniha 2, kap. 48, str. 120.
Otázka: Proč by Amos v Am 5,1–3 pod Božím vnuknutím zde naříkal?
Odpověď: Poetický nářek bylo běžné pronášet nebo zpívat při pohřbu. V pohřebních žalozpěvech byl běžný 3+2 metr, a právě ten je zde použit, jak poukazuje „New International Bible Commentary“ na str. 905. Soud se ještě neodehrál, takže to bylo, jako by člověk slyšel svůj vlastní nekrolog. Kromě toho, že Amos předpovídá, co se stane, kapitola 5 nám sděluje, jak se Bůh cítí ohledně toho, co se stane. Bůh nemá zalíbení ve smrti bezbožných, ale spíše si přeje, aby se odvrátili od své bezbožnosti a žili (Ezechiel 18:23).
Otázka: Co je zajímavého na struktuře kapitoly Am 5,1–27?
Odpověď: Hebrejská poezie nebyla uspořádána podle rýmů, jako je tomu v anglické poezii, ale spíše podle obsahu. Hebrejská poezie byla často uspořádána jako chiasmus, kde je druhá polovina básně zrcadlovým obrazem první poloviny a vše je přeformulováno v opačném pořadí. Amos 5:1–17 tvoří jeden chiasmus a Amos 5:18–27 tvoří další chiasmus.
5:1–3 Boží zničující soud nad zemí a městy
- 5:4–6 Hledejte Boha, ne oltáře modl, a budete žít
- - 5:7 Nespravedlnost vůči spravedlivým
- - - 5:8–9 Bůh vládne nad nebesy i pevnostmi
- - 5:10–13 Nespravedlnost vůči počestným a chudým
- 5:14–15 Hledejte dobro, ne zlo, a budete žít
5:16–17 Boží zničující soud na ulicích a na polích
Druhý chiasmus je:
5:18-20 Den Hospodinův bude krutý pro zlé
- 5:21–22 Bůh nenávidí pokrytecké uctívání ze strany nespravedlivého lidu
- - 5:23–24 Bůh chce spravedlnost a počestnost, ne uctívání, které nenávidí
- 5:25–26 I při exodu jste pokrytecky uctívali jiné bohy
5:27 V ten den budete zajati za Damaškem
Amos 5:10–13 je ve skutečnosti chiasmus uvnitř chiasmu.
Otázka: Stejně jako Amos 5:1–3 naříká nad soudem nad bezbožnými, stejně jako Jeremiáš plakal nad lidem v Jer 4:19; 9:1–2 a stejně jako Ježíš truchlil nad Jeruzalémem v Mt 23:37, kdy bychom měli veřejně truchlit nad lidem, nad jeho soudem a nad jeho bezbožností?
Odpověď: Nejprve se podívejme, proč by tito lidé – a my – měli truchlit. Poté se podíváme, kdy a jak truchlit.
Proč truchlit: Obecně existují čtyři důvody, proč truchlit nad hříšným člověkem nebo lidmi.
a) Kvůli zlu, které páchají: Zvláště pokud se prohlašují za věřící, měli bychom truchlit nad tím, jak jejich hřích zneuctívá Boha.
b) Kvůli blížícímu se soudu: Kvůli soudu, který na ně přijde, v tomto životě i ve věčnosti.
c) Kvůli tomu, co mohlo být: Jak říká Jonáš 2:8: „Ti, kdo lpí na bezcenných modlách, opouštějí Jeho milující oddanost.“ (BSB)
d) Z osobního hlediska je truchlení nad naším vlastním hříchem součástí pokání.
Kdy truchlit: V těchto příkladech je nejúčinnější truchlit, dokud ještě existuje naděje, než budou zabiti. Když David truchlil nad svým umírajícím synem ve 2. Samuelově 12:16–23, přestal, jakmile jeho syn zemřel.
Jak truchlit: Ačkoli různé kultury mohou mít odlišné zvyky, všechny tyto projevy truchlení byly veřejné, na očích ostatních, aby si z nich mohli vzít ponaučení. Můžeme truchlit slovně, a to jak ve veřejném projevu, tak v osobním rozhovoru s lidmi. Můžeme truchlit písemně, na webu, na blozích a sociálních médiích, v knihách a článcích. Křesťané „truchlili“ i na billboardech, které lidé vidí, když kolem nich projíždějí. Existuje mnoho způsobů, jak veřejně vyjádřit svůj nářek nad tím, že se země odvrátila od Boha.
Otázka: Proč v Am 5,4.6 Bůh přikazuje lidem, aby Ho hledali?
Odpověď: I ve všech těchto verších o soudu Bůh nabízí lidem příležitost, aby Ho hledali a žili. Ale Deuteronomium 4:29 a Jeremjáš 29:13 říkají, že Ho musíme hledat z celého srdce. Máme hledat Pána podle Jeho podmínek, ne podle našich.
Hledání Boha je buď velmi snadná, nebo velmi obtížná otázka, záleží na tom, zda máte správný teologický základ.
Mnozí radikální kalvinisté mají s tímto veršem problém. Jiní kalvinisté tento problém řeší tvrzením, že Bůh přikázal věci, k jejichž poslušnosti některým nikdy nedal prostředky, ani nechtěl, aby je poslouchali, ani to ve své skryté vůli ani nepředpokládal.
Většina křesťanů vidí, že Bůh zjevně přikazuje lidem něco, k čemu jim dal alespoň nějaké prostředky, aby to mohli splnit. Bůh lidem něco přikazuje, dává jim prostředky, ale také jim dává svobodu, zda to splní, nebo ne.
Otázka: Jaký je smysl těchto dvou varování v Am 5,5b?
A: Jedná se o prorocké slovní hříčky. Zatímco slovní hříčky bývají často vtipné, tyto vtipné nejsou, ale slouží jako připomínka. Gilgal byl původně památkou na Jozueův vstup do země, ale zde bude Gilgal připomínkou odvedení do vyhnanství z této země. Bethel byl pro Abrahama, Jákoba a další zvláštním místem a znamenal „dům Boží“. Amos však nazval Bethel Beth-aven, což znamená „dům nicoty“ nebo „dům zla“.
Toto varování je poměrně neobvyklé, protože obvykle jsou lidé vyzýváni, aby činili pokání a šli na místo uctívání. Kdysi to však byla neposkvrněná místa uctívání pravého Boha, dnes už tomu tak není. Místo „čiňte pokání a přijďte“ je tedy poselstvím zde „čiňte pokání a držte se dál“ od míst, která kdysi byla zbožná, ale dnes již nejsou.
Dnes, když se nějaké místo, ať už je to teologický seminář nebo církevní denominace, zcela odvrátilo od Boha, neměli bychom se snažit „přijít“ a reformovat je zevnitř. Možná na to bude čas, dokud ještě bojují, ale přijde chvíle, kdy už na to bude příliš pozdě. Měli bychom se spíše „držet stranou“ a připojit se k zbožným věřícím, než k těm, kteří se již rozhodli odvrátit se od Boha.
Otázka: Jaký význam mají v Am 5,8 konkrétně Plejády a souhvězdí Orion?
Odpověď: Tento verš zdůrazňuje Boží svrchovanost nad celým nebem i zemí. Konkrétně však z hlediska astronomie (nikoli astrologie) znamenal v Palestině východ Plejád příchod jara, zatímco východ Oriona znamenal příchod zimy. Tyto souhvězdí se objevovaly a mizely každý rok s přesností hodinového stroje. Podobným způsobem se projevovala i Boží svrchovanost a vykonávání soudu. Plejády a Orion jsou zmíněny také v knize Jób 9:9 a 38:31.
Otázka: Jaký chiasmus se nachází v Am 5,10–13?
Odpověď: Jedná se o chiasmus v rámci širšího chiasmu v Amosovi 5:1–17.
5:10 Spravedliví jsou zastrašováni
- 5:11a Chudí jsou utlačováni
- - 5:11b–12a Soud nad hříchem proti smlouvě
- 5:12b Chudí jsou utlačováni
5:13 Spravedliví jsou zastrašováni
Otázka: Nemají lidé podle Am 5:18 toužit po dni Hospodinově, nebo by po něm měli toužit, jak ukazuje 2 Petr 3:12,14?
Odpověď: Boží děti by po něm měly toužit, a ti, kdo odmítají následovat Boha, by po něm toužit neměli, stejně jako Egypťané neměli toužit po noci Pesachu v Exodu 12:29. Amos zde mluvil k těm, kteří byli nábožensky založení, ale neměli správný vztah k Bohu. Tvrdili, že touží po dni Hospodinově, ale ve skutečnosti by se ho měli bát, protože Boha nenásledovali, ledaže jen naoko.
Otázka: Jak mohou někteří lidé dnes, jak je uvedeno v Am 5,18, spoléhat na Boží milost, že je ochrání navzdory jejich nevěrnosti a bezbožnému chování?
Odpověď: Protože se tak chvástají, mohou si myslet, že si zaslouží Boží požehnání. Ale i kdybychom byli plně poslušní, jak ve slovech, tak v činech, stále si Boží požehnání nezasloužíme.
Otázka: Jaký je význam Am 5,19?
Odpověď: Právě ve chvíli, kdy si budou myslet, že jsou v bezpečí a mimo nebezpečí, je zasáhne smrtelná pohroma.
Otázka: Proč v Am 5,21 Bůh pohrdal jejich náboženskými svátky?
Odpověď: Zaprvé se zjevně snažili ctít Boha svými obřady, zatímco zároveň prováděli modlářské náboženské obřady. Ačkoli Bůh ve Starém zákoně zavedl svátky a rituály, pohrdal tím, že je dodržovali pokrytecky. Kládli důraz na dodržování svátků a zanedbávali jiné části Božího zákona, jako je pomoc chudým a čistý život. Jediným účelem starozákonních náboženských svátků pro ně bylo, aby se cítili nábožensky dobře, a Bůh nechtěl, aby měli tento falešný pocit.
Otázka: Ukazuje zde Boží nechuť k hudebním nástrojům v Am 5,23, že bychom je neměli používat v církvi?
Odpověď: Ne, spíše to ukazuje, že strunné nástroje byly součástí starozákonního uctívání. Bůh nemá rád neupřímnou bohoslužbu. Amos 5:22–23 neospravedlňuje absenci hudebních nástrojů ve starozákonních dobách o nic více, než by mohlo ospravedlnit absenci obětí ve starozákonních dobách. Zajímavé je, že slovesa v Amosovi 5:21–22 jsou v množném čísle, zatímco slovesa v Amosovi 5:23 jsou v jednotném čísle. Bůh tedy říká jednotlivcům, aby s tím přestali, pokud se ještě nekáli.
Otázka: Říká Am 5:25, že oběti Izraelitů na poušti po dobu 40 let nebyly určeny Bohu, když Ex 24:4 a další texty uvádějí, že byly určeny Bohu?
Odpověď: Jistě, Mojžíš a mnoho Izraelitů přinášelo správné oběti pravému Bohu. Mnoho jiných Izraelitů však během exodu nemělo v úmyslu sloužit pravému Bohu. Navíc téměř všichni Izraelité přinášeli modlářské oběti zlatému teleti na hoře Sinaj.
Otázka: Kdy může být v Am 5,25–27 spoléhání se na náboženství, dokonce i na křesťanské náboženství, falešným spoléháním?
Odpověď: Je zřejmé, že ti, kdo se spoléhají na náboženství démona nebo falešného boha, budou mít potíže. Ale i spoléhání se na Boha a na pravdu Božího slova je falešnou nadějí, pokud jste neudělali Ježíše Spasitelem a Pánem svého života.
Bůh nepotřebuje ani si nepřeje, aby ho uctívali způsobem, který je smíšený s pokrytectvím a vzpourou.
Otázka: Kdo jsou v Am 5,26 Moloch a Chiun?
Odpověď: Ohledně těchto jmen panuje určitá nejistota, protože se masoretský text a Septuaginta liší. Ať už je to jakkoli, šlo o modly, které Izraelité uctívali na poušti. Archeologické vykopávky v Palestině odhalily vzkvétající kult modlářství, který se více či méně udržoval po většinu doby existence Izraelitů až do exilu. Někteří liberálové [správně] poukázali na to, že toto polyteistické náboženství se velmi lišilo od toho, co nám předává Bible. Namísto toho, aby tyto důkazy snižovaly hodnotu Bible, naopak potvrzují její autentičnost. Samotná Bible zaznamenává téměř neustálé modlářství některých Izraelitů v zemi. Kdyby se Bible snažila prezentovat „vyčištěný“ a zkreslený obraz namísto skutečného obrazu skutečné historie, vynechala by to vše.
Tato slova mohou znamenat svatyni a podstavec. Jiný názor je, že se jedná o synonyma pro modlu Saturna. Někteří se domnívají, že tato jména souvisejí s bohy uctívanými Asyřany a Aramejci. Ať už je to jakkoli, národy na severovýchod od nich uctívaly různé modly. Jde o to, že pokud budete tyto modly uctívat jako bohy, půjdete do vyhnanství, kde se tyto modly uctívají.
Otázka: Co bylo v Am 6,1 špatného na důvěře v horu Samaří?
Odpověď: Nejprve to, co není správnou odpovědí, a poté správná odpověď.
Co není správná odpověď: Jeruzalém místo toho: Někteří z Judeje by řekli, že měli spoléhat na horu Sion (místo, kde leží Jeruzalém), kde stál Boží chrám, místo na falešné náboženství Samaří. Jeremjáš 7 však dokazuje, že toto je nesprávná odpověď.
Správná odpověď: Neměli bychom se spoléhat na žádné náboženské praktiky, ani na ty, které vykonáváme proto, že nám to Bůh přikázal. Lidé by se samozřejmě neměli spoléhat na modlářské činy, ale neměli by se spoléhat ani na svou zbožnou poslušnost; místo toho by měli důvěřovat Bohu. V Zefanjášovi 1:12 si lidé mysleli, že Bůh nic neudělá; ale zde Amos říká, že Bůh se konkrétně zaměřuje na ty, kteří Ho odmítají, a přesto stále nesou Jeho jméno.
Otázka: V Am 6,1–7, v čem se někteří lidé dnes mylně cítí v pohodě, stejně jako tomu bylo tehdy?
Odpověď: Lidé si žijí v pohodě, když nevidí naléhavou potřebu změny, nemají touhu se změnit a nevidí žádný důvod ke změně. Nejsou blízko Bohu a nemají touhu se k Němu přiblížit, protože v tom nevidí žádnou potřebu. Měli bychom se vždy snažit přiblížit se k Bohu.
V Judsku se mělo za to, že Samaří nejprve na chvíli odrazí jakékoli potíže, které by se k nim blížily.
Otázka: Jak se dnes někteří lidé v Am 6:5 snaží napodobovat velké náboženské vůdce?
Odpověď: Davidovy písně a žalmy byly určeny Bohu. Jsou krásné jak z literárního, tak z náboženského hlediska. Tito lidé, kterým zjevně na Bohu příliš nezáleželo, se přesto snažili napodobovat to, co dělal David.
Dnes mohou lidé obdivovat křesťanskou architekturu a umění i spisy křesťanů, ale nechtějí sloužit Kristu ani ho uctívat. Mohou mít kladný vztah ke křesťanství, ale nezaměňujte je s opravdovými křesťany, pokud svůj život Bohu neodevzdali.
Otázka: Proč by Bůh v Am 6,8 zvláště nenáviděl pýchu ve vás?
Odpověď: Pouze jeden hříšný postoj, pýcha, může odříznout mnoho dobrých věcí, jako je vděčnost, spokojenost a ochota nechat se napravit. Může se rozrůst a zahrnovat závist, neochotu odpouštět a pocit ublížení, když ostatní neuznávají vaši domnělou nadřazenost.
Existují tři mírně odlišné formy pýchy:
1) Myslet si, že jste lepší, důležitější nebo cennější než někdo jiný.
2) Pýcha na to, čeho jste sami dosáhli, přičemž si připisujete zásluhy za to, co udělal Bůh a ostatní.
3) Pýcha na to, co jste udělali. Nejsme významní kvůli tomu, co jsme stvořili, ale proto, že nás stvořil Bůh. Bůh nás nemiluje kvůli tomu, co jsme udělali, ale kvůli tomu, co udělal On.
Jedním z aspektů pýchy je hloupost, protože sám o sobě nemáš na co být pyšný.
Otázka: Proč by lidé v Am 6,10 neměli zde zmiňovat Boží jméno?
Odpověď: Lidé, kteří v minulosti tak lehkomyslně rouhali Božímu jménu, se nyní bojí ho dokonce i vyslovit kvůli hněvu, který na ně dopadl.
Otázka: Jak v Am 6,12 a Ez 5,6 někteří mění spravedlnost v jed a plody spravedlnosti v pelyněk?
Odpověď: Od soudce, který rozhoduje o případu, by člověk očekával spravedlnost. Když člověk zažije něco, co vnímá jako nespravedlnost, může zhořknout a přestat věřit v to, že spravedlnost vůbec existuje. Některé věci nedávají smysl, jako koně běhající po balvanech nebo voli, kteří tam orají. Stejně tak některé soudní rozhodnutí nedávají smysl.
Otázka: Kdy, pokud vůbec, bychom se měli v Am 7 přimlouvat u Boha za bezbožné lidi?
Odpověď: Každý stále hřeší, takže v jistém smyslu se modlíme za hříšné lidi pokaždé, když se za někoho modlíme. Ale tento kontext je jiný; šlo o nepokáníhodné bezbožné lidi. Amos, a my, bychom se měli i nadále modlit za nepokáníhodné bezbožné lidi, aby činili pokání a obrátili se k Bohu. Bez Boží milosti bychom byli přesně na jejich místě.
Otázka: Jakou přesně funkci má olovnice v Am 7,7–9?
Odpověď: Jednoduše ukazuje, jak tomu, kdo ji nastavil, tak i všem ostatním, zda je něco rovné a ve vodorovné rovině, nebo zda je to křivé. Částečně postavená zeď, která je křivá, může být zbořena a znovu postavena. Starou zeď lze otestovat, aby se zjistilo, zda je stále v pořádku, nebo zda by měla být stržena. Olovnice změří Jeruzalém, aby se zjistilo, zda by měl být zničen, jak je uvedeno ve 2. Královské 21:13.
Olovnice sama o sobě nic nedělá, ale ukazuje, co je křivé a co je třeba zničit. Boží soud nebude svévolný, ale bude v souladu s olovnicí Jeho zákona.
Otázka: V knize Amos 7 byl Amos označen za zrádce, protože říkal věci, které lidé nechtěli slyšet. Jak by mohl být dnes někdo falešně obviněn z neloajality?
Odpověď: Mnoho lidí zásadně nechápe pojem loajality.
Loajalita k zemi versus loajalita k politickému vůdci: Pokud si myslíte, že současný politický vůdce není pro vaši zemi tím nejlepším a že by měl být zvolen někdo jiný, někteří by vás mohli označit za neloajálního vůči zemi. Nevidí rozdíl mezi bezpodmínečným následováním vůdce a loajalitou k zemi. Z tohoto důvodu můžete paradoxně být loajálnější k zemi než váš žalobce. Existuje pojem, který se dnes pro některé ztratil, a to „loajální opozice“. Pozitivní je, že v mnoha církvích jsem slyšel pastora říkat, že posluchači by měli porovnávat to, co říká, s tím, co říká Bible. Pokud najdou místo, kde říká něco, co je v rozporu s tím, co říká Bible, pastor řekl, že v takovém případě by ho neměli poslouchat, ale řídit se Biblí.
Loajalita vůči organizaci: Šéf od vás může očekávat, že mu budete vždy loajální, i když po vás chce, abyste dělali věci, které jsou v rozporu s nejlepšími zájmy společnosti nebo organizace.
Žádná konstruktivní kritika: A konečně, někteří si myslí, že loajalita znamená být vždy pozitivní a že je neloajální nebýt „ano-člověkem“. Problém je v tom, že když je třeba změnit směr, nikdo neřekne vedoucímu, že se musí změnit. Poté, co jsou donuceni odejít, se možná budou divit, co se stalo a proč jim to nikdo neřekl. Neuvědomují si však, že sami vytvořili kulturu, ve které se nikdo nemohl ozvat a říct, že něco není nejlepší způsob, aniž by se bál následků.
Otázka: Jak Amos v Am 7,10–17 odpověděl na obvinění, že není způsobilý být prorokem?
Odpověď: Amos byl jako olovnice pro jednoho člověka: kněze Amaziáše. Amos vlastně dává dvě doplňující se odpovědi. Amos souhlasí, že není způsobilý podle žádného člověka ani žádných lidských měřítek. Není tedy profesionálním prorokem ani se neživí jako prorok, jak naznačuje Amaziáš. Amos však říká, že navzdory tomu ho Bůh povolal přímo.
Otázka: Co byste měli udělat v Am 7,10–17, když vám někdo přikáže něco udělat?
Odpověď: To záleží na situaci. Poslechněte, pokud to, co vám přikazují, není v rozporu s Božími přikázáními a pokud se nacházejí v pozici, ve které byste je měli poslouchat (například policista, soudce, váš šéf nebo učitel). Římanům 12:18 říká, že pokud je to možné, měli bychom žít v míru se všemi. Pokud nad vámi nemají autoritu, poslechněte je přesto, pokud víte, že to, o co vás žádají, je to, co byste měli udělat. Pokud však nejde o něco, čemu byste měli poslechnout, vaše reakce může záviset na okolnostech. Někdy jim můžete prostě říct, že to neuděláte, a vysvětlit proč, jak to udělal Petr ve Skutcích 4:19–20. Někdy je nejlepší něco udělat tajně, jak to udělal Josef z Arimatie v Janovi 19:38. Někdy je nejlepší utéct, jak to Ježíš přikázal věřícím v Matoušovi 24:16–18.
Webová stránka jednoho dobrého křesťanského apologety byla odstraněna, aniž by o tom apologeta věděl. Když se zeptal správce webu, proč byla stránka odstraněna, dozvěděl se, že někdo správci zavolal a řekl, že ji už nechce, takže ji má smazat. Správce webu tedy, aniž by ověřil, kdo volal, stránku odstranil. Jakmile to apologeta zjistil, stránka byla znovu zprovozněna.
V rámci své služby jsem jednou obdržel e-mail, v němž stálo, že o islámu říkám nesprávné věci a že bych měl svou webovou stránku odstranit; pokud tak neučiním, byla tam skrytá hrozba právních kroků. Odpověděl jsem, že se omlouvám za případné chyby, kterých jsem se mohl dopustit, a uvedl jsem, že tyto chyby neprodleně opravím. Požádal jsem je, aby mi ukázali konkrétní místa, kde jsem řekl něco nesprávného, abych je mohl opravit. Od té doby jsem od nich již nedostal žádnou odpověď.
Otázka: Jak by se dnes lidé mohli pokusit ovládat nebo potlačit bohem danou službu, podobně jako se o to tehdy pokusil zlý kněz Amaziáš?
Odpověď: Někdo by se mohl postavit proti službě, iniciativě nebo jiné práci, a to minimálně ze tří důvodů: kvůli kontrole, závisti nebo protichůdným záměrům.
Ovládání: Někdo v pozici autority může být proti službě nebo církvi jen z toho prostého důvodu, že ji neovládá. Má pocit, že veškeré směřování by mělo vycházet od něj a že by to měl mít pod kontrolou. Někdo by mohl vidět, že by to „vypadalo špatně“ – proč byste totiž byli vůdcem nebo manažerem, pokud to nedokážete dostat pod svou kontrolu.
Závist: Za jiných okolností by tuto službu možná podpořili, ale jsou loajální k jiné organizaci a úspěch této služby vnímají jako něco, co ubírá na úspěchu toho, co chtějí oni sami. Nejde o to, aby se dělalo to nejlepší, ale o to, aby oni a jejich organizace dělali to nejlepší. Někdy v pracovním prostředí může vrcholové vedení neúmyslně tuto situaci podporovat tím, že se soustředí na individuální výsledky na úkor týmové práce a podpory jiných skupin. Někdo by mohl mít pocit, že by to „nevypadalo dobře“, protože kdyby jiná skupina dělala vše, co dělají oni, lidé by se mohli vrátit a zeptat se, co vlastně děláte vy.
Protichůdné cíle: V zásadě může služba přesvědčovat lidi, aby se ubírali určitým směrem, věřili nebo jednali určitým způsobem, a někdo by s tím mohl zásadně nesouhlasit. Někdo by si mohl myslet, že by to „nevypadalo dobře“, protože v tomto případě váš šéf, manažer nebo král chce, abyste byli loajální a ubírali se určitým směrem, a vy tolerujete, že někdo jiný pracuje v rozporu s tímto cílem.
V případě Amaziáše to mohly být všechny tři důvody, se zvláštním důrazem na ten třetí. Dnes, když se někdo staví proti něčemu dobrému, co děláte vy nebo vaše skupina, může být dobré pokusit se pochopit proč. Možná je to proto, že máte prostě špatný nápad a nevíte o tom. To může, ale nemusí být pravda, i když vám to vždycky řeknou, pokud dostanou příležitost. Zvažte však také, že odpor může mít jeden z těchto tří důvodů; místo instinktivní reakce na odpor je lepší reagovat rozumně. Možná se vám podaří je uklidnit, navázat s nimi spolupráci, nebo si najít spojence, kteří mají nad nimi převahu.
Otázka: Jaký význam má v Am 8,1–2 zralé letní ovoce?
Odpověď: Ukazuje to, že Izraelité byli, stejně jako letní ovoce, připraveni k soudu. Symbolizuje to celý cyklus růstu až po jeho výsledek. V hebrejštině zní slovo pro zralé ovoce / letní ovoce (qayis) podobně jako fráze „čas je zralý“ (qes). Nebo by se mohlo jednat o přezrálé, hnijící ovoce.
Obecně lidé zapomínají, že Bůh má silný smysl pro načasování.
Konkrétně čas, kdy bylo možné se soudu vyhnout, pomalu vyprchával.
Naše hříchy mají „trvanlivost“, kterou Bůh dočasně na chvíli připouští, ale jejich trvanlivost se právě chýlila ke konci.
Otázka: Co bylo hříšného v Am 8,5, když přece dodržovali Zákon?
Odpověď: Při odpovědi je třeba zvážit dva body.
Částečná poslušnost: Bůh chce víc než jen dodržování některých rituálů a porušování jiných zákonů podváděním a utlačováním druhých, jak ukazuje také Jakubův list 2:10–11.
Vnitřní poslušnost: Bůh chce víc než jen vnější skutky, ale také vnitřní srdce plné poslušnosti.
Navenek dodržovali svátky novoluní, ačkoli ve svém srdci se nemohli dočkat, až skončí. Ačkoli byli nábožensky založení, používali nepoctivé váhy, utlačovali chudé a vykupovali je. Ani dnes by nemělo být překvapením, že někteří zlí lidé, vzdálení od Boha, jsou stále nábožensky založení.
Otázka: Kdy v Am 8,9 zapadne slunce v poledne?
Odpověď: Existují dva názory a odpověď lze považovat za dvojí naplnění.
Bezprostřední: Podle Asyrských kronik došlo 15. 6. 763 př. n. l. k zatmění během povstání v asyrském městě Ašur. (Ašur leží 500 až 600 mil od Jeruzaléma.) To by se mohlo vztahovat ke dvěma zatměním: v roce 784 př. n. l. a v roce 763 př. n. l. Amos 8:9 by měl být chápán jako bezprostřední událost, a nikoli ve smyslu konce časů.
Konec časů: Amos 8:9 říká, že se to stane „v ten den“. Tím dnem je Den Páně, který nastal, když Pán přišel poprvé. Slunce zapadlo uprostřed dne, když byl Ježíš ukřižován na kříži. Den Páně je také den, kdy se Ježíš vrátí, a kdy slunce opět zapadne.
Otázka: Kdy by podle Am 8:10 měli truchlit jako nad jediným synem?
Odpověď: K tomu dojde, až se Židé v časech konce hromadně obrátí ke Kristu. O tom hovoří také Zachariáš 12:10.
Otázka: Jak v Am 8,11 nastane hlad po Božím slově?
Odpověď: Při odpovědi je třeba zohlednit čtyři body.
1. Lidé mohou odmítnout následovat Boha, a Bůh jim později dovolí, aby činili pokání a následovali Ho.
2. Pokud však jednotlivec dostatečně dlouho odmítá naslouchat pravdě, kterou mu Bůh dal, přijde čas, kdy už téměř nic z Božího slova neuslyší. Někteří lidé pro tento proces používají termín „soudní zatvrzení“, a na tomto zatvrzení se podílejí jak daný jedinec, tak Bůh. Pokud lidé nechtějí následovat Boha, Pán není povinen jim dávat své slovo. Ve skutečnosti by pro ně v den soudu mohlo být lepší, aby věděli co nejméně, pokud byli stejně odhodláni Boha odmítnout.
3. Samozřejmě přijde konečný okamžik, a to smrt, kdy již neexistují žádné druhé šance.
4. I pro celý národ nastane čas, kdy bude Boží slovo mezi nimi vzácné. Nastane také čas, kdy se skupina rozptýlí a ztratí svou identitu jako národ.
Otázka: Vztahuje se Am 8,11–12 na Izrael, nebo na všechny národy?
Odpověď: Tyto verše se přímo vztahují k Izraelitům a k jejich smíšeným potomkům, Samaritánům. Obecný princip však platí i pro ostatní národy.
Otázka: Proč v Am 8,12 hledají slovo Hospodinovo a nenacházejí je, když Mt 7,7–8 říká, že každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá?
Odpověď: Nejprve to, co není správnou odpovědí, a poté správná odpověď.
Co není odpověď: Ježíš pronesl tato slova o staletí později než Amos a v době Nového zákona panovaly jiné poměry než dříve. Navíc těsně před Ježíšovým příchodem nastalo 400leté období ticha, během něhož nebylo zjeveno žádné Písmo. A konečně, poznání, které nám Ježíš dal, nebylo dostupné ani zbožným lidem, kteří žili před Ježíšem. Ačkoli jsou všechna tato tři tvrzení pravdivá, opomíjejí nadčasovou pravdu a varování, které jsou hlavním bodem Am 8,12–14.
Odpověď: Odpověď má dvě roviny.
Konkrétně se Amos 8:12–14 vztahoval na ty (hlavně Samaritány) v zemi [Izraele], kteří se klaněli jak modlám severního království, tak Bohu. Dokud se snažili následovat obojí, nemohli najít Boží slovo.
Obecně je Amos 8:12–14 varováním pro všechny lidi. Matouš 7:7–8 neznamená, že máte prosit jen tak někoho; znamená to, že musíte prosit jediného pravého Boha. Pokud chcete spojovat Boží pravdu s lží modl a jiných náboženství, čeká vás hlad po pravdě, nikoli naplnění pravdy. Musíte hledat Boha celým svým srdcem, ne tak, že část vašeho srdce hledá Boha a část vašeho srdce hledá modly.
Otázka: Jaký je význam veršů v Am 9:1–4?
Odpověď: Můžete utíkat, ale před Božím hněvem se neschováte. Bůh toto zničení nejen dopouští; On ho řídí! Pokud někdo vběhne do chrámu nebo do svého domu, aby se schoval, poslové hněvu budou u dveřních zárubní a rozbijí je. Pokud někdo uteče někam jinam, Boží hněv ho i tak dostihne. Ani to, že je někdo z Božího vyvoleného lidu, ho nezachrání.
Hora Karmel je pravděpodobně zmíněna proto, že se tam nacházejí tisíce vápencových jeskyní, hlavně na západní straně, kde by se mohl skrýt uprchlík. Vrchol je hustě zalesněný a člověk by se tam také mohl pokusit skrýt.
Otázka: Způsobuje Bůh v Am 9,3 fyzické zlo?
Odpověď: Hebrejské (stejně jako anglické) slovo pro „zlo“ označuje dva druhy věcí.
Morální zlo je bezbožnost, a ačkoli to Bůh připouští, přímo to nezpůsobuje.
Fyzické zlo je újma nebo smrt a někdy je Bůh přímo způsobuje.
Muslimy by nemělo překvapovat, že pojem „zlo“ může znamenat újmu, a ne jen morální zlo. Tento pojem se takto používá i v jejich vlastních spisech, konkrétně v Buchárího hadísech, svazek 3, kniha 29, kapitola 7, č. 56, str. 35.
Otázka: V jakém smyslu byli Židé v Am 9,7 podobní Etiopanům?
Odpověď: Stejně jako mohou být dva domy stejné, až na nátěr, jsme všichni pro Boha stejní, protože náš „nátěr“ pro Boha nehraje žádnou roli.
Otázka: Ukazuje Am 9:7, že židovský lid byl černý?
Odpověď: Ne, ledaže by barva pleti byla jediným způsobem, jakým Bůh rozlišuje lidi. Lidé na Blízkém východě byli kavkazského původu. Egypťané byli převážně kavkazského původu, s příměsí černé krve. Ve starověkém Egyptě však byli Egypťané s rudými vlasy považováni za ošklivé a holili si hlavy. Jak by mohli mít rudé vlasy, kdyby byli všichni černí…?
Bůh použil příklad národa, který se fyzicky velmi lišil, aby zdůraznil, že pod povrchem kůže jsme pro Boha všichni stejní. Galatským 3:28 také ukazuje, že jsme všichni Boží synové, bez ohledu na naši rasu nebo na to, zda jsme muži či ženy. V rané církvi uctívali Boha lidé od Etiopie přes Rusko až po Francii všichni jednomyslně, jak uvádí Irenej z Lyonu (182–188 n. l.) v díle Proti kacířstvím, kniha 1, kap. 10.2, str. 331
Otázka: Kde se nacházely Kaphtor a Kir, o nichž se zmiňuje Am 9,7?
Odpověď: Kaftor byla rodná země Filištínů předtím, než přišli do jihovýchodní Palestiny. Kir byla rodná země Aramejců předtím, než přišli do dnešní Sýrie. Nejsme si jisti, kde se tato místa nacházela. Filištínci však byli egejským národem a předpokládá se, že pravděpodobně pocházeli z ostrova Kréta.
Otázka: Proč v Am 9,11–15 následuje poselství naděje hned po tak hněvivém proroctví?
Odpověď: Mnozí další proroci také končí optimistickou zmínkou o budoucnosti, alespoň pro zbytek lidu. Z první poloviny 9. kapitoly by se dalo usuzovat, že Bůh s Izraelity již zcela skončil, až do jejich úplného zničení. Amos 9,11–15 však ukazuje, že tomu tak není; Bůh má stále úžasný plán pro jejich potomky v budoucích generacích v době tisíciletí i poté.
Otázka: Kdy se podle Am 9,12 Židé zmocnili zbytku Edomu?
Odpověď: Týká se to nejen země, ale i lidí. Kolem roku 130/125 př. n. l. král Jan Hyrkanos donutil Edomity, aby se asimilovali s Židy. Herodes Veliký byl Edomit. Nejedná se však pouze o Edom; Boží lid bude zahrnovat pohany obecně. Jakub, bratr Páně, na tento bod poukázal citací Am 9,11–12 na jeruzalémském koncilu ve Skutcích 15,1–20.
Otázka: Jaké jsou některé z nejstarších rukopisů knihy Amos, které se dochovaly dodnes?
A: Svitky od Mrtvého moře: (cca 1 př. n. l.) Mezi svitky od Mrtvého moře se nacházejí tři kopie knihy Amose, označené jako 4Q78 (=4QXIIc), 4Q82 (=4QXIIg) a 5Q4 (=5QAmos).
4Q78 obsahuje Amos 2:11–16; 3:1–15; 4:1–2; 6:13–14; 7:1–4, 7–9, 12–16
4Q82 obsahuje Amos 1:3–15; 2:1, 7–9, 15–16; 3:1–2; 4:4–9; 5:1–2, 9–18; 6:1–4, 6–14; 7:1, 7–12, 14–17; 8:1–5, 11–14; 9:1, 6, 14–15
5Q4 obsahuje Amos 1:3–5.
Kniha The Dead Sea Scrolls Translated na str. 479 však uvádí, že 4Q82 (4QXIIg) z malých proroků obsahuje zbytky knih Ozeáše a Nahuma, ale Amose nezmiňuje. Také kniha The Meaning of the Dead Sea Scrolls uvádí u Amose pouze 5:26–27; 8:11 a 9:11.
Nahal Hever je jeskyně nedaleko En-Gedi, v níž se nachází fragment malých proroků v řečtině (8 Hev XIIgr). Byl napsán mezi lety 50 př. n. l. a 50 n. l. Byl ukryt během Bar-Kochbova povstání proti Římu. Jedná se o revizi Septuaginty, vyhotovenou v Judeji, která je téměř identická s masoretským textem.
Svitek Malých proroků z Wadi Murabba'at (Mur XII) pochází z přibližně roku 132 n. l. Obsahuje Amos 1:5–15; 2:1; 6:1?; 7:3–17; 8:3–7, 11–14; 9:1–15.
Celkově jsou v Svitcích od Mrtvého moře, z Nahal Hever a z Wadi Murabba'at zachovány následující verše z knihy Amos: Amos 1:3–15; 2:1,7–9,11–16; 3:1–15; 4:1–2,4–9; 5:1–2,9–18; 6:1–4,6–14; 7:1–4,7–17; 8:1–5,11–14; 9:1,6,14–15.
Křesťanské biblické rukopisy z období kolem roku 350 n. l. obsahují Starý zákon, včetně knihy Amose. Dva z nich jsou rukopis Vaticanus (325–350 n. l.) a rukopis Alexandrinus (kolem roku 450 n. l.), v nichž byly knihy dvanácti malých proroků zařazeny před Izaiáše. Kniha Amose je v rukopisech Vaticanus i Alexandrinus úplná.
Ozeáš, Amos a Micheáš se nikdy nevyskytovali v rukopise Sinaiticus (340–350 n. l.).
Otázka: Kteří raní autoři odkazovali na Amose?
Odpověď: Spisovatelé z doby před nicejským koncilem, kteří odkazovali na verše z knihy Amos nebo na ně naráželi, jsou:
Justýn Mučedník (cca 138–165 n. l.) ve svém spise „Dialog s Židem Tryfonem“, kap. 22, str. 205, cituje Amos 5:18–6:7 jako text od Amose.
Melito ze Sardis (170–177/180 n. l.) (nepřímo) zmiňuje „Starý zákon“ a uvádí seznam knih. Dvanáct malých proroků neuvádí jednotlivě, ale nazývá je „Dvanáct“. Fragment 4 z Knihy výňatků, sv. 8, str. 759
Irenaeus z Lyonu (182–188 n. l.) rovněž odkazuje na Amos 1:2; 5:25,26; 8:9,10; 9:11–12.
Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.)
Tertullian (198–220 n. l.)
Hippolyt (222–235/6 n. l.)
Origenes (240 n. l.) „Neboť proč toužíte po Dni Páně? A je to tma, nikoli světlo, praví prorok Amos.“ (srov. Amos 5:18) Homilie na Jeremiáše, homilie 12, kap. 10.1, s. 123 (řecky)
Novatian (250/254–256/7 n. l.)
Cyprián z Kartága (248–258 n. l.)
Adamantius (kolem roku 300 n. l.) cituje Amos 5,8 jako slova proroka. Dialog o pravé víře, 5. část, kap. 18b, s. 172.
Metodios z Olympu a Patary (270–311/312 n. l.)
Laktancius (cca 303–cca 325 n. l.)
Po Nicejském koncilu (325 n. l.):
Athanasius z Alexandrie (367 n. l.) (vyplývá z toho, že zmiňuje dvanáct proroků) „Ve Starém zákoně je tedy celkem dvacet dva knih; … pak Proroci, přičemž těch dvanáct se počítá jako jedna kniha…“ Athanasius, Velikonoční list 39, kap. 4, str. 552.
Jeroným (373–420 n. l.) pojednává o knihách Starého zákona. Konkrétně se zabývá knihami Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Pentateuch, Jób, Ješua, syn Naveho [Jozue], Soudců, Rút, Samuelových a Královských (2 knihy), dvanácti proroků, Ozeáše, Joela, Ámose, Obadja, Jonáše, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Ester, Ezdráš, Nehemiáš. Dopis 53, kap. 7–8, s. 99–101.
Po Nicejském koncilu se objevili i další autoři.
Otázka: Jaké jsou v knize Amos některé překladové rozdíly mezi hebrejským textem a řeckou Septuagintou?
Odpověď: Septuaginta má v řečtině přibližně 3 219 slov. Zaměříme-li se na 5. kapitolu (489 řeckých slov), první variantou je masoretský text, druhou řecká Septuaginta, není-li uvedeno jinak.
Am 3:9 „Ašdod“ (masoretský text) vs. „Asýrie“ (Septuaginta)
Am 5:1 „slovo“ vs. „slovo Hospodinovo“
Am 5:1 „nářek/smuteční píseň, kterou proti vám vznesu“ vs. „kterou proti vám vznesu, nářek/smuteční píseň“
Am 5:1-2 „Ó dome Izraele. Panna Izraele padla a již nevstane; leží opuštěná na své zemi; není nikoho, kdo by ji pozvedl.“ vs. „Dům Izraele padl; již více nevstane. Panna Izraele padla na svou zemi; není nikoho, kdo by ji pozvedl.“
Am 5:4,6 „a budete žít“ vs. „a budete žít“
Am 5:5 „Gilgal“ vs. „Galgala“
Am 5:5 „Beersheba“ vs. „studna přísahy“ (Název města Beersheba znamená studna přísahy)
Am 5:6 „Nerozhoří se jako oheň [na] domě Josefově a nespálí ho; a nikdo ho neuhasí pro Bethel.“ vs. „aby dům Josefův nehořel jako oheň a nespálil ho, a nebyl by nikdo, kdo by ho uhasil pro dům Izraele.“
Am 5:7 „Opustil ty, kteří na zemi mění spravedlnost a pravdu v pelyněk“ vs. „[Je to on], který vykonává soud na výšinách [nahoře] a na zemi ustanovil spravedlnost“
Am 5:8 „Ten, který stvořil Plejády a Orion“ (souhvězdí na obloze) vs. „Ten, který stvořil všechny věci a mění [je]“
Am 5:9 „který způsobuje, že zkáza bleskově dopadá na silné“ vs. „který rozdává zkázu síle“
Am 5:9 „Zkáza přichází proti pevnosti“ vs. „a přináší utrpení na pevnost.“
Am 5:10 „pohrdají tím, kdo mluví upřímně“ vs. „nenáviděli svatou řeč.“
Am 5:11 „vaše šlapání po chudých“ vs. „udeřili chudé svými pěstmi“
Am 5:15 „Nenávidějte zlo a milujte dobro“ vs. „Nenáviděli jsme zlo a milovali jsme dobro“
Am 5:17 „ve všech vinicích“ vs. „na všech cestách“
Am 5:18 „ti, kdo touží“ vs. „vy, kteří toužíte“
Am 5:18 „toto“ vs. „tento den Hospodinův“
Am 5:18 „Den Hospodinův je temnota“ vs. „zatímco je temnota“
Am 5:20 „jas v něm“ vs. „jas“
Am 5:21 „pohrdám vašimi svátky“ vs. „odmítám vaše svátky“
Am 5:21 „nemám zalíbení ve vašich slavnostních shromážděních“ vs. „nečichám k [vašim] obětním darům na vašich všeobecných shromážděních.“
Am 5:22 „Nebudu mít zalíbení“ vs. „nepřijmu je“
Am 5:23 „strunné nástroje“ vs. „nástroje“
Am 5:24 „vody … věčně tekoucí proud“ vs. „voda … nepřekonatelný příval“
Am 5:25 „oběti a potravinové dary“ vs. „oběti a dary“
Am 5:25 „čtyřicet let na poušti, ó dome Izraele?“ vs. „Ó dome Izraele, čtyřicet let na poušti?“
Am 5:26 „Ano, nesli jste stánek svého krále a Kiyyun/Kaiwan, své modly, hvězdu svých bohů…“ vs. „Ano, vzali jste stánek Molocha a hvězdu svého boha Raephana/Rephana, jejich modly…“
Am 5:27 „Proto“ vs. „A“
Am 8:1 „řekl“ (masoretský text, Septuaginta) vs. „řekl mi“ (syrský text, Komentář Theodora z Mopsuestie k Amosovi, kap. 8, str. 164)
Am 8:8 „vzrůstá jako světlo“ (masoretský text) vs. „vzrůstá jako řeka [Nil]“ (některé hebrejské rukopisy, Septuaginta, Targum, syrský překlad, Vulgata)
Am 9:12a „Edom“ vs. „lidstvo/lidé“
Am 9:12b „nesou mé jméno“ (masoretský text) vs. „nesou mé jméno, mohou hledat Hospodina“ (Septuaginta)
Bibliografie k této otázce: hebrejský překlad pochází z díla Jaye P. Greena Literal Translation a překlad ze Septuaginty pochází z překladu Sira Lancelota C. L. Brentona The Septuagint: Greek and English. Byly rovněž použity The Expositor's Bible Commentary a poznámky pod čarou v biblických verzích NASB, NIV, NKJV a NRSV.
Není-li uvedeno jinak, citace z Písma jsou převzaty z „The Holy Bible, Berean Standard Bible“ (BSB), která byla uvolněna do veřejné domény: https://berean.bible